ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 8 Duben 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Vzpomínka Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 4 Český lékař v Indii Jak jsou důležité slzy Jak se žije... Plyšáci na veletrhu Bubeník si zahrál s legendami „Perníkáři“ s citem Setkání s papežem Pozvání na Hostýn Euro mění podobu Co můžete a nemůžete čekat od EasyLinku Zahrada pod hradbami Oči pro Tibet Rumcajs jako živý Dračí loď vypluje # Vzpomínka Když začnu za tichých sladkých dům svolávat ke schůzce vzpomínky na dávno zašlý svět, jen vzdychám – co je pryč těch, jež jsem míval rád. Cítím poznovu starý žal z kvapu let, pak zamží se mi zrak, jenž nikdy neslzel pro drahé přátele, které smrt skryla v tmách. William Shakespeare Jak lépe vyjádřit slovy než veršem básníka, chci-li vzpomenout na vzácnou ženu, jejíž křestní jméno nese naše příloha Zory pro ženy Ema. 26. dubna uplyne 120 let od narození paní Emy Rabanové-Pollandové, na kterou dnes s úctou vzpomínáme. Byla učitelkou hudby a vystudovala hru na klavír a housle u významných hudebníků té doby. V roce 1925 přišla jako první s návrhem, aby redakce pro český slepecký tisk vydávala vedle Zory i příručku pro nevidomé ženy. Návrh byl přijat a příloha dostala jméno Nevidomá hospodyně. Paní Ema Rabanová se stala její vedoucí. Tuto práci vykonávala až do roku 1977 – tedy plných 52 let. Aby byla příloha na úrovni, potřebovala k ruce pomocníky z řad vidomých, k vyhledávání materiálu, předčítání i diktování. Často si pomocníky sama honorovala. Když se provdala, našla ve svém manželovi ochotného a výborného spolupracovníka. Společně sestavili a do bodového písma převedli několik kuchařských knih. Dlouhá léta byla předsedkyní ženského odboru při Podpůrném spolku samostatných slepců. Bylo toho ještě daleko víc, co za svého plodného života pro zrakově postižené vykonala, což mohou dosvědčit i její nástupci, které si na pokračovatelskou práci zaučila. Zemřela 19. září 1980 ve věku 87 let. Zůstal nám její odkaz a my jsme povinní jej naplňovat a usilovat, aby nám nebyly výdobytky, kterých bylo dosaženo, odebírány, ale aby naopak byly zachovány příštím generacím. Eva Reinwaldová # Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 4 V minulém článku rubriky zajišťované právní poradnou jsme se věnovali důchodové reformě. Dnes nás čekají odpovědi na dotazy ze tří následujících oblastí: 1. Podpis nevidomého 2. Mají děti zrakově postižených rodičů přednost při umísťování do mateřských škol? 3. Osvobození zrakově postižených od daně z nemovitosti Začněme tedy první oblastí, k níž do naší poradny docházejí dotazy v podstatě kontinuálně. Dá se bez přehánění říci, že neuběhne měsíc, v němž by se otázka související s podpisem nevidomých neobjevila. Tu se jedná o problémy při podpisu úvěrové smlouvy, tu o ověření podpisu, tu se řeší, zda lze dokument podepsat razítkem, jindy by se někdo rád zbavil nějakého závazku s poukazem na neplatnost podpisu z důvodu nevidomosti kontrahenta atd. Pojďme se nejdříve seznámit s právní úpravou podepisování osob, které nemohou číst nebo psát, jak obvykle bývá skupina lidí mající problémy s podepisováním nazývána v právních předpisech. Základním ustanovením je v této věci § 40 odst. 5 Občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb., v platném znění), které říká toto: „K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.“ Nevidomý tedy může písemný úkon platně podepsat bez provádění úředního zápisu jen za splnění těchto podmínek: 1. Nevidomý je schopen se vlastnoručně podepsat; 2. Je schopen se seznámit s obsahem právního úkonu, který podepisuje. Schopnost seznámení se s obsahem právního úkonu je možné uplatnit např. prostřednictvím jiné osoby, kterou si nevidomý zvolí. Pro vyvrácení jakýchkoliv budoucích pochybností lze doporučit, aby zvolenou nebyla osoba, která je na právním úkonu nějak zainteresována. Za seznámení se s úkonem s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek lze jistě považovat naskenování dokumentu a následné přečtení prostřednictvím hlasového výstupu nebo braillského řádku, přečtení optaconem a další. Nalezl jsem zajímavý judikát, v němž se k platnosti podpisu nevidomého vyjádřil rozsudkem ze dne 12. 10. 2012 dokonce Nejvyšší soud České republiky. Konstatoval, že úkon vlastnoručně podepsaný nevidomým je platný i tehdy, je-li prokázána samotná schopnost nevidomého s úkonem se seznámit, resp. má-li nevidomý reálnou možnost se s úkonem seznámit. To platí i tehdy, pokud by se nevidomý s úkonem fakticky neseznámil, tedy nevyužil by osoby či pomůcky k seznámení se s podepisovaným úkonem, ač k tomu měl možnost. K prokázání platnosti úkonu v takovém případě druhé straně postačí doložení skutečnosti, že nevidomým zvolená osoba byla přítomna, nevidomý měl možnost si smlouvu před jejím podpisem prostudovat – smlouva mu byla s dostatečným předstihem za tímto účelem poskytnuta apod. Zdůrazňuji, že pro platnost podpisu je nezbytné, aby byl podpis učiněn vlastní rukou. Podpisové razítko tuto náležitost jednoznačně nesplňuje, podpis razítkem za vlastnoruční považovat nelze. Na druhé straně nejsou v právních předpisech jednoznačně určeny parametry, jaké musí vlastnoruční podpis splňovat. Měl-li by tedy nějaký nevidomý problém s nacvičením vlastnoručního podpisu psacím písmem, neměl by podpis tiskacími písmeny být na překážku platnosti. Za podstatné atributy vlastnoručního podpisu, ač nejsou právně zakotveny, lze myslím považovat jedinečnost, ustálenost grafické podoby a čitelnost. Ač ani podpisy vidících osob ne vždy tyto parametry splňují, měli by po mém soudu nevidomí právě o tyto atributy při svém podpisu dbát. Zvláštním právním úkonem je z hlediska nároků na pořízení závěť. Vlastnoruční závěť je u nevidomých a těžce zrakově postižených osob samotným handicapem vyloučena, pro nevidomé je pravděpodobně nejvýhodnější pořízení závěti formou notářského zápisu. O této formě úředního zápisu pojednáme níže. Pokud by nevidomý nechtěl poslední vůli pořídit notářským zápisem, musí tak učinit před třemi přítomnými svědky. Svědky nemohou být nevidomí, osoby blízké, osoby nezpůsobilé k právním úkonům ani ti, kdo by byli závětí oprávněni dědit. Listina by musela být nahlas přečtena, muselo by být uvedeno, kdo ji sepsal, kdo přečetl, posléze by musela být všemi aktéry podepsána. Ověřování podpisu K některým právním úkonům je třeba nejen vlastnoruční podpis, ale tento podpis musí být ještě úředně ověřen. Tuto problematiku upravuje zákon o ověřování (z. č. 21/2006 Sb., v platném znění). Ověření podpisu (legalizaci) osob, které nemohou číst nebo psát, upravuje zákon v ustanoveních § 10 odst. 5 a 6. Kromě možnosti účasti dvou svědků zákon opět nabízí variantu s vlastnoručním podpisem bez nutnosti přítomnosti svědků, pokud se nevidomý s listinou, kterou chce legalizovat, je schopen seznámit za pomoci přístrojů či pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí. Připomeňme, že držitelé průkazu ZTP či ZTP/P jsou osvobozeni od poplatku za ověření podpisu; toto osvobození však neplatí na kontaktních místech Czech Point. Úřední zápis Úřední zápis se užívá u závažnějších právních úkonů, při nichž je kladen větší důraz na právní jistotu jednajících stran. Klasickou formou úředního zápisu je tzv. notářský zápis. V notářském řádu je popsán způsob notářského zápisu, jehož účastníky jsou osoby, které nemohou číst nebo psát. Z hlediska nevidomých jde o obdobnou úpravu jako v Občanském zákoníku. Zákon požaduje účast dvou svědků, kterými nemůže být osoba na věci zúčastněná a osoba blízká. Opět je zde ovšem možnost, že notářský zápis nemusí být proveden tímto způsobem, pokud osoba, která nemůže číst nebo psát, má schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek a je schopna se vlastnoručně podepsat (§ 65 a § 66 notářského řádu). Zde na rozdíl od Občanského zákoníku chybí alternativa seznámit se s obsahem úkonu za pomoci osoby, kterou by si nevidomý zvolil. Shrnutí problematiky platnosti podpisu nevidomých Závěrem tedy shrňme, že nevidomý, který je schopen vlastnoručně podepsat úkon, který činí, a je schopen se s tímto úkonem seznámit prostředky, které si sám zvolí, úkon podepsat může, a tento podpis je platný. Zneplatnění takového úkonu by pak vyžadovalo před soudem dokázat, že a) nebyly splněny podmínky, které jsme uvedli výše, b) např. ze strany osoby, kterou si nevidomý zvolil, došlo k podvodu, ale ani dokázání této skutečnosti by nemuselo automaticky vést ke zneplatnění celého právního úkonu. Další důvody pro zneplatnění právního úkonu jsou již shodné jako v případě, kdy úkony činí osoby bez zrakového handicapu, (nepříčetnost, omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům atd.). Nezbývá než všem doporučit, aby s podpisem zacházeli velmi obezřetně a rozhodně lehkovážně nespoléhali na možnost zneplatnění úkonu z důvodu zrakového postižení. Úplně nakonec dodejme, že jsme vycházeli z právní úpravy nyní platné. Nový občanský zákoník, který by měl nabýt účinnosti již od 1. ledna 2014, upravuje výše pojednanou materii nově, ovšem zásadní principy měněny nejsou. Dotaz: Mají rodiče s těžkým zrakovým postižením nárok na přednostní umístění svých dětí do mateřských škol? S touto otázkou se na nás zejména v průběhu letošního února a března obrátilo několik zrakově postižených maminek. Bohužel jsme pro ně nenašli potěšující odpověď v podobě právní normy, která by takovýto nárok upravovala. Jediné pozitivum, které by mohlo mít význam pro rodiny s nízkým příjmem, kde rodiče nebo jejich děti pobírají příspěvek na péči, je zakotveno v ustanovení § 6 odst. 6 písm. b) a c) vyhlášky č.14/2005 Sb., v platném znění, o předškolním vzdělávání. Podle těchto ustanovení mají děti v mateřských školách zřízených státem, krajem, obcí či svazkem obcí (tedy nikoliv v soukromých) nárok na osvobození od úplaty. To za předpokladu, že buď rodič nebo dítě mají nárok na zvýšení příspěvku na péči. Připomeňme, že toto zvýšení příspěvku na péči náleží zjednodušeně řečeno rodinám, jejichž příjmy nepřesahují dvojnásobek životního minima. Dotaz: Mám jako držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P nárok na osvobození od daně z nemovitostí? Daně z pozemku a stavby jsou upraveny zákonem o dani z nemovitostí (z. č. 338/1992 Sb., v platném znění). Podstatné je pro nás ustanovení § 9 odst. 1 písm. n) a o), Podle písmene n) jsou od daně osvobozeni vlastníci obytných domů, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P a zároveň pobírají příspěvek na živobytí, nebo jsou posuzováni s osobou, která pobírá příspěvek na živobytí. To platí u staveb, které slouží vlastníkům k trvalému bydlení. Písmeno o) pak přináší osvobození vlastníkům staveb pro rodinnou rekreaci, kteří jsou držiteli průkazu ZTP a pobírají příspěvek na živobytí a držitelů průkazu ZTP/P. Z toho tedy vyplývá, že jedině u vlastníků staveb pro rodinnou rekreaci, kteří jsou držiteli průkazu ZTP/P, nemusí být pro osvobození od daně zároveň splněna podmínka pobírání příspěvku na živobytí či společného posuzování s osobou pobírající příspěvek na živobytí. Luboš Zajíc # Český lékař v Indii V lednovém čísle Zory jsme v rubrice Lékař a vy popisovali zajímavou operaci na očním oddělení Pardubické krajské nemocnice. Zdejší primář Jan Novák během jednoho zákroku operoval pacientce (87) obě oči. Na jednom oku jí nahradil čočku zkalenou šedým zákalem. Na druhém oku, na něž pacientka od 17 let po úraze neviděla, implantoval umělou duhovku. Zmínili jsme i úctyhodný počet operací šedého zákalu (1600 ročně), které pardubičtí doktoři pod vedením primáře Nováka zvládnou. Dalo by se tedy předpokládat, že vytížený špičkový lékař uvítá čas dovolené jako vítaný odpočinek od práce na operačním sále. Ale kdepak! Namísto cesty na horské svahy nebo prosluněné exotické pláže se docent Novák v zimě vydal na cestu do Indie. Čas dovolené prožil na operačním sále na indickém venkově. „Moje dovolená se často prolíná s mou prací, kterou beru i jako koníček,“ potvrzuje primář očního oddělení. Indický venkov a tamní operační sály rozhodně nejsou obvyklým místem k prožití dovolené. Jak jste se tam dostal? Využil jsem pozvání proslulého indického lékaře, doktora Shaha z Bombaje. Vízum mi obratem zařídila cestovní kancelář, stačil jen předepsaný formulář s fotografií. S cestováním to bylo složitější. Letěl jsem přes Mnichov do Bombaje a odtud místní linkou do Ahmedabadu. Následně mě čekalo ještě asi 70 kilometrů autem do centrové vesnice Mutiher, kde v domku po rodičích má doktor Shah operační centrum, tzv. kemp. Slouží širokému okolí, což je přibližně půl milionu obyvatel. Pravidelně jeden týden v měsíci sem dojíždí operovat ze své privátní kliniky v Bombaji. Poskytuje tam komplexní oční chirurgii pro celou spádovou oblast. V domovské obci to dělá na principu charity. Jak tato charita funguje? Státní zdravotnictví v Indii nestačí poskytovat služby všem občanům. Například v oftalmochirurgii si lidé operace platí. Ovšem na to, že se jedná o rozvojový stát, jsou ceny relativně podstatně vyšší než u nás. Na privátní klinice v Bombaji stojí operace šedého zákalu 35 tisíc rupií, což je v přepočtu přes 10 tisíc korun. Takovou finanční sumu si vesničan nejbohatšího indického státu Gujarat nemůže dovolit. Takže se operuje obvykle jen za cenu spotřebního materiálu, tzn. něco přes tisíc korun. A někdy u těch nejchudších z chudých je to zcela zadarmo. Práce chirurga je právě ta charita. Jak vysoká je kvalita poskytované péče? Musím přiznat, že jsem byl v mnoha směrech překvapen, ba šokován. Podle literatury jsem věděl, že indická oftalmologie je na dobré úrovni. Skutečnost však předčila očekávání. Na jedné straně to v chirurgickém kempu zvenčí vypadalo hůře než v jiných rozvojových destinacích, které jsem poznal. Na straně druhé jsme na sále používali stejnou vyspělou techniku, na jakou jsem zvyklý u nás. Jak vůbec vypadá indická chirurgie šedého zákalu? Překvapilo mne, že v Indii provádějí šest milionů operací katarakt ročně. To odpovídá více než polovině objemu operativy šedého zákalu u nás – míněno v poměru k počtu obyvatel. Operují tedy více než v takové oftalmologické velmoci, jakou je Rusko. Již nyní prakticky dosáhli cíle vyhlášeného Světovou zdravotnickou organizací WHO – do roku 2020 vymýtit šedý zákal jako příčinu slepoty. Běžná metoda operace katarakty je fakoemulsifikací jako u nás, což mezi rozvojovými státy zdaleka není obvyklé. Vlastní náklady na operaci jsou nizoučké – nejsou svázáni přísnými hygienickými normami jako u nás a výsledek operace je v podstatě stejný. Nejdražší měkké nitrooční čočky, které implantují, jsou v přepočtu za 100 korun. Pochopitelně pro ty nejchudší jsou ještě levnější – tvrdé za 50 korun. Cíle, tj. návratu zraku na dobré úrovni, je ovšem dosaženo v obou případech. Doktor Shah v kempu dává každému pacientovi na konci operace balíček pooperační péče: tmavé brýle, oční kapky a antibiotika na týden. U nás dostává pacient recept do lékárny a brýle si kupuje. Na indickém venkově však lékárna široko daleko není. Na jaké úrovni jsou podle vašeho názoru indičtí chirurgové? Myslím, že s mou komplexní chirurgickou erudicí a více než dvacetiletou praxí v oboru mohu porovnávat. Zajímavé je, že v Indii obecně panuje to známé, ale v dobrém slova smyslu míněné, „rodinkaření“. Syn doktora Shaha je sítnicový chirurg, snacha se zabývá chirurgií rohovky. Oba operují i katarakty. Po operačním sále pobíhal jejich malý syn, pravděpodobně bude rodiče také následovat. Doktor Shah začínal s oční operativou podobně jako já na počátku 90. let. A operuje jako virtuos. V kempu pomáhal ještě další privátní chirurg a všichni operovali zručně. Měl jste možnost v Indii také operovat? Pochopitelně jsem si to nenechal ujít. Mít příležitost operovat se stejnou technikou a nástroji – to je jako bych operoval doma. Katarakty jsou všude stejné. Jediný rozdíl byl v anestezii: neoperovalo se v kapkovém znecitlivění, ale v injekčním. Je to pro dobro věci. Místní vesničané nejsou tak informovaní a při operaci by s chirurgem nespolupracovali. Navíc mnohdy mluví i jiným nářečím. Doktor Shah operoval jedno oko a já jsem hned po něm operoval druhé. Maličko odlišným způsobem, než jsem zvyklý z Česka, ale se stejně dobrým výsledkem. Poznal jste život na indickém venkově. Jak žijí místní? S Českem se to nedá srovnávat. Už jsem zmínil, že Gujarat je nejbohatší indický stát. Má 60 milionů obyvatel. Největší město Ahmedabad se 6 miliony obyvatel tvoří skoro polovinu hrubého produktu České republiky. Zbytek státu je ale většinou zemědělský. Ve vesnici jsou prašné vozovky, elektrifikace od roku 1985, ale elektrický proud jde trvale teprve od roku 2005. Domky jsou většinou přízemní – vpředu veranda, pak kuchyňka a obývací pokoj s příslušenstvím. Mnohde se na verandě vaří na ohni. Dřevo je ovšem nedostatkové. Bohatší domky vaří na zemním plynu z bomby. Spí se venku na verandě. Byl jsem tam v optimální době pro Evropana. Listopad až únor je nejchladnějším obdobím – v noci je kolem 15, ve dne kolem 30 stupňů. A hlavně neprší. Prachu je ovšem nadbytek. Ráno vás ještě za tmy budí křik pávů. Těch je tam hodně. Jaký celkový dojem jste si odvezl z pobytu v Indii? Je to příjemná země s přátelskými lidmi. Určitě ji čeká velký rozvoj do budoucna. Rád se tam opět při podobné příležitosti podívám. Pardubický deník / red. # Jak jsou důležité slzy Klidně si občas poplačte. Pro zdravé oko jsou nezbytné slzy. Jsou dvojího druhu – „běžné“ a „vyplakané“. Na povrchu oka máme takzvaný slzný film, který zachovává zrakovou ostrost a vytváří v očích příjemný pocit. „Slzy jsou v určitém množství pro zdraví oka nepostradatelné. Zvlhčují povrch oka, aby byl hladký a lesklý. To je důležité pro kvalitu vidění a pro to, aby víčko mohlo po oku jemně klouzat,“ vysvětluje Pavel Stodůlka, primář oční kliniky Gemini. „Někteří lidé ale plakat nedovedou. Pokud má člověk málo slz nebo jsou nekvalitní, vede to ke zrakovým obtížím, k podráždění oka a zvyšuje se riziko infekce, což v extrémních případech může vést až ke slepotě. Paradoxně v počátečních stadiích některých onemocnění, kdy je slz méně nebo nejsou dostatečně kvalitní, může oko po nějakou dobu díky podráždění slzet více," varuje MUDr. Stodůlka. Slzný film se skládá ze tří vrstev. Na povrchu je lipidová (tuková) vrstva, která snižuje odpařování a napomáhá zadržovat vlhkost povrchu oka. Prostřední vodná vrstva poskytuje hydrataci (zavodnění), dodává rohovce živiny a kyslík a zajišťuje požadovanou viskozitu slzného filmu. Poslední, mukózní vrstva zajišťuje dobrou přilnavost slzného filmu k celému povrchu rohovky a pomáhá stabilizovat slzný film na povrchu oka. Když někomu začnou často slzet oči, signalizuje to obvykle ztenčení vnější lipidové vrstvy. Pokud není lipidová složka dostatečná, dochází k slzení a jeho následkem pak k vysychání očí. Důvodem je malé množství tekutiny, která by zvlhčovala rohovku a spojivku. Značně rozvinutý, neléčený syndrom suchého oka může vést v konečném důsledku k úplné ztrátě průhlednosti rohovky a poté k oslepnutí. Této možnosti se lze rozhodně vyhnout pravidelnou léčbou. Příznaky jako pocit cizího tělesa nebo pálení lze brát jako varování, které má upozornit, že pokud si oko nedovede vyrobit vlastní slzy potřebuje umělé slzy v kapkách. Běžné slzy, omývající nepřetržitě a nepozorovaně povrch oka, mají jiné chemické složení než pláč v důsledku emocí. Slzy vyplakané ve smutku nebo v radosti obsahuje o čtvrtinu více proteinů, jako je ACTH a proklatin. Je v nich obsažen také adrenalin. Tento hormon vyplavuje v těle endorfiny, které na naše tělo působí jako lék. To znamená, že pláč je zdravý, protože nám pomůže přemáhat stres. Podle nedávné statistiky očních lékařů z mnichovské univerzity propukají v pláč děti do třinácti let stejně, bez rozdílu pohlaví. Po tomto věku se ale jejich emocionální schopnosti mění. Ženy roní slzy asi 64krát do roka a průměrná délka jejich pláče je 6 minut. Na rozdíl od žen pláčí muži pouze 17 krát za rok a to jen 2 minuty. Ač se to možná na první pohled nezdá, lidé trpící těžkými depresemi se nedokáží vyplakat, což je způsobeno jejich psychickým stavem. Pláč je tedy léčivý pro lidskou mysl, proto jej nepotlačujete. red. # Jak se žije...    V nakladatelství Portál vyšla v roce 2012 kniha Jak se žije dětem s postižením po deseti letech. Je pokračováním úspěšné knihy novinářky Heleny Chvátalové Jak se žije dětem s postižením, která vyšla v roce 2001 a v následujících letech ještě dvakrát. Autorka se zaměřuje na problematiku pěti typů zdravotního postižení. Jedním z nich je zrakový handicap. V obecné rovině však mají rodiny s postiženým dítětem mnoho společného. Velkou zátěž představují zejména tři základní okruhy problémů. První je problém vyrovnávání se rodičů se skutečností, že je jejich dítě jiné, než byly rodičovské představy, a pak cesta k bezpodmínečnému přijetí dítěte. Druhým okruhem jsou otázky týkající se vzdělávání dítěte: jak zařídit školní docházku, je vhodná integrace, kdy a jak? Třetí problematická oblast se týká zajištění budoucího života dítěte s těžkým postižením. Co s ním bude, až se rodiče o ně nebudou moci starat? Každý mladý člověk má přirozenou touhu se od rodičů odpoutat, v případě postižení je tento proces nesmírně ztížen. Jaké jsou možnosti zaměstnávání lidí s postižením, jak je společnost ochotna je přijmout? Tyto zásadní otázky nastolila Helena Chvátalová už v první knize. V druhé publikaci se autorka po deseti letech navrací ke stejným dětem, k totožným příběhům a podává informace o jejich současném životě. Na rozdíl od první knihy, kde mluvila s rodiči, obsahuje druhý díl spíše rozhovory se samotnými, nyní už dospělými lidmi. Ti, kdo byli před deseti lety dětmi, už sami reflektují svůj život a přinášejí vlastní zkušenosti a názory. Do jednotlivých rozhovorů se ve velké míře zrcadlí jejich osobní život, prožívání školních a studijních let. Přibližují jak pozitivní, tak negativní aspekty života, seznamují nás se svými plány. Kromě odborné medicínské terminologie není publikace psaná odborným jazykem. Příběhy mohou být velkým povzbuzením pro rodiče dětí s postižením i mladé lidi na startu k samostatnému životu. red. # Plyšáci na veletrhu V moravských Boskovicích se 21. února konal již 17. ročník veletrhu fiktivních firem. Pořádala jej tamní Vyšší odborná škola ekonomická a zdravotnická. Připravila stánky, ve kterých nabízely týmy studentů různých škol pomyslné zboží. Mezi nimi zaujali i vystavovatelé z brněnské školy pro zrakově postižené. Přijeli do Boskovic jako zástupci vymyšlené hračkářské firmy Packa, s. r. o. „Nabízíme psací potřeby, plyšáky a společenské hry. Nově nabízíme i 3D puzzle,“ představila firmu studentka Veronika Kalvodová. Na nápad obchodovat právě s hračkami přišly děti z mateřské školky, která je součástí SŠ, ZŠ a MŠ pro zrakově postižené Brno. „Ptali jsme se jich i na název firmy a nejvíc se jim líbila právě Packa,“ usmála se „podnikatelka“ Veronika. Zákazníci si od stánku zrakově postižených studentů odnášeli fiktivní hračky nebo kancelářské potřeby, ale k nim skutečné platební doklady. Proto také boskovická škola cvičný veletrh pořádá. „Všechny doklady, které naši studenti na veletrhu fiktivních firem získají, potom dále účetně zpracovávají v předmětu fiktivní firma. Studenti díky tomu zjistí, jak to chodí ve skutečné firmě,“ vysvětlila organizátorka akce Milena Honsová. red. # Bubeník si zahrál s legendami Příběh nevidomého Jaroslava Muzikanta z Hradce Králové se nedávno objevil v televizi. Jeho šestiletá vodicí fenka Dominika nutně potřebovala operaci kloubů, na kterou neměl prostředky. Díky podpoře diváků a zejména profesoru Aloisu Nečasovi, který labradorku na veterinární klinice v Brně operoval 18. března zdarma, se podařilo svízelnou situaci překonat. Po šesti týdnech klidovějšího režimu bude Domča zase schopná provázet pána při všech pochůzkách. Ve stejné době si Jaroslav Muzikant shodou šťastných náhod zahrál na bubny společně s věhlasným japonským bubenickým souborem Yamato. Činorodý čtyřiapadesátník totiž není muzikantem jen podle občanského průkazu. Již čtyřicet let se věnuje hře na bicí. Ani na chvíli jej nenapadlo, že by přestal hrát, i když ve třiceti kvůli cukrovce oslepl. Však si také nebubnuje jen sám pro sebe – je členem hradecké kapely Kabát revival. Hradecký bubeník ani chvíli neváhal, když dostal příležitost jít si poslechnout skupinu Yamato, která 17. března v jeho městě koncertovala. To však ještě netušil, že si s Japonci, kterým se přezdívá „zuřiví bubeníci“, ten večer sám zahraje. „Dohodl mi to kamarád. Zprvu jsem tomu nechtěl věřit a říkal jsem mu, že je to dobrý vtip. Jenže on to fakt myslel vážně, tak jsem toho využil a trochu si s nimi bouchl,“ popsal Jaroslav Muzikant skromně. „Nejdřív jsem začal hrát něco já a oni se přidali, pak jsme si to otočili. Měl jsem z nich bezvadný pocit, jsou to strašně příjemní lidé. Navíc jsou neuvěřitelně sehraní, co úder, to naprostá přesnost. Také u nás jsou různé bubenické skupiny, ale nikdo to nedělá tímto způsobem,“ vyjádřil bubeník uznání slavným kolegům. red. # „Perníkáři“ s citem Umělecký řezbář Jiří Rücker z Peček na Kolínsku navazuje na lidovou tradici. Vyrábí ze dřeva perníkářské formy. Ve svém ojedinělém oboru vyučil také svého syna. Své výtvory představuje po celé České republice i v zahraničí na různých výstavách perníkářského i řezbářského zaměření. Při těchto příležitostech, například na perníkářské výstavě v Roztokách u Prahy a jiných místech, se mistr řezbář opakovaně setkává také se zrakově postiženými návštěvníky. Ve slovech, kterými popsal pro redakci Zory své zážitky, jim vyjadřuje svůj obdiv: „Měli jsme několik akcí, kde jsme učili zrakově postižené, jak udělat pomocí forem perník. Potěšilo mě, jak jim to šlo. Bylo mezi nimi hodně zručných a schopných lidí, i velmi mladých. Obdivoval jsem, jak bez zrakového vjemu dokázali naplnit formu perníkovým těstem, dát upéct do trouby a nakonec oříznout hotový perník skalpelem. Velmi příjemně mě překvapilo, s jakým citem jedou jednou rukou po obvodu a druhou zručně vykrajují tvar,“ vzpomíná Jiří Rücker. Umělecký řezbář Jiří Rücker nyní získal čestný titul Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje pro rok 2013. Ocenění převzal 29. března v Kouřimi. „Tento titul je veřejným uznáním a podporou těm, kdo se snaží udržet znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičních rukodělných technologií, kdo je umí účinně a kvalifikovaně prezentovat i předat dalším generacím. A právě takovým mistrem pan Rücker skutečně je," řekl hejtman Josef Řihák. red. # Setkání s papežem Nový papež František si předsevzal být neokázalou a skromnou hlavou více než 1,2 miliardy katolíků. K této myšlence se přihlásil krátce po svém zvolení na tiskové konferenci ve Vatikánu. Mezi přítomnými novináři byl i Alessandro Forlani, nevidomý rozhlasový komentátor. Tomu na setkání s papežem zůstane nezapomenutelná vzpomínka. Nejprve k Forlanimu přistoupili členové ochranky a řekli mu, že ho papež chce pozdravit. Slepý komentátor byl prý velice pohnutý a nedokázal před Františkem ze sebe vypravit slovo. Nakonec však požádal o požehnání pro svou manželku a dceru. František ale nezůstal jen u nich. Sklonil se prý k Forlaniho vodicímu psovi a požehnal i osmileté fence Asii. Z té se rázem stala „celebrita“, kterou oblehli přítomní fotografové. red. # Pozvání na Hostýn Zveme vás na tradiční, již čtvrtou pouť zrakově postižených na Svatý Hostýn. Na tomto mariánském poutním místě budeme moci čerpat duchovní energii a prožít pěkný den v nádherném prostředí. Pouť je určená pro věřící a pro všechny ty, kteří rádi naslouchají vnitřnímu hlasu a prožívají duchovní chvíle. Pouť se uskuteční v sobotu 15. června 2013 s následujícím programem: 11:30 poutní mše v bazilice Nanebevzetí Panny Marie 13:00 slavnostní požehnání v bazilice 13:30–16:00 volný čas na oběd a procházky Texty zpívaných písní budou k dispozici v bodovém a zvětšeném písmu. Podle počasí a zájmu si můžeme na místě domluvit program pro menší skupiny. Zajištěn bude autobus pro zájemce, kteří se přihlásí a zaplatí předem přímo v OO SONS Olomouc, nebo po individuální domluvě s jeho pracovnicí na tel. 585 427 750 nejpozději do 31. května 2013. Cena je 100 Kč a zahrnuje autobusovou dopravu z Olomouce na Svatý Hostýn a zpět. Čas odjezdu 9:00 hod. od hlavního vlakového nádraží, stanoviště M (zastávka autobusů Student Agency). Upozorňujeme zájemce, že autobus může najet pouze na parkoviště poutního areálu, ze kterého půjdeme pěšky po asfaltové cestě ke kostelu (asi 300 m). Odjezd zpět ze Svatého Hostýna je plánován na 16:00 hod. V Olomouci budeme nejpozději v 17:30 hod. Pro ty kteří se dopraví na poutní místo sami, sdělujeme, že z Bystřice pod Hostýnem odjíždějí linkové autobusy směrem Hostýn ze železničního nádraží a staví i na autobusovém nádraží. Těšíme se na společné příjemné zážitky v nádherném prostředí. Kvido Sandroni a pracovnice OO SONS Olomouc # Euro mění podobu V květnu začnou být dávány do oběhu nové eurobankovky. Jako první přijde na řadu pětieurovka. Nové peníze budou mít zdokonalené ochranné prvky, které usnadní jejich rozeznávání i po hmatu. Obměna evropského platidla přichází po více než deseti letech, kdy se eurem platí. Nová pětieurová bankovka, která se poprvé dostane do oběhu letos 2. května, bude jinak vypadat a bude odolnější než ta dosud používaná. Ve vodoznaku a na hologramu všech bankovek bude zobrazena podobizna Európy, postavy z řecké mytologie. Od ní je také název této série bankovek odvozen. Nynější smaragdově zelené číslo změní barvu na tmavě modrou a vytvoří světelný efekt, který se bude pohybovat nahoru a dolů. Při levém a pravém okraji budou bankovky opatřeny řadou krátkých plastických čar usnadňujících jejich identifikaci pro nevidomé. Ochranné znaky bude možné zkontrolovat i bez speciálních přístrojů – buď zrakem, nebo hmatem. Novou pětieurovkou začne postupná obnova všech eurobankovek. Jako další přijde na řadu bankovka v hodnotě 10 eur, dále 20, 50, 100 a 200 eur až po bankovku s nominální hodnotou 500 euro. Po zavedení nové pětieurovky zůstanou nadále v oběhu bankovky první série. Ty však budou postupně z oběhu stahovány a nakonec přestanou být zákonným platidlem. Přesné datum oznámí centrální banka s dostatečným předstihem. I poté je ovšem půjde směnit v národních centrálních bankách zemí eurozóny. red. # Co můžete a nemůžete čekat od EasyLinku Tento článek není ani reklama, ani inzerce. Napsal bych něco podobného o jakémkoli produktu, který důvěrně znám, kdyby mě o to někdo požádal. Tentokrát to byl pan Zdeněk Hluší. Řekl jsem si, že když už to píšu pro něj, proč by si to nemohli přečíst i ostatní – zvláště když EasyLink považuji za jednu z nejzdařilejších elektronických pomůcek pro nevidomé. Co tedy vlastně EasyLink je? Vyrábí se ve dvou modifikacích – maličkatá skříňka s braillskou klávesnicí a o trošku větší (ale stále ještě maličkatá a lehounká) skříňka s braillskou klávesnicí a 12-znakovým braillským řádkem (každý znak má 8 bodů). Skříňka se nápadně podobá krabičce na mýdlo. Sama vlastně nic neumí – jejím mozkem jsou programy běžící na připojeném zařízení: na stolním počítači, na přenosném počítači, na kapesním počítači, na mobilním telefonu, na chytrém telefonu, na všech výrobcích firmy Apple a kdoví na čem ještě. Krabička na mýdlo se se svým mozkem propojuje rádiovým spojením Bluetooth. Zde se budu zabývat pouze EasyLinkem s braillským řádkem. Má dvě jména: EasyLink12 nebo BraillePen12. 1) EL12 a kapesní počítač: na kapesním počítači běží pod operačním systémem Windows Mobile sada speciálních programů zvlášť pro EL navržených (kalendář, kalkulačka, úkolník, adresář, textový editor a další). Činí z EL vlastně první univerzálně použitelnou elektronickou tužku a papír pro nevidomé. Stejně jako vidící osoba může nevidomý člověk psát a zároveň bezprostředně ví, co píše (to s pouhým hlasovým výstupem nedokáže ani ten nejšikovnější žonglér); prostě se místo očí používá jako alternativní zachytávač informací hmat. Využití slepecké tužky a papíru je neuvěřitelně široké a osvobozující: můžete ve skupině vidících spolupracovníků pracovat stejně pružně jako oni – často jste i rychlejší a pružnější než oni s listem papíru a skutečnou tužkou; máte totiž pod konečky prstů všechny výhody počítače (např. rychlé hledání v dlouhých dokumentech). A to nemluvím o práci na cestách: váš kapesní počítač odpočívá v tašce v polici nad vaší hlavou, vy máte na kolenou či na stolku před sebou klávesničku s řádkem a čtete knihu, píšete zprávu ze služební cesty, učíte se cizí jazyk atd., atd. Vidící osoba to má s tužkou a s papírem v dopravním prostředku daleko složitější – zkuste třeba něco psát; proto i vidomí lidé dnes stále častěji používají na cestách malé počítače. A abych nezapomněl: v hluku dopravního prostředku nenamáháte zbytečně sluch, který si každý rozumný nevidomý člověk chrání. Jenomže teď přijde studená sprcha: všechno, co jsem tu popsal, si už dnes nekoupíte; kapesní počítače s operačním systémem Windows Mobile se už několik let nevyrábějí, a EL12 se se svým klasickým softwarem tedy standardně nedodává. 2) EL12 a mobilní telefony s operačním systémem Symbian: a. EL12 a odečítač MobileSpeak: telefon můžete z klávesnice EL12 plně ovládat a vše, co telefon říká, se souběžně zobrazuje na braillském řádku. České znaky s diakritikou se ale zobrazují nesprávně a nelze ani česky s diakritikou psát. b. EL12 a odečítač Talks: telefon lze z klávesnice EL12 plně ovládat. Navíc se české znaky s diakritikou zobrazují správně a lze rovněž úplnou češtinu zadávat v osmibodovém českém plnopise. Můžete tedy psát např. SMS zprávy, a to rychleji než vidící osoba palcem a navíc s háčky a s čárkami. Čtení je však poněkud nepružné, protože v ovladači není náležitě dořešena rychlá navigace textem pomocí jedné klávesy; tím už se dnes žádná profesionální organizace nebude zabývat, protože operační systém Symbian se podobně jako Windows Mobile přestal dále vyvíjet. 3) EL12 a chytré mobilní telefony s operačním systémem Android: vše je natolik v plenkách, že bych nikomu, kdo si nechce jen hrát, nedoporučoval, aby zvolil toto řešení. 4) EL12 a výrobky firmy APPLE: z dokumentace k odečítači VoiceOver je patrné, že dotyková zařízení společnosti APPLE lze z klávesnice EL12 uspokojivě ovládat. I náležité zobrazování a zápis češtiny s diakritikou by měly být přijatelné. Jak se např. na iPhonech čtou a píší delší texty, nevím, zatím jsem to nevyzkoušel, protože iPhone nevlastním a v současné době se již téměř celý rok v žádné firmě, která tyto produkty distribuuje, neangažuji. Doporučuji všem, aby si pohodlné čtení a psaní delších textů vyzkoušeli před nákupem zařízení. 5) Závěr: považuji propojení EL12 a kteréhokoli druhu výrobku společnosti Apple za dlouhodobě výhodnou investici. VoiceOver je odečítač založený na zdravé filozofii a EL12 umožňuje stejně pružné ovládání dotykového zařízení, jaké má k dispozici vidící osoba. Pokud psaní a čtení, resp. rolování delších textů není ještě dořešeno, verze ovladače EL12 v blízké budoucnosti problém s téměř stoprocentní jistotou vyřeší. Pro výběr mýdlové krabičky EL12 hraje ještě jedna okolnost: je totiž nezničitelná. Pracuji s ní denně už více než pět let: v nacpaném metru, v autobuse, ve vlaku, ve škole, na veřejných shromážděních, na jednáních, na schůzích SONS a běhá jako první den. Rudolf Volejník # Zahrada pod hradbami V Hradci Králové i v chladných dnech pokračovaly práce na rekonstrukci Šimkových sadů. Park by měl být veřejnosti opět zpřístupněn na podzim. Lidé se mají na co těšit. Kromě nových cest, mostů, zeleně i laviček v něm vzniknou tři vodní zahrady. Zpřístupnění se dočkají bývalé fortifikační plochy pod hradební zdí u lékařské fakulty. Vznikne zde speciální zahrada, určená jako trenažér pohybu v terénu pro nevidomé a slabozraké. Spoluautory ojedinělého projektu architektonického řešení parku jsou architekt Pavel Zadrobílek – (sdružení Žárovka architekti) a odborník na zahradní architekturu Vít Doležel (Florart). Architekt Pavel Zadrobílek nám odpověděl na několik otázek: Co bylo podnětem pro vybudování trenažéru pohybu pro zrakově handicapované? „Na počátku návrhu regenerace parku jsme přemýšleli, jaké funkce dát jednotlivým plochám, jak oživit a obohatit aktivity parku. Nad využitím předmětné plochy, která se nachází mezi opevňovacím valem a zděnou hradbou, jsme přemýšleli asi nejdéle. Vlivem terénní modelace je odříznutá od zbytku parku. Pak jsme si uvědomili její sousedství se speciální mateřskou školkou pro handicapované děti. Napadlo nás udělat z této plochy jakési veřejné pokračování jejich školní zahrady. Její odlehlost se stala naopak výhodou, protože zde nehrozí žádný střet s motorovou ani nemotorovou dopravou.“ Jakou plochu bude tato zahrada zaujímat? „Jedná se o pás šíře cca 4,5 metru a délky cca 70 metrů zalomený ve tvaru švédského opevnění.“ Jaké v ní budou terénní prvky a mobiliář? „Základem terénní modelace je střední terasa původního švédského opevňovacího valu, který nelze měnit, neboť je součástí kulturní památky. My jsme zde navrhli klikatou mlatovou cestu se „zálivy“ pro lavičky a odpadkové koše. Zálivy budou dlážděné původními pevnostními cihlami, které se zde zachovaly pod vrstvou trávy. Cesta je klikatá jednak z důvodu tréninku orientace v terénu a samozřejmě vytváří pěkná zákoutí. Rozdílný povrch cesty rozvíjí cit v nášlapu. Celou cestu lemují zvýšené záhony osázené pestrobarevnou a vonící výsadbou. Zvýšené jsou proto, aby byly snadněji dostupné méně pohyblivým návštěvníkům a pestrost výsadby má rozvíjet čich případně zbytky zraku handicapovaných osob. Vybavení této zahrady doplní veřejné osvětlení. Cesta je propojena brankou se zahradou sousedící školky a dále dvěma schodišti s ostatními cestami v parku. I obě schodiště se stanou tréninkovým prvkem.“ Celkové náklady na rekonstrukci sadů přijdou na zhruba 60 milionů korun. Prostřednictvím Regionálního operačního programu Severovýchod na ni přispěje také Evropská unie. „Smlouva o poskytnutí dotace byla podepsána letos v lednu. Výše dotace činí 72,5 procenta z celkových způsobilých výdajů, což představuje částku něco málo přes 34 milionů korun,“ přiblížila koordinátorka Kamila Koubová z hradeckého magistrátu. Taťána Králová # Oči pro Tibet Od 26. února do 31. března hostilo více než dvacet měst naší vlasti festival ProTibet 2013, který podle slov jeho ředitelky Jany Neborákové patřil všem, kdo se chtějí „seznámit s tibetskou kulturou a zároveň chtějí pomoci dobré věci“. Na programu festivalu bylo kromě koncertů a výstav také promítání filmu s názvem Oči pro Tibet. Americký snímek režiséra Isaaca Solotaroffa z roku 2005 zachycuje životní osudy mnoha Tibeťanů, kteří se potýkají s šedým zákalem. Dokumentarista Solotaroff představuje v téměř hodinovém filmu úsilí amerického lékaře Marca Liebermanna, který v Tibetu školí místní zdravotníky zachraňovat operativními zákroky zrak. Životní dráha doktora Liebermanna, který podobný projekt zrealizoval i v Indii a do Tibetu se vrací již deset let, naznačuje, že i on byl během tohoto času obdarovaný schopností „vidět“. red. # Rumcajs jako živý Charakteristický vysoký klobouk, rozježené vousy a bambitka za pasem – tak vypadá král dětských večerníčků, loupežník Rumcajs z lesa Řáholce. Oblíbený pohádkový hrdina se zrodil z hlavy spisovatele Václava Čtvrtka. Autorem jeho výtvarné podoby byl malíř Radek Pilař. Jména obou umělců nese Galerie Radka Pilaře a Václava Čtvrtka v Jičíně. Připravila interaktivní expozici, která vychází vstříc nevidomým návštěvníkům. Figury slavného loupežníka, vojáků a dalších postav z příběhů o Rumcajsovi si tu každý může po libosti osahat. Jedinečná kontaktní galerie postav na motivy obrázků Radka Pilaře se nachází na jičínském Valdštejnově náměstí, v budově zámku. Vchází se do ní dveřmi u Městského informačního centra. Až do května je tu otevřeno denně od pondělka do neděle (9–17 hodin), od června do října bude platit prodloužená otevírací doba (8–18 hodin). red. # Dračí loď vypluje Březen, za kamna vlezem, duben, už tam nebudem. Otepluje se! Venku se paní Zima snaží ze všech sil udržet při moci, ale první ptačí trylky věští brzký příchod jara. Sněhu bylo celkem dost, což slibuje vodu pro vodní sporty. V březnu jsem přivezl novou dračí loď s bílým šátkem ze severního Německa a nic nám nebrání začít pádlovat. Mám v plánu osobně objet Moravu a navštívit případné nevidomé zájemce o pádlování na dvacetimístné lodi, kdy rytmus a tím souhru určuje bubeník na přídi. Je to jediná, moderní a zároveň stabilní kanoistická disciplína, kterou považuji za vhodnou pro paralympijské soutěžení. Je jí třeba však otestovat, zhodnotit a poslat dál do světa, aby se prosadila a mnohým pomohla ve sportovním růstu. Můj plán pro rok 2013 je vytvořit alespoň dvě posádky z vašich řad. To znamená padesát vodáků, kteří by startovali v srpnu na mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi, nebo v říjnu na mistrovství ČR na Pálavě. Nejde ani tak o rychlost, jako o souhru týmu, kde pádlují dohromady muži i ženy. Sami dobře víte z vlastních zkušeností, že při společných akcích je třeba spoustu tolerance a asistentů. Ovšem vždy je rozhodující vaše chuť něco pro sebe udělat. Základní výcvik na vodě byste absolvovali co nejblíž svého působiště. Následovala by asi dvě secvičná soustředění na Moravě. Momentálně je nejlepší spojení rychlíky buď na sever do Ostravy, nebo na jih směrem na Hodonín. O projekt projevili zájem ve slovenské Levoči. Po tomto zveřejnění uvítám širší ohlas z vašich řad. Hlavně si nepřipouštějte nějaké pochybnosti. S Opaváky jezdíme už třetím rokem. Stačí jen obléct vestu, vzít pádlo, najít si své místo v deset metrů dlouhé lodi, pohodlně se usadit, polaskat se s vodou klidné jezerní hladiny a pak jen poslouchat bum, bum a zároveň pádlovat k novým životním metám. Učil jsem to se slepeckými holemi na židlích, menší děti v tělocvičnách a líbilo se to. U neplavců, kteří mají strach z vodního živlu, pomůžeme individuálně výcvikem splývání, aby se cítili lépe. Hlavně o sobě dejte včas vědět. S přípravou účasti v závodech na dračích lodích je spojená spousta práce a plánování. Dělám to dobrovolně a rád, ale mimo jiné se musím živit. Využijte rychlého elektronického spojení: e-mail: Edvard.Volak@seznam.cz eda volák-vodák Oči pro Tibet