Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 4 únor 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Koncert pro Mathildu Pozor na dětské oči! Zájemci, hlaste se! Koho potkáváme: Květa Ani letos nezahálíme Pozvání MEZISVĚTY 2011 I nejnovější mobilní telefony na nás musí mluvit Patent na dotykový displej Nové autobusy Startuje další ročník Amadou a Mariam Cesta do pravěku Nevidomý Ironman Kulíšková má zlato! # Koncert Pro Mathildu V neděli 30. ledna se v pražském Stavovském divadle konal benefiční koncert "Pro Mathildu", který pořádalo občanské sdružení Mathilda. Záštitu nad ním převzal kardinál Miloslav Vlk a hraběnka Mathilda Nostitzová. Ta se však ústy ředitele občanského sdružení Mathilda, Luboše Krapky, z důvodu onemocnění svého manžela z účasti na koncertu omluvila. Výtěžek z koncertu i prodeje kalendáře "Psí oči", který bylo možné v předsálí zakoupit, poputuje do nadace Mathilda. Večer uváděla herečka Veronika Žilková a vodicí pes, fenka jménem Deli. Úvodem stručně představily pořádající občanské sdružení a doprovodný orchestr, a pak už Deli s Veronikou uvedly první číslo, kterým byla premiéra skladby hudebního režiséra a předsedy Společnosti českých skladatelů při Asociaci hudebních umělců a vědců, Zdeňka Zahradníka, s názvem "Orbis Pictus". Jako druhý zazněl duet Zuzanky a Figara v podání Petry Musilové a Miroslava Orsága, zrakově postižených studentů zpěvu u profesorky Daniely Štěpánové-Šimůnkové, z Konzervatoře Jana Deyla. Hana Jasenovcová, ředitelka Střediska výcviku vodicích psů SONS ČR, pak krátce představila činnost střediska a hrdě se zmínila také o Klubu držitelů vodicích psů, který pořádá soutěže, v nichž se srovnávají dovednosti psů i jejich pánů. Nato ředitel Luboš Krapka krátce představil občanské sdružení Mathilda. Třetím číslem bylo vystoupení nevidomého posluchače čtvrtého ročníku Konzervatoře Jana Deyla, flétnisty Martina Davida a naší přední harfenistky Kateřiny Englichové. Karel Rejman, zrakově postižený ředitel firmy Lidé a příležitosti, s. r. o., která pomáhá najít zaměstnání nejen handicapovaným zájemcům, představil svoji společnost, která byla jedním ze sponzorů koncertu. Rejman je také jednatelem ve společnosti Příležitosti bez bariér, s. r. o., kde může některé z uchazečů zaměstnávat. Následovalo vystoupení zakládající členky Pražské komorní filharmonie, Ludmily Peterkové a Milana Arnera, nevidomého absolventa a pedagoga Konzervatoře Jana Deyla. Přednesli "Koncertní kus pro dva klarinety č. 2 d-moll" od Felixe Mendelssohn-Bartholdyho. Po přestávce vystoupil nevidomý slovinský pianista Zoran Škrinjar s Mozartovým "Koncertem č. 20, K. 460 d-moll". Za své vystoupení sklidil dlouho neutuchající potlesk. Udělal takový dojem, že se musel nejen opakovaně děkovat, ale nakonec i přidával. Poslední kus, "Koncert pro housle a orchestr e-moll" od Felixe Mendelssohn-Bartholdyho (op. 64) zahrál nevidomý japonský houslista Narimichi Kawabata, jehož vystoupení asi nejlíp vystihují jeho vlastní slova z autobiografie: "Na rozdíl od jídla, bez hudby se dá žít. Pokud však nemáte hudbu, je těžké najít radost ze života..." Sólisty doprovázela Pražská komorní filharmonie pod taktovkou významného českého dirigenta Leoše Svárovského. Čtyřiadvacetiletá Petra Musilová z Jihlavy studuje sedmým rokem sólový zpěv ve třídě Daniely Štěpánkové-Šimůnkové a varhany na Konzervatoři Jana Deyla. V roce 2008 získala stipendium na Mistrovské pěvecké kurzy Antonia Carangela, s nímž stále intenzívně spolupracuje, o rok později se zúčastnila Mistrovských pěveckých kurzů Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V dubnu 2009 získala také 3. cenu na mezinárodní Duškově soutěži v kategorii konzervatoří a hudebních akademií. Pravidelně koncertně vystupuje. Spolupracuje s nadací Leontinka, pod vedením maďarského dirigenta A. S. Weisera vystoupila s Filharmonií Hradec Králové, zpívala u příležitosti státní návštěvy britského prince Charlese, koncertovala pro první dámy několika evropských států i pro český prezidentský pár. Zpívá v několika scénických projektech (Mozartiáda, Rozmarýn, Vánoční jesličky), s kterými se zúčastnila mimo jiné Festivalu komorní písně v Plzni a letos vystoupí na Mezinárodním festivalu Bohuslava Martinů v Poličce. Podílela se i na natáčení metodického DVD pro projekt "Hudba ve tmě". Dvaadvacetiletý Miroslav Orság z Karolinky u Vsetína se hudbě věnuje již od svých čtyř let. Navštěvoval ZUŠ v Karolince, kde se učil hře na zobcovou flétnu, klavír a zpěvu. Pak složil přijímací zkoušky na Konzervatoř Jana Deyla, a nyní je posluchačem 4. ročníku. Jako hlavní obor studuje klasický sólový zpěv, také ve třídě Daniely Štěpánové-Šimůnkové. Jeho druhým oborem je akordeon, který studuje u Romana Malého. Zúčastnil se několika pěveckých soutěží, například mezinárodní Písňové soutěže Bohuslava Martinů, kde v roce 2007 získal 1. cenu a cenu Beno Blachuta, v roce 2008 Soutěže konzervatoří v Pardubicích, kde získal 2. cenu, a v roce 2010 opět Soutěže konzervatoří v Pardubicích, kde získal 1. cenu a zvláštní cenu za interpretaci písně Antonína Dvořáka. V roce 2009 vystupoval s Petrou Musilovou na koncertě Filharmonie Hradec Králové. S Českým rozhlasem natočil výběr z Dvořákových "Biblických písní". Několikrát byl vybrán na vystoupení pořádaná Kanceláří prezidenta republiky, a rovněž zpíval při návštěvě prince Charlese. Pravidelně koncertně vystupuje a spolupracuje s Českou televizí, kde právě vzniká dokument o jeho dosavadním životě. Devatenáctiletý flétnista Martin David ze Dvora Králové nad Labem je posluchačem 4. ročníku Konzervatoře Jana Deyla, a to u profesorky Magdalény Hegerové. Má za sebou mnoho koncertních vystoupení, například hrál se Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně, s komorním orchestrem Pražské konzervatoře a ve Španělském sále Pražského hradu s komorním orchestrem Berg. Právě se chystá do Varšavy, kam byl vybrán na mezinárodní festival s názvem "Chopin in classical and modern". Pětatřicetiletý Milan Arner vystudoval Konzervatoř Jana Deyla, klarinet u Mgr. Jiřího Urbana a klavír u Mgr. Ivy Skalákové. V letech 2001-2002 absolvoval roční stáž na Státním specializovaném institutu v Moskvě, kde studoval klarinet pod vedením Sergeje Sorokina a komorní hru u Natálie Ivanovové-Kramské. V roce 2003 ukončil magisterské studium oboru hudební věda na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1997 získal druhou cenu a cenu pro nejlepšího českého interpreta na Mezinárodní soutěži zrakově postižených hudebníků v Mariánských Lázních. Jako sólista vystupoval s Komorním orchestrem pražských symfoniků, Plzeňskou filharmonií, Symfonickým orchestrem opery Národního divadla v Praze aj. V roce 2004 přednesl Mozartův "Klarinetový koncert" za doprovodu Komorního orchestru Kremlin ve Velkém sále Institutu Gněsinych v Moskvě. Od roku 1995 hraje se svou manželkou, kytaristkou Petrou Arnerovou, s níž tvoří duo "Musica grata". Vystupovali už ve třinácti zemích Evropy a natočili CD. Jejich nejvýraznějším soutěžním úspěchem je vítězství v kategorii komorních souborů na mezinárodní soutěži "Concorso Europeo di Chitarra Classica" v italském městě Gorizia v roce 2007. Pedagogicky působí na Konzervatoři Jana Deyla a Základní umělecké škole A. Bovorského v Praze 4 - Modřanech. Nevidomý slovinský klavírista Zoran Škrinjar studoval muzikologii na Filozofické fakultě, a klavír a komorní hudbu na Academii múzických umění v Ljubljani. V roce 1999 úspěšně ukončil studium na jazzové škole v Ljubljani. Během svého studia postupně ztratil zrak. Pořádá úspěšné sólové recitály v rámci řady nazvané "Mozart a Jazz" a vystupuje s orchestry v Praze, Parnu, Ljubljani a v Celje. Zúčastnil se několika mezinárodních seminářů klavírní hry a jazzových tvůrčích dílen s důležitými osobnostmi tohoto oboru a vystupoval na několika evropských jazzových festivalech. V roce 2003 získal první cenu na Slovinské mezinárodní soutěži hudebních skladatelů JAZZON. Zoran vydal tři CD, na kterých prezentuje díla slavných hudebních skladatelů i své vlastní autorské kompozice. Vyučuje zrakově postižené děti hře na klavír a působí jako žurnalista v oblasti kultury. Jeho jméno se objevuje v knize "Creativity does not know the darkness", která je věnována úspěchům zrakově postižených ve Slovinsku. Jeho kulturní přínos byl oceněn v roce 2005, kdy získal zvláštní cenu od Slovinského svazu nevidomých a zrakově postižených. Od roku 2008 je studentem doktorského studia v oboru hry na klavír na Vorarl-berger Landeskonservatorium v Klagenfurtu u Alexeje Kornijenka. Pětatřicetiletý houslista Narimichi Kawabata z Tokia přišel ve svých osmi letech při lékařském zákroku o zrak. Hru na housle začal na Dramatické a hudební škole Toho Gakuen studovat dva roky poté. V roce 1994 po své promoci se umístil na třetím místě v Japonské hudební soutěži. V 18 letech odjel do Londýna, kde postgraduálně studoval u Maurice Hassona na Královské akademii hudby. Po promoci s červeným diplomem mu Královská akademie hudby přiznala "Zvláštní umělecký status", což se v její dvousetleté historii stalo teprve podruhé. V roce 1998 hrál s Japonskou filharmonií jako vůbec první Japonec Mendelssohnův "Houslový koncert", za nějž sklidil od kritiky nadšené ovace. Od té doby se objevuje na světových pódiích včetně londýnské Wigmore Hall či newyorské Carnegie Hall. Hned jeho debutové album "Na křídlech písně" k němu v Británii přitáhlo pozornost, když se jej prodalo bezprecedentních 200 000 kopií. Jeho druhé album dosáhlo na žebříčku klasických nahrávek rovněž prvního místa. V Japonsku je nejdiskutovanějším japonským houslistou a objevuje se zde v mnoha populárních televizních i rozhlasových pořadech, stejně jako na stránkách nejčtenějších časopisů. Jeho koncerty jsou pravidelně vyprodané, ročně na něj chodí kolem 100 000 lidí. S orchestrem Mozarteum Salzburg, pod taktovkou Huberta Soudanta, pořádal turné po Japonsku a v roce 2006 také Turné Národní recitál. V únoru loňského roku absolvoval turné Japonsko Tour 2010 a na březen roku letošního plánuje koncert v Muzeu umění v Naganu. Kromě toho pořádá a účastní se také mnoha benefičních a charitativních vystoupení, kdy se svou hudbou navštěvuje hospice, pečovatelské domy, věznice a zdravotnická i sociální zařízení pro lidi se zdravotním postižením. Jiří Kolda # Pozor na dětské oči! Oči nám umožňují vnímat přes 80 % informací z okolního světa. Jsou jedinečným a velmi citlivým orgánem, proto je třeba věnovat jim zvýšenou pozornost. Jejich případné nemoci a vady u dětí nepodceňujte. Záněty spojivek Představují jedno z nejčastějších onemocnění očí v dětském věku. Podle příčin je můžeme dělit na záněty bakteriální, virové nebo alergické. Většinou se vyléčí poměrně rychle a bez komplikací, ale není radno je podceňovat. Některé druhy mohou probíhat chronicky nebo se mohou často opakovat. Typický bakteriální zánět spojivek u kojenců a novorozenců začíná mezi 2.- 14. dnem života. Projevuje se hustým hnisavým sekretem, otokem a zčervenáním očí, které můžou být světloplaché. Léčba spočívá v asi 10 dní trvající aplikaci antibiotik ve formě kapek nebo mastí. Jako první pomoc můžete použít kapky, jako jsou O-Septonex nebo O-Azulen, případně přírodní preparáty (Ocuflash, Omnisan Baby kapky). Oči můžete také opatrně vyplachovat sterilní borovou vodou, aby hnisavý výměšek nezůstával v očích. Je nezbytné dodržovat hygienická opatření: mýt si ruce po každé aplikaci léků (často i 1x za hodinu), používat odděleně ručníky a ostatní věci, protože zánět očí se může rozšířit i mezi ostatní členy rodiny. Zvláštní skupinu představují mikroorganismy chlamydie. Způsobují zánět spojivek charakterizovaný jejich zčervenáním a přítomností folikulů (váčků) na vnitřní straně víček. Dítě se většinou nakazí od matky průchodem porodními cestami. Tyto záněty nereagují na lokální léčbu očí běžnými antibiotiky, diagnózu potvrdí speciální testy ze stěrů spojivky. Léčba spočívá v aplikaci antibiotik erytromycinové řady a přeléčení rodičů (sexuálně přenosná infekce). Virové záněty většinou nejsou provázeny výraznou sekrecí. Oči jsou podrážděné a červené. Zánět bývá často spojen s obtížemi horních cest dýchacích, nachlazením nebo oslabením organismu. Rodiče si mohou všimnout zduřelých uzlin před ušima a pod čelistí dítěte. Častým problémem u dětí jsou i alergické záněty spojivek, které vznikají při setkání organismu s alergeny (prach, pyly, roztoči, bakterie, léky atd.). Dítě mohou obtěžovat dlouhodobě a často přecházejí i do dospělosti. Bývají spojeny se záněty dýchacích cest, s astmatem nebo alergickou rýmou. Typickým projevem je svědění a pálení očí a také periodické opakování zánětů v určitém období (např. sezonní alergie na pyly a prach, senná rýma). Sekrece z očí není velká, oči jsou podrážděné a červené. Někdy můžete pozorovat otok víček a spojivek. Optimální terapií je nalezení a odstranění alergenu, ale to se ne vždy podaří. Na trhu je však dnes řada očních přípravků ve formě kapek, mastí, gelů i sprejů, které tlumí různorodé alergické projevy. Někdy se bohužel nevyhneme lokálnímu či celkovému podání kortikoidů. Ječné a vlčí zrno Ječné zrno vzniká ucpáním mazových žlázek na okraji víčka. Vlčí zrno má obdobnou příčinu, ale je uloženo hlouběji na víčku a je větší. V akutní fázi zánětu je zřetelná bolest v okolí víčka, které je zduřelé a červené. Akutní formy léčíme lokálně antibiotiky nebo kortikoidy (kapky a mastičky). Někdy se hnisavý obsah samovolně vyprázdní. Ječná a vlčí zrna nikdy nevymačkávejte! Pokud se útvarky ohraničí nebo přejdou do chronického stadia a dítěti způsobují obtíže, odstraňují se chirurgicky. Neprůchodnost slzných cest Slzné cesty zajišťují odtok slz do nosu. Mohou být vrozeně zúžené nebo i uzavřené. Jejich neprůchodnost je charakterizována opakovaným jednostranným slzením, které později přechází do zánětu spojivek jednoho a později i obou očí. Příčinou je většinou mechanická překážka. Řešením je sondáž nebo průplach, kterým se rychle a definitivně zprůchodní slzné cesty. Vývojové vady oka Vrozené oční vady postihují menší procento narozených dětí. Příčiny jsou různé (genetika, toxoplazmóza, zarděnky, imunologické problémy atd.). Velmi důležitá je včasná diagnostika vady brzy po narození a specializovaná léčba. Vrozený šedý zákal Vrozený šedý zákal neboli kongenitální kataraktu můžeme definovat jako poruchu v průhlednosti čočky. Narušuje optickou osu vidění, a pokud je rozsáhlá, omezuje zrakové vnímání postiženého oka. Klíčová je včasná diagnóza. Je velikým pokrokem, že v porodnicích v celé ČR se u novorozenců provádí cílený screening (včasné odhalení) očních vad zaměřený především na vrozenou kataraktu. Pomocí jednoduchého testu lze odhalit brzy po narození různé patologické stavy očí, což zvyšuje šance na vyléčení. Vrozený zelený zákal Prvním příznakem vrozeného zeleného zákalu neboli glaukomu je jednostranné slzení a světloplachost. Někdy vidíme zašednutí rohovky oka (jakoby zamlžené sklíčko od hodin) a často jeho zvětšení. Glaukom může poškodit nervová zakončení na sítnici a vážně ohrozit zrakový vývoj oka, proto je velmi důležitá včasná diagnóza a léčba ve specializovaném zařízení. K léčbě se používají léky snižující nitrooční tlak a často se nevyhneme operaci. Dítě musí být neustále pod kontrolou očního lékaře. Vrozené vady Takové vady (víčka, rohovky, sítnice, sklivce, optického nervu) bývají u dětí vzácnější. Pokud se objeví, mohou ohrozit zrakový vývoj dětského oka. Častý bývá např. pokles očního víčka. Jestliže je většího rozsahu, může bránit v rozvoji vidění, nutí dítě zaklánět hlavičku nebo si prstíky nadzvedávat víčko. Plastická operace řeší jak kosmetický handicap, tak i funkční omezení. Šilhání V ordinaci dětského oftalmologa představuje jednu z nejčastějších očních diagnóz. Příčiny vzniku šilhání jsou různé. Nejčastější je porucha koordinace zrakových center v mozku. Problémem není ani tak nápadné narušení postavení očí, ale jeho méně viditelná stránka, kterou je riziko narušení vývoje zrakové ostrosti a prostorového vidění. Nejvážnější komplikací je tupozrakost. Takto postižené oko má sníženou zrakovou ostrost, protože vjemy ze šilhajícího oka jsou aktivně tlumeny zrakovými centry v mozku. Jinými slovy, dítě toto oko nepoužívá nebo jen velmi málo. Záludné je to, že tupozrakost dítě nebolí a ani mu nevadí, protože obvykle dobře vidí druhým okem. Proto je u každého šilhání důležité zjistit zrakovou ostrost obou očí. Vyšetření se provádějí již kolem 3. roku při pravidelných prohlídkách u pediatra. Existují ale testy, kterými lze zjistit zrakovou ostrost u kojenců a velmi malých dětí. Rodiče by také měli vědět, že za šilháním se může skrývat anatomická vada oka, např. vrozený šedý zákal nebo dokonce nádor sítnice. Platí, že šilhání, které spontánně nemizí po narození, je nápadné a trvalé, musí být vždy vyšetřeno očním lékařem. Bývá často spojeno s dioptrickými vadami očí, a to hlavně s dalekozrakostí. Jaká je léčba? Pokud se zjistí dioptrická vada, nasadí se brýle s plnou hodnotou zjištěných dioptrií. Ty často zmenší šilhání a zlepší i vidění, právě proto jsou velmi důležité. Při zjištěné tupozrakosti spočívá léčba v pečlivém zakrývání vedoucího oka tzv. okluzorem, který se nosí do doby, než se vidění zlepší. Spolupráce rodičů je v této fázi nezastupitelná. Je dobré vědět, že zraková ostrost a prostorové vidění se vyvíjí od narození až do 6. roku. V tomto období lze důležité zrakové funkce léčebně ovlivnit, později jen minimálně nebo vůbec. Operace šilhání je součástí komplexní léčby. Provádí se v celkové anestezii a spočívá v oslabení nebo zesílení okohybných svalů. Dítě zůstává obvykle hospitalizováno 2-3 dny. U novorozenců diagnostikujeme v některých případech i vrozené šilhání. To se operuje do 1 roku života, aby dítě získalo podmínky pro rovnovážný rozvoj očí. Celková léčba šilhání by měla být skončena v předškolním věku dítěte. Dioptrické vady Nejsou to onemocnění v pravém smyslu slova. Jsou způsobeny buď různou lomivostí, nebo různou předozadní délkou oka. Jsou většinou geneticky dané, naprogramované a nelze je ovlivnit žádným cvičením okohybných svalů, zaostřováním, užíváním vitaminů, akupunkturou, homeopaticky atd. Pokud dítě s brýlemi nebo kontaktními čočkami normálně vidí, není třeba se znepokojovat. Existují 3 typy dioptrických vad v dětském věku: Krátkozrakost - dítě vidí špatně do dálky a dobře nablízko. Vada se většinou projeví ve školním věku nebo kolem puberty a stabilizuje se kolem 20. roku věku. Prvním příznakem je mhouření očí nebo výrazné přibližování předmětů k očím. Řešením je nošení brýlí nebo kontaktních čoček. Rodiče se nemusí znepokojovat, když dioptrie "rostou", protože roste i jejich dítě. Brýle dnes nejsou kosmetickým problémem a pomáhají rozvoji vidění. Na sportování je možno používat kontaktní čočky. Ty jsou dnes bezpečné a mají i některé výhody - neomezují zorné pole a je s nimi dobré prostorové vidění. Kontaktní čočky mohou nosit dokonce i velmi malé děti. Musí se ale o ně naučit správně pečovat a chodit na pravidelné kontroly. Dalekozrakost - pacient může vidět špatně do dálky i do blízka, ale protože dobře akomoduje a zaostřuje, dlouhou dobu mu dalekozrakost nezpůsobuje potíže. Zaostřování ale může být spojeno se šilháním. Astigmatismus - oko má rozdílné zakřivení v určitých rovinách, a proto může být zaostřování problematické. Při větším astigmatismu předepisujeme brýle (tzv. torická skla). U dětí se může vyskytnout i tzv. anizometropie. Při této vadě je zjištěna rozdílná velikost dioptrií obou očí, např. na jednom oku je 1 dioptrie a na druhém 6. Aby nevznikla tupozrakost z tohoto rozdílu, jsou brýle nebo kontaktní čočky předepsány brzy po objevení vady. V některých případech je dokonce i u dětí doporučeno snížení dioptrií pomocí laserového zákroku. Nádory očí Jsou vážnou kapitolou dětské oftalmologie. Nejznámějším očním nádorem v dětském věku je tzv. retinoblastom. Je zhoubný a velmi nebezpečný. Vyskytuje se nejčastěji do tří let věku a je patrný i u kojenců. Jeho prvním projevem může být šilhání oka. Nádor v nitru oka roste a očičko postupně přestává vidět a stáčí se na různé strany. Dalším znakem je změna barvy zorničky oka. Optimální je, když se podaří včas nádor rozpoznat a zahájit vhodnou léčbu. Terapie se provádí na specializovaném pracovišti ve spolupráci očních lékařů a dětských onkologů. Léčba spočívá v ozařování a chemoterapii, někdy chirurgickém zákroku. Výsledky včasné léčby jsou v dnešní době velmi dobré. V dětském věku se můžeme setkat v okolí víček s takzvanými hemangiomy. Jsou to nezhoubné nádůrky cévního původu. Rostou někdy rychle a mohou překrýt i oční štěrbinu. Léčba se provádí prostřednictvím podávání kortikoidů. Úrazy oka Tato kapitola je smutná, protože mnoho úrazů je opravdu zbytečných. Nejvíce se jich vyskytuje u chlapců kolem 10.- 15. roku věku. Mechanismem poranění jsou pády na stoly a židle (u malých dětí), uhození kamenem a pěstí (u větších dětí), úrazy při manipulaci s ostrými předměty, bodnutí nožem, experimenty s výbušninami, střelivem, chemikáliemi, ale také poranění zvířaty. První pomoc u těžkých úrazů většinou spočívá pouze ve sterilním zakrytí poraněného oka. Z oka nic nevytahujeme ani do něj nedáváme žádné masti nebo kapky. Jedinou výjimkou při poskytnutí první pomoci je poleptání. Zde naopak je rychlý zásah klíčový, protože žíravina (hlavně louhy) rychle poškozuje rohovku oka. Co nejrychleji pečlivě a opakovaně proudem vody očistíme oko a jeho okolí od chemikálií a mechanických zbytků škodliviny (zbytky vápna). Pokud by k úrazu došlo, neváhejte ani otočit víčka a vyčistit prostor pod nimi. Pacienta co nejrychleji odešlete za odborníky do nemocnice na oční pracoviště. Vidí dobře? Zjistit úroveň vidění u malého dítěte nebývá snadné. Je třeba si uvědomit, že děti do 3 let věku obvykle nevidí dobře do dálky. Například kojenec sleduje předměty vzdálené 30 cm od sebe. Orientačně lze i v domácím prostředí získat určité informace o vývoji zraku. Dítě otestujete tak, že držíte zpříma a rovně jeho hlavičku a hodnotíte, např. jak sleduje náš pohybující se prst nebo hračku v horizontální rovině a ve vertikále. Poté mu na chvíli zakryjete jedno a pak druhé oko a sledujete, zda se zakrytí úporně nebrání. Můžete na něj také posvítit baterkou a zaměřit se na tvar a průhlednost očí. Pozorujte, jak reagují jeho zorničky, jak se nám jeví symetričnost očních štěrbin. Rozhodně nic nepodceňujte - svojí všímavostí a informovaností můžete udělat pro zdravý vývoj očí svých dětí mnoho. Jestliže se ve vaší rodině a příbuzenstvu vyskytuje tupozrakost, šilhání, dioptrické vady nebo vrozené vady očí, existuje riziko přenosu určitých genů na potomstvo, proto je vhodné navštívit očního lékaře již brzy po narození. Varovné známky možných očních vad či onemocnění: - kmitavé nebo bloudivé pohyby očí, jejich záškuby - šedavé zabarvení rohovek, viditelný šedavý stín v očích - zvětšení oka nebo rozšíření oční štěrbiny - asymetrie očních štěrbin - nápadné slzení očí - neschopnost se zaměřit na nabízený předmět, hračku - dítě si dává předměty těsně před oči, mhouří oči do dálky - viditelné nebo časté stáčení očí, např. k nosu, zevně, vzhůru - nepřirozený náklon hlavy nebo pootočení obličeje - narážení do předmětů Retinopatie nedonošených dětí - onemocnění sítnice těch nejmenších Obor neonatologie zaznamenal obrovský medicínskotechnický pokrok. Nedonošené děti, které dříve obtížně bojovaly o život, se dnes daří zachránit a vrátit do života. Ne vždy ale probíhá vše bez možných komplikací nebo následků. U některých, zvláště u těch velmi nezralých, může vzniknout retinopatie nedonošených (retinopathy of prematurity - ROP). Statisticky je na předních místech dětské nevidomosti ve vyspělých zemích. Nejvíce jsou ohroženy děti narozené před 29. gestačním týdnem s porodní váhou pod 1000 g. Určité nebezpečí vzniku je u dětí, které musely být léčeny intenzivně kyslíkem brzy po porodu nebo mají problémy s plicním a srdečním systémem. První známky onemocnění jsou patrné obvykle až za několik týdnů po narození. Akutní retinopatie obvykle probíhá v několika fázích, které na sebe navazují. Následkem může být částečné nebo úplné odchlípení sítnice, které naruší vývoj světločivných a nervových buněk nezbytných pro zrakové vnímání. Poslední stadia mohou těžce poškodit zrakový systém dítěte (slabozrakost až nevidomost). Nejhorších případů je naštěstí stále méně. Většinou se totiž onemocnění v počátcích samo zastaví a vývoj sítnice pak proběhne normálně. Jak zjistíte, že dítě trpí tímto onemocněním? Na všech neonatologických jednotkách je propracovaný a zavedený screeningový program vyšetřování očního pozadí u rizikových dětí. Vlastní vyšetření se provádí po aplikaci kapiček do očí (je potřeba široká zornice). Lékař v pravidelných intervalech chodí dítě sledovat. Zkušený oftalmolog pozná počínající změny na sítnici a podle toho pak společně s neonatologem určují další postup a terapii. Cílem léčby je zabránit odchlípení sítnice se všemi jejími důsledky pro zrakové funkce. Diagnostické a léčebné metody se neustále vyvíjejí a díky pokrokům v neonatologii a oftalmologii je situace z pohledu celkové četnosti onemocnění a výsledků léčby příznivá. U 70-80 % dětí dochází po prvním ošetření sítnice k ústupu onemocnění. MUDr. Milan Odehnal # Zájemci, hlaste se! Ve středu 15. prosince 2010 odstartoval nový dvouletý projekt Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR z oblasti podporovaného zaměstnávání s názvem "Využití moderních technologií při integraci osob se zrakovým postižením na trh práce". Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost, a státního rozpočtu ČR. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR podporuje těžce zrakově postižené občany v jejich zapojování do aktivního života. Dlouhodobě je jedním z nejpalčivějších problémů lidí se zrakovým handicapem vysoká míra nezaměstnanosti a ztížené uplatnění na trhu práce. SONS ČR se vždy v minulosti snažila o aktivní začlenění těžce zrakově postižených na trh práce (například prostřednictvím programu Tyfloemployability a dalšími) a nejinak tomu bude i v následujících letech. V současné době SONS ČR uspěla se svou žádostí o finanční podporu z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost na projekt "Využití moderních technologií při integraci osob se zrakovým postižením na trh práce". "Hlavním cílem tohoto projektu je zvýšení míry zaměstnanosti osob se zrakovým postižením formou vytvoření nového rekvalifikačního programu a související komplexní podpory při hledání zaměstnání," uvedla manažerka projektu Mgr. Alice Martínková. Tento projekt je určen osobám s těžkým zrakovým postižením, v produktivním věku ve všech regionech ČR s výjimkou hlavního města Prahy. Zejména je pak určen těm osobám se zrakovým postižením, které dosud měly jen mizivou nebo žádnou možnost využít komplexní nabídky služeb podpory při hledání zaměstnání, a těm, kdo mají zájem uplatnit se v nové profesi - operátor digitálního přepisovacího systému. Bližší informace jsou poskytovány na spádových pracovištích SIA SONS ČR: Blansko - K. J. Mašky 2, 678 01 Blansko; tel.: 516 410 595 Česká Lípa - Červeného kříže 259, 470 01 Česká Lípa; tel.: 487 874 861 Česká Třebová - Mlýnská 900, 560 02 Česká Třebová; tel.: 465 535 325 Frýdek-Místek - Malý Koloredov 811, 738 01 Frýdek-Místek; tel.: 558 437 377 Cheb - Karlova 17, 350 01 Cheb; tel.: 354 430 924 Chomutov - Dřinovská 4606, 430 04 Chomutov; tel.: 474 628 957 Kyjov - Komenského 617, 697 01 Kyjov; tel.: 518 613 394 Mladá Boleslav - Jana Palacha 1257, 293 01 Mladá Boleslav; tel.: 326 737 758 Nový Jičín - Štefánikova 7, 741 01 Nový Jičín; tel.: 556 720 809 Olomouc - I. P. Pavlova 69, 779 00 Olomouc; tel.: 585 427 750 Opava - Horní náměstí 47, 746 01 Opava; tel.: 553 756 175 Ostrava - Sadová 5, 702 00 Moravská Ostrava; tel.: 596 783 083 Šumperk - 8. května 22, 787 01 Šumperk; tel.: 583 217 105 Tachov - Stadtrodská 1516, 347 01 Tachov; tel.: 374 721 921 Tábor - Kvapilova 2289, 390 03 Tábor; tel.: 381 231 447 Trutnov - Horská 5, 541 01 Trutnov; tel.: 499 329 656 Třebíč - Sedlákova 1, 674 01 Třebíč; tel.: 561 205 542 Vsetín - Na Kamencoch 1332, 755 01 Vsetín; tel.: 571 424 370 Zlín - Podlesí IV/5302, 760 01 Zlín; tel.: 577 210 689 # Koho potkáváme Květa Každý den někoho potkáš, někoho, kdo tě obdaruje úsměvem, dobrým slovem nebo moudrou službou. Každý den potkáš někoho, koho i ty můžeš obdarovat. Je dobré pamatovat si takové chvíle. Je dobré vzpomenout si na ně třeba v okamžiku, kdy něco ztrácíš. Paní Květa seděla za svým psacím stolem kanceláře sociálních služeb. Bylo krátce po novém roce a já šla žádat o jakýsi příspěvek. Vyplnila mi formulář, podala šablonku na podpis. Byla dobře vybavená, profesionální a přesto rozšafná, lidská. Typ maminka. S takovými úřednicemi bych si vyprávěla celé hodiny. Řekla jsem jí to, a daly jsme si schůzku. Květa původně pracovala jako projektantka. Po sametce se rekvalifikovala, usoudila, že průmyslovákům pšenka nepokvete a že je ještě dost času naučit se něco nového. Jaký byl v té době váš vztah k nevidomým? Vybrala jste si svou novou profesi záměrně? "Nemohu říct, že by mne nevidomí nějak zvlášť přitahovali. Snad to bylo způsobeno vzpomínkou z dětství. Spolužačka měla nevidomou babičku a já se jí bála, přestože jsem věděla, že je to moc hodná paní. Příchodem na odbor sociální péče a osobním poznáváním klientů jsem svůj dětský postoj musela dost rychle přehodnotit. Snažila jsem se jim pomoci nejen prakticky, v danou chvíli návštěvy, ale doporučit jim nebo pro ně najít vhodnou službu nebo peněžitou dávku v možnostech sociální péče. Samozřejmě jsem před tím musela projít dost náročným školením, abych poznala zákony a předpisy. Teoreticky i citově jsem o lidech s různými handicapy také něco věděla. Minimálně mi bylo jasné, jak obtížný musí být život, když člověku chybí jeden ze základních smyslů - především zrak. Nejde jen o informace, nejde jen o bezpečnost při přecházení nebo třeba v samoobsluze při nákupu. Vždycky jsem si uvědomovala, jaký bych asi prožívala pocit izolovanosti a osamění, kdybych neviděla. Zkoušela jsem si představit, jak se nevidomá žena postará o své děti nebo staré rodiče. Jenže představy, úvahy a praxe, to bývá někdy docela silná konfrontace. Jednou jsem ale dostala takovou zvláštní lekci, která dost zásadně změnila moje jednání." Můžete o tom říct něco konkrétního? "Šla jsem na výstavu skleněných plastik do zahrady za Ministerstvem zahraničí na Hradčanech. Byla jsem zaujatá nádhernými sklářskými výtvory, ale přesto jsem si všimla, že na jednu sochu uprostřed trávníku sahá malá holčička. Její maminka ji sledovala z cestičky. Silně mne to pobouřilo, že holčička si s tou plastikou hraje a měla jsem strach, aby ji nerozbila. Taky mne udivilo, že to tak její maminka nechává a dítě nenapomene. Nakonec mi to nedalo a té maminky jsem se poněkud jedovatě zeptala, jestli ji nevadí, že její holčička to umělecké dílo může poškodit. Maminka se na mne podívala a řekla mi, že její holčička schválně si tu plastiku osahává, protože je slepá... Polil mne pocit studu a viny, že jsem byla taková "zákonická" a že jsem si nevšimla, že to dítě má velký handicap. Mamince jsem se omluvila a bylo mi trapně. Po cestě zahradou jsem pak uviděla ceduli s upozorněním, že tyto plastiky jsou zde speciálně umístěny pro lidi se zrakovou vadou, aby si mohli sami vše osahat a mít lepší představu o jejich tvaru. Dodnes, když si na to vzpomenu, zastydím se a snažím se být citlivější k lidem s vadami zraku. Myslím, že tato moje zkušenost byla mnohokrát lepší, než nějaké rady, jak se chovat k lidem, kteří mají problém s viděním. Když jsem později nastoupila do práce na sociálním odboru, potkávala jsem mezi zrakově postiženými spoustu úžasných, pracovitých, tvůrčích a vzácných lidí. Až na výjimky to byli stateční lidé, kteří chodili do práce, starali se o své rodiny a dělali vlastně všechno co my, kteří jsme zdraví. Dělali to ovšem s mnohými obtížemi, které obdivuhodně překonávali. Vzpomínám na maséra, učitele hudby, jazzovou zpěvačku. Viděla jsem jejich postoj k životu a to mne posilovalo třeba i ve vážných problémech." Vypadá to tak idylicky, sedíte na svém místě a kolem vás proudí samí nevidomí superlidé. Že to tak ale vždycky nebývá? "Určitě ne. Ale nemyslím, že by nevděk nebo manipulace musely být nutně produktem handicapu. Jeden ze smutných příběhů je život rodiny, která si vzala do pěstounské péče nevidomého chlapce. Všemožně se mu věnovali a on si toho nevážil, dělal jim těžkosti a raději odešel a žil svůj podivný život v jiném městě. Nedávno jsem ho viděla, jak žebrá u metra a bylo mi z toho smutno. Ale to záleží na povaze, možná by byl takový, i kdyby nebyl nevidomý." Každý jsme rád, když potkáme někoho, kdo třeba i mimoděk obohatí nebo pozmění k lepšímu náš život. Potkáváte někoho podobného v soukromí? "Máme jednu těžce slabozrakou příbuznou, která má spisovatelské nadání a dovede psát krásnou poezii. Často mne ty verše povzbudily a potěšily srdce. Někdy jsem musela tak říkajíc do nich "dorůst", abych pochopila jejich hloubku. Třeba tuto báseň o stáří jsem docenila až nyní, kdy na vlastním těle mohu zažívat to, o čem báseň je. Je to umění vyjádřit poezií to, kde by jiný člověk marně hledal slova." Stáří Být stářím spokojen/ a sytý dnů/ je závěr/ k němuž chtěl jsem dospět/ jak panovník nad vlastním životem/ jenž završil svou vládu ozdoben diadémem moudrosti a slávy věčné Namísto triumfu mám rozpaky ze smrti/ a tělo jak chatrné nepadnoucí šaty/ bolesti, které zítra začnou / aniž dnes přestávají Zápas duše s Bohem/ o několik gránů jeho moci/ a roztřesené ruce toužící/ vznést se k žehnání... Za rozhovor i chvilku poezie děkuje Jaroslava Novotná # Ani letos nazahálíme Za účasti 30 členů našeho občanského sdružení začal náš zimní výlet po valašsko-meziříčských pamětihodnostech prohlídkou kaple, která dříve sloužila jako jízdárna, posléze jako věznice, dnes je zrekonstruována a konají se zde výstavy. Tvoří spolu s galerií SÝPKA zadní nádvoří zámku Žerotínů. Po prohlídce této kaple nás Markéta Románková, pracovnice galerie, provedla touto patrovou budovou. Průvodkyně vyzvedla umění meziříčského rodáka, akademického malíře a grafika Josefa Barucha. Zabýval se především tzv. užitou grafikou. Vedl kreslířské, řezbářské a soustružnické kurzy, a působil v několika redakcích uměleckých časopisů. Ilustroval mj. i "Slezské písně P. Bezruče", "Kytici" K. J. Erbena i jiná díla. Výstava, která potrvá do července 2011, je také doplněna o předměty ze soukromé sbírky dcery malíře, Drahomíry Dvořákové - Baruchové - o dřevěné hračky, malované talíře, dózy a další. Poté jsme se přesunuli jen o několik metrů dál, přes silnici do Moravské gobelínové manufaktury. Její významnou činností po více než padesát let je restaurování historických tapiserií a ručně vázaných koberců. Byla zde zrestaurována i řada významných historických tapiserií ze státních sbírek, i pro soukromé sběratele. V galerii jsou vystavena současná textilní díla podle předloh předních českých výtvarníků, i koberce a gobelíny z počátku dvacátého století. Ředitel gobelínové manufaktury Jan Strýček nám hotová i rozpracovaná díla velmi poutavě popsal a také předvedl tuto práci, neboť jsme dílnou procházeli za klidového režimu. Zodpověděl také několik zvídavých otázek našich členů. Měli jsme možnost haptizací si přiblížit a představit si strukturu materiálu. Prostory galerie volně přecházejí v kavárnu vybudovanou ve stylu doby vzniku dílen. Kromě pokračování výtvarné expozice je v prostorách kavárny možnost občerstvení. Toho jsme využili při čekání na našeho člena Petra Bazalu. Ten zde usedá za klavír každou středu v 19 hodin a zpestřuje hostům atmosféru kavárny živou hudbou. U teplého nápoje jsme si nejen sdělovali své dojmy, ale také toho členové využili k přátelskému posezení, vzájemné výměně nových informací, a také k vyplňování dotazníků. Ke zkvalitnění práce naší oblastní odbočky jsme totiž zahájili letošní rok rozesláním více než 200 dotazníků k průzkumu potřeb a spokojenosti našich členů. K výsledkům této akce pak chceme zaměřit naši další činnost. Někteří zrakově postižení využili návštěvu Valašského Meziříčí a za doprovodu průvodců navštívili i půjčovnu zvukových knih, která díky sponzorskému daru Ing. Jana Odstrčila byla v minulosti zřízena a nyní je doplňována novinkami a obohacena o zapůjčování přehrávačů pro MP 3. Věcnou a bohatou lednovou kulturně-vzdělávací akcí byla tak v tomto roce zahájena pestrá činnost oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Vsetín. Ludmila Pavelková # Pozvání OO SONS Praha-jih vás zve na velikonoční pobyt, který se koná v hotelu Vlčí důl v Bludově v termínu od 22. do 26. dubna. Cena pobytu za osobu činí 2 200 Kč. V částce je zahrnuto ubytování, strava a odvoz ze Zábřehu do hotelu Vlčí důl a zpět. Na místě bude pro vás přítomný i masér. Dále bychom vás rádi pozvali k moři do italského letoviska v Bibione v termínu od 9. do 18. června. Cena za osobu je 4 400 Kč (může být i upravena), a zahrnuje dopravu zájezdovým autobusem, ubytování a plážový poplatek. Bližší informace o obou akcích ochotně poskytne Ž. Mouchová na tel. 241 729 053 nebo 604 587 932. # MEZISVĚTY 2011 Koupit si lístek do první třídy na luxusní loď Poseidon nebo oslavit narozeniny s Ijáčkem mohlo v minulém roce na 26 účastníků zážitkového pobytu s názvem MEZISVĚTY 2010, který zorganizoval tým pracovníků brněnského TyfloCentra. I v letošním roce budou mít mladí lidé se zrakovým postižením a jejich vrstevníci bez postižení příležitost prožít nové a nevšední zážitky, při kterých budou překonávat sami sebe, nahlédnou do světa nevidomých a naopak nevidomí budou moci zakusit roli průvodců či vedoucích skupiny. Zúčastněte se letního zážitkového pobytu MEZISVĚTY 2011 a pomozte odbourat bariéry i mýty, které MEZI těmito SVĚTY panují. Program je plně uzpůsoben potřebám lidí se zrakovým postižením, veškeré aktivity, materiál a pokyny k programu jsou modifikovány tak, aby umožňovaly co největší samostatnost účastníků se zrakovým postižením. Jsou to především popisky v Braillu, vodicí linie, trasy vyznačené provázky, lany apod. Jde nám především o překonání stereotypů vnímání sebe sama i druhých. Propojení světů nevidomých i vidících se realizuje za rovnocenných podmínek a stává se tak nevšedním a nezapomenutelným zážitkem. Pobyt se uskuteční v termínu od 20. do 28. srpna 2011 na základně ve Strážné, v Lelekovicích u Brna. Věk účastníků je stanoven od 18 do 26 let, předběžná cena pobytu je 2 500 Kč. Letní zážitkový pobyt je určen mladým lidem se zrakovým postižením a stejně tak jejich vrstevníkům bez postižení. Přihlášky a bližší informace získáte u Mgr. Pavly Velinské, e-mail: velinska@tyflocentrumbrno.cz, nebo na stránkách brněnského TyfloCentra http://centrumpronevidome.cz/mezisvety. # I nejnovější mobilní telefony na nás musí mluvit Společnost Microsoft ve svém hlavním sídle v Redmondu ve státě Washington uspořádala 26. října 2010 jednodenní kulatý stůl o přístupnosti mobilních telefonů, resp. kapesních počítačů s telefonem. Byla zastoupena řada organizací nevidomých: Národní federace nevidomých USA, Americká rada nevidomých, Americká nadace pro nevidomé, Kanadský národní institut pro nevidomé, britský Královský institut nevidomých lidí, Vision Austrálie, španělská národní organizace nevidomých ONCE a další. Hlavním tématem byla nevizuální přístupnost nejnovějšího produktu společnosti Microsoft na trhu s mobilními telefony - operačního systému Windows Phone 7. Ještě před konáním kulatého stolu byly zveřejňovány tiskové zprávy a rozesílány elektronické dopisy, ve kterých se sdělovalo, že Windows Mobile 7 nebude pro nevidomé přístupný. Pravilo se zde, že předchůdce Windows Phone 7, Windows Mobile 6.5, byl zpřístupněn nevidomým za pomoci odečítačů Mobile Speak a Talks; také se šířily zprávy, že tyto odečítače s Windows Phone 7 spolupracovat nebudou. Nejvýznamnější autority pro oblast přístupnosti výpočetní techniky nevidomým chtěly vědět, co s tímto stavem hodlá společnost Microsoft dělat. Zatímco zpráva o nepřístupnosti operačního systému Windows Phone 7 se mnohým z nás nijak zvlášť nezamlouvá, můj přirozený skepticismus je poněkud mírněn zjištěním, jakou pozornost věnovali kulatému stolu vysocí řídící pracovníci společnosti Microsoft. Po dlouhou dobu byl na jednání u kulatého stolu přítomen Andy Lees, prezident divize mobilních produktů; ten několikrát zdůraznil, že se osobně zasadí o zajištění dlouhodobé nevizuální přístupnosti mobilní platformy společnosti Microsoft. Tento závazek potvrdili Rob Sinclair, nejvýše postavený řídící pracovník odpovědný za přístupnost; Chuck Bilow, vrchní ředitel programové sekce, odpovědný za zpřístupnění Windows Phone; a Richard Suplee, vrchní plánovač v divizi produktů mobilní komunikace. Bylo nám řečeno, že "Windows Phone 7 je oproti dřívějším operačním systémům společnosti Microsoft zgruntu (odshora dolů) přepsaný operační systém. Jedná se o zbrusu nový operační systém i uživatelské rozhraní. Žádné aplikace provozované pod předchozími mobilními operačními systémy společnosti Microsoft pod Windows Phone 7 nepoběží. Žádný mobilní telefon, na kterém lze použít operační systém Windows Mobile 6.5, nemůže pracovat s Windows Phone 7". Řeklo se nám, že je technicky neproveditelné do systému vestavět infrastrukturu nezbytnou k podpoře odečítačů. Někoho možná napadne otázka, proč se Microsoft vůbec pustil do totálního předělání operačního systému. Jednoduše řečeno: Microsoft došel k závěru, že se mu na trhu mobilní komunikace nedaří tak, jak by si přál, a volí tudíž úplně novou strategii. Odtud tedy Windows Phone 7. Je politováníhodné, že jednou z prvních obětí tohoto úsilí se stala právě nevizuální přístupnost, a stejně nešťastná je i skutečnost, že si na alespoň jakous takous nápravu počkáme nejméně rok. V průběhu kulatého stolu se však Microsoft zavázal k těsnější spolupráci se slepeckou komunitou na vývoji řešení nevizuálního přístupu. Ještě významnější je zřejmé uznání skutečnosti, že v zájmu vskutku smysluplného řešení problémů přístupnosti musí Microsoft zpřístupnění zabudovávat přímo do svých produktů namísto spoléhání na to, že to za něj udělá někdo zvenku; z toho plyne, že nesmí ignorovat společnosti jako Nuance, Code Factory a jiné. Tyto společnosti mohou hrát nezastupitelnou úlohu. Mohou vyvíjet doplňky, které z hlediska nevizuálního přístupu funkčnost produktů společnosti Microsoft značně zefektivní. Je Microsoft s to vyrobit mobilní produkt, který bude pro nevidomé opravdu plně přístupný? Pokud může dřívější počínání firmy posloužit jako vodítko, zůstáváme s kladnou odpovědí na pochybách. Není přílišného sporu o tom, že Microsoft učinil v minulých letech mnohé na cestě ke zdokonalení nevizuálního přístupu k operačnímu systému Windows i k některým jeho šířeji používaným aplikacím - zejména Microsoft Office a Internet Explorer. Stejnou měrou ovšem platí, že nevidomí mohou prstem ukázat na daleko větší počet produktů společnosti Microsoft, které jim nejsou plně zpřístupněny; některé nepřístupné aplikace jsou provozovány na stolních a přenosných počítačích, další potom na jiných platformách. Mimochodem hlasovou podporu vestavěnou zdarma do operačního systému Windows nepovažuje slepecká komunita za skutečně funkční zpřístupnění práce s počítačem. Pokud Microsoft závazek těsnější spolupráce s organizacemi nevidomých a pro nevidomé na vývoji přístupného mobilního produktu dodrží, je možné, že plně přístupný produkt opravdu vznikne. Za léta vztahů se společností Microsoft jsme se naučili přinejmenším to, že spotřebitelský tlak na nevizuální přístup nesmí polevovat a že firemní ujištění, že pro nás udělají vždy to pravé, je třeba brát s opatrným optimismem. Nesmíme zapomínat, že když Microsoft i jiné velké počítačové firmy činí závažná úsporná podnikatelská rozhodnutí, bývá první obětí nevizuální přístup. Musíme být nějak Microsoftu nápomocni v hledání dobrých důvodů pro zabudovávání nevizuálního přístupu do jejich mobilních produktů jako jejich integrální součásti. Andy Lees, prezident divize mobilních produktů veřejně prohlásil, že "cílem Microsoftu je poskytovat platformy, produkty a služby, které jsou přístupné. Uznáváme, že v tomto ohledu můžeme udělat víc, a naším cílem je vyvinout Windows Phone do podoby vysoce atraktivního výrobku i pro nevidomé a zrakově postižené." Na nás jakožto na spotřebitelích je dohlédnout, aby Microsoft tento cíl splnil. Curtis Chong, Odborný garant pro výpočetní techniku, Národní federace nevidomých USA Zdroj: Braille Monitor, roč. 54, č. 1/ 2011 Přeložil a upravil R. Volejník # Patent na dotykový displej Až dosud nabízel dotykový displej svým uživatelům jen málo znatelnou zpětnou vazbu, například prostřednictvím malých vibrací po dotyku. Zrakově postižené osoby tak mohou používat tuto technologii jen velmi omezeně. Microsoft ale nyní získal patent na dotykový displej, který má "hmatové klíče". Je to zajištěno tak, že je paprsek ultrafialového světla namířen na speciální polymerovou vrstvu tohoto displeje. V závislosti na vlnové délce dopadající paprsek osvětlí požadovanou oblast, která se buď rozšíří, nebo uzavře, a vytvoří se tak hmatatelná struktura. Protože je polymerová buňka stejně velká jako pixel displeje, mohou se tak tímto procesem vytvořit i velmi jemné struktury. Nová technologie bude poprvé použita v zařízení Microsoft "Surface" - speciálním počítači ve formě společenského stolku. INFO: www.microsoft. com # Nové autobusy S celkovým nákupem až 80 nových nízkopodlažních a ekologických autobusů se do roku 2013 počítá v pěti velkých městech Moravskoslezského kraje. Obnova vozového parku městské dopravy má přijít na téměř 500 milionů korun, přičemž část z této sumy (153 miliony Kč) má pokrýt dotace z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko. Nové autobusy budou nízkoemisní a méně hlučné, ale také s větším komfortem cestování, a budou splňovat emisní normu EURO 5. Všechny mají být vybaveny akustickým a informačním systémem pro nevidomé a slabozraké cestující. V Ostravě se počítá s umístěním 55 vozů za 327 milionů Kč a další vozy budou v Opavě (12), na Karvinsku (10), v Havířově (6), čtyři přímo v Karviné a tři ve Frýdku-Místku. sas # Startuje další ročník Není mnoho soutěžních příležitostí, kdy si mohou zrakově postižení vyzkoušet sami sebe, zjistit, kde vlastně mají svoje hranice a na co už třeba pro tuto chvíli nestačí. Máte chuť zapojit se a zábavnou formou se o svých počítačových schopnostech dozvědět víc? Pak právě pro vás pořádají pracovníci Centra pomůcek a informatiky brněnského TyfloCentra již čtvrtý ročník soutěže pro nevidomé uživatele výpočetní techniky s názvem "Memoriál Zdeňky Vernarské". Zní to možná neuvěřitelně, ale pro vstup mezi soutěžící platí "čím hůř, tím líp" - tedy, čím je vaše zrakové postižení větší, tím více splňujete podmínku přijetí mezi účastníky soutěže. Memoriál Zdeňky Vernarské je totiž určen výhradně pro nevidomé uživatele náročných kompenzačních pomůcek na bázi osobního počítače, kteří se profesně nezabývají výpočetní technikou (nepracují tedy jako lektoři, učitelé, konzultanti, atp.). Za nevidomé uživatele považujeme pro účely této soutěže ty, kteří k ovládání PC používají pouze hlasový nebo hmatový výstup a nejsou schopni přečíst zrakem běžný tištěný text ani při velmi velkém zvětšení. Zdeňka Vernarská byla naše nevidomá kolegyně, lektorka výpočetní techniky, která by letos 23. února oslavila čtyřicátiny. Během svého působení v brněnském TyfloCentru dokázala ostatním zrakově postiženým lidem předávat kromě počítačových znalostí i ohromnou spoustu naděje a elánu. Ač nevidomá a na vozíčku, dokázala zůstat nezlomená. V září roku 2007 však ve svých pouhých 36 letech podlehla těžké nemoci. K uctění její památky pořádáme každoročně tento Memoriál. "Pro mladé jsou počítače samozřejmostí. Setkávají se s nimi již ve školách, ale pro nás, později osleplé, jsou počítače a elektronické pomůcky velký problém. Jsem moc ráda, že jsem se mohla ujistit, že i v tomto věku vše jde, když se chce," hodnotí jedna z finalistek loňské soutěže. Ostatní soutěžící si pochvalují, že si nejen procvičí, co už s počítačem umí, ale že se zároveň dozví i nové informace, postupy a možnosti. I letos jsou pro nejlepších pět účastníků Memoriálu připraveny hodnotné ceny. Memoriál Zdeňky Vernarské i tentokrát podpoří firmy ACE Design, Galop a NWT a výrobní družstvo nevidomých Spektra. Letošní čtvrtý ročník Memoriálu Zdeňky Vernarské proběhne od 1. března do 14. května. Závěrečné klání těch nejlepších, spojené s vyhlášením vítězů, se uskuteční v sobotu 14. května v Bílém domě v Brně na Žerotínově náměstí jako součást doprovodného programu letošního Tmavomodrého festivalu. Finále proběhne "naživo", tzn. je potřeba, aby každý účastník počítal s tím, že pokud se dostane mezi pět nejlepších a bude chtít soutěžit o ceny, je nutná jeho osobní účast ve finále. Bližší informace o soutěži včetně zadání úkolů z minulého ročníku a audiozáznamu průběhu finále i přihlášku najdete na www.centrumpronevidomé.cz/memorial. Přihlášky zasílejte v elektronické podobě nejpozději do 23. února na adresu: memorial@tyflocentrumbrno.cz. Zveme vás tím k účasti v jeho čtvrtém ročníku a těšíme se na hodně soutěžících. Irena Kocí, Radek Pavlíček # Amadou a Mariam ( čti: amadú a mariam) Amadou & Mariam je slepecké hudební duo z Mali, které se vypracovalo z hraní na prašných ulicích Bamaka až na hlavní pódium festivalu v Glastonbury (Glástnbery). Tvoří ho třiapadesátiletá zpěvačka Mariam Doumbia (Dumbia) a sedmapadesátiletý Amadou Bagayoko. Jsou také známí jako "slepý pár z Mali". Poprvé se potkali v ústavu pro nevidomé, kde zjistili, mají společný zájem, hudbu a také stejný hudební vkus. Jejich první společné nahrávky vznikaly v osmdesátých letech minulého století. Původně to byl pouze zpěv a jednoduché kytarové aranže. Svůj pozdější typický zvuk našli až na začátku devadesátých let. Dnes jsou snadno poznatelní díky originální směsi typického malijského zvuku s rockovými kytarami, syrskými houslemi, kubánskými trumpetami, egyptským ney, kolumbijskými trombony a indickou tablou. Hudba, ve které se objevují všechny tyto nástroje, bývá někdy označována jako afro-blues. Mezi lety 1974-80 hrál Amadou ještě navíc s kapelou Les Ambassadeurs du Hotel (Lezambasader di otel). V roce 1980 se Amadou a Mariam vzali a začali vystupovat společně. Amadou pak stále pokračoval ve své sólové hudební dráze a navíc ještě vedl hudební program v ústavu pro nevidomé v Bamaku. Do roku 1985 se pár proslavil hraním tzv. malijského blues. V tomto roce také podnikli úspěšné turné po Burkině Faso. O rok později se pár přestěhoval na Pobřeží slonoviny. Tam společně nahráli několik demo kazet, které vedly až k nahrávání jejich prvního alba "Sou Ni Tile in Paris", které se ve Francii stalo hitem. Pár postupně začínal hrát na festivalech po celém světě. V roce 2003 se spojili s hvězdou world music Manu Chaem (Manu Čaem), který produkoval jejich album "Dimanche a Bamako" (Dimánš a bamako) - "Neděle v Bamaku", na kterém si také zazpíval. Vystupovali mimo jiné s alternativně-popovým Damonem Albarnem, alternativně-etnickým Manu Chaem, s popovými a tanečními Scissors Sisters (Siz:s sist:s); jednou jedou na turné s pop-rockovými Coldplay (Kouldplej) a podruhé s nimi na pódiu "Londýna proti krizi" sedí legendární kytarista z Pink Floyd, David Gilmour (Dejvid Gilmór). Loni v létě hráli na úvodním ceremoniálu Mistrovství světa ve fotbale v Johannesburgu, hráli na večírku u příležitosti udělení Nobelovy ceny za mír Barracku Obamovi, hráli na festivalu "All Tommorow Parties" (Ól tumorou partís), který probíhá pod kuratelou slavného výtvarníka Matta Groeninga (Meta Gréninga), hrají na benefičních koncertech i v hudebních klubech. Jako jejich hudební žánr se obvykle uvádí "world music" (u:ld mjúzik), i když oni sami na svých internetových stránkách říkají, že jejich hudba přesahuje všechny snahy o klasifikaci a škatulky vrtkavé módy. Jejich styl je unikátním mixem nezapomenutelných popových melodií a nakažlivého rytmu. V létě 2010 vyšla v Londýně v angličtině jejich biografie s názvem "Bez denního světla." # Cesta do pravěku Na cestu do pravěku, do doby před tisíci lety, se můžete vypravit až do 24. dubna do muzea v Poličce. Výstava je dotyková. Všechny vystavené předměty si každý může vzít do rukou, prohlédnout si je nebo vyzkoušet. "Expozice je tedy vhodná také pro nevidomé lidi. Popisky jsou uvedeny rovněž v Braillově písmu," vysvětlila Pavla Pavlíčková, ředitelka muzea. Jeskyní lovců mamutů se dostanete do expozice, kde nechybějí kromě pravěkých oděvů ani nástroje. Návštěvníci se projdou od doby kamenné až do doby železné, tedy ke Keltům. "Naši původní výstavu jsme rozšířili o expozici Muzea hlavního města Prahy "Šaty dělají pračlověka". Téma jsme propojili, protože dobově i tematicky odpovídá naší části," uvedla ředitelka. Expozici tvoří pravěké předměty ze sbírek muzea v Poličce. "Z našich sbírek pochází repliky, až na některé drobnosti, které jsou ve vitrínách. Druhá část je zaměřena na pravěký textil a jeho vývoj," vysvětlila ředitelka. Vyzkoušet si můžete, jak se drtí obilí na kamenném mlýnku, i jak se pracně dělá díra do kamene pravěkým vrtákem. Někteří návštěvníci si oblékli keltské šaty. Květa Korbářová # Nevidomý Ironman Cíl je v nedohlednu, Hein Wagner ale neuvidí ani start. Od narození je nevidomý. Přesto se o víkendu 22. ledna postavil mezi triatlonisty v polovičním "Ironmanu" v Jihoafrické republice. Uf, dřina na brutálních tratích! Jenže tohle je jen příprava na daleko větší sousto. Nevidomý dobrodruh z Kapského Města a jeho trasér Gerrie Olivier berou triatlon jako trénink na Cape Epic, etapový závod na horských kolech. Na konci března je čeká 707 kilometrů v sedmi etapách, v nich 14,5 kilometru převýšení. "Naše příprava na Cape Epic probíhá celkem slušně, poslední čtyři měsíce tomu dáváme hodně," říkal Wagner. O zmíněném víkendu si fyzičku otestoval v závodě "Ironman 70,3" - takže na polovičních distancích, než se jezdí klasický "Železný muž": 1,9 kilometru plavání, devadesátka na kole a běžecký půlmaraton. "Ironmana už jsem se jednou účastnil," vzpomínal na serveru cyclingnews. "Tehdy to bylo v Koreji, ale byl jsem jen člen štafety nevidomých. Teď to bude moje premiéra ve všech třech disciplínách naráz." Během plavecké a běžecké části je Wagner se svým průvodcem spojen provázkem, tak aby měl jasnou představu o směru. Cyklistickou etapu triatlonového "železňáka" objeli spolu na tandemovém kole. "Věřím, že se do cíle dostaneme úplně v pohodě," hecoval se na začátku jediný nevidomý účastník závodu. Že nejde o ojedinělé adrenalinové dobrodružství v jeho životě, napovídá výčet výkonů: zdolal peřeje Zambezi na raftu, lezl po skalách, na jachtě doplachtil z Kapského Města do Ria, uběhl několik maratonů. "A taky držím světový rychlostní rekord mezi slepými řidiči," neopomněl připomenout. Na ranveji letiště svištěl rychlostí 269,2 kilometrů za hodinu. "Oba milujeme výzvy a rádi bychom se příští rok kvalifikovali na mistrovství světa v Ironmanu na Havaji," plánoval trasér Olivier. A prozradil, že Wagner je mnohem lepší ve dvou disciplínách než on sám. "Jsem celkem ostřílený cyklista, ale musel jsem se učit plavat na otevřené vodě, plavat dlouhé distance," prozradil. "Hein je určitě lepší plavec a běžec než já. Přestože ho povedu, on v těchto dvou částech závodu odvede většinu práce." Filip Grim # Kulíšková má zlato! Zrakově postižená sjezdařka Anna Kulíšková se na lednovém šampionátě handicapovaných v italském Sestriere stala mistryní světa v superobřím slalomu. S trasérkou Michaelou Hubačovou navázaly na bronz z paralympiády ve Vancouveru. Anna Kulíšková odstartovala do super-G první a zvládla trať bezchybně. "Byla jsem šťastná, že si můžu poslechnout českou hymnu. Čekala jsem na ni dlouho," řekla. Předloni na šampionátu v Soulu získala tři bronzy, má vedle bronzu ještě stříbrnou medaili z Turína. Sjezd se Kulíškové v Sestriere nevydařil. Skončila v polovině trati po mírném vybočení ze stopy trasérky a střetem s bránou. Z pádu vyvázla bez zranění. "Stejně jako ve Vancouveru se mi ani v Sestriere nepodařilo dokončit sjezd, což mě mrzí, protože právě sjezd je disciplína, ve které mám největší šanci na úspěch." V kombinaci, která se skládá ze superobřího slalomu a jednokolového slalomu speciál, ztratila v super-G trasérku ze zorného pole a po slalomu obsadila konečné šesté místo. Ve slalomu speciál obsadila Kulíšková 7. místo. (čtk)