Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 17 září 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Cesta vlakem
STALO SE: Přehledně
POZVÁNKA: Koncert v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS: Pokud klientovi dokážu pomoci, mám pěkný pocit
Býval (také) telefonista, zavolal mi ze Slovenska
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Sociálně právní poradna SONS 09/2021
O čem se moc nemluví: Mám právo dělat chyby? (I. díl)
ZDRAVÍ: Jak na cholesterol v krvi?
Je kloubní výživa správnou prevencí artrózy?
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Bohumínská kuželka
Opilý zrakově postižený judista v Tokiu napadl ochranku v hotelu
AFORISMY: Život je pes – potřebuje výcvik
# Tiráž:


O čem se moc nemluví: Mám právo dělat chyby? (I. díl)


V životě člověka se smyslovým handicapem se častěji než je obvyklé objevují pochyby, zda vnímá okolní svět v jeho objektivní realitě. Věrným průvodcem takových pochyb bývá nejistota, tréma, strach či dokonce úzkost.
Člověk, který osoby ani předměty kolem sebe nevidí anebo vidí nedostatečně či zkresleně, potřebuje dostatek času a šanci daný objekt prozkoumat. Batole, ať vidí nebo nevidí, prozkoumává věci ústy, sluchem, rukama, zkouší, jak lze manipulovat s trojrozměrnými předměty. Lidi si osahává, očichává – zkrátka dává si záležet, aby se dostatečně obeznámilo se světem a objevilo v něm zajímavé, někdy i nebezpečné záludnosti.
Ve světě vztahů, do kterých každý postupně celý život dorůstá, nevystačíme jen se smyslovými vjemy a poznatky. Přesto je situace nevidomého složitější o omezené možnosti k získání určitých dovedností a také o absenci mnohých komunikačních nástrojů, které vidící člověk běžně užívá. Uveďme alespoň základní prostředky, které s absencí zraku zkrátka užívat nemůžeme. Je to např. samostatná a pohotová orientace v neznámém prostředí, soběstačnost v některých situacích, zraková kontrola při praktických činnostech, mimická a pohybová reakce partnera nebo skupiny na naše chování a počínání.
Chybějící dovednosti a techniky mívají za následek nejistotu, někdy strach nebo dokonce úzkost z obavy, že světu kolem sebe nevyhovíme, že se můžeme ztrapnit nebo nám někdo vynadá. Strach můžeme mít z jakéhokoliv společenského jednání, ať jde o nákup, pohyb na pracovišti nebo ve veřejném prostoru. Strach můžeme mít prostě z toho, že někde uděláme fatální chybu, která nás může stát úctu a respekt našeho okolí, ztrátu služebního postupu anebo dobrého image, tedy úctyhodného nebo obdivného vnímání naší osoby.
Bylo zmíněno, že pocity nejistoty a strachu trpí někdo více a někdo méně. Nezáleží na stupni ztráty zraku ani na stupni vzdělání nebo získaných dovedností. Nejistoty prožívají lidé zcela zdraví a dobře vybavení pro všelijaké nároky a životní zkoušky stejně jako ti, kdo tak dobře vybavení nejsou. Vlastnost, která nám usnadňuje probíjet se náročnými situacemi ve všedním životě, se nazývá asertivita. Význam tohoto slova je v osvojení si takového přiměřeného chování, kdy můžeme prosadit svůj záměr, názor nebo postoj bez toho, že bychom byli agresivní nebo naopak zcela pasivní v komunikaci s jinými lidmi.
Zkušený čtenář může v tomto bodu namítnout, že se mu v životě agresivita nebo pasivita (podle jeho převažujících povahových vlastností) vždycky vyplatila, a že tedy si asertivně dále povede svou.
Samozřejmě, každý máme právo na svůj názor. Jenže život není takhle schématický. Lidé, kteří nedovedou komunikovat jako rovnocenní partneři, se prostě rovnocennými partnery nemohou stát. Ať jsou v jakémkoliv společenském postavení, ostatní si jich nebudou vážit, nebudou vyhledávat jejich společnost, tím méně pak diskuse, které by nikam nevedly. S jejich potřebami nebo návrhy změn nebude nikdo počítat, natož je respektovat. Jednoduše řečeno – co si vydupeme nebo vybrečíme, bude mít trvanlivost proměnlivého počasí s malým vlivem na úrodu. Možná se něco urodí, ale k užitku to nebude. Agresor bude chvíli na špičce smečky, ale brzy sezná, že se smečka za ním někam ztratila. Uplakaný přitakávač zůstane na ocase, ať se mu to líbí nebo ne. Bude se snažit dosáhnout lepší pozici, ale nikdy se mu nepodaří podílet se na skutečně dosaženém cíli. Tento článek není příbalový leták léku nazvaného Asertivita. Může se však stát inspirací pro naše směřování v osobnostním růstu. Dotkneme se proto postupně tzv. asertivních práv, která mohou v životě zrakově postiženého hrát významnou roli.

ASERTIVNÍ PRÁVA
Jako kdokoli jiný máme základní lidská práva: právo mít a vyjádřit svůj vlastní názor, právo dělat chyby, právo odmítnout požadavek druhého bez pocitů viny, právo změnit názor, právo určit své vlastní priority a cíle a právo soudit své vlastní chování, myšlenky a pocity a nést odpovědnost za jejich důsledky.
1. Každý má právo mít a vyjádřit svůj vlastní názor
Mladému člověku na prahu dospělosti se stává, stejně jako zralému mazákovi nebo seniorovi, že se ocitne v rozpacích, když má vyjádřit svůj názor. Bojí se ztrapnění, bojí se, že se zesměšní, má obavy z reakce ostatních. Jak se takového postoje zbavit?
Ideální je zjistit si o tématu dostatek informací, rozmyslet si, proč svůj názor potřebuji zveřejnit. Pokud si za svým přesvědčením stojím, pokud se v tématu orientuji, není důvod svůj příspěvek nebo komentář nevyjádřit, i kdyby nebyl ostatními jednoznačně přijat.
Epizoda: V klubovně se hodně mluví o tom, že by nevidomí členové komunity měli navštívit místní střední školu a tam angažovat studenty pro pomoc se sbírkou Bílá pastelka. Evženovi se zdá, že pro takovou pomoc mají studenti málo znalostí a zkušeností s nevidomými. Na druhou stranu si Evžen připouští, že je zřejmě jediný s tímto názorem. Není si proto jistý, jestli se třeba nemýlí, nechce přece riskovat, že říká hlouposti.
Supervize: Je-li Evžen přesvědčen o tom, že by mohla nastat nepříjemná situace, kdy nevědomost pomocníků spíš uškodí než prospěje, není důvod, proč svůj názor nevyjádřit. Co se může stát v nejhorším případě? Sbírka s nezkušenými a neinformovanými pomocníky bude mít skvělý výsledek a Evženův názor nebyl správný. Přesto má Evžen nezadatelné právo se k diskutovanému tématu svobodně vyjádřit. Pokud jeho způsob komunikace nebude samolibý a agresivní, pokud není jeho cílem účelově zhatit jednotu diskutérů, opravdu se mu nic nestane. Místo zbytečné sebeobrany může případně použít třeba větu – zmýlil jsem se a doufám, že jsem nikomu neuškodil. Tím předem vyloučí i případnou zlomyslnou poznámku.
2. Mám právo na chybu
Chybami se člověk učí, ale co když jsem v této škole života již několikrát beznadějně propadl?
Epizoda: Sylvie nikdy nebyla z těch, kdo se první hlásí o nějakou službu. Vadí jí ale, že lidé kolem ní se do ničeho moc nehrnou, spíš jsou lhostejní k potřebám druhých. Ona taková nechce být, a tak ochotně pomůže, kde může. Je ale těžce slabozraká, a tak se jí někdy stane, že se jí věci nepodaří, jak plánovala. Naposled hlídala své sestře tříletou dcerku. Měly jít na odpolední vycházku za každého počasí, ale Sylvie v sestřině bytě nenašla pro holčičku vhodné botičky. Z procházky se vrátily obě promoklé s mokrýma nohama. Nebo se stalo, že Sylvie zaměnila kofeinovou a bezkofeinovou kávu, protože oba druhy byly v na pohled stejných dózách a štítek nebyl moc čitelný. Manžel sice nic nepoznal, ale Sylvie se cítila hrozně, co kdyby na to přišel? V samoobsluze nakupovala nemocné sousedce a omylem vybrala pět krásných jablek z přepravky, kde byla uvedena cena 20 Kč. Myslela si, že nakoupila jablka výhodně, ale u pokladny zjistila, že se cena týkala jen jednoho kusu. Neměla dost peněz, a tak musela jablka vrátit. Nikdo jí to neměl za zlé, ale ona se cítila naprosto nemožná.
Supervize: Sylvie špatně vidí a měla by si tuto okolnost objektivně připustit. Jakmile se se svým handicapem bude schopná identifikovat, naučí se si chyby odpouštět, stejně jako jí odpouští matka zmáčené holčičky, manžel, který statečně vypije bezkofeinovou kávu i jako pokladní v samoobsluze, která má dnes dobrou náladu. Sylvie má právo na chyby, ať je slabozraká nebo bystrozraká. S handicapem se práva nekrátí ani nenavyšují. Jen je potřeba v sobě objevit dost odvahy, abychom své chyby nezamlčovali, nepřeznačkovali ani neházeli na jiné. Chybujícímu se dobře žije, jakmile dokáže pochopit a odpustit jak jiným, tak sobě samému.
A co se může stát nejhoršího?
Sylvie možná dostane vynadáno nebo se dočká uštěpačných poznámek. To ale její právo na chybu neruší. Když tohle bude vědět, může se klidně usmát a říct – promiňte, mám problém se zrakem a brýle nepomáhají. Věřte, že tato jednoduchá informace vyčítavce odzbrojí a právo na chybu nezpochybní.
Dr. Jaroslava Novotná
(pokračování příště)


Obsah

ÚVODEM: Cesta vlakem
STALO SE: Přehledně
POZVÁNKA: Koncert v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS: Pokud klientovi dokážu pomoci, mám pěkný pocit
Býval (také) telefonista, zavolal mi ze Slovenska
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Sociálně právní poradna SONS 09/2021
O čem se moc nemluví: Mám právo dělat chyby? (I. díl)
ZDRAVÍ: Jak na cholesterol v krvi?
Je kloubní výživa správnou prevencí artrózy?
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Bohumínská kuželka
Opilý zrakově postižený judista v Tokiu napadl ochranku v hotelu
AFORISMY: Život je pes – potřebuje výcvik
# Tiráž:


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 17 září 2021
Obsah:
ÚVODEM
Cesta vlakem
STALO SE
Přehledně
POZVÁNKA
Koncert v Olomouci
LIDÉ KOLEM NÁS
Pokud klientovi dokážu pomoci, mám pěkný pocit
Býval (také) telefonista, zavolal ze Slovenska
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Sociálně právní poradna SONS 09/2021
ZDRAVÍ
Jak na cholesterol v krvi?
Je kloubní výživa správnou prevencí artrózy?
SPORT
Černobílé problémy
Bohumínská kuželka
Opilý zrakově postižený judista v Tokiu napadl ochranku v hotelu
AFORISMY
Život je pes – potřebuje výcvik



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR