Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 2 leden 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Již 20 let nezavíráme oči Bitva o oči nedonošených Genetikou proti slepotě Laser zachraňuje Kolagen neodmítli Sociálně právní komise SONS ČR informuje Jubilejní dotaz Průvodce znakovým jazykem Senzibil Sztyper Praktická pomůcka Pozorně k obalům Hlučnější elektromobily Inspirací je Bohuslav Reynek Cobhama Emanuel Asuquo Moravská vesnička je hračka Viewegh pro ZP čtenáře Sportovec každým coulem Vánoční šachový turnaj Bowling a punč i televize Věnoval nevidomému televizor Inzerce # Již 20 let nezavíráme oči Dvacetiletý člověk je mladý. A co dvacetiletý projekt? V letošním roce si připomínáme dvacet let existence celostátního systému terénní a ambulantní rehabilitace dospělých nevidomých a slabozrakých lidí. Projekt je znám pod názvem Tyfloservis. Celá řada přívlastků v předchozím textu naznačuje, komu je určen, čím se zabývá, a v jakém rozsahu, nebo za jakých podmínek funguje. Víme však, že pro vytvoření žádoucí představy o tom, co vlastně Tyfloservis nabízí, je zapotřebí celá řada dalších informací. Kulaté výročí bychom proto rádi využili nejen k bilancování a k poděkování zainteresovaným, ale i ke zvýšení povědomí o námi nabízených službách. Tomuto cíli by měl posloužit připravovaný seriál dvanácti článků na stránkách letošní ZORY. A začněme samotným názvem. Tyfloservis je termínem složeným ze dvou slov: tyflos, které v klasické řečtině označuje nevidomého člověka, a servis, slovo latinského původu, jež znamená služba. Dalo by se tedy obecně říci, že jde o služby pro nevidomé. Avšak ani termín tyflo není tak jednoznačný, jak se na první pohled může zdát. Nejsou jím označováni pouze lidé nevidomí. V současné době funguje jako jakýsi symbol, kterým jsou označováni všichni lidé s vážným postižením zraku, tedy lidé nevidomí a zároveň také slabozrací. Tento pojem je proto součástí názvu mnoha dalších institucí a je jím označována celá řada věcí a jevů. Vedle Tyfloservisu je tu kupříkladu dvanáct krajských TyfloCenter a jeden Tyflokabinet, který je vlastně takovým třináctým TyfloCentrem. Další Tyflokabinet je pak součástí ústředí SONS. Také existují dvě prodejny tyflopomůcek. Je možné studovat tyflopedii a být třeba i tyflorehabilitologem. Číst si můžeme například v Tyflologických listech nebo Tyflopedickém lexikonu. Můžeme absolvovat Tyflomobil nebo dokonce TyfloBrno. Není divu, že běžnému uživateli služeb nebo zájemci o ně, jde z toho hlava kolem. Vzato do důsledku na tom až tolik nezáleží. Hlavně, že se člověk dostane tam, kde mu potřebné služby budou poskytnuty co nejlépe. Jiného mínění jsou ovšem ti, kteří provoz služeb financují a stále častěji a přísněji kontrolují. Nicméně ani někteří profesionálové všeho druhu, specialisté a poradci se často v nabízených službách neorientují dokonale. V seriálu o Tyfloservisu chceme proto čtenáře seznámit s jeho činností, jaké služby nabízí a jakým způsobem je v kontaktu s klienty. Chceme nahlédnout do historie a alespoň krátce představit krajská střediska, která dané služby zajišťují. Uvítáme také další náměty, poznámky a reakce ze strany vás, čtenářů. Historické ohlédnutí Datem vzniku projektu Tyfloservis je 1. leden 1991. Ovšem, jak už to tak bývá, "počat" byl poněkud dříve. Myšlenka na vybudování profesionálního systému terénní a ambulantní rehabilitace dospělých nevidomých a slabozrakých lidí nespadla z čistého nebe. Byla vyústěním dosavadního vývoje a zúročením zkušeností mnoha obětavých lidí. Smutnou realitou reálného socialismu bylo, že i oblast rehabilitace nevidomých byla poznamenána citelným nedostatkem objektivních informací o dění ve světě. Zahraniční publikace, stejně jako stáže odborníků, byly prakticky nedostupné. Nezbývalo než se opřít o tvořivého ducha okruhu zkušených a obětavých nevidomých a několika málo spolupracujících odborníků. Hlavní inspirací a cenným zdrojem poznatků při vytváření projektu Tyfloservis byly zkušenosti přibližně dvou set dobrovolných instruktorů a konzultantů sociální rehabilitace zrakově postižených, kteří byli proškoleni a působili v rámci tehdejšího Svazu invalidů. Většinou sami se zrakovým postižením působili od konce sedmdesátých do devadesátých let v oblasti výuky bodového písma a prostorové orientace, ale též sebeobsluhy a tyflografiky. Základním teoretickým východiskem práce dobrovolníků a později i při koncipování Tyfloservisu bylo rozsáhlé dílo profesora Jána Jesenského. Navrhl jedinečné a navzdory mnoha překážkám realizovatelné řešení rehabilitace nevidomých v tehdejším Československu. Z osobností, které svým působením budovaly inspirační a jiné podmínky vytváření Tyfloservisu, je nutné uvést PhDr. Zdeňka Šarbacha, Doc. Oldřicha Čálka a Mgr. Jaroslavu Jesenskou. Práce dobrovolných instruktorů měla přes jasná pozitiva i mnohá omezení. Poskytnutí rehabilitace nebylo závazné, instruktoři pracovali jen ve svém volném čase, v mnoha regionech nebyli dostupní, často se také nedařilo udržet požadovanou odbornou úroveň. Situaci zásadně neřešilo ani Rehabilitační středisko pro zrakově postižené v Levoči. Mnoho postižených odrazovala jeho veliká vzdálenost od jejich bydliště a dlouhá doba odloučení od rodiny. Lidé v postproduktivním věku nebo zrakově postižení diabetici nebyli přijímáni vůbec. Vedle objektivní potřebnosti byla konkrétním podnětem pro zpracování projektu Tyfloservis výzva představitele České unie nevidomých a slabozrakých JUDr. Přemysla Donáta. Unie měla již v prvním návrhu svých stanov z prosince 1989 zakotvenu snahu budovat profesionální rehabilitační služby, což dokládalo připravenost nevidomých a slabozrakých řešit své problémy systémově, komplexně a na odborné úrovni. Projekt Tyfloservis se tedy v této situaci snažil nabídnout širokou paletu aktivit, které zmírňují negativní důsledky zrakového postižení a působí ve prospěch zvyšování samostatnosti a nezávislosti osob s takovým handicapem. (Pokračování v únorovém čísle) Josef Cerha # Bitva o oči nedonošených Miminko na dlaně Když se narodí sotva kilové miminko, svádí za pomoci lékařů boj o život. Jedna z mnoha bitev zachraňuje zrak. "Dneska má Patrik prakticky už jen jednu památku na svůj dramatický životní start, a to jsou dioptrické brýle," pochvaluje si prvňáčkova maminka. Retinopatie přitom byla jen jednou z řady komplikací, které musel překonat. Útočí na nejmenší Onemocnění sítnice zvané retinopatie nedonošených postihuje většinou extrémně nedonošené děti. Největší riziko číhá na miminka vážící méně než 1 500 gramů, narozená kolem 31. týdne těhotenství. (V ČR se jich ročně narodí 1 400.) Ty totiž obvykle mají i jiné vážné zdravotní problémy - plicní či střevní komplikace, mozkové krvácení, potřeby transfúzí atd. K péči neonatologů se tedy přidávají i ophtalmologové - očaři, kteří stav a vývoj zraku všech předčasně narozených dětí sledují, aby včas zahájili léčbu. Jde totiž o postižení, jež se může (ale také nemusí) rozvinout do vážných stadií, která v těch nejhorších případech znamenají slepotu. Co očím chybí? Proč přesně k retinopatii dochází? Proč se jí i někteří nezralí novorozenci vyhnou úplně anebo se její nejlehčí forma nezhorší? A proč v některých případech nezabírají ani jinde osvědčené zákroky? To je stále předmětem zkoumání. Jasné je, že je-li vývoj zraku předčasně přerušen, oči ještě nejsou na koukání připraveny. MUDr. Jiří Malec vysvětluje: "Vývoj není dokončen, protože vyživující cévy do sítnice oka teprve prorůstají. Předčasný porod tento proces naruší, cévy reagují zpomalením růstu a pak naopak extrémně zrychlí, tvoří se nové a místo po ploše sítnice prorůstají nad ni do sklivce." Podle lékařů je to způsobeno přechodným kolísavým nedostatkem kyslíku v této části těla a následnou automatickou produkcí látky, která nutí cévy k překotnému růstu. V důsledku toho se sítnice společně se sklivcem jizví a v pokročilých stadiích i odchlipuje, což vede k vážnému poškození zraku. Záchranné akce Oči nedonošeňátek lékaři bedlivě sledují podle screeningového plánu, který kombinuje dva údaje: postnatální týden, čili věk miminka po narození, a gestační týden, tedy stadium, v němž by bylo těhotenství, kdyby nedošlo k předčasném porodu. Tento postup je dílem odborníků z motolské nemocnice a řídí se jím nedonošenecká oddělení v republice. Poprvé se oči kontrolují v 5. týdnu po narození miminka nebo 31. týdnu po početí, podle toho, co nastane dříve. S prvními dvěma stupni retinopatie se obvykle organismus miminka vyrovná sám a bez následků, ale pokud se retinopatie dostane do 3. stadia a celkový zdravotní stav dítěte to dovolí, většinou se operuje. "Provádí se buď laserová koagulace sítnice nebo kryopexe, tedy tzv. pomražení části sítnice. Cílem je dočasně utlumit produkci látky nutící cévy k překotnému růstu, aby měly čas prorůst do nepoškozených tkání sítnice," vysvětluje doktor Malec a dodává, že některé děti zůstanou bez trvalých následků, ale u jiných se může objevit šilhání, tupozrakost nebo krátkozrakost, které jsou u nedonošených dětí celkově dost časté. Zhoršené vidění V některých případech ani takové zákroky retinopatii nezastaví a porucha postoupí až do 4. stadia s částečným odchlípením sítnice. Operace v takovém případě zachraňuje zbytky zdravé sítnice. Zorné pole dítěte však zůstává trvale zúžené. Je-li zasažena i žlutá skvrna, je zrak schopen rozeznat jen světlo a stín. Další stadium znamená slepotu. Naštěstí většina nedonošeňátek vyvázne se zdravým zrakem nebo jen s lehčími následky. Co dál? Miminka, která prošla léčbou retinopatie jsou i po odchodu z porodnice očaři sledována častěji. Rodičům dětí s vážně poškozeným zrakem pomáhají vedle motolského centra zrakových vad i střediska rané péče v různých městech republiky, která kromě psychické pomoci rodičům i dětem poskytují i praktické rady a pomůcky ke stimulaci zraku a celkového vývoje. Příběh, který nás inspiroval Patrik a maminka Věra Dvořáková "Patriček se narodil ve 26. týdnu těhotenství a byl hned po porodu hospitalizován na nedonošeneckém oddělení s nitrolebečním krvácením a s retinopatií 3. stupně, ale se spontánní regresí čili s nadějí, že se porucha vývoje zraku sama spraví. Celé tři měsíce, kdy byl v inkubátoru, lékaři očička kontrolovali. Měl sítnici částečně odchlíplou. Kdyby se to zhoršovalo, museli by mu ji laserem "přilepit" - takhle laicky mi to tenkrát vysvětlili. Ale měli jsme velké štěstí, že se mu to upravilo samo. Je pořád sledován na očním oddělení pro strabismus (šilhání) v souvislosti s dětskou mozkovou obrnou a stupněm těžké formy retinopatie. Trpí astigmatismem (viděné předměty nejsou stejně ostré) a na levé očko je krátkozraký. V půl roce měl 8,5 dioptrie, ale operaci bylo nutné odložit. Nosil brejličky a ve dvou a pak v pěti letech podstoupil operaci. Teď má jen 3,5 dioptrie a chystá se na další operaci. O oči Patrička pečuje paní doktorka Zobanová, která je úžasná." Jak zmírnit handicap? Přinesli jste si z porodnice miminko s vážným zrakovým postižením? Můžete se pokusit jeho handicap zmírnit. V období do tří let věku dokáže totiž mozek dítěte významně rozvinout náhradní mechanismy. Právě na tomto principu funguje stimulace zraku, program rané péče. Společnost pro ranou péči, o. s., poskytuje rodinám s dětmi se zrakovým i kombinovaným postižením služby a všestrannou pomoc prostřednictvím středisek v Čechách i na Moravě. Více informací získáte na www.ranapece.cz. MUDr. Jiří Malec, Oční klinika dětí a dospělých, 2. LF UK a FN Motol: "Extrémně nezralých nedonošenců sice přibývá, ale díky stále dokonalejší práci neonatologů a modernějším život zachraňujícím přístrojům se daří tlumit vznik a rozvoj retinopatie nedonošených." # Genetikou proti slepotě Před časem jsme zde psali o pokroku léčení slepoty pomocí elektronických zařízení nahrazujících sítnici. Zajímavých výsledků ale dosahují i vědci, kteří se snaží pomoci nevidomým lidem jinými způsoby léčby. Snahám o léčení různých typů slepoty pomocí biochemických a genetických prostředků se nedávno věnoval podle vlastního webu nejčtenější lékařský časopis na světě - Journal of the American Medical Association. Buňky lidské sítnice představují naštěstí ideální cíl pro podobné pokusy, protože se přestávají dělit krátce po narození a zůstávají víceméně stejné po celý zbytek života. O léčbu pomocí voperovaných čipů se doktoři pokoušejí, pokud sítnicových buněk z nějakého důvodu ubývá. Mnohdy však zůstávají na místě a jen přestávají správně fungovat. Asi vás napadne, jestli by se nedaly spravit, aby správně pracovat zase začaly. O jejich ovlivnění je možné se pokusit dvěma hlavními způsoby. Každá buňka je cosi jako chemická továrna, ve které probíhá množství přesně řízených reakcí. Ty se navíc řadí za sebe v rovněž řízeném sledu. Produkt jedné reakce vstupuje většinou hned do další. Pokud se nepovede, může navazující reakce selhat a následně selže i buňka, jež neudělá to, co by udělat měla. Kdo chce buňku spravit, může buď najít sled reakcí, jenž způsobuje problémy, a pokusit se ho usměrnit tak, aby vedl ke správnému výsledku, nebo aspoň vypnout, aby neškodil. Další možnost je ovlivnit systém řízení. Záchrana žluté skvrny Výzkumníci se snaží o oba přístupy. Druhý, ovlivnění buňky na úrovni jejího řízení, tedy DNA, je náročnější. Oproti prvnímu by ale pravděpodobně měl velkou výhodu - pacientům by nebylo potřeba podávat léky tak často. Některé z dosavadních léků se přitom musí vpichovat přímo do sítnice. Přesto se přímé ovlivňování reakcí uvnitř buňky nedá zavrhnout a vědcům se s ním podařilo dosáhnout mnoha úspěchů. Ani ono se však neobejde bez genetiky. Příkladem může být třeba snaha o léčbu věkem podmíněné makulární degenerace. Makula je oblast sítnice, v níž máme nejvíc světločivných buněk. Česky se jí říká žlutá skvrna. Lidem po 45. roce života hrozí pomalá ztráta její funkce, což znamená ztrátu schopnosti vidět ve střední části zrakového pole. Má dvě formy - suchou a mokrou. Suchá forma postihuje přímo sítnicové buňky, mokrá zásobovací cévy, jež začnou abnormálně růst. Suchá forma je častější, má ji okolo devadesáti procent pacientů. Vědcům se podařilo najít geny způsobující degeneraci, ačkoliv zatím přesně nevědí, jak to dělají. To jim nebrání, aby se pokusili ovlivnit jejich produkty. Jedna cesta je ovlivnění tzv. komplementu, což je systém asi třiceti bílkovin, které slouží k řízení imunitní odpovědi organismu. Některé varianty genů pro tento systém zvyšují pravděpodobnost makulární degenerace. Molekuly, jež vypínají jejich produkty, několik laboratoří už zkouší jako kandidáty na léky. Dosavadní výsledky vypadají slibně. Další možností je ovlivňování shluků cholesterolu a dalších bílkovin, které jsou v degenerované sítnici často vidět. Zatím ale není jasné, jestli se rozložení cholesterolu v sítnici řídí stejnými procesy jako v oběhovém systému. Genová terapie Zásahy do systému řízení buňky, genová terapie, se zatím nejlépe osvědčily u choroby zvané Leberova kongenitální amauróza (LCA). Je to vzácná dědičná nemoc. Postihuje zhruba jednoho z osmdesáti tisíc lidí. Až donedávna šlo o beznadějnou diagnózu. Začíná se projevovat krátce po narození a znamená ztrátu zraku. Lví podíl na objevu metody léčení této nemoci má laboratoř Jean Bennettové z Pensylvánské univerzity. Tým americké oftalmoložky byl první, jemuž se podařilo dopravit za pomoci upravených virů předem připravený gen do jader sítnicových buněk. V další fázi pokusů dokázala se svými spolupracovníky vyléčit psy, kteří trpěli psí verzí LCA. Vycházela z předpokladu, že nemoc způsobuje mutace v genu jménem RPE65, jenž má udržovat v aktivním stavu tyčinky a čípky schopné zpracovávat světelný signál. Výzkumníci zavedli do sítnice psů virus s opravenou verzí genu. Vrátil jim zrak! Postup fungoval i u lidí. Čím mladší pacienti byli, tím víc se jim zlepšil zrak. Sítnicové buňky při LCA i odumírají, takže starší lidé mají méně tyčinek a čípků, jež může opravený gen zprovoznit. Nejvýhodnější se zdá aplikovat léčbu dětem do tří let. Minulý rok se dalšímu týmu podařilo vyléčit pomocí genové terapie barvoslepé opičky kotuly. Následující krok bude léčení stejné nemoci u lidí. Molekulární biologie přináší na začátku nového století lidem s dědičným poškozením zraku naději. # Laser zachraňuje "Převážnou část těžkých postižení zraku, která způsobí cukrovka, můžeme odvrátit včasnou laserovou léčbou oka," říká MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky DuoVize v Praze. Mluví o zhruba 80 až 90 procentní úspěšnosti tohoto zákroku. Diabetik však musí přijít včas. Pokud mu ošetření laserem předepíše lékař, zdravotní pojišťovny ho plně hradí. Diabetici však o tom málo vědí. Nejčastější příčina slepoty Diabetická retinopatie, tedy poškození očního pozadí, bývá jednou z nejčastějších komplikací cukrovky. Objevuje se u diabetiků, kteří mají špatně kompenzovanou hladinu krevního cukru. Dochází u nich ke zrychlenému kornatění drobných cév, a tedy i k horšímu prokrvení očního pozadí (sítnice), díky kterému vidíme. Jiným typem potíží je ten, že cévy netěsní. Propouštějí tekutinu a ta vyvolává otok sítnice. Obě dvě komplikace postupně ničí zrak. Někdy zasáhnou i makulu, tedy centrum ostrého vidění. Lékaři v takovém případě mluví o diabetické makulopatii. Oko se snaží bránit tím, že podporuje růst nových cév. Ty jsou ale nekvalitní, praskají, mohou vážně krvácet, způsobit odchlípnutí sítnice a další vážné problémy. "Cukrovka je v průmyslově vyspělých zemích nejčastější příčinou slepoty u lidí v produktivním věku, tedy mezi 20 až 65 lety," zdůrazňuje primářka Valešová. Nečekat na příznaky Postižený člověk dlouho nepociťuje žádné příznaky. Ve chvíli, kdy je pociťovat začne, bývá stav vážný a někdy dojde ke škodám, které se už nedají napravit. Ne každý má to štěstí jako padesátník, kterého jeho diabetolog poslal k doktorce Valešové. Zjistila, že přišel za pět minut dvanáct. Tedy těsně před tím, než by u něj vypukla diabetická makulopatie. Pomocí laseru zkoagulovala, tedy "zatavila" nebo "zajizvila" poškozené cévy, podobně jako se to dělá třeba u křečových žil. Zákrok proběhl úspěšně. Díky dalším opatřením se podařilo velice významně zabrzdit kornatění cév. A s očima už vážné potíže neměl až do konce života. Nejpřesnější ukazatel krevního cukru Ošetřit (koagulovat) postiženou sítnici pomocí laseru má smysl u pokročilejších stadií diabetické retinopatie. "Nezlepší to sice vidění postiženého člověka, ale zpomalí další postup nemoci," vysvětluje MUDr. Valešová. "To znamená, že lékař zajizví ty části sítnice, které jsou neprokrvené, a zabrání prosakování krve z cév." Laser samozřejmě není samospasitelným zázrakem, který zachrání vše. Prvotní je, aby diabetik udržoval v potřebné hladině krevní cukr (normální hodnota je 5,5 mmol/l) a vyvaroval se jeho častého, a hlavně dramatického vzestupu i pádu. Nejvýmluvnějším ukazatelem, jak se mu to daří, je "dlouhý cukr", tedy glykovaný hemoglobin. Ukazuje jeho průměrnou hodnotu za poslední 2 až 3 měsíce. U zdravého člověka se pohybuje v rozpětí od 2,8 do 4 %. Dobře léčený diabetik by neměl překročit 4,5 %. Čím je tato hodnota vyšší, tím víc ho ohrožuje vznik diabetických komplikací jako třeba infarkt a další nemoci srdce, ale také retinopatie, poškození ledvin, zhoršená citlivost kůže, tedy nervů, diabetická noha a tak dál. Zdánlivé banality Kromě glykemie musí mít cukrovkář v normě cholesterol (4,8 až 5 mml) a krevní tlak (nesmí přesahovat hodnoty 140/90 mmHg, ideálních je 120/80 mmHg). Pokud to zvládne, zabrání nejen vzniku retinopatie, ale i dalším následkům diabetu. Takhle ukázněných je však jen málo diabetiků. O to přísnější pak na sebe musí být po laserovém zákroku. Jinak rozvoji cévních potíží v oku i jinde nezabrání. Záchranný padák preventivních prohlídek Každý diabetik by měl jednou za rok zajít také na preventivní prohlídku očí. I když se u něj neprojevily žádné změny zraku a nemá žádné potíže s viděním. Lékař si pomocí mikroskopu prohlédne nejprve přední část oka, jestli se tam nevytvořily nové nekvalitní cévy, o kterých tu byla řeč. Také pacientovi změří nitrooční tlak. Pak mu rozkape oko, aby se mu rozšířila zornice a mohl si dobře prohlédnout celou sítnici. Potom vyšetří oční pozadí. Pokud najde problémy, doporučí další léčbu, případně ošetření laserem. U sporného nálezu sáhne po fluorescenční angiografii: vyšetření, při kterém se do cév vstříkne kontrastní látka. Ta viditelněji zobrazí možné potíže. Hubnutí jako lék Většinu diabetiků trápí nadbytečná kila, která zhoršují stav jejich nemoci. Zhubnout mohou za pomoci obezitologů nebo v dobrých kurzech hubnutí, třeba společnosti STOB. Ta se snaží o komplexní přístup (jídelníček, vhodný pohyb a zvládání emocí). Petr Veselý # Kolagen neodmítli Kanadským a švédským vědcům se podle webové stránky LabnewsOnline podařilo vyvinout unikátní umělou rohovku, jež nevyvolává odmítavé reakce organismu jako dosavadní náhražky. K vytvoření bioimplantátu, který hladce nahradí poškozenou tkáň, stačí trocha lidského kolagenu - bílkoviny, základní složky pojivových tkání v těle. Novou proceduru vyzkoušeli vědci z univerzity ve švédském Linköpingu zatím na deseti pacientech, kteří oslepli kvůli poruše zvané keratoconus (vyklenutí rohovky). Na projektu se podíleli i experti z kanadské univerzity v Ottawě. Pomocí kvasinek vypěstovali experti potřebný kolagen a poté mu dali tvar, jaký mají běžné kontaktní čočky. Pak odstranili z oka poškozenou část rohovky a nahradili ji implantátem. Buňky a dokonce i nervy ve zdravé rohovce brzy začaly vrůstat do kolagenové vrstvy. Časem tak začala být umělá rohovka citlivá na dotek a podněcovala tvorbu slz, díky nimž zůstává oko vlhké a okysličené. Oko žádného z deseti pacientů implantát neodmítlo. Dva roky po operaci se zrak šesti z nich výrazně zlepšil, když nosili brýle. "Řada pacientů byla před operací právně považována za nevidomé. Nyní mohou například řídit auto," řekl Neil Lagali, jeden z členů týmu. Spolehlivost metody mají nyní ověřit rozsáhlé studie, které odhalí i její slabé stránky, což může trvat léta. Vědci ale věří, že se jim podařilo najít cestu k řešení jednoho z velkých zdravotních problémů. Kvůli poškození rohovky totiž přichází o zrak asi deset milionů lidí ročně - a náhražky jsou jen pro malou část z nich. Zatím jedinou úspěšnou náhražkou poškozené rohovky jsou části očí z těl mrtvých dárců. Tkáň pacienta je však někdy odmítá. mcm # Sociálně právní komise SONS ČR informuje Přinášíme informace z jednání sociálně právní komise SONS ČR, která se sešla v úterý 7. prosince 2010. Jak jste již byli informováni v prosincovém vydání ZORY, zemřela dlouholetá členka sociálně právní komise SONS ČR a vedoucí právního oddělení SONS ČR JUDr. Lucie Víšková, která v oblasti práv zrakově postižených občanů dosáhla mnoha úspěchů a byla též cennou metodickou vedoucí a školitelem sociálně právních poradců středisek SONS a TyfloCenter po celé republice. Všichni oceňovali její erudované články v časopise ZORA z oblasti práv zrakově postižených. Byla nám milou kolegyní, vážili jsme si jejích profesních kvalit a bude nám velmi chybět. V uplynulém období se sociálně právní komise SONS ČR věnovala těmto tématům: S finální verzí připomínek ke speciálnímu označení vozidel prezident Josef Stiborský osobně vystoupil na jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny ČR. Nyní je návrh novely zákona o silničním provozu ve druhém čtení, obecné rozpravě, v Poslanecké sněmovně ČR. Velmi pečlivě budeme sledovat stav projednávání novely zákona o silničním provozu v obou komorách Parlamentu ČR. Sociálně právní komise SONS ČR bere podnět problematiky diskriminace zrakově postižených osob v nejrůznějších oblastech na vědomí, doporučuje zabývat se řešením této problematiky, a to především v oblasti přístupu ke službám (bankovnictví, pošty, obchody...). V tomto roce je plánováno uskutečnění dalšího ročníku akreditovaného kurzu "Sociálně právní poradenství pro zrakově postižené občany". Komise doporučuje letos na jaře (tudíž na příští schůzce sociáně právní komise SONS ČR) koncipovat konkrétnější podobu dalšího ročníku tohoto kurzu. Na podnět Metodického centra odstraňování bariér SONS ČR ohledně zakupování jízdenek zrakově postiženými byla do nových Smluvních přepravních podmínek Českých drah (SPPO) zařazena úprava, která umožňuje držitelům průkazů ZTP a ZTP/P zakupovat jízdenku přímo ve vlaku i z obsazené stanice. Informace o změně a finální znění úpravy v Smluvních přepravních podmínkách Českých drah platných od 12. prosince 2010 byly zveřejněny v široké veřejnosti pomocí konferencí na Helpnetu. Informace o této změně budou též zaslány na oblastní odbočky SONS. O konkrétním znění úprav vás v ZOŘE informujeme. Na podnět Metodického centra odstraňování bariér SONS ČR bylo také realizováno 278 ozvučených přejezdů. Též je dolaďováno zařazení Informací o úrovni úpravy železničních stanic pro zdravotně postižené v Jízdním řádu ČD (určitá škála vybavenosti stanic pro různá zdravotní postižení). Jak jsme informovali minule, Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) vyzval dodavatele léků k nápravě popisů léků bodovým písmem. Po této výzvě si dodavatelé léků uvědomili nedodržení požadovaných parametrů pro popisky. Od roku 2012 by podle zákona o léčivech měly být braillskými popisky označeny všechny léky, zatím však je situace problematická - u dodavatelů léků přetrvávají technické problémy s realizací popisků, problémy s kvalitou popisků. Chybí překlad evropské normy, která by formu popisku definovala, tudíž u nás zatím žádná norma neplatí. Co se týče příbalových informací, SONS ČR spolupracuje s dalšími a dalšími dodavateli léků na zpřístupňování příbalových letáků. SÚKL též zveřejňuje ve svých databázích na svých internetových stránkách příbalové informace mnoha léků v elektronické podobě. Zatím existuje pokyn MPSV, ve kterém MPSV nedoporučuje souběžné vyplácení příspěvků na vodicího psa a navigační jednotky. Domníváme se, že se jedná o dvě různé pomůcky sloužící k jinému účelu, a již probíhá na toto téma jednání SONS s pracovníky MPSV. V plánu je též aktualizace výčtu pomůcek v Příloze č. 4 vyhlášky 182/1991 Sb., na které mohou zdravotně postižené osoby požádat o příspěvek. SONS bude spolupracovat na podkladech pro aktualizaci tohoto výčtu pomůcek podle jejich aktuální nabídky. Též je třeba zabývat se přítomností vícero pomůcek v rámci jednoho bodu, např. v Příloze č. 4 vyhlášky 182/1991 Sb., v sekci III. Rehabilitační a kompenzační pomůcky pro zrakově postižené občany, a v bodě 19. Elektronická orientační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé je nyní hodně srovnatelných pomůcek. Komise se obává, že úřady nebudou chtít poskytnout příspěvek na dvě různé pomůcky v rámci jednoho bodu v příloze vyhlášky. Dále bychom vás chtěli informovat, že od 1. ledna 2011 vešel v platnost zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod číslem 347/2010. Jedná se o změny v těchto zákonech: Zákon o sociálních službách a) Výše příspěvku na péči v I. stupni závislosti u osob starších 18 let je snížena z 2000 Kč na 800 Kč. b) Je zrušena možnost výplaty příspěvku na péči formou poukázek. c) Bude více akcentováno posuzování přes lékařské posudky, sociální šetření bude mít funkci pouze podkladu pro výsledné posouzení (dosud bylo na stejné úrovni s lékařským posudkem). Zákon o státní sociální podpoře a) Je zrušen sociální příplatek, zachován je pouze pro rodiny pečující o osobu se zdravotním postižením. Sociální příplatek je zatím zachován do 31. 12. 2012, a to proto, že MPSV ČR chce do konce roku 2012 provést zásadní změny sociálních dávek. b) Změna ve vyplácení rodičovského příspěvku - pouze kosmetické změny, jsou zachovány úlevy v případě péče o zdravotně postižené dítě. c) Porodné - dávka je záviaslá na příjmu rodiny. Nárok se týká pouze rodin s příjmy menšími než 2,4 násobkem životního minima rodiny. Vyplácen bude pouze při prvním porodu. Zákon o zaměstnanosti a) pokud zaměstnanec ukončí pracovní poměr sám nebo dohodou, nebude mu vyplácena plná výše podpory v nezaměstnanosti (kromě případů z vážných důvodů uvedených v § 5c zákona o zaměstnanosti. b) Podpora v nezaměstnanosti nebude poskytována po dobu pobírání odstupného. c) V nové úpravě budou zpřísněny podmínky pro činnost agentur práce. Zákon o nemocenském pojištění V případě pracovní neschopnosti bude zaměstnavatel platit náhradu mzdy nebo platu prvních 21 dnů (náhrada mzdy nebo platu však nepřísluší za první tři dny dočasné pracovní neschopnosti). Tato změna bude platit tři roky. Po celou podpůrčí dobu bude nemocenská dávka vyplácena ve výši 60% denního vyměřovacího základu. Vyhláška MPSV 182/1991 Sb., příspěvek na provoz motorového vozidla bude vyplácen ve snížené výši ještě další dva roky. Zapsala Mgr. Marcela Šmídová # Jubilejní dotaz Operátoři poradenského webu zaznamenali 20 000 dotazů, které byly zaslány na server sloužící především zdravotně postiženým občanům a jejich blízkým. Web začal od října 2001 poskytovat poradenství v oblasti zdravotního postižení a postupně se jeho záběr rozšiřoval tak, že dnes lze zadávat dotazy na téma zrakového, sluchového, tělesného a mentálního postižení, dále se věnuje oblastem duchovního a občanského poradenství, otázce závislostí, zaměstnanosti nebo radí v psychologických otázkách. Dotaz lze zadat i do oblasti menšin a cizinců. Je možné využít také e-linku důvěry formou chatu. Web i e-linka fungují nepřetržitě. Dotaz, který tazatel vloží do formuláře na iporadna.cz, zpracují naši operátoři a předají jej ke kompetentnímu zodpovězení redaktorům, kteří odpoví do 7 dnů. Redaktoři jsou odborníci v dané oblasti a spolupracuje jich na 230 z celé republiky. Na dotazy odpovídají zcela zdarma a mj. poskytují kontaktní informace pro možnost vyhledání odborníka blízko místa bydliště. Dotaz s odpovědí je také zveřejněn na webu poradny a díky tomu mohou návštěvníci čerpat z již položených dotazů a nacházet v nich odpovědi. Samozřejmostí je anonymita všech tazatelů. Návštěvníci webu si mohou objednat i zasílání novinek podle oblastí svého zájmu e-mailem. Mezi redaktory psychologického poradenství patří již řadu let i prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. "Na InternetPoradně se mi líbí to, že je v dosahu každého člověka, který má přístup k internetu - a těch lidí neustále přibývá," říká a zároveň oceňuje, že díky tomuto typu poradenství mají lidé možnost se vyjádřit ke svému problému bez toho, aby se museli dívat poradci do očí, což pro někoho může být obtížné. InternetPoradně by přál, aby se mezi lidmi, zvláště mladými, zvýšilo povědomí o její činnosti. Podobný pohled sdílí i religionista doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D., který spolupracuje s internetovým poradenstvím od r. 2004 a přiznává, že je nadšen z možností, které toto poradenství otevírá díky své webové i finanční dostupnosti. Web provozuje olomoucké občanské sdružení InternetPoradna.cz. Na stránkách webu zveřejňuje také zpravodajství ČTK týkající se jednotlivých oblastí a články z dalších zdrojů. V Olomouci provozuje kromě odborného sociálního poradenství pro osby se zdravotním postižením i službu sociální rehabilitace Restart a zaměstnává osoby se zdravotním postižením na projektu www.sofieshop.cz. Kateřina Machýčková # Průvodce znakovým jazykem Občanské sdružení LORM v úzké spolupráci s odborníky z Univerzity Palackého v Olomouci a Masarykovy univerzity v Brně vydalo na sklonku roku 2010 tištěný manuál s vloženým CD-ROMem určený pro výuku a studium taktilního znakového jazyka u osob s hluchoslepotou. Jedná se o metodickou pomůcku, která má doplnit všem zájemcům, současným i budoucím lektorům i uživatelům taktilního znakového jazyka důležité teoretické znalosti. V textu lze najít odpovědi na tři základní otázky: "Co je taktilní znakový jazyk", "Co je dobré znát, abychom se s ním dobře domluvili" a "Jak lze při komunikaci využít český jazyk". Manuál, který navíc obsahuje doporučení pro výuku a odkazy na odbornou literaturu, ocení především lektoři, kteří učí osoby s hluchoslepotou, jak si osvojit taktilní znakový jazyk. Součástí tištěné brožury je však i vložený multimediální CD-ROM, který je určen zájemcům se zrakovým postižením. "Na CD-ROMu je totožný text i odkazy na stejné doprovodné ilustrace, jaké jsou v tištěném manuálu, při jeho přípravě jsme mysleli na to, aby byl dobře uživatelsky přístupný pro osoby se zbytky zraku," přibližuje CD-ROM jeden z jeho autorů, Mgr. Jiří Langer, Ph.D. z Univerzity Palackého v Olomouci. Tento metodický průvodce taktilním znakovým jazykem je vyústěním šestileté spolupráce mezi sdružením LORM a doc. PhDr. Evou Souralovou, Ph. D., PhDr. Mgr. Radkou Horákovou, Ph. D. a Mgr. Jiřím Langerem, Ph. D. Zatímco ve světě je taktilní znakový jazyk mezi hluchoslepými často používán, u nás s ním byli hluchoslepí seznamováni až v rámci tohoto projektu. "Na začátku naší spolupráce v roce 2004 bylo hlavním cílem představit tento komunikační systém hluchoslepým zájemcům a uvést jej v České republice do života," přibližuje počátky projektu Mgr. Petra Zimermanová, ředitelka o. s. LORM. V následujících letech pořádalo sdružení LORM pět týdenních pobytů zaměřených na výuku a konverzaci v taktilním znakovém jazyce, na svých pobočkách učilo hluchoslepé klienty komunikovat v dotekové podobě českého znakového jazyka a během této doby vydalo dva výukové CD-ROMy, určené k nabytí, rozšíření a procvičování si zásoby znaků. "Po celou dobu jsme si však byli vědomi toho, že k výukovým CD-ROMům něco důležitého schází," vysvětluje dál Mgr. Zimermanová. "Chyběl nám tu průvodce, který by pomohl všem lektorům i uživatelům taktilního znakového jazyka si doplnit potřebné teoretické znalosti. Příprava tohoto odborného průvodce sice zabrala nejvíce času; o co déle se však připravoval, o to více času měli jeho autoři možnost zkoumat a popsat zákonitosti tohoto jedinečného komunikačního systému hluchoslepých," shrnuje přínos odborného manuálu. Manuál s CD-ROMem si lze objednat v Poradenském centru LORM Praha, Zborovská 62, Praha 5, tel/fax: 257 325 478, e-mailem na adrese kancelar@lorm.cz nebo přímo ze stránek www.lorm.cz prostřednictvím webového formuláře. Cena manuálu s CD-ROMem je 100 korun, osoby s hluchoslepotou obdrží jeden výtisk zdarma. # Senzibil Sztyper Sedmdesátiletý léčitel a senzibil Hubert Sztyper z Holčovic u Krnova a rodák z Karviné, který je od roku 1984 zcela nevidomý, říká: "Již v mládí jsem podléhal tajemství duchovních věd i jejich praxe, a po cestě životem se mi postupně otvíraly jejich možnosti. V jednadvaceti jsem v sobě vzbudil hadí sílu, takzvané třetí oko, a potom jsem s těmi schopnostmi musel bojovat a naučit se je ovládat." Dětství podle svých slov prožil tak jako každý jiný, jen snad že pociťoval větší zodpovědnost za sebe sama. Jeho hodnoty a cíle jsou jasné: "Jako první bod mám: Poznej sám sebe, a tím poznáš i celý vesmír. Druhý bod - věř si ve všem, co konáš, a třetí - měj všechno stejně rád. Člověka, zvíře či živel, trávu či kameny. Teď žiji už jenom v lásce, proto nerozděluji na menší, větší, lepší či horší, všichni jedno jsme, není mezi námi rozdíl." Pan Sztyper má hned několik životních vzorů: "Jdu cestou učení Ježíše Krista, a přitom neodmítám učení jako je Buddhovo či Prorokovo, ona se vzájemně nevylučují a také neodmítají." Hubert Sztyper jezdíval dříve hodně po přednáškách, například v domovech důchodců, na nichž lidi povzbuzoval k chuti žít, nabádal k laskavosti, odpuštění a vděčnosti a snažil se rozptylovat znechucení, strach, smutek, zklamání a zrady. S přibývajícími léty je však již pořádá spíše výjimečně. Jiří Kolda # Praktická pomůcka Chtěli byste mít dokonalý přehled o svých potravinách v kuchyni, lednici, o svých lécích, zvukových knihách, hudební fonotéce a mnoha dalších drobnostech? Jedinečnou vlastností nové identifikační pomůcky oproti dosud vyráběným je možnost roztřídění záznamů až do šestnácti složek, které si můžete libovolně pojmenovat. Věci označené vhodným čipem si můžete následně v malém přístroji hlasově prohlížet, navíc také upravit a třídit, takže získáte přehled například o lécích, kdy si můžete ke každému léku namluvit i způsob jeho užívání a expiraci. Můžete tak mít přehled o tom, co máte v lednici, o dokladech, načtených i hudebních CD a mnoha dalších věcech, uložených podle různých kategorií. S touto čtečkou získáte v podstatě počítač s jednoduchým skladovým programem a velmi jednoduchým ovládáním. S označovacím čipem není třeba vizuální kontakt, snímání funguje i přes obal na vzdálenost asi 5 centimetrů. Pomůcka také umožňuje poměrně přesné měření intenzity světla. Můžete si tak změřit a porovnat různé světelné zdroje až po přímé slunce. Čtečka je doplněna praktickým magnetem, který umožňuje snadné zavěšení na digestoř, ledničku apod. Lze připojit poutko k zavěšení na krk. Dobíjení bezúdržbového akumulátoru s dlouhou životností je prakticky řešeno univerzálním mini USB konektorem. (Lze využít některé nabíječky k mobilním telefonům nebo jakoukoli univerzální na síť, do auta, solární, případně počítač s USB.) Odpadá tak riziko s vytékajícími nebo chybně vloženými bateriemi. Čtečka s výstižným názvem "Smile" je velikosti kreditní karty a má z pohledu zepředu tvar hranatého obličeje. Na bocích má dvě tlačítka jakoby uši a dvě zepředu, které připomínají oči. Lze nastavit hlasitost i dobu automatického vypnutí. Pozitivní je také, že se jedná o český výrobek firmy Donát s cenou o dva tisíce nižší než Sherlock. Objednávky na čtečku jsou přijímány p. Přemyslem Donátem na tel. 721 242 649 nebo e-mailu: premek@donat.cz Podrobnou recenzi najdete na stránkách libereckého TyfloCentra v sekci pomůcky/čtečky. http://liberec.tyflocentrum.cz Josef Louda # Pozorně k obalům Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) vyzývá na základě spolupráce se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR výrobce a distributory léčiv a lékárníky, aby věnovali zvýšenou pozornost informacím pro nevidomé, které jsou uvedeny na obalech léčivých přípravků. SÚKL na základě podnětu SONS ČR upozorňuje na skutečnost, že na některých léčivých přípravcích nelze informace na sekundárním obalu (krabičkách) v Braillově písmu vždy jednoznačně identifikovat. Příčina je často v nedostatečné "ostrosti" písma, dané zejména výškou bodu vyraženého do materiálu sekundárního obalu vzhledem k okolí bodu. SÚKL se proto obrací na výrobce s výzvou, aby při výrobě léčivých přípravků v rámci vstupní kontroly potištěných materiálů věnovali zvýšenou pozornost údajům vytištěným v Braillově písmu s ohledem na normu EN 15 823. Současně SÚKL vyzývá rovněž pracovníky lékáren k takovému zacházení s léky, u kterého by nedocházelo ke znehodnocování znaků Braillova písma na sekundárních obalech léčivých přípravků, např. přelepkami s cenou apod. V neposlední řadě SÚKL upozorňuje distributory léčivých přípravků na nutnost šetrné manipulace s léčivými přípravky, jelikož jednotlivé znaky Braillova písma jsou snáze mechanicky poškoditelné. Povinnost uvedení názvu léčivého přípravku Braillovým písmem na obalu všech léků stanovuje zákon o léčivech. Zákonnou povinnost je třeba splnit nejpozději do 31. prosince 2012.3 # Hlučnější elektromobily Americký Kongres dospěl k závěru, že je zapotřebí zvýšit hlučnost elektromobilů a hybridních vozů. Tato tichá vozidla totiž mohou představovat hrozbu pro chodce, kteří je neuslyší přijíždět. Sněmovna reprezentantů v polovině prosince loňského roku schválila zákon, na jehož základě budou muset regulační úřady stanovit minimální hlasitost zvuku těchto vozidel. Senát svou verzi zákona odsouhlasil o týden později. Organizace nevidomých si již delší dobu stěžují na nedostatečný hluk elektromobilů a hybridních vozů. Loňská studie amerického Národního úřadu pro bezpečnost silničního provozu (NHTSA) dospěla k závěru, že pravděpodobnost srážky s chodcem je u hybridních vozů v některých situacích dvojnásobná oproti běžným automobilům. Řešením jsou umělé zvuky, kterými na sebe auta upozorní. Hybridní vozy, jako je třeba Toyota Prius, přepínají především při menších rychlostech ve městě pouze na elektromotor a jsou pak prakticky bezhlučné. Studie se podle agentury AP věnovala situacím, kdy auto zpomaluje a zastavuje, couvá, vjíždí a vyjíždí z parkoviště a podobně. Vůz je podle studie téměř neslyšný při rychlosti nižší než třicet kilometrů v hodině, při vyšší rychlosti je auto lépe slyšet kvůli tření pneumatik a vozovky. V roce 2009 zemřelo v USA při autonehodách přes 4 000 chodců a 59 000 jich bylo zraněno, uvádí AP. "Trend zvyšování počtu ekologických vozidel na silnicích neúmyslně ohrozil bezpečnost nevidomých a dalších chodců," uvedl demokratický kongresman Edolphus Towns. Republikánský kongresman Cliff Stearns dodal, že nový zákon bude chránit kromě nevidomých chodců i vyznavače joggingu, děti a další lidi, kteří potřebují být varováni před blížícím se automobilem. Zákon ještě musí podepsat americký prezident Barack Obama. Automobilky tento plán podle agentury AP podporují a vyvíjejí umělé zvuky, které by elektromobily a hybridní vozy mohly vydávat. Japonská automobilka Toyota Motor již začala pro své hybridní vozy Prius prodávat zařízení simulující zvuk motoru. # ZNÁTE GUIDE? S počítačem snadno a rychle, to je DOLPHIN GUIDE. Co je GUIDE? GUIDE je jednoduché menu se základními úlohami: poštou, psaním textů, adresářem a kalendářem, skenováním, skypováním, internetem, přehráváním zvuku a videa, poslechem internetových rádií, kalkulačkou a evidencí osobních financí. GUIDE je asistenční program, který uživatele chrání přesd složitostí moderních počítačů. Komu je GUIDE určený? Cílovou skupinou jsou uživatelé počítačů méně technicky zdatní, kteří mají problémy se systémem Windows. Jsou to například: - Lidé zrakově handicapovaní, kteří se obtížně učí grafický systém Windows nebo se hůře orientují v jeho vizuálním prostředí - Senioři To vše s hlasovou podporou, to vše, aniž se musíte učit grafické prostředí Windows! Dolphin Guide: Přijďte se podívat a vyzkoušet! Spektra, v. d. n., Zátišská 915, Praha 4, telefon 241 763 416, www.spektra.eu # Inspirací je Bohuslav Reynek Pražská výtvarnice a pracovnice o. s. Okamžik, Pavla Vaňková, spolu se svým otcem, uměleckým restaurátorem a sochařem Jiřím Vaňkem opakovaně pořádají hmatové výstavy. Před jedenácti lety měli první takovou výstavu v Galerii K v Berouně. "Nebyl to náš nápad, ale galeristy Petra Kaňky, který tam tenkrát pozval klienty sdružení LORM," říká Vaňková, "poprvé jsem zde viděla, jak si pečlivě sahají na tátovy sochy, a i když nejsou úplně realistické, dokázali je často trefně pojmenovat. Byli jsme tím nadšeni, a od té doby jsme v naší Galerii Oliva v Praze většinu výstav zpřístupňovali také nevidomým návštěvníkům." "Moje babička byla obklopena množstvím starožitného nábytku, starými hračkami a secesními šaty. Jako malé holky jsme je rády nosily, a toto objevování krásy starých věcí ve mně zůstalo," vzpomíná výtvarnice. "Můj otec je sochař, a tak jsem i moderní umění brala odmalička jako něco, co k životu patří. Jako dítě jsem často navštěvovala Šternberský palác, kde dříve sídlila expozice francouzských malířů 19. a 20. století. Táta zde s námi dětmi často trávil volný čas," vzpomíná. "Ve výtvarném cítění jsme si dost podobní a máme i podobné pocitové vnímání. Já přes barvy a táta přes tvary a materiály." Pavla dělá ráda věci, které se jí zdají smysluplné. "Nechci být jen teoretikem, ale snažím se být součástí nějakého tvůrčího procesu." Její vlastní haptická díla vznikla tak trochu náhodou. "Když jsem s učitelkou Gymnázia pro zrakově postižené v Praze, PhDr. Růženou Kubátovou, domlouvala výstavu "Neviděný svět", všimla jsem si tam hmatových map o formátu A4 dělaných na speciálním stroji - fuseru. Zeptala jsem se, zdali je takto možné do plastické podoby převést jakoukoli černobílou kresbu, a tak vzniklo první pásmo mých hmatových obrázků, s názvem "Genesis". Stále jsem však hledala způsob jak hmatově zachytit kresbu i ve větším formátu. Zkoušela jsem různé materiály, do kterých by se dalo kreslit, a nakonec se mi i přes svoji křehkost zdála vhodným prostředníkem sádra." Pavla se inspiruje přírodou, biblí, a také básněmi svých oblíbených autorů. Ráda také rozvíjí témata, která už jednou ztvárnila. "Mám fotografickou paměť, pamatuji si určité momenty a nálady různých míst, které mě oslovily," vysvětluje. "V krásném barokním areálu Skalka u Mníšku pod Brdy jsme v kostelíku sv. Máří Magdaleny začali před třemi roky s pravidelnými haptickými výstavami. Toto místo je samo o sobě inspirativní, a z výstav tady jsme měli opravdu radost. Chceme je tvořit pokorněji a nerušit jimi toto veskrze meditativní prostředí," vysvětluje. Jejím životním a uměleckým vzorem je Bohuslav Reynek. "V roce 1992 jsem viděla jeho velkou retrospektivní výstavu v domě U kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, a díky té jsem se dostala i ke čtení jeho básní. Jeho přístup k tvorbě mě oslovil natolik, že jsem začala přemýšlet o Bohu a o životě. Mým dalším oblíbencem je také Josef Čapek či Vojtěch Preissig." Pavla do budoucna moc neplánuje, ale chtěla by si znovu udělat více času na malování. "Chtěla bych se vrátit ke starozákonní "Písni písní", kterou bych ráda ztvárnila hmatově." Jiří Kolda # Cobhams Emanuel Asuquo Emmanuel Asuquo Cobhams, nevidomý hudebník, producent a skladatel, se narodil 6. ledna 1981 v Lagosu v Nigérii. Svou profesní přípravu sice zahájil jako právník, ale postupně zběhl na plný úvazek k hudbě. Tím si splnil svůj tajný sen. Neomezuje se na jediný žánr, mísí se v něm zájem o tak různorodé autory, jakými jsou klasik Čajkovskij, jazzman Dave Grusin či představitel etnické hudby Nigerijec Haruna Isola. V současné době získává doma i v zahraničí ocenění jedno za druhým nejen v hudbě, ale i v ostatních oblastech svého zájmu. Za všechna jmenujme alespoň cenu udělovanou mladým nigerijským talentům Future Awards za rok 2006 a 2009, kdy se stal producentem roku; v letech 2007 a 2008 Nigerian Music Awards jako "producent dekády" a Gospel Awards 2008 za nejlepšího autora gospelů. Asuquo rád říká, že jeho hudební kariéra začala, když jako dítě "pufal" na své tváře boogie woogie. Dnes je mu nespočet umělců vděčných za důvěru, kterou jim poskytnul jako producent, i jako skladatel. Je partnerem těch nejlepších hudebníků v Nigérii. Mezi nejvýznamnější z nich patří soulová umělkyně Asa, jejíž debutové album se v roce 2007 stalo mezinárodním hitem, autor hiphopových textů Mode Nine či populární a zároveň kontroverzní zpěvák Faze, člen kapely Plantashun Boyz. Vedle producentské práce je Cobhams také autorem a spoluautorem několika písňových hitů, jako například "Stop Pretending", "If You Are" či "Be Like Yours". V roce 2005 podepsal jako skladatel smlouvu s hudebním vydavatelstvím Sony ATV v Londýně, poté pracoval jako vedoucí zvukové produkce na místní odbočce nahrávací společnosti Questionmark Entertainment a roku 2006 si pořídil vlastní nahrávací studio Cobhams Asuquo Music Productions, jehož je generálním ředitelem a zároveň vedoucím výroby. Společnost podniká v oblasti zábavního průmyslu, a také vyhledává, rozvíjí a veřejnosti představuje nové hudební talenty. Loni, 2. prosince 2010, se Asuquo oženil s modelkou Veronicou Olukanni. # Moravská vesnička je hračka Všechno to začalo před desíti lety v bytě jedna plus jedna. Tehdy začal Miroslav Mužík z Blanska vyřezávat ze dřeva figurky. Nyní má celou moravskou vesničku. Lidé se mohou do jejích uliček vydat po celý rok každý den včetně Štědrého dne, Silvestra i Nového roku od devíti ráno do šesti hodin do večera. Moravskou vesničku i s betlémem najdete v jedné z budov ČKD, z Blanska asi 0,5 km směrem na Skalní mlýn (a Punkevní jeskyně - Macochu), uvnitř areálu je trasa k výstavě vyznačena. A stále se rozrůstá. "Letos tu přibyly zámek, cihelna, vápenka či kamenolom. Postavil jsem ještě další domečky, u kterých nechybí holubník ani včelí úl," popsal Mužík s tím, že tyto detaily si vyžádali včelaři a chovatelé holubů, kteří vesničku navštívili. Zatímco ve starých částech vesničky se její obyvatelé i pohybují, nové figurky zatím stojí. I ony se ale brzy zapojí do života. "Jejich hlavičky jsou ze sádry, těla ze dřeva," nastínil Mužík. Své dílo dal do pohybu pomocí motorků ze stěračů. Jeho postavičky tak hrozí holí, řežou dříví, pijí pivo nebo tancují. Některé z nich bohužel končí po návštěvě dětí s utrženýma rukama či nohama. "Pokud někdo figurku rozbije, musím ji vyměnit celou a tak na ní pracuji dvacet hodin. V budoucnu tak chci vesničku skrýt za plexisklo. To však bude snímatelné, protože sem chodívají i nevidomí lidé, kteří si mohou celou vesničku osahat," sdělil Mužík. Další novinkou je to, že v každém z domků svítí světýlko. Řezbář ještě plánuje ve vsi zpestřit řemeslný život a postavit tam pivovar. Jeho cílem je vytvořit dva tisíce dřevěných obyvatel. Nyní jich má necelou tisícovku. "Moravská vesnička je rarita. Lidé na Moravě se setkávají jen se skanzeny, betlémy nebo jednotlivými modely známých budov. Na zmenšeninu celé vsi ale nenarazí," míní Mužík. Ten vytvořil domky, zámek, mlýn, pilu či hospodu podle své fantazie. Návštěvníkům může být snad povědomá jen zadní loď kostela. Připomíná adamovský kostel. "Moravská vesnička není umělecké dílo. Je to hračka. První figurky jsem totiž vydlabával ze dřeva pro syna," podotkl Mužík. Činil tak každý den dlouhých deset let. Karolína Opatřilová # Viewegh pro ZP čtenáře Symbolickým dárkem všem, kteří špatně vidí a nemohou si číst, ale rádi by to dělali, je vydání tří povídek o lásce od Michala Viewegha ve zvukové podobě. Jejich vydání podpořila firma Bausch&Lomb. Klasické CD je k dispozici ve veřejných knihovnách, domovech důchodců a školách pro zrakově postižené. Kdo chce, může si je také stáhnout ve formátu MP3 z www.ocuvite.cz. # Sportovec každým coulem Jirka Fenz, pětadvacetiletý nevidomý student informatiky z Prahy, je sportovec každým coulem. "Měl jsem to štěstí, že mě rodiče v dětství naučili mnoho věcí, ke kterým se mnozí jiní své nevidomé děti bojí pustit. Mám na mysli hlavně praktické věci, domácími pracemi počínaje, a prací v dílně či na zahradě konče," říká a dodává: "Pozitivní vliv na to měla naše chalupa na Vysočině, kterou jsme od mých dětských let rekonstruovali, takže jsem si mohl vyzkoušet opravdu leccos." A tím vlastně jeho láska k fyzickým aktivitám začala. Jirka se narodil v Českých Budějovicích, do jeho čtyř let žila rodina v Dačicích a nakonec se přestěhovali do Prahy, kde bydlí dodnes. Vychodil zde základní školu Jaroslava Ježka na Hradčanech, pak vystudoval gymnázium v Nových Butovicích, ale nakonec mu nezbývalo, než se znovu přesunout - tentokrát do Brna, kde se zapsal ke studiu na Masarykově univerzitě. "V Praze fakulta informatiky nebyla, takže volba byla jasná. V Brně mě pak navíc podpořilo středisko Teiresiás, které pomáhá nevidomým a vůbec postiženým při studiu," říká. Jirka "přičichnul" k atletice, golbalu, futsalu, lyžování i lezení na umělé stěně. "Sporty mě baví obecně, takže se ničemu nebráním. Každý z nich je něčím specifický a nějak člověka rozvíjí. Navíc zastávám názor, že člověk toho musí vyzkoušet co nejvíc, aby opravdu věděl jaké to je. Začít s nějakým sportem či pohybovou aktivitou je také ze začátku podmíněno hlavně překonáním strachu či ostychu. A pořád je lepší sportovat, než trávit všechen volný čas doma u počítače," míní Fenz. Jeho aktivní životní styl jej nakonec dovedl až k soutěžnímu futsalu. "Největší vliv na to asi měl můj kamarád Matěj Plch. S Lukášem Másilkem ze střediska Teiresiás dostali nápad založit univerzitní družstvo futsalu pro nevidomé a navrhli mi, zda bych to nechtěl zkusit. Zpočátku to byl opravdu jen pokus, časem mě to ale začalo bavit a baví mě to dodnes," dodává. Jiří Fenz nemá sice žádný velký životní vzor, ale jak sám říká: "Ovlivňují mě všichni, kteří mi poskytnou možnost si něco vyzkoušet, a od kterých se mohu něco nového naučit. Nevadí mi i jisté riziko, takže se rád pustím opravdu do lecčeho...." A jak to vidí dál? "Jedním z mých nejbližších plánů do budoucna je dostudovat, a pak se uvidí. Určitě bych rád zůstal u futsalu a aktivního způsobu života obecně. Všechno ostatní ukáže čas." Jiří Kolda # Vánoční šachový turnaj Ve dnech 10. - 12. prosince se uskutečnil v příjemném prostředí Základní školy pro zrakově postižené v Praze na náměstí Míru Vánoční šachový turnaj. Zúčastnilo se jej 24 hráčů a hráček z ČR a SR v kategorii žáků a juniorů. Byli rozděleni do dvou skupin: žáci hráli švýcarským systémem na 7 kol a junioři každý s každým s časem 30 minut pro každého. Mezi žáky se na prvním místě umístil Martin Zamrazil s 6,5 bodu před Tomášem Myslivečkem se 6 body a třetí Evou Lesovou s 5 body. O pořadí na prvních místech v soutěži juniorů rozhodlo až pomocné hodnocení, protože první tři dosáhli svorně 5,5 bodu: první Jan Böhm, druhý Tomáš Böhm a třetí Miroslav Ešner. Josef Polnar # Bowling a punč i televize To je ale kombinace. Hned to rozmotám. Je sobota 18. prosince. Tudíž zítra zlatá neděle. Máme doma péct cukroví, gruntovat, meditovat. My ovšem míříme do Olomouce. Tím my myslím hráče bowlingu zrakově znevýhodněné z celé republiky. Nu celé - Praha, Brno, Jablonec, Zlín a Kyjov. Je nás třicítka, akorát na deset drah. Cílem je první kolo mistrovství republiky v tomto krásném, moderním sportu. Je překrásná zima, všude sníh, vlaky jsou pěkně vytopené a jedou téměř načas. Tak se scházíme v Bowlandu. Majka Gutová, jinak hlavní rozhodčí turnaje, již kontroluje průkazky, dává poslední informace. Helena Hradilová pak dává dohromady prezenci, podpisy, vybírá startovné. Vítám se s prezidentem Českého svazu zrakově postižených sportovců, Jaroslavem Patou. Jeho kolega losuje hráče pro kontrolu na alkohol a já se navíc vítám s redaktorem a kameramanem České televize. Joj, to je fofr! Ale začínáme. Přivítal jsem hráče i hosty, oznámil limity pro reprezentaci v bowlingu a jdeme na dráhy. Televize nás neruší. Jen my někteří zmatkujeme na drahách. Přílišná snaha svazuje ruce, ale hlavně asi hlavu. Jsou tu i drobné problémy. První z nás začínají hrát s excentrickými koulemi. A jejich příprava je dlouhá, dlouhá. Některé spoluhráče to znervózní. Trochu zapomínáme na dávání přednosti dráze po pravé ruce. Ale hrajeme. Každý dle svých možností. Pepa Gruncl a Roman Matouš hrají výborně. Průměr přes 150 bodů by byl splněný limit pro reprezentaci. My ostatní s různými výsledky odcházíme na báječný oběd. Trochu to trvá, stejně jako nám se na některých drahách hra neuvěřitelně protáhla. Televizní štáb ještě natáčí rozhovory, dozvídáme se, že vše bude sestříháno a pak vysíláno v paralympijském magazínu na ČT4. Tak dík za propagaci. Někteří spěchají na vlaky a domů, domů. My zůstáváme ještě v centru města. Jsou zde překrásné prostory zasněžených vánočních trhů. Tak koštujeme tu francouzský, tu vídeňský i diplomovaný punč, přijde i na medovinu a dokonce je tu i horký vaječný koňak. Tady se již dýchat na kontrolu alkoholu nebude. Ještě jsme ochutnali úžasné vdolečky i pečené kaštany. To teda není zrovna moje píseň, říkám, že to jsou takové sladké, nepodařené brambory. Píseň ale zní nádherná z flašinetu, který se mi zvukově velmi líbí. Hned bych si tou klikou zatočil. Je tu pohádka pro děti i kluziště pro všechny. Pohádka Vánoc "live". Je podvečer. Vše se rozzářilo večerním osvětlením, orloj odehrál svůj celohodinový koncert a my se budeme odebírat na vlak domů. Tak jsem to rozpletl, nebo zapletl? Je to jedno. Taková byla sobota v Olomouci. A já se budu těšit na kamarády bowlery na další turnaj do Brna, Prahy i na finále v Liberci! Ještě vám všem sportovcům i příznivcům sportu popřeji pohodový, usměvavý rok 2011! Užívejte každou radost života naplno! Jaroslav Čajka # Věnoval nevidomému televizor Nevhodný výběr daru přivedl do velmi trapné situace gubernátora Sverdlovské oblasti Alexandra Mišarina. Nevidomému paralympionikovi, sjezdaři Alexandru Fjedorukovovi totiž za jeho úspěchy na zimní paralympiádě ve Vancouveru daroval nový televizor. "Alexandra dárek překvapil, ale vzal to v klidu," oznámil server Life.ru Všeruské společnosti nevidomých (VOS). "Saša by měl podle tohoto principu darovat gubernátorovi hřeben," uvedla společnost s odkazem na Mišarinovu lysou hlavu. "K lidem je třeba přistupovat individuálně a nerozdávat to, co vám zrovna přijde pod ruku," citoval Life.ru Všeruské společnosti nevidomých. Gubernátorova kancelář uvedla, že se Mišarin nevidomému sportovci omluvil. Dar mu prý připravili jeho asistenti. sw # INZERCE Láďa 41/162 s brýlemi a Vašík 4/102 hledají pohodovou přítelkyni a maminku. Psa a byt v Praze máme. Zraková vada ani dítě není překážkou, věk v rozmezí 30 - 45 let vítán. Tel.: 605 734 371.