Z O R A časopis pro zrakově postižené Ročník 95. Číslo 1 leden 2011 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktoři: Dana Kudlová a Jiří Kolda Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč # O b s a h : Do nového roku Na slovíčko se senátorem Slavnostní koncert Školí americké lékaře Hradecké prvenství Naděje pro nedonošené děti Pomohou kmenové buňky? Příjemná novinka ČD Soutěž ve čtení a psaní bodového písma trochu jinak Zajímavá konference v Minsku Pracovní návštěva v BBI Strom splněných přání ERA osobní účet s výhodami pro nevidomé Slepý rytíř hudby Tajné přání Černobílé problémy Příběh od vesla Zimní soustředění Inzerce # Do nového roku Vážení čtenáři naší ZORY: Ani jsme se nenadáli a zase jsme o rok starší. Stojíce na prahu toho nového, tedy roku 2011, bychom se měli krátce ohlédnout za tím právě uplynuvším, jaký byl, co nám přinesl, čím nás obohatil; a samozřejmě také pohlédnout do budoucnosti, vstříc "světlým zítřkům". Především mi však dovolte, abych vás v úvodu prvního čísla nového ročníku ZORY pozdravil a popřál vám hodně zdraví, pohody, spokojenosti i úspěchů v nadcházejícím roce 2011. Jaký tedy byl ten uplynulý rok pro SONS? Odpověď může být zcela krátká: hodně náročný. To byste se ale nic konkrétního nedozvěděli, takže tedy podrobněji. Těší mne, že prozatím se daří udržet všechny poskytované služby v plném rozsahu. Není to jednoduché, zvláště z hlediska finančního zabezpečení. Ale prozatím se nám to daří. Asi poněkud horší bude v tomto směru rok právě začínající. Hledáme však nová řešení, tak pevně věřím, že nás ani tento rok nezaskočí. Uplynulý rok nebyl po stránce realizovaných akcí tak bohatý jako předchozí jubilejní (dvousté výročí narození L. Brailla), přesto však jsme nezaháleli. Událostí prvořadého významu v životě našeho občanského sdružení bylo VII. celostátní shromáždění, které nejen bilancovalo uplynulé čtyři roky, ale také přijalo usnesení pro následující období. Z nich bych si dovolil připomenout především "aktivní vyhledávání nových členů" - zde můžete pomoci i vy, a to informací, radou i kontakty. Zjistíte-li, že ve vašem okolí má někdo problémy se zrakem, můžete jej nakontaktovat na nejbližší odbočku, kde mu poskytnou potřebné informace a kontakty na odborná pracoviště. Zmíníte-li se navíc několika pochvalnými větami o SONS jako občanském sdružení zaměřeném na pomoc lidem se zrakovým postižením, pak jste udělali kus dobré práce. Dalším obecně platným bodem usnesení je "v oblastních odbočkách SONS upřednostňovat činnosti specifické pro osoby se zrakovým postižením a vytvářet prostor pro činnost všech věkových kategorií členů". Zde je široký prostor pro každého aktivního člena. Lze přijít s novými nápady, navíc se nabízí prostor i pro jejich uskutečnění. Jsem přesvědčen, že aktivních zrakově postižených lidí, především mladšího věku, je mezi námi celá řada; jen je dokázat nadchnout pro spolkovou činnost. To je občas docela náročný úkol pro naše dobrovolné funkcionáře. Jednou z významných priorit pro příští období je snaha o zlepšení postavení lidí se zrakovým postižením na trhu práce. Víme všichni, jak je dnes obtížné najít práci, vhodnou pro "našince". V rámci podpořeného evropského projektu proto SONS přichází s nabídkou kurzu na pozici "operátor digitálních přepisovacích systémů", o nějž může projevit zájem kterýkoli zrakově postižený člověk v produktivním věku. Bližší informace poskytnou pracoviště nebo oblastní odbočky SONS. Budeme hledat i další možnosti, jak nepříznivou situaci především nevidomých lidí na trhu práce řešit. Jak jste si mohli všimnout, plynule jsme se přemístili od bilancování k perspektivám příštího období. Tak už jen krátce k některým akcím, abych vás nezatěžoval dlouhým výčtem. V březnu proběhne již dvanáctá mezinárodní soutěž ZP hudebních interpretů. Další soutěží, která si získala k mé velké radosti oblibu v předloňském roce, je soutěž ve čtení a psaní Braillova písma. Ta postupně proběhne ve všech krajích ČR a finále, stejně jako před dvěma lety, v Praze. Věřím, že se opět najde dost zájemců o uvedená klání a že překvapí přinejmenším stejně kvalitními výkony jako v roce 2009. Nebudu již zdržovat výčtem dalších aktivit, o nich budete průběžně na stránkách svého oblíbeného časopisu informováni. Závěrem si pouze dovolím vyslovit přesvědčení, že se nám i tento, dle dosavadních prognóz ne příliš příznívý rok, podaří zvládnout stejně bravurně jako ty předchozí. Říká se, že nejblíže k sobě mají lidé v dobách těžkých. Byl bych rád, kdybychom k sobě měli blízko i v časech dobrých. Vždyť ve vzájemné shodě jde všechno mnohem snáz. Přeji tedy nám všem, abychom v případě potřeby měli nablízku někoho, kdo nám bude ochoten pomoci. Především však mějme na paměti, že nejbližší pomocnou rukou je vždy právě ta naše. S tímto vědomím vykročme směle do roku 2011. Hodně zdaru, přátelé! Josef Stiborský # Na slovíčko se senátorem Po maturitě na Gymnáziu pro zrakově postižené v Praze v roce 1982 absolvoval Milan Pešák první programátorský kurz u nás pro nevidomé, který uspořádala Meta, výrobní podnik Svazu invalidů. Do jara 1990 také v Metě pracoval. Pak se programátorstvím živil jako živnostník, krátce působil ve Federaci nevidomých a slabozrakých a od 1. prosince 1992 se stal výkonným ředitelem České unie nevidomých a slabozrakých, později pak jejím prezidentem. Po sloučení se Společností nevidomých a slabozrakých v ČR v roce 1996 byl zvolen prezidentem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR. Tuto funkci vykonával až do roku 2006. Během 14 let se Milanovi podařilo vybudovat respektované a uznávané občanské sdružení zrakově postižených, které začalo poskytovat nevidomým a slabozrakým občanům moderními formami žádané služby. V roce 2005 ukončil studium speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně a v roce 2008 udělal doktorát na Univerzitě Karlově v Praze. Oporu ve svých časově náročných aktivitách nachází u milé manželky Hanky. Mají jednadvacetiletou dceru stejného jména a šestnáctiletého syna Honzíka. Do politiky se PhDr. Milan Pešák rozhodl vstoupit poté, když Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2000 odmítlo poskytnout dotaci na všechny projekty a služby realizované SONS a naopak začalo prioritně podporovat projekty pro různě nepřizpůsobivé občany, aniž by byly předem nastaveny mantinely. Oprávněně se obával, aby nové služby nerostly donekonečna. Proto zorganizoval vydařenou demonstraci před ministerstvem práce a sociálních věcí, kterou ve velkém počtu podpořili svou účastí členové odboček SONS z celé republiky. Zhruba rok zvažoval a pak se rozhodl. "Nabídky vstoupit do politiky jsem měl ještě podstatně dřív, nechtěl jsem to však udělat, protože jsem si říkal, že jako prezident SONS bych naši organizaci nálepkoval. Po oné zkušenosti jsem viděl, že je to stejně jedno, tak jsem do toho šel," zavzpomínal Milan. Na internetu si našel, kde sídlí "odeeska" na Praze 11. Přišel do kanceláře a vyslovil svůj záměr. Byl pozván na radu místního sdružení podle bydliště. Popovídali si spolu a přijali ho za člena. Na podzim v roce 2002 byl poprvé napsán na kandidátku do komunálního zastupitelstva na Praze 11. "Byl jsem sice na nevolitelném místě, nicméně "přeskákal" jsem nějaké lidi, co byli přede mnou a tak jsem se octl v zastupitelstvu," s typickým svým úsměvem uvedl Milan. Za dobrou zkušenost či za štěstí považuje, že ho velmi dobře mezi sebe přijali lidi z místního sdružení. "Tehdy se tam formovala taková nová generace a já jsem do té party celkem zdárně zapadl," přibližuje první kroky s bílou holí v novém prostředí. Dříve než kandidoval, aktivně se zapojoval do pořádání dětských dnů na Jižním městě, akcí na srubu v Kunratickém lese apod. "U toho jsme se sblížili a navzájem poznávali. Občas jsme vypili nějaké pivo, zahráli na kytaru - začal jsem mít v odeesce na Praze 11 poměrně slušné zázemí a podporu," chvilku se odmlčel a dodal: "Trochu problematicky se prosazuji, nemám dost ostré lokty, na druhé straně když však cítím podporu, tak si myslím, že jsem schopen podat celkem slušný výkon. To snad bylo vidět i v SONS." V zastupitelstvu se především angažoval v tom, aby Praha 11 nebyla jen noclehárnou, aby to bylo město se vším všudy. "Město má žít po celý den. Musí tam být pracovní příležitosti, obchodní síť, kultura - podporoval jsem výstavbu obchodního centra Chodov, renovaci škol, zavedení kamer před školami, aby se tam nedýlovaly drogy ve velkém, jakož i dohled nad parkovišti." Jeho podpora patřila i výstavbě kostela - komunitního centra matky Terezy. Rovněž uvítal, když už z nevyužívané kotelny přestavbou vznikl Jihoměstský pivovar s hojně navštěvovanou restaurací. V roce 2006 byl Milan Pešák opět zapsán na nevolitelné místo pro volby do pražského magistrátu. Tam nikoho "nepřeskákal", ale tím, že ODS získala 60 procent hlasů, stačil Milanův dvaačtyřicátý mandát ze sedmdesáti k jeho zvolení do zastupitelstva. Protože volby dopadly pro odeesku velmi dobře, bylo najednou v radě podstatně víc míst, než se původně plánovalo. "Hledal se někdo, kdo nikomu nebude vadit. Tak jsem se octl v radě hlavního města Prahy a dostal jsem na starost zdravotnictví," říká se značnou mírou zlehčení Milan a ve stejném duchu k působení na magistrátu dodává: "Dal jsem si úkol: neudělat ostudu a navíc se mi podařilo třeba zreorganizovat lékařskou službu první pomoci v Praze, což byl problém, který se vlekl několik volebních období. Městu se také podařilo odkoupit od státu budovu pro Studentský zdravotní ústav. Naopak se mi nepodařilo dotáhnout vznik Metropolitní nemocnice z Fakultní nemocnice Na Bulovce." Ti, kteří Milana znají, příliš dobře vědí, jaké množství času a úsilí věnoval všem činnostem, které mu byly svěřeny a za které zodpovídal. Již v roce 2004 si Milan Pešák řekl o kandidaturu do Senátu. V primárních volbách ODS napoprvé sice neuspěl, avšak získal cenné zkušenosti, které zúročil v roce 2010. Zvítězil nejen v primárkách, ale dokázal i z prvního místa postoupit do druhého kola senátních voleb a s velkým rozdílem zvítězit nad silným kandidátem Ladislavem Kárským z ČSSD. V prvním kole kromě jiných porazil třeba Josefa Zielence. Volební kampaň hodnotí jako vcelku příjemnou, avšak současně velmi tvrdou proti odeesce ve svém volebním obvodu. Při předvolebních setkáních mikrofon používal minimálně, důraz kladl především na bezprostřední kontakt s voliči. Zvlášť se mu osvědčila souhra s kolegou, který při doprovodu voličům říkal: Mohu vám nabídnout materiály senátního kandidáta? A Milan na to: Mohu vám nabídnout ruku senátního kandidáta? "Lidi se na něco zeptali, pokud chtěli, nevalil jsem jim něco do hlavy, to by spíš naštvalo. Kdo chtěl, měl moje materiály v tašce, kterou jsem rozdával, nebo na internetu. Spíš jsem se snažil prezentovat se jako člověk, který už něco za sebou má. Nemusel jsem slibovat, ale mohl jsem poukázat na to, co jsem už udělal," v myšlenkách se vrátil do oné předvolební atmosféry. Průběžné výsledky spolu se stranickými kolegy sledoval v salonku Jihoměstského pivovaru. "Nejnervóznější jsem byl než přišly první tři potěšitelné esemesky z volebních komisí. Hop jsem ale nekřičel, dokud nebylo sečteno všechno," znovu si připomněl ony chvíle. Hned na prvním zasedání Senátu byl PhDr. Milan Pešák zařazen do zdravotně sociálního výboru. Ve zdravotní oblasti chce usilovat o zlepšení následné péče. "Akutní péče v nemocnicích je dobrá, ale rezervy jsou v doléčování, chybí zákon o rehabilitaci." Chtěl by se rovněž angažovat ve zjednodušení a hlavně zefektivnění zákona o sociálních službách. Hodně zdaru v náročné a zodpovědné senátorské činnosti přeje Jiří Reichel # Slavnostní koncert U příležitosti Mezinárodního dne osob se zdravotním postižením se Španělský sál Pražského hradu v sobotu 4. prosince 2010 již posedmnácté stal místem konání Slavnostního koncertu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR. Vystoupil zde symfonický orchestr BERG pod taktovkou Petra Vronského, který zde již počtrnácté diriguje zdarma. Sólisty pak byli maďarská zpěvačka Lídia Szluka a český hráč na tubu Jan Adamec. Koncert pořádá SONS, již tradičně pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause, a Jeho Excelence arcibiskupa pražského, Dominika Duky. Prezident SONS ČR Josef Stiborský úvodem poděkoval těm, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na zdárném průběhu slavnostního večera, všechny zde přivítal a popřál jim, aby i tento koncert přispěl k vytvoření té správné adventní pohody. Dříve než začalo samotné umělecké vystoupení, ministr zdravotnictví Doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., udělil dvě ocenění. Cenu ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů dostala paní Marie Havlíčková, ředitelka Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, o. s., a to za mimořádné zásluhy v oblasti péče o děti se zdravotním postižením a jejich rodiny. Cenu ministra zdravotnictví za rozvoj zdravotně sociální péče pak obdržel nevidomý učitel hudby a v současnosti varhaník v Plané nad Lužnicí, pan Ladislav Dohnal, za celoživotní pedagogickou a uměleckou činnost pomáhající bořit bariéry mezi lidmi. Orchestr BERG zahrál na začátku hudebního programu Mozartovu "Symfonii č. 16 C dur, K 128", a pak doprovázel oba sólisty. V podání sedmadvacetileté nevidomé sopranistky Lídie Szluka si diváci vyslechli dvě árie z Händelových oratorií "Samson a Mesiáš", a árii z kantáty "Stabat Mater" od Giovanni Battisty Pergolesiho a Mozartovo moteto "Exsultate, jubilate, K 165". Pěvkyně se narodila v Budapešti, kde také absolvovala ZŠ pro nevidomé a později i konzervatoř Bély Bartóka. Zpěv vystudovala na Fakultě hudby a výtvarného umění Univerzity v Pécsi, v letech 2008-2009 byla hostující studentkou Školy chrámové hudby v německém Herfordu, pak se stala posluchačkou kurzu Barbary Bonney na Mozarteu v rakouském Salzburgu. Jejím prvním úspěchem bylo vítězství v hudební sotěži Folksong v Budapešti, a pak už vystupovala na všech významných pódiích rodného Maďarska, například na Lisztově hudební akademii ve Vigadó, v Budapešťském operetním divadle či v Divadle Thalia. V roce 2004 zpívala rovněž v americkém Los Angeles a v Hamina Vehkalahti ve Finsku, v roce 2010 v Siegsdorfu v Německu či v rakouském Elsbethenu. Jejími nejoblíbenějšími skladateli jsou J. S. Bach, Franz Schubert, Béla Bartók a Zoltán Kodály. Devatenáctiletý vážně zrakově postižený sólista na tubu, Jan Adamec, se narodil v Ústí nad Orlicí. V pěti letech začal hrát na zobcovou flétnu, a později na svůj první žesťový nástroj - eufonium. Základní uměleckou školu vychodil v Žamberku a v Letohradě, kde v současnosti žije. Momentálně studuje čtvrtý ročník Deylovy konzervatoře, kde ho na tubu učí profesor Lukáš Čermák. Za své největší úspěchy považuje účinkování s Českým studentským symfonickým orchestrem v Berlíně, sólové vystoupení s Filharmonií Hradec Králové a prvenství v kategorii tubistů a titul laureáta ze Soutěže konzervatoří a hudebních gymnázií ČR v Ostravě, vše v roce 2009. V jeho podání mohli diváci slyšet "Sonátu v Es" od moravského barokního skladatele Gottfrieda Fingera. Přednes hudebního tělesa i sólistů měl u diváků úspěch a sklidil zasloužený aplaus. Jiří Kolda # Školí americké lékaře Soukromá oční klinika Gemini ve Zlíně-Přílukách už několik let rozvíjí tradici v oblasti zlínské oční chirurgie. Kvalita tamní zdravotní péče je výsledkem spolupráce a osobního přístupu zdravotního personálu a v poslední době zaujala také lékaře z USA. Gemini inovuje lékařské přístroje a zavádí nové operační postupy. Nedávno technické zázemí lékařů rozšířil přístroj Stellaris PC, čímž se klinika Gemini zařadila mezi prvních osm očních klinik na světě, které s tímto novým přístrojem pracují. Stellaris PC se využívá při operacích šedého zákalu a při operaci sítnice. Operace je rychlejší a šetrnější, a tím i bezpečnější. Primář Stodůlka jako první v České republice zde na klinice zavedl operace očních vad Lasik femtosekundovým laserem. Při této operaci se používají dva lasery. První laser vytvoří na oku jemnou vrstvičku a druhý laser pod ní odstraní oční vadu. Takto provedený zákrok je šetrnější, protože nedochází k mechanickému poškození povrchu oka. Navíc oční klinika v prosinci zprovoznila nový tzv. 6D laser, který je nejrychlejším laserem na operace očních vad na světě. Odstranění třeba 10 dioptrií trvá novým laserem jen pár sekund. Vybavením tak Gemini nemá v ČR konkurenci. Mezi unikátními operacemi, které primář Pavel Stodůlka v Gemini provádí, jsou transplantace umělé rohovky. Tento zákrok vrací vidění lidem, kteří neviděli i mnoho let. První pacientkou s umělou rohovkou je paní Hana Charvátová ze Vsetína, která byla slepá dlouhých 16 let. Nyní po operaci umělé rohovky již přes dva roky čte bez brýlí a samostatně se pohybuje. "Pan primář Stodůlka operoval umělou rohovku muži, který byl přes padesát let nevidomý," uvedl lékař Tomáš Novotný. Výjimečný zákrok se primáři kliniky zdařil u Karla Pavely. Ten v sedmnácti letech oslepl při výbuchu roztaveného kovu v továrně a celých padesát tři let neviděl. Lékař u něj provedl implantaci umělé rohovky Boston KPRO. Operace trvala pět a půl hodiny. Poté se Pavelovo vidění začalo pomalu zlepšovat a učil se znovu vidět. Nejčastější operací na klinice Gemini je operace šedého zákalu, kterých zde provádějí několik tisíc. Primář Stodůlka v ČR zavedl tzv. operaci šedého zákalu mikrořezem, kdy se miniaturním řezem vyčistí šedý zákal a do oka implantuje umělá čočka. Operace je hrazená zdravotní pojišťovnou, připlácí se jen na některé umělé čočky. Např. tzv. multifokální umělá čočka umožňuje vidění bez brýlí do dálky i na čtení. Novým výzkumným projektem primáře Stodůlky je zdokonalení operace šedého zákalu laserovým čištěním pouzdra oční čočky. Tento projekt přilákal do Zlína i věhlasné americké oční chirurgy. George Waring z Atlanty a Harvey Carter z Dallasu se přijeli do Zlína na tyto operace podívat. "Je fascinující, s jakou efektivitou provádějí laserové operace očních vad a operace šedého zákalu na klinice Gemini. Rádi bychom novou metodu při operaci šedého zákalu LCOP, vyvinutou doktorem Stodůlkou, začali používat co nejdříve i v USA," shodli se odborníci. Pro vzdělávání lékařů pořádá Gemini několikrát ročně přednáškové akce. Na té poslední vystoupili i Dr. Waring a Dr. Carter. Podle primáře Stodůlky ještě nikdy ve Zlíně tak světově významní oční lékaři nepřednášeli. Seminář se konal v novém hotelu BaltaciAtrium a zúčastnila se ho asi stovka lékařů a sester. "Pro mě je návštěva Dr. Waringa a Cartera velmi důležitá," uvedl primář Stodůlka. "V 90. letech jsem se jezdíval do Kanady a USA učit oční operace a obdivoval jsem vybavení amerických klinik a jejich zázemí pro vědeckou práci. Je pro mě velmi pěkný pocit, že se dnes přijíždějí i světoznámí lékaři z USA podívat do ČR na naše vybavení a na nové oční operace, které tady vyvíjíme," uvedl Pavel Stodůlka. "Zdokonalení operace šedého zákalu by bylo obrovským medicínským i ekonomickým přínosem, protože operace šedého zákalu je vůbec nejčastější operací současné medicíny a jen v ČR vrací ročně zrak desetitisícům pacientů," podotkl na závěr lékař. Lenka Bořutová # Hradecké prvenství Specialisté z královéhradecké oční kliniky si ve čtvrtek 2. prosince 2010 připsali republikové prvenství. Operovali oční rohovku novou, šetrnější metodou. Při ní není potřeba šestnáctimilimetrový řez v oku jako dosud, ale jen 3,5 milimetru. Otvorem se pak umělá rohovka implantuje. Operaci prodělali první dva pacienti a druhý den už šli domů. "Zatím bylo těchto operací na světě jen několik, protože je to novinka loňského roku," uvedl přednosta kliniky Pavel Rozsíval. Sám si operaci nejdřív vyzkoušel na modelech při kongresech v Paříži a Chicagu a ve čtvrtek ji provedl jako vůbec první lékař v republice. "Při tomto zákroku se nahrazuje jen část rohovky a implantát se do ní vkládá. Nemusí se proniknout dovnitř oka, proto je možné provést operaci rychle a s minimálním umrtvením," vysvětlil Rozsíval. Řez se provádí speciálním femtosekundovým laserem. I když podle přednosty je možno řez provést i rukou, tento typ laseru je budoucností oční chirurgie: "Jeho impulz je velmi krátký a působí na malé vzdálenosti. Je to mimořádně přesný laser." Postaru trvala operace dvě hodiny Rozsíval byl před lety prvním lékařem v republice, který provedl implantaci umělé rohovky. Tehdy to trvalo kolem dvou hodin, novou metodou jen asi dvacet minut, což považuje za další výhodu pro pacienta i zdravotnictví. "Postaru" implantovala královéhradecká klinika za šest let patnáct rohovek. Zákrok se používá u pacientů, u nichž jiný způsob léčby nepřipadá v úvahu a zákrok je pro ně jedinou šancí na vrácení zraku. "Nečeká se, že by viděli zcela normálně, ale když člověk, který je v podstatě slepý a odkázán na pomoc druhých, získá vidění, které mu umožňuje žít a postarat se sám o sebe, je to pro něj velký pokrok a životní úspěch," uvedl Rozsíval. Pavel Bednář, MF DNES # Naděje pro nedonošené děti Nový laser v podolské porodnici V Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze v Podolí je připraven pomáhat nedonošeným dětem nový laser. Speciální laser pro operaci očí byl zakoupen z části výtěžku kampaně "5 000 000 Kč pro dětský úsměv", kterou již druhým rokem realizovala společnost ROSSMANN. Zástupci společnosti ROSSMANN a Nadace Naše dítě společně předali 8. listopadu neonatologickému oddělení Ústavu péče o dítě a matku v Praze v Podolí laser na operaci očí nedonošených novorozenců. Slavnostního předávání se zúčastnil také Karel Gott s manželkou Ivanou, která svým nákupem srpnovou kampaň podpořila. Charitativní kampaň společnosti ROSSMANN "5 000 000 Kč pro dětský úsměv" probíhala v týdnu od 9. do 14. srpna získala finanční prostředky ve výši 5 902 564 Kč. Ty směřují prostřednictvím Nadace Naše dítě na pomoc handicapovaným a předčasně narozeným dětem. Bez operace hrozí až slepota Za zhruba 1 000 000 Kč z této částky byl uhrazen nákup laseru na operaci očí nedonošených novorozenců se závažnou poruchou sítnice. "Těší mě, že se podařilo laser zakoupit a dopravit do České republiky v tak krátké době a již brzy budou lékaři připraveni jeho prostřednictvím pomáhat předčasně narozeným dětem," uvedl jednatel společnosti František Wagner. Specialisté z neonatologického oddělení podolské porodnice se na přístroji již od začátku listopadu zacvičují a připravují na zahájení provozu. Cílem projektu je zlepšení prognózy zraku u nedonošených novorozenců v České republice. V případě konzervativní léčby hrozí dětem téměř jistě závažná porucha zraku až úplná slepota. Druhý 1 000 000 Kč z celého výtěžku kampaně je vyhrazen na nákup deseti resuscitačních přístrojů pro předčasně narozené děti. Další finanční prostředky jsou určeny na nákup a výcvik třinácti asistenčních psů. Výcvik jednoho asistenčního psa, který pomáhá handicapovaným dětem k návratu do aktivního života, stojí přibližně 200 000 Kč. Zbývající finanční prostředky postupně uvolňuje nadace na pokrytí potřeb rodin s handicapovanými dětmi. # Pomohou kmenové buňky? Americká společnost Advanced Cell Technology v polovině listopadu 2010 oznámila, že opět začne zkoušet léčit slepotu pomocí embryonálních kmenových buněk. Tento kontroverzní způsob léčby vyzkouší vědci na lidech již podruhé. Testu se zúčastní 12 pacientů s takzvanou Stargardtovou chorobou - nemocí, která způsobuje degeneraci sítnice již u malých dětí. Lékaři chtějí s jejich pomocí zjistit, zda jsou kmenové buňky přeměněny v buňky sítnice bezpečným způsobem léčby. Vědci tento způsob terapie vyzkoušeli již na myších a krysách. Pomocí uměle vytvořených očních buněk se jim podařilo rozvoj nemoci zastavit. Léčbu kmenovými buňkami vyzkoušela na lidech již společnost Geron Corp. Ta jich v říjnu 2010 použila u pacientů s poškozenou míchou. Použití kmenových buněk představuje velmi slibnou možnost léčby mnoha chorob včetně zhoubných nádorů, naráží však na odpor části veřejnosti a institucí včetně církve. K vytvoření nových buněk se totiž používá lidských embryí, která jsou při procesu zničena. Kmenové buňky jsou nespecializované buňky, které lze proměnit v téměř všechny druhy tkání. # Příjemná novinka ČD Na základě podnětu Františka Krčmy iniciovalo Metodické centrum odstraňování bariér SONS příjemnou novinku. V nových Smluvních přepravních podmínkách Českých drah, které vstoupily v platnost dnem 12. prosince 2010, je v bodech 75 b) a 75.1. zahrnuto ustanovení, které umožňuje držitelům průkazů ZTP a ZTP/P zakoupení jízdního dokladu (jízdenky) ve vlaku i při nástupu v "obsazené" stanici bez manipulační přirážky. Byla tak vyslyšena argumentace špatné orientace na nádraží a obtížné peněžní manipulace zrakově postižených osob. Jízdenku lze tedy zakoupit u průvodčího za hotové i předplacenou In-kartou. U vlaků kategorie SC a povinnou rezervací místa tuto službu pochopitelně využít nelze. Nové Smluvní přepravní podmínky Českých drah naleznete na odkazu: http://www.cd.cz/assets/infoservis/cim-se-ridime/sppo.pdf # Soutěž ve čtení a psaní bodového písma trochu jinak Je dávnou tradicí, že nadšenci z řad členů i nečlenů SONS pořádají každé dva roky soutěže ve čtení a psaní bodového písma; čte se z papíru, píše se na papír, tak jak se to dělalo víceméně odjakživa. Když se v roce 2009 slavilo 200. výročí narození Louise Brailla, zdálo se, že přišel ten nejlepší okamžik zkusit si zasoutěžit ve čtení a psaní bodového písma bez papíru - vždyť elektronické braillské zobrazovače existují v prototypech již přes 30 let a sériově se vyrábějí nějakých 27 let. Řeknete si: zase nějaká nová počítačová soutěž. Jenomže ta nová soutěž ve čtení a psaní na braillském řádku neměla být o tom, co kdo dokáže s počítačem (i když trochu počítačová být musí), ale o tom, jak je kdo z nás gramotný a umí číst a psát tak trochu jako vidomá osoba; vždyť takový malý braillský řádek s klávesnicí je něco jako tužka a papír. Pro začátek jsme tedy vybrali ten nejmenší dostupný řádek a nápad se mohl realizovat. První soutěže v říjnu roku 2009 (v rámci oněch velkých tradičních soutěží) se nakonec zúčastnilo 5 osob a zvítězil účastník nejmladší - tehdy třináctiletý Vladimír Bodiš z Dolního Města, žák školy Jaroslava Ježka v Praze na Hradčanech (dříve v integraci). Cenu nejstaršího soutěžícího tehdy získala paní Marie Doležalová z Jihlavy, která nám se svými osmi křížky názorně předvedla, jak skvěle umí číst a psát bodovým písmem za použití elektronického prostředku namísto papíru. Na jejím příkladu lze doložit, že moderní technika není něco, čeho by se měli senioři bát. Třebaže jsme byli s naší malinkatou soutěží jakousi popelkou mezi kláními borců přes pichťák, tabulku, psací stroj či počítačovou klávesnici, ohlas byl natolik příznivý, že se sponzoři soutěže (výrobní družstvo nevidomých Spektra a polská firma Harpo) rozhodli uspořádat v roce 2010 soutěž mezinárodní. Dokonce i bez předběžné dohody o mezinárodní soutěži se už na jaře 2010 našel pořadatel národního kola. Nebyl jím nikdo jiný než olomoucké TyfloCentrum, po léta proslulé svou neúnavnou podporou a propagací aktivní znalosti bodového písma. Zrovna se slavilo deset let od založení TyfloCentra, a tak byla národní soutěž ve čtení a psaní na EasyLinku jedním z důstojných vyvrcholení oslav. Sešli jsme se v Olomouci o prvním říjnovém víkendu a v první chvíli se zdálo, že jsme si termín nevybrali nejlíp - ze sedmi původně přihlášených soutěžících se totiž dostavili pouze čtyři - tři zbylé schvátily podzimní chřipky. Na tuto poněkud smutnou okolnost se ale rázem zapomnělo, když začalo klání samotné. Jako v prvním ročníku se soutěžilo ve třech disciplínách, jenomže tentokrát šlo o víc - o postup do mezinárodní soutěže; a ten si vybojovali Petr Čermák na třetím místě, Vladimír Bodiš (minulý vítěz) na druhém místě a Vladimír Dvořák na prvním místě. Pro mezinárodní utkání, které se konalo 7. listopadu 2010, propůjčila své prostory pražská Městská knihovna. Se třemi vítězi české soutěže se střetli tři vítězové polské národní soutěže. Nestála proti sobě národní družstva, každý soutěžící bojoval sám za sebe. Na jejich klání dohlížela pětičlenná mezinárodní porota pod předsednictvím šéfredaktora ZORY, dlouholetého sportovního činovníka a aktivního sportovce Jiřího Reichela. O jednotlivých soutěžních disciplínách jsem se už letmo zmínil, a nyní by bylo nanejvýš vhodné je podrobněji popsat. Tak tedy: nejdříve měli soutěžící za úkol napsat diktát o délce 500 znaků (polský v polštině, český v češtině). Poté dostali 5 minut na jeho opravu, podobně jako třeba při přijímacích zkouškách na nějakou školu. Hned po diktátu se vrhli na druhou disciplínu, která - kdyby se nedělala na počítači - by vyžadovala nůžky a lepicí pastu. Soutěžící měli před sebou 15 přeházených odstavců a jejich úkolem bylo tyto odstavce srovnat správně za sebou od jedničky do patnáctky. Měli na to dvacet minut, přičemž za rychlejší práci mohli dostat bonusové body, ale ve shodě se rčením "práce kvapná, málo platná" mohli dostat i trestné body, pokud by byli sice rychlí, ale urovnání odstavců by bylo chybné. Z hlediska tradice a s ohledem na možnost porovnávat s výsledky jiných soutěží byla nejzajímavější disciplína třetí - hlasité čtení. Soutěžící měli za úkol přečíst co nejrychleji úsek ne příliš obtížného textu o délce 200 slov. Měli dvě minuty na to, aby se mohli s textem seznámit; domnívám se, že tato výhoda není při soutěžích ve čtení z papírové předlohy povolena, při čtení z elektronického braillského řádku je však namístě. Důvodem je skutečnost, že tyčinky elektronického braillského řádku se mohou na prsty jakoby "lepit" i ve chvíli, kdy mají být zasunuté a tím bránit v plynulém čtení; k tomu může docházet zvláště v okamžiku napětí, kdy má čtenář při soutěži trému a jeho ruce jsou vlhčí než obvykle. Aby se tedy trémy trochu zbavil, má možnost si text předem prohlédnout, ale pak už musí číst jako z papíru, což se také v plné míře dařilo. Nejlepší čas zaznamenal Vladimír Bodiš, který dokázal 200 slov přečíst za 2 minuty a 39 vteřin; těsně za ním následovala polská účastnice Malgorzata Lubas, která dosáhla času 2 minut 43 vteřin. Ježto se však soutěž skládala ze tří disciplín, tento úspěch jim na umístění v první trojici nestačil: Vladimír Bodiš se umístil jako šestý, Malgorzata Lubas jako čtvrtá. Páté místo zaujal devítiletý Maciej Kapczyňski z Polska (nejmladší účastník). Třetí byla Polka Alicja Nyziak, druhé místo patří Vladimíru Dvořákovi a vavříny vítězství si z prvního ročníku mezinárodní soutěže ve čtení a psaní bodového písma na elektronickém řádku odnáší Petr Čermák (oba z České republiky). Mezi cenami pro vítěze nechyběl kvalitní diktafon světové značky s ozvučenou nabídkou, mobilní telefon s odečítačem TALX a samozřejmě EasyLinky. Soutěží ve čtení a psaní bodového písma trochu jinak se snažíme zavést novou tradici hodnou 21. století, kdy pomine éra řad polic a regálů ukrývajících od podlahy po strop nespočetné svazky mohutných braillských knih. Namísto nich čtou již mnozí naši vrstevníci a budou nepochybně číst i naši potomci Braillovo písmo z malých elektronických skříněk, které v sobě ukrývají stovky, ba tisíce objemných braillských svazků na kartičkách menších než tableta aspirinu a tenčích než lístek růže. Vyzývám všechny čtenáře bodového písma, kteří chtějí zůstat gramotnými, aby se o čtení na elektronických braillských řádcích začali zajímat. Čeká na vás příští soutěž, která se neomezí na práci s jedním výrobkem, ale pokusí se zahrnout všechny řádky, které jsou v České republice rozšířeny. Rudolf Volejník # Zajímavá konference v Minsku Ve dnech 11. - 14. listopadu 2010 jsem se zúčastnila s manželem a vodicí fenou Jessi dvoudenní konference v Minsku, která měla název "Univerzální prostředí". Konferenci zahájil prezident běloruské organizace nevidomých a slabozrakých Oleg Alexandrovič Šepel. Osobně jsem zde rusky přednesla referát o historii, péči a vzdělávání v ústavech, později základních a středních školách, připomněla jsem i význam Speciálně-pedagogických center (1990). Zaměřila jsem se též na obě studijní střediska Tereza (1999) i Teiresiás (2000), jak pomáhají nevidomým a slabozrakým studentům na středních i vysokých školách. Ve zkratce jsem připomněla vznik Tyflopedické poradny (1977) v Brně i Praze (vznikla později). Hovořila jsem o vzniku obecně prospěšných společnostech Tyfloservis (1991) a TyfloCentrech (2000). Také jsem připomněla historii obou ústavů sociální péče pro zrakově postižené spoluobčany v Brně-Chrlicích a v Praze na Palatě. Na přání pracovníků běloruské organizace nevidomých a slabozrakých (BELTIZ - Beloruskoje tovariščestvo invalidov po zreniju) jsem hovořila o historii a současnosti střediska výcviku vodicích psů v Praze-Jinonicích a o desetiletém výročí školy pro výcvik vodicích psů Milana Dvořáka v Brně. Vystoupení mělo u běloruských nevidomých a slabozrakých osob velký ohlas. Neméně zajímavé byly i ostatní referáty zúčastněných. První den mne zaujal příspěvek pracovnice Spolku nevidomých a slabozrakých v Moldávii, která hovořila o historii, péči a vzdělávání v její zemi. Na závěr prvního jednacího dne byl uspořádán koncert, na němž účinkovali nevidomí a slabozrací umělci z celého Běloruska. Bohužel se každý soubor i jednotlivci představili jen populární hudbou. Druhý den vystoupila se svým příspěvkem pracovnice Spolku pro nevidomé v Arménii. Rovněž hovořila o jejich činnosti i studijním programu, který pro vysokoškolské studenty začali používat. Velmi zajímavý byl referát ředitele studijního střediska pro nevidomé v Jakutsku, který představil středisko a také město Jakutsk. Ředitel školy pro výcvik vodicích psů v Kupavně hovořil o tom, jaký význam má v životě nevidomého člověka vodicí pes. Zároveň připomněl, že je se svými pracovníky připraven pomoci se založením podobné školy v Bělorusku, která dosud zdejším nevidomým a slabozrakým osobám chybí. Součástí konference byla také prezentace kompenzačních pomůcek. Jednotlivé firmy z Německa, Velké Británie, Švédska, Finska, Polska, Ruska (Moskva, Sankt Peterburk), Běloruska i Slovenska postupně představily své produkty. Vystavovaly zde televizní lupy, počítače pro nevidomé, braillské řádky a firma z Bratislavy představila Pichtův psací stroj Tatrapoint. Pro předražené výstavní prostory se neprezentovaly firmy z Arménie, Česka a Moldávie. Bohužel pro běloruské nevidomé a slabozraké občany jsou pomůcky velmi drahé. Stát jim uhradí v plné výši pouze bílou hůl, hodinky a diktafon. Z této konference byl vydán sborník v elektronické formě, v běžném i Braillově písmu. Mgr. Eliška Hluší # Pracovní návštěva v BBI Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes - Blindenerzihungs Institut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce "Ani nevidomé hranice nerozděluje / Keine Grenze trennt die Blinden" se v prosinci roku 2010 sedm zaměstnanců zúčastnilo dvoudenní exkurze na škole ve Vídni. Ve dnech 7. a 8. prosince proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují. Čtyřpatrová budova institutu poskytuje zázemí zrakově postiženým dětem od mateřské školy přes základní školu až po vzdělávání mládeže, která zde po úspěšném zakončení studia obdrží výuční list. Součástí labyrintu institutu je kromě učeben internát, družina i plavecký bazén. Institut je financován státem a jsou zde mladí zrakově postižení z celého Rakouska. Třída pro nejmenší školáky je kombinovaná, navštěvuje ji pět dětí, z toho jsou dva s praktickou slepotou a ostatní slabozrací. Učení je založeno na osvojení si Braillova písma, v každé lavici je Pichtův psací stroj. Během prvních školních let získají schopnost psát všemi deseti prsty na klávesnici. Hlasové výstupy nepoužívají, počítač obsluhují přes braillský řádek v délce 80 znaků. Starším žákům jsou k dispozici speciální učebny na výuku fyziky, chemie a matematiky - tam jsme měli příležitost zúčastnit se hodiny, v níž se děti seznamují s elektrickým proudem: každý student má kus dřívka se dvěma kovovými šrouby, spojenými drátem. Šrouby děti propojí kabely se zdrojem elektřiny, na drát položí kousek jemného papíru, který při procházení proudu začíná doutnat. Zrakový vjem procházejícího proudu byl nahrazen vjemem čichovým. A díky individuálnímu přístupu ke každému žákovi si to všichni během hodiny zkusili sami. Než se ozvalo gongové ukončení hodiny, které ovšem neřinčelo jak jsme zvyklí v našich školách, stihli si ještě studenti zopakovat geometrické tvary. Dřevěné modely trojúhelníků rovnoramenných, pravoúhlých a jiných i kosočtverce dostal každý student do rukou, aby je pak na vyzvání učitelky určovali a poznávali. Všichni žáci mají od prvních let studia na institutu povinně minimálně jednu hodinu týdně "prostorovky" - nácviku chůze s bílou holí. Ovšem po škole se děti pohybují bez holí, s prostorem jsou důvěrně seznámeni a při pohybu po chodbách a schodišti se řídí pravidlem pravé ruky. Ti žáci, kteří nejsou ubytováni na internátě, mohou po skončení vyučování být až do 18 hodin v družině, kde jim vychovatelé pomáhají s domácími úkoly a vedou je ke smysluplnému trávení volného času. Počty žáků jsou proměnlivé, kdykoli během školního roku se do vzdělávání na institutu mohou zapojit zrakově postižení, kteří nezvládají integraci. Internát je rozčleněn do deseti buněk. Každá má svou čajovou kuchyňku a společnou místnost. Pokojíky pro starší studenty jsou dvoulůžkové, menší děti spí v jedné místnosti a k dispozici mají i hernu a studovnu s Pichtovými stroji i počítač s braillským řádkem. V každé skupině je nejvýše sedm dětí, z toho pět z internátu a dvě z družiny. Vychovatelé jsou na skupinu dva až tři a osvědčuje se jim, aby ve skupinách byly děti mladší i starší, tak jak to bývá v rodinách. Spolupůsobí zde speciální pedagog, který pomáhá dětem se sebeobsluhou. Součástí péče o děti je fyzioterapie, psychoterapie, na institut dochází oční i dětský lékař. Každý druhý víkend tráví studenti doma, institut usiluje o co nejlepší spolupráci mezi rodinou dětí, internátem a školou. V budově institutu je i tiskárna. Digitálně tady zpracují texty a pak tisknou v Braillově písmu učebnice, knihy i časopisy. Košíkář, telefonista, masér, hudebník - z těchto oborů je tady možno vybírat. Během dvoudenního procházení komplexu institutu jsme se dozvěděli více také o systému sociální péče o zrakově postižené v Rakousku. Rodiče zrakově postižených dětí dostávají nejen přídavky na děti, jako všichni ostatní a jak jsme zvyklí i u nás, ale také tzv. příspěvek na péči, ze kterého hradí část nákladů spojených s pobytem na institutu, k dispozici mají i další příspěvky - např. na bydlení a na dopravu. Společným cílem všech pedagogů a vychovatelů je připravit zrakově postižené na život v běžném světě, vedou je k co největší míře samostatnosti, budují a posilují v nich odvahu sebevědomě čelit životu za branami institutu. Pracovní návštěva byla velkou příležitostí poznat způsoby práce s těžce zrakově postiženými dětmi u našich jižních sousedů. MgA. Irena Kocí # Strom splněných přání Auto na dálkové ovládání, videohra, knížky nebo třeba cédéčko oblíbené skupiny... Malovaná a psaná přání dětí ze Základní školy speciální v Blansku zdobila společně s vánočním stromkem blanenskou restauraci Punkva. Není to strom ledajaký, je to Strom splněných přání. "Děti napsaly a nakreslily, co by si přály na Vánoce, a jejich přáníčka pak byla vystavena u stromku. Ten stál v restauraci až do šestnáctého prosince a lidé, které přání oslovila, pak mohli jednotlivé dárky dětem koupit," řekla Marie Reková z oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Blansku. Předvánoční akci OO SONS pořádá společně s učiteli ze Základní školy speciální. První Strom splněných přání ozdobili v roce 2005. Tentokrát bylo u stromku pětatřicet přání od zdravotně postižených dětí. "Strom splněných přání funguje skvěle. Většinu dárků lidé dětem koupí. My pak v případě potřeby obstaráme zbytek. Děti z nich mají obrovskou radost," dodala Reková s tím, že dárky si děti rozbalují na tradiční předvánoční besídce ve škole. (jch) # ERA osobní účet s výhodami pro nevidomé Poštovní spořitelna jde cestou zjednodušování služeb pro své zákazníky a proto je její snahou přinášet klientům maximálně jednoduchá a srozumitelná řešení šetřící čas i peníze a přinášející komfort. Jedním z produktů nastoleného trendu je i Era osobní účet, který nabízí řadu výhod i pro nevidomé zákazníky. Era osobní účet si může založit každý od 10 let věku a zároveň ho mohou sdílet až 3 disponenti starší 15 let. Obsluhovat účet můžete prakticky všude. Na poštách a finančních centrech Poštovní spořitelny, platební kartou v bankomatech, u obchodníků i na internetu. Při založení účtu dostanete zdarma mezinárodní platební kartu - Maxkartu, která mimo jiné nabízí i možnost tzv. Cashbacku. Tato služba vám umožní vybrat si hotovost přímo na pokladně v obchodě, a to až do výše 1 500 Kč. Zároveň si s osobním účtem můžete zřídit spořící účet (Era červené konto), který efektivně zhodnotí vaše úspory. V případě, že budete řešit nedostatek peněz, můžete požádat o otevření kontokorentu. Zatímco ostatní nabízejí složitě koncipované "balíčky" a účty, jejichž parametry si klienti musejí nastavovat, Era osobní účet se přizpůsobuje požadavkům klienta a jeho parametry jsou nastaveny podle věku a aktivity klienta. Odráží tak klientské potřeby mnohem lépe než kdy předtím. S Era osobním účtem platíte jen za služby, které opravdu využíváte a díky sazebníku je ihned jasné, za co a kolik se platí. Všechny tuzemské příchozí platby nejsou zpoplatněny, stejně tak i elektronické výpisy z účtu jsou zcela zdarma. Každá elektronická platba vás stojí pouhou korunu. Poštovní spořitelna samozřejmě myslí i na handicapované klienty. Držitelům průkazu ZTP vede Era osobní účet za snížený poplatek a sice 8 korun měsíčně. Dále nabízí jeden výběr hotovosti měsíčně na obchodních místech Poštovní spořitelny zcela zdarma. V říjnu 2010 také Poštovní spořitelna uvedla do provozu na 220 bankomatů pro nevidomé. Tento počet několikanásobně převyšuje dosavadní množství těchto přístrojů na území České republiky. Během vytváření bankomatů byl kladen důraz především na jednoduchost ovládání, bezpečnost a také na snadnou orientaci zrakově postiženého klienta. Denisa Salátková, tisková mluvčí Poštovní spořitelny, ČSOB # Slepý rytíř hudby Od narození nevidomý jazzman George Shearing se těší skvělé mezinárodní reputaci jako pianista, aranžér a skladatel. Je doma jak na koncertních pódiích, tak v jazzových klubech. Napsal přes 300 skladeb včetně klasické "Lullaby of Birdland", čili "Ukolébavky z Ptačí země", která se stala jazzovým standardem. Shearing se narodil v roce 1919 ve čtvrti Battersea v Londýně jako nejmladší z devíti dětí. Jeho otec rozvážel uhlí a jeho matka po nocích uklízela vlaky - samozřejmě poté, co přes den pečovala o děti. Jeho jediným formálním hudebním vzděláním jsou čtyři roky studia na "Linden Lodge School" pro nevidomé. Kvůli jeho talentu mu nabízeli řadu vysokoškolských stipendií, ale byl nucen je odmítnout ve prospěch finančně výhodnější produkce. V nedaleké hospodě hrával na klavír za plat v přepočtu asi 150 korun týdně! V roce 1930 se Shearing přidal ke skupině nevidomých hudebníků. V té době vzniklo jeho přátelství se známým jazzovým kritikem a spisovatelem Leonardem Featherem. Díky tomuto kontaktu se poprvé objevil na rádiu BBC. V roce 1947 se Shearing stěhuje do Ameriky, kde pracuje na rozšíření své slávy i na druhou stranu Atlantiku. Přitáhl na sebe pozornost v roce 1949, kdy dal dohromady kvintet, aby spolu pro MGM nahráli "September in the Rain". Nahrávka zaznamenala okamžitý úspěch a prodalo se jí 900 000 kopií. Tím, že získal dlouhodobou rezervaci na vystupování v legendárním newyorském jazzklubu Birdland se stal Shearing jedním z nejpopulárnějších umělců v této zemi. V letech 1982 a 1983 získal Grammy za nahrávky, které vytvořil s Melem Tormem, načež se stal subjektem asi hodinového televizního dokumentu "The Shearing Touch", vysílaného v Británii v rámci "Southbank Show". Hrál na pozvání hned tří prezidentů, Forda, Cartera a Reagana také v Bílém domě. Účinkoval na Royal Command pro královnu Alžbětu II. a prince Filipa. Je členem kulturních klubů Friars a Lotos v New Yorku a prestižního Bohemian klubu v San Franciscu. Ocenění a vyznamenání, kterých se mu dostalo, je opravdu mnoho. V květnu 1975 na Vysoké škole Westminster v Salt Lake City získal první čestný titul "doktor hudby". V květnu roku 1994 mu Vysoká škola Hamiltonova ve státě New York udělila druhý a 1. června 2002 mu Univerzita DePauw v Greencastlu v Indianě udělila třetí titul. V roce 1978 obdržel prestižní cenu Horatia Algera pro významné Američany a Sdružení rekreačních zařízení se sídlem v jeho rodné Battersea v jižním Londýně po něm pojmenovalo jedno ze svých center. V květnu 1993 dostal britský ekvivalent Grammy - cenu Ivora Novella za celoživotní dílo. V červnu 1996 byl Shearing zařazen na seznam čestných hostů pozvaných na královniny narozeniny a 26. listopadu 1996 byl královnou Alžbětou II. v Buckinghamském paláci jmenován důstojníkem Řádu britského impéria za své "služby hudbě a anglo-americkým vztahům". V březnu 1998 pak dostal v Národním uměleckém klubu v New Yorku Cenu americké hudby. Své 80. narozeniny oslavil v Anglii, kde hrál ve vyprodané birminghamské Symphony Hall. Zde si s ním zahráli například slavný BBC Radio Big Band a smyčce Londýnského symfonického orchestru. BBC Radio 2 odvysílalo při té příležitosti dvouapůlhodinový pořad "Pocta Shearingovi". V následujícím roce jeho hudba vyprodala i Carnegie Hall. Vystupoval zde mimo jiné George Shearing Quintet a muzikolog a multiinstrumentalista Peter Schickele, se zvláštním pozdravem od P. D. Q. Bacha, což je takový Schickeleho hudební Jára Cimrman. Shearingův životopis vydalo pod názvem "Ukolébavka z Ptačí země" v únoru 2005 nakladatelství Continuum. V souvislosti s touto autobiografií vydala pak společnost Concord Records na dvou CD směs Shearingových nahrávek pod názvem "Ukolébavky z Ptačí země: Hudební autobiografie". Nato Concord vydává sběratelský set "Mel Tormé & George Shearing, The Concord Years" a Shearingova popularita stále roste. V listopadu 2006 přišel Shearingovi z úřadu britského předsedy vlády dopis, v němž stálo: "Premiér mě požádal, abych Vás co nejtajněji informoval, že... při příležitosti nadcházejícího nového roku, kdy budou udílena novoroční vyznamenání, má povoleno předložit královně na seznamu mužů doporučených... na čestný rytířský titul... i Vaše jméno." Když mu dopis přečetli, Shearing řekl: "Nevím, proč se mi dostalo této cti... Dělal jsem jen to, co dělám rád." A když se ho novináři ptali, jak se cítil poté, co získal tuto nejvyšší poctu, jakou jen může královna udělit, odpověděl: "Moje mysl se neustále vrací na začátek, kdy jsem za ekvivalent pěti dolarů týdně hrál v hospodě na piano... Mé jmenování rytířem může mladým lidem ukázat, čeho je možné v životě dosáhnout, pokud se člověk naučí své řemeslo a následuje svůj sen." A tak se chudé nevidomé dítě, jehož otec kdysi dovážel do královského paláce uhlí, nakonec 13. června 2007 ocitlo tváří v tvář královně Alžbětě II., která ho v tanečním sále stejného paláce pasovala "za jeho zásluhy o hudbu" na rytíře. Siru Georgi Shearingovi nato potřásla rukou a několik minut s ním pohovořila. Pohádka se stala skutečností a následovaly pozvání na obědy k důležitým lidem, do rádií i televizí, prostě setkávání s významnými osobnostmi kulturního i politického světa. Další vyznamenání na sebe nedalo dlouho čekat. 21. října 2007 nominovala newyorská nadace Town Hall sira George na svou "Výroční cenu přítele umění" jako ocenění za jeho zájem o rozvoj, obohacování a podporu umění. Od té doby je v legendární Town Hall na zadní straně jednoho ze sedadel plaketa nesoucí jeho jméno. Každého prvního července můžeme Shearingovy potkat na cestě z New Yorku do nádherného Berkshires, poblíž Tanglewoodu, kde navštěvují koncerty Bostonského symfonického orchestru, hostí mnoho přátel z hudební i nehudební branže, a večer, při popíjení vína, poslouchají cvrčky v trávě... Přeložil Jiří Kolda # Tajné přání DMS SRDCEPRODETI "Když tuto dárcovskou SMS za 30 korun vyťukáte na mobilním telefonu a pošlete na číslo 87777, podpoříte ty, kteří zatím v životě moc štěstí neměli," nabádal "Blesk magazín" své čtenáře. Navíc několika dětem splnil tajná přání, která se koupit nedají. Setkání s Lucií Bílou Směje se, sportuje, poslouchá muziku, čte knížky, a společnost mu dělá bílá slepecká hůl. Dnes šestnáctiletý Roman Krček šel v prosinci 2002 na operaci nádoru mozku. Během složitého mnohahodinového zákroku byly ale poškozeny nervy a on přišel o zrak. Díky projektu "Srdce pro děti" mohl jet v létě na prázdniny k moři. A jaké chtěl splnit přání, které se nedá koupit za peníze? Toužil po setkání se zpěvačkou Lucií Bílou. Romana s maminkou zavezli do Hradce Králové, kde měla Lucie koncert. "Nejsem nervózní, těším se," řekl Roman. Když jsem ještě viděl K osobnímu setkání Romana s Lucií Bílou došlo až po koncertě. "Ahoj, já jsem Lucka," potřásla mu rukou a hned jeho dlaně položila na svůj účes a tváře. "To abys viděl, jak vypadám." Roman citlivými prsty pozorně přejel zpěvačce po tvářích i kudrnatých vlasech a usmál se: "Vypadáte stále tak, jak si vás pamatuju, když jsem ještě viděl..." Má Lucii v mobilu "A já ti chtěla říct, že jsem vysoká blondýna," vtipkovala Lucka a podávala Romanovi cédéčko, které hned podepsala. K setkání s Romanem přizvala Lucie Bílá i svého přítele Petra Makovičku. Roman pochválil Lucčino vystoupení: "Moc se mi to líbilo," a podával jí kytku a dárek. Lucie nakonec na vánoční CD dopsala kromě věnování i telefonní číslo s tím, že Romana ještě někdy ráda uvidí. # ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 1: Neumann B. (Německo) 2. cena, Schach 1964 Bílý: Kf5, Va4, Sg5, Jc2, Jf4 (5) Černý: Kf3, Vf2, Vg2, Sh4, Pc3, e2, g3 (7) Mat 2. tahem (C+) Bernhard Neumann (nar. 1940) je sice méně známý německý úlohář, ale jeho tvorba vykazuje mimořádně dobrou kvalitu. V dnešní ukázce předvádí zajímavé téma "Fleck", které jako první zpracoval maďarský skladatel Ferenc Fleck. Myšlenka je velice zajímavá. Zatímco bílý obvykle vytváří úvodníkem pouze jedinou hrozbu, zde v pětivariantové kompozici bude po úvodníku hrozit matů hned několik. Černý je eliminuje tak, že vždy čtyři zlikviduje, ale fungovat bude vždy ten pátý. Dvojtažka je sestavena velice ekonomicky s pouhými dvanácti kameny. Autor se navíc obešel dokonce i bez použití bílých pěšců, což dokazuje jeho konstrukční zručnost a potvrzuje úvodní větu tohoto zadání. Řešení úlohy č. 11 (Juříček) z listopadu 2010: Tři svůdnosti narazily na tyto obrany: 1.Jxb7? f5!, 1.Jc6? bxc6! a 1.Jc4? Jxc4!. Klasický úvodník 1.Jb3! pokryl pole d4 a vytvořil dvojtahovou matovou hrozbu (2.Jd5 Ke4 3.f3#). Černý se ve třech variantách bránil těmito motivy: 1.-Vd8 (pokrytí pole d5) 2.Sxc7 Vd6 3.Sxd6#, 1.-d2 (uvolnění pole k ústupu) 2.Je2 Ke4 3.Jxc5# a 1.-f5 (přerušení působnosti dámy a současně blokáda pole) 2.Dh6 Kf3 3.De3# (2.-Ke5 3.f4#). S. J. Správné řešení nám v termínu zaslali: Kostas Zisopulos ze Dvora Králové, Miloš Černý z Brna, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Irena Šourková z Děčína, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Ladislav Papp z Popradu a František Skoumal z Bludova. Z řešitelů byl vylosován Kostas Zisopulos. Blahopřejeme! r. # Příběh od vesla Jeden se jmenuje Petr, druhý Pavel. Oba Janákovi, neurčitý věk, silně přes padesát. Každý den je najdete v loděnici. Oba předávají své zkušenosti, oba by mohli napsat knihu o historii veslařského klubu TJ Chemička Ústí. Když provázejí loděnicí, vypadá to, že měli v rukách každou loď, každé veslo. Například Petr nyní trénuje handicapované, mezi kterými jsou i nevidomí. Jeho tým má v Česku jen jednoho soupeře, a to v Českých Budějovicích. Petr dlouze promýšlel akci, která v Čechách nemá obdoby. Po letech příprav, konzultací a hašteření založil ve Vaňově družstvo handicapovaných veslařů bez věkového omezení. V roce 2005 se uskutečnila v rámci MČR ukázková jízda a všichni žasli nad odvahou a nadšením jeho svěřenců. Znají je v Třeboni, v Litoměřicích, v Děčíně, ve Štětí. V roce 2008 dokonce vyrazili po vodě do Drážďan, a to byl panečku nářez! Dvě pětičlenné posádky zvládly celou trasu bez problémů. Když vystupovali z lodí s bílou pomůckou, zastavovali se nahodilí chodci a tleskali jim. Momentálně je v týmu 10 závodníků, z toho 4 jsou nevidomí. Jako poslední odchází z tréninku ti nejstarší. Třiasedmdesátiletý Václav Fabián dojíždí do Vaňova z Děčína. Bílou hůl opře o židli a klidným hlasem vypráví svůj sportovní příběh. "Dělal jsem dříve silový trojboj. To mi bylo pětašedesát." Kamarád hned dodává: "V roce 2005 byl Venda mistrem světa v Českých Budějovicích v kategorii nevidomých nad 60 let. Říkají nám slepejši a toto jméno máme i na své lodi," ukazuje směrem, kde by mělo být speciální plavidlo. Jejich trenér a kamarád je stále poblíž cvičného bazénu. Upravuje tempo, vysvětluje techniku. Muži se spořádaně střídají na trenažéru a poctivě plní pokyny svého instruktora. Vodní sporty obecně vyžadují tvrdého chlapa, jsou to stovky kilometrů na vodě, hodiny v posilovně. Tato malá skupinka kolem Petra Janáka má v republice spoustu obdivovatelů. Právem proto handicapovaní veslaři z Ústí nad Labem dostali speciální červenou loď s bílými plováky po stranách. Na boku nese jméno po pražské nadaci a hned vedle je bodovým písmem vzkaz pro nevidomé: "Jmenuji se Leontýnka". Z Prahy přispěchala ředitelka nadace Barbora Hucková, aby společně s dalšími přispěvovateli pochválila zakladatele veslování nevidomých na severu Čech, Petra Janáka. "Naše nadace Leontýnka dostala hodinky, které dostávají vítězové veslařských závodů Primátorky. Tyto hodinky jsme vydražili za 80 tisíc korun," popisovala ředitelka nadace příběh, který do Vaňova přinesl novou loď. "Nejvíce se hovořilo o nevidomých veslařích z Ústí nad Labem, a tak jsme spolu s dalšími sponzory zakoupili speciální loď pro nevidomé," dodala Hucková. Jako první si hmatem prohlédl plavidlo nevidomý Václav Fabián. "Už se těším na jaro, loď je připravena pro dva veslaře, a tím druhým bude Oldřich, můj velký kamarád," uvedl rozechvělým hlasem Václav Fabián. (red) # Zimní soustředění Je již tradicí, že začátkem prosince pořádá Český svaz zrakově postižených sportovců spolu se školami, které vzdělávají zrakově postižené děti, zimní běžecké soustředění na Friesových boudách v Krkonoších. I tentokrát se sešlo 25 zrakově postižených dětí z celé České republiky se svými učiteli, aby se seznámily se základy běžeckého lyžování, rozvíjely svoji kondici a poznaly tuto krásnou část nejvyšších českých hor. Sjely se děti ze speciálních škol pro zrakově postižené z Plzně, Prahy, Brna, Opavy, Litovle, ale, což pořadatelé považují za veliký úspěch a pro běžecké lyžování přínos, také šest dětí z integrace. Velkým pomocníkem pedagogů byli studenti sportovního gymnázia v Jilemnici, kteří pomáhali zrakově postiženým dětem jako vodiči při trasování na běžkách. Většina zrakově postižených sportovců totiž potřebuje z hlediska orientace na trase svého vodiče, resp. traséra. Integrované děti mohou na tomto soustředění otestovat a srovnat svoji soběstačnost a samostatnost i zvládnutí sportovních výkonů se skupinou stejně handicapovaných dětí vzdělávajících se na speciálních školách. V nadmořské výšce 1200 m, téměř již na hřebeni hor na Friesových boudách, nalezli organizátoři příznivé sněhové podmínky, vhodné tratě i odpovídající zázemí. Někteří žáci se seznamovali s běžkami poprvé a od začátku a my víme, jak je každý začátek těžký. Všichni ale za ten týden udělali velký pokrok a věříme, že tento druh sportu a hlavně pobyt na horách obohatil jejich život a bude dalším dílem do mozaiky, která složena v celek jim dává obraz na svět a život v kladném světle. Ve sportu tak jako v životě není nic zadarmo a musíme si vše zasloužit trpělivostí, pílí a odříkáním. Po dobu celého týdne se děti aktivně učily základní prvky běžeckého lyžování, běh střídavý i soupažný, jízdu ve stopě i v terénu, volnou i klasickou techniku, vše s kvalifikovanými traséry a instruktory. Mimo to byl čas i na teoretické přednášky o historii lyžování, seznámení s místními horami a přírodou, došlo samozřejmě i na varování před nebezpečím, které číhá při pobytu a pohybu v horském terénu. Velký úspěch mělo vyprávění o legendární dvojici kamarádů Hančovi s Vrbatou, kteří zahynuli ve sněhové vánici na Zlatém návrší téměř před sto lety. V rámci rehabilitace navštívili všichni účastníci whirpool vířivku a saunu. Děti své nabyté znalosti mohly zúročit ve vědomostním kvízu, tréninkem nabyté dovednosti pak s úspěchem demonstrovaly v závěrečném běžeckém závodě, jenž byl zároveň i mistrovstvím České republiky zrakově postižených juniorů v běžeckém lyžování. V kategorii B1 tak zvítězili v hoších Martin Jozífek z Liberce a mezi děvčaty Simona Němcová z Brna, v kategorii B2 Martin Zamazal a Tereza Hřídelová, oba z Prahy, a v kategorii B3 opavští Luboš Vachutka a Kristýna Koyšová. Pohyb je pro zrakově postiženého základní podmínkou života, a tak výcvik běžeckého lyžování spojený s pobytem na horách, je důležitým aspektem socializace a rozvoje zdravého životního stylu zrakově postižených. Celkově hodnotíme toto soustředění jako velice potřebné a litovat můžeme snad jen poněkud horšího mlhavého počasí, které nás celý týden provázelo. Ale to je jen důkazem toho, že hory dokážou být, tak jako život, nejen krásné, ale i drsné a nemilosrdné! Mirko Spurník a Josef Pokorný # INZERCE Jsem 34 letý nevidomý a hledám k sobě nevidomou, nezadanou kamarádku do 34 let z Prahy a okolí. Moje zájmy: plavání, jízda na dvoukole a vaření. Mobil: 604 839 075. Prodám zánovní stojánkovou lupu s osvětlením, typ 02720. Zn.: Za 2 500 Kč. Prodám stolní kamerovou lupu TOPAZ s LCD monitorem. Prodejní cena 19 990 Kč, pořizovací cena je téměř trojnásobná. Lupa nebyla prakticky vůbec používaná, takže se jedná o zánovní zařízení. Zájemci, kontaktujte mne na tel. 604 855 764, nebo na e-mail: pemat@centrum.cz