Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA , číslo 8, duben 2024

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM
UDÁLOSTI: Kalendárium
Přehledně
Oceňte osobnosti s velkým významem pro komunitu zrakově postižených
SE ZOROU NA VELETRH: Svět knihy Praha 2024 – jeho tři fokusy
LIDÉ KOLEM NÁS: První zkušenost s motorismem jsem prožil už při porodu
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Já Pygmalion nebo Golem? III. část
OD NAŠICH ČTENÁŘŮ: Zážitkové odpoledne s leteckým modelářem
BUDE VÁS ZAJÍMAT: U dómu zní nový Poesiomat, klikou si zatočil i Miroslav Krobot
SPORT: Nevidomí kuželkáři si rozdělovali republikové tituly ve dvojicích!
Dvě Češky v první osmičce na světovém poháru v Nymburku

LIDÉ KOLEM NÁS: První zkušenost s motorismem jsem prožil už při porodu

Zdravím čtenáře časopisu Zora. Jmenuji se Petr Haluška, a protože jsem se narodil v červenci roku 1989, jsem tak trochu „sametové dítě“. Dětství jsem prožil v dětském domově, později v pěstounské péči. Dnes jsem nevidomý a nemám ani světlocit, kvůli glaukomu, jenž mi způsobil degeneraci sítnice i zrakového nervu. Sportovní lékař by mě tak zařadil do kategorie B1. Jsem člověk temperamentní, kreativní, společenský, dochvilný, a pokud je to v mých silách, rád přiložím ruku k dílu a pomohu. Rád rozdávám radost, snažím se být prospěšný a přičinit se o to, aby společnost byla lepší.
Má školní kariéra? Po dokončení základní školní docházky ve škole Jaroslava Ježka na Hradčanech jsem nastoupil na konzervatoř Jana Deyla, do oboru klavírní mechanik, technik, a ladič. Tady jsem vystudoval i dvouletou nástavbu na kulturního referenta a získal oprávnění pořádat kulturní a společenské akce. Mou poslední školní institucí pak byla Střední škola Aloise Klara, obor rekondiční a sportovní masér, i s rozšířenou způsobilostí poskytovat psychologické poradenství. Všechny své znalosti dnes zúročuji i na trhu práce. Masíruji, a přitom se specializuji na „prostorově výraznější“ klientelu. A protože pracuji i s duchovní energií, někteří lidé mi více „otevřou“ svou duši, a já jim tak mohu i lépe pomoci. Také odborně naladím piano, provedu jeho běžnou údržbu a opravu a doporučím odborníka na specializovanou práci. Mám rád hudbu a okrajově se jí také věnuji. Hrávám při různých příležitostech, na plesech, svatbách i pohřbech. Hlavně na klavír, klávesy, varhany či akordeon, též pianovku. Nahrál jsem i vlastní CD, orchestrální melodie Verdiho, Rachmaninova a dalších skladatelů. Abych sám sobě i případným posluchačům přiblížil jejich dobu.
Mým hlavním oborem i životním koníčkem je ovšem auto moto sport. Jsem iniciátorem spolku „Nevidomí za volantem“, jediného svého druhu na světě. Ověřoval jsem, zda alespoň v Evropě existuje podobná organizace, ale žádnou jsem neobjevil. Náš projekt naopak mezinárodní přesah určitě má. Web nevidomizavolantem.cz mohou sledovat návštěvníci prakticky z celého světa. Stačí jen zapnout translator a stránka se přeloží do několika jazyků. Pokud jde o sociální sítě, prezentujeme náš spolek na LinkedIn. Dnes jsme myslím už i dostatečně mediálně známí. A jsem rád, že nás oslovil i váš časopis. Zájem ze strany médií vždy vítám, a rád vnímám i ten oboustranný vztah. Myslím v tom, že se takto prezentujeme navzájem, váš časopis naši práci a my váš časopis. Náš rozhovor, ostatně jako každá zpráva o nás, která se ocitne v médiích, bude k dispozici i na našich stránkách.
Kdy a proč mě jako člověka nevidomého zaujaly automobily? První okamžik, kdy mě fascinoval zvuk motoru a já si řekl, že „tohle je ono“, přišel někdy ve čtyřech letech. Ale pokud chci zmínit své „první zkušenosti“ s motorismem, vrátím se až do doby mého porodu. Z doslechu totiž vím, že mou matku nestihli dovézt do porodnice. V automobilu jsem se tak už narodil, konkrétně ve spěchající tehdejší sanitce Škoda 1203, tedy ve „dvanáctsettrojce“. Ta byla tehdy univerzálním vozidlem a vykonávala funkci sanitky, dodávky i pohřebního vozu. Ta moje navíc uháněla do Mladé Boleslavi, kde se automobily Škoda také vyrábějí. Z legrace proto říkám, že tohle byly mé první motoristické předpoklady. Zhruba v deseti letech mě začala auta zajímat už mnohem více. Studoval jsem jejich typy i závodní disciplíny. První automobil, který jsem skutečně řídil, byla Škoda Felicia. Fascinovalo mě, že sedím na místě řidiče, že mám v ruce volant, řadicí páku a v nohách pedály. A pak začít auto pod vedením navigátora ovládat. Bylo skvělé přidat plyn a zabořit se do sedadla. A cítit zpomalení při brždění. Prožíval jsem skutečný „wow efekt“. Ale i velkou pokoru.
Co v autě zvládne nevidomý řidič? Musí pečlivě vnímat jízdu a dobře se soustředit. Pokud budete jezdit déle, zjistíte, že každý vůz jede jinak, a stejný vůz může jet dnes jinak než včera. Srovnání s počítačovou hrou? Jen podobný princip navigace, ale s pravou jízdou se to rozhodně srovnat nedá. Opravdové řízení automobilu, tedy ovládání pedálů, volantu, řadicí páky, přizpůsobování jízdy počasí a povrchu vozovky, to je něco zcela jiného. Alchymie je i komunikace nevidomého řidiče s navigátorem. Své reakce jsme trénovali nejprve na simulátoru, až poté přešli na širší plac a později i na okruh. A samozřejmě jsme začínali na nízkých rychlostech. Dnes už na pokyn navigátora reaguji prakticky okamžitě. Než ho on dořekne, já už konám. Ale to samozřejmě nemůže platit pro začátečníka. A ještě jedna zkušenost. Když jsem poprvé usedal do auta, byl jsem už nevidomý, ale nebál se a v navigátora měl důvěru. Dokážu si ale představit, že člověk později osleplý může mít pomalejší reakce nebo pociťovat menší důvěru k navigátorovi. Důvěru je třeba postupně budovat, jako v partnerství. I nám nějaký čas trvalo, než jsme se vzájemně „ochočili“. Prostoru je v autě poměrně málo a my se musíme snést, důvěřovat si a správně komunikovat. Zda má navigátor možnost zabránit nehodě, když udělám chybu? Naviguje mě hlavně slovně. Může hlasitěji zakřičet, srovnat volant nebo se snažit dupnout na brzdu, která je ale pod mýma nohama. Něco jiného je automobil pro autoškoly. Má pedály i na straně spolujezdce, a použít je tak může i váš instruktor.
Po rozkoukání ve Felicii jsem se chtěl „svézt pořádně“, a sáhnul po silnějších, i závodních automobilech. V budoucnu bychom pro tyto účely chtěli mít i vlastní rychlý vůz. A tak jsem přičichnul i k auto moto sportu a jeho disciplínám, rychlostním soutěžím i driftům, kdy řidič vede auto do kontrolovaného smyku. Dnes v rámci sportovní činnosti usedám za volant několikrát za měsíc. Chystám se třeba na mostecký okruh, kde držím v kategorii „Blind“ osobní traťový rekord, a pak i na Slovakia Ring. Ve stejné kategorii držím osobní rekord i na brněnském Masarykově okruhu. Jedno kolo jsem tu zajel za 3 minuty a 40 sekund a moje maximální rychlost byla 187 kilometrů v hodině. Ve srovnání s vidícími závodníky je to samozřejmě pomalé, traťový rekord je jedna minuta a 36 sekund. Pro představu, okruh je 5,4 kilometru dlouhý a má 14 zatáček. Pokud se někomu podaří můj rekord překonat? Sednu do auta a budu se snažit vytvořit nový.
A pak jsem si jednoho dne řekl, proč si vlastně jízdu autem užívám jen já sám. Vždyť si ji mohou užít i další nevidomí řidiči. Tak jsme spolu s nevlastním otcem v roce 2020 založili spolek „Nevidomí za volantem“. On je jeho statutárním zástupcem a já iniciátorem. Spolu se skvělým realizačním týmem navrhuji zajímavé akce a dohlížím na to, aby každý dělal správně svou práci. Ve spolku nás působí okolo dvaceti, organizátoři, pracovníci bezpečnosti a kontroly, účetní a další. Většinou jsou to vidící lidé, hlavně dobrovolníci. Pokud ovšem dokážeme získat finance, můžeme jim vyplatit i drobnou odměnu. Na webu jejich jména nenajdete, ale na našich akcích se můžete setkat s Bárou Valentovou, Mirkem Brabcem a dalšími.
Pro klienty pořádá spolek zajímavé akce. Naše vize je „méně, a přesto více“, a proto se jim snažíme poskytnout opravdu kvalitní a exkluzivní obsah a služby. Ano, různé organizace pořádají také konkurenční projekty. Někdy dokonce levněji nebo zdarma. Jenže například jízdy bývají často na menší ploše a s větším počtem účastníků. Výsledkem je, že se pár minut svezete, a tím pro vás akce končí. U nás sice jistou částku zaplatíte, ale poté se vám 6 až 7 hodin intenzivně věnujeme. Cena je stanovena pro konkrétní akci a je vždy uvedena na našem webu. Ta nejbližší, „Železnice viděna tmou“, se bude konat 11. května ve Starém Plzenci a vyjde na 1200 Kč, 600 Kč pro vás a 600 Kč pro doprovod. Areál je ale vyhrazen jen pro nás, k dispozici bude profesionální průvodce, fotograf a kameraman, a zajištěno bude skvělé pohoštění. Návštěvníci uvidí i hmatem prozkoumají okolo 70 typů lokomotiv a vagónů, osobních i nákladních. Budou tu vlaky pro běžné i úzkokolejné tratě a součástí programu budou samozřejmě také jízdy.
8. června pořádáme na automobilovém okruhu v Panenském Týnci u Loun akci „Nevidomí řidiči za volantem, aneb proč se nedotknout dopravy“. Už 3. ročník, a to díky velkorysé podpoře spolupracujících subjektů a hlavně sponzorských partnerů. Tím nejvýznamnějším je určitě Pavel Klein z projektu „V křesle Byznysu“. Na okruhu vás osobně přivítám, seznámím s našimi partnery a spolu s kolegy vás proškolíme v oblasti bezpečnosti, poskytnutí základní první pomoci i v komunikaci s operátorem záchranné služby. Chceme, aby i lidé nevidomí měli představu o tom, jak jednat například při dopravní nehodě. Poté vás rozdělíme do kategorií. Pokud budete v kategorii „A“, v autě jste možná ještě neseděli a potřebujete seznámit se základními prvky řízení, s volantem a pedály. Začneme na simulátoru a poté přejdeme do auta s automatickou převodovkou, kde ovládáte jen volant, plyn a brzdu. Pokud si ovšem troufnete, můžete během akce přejít do auta s ruční převodovkou. Tady ovládáte i pedál spojky a řadicí páku. Do kategorie „B“ se dostanete jako mírně pokročilí, a do kategorie „C“ už jako zkušení nevidomí za volantem. Poté celý den jezdíme. Co bude možné vyzkoušet? Máme připraveno 20 kusů techniky, mimo jiné Lamborghini, Ferrari, Velorex, BMW, Felicii, motocykl, čtyřkolku, ale i dva náklaďáky a autobus. A samozřejmě zázemí s občerstvením. Akce se může zúčastnit 30 nevidomých a 30 průvodců. Přijet ale může i veřejnost, a tak akci běžně navštíví okolo 400 lidí, Diváků i těch, kteří se s nevidomým za volantem budou chtít svézt. Pro dopravu do Panenského Týnce můžete využít i náš autobus. Vyráží z konečné stanice tramvaje Řepy a náš asistent vás do něho převede.
V září plánujeme plavbu parníkem po Vltavě. Parníky si „prohlédneme“ hned dva. Jeden z nich, "Vyšehrad", je „staromódní“ stroj, ještě s kolesy. Navštívíme jeho interiér, strojovnu, kabinu kormidelníka, a poté se budeme dvě hodiny plavit. Řídit parník? Je na mě moc pomalý, a tak si na něm raději dám dobrou kávu. Co bych ale vyzkoušet chtěl, a už to i plánuji, je ovládat ponorku. „Zlatým hřebem“ sezony pak budou listopadové prohlídky a jízdy ve vojenské technice, včetně tanku, na tankodromu ve vojenském prostoru Strašice nedaleko Rokycan. Tanků je mnoho typů, ale co je spojuje, je skutečnost, že se do nich nastupuje mnohem hůře než do automobilu. K jeho řídicímu modulu je třeba se dostat delší úzkou chodbou. Pokud jste silnější, nevejdete se do ní. A je tu ještě další zvláštnost. K řídicímu modulu se totiž vejde jen jeden člověk. Navigátor sedí na jiném místě, kde má jen malý výhled, a s nevidomým komunikuje prostřednictvím zařízení „Intercom“. Nevidomý řidič ho slyší ve sluchátkách. Můj navigátor si občas dělá legraci, že v tanku jsme na tom se zrakem a prostorovou orientací velmi podobně. Pravdou však také je, že tankem jedu většinou „rovnou za nosem“. Tank dokáže překonat téměř všechny překážky. Jen pokud najede „břichem“ na vybouleninu a jeho pásy se ocitnou ve vzduchu, zastaví se. I to se mi už stalo. Pak řidič musí strojem „zavrtět“, aby se alespoň jeden pás dostal znovu na zem. Jinak musí tank vyprostit speciální vůz. Střelba z tanku? Více mě ohromuje řev jeho motoru.
Jak se na tyto akce hlásit? Na stránce nevidomizavolantem.cz potvrdíte odkaz „aktuality“, a na načtené stránce odkaz s názvem příslušné akce. Na další stránce potvrdíte odkaz „závazná přihláška“. Tu vyplníte, vytisknete, podepíšete ji vy i váš průvodce, naskenujete a pošlete ji na e-mail: petahaluska@seznam.cz. Poté zaplatíte požadovanou částku na účet 2002013285/2010, a je hotovo. Závaznou přihlášku najdete na stránkách zhruba 7 týdnů před začátkem akce. Máme rádi jednoduchost a systematičnost, a myslíme si, že ji má ráda i většina dalších nevidomých. Proto zde najdete jen tu nejbližší akci. Na „Železnici viděnou tmou“ se lze přihlásit do půlnoci 14. dubna a od 15. dubna spouštíme přihlášku na "Nevidomé řidiče za volantem". O našich akcích informuji ale i oblastní odbočky SONS a rovněž Zdeňka Bajtla, moderátora konferencí na serveru Braillnet.
Mé další plány? S kamarádem jsme nedávno navštívili město Seattle v USA. Náš známý se tam věnuje bagrům, nakladačům, jeřábům, rypadlům a dalším stavebním strojům a jejich automatizaci. Tak bych v příštím roce rád nabídl i ovládání těchto vozidel a strojů. Další možností je třeba řízení lokomotivy. To by zase byla akce pro „nevidomé šotouše“, tedy milovníky vlaků a železniční dopravy.
Tak si některou z akcí vyberte a přijeďte. Budu se na vás těšit. Nepůjde o výkon, ale o to užít si jízdu. Ať už budete řídit Trabant, Škodovku nebo Ferrari. Pokročilejším nevidomým řidičům určitě půjde i o „umění za volantem“. A přijeďte i pro další zajímavé zkušenosti. Třeba pro pokoru z rychlejší jízdy nebo komunikaci s navigátorem.

Zaznamenal Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 108, číslo 8, duben 2024
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Martina Policarová, PhDr. Václav Senjuk, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Korektor: Václav Senjuk
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 120 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
UDÁLOSTI
Kalendárium
Přehledně
Oceňte osobnosti s velkým významem pro komunitu zrakově postižených
SE ZOROU NA VELETRH
Svět knihy Praha 2024 – jeho tři fokusy
LIDÉ KOLEM NÁS
První zkušenost s motorismem jsem prožil už při porodu (Petr Haluška)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Já Pygmalion nebo Golem? III. část
OD NAŠICH ČTENÁŘŮ
Zážitkové odpoledne s leteckým modelářem
BUDE VÁS ZAJÍMAT
U dómu zní nový Poesiomat, klikou si zatočil i Miroslav Krobot
SPORT
Nevidomí kuželkáři si rozdělovali republikové tituly ve dvojicích!
Dvě Češky v první osmičce na světovém poháru v Nymburku

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.