Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 7 duben 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Braillská soutěž a zpětná vazba
BRAILLSKÁ SOUTĚŽ – 2022
STALO SE: Přehledně
Smutná zpráva z Aše
LIDÉ KOLEM NÁS: Zážitkem k poznání i pochopení
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 04/2021
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? - III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Apríl
ZDRAVÍ: Když imunitní systém pracuje nepřesně
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
ANEKDOTY NA ZÁVĚR: Další židovské…
INZERCE
Tiráž

LIDÉ KOLEM NÁS: Zážitkem k poznání i pochopení

Patří k ženám mladým, cílevědomým a vytrvalým. Jako prakticky nevidomá vystudovala dvě vysoké školy a uplatnila se jako ředitelka OZP Akademie, psycholožka i lektorka. O svém životě a práci říká: „Myslím, že se mi podařilo najít vlastní smysluplnou životní cestu, a snad jsem s jejím nalezením pomohla i několika dalším lidem. O rozhovor jsme požádali Mgr. et Mgr. Petru Helebrantovou.

Kde začala a kam směřuje vaše životní cesta?
Vystudovala jsem obory speciální pedagogika a psychologie, a začala si hledat zaměstnání. A často se setkala se situací, kdy jsem jako absolventka dvou vysokých škol, která má za sebou několik dalších specializačních kurzů, odborných praxí i publikační činnost, narazila do pomyslné zdi. Mnoho lidí se zkrátka obává nás handicapované zaměstnat, protože nevědí, co to bude obnášet. Myslela jsem, že třeba pozice operátorky krizové telefonní linky je pro mě šitá na míru, a byla jsem velmi zklamaná. Práci jsem našla až v neziskovce Tamtamy. Zaměřuje se na úklidové služby a zaměstnává 100 % osob s handicapem. S její ředitelkou Mirkou Kroupovou jsme poté založily OZP Akademii. Naším cílem je pomáhat lidem s handicapem zaujmout ve společnosti důstojné místo, uplatnit se na trhu práce i odbourávat bariéry mezi nimi a běžnou společností. To děláme prostřednictvím zážitkového vzdělávání a šíření osvěty o hendikepech. A musím říci, že v této práci nacházím svůj životní smysl a že náš tým zaměstnanců, dobrovolníků a partnerů budujeme s velkým nadšením.

Čím se v OZP Akademii konkrétně zabýváte?
Podobně jako Tamtamy Jsme chráněným pracovištěm a zaměstnáváme 100 % osob se zdravotním postižením, včetně zrakového. Jde o vysokoškoláky na pozicích lektorů. Jednou z cest, kterými šíříme informace o lidech s handicapem, je vydávání publikací. Ve spolupráci s Českým červeným křížem jsme vydali třeba příručku, jak s takovými lidmi komunikovat. Další činností, na kterou se dnes hodně specializujeme, je pořádání akreditovaných workshopů a osvětových kurzů. Určeny jsou pro zaměstnance státní správy, neziskovek i další klienty. Ti se potřebné informace dozvídají ani ne tak formou klasické přednášky, spíše prostřednictvím zážitku a následné diskuse. Vytvoříme simulovanou situaci a handicap, například dvacetiminutové jednání na úřadu v prostředí simulované slepoty. Účastník vstupuje do místnosti s klapkami na očích, vnímá prostor, orientuje se v něm a pohybuje, hledá předměty a objekty, které se zvukově hlásí, komunikuje s vidícím úředníkem, zaplatí, podepíše se apod. Lektorem workshopu je člověk s těžkým postižením zraku, který čerpá z vlastních zkušeností, má co říci a dává zážitkům přidanou hodnotu.
V prostředí simulované hluchoty dostává účastník na 20 minut sluchátka, která ho částečně či zcela ohluší, a opět má za úkol zvládnout určitou situaci. Úředník na něho může mluvit rychle, zezadu k němu doléhají hlasy čekajících, a on se musí dobře soustředit, aby jednání zvládl. Zážitek mu poodhalí specifika a těžkosti, které člověk s handicapem v takové situaci prožívá. Poté může být pro něho jednodušší vcítit se a pochopit. Státní správa už OZP akademii zná a obvykle se na akce přihlásí sama. Protože však klademe důraz na zážitek, nelze naše kurzy převést do online prostředí. V době pandemie je tak bohužel nemůžeme pořádat.
Podíleli jsme se i na semináři pro pracovníky muzeí, který organizovalo Národní muzeum. OZP Akademie byla požádána o vstup na téma komunikace s lidmi neslyšícími a nedoslýchavými, Pražská organizace vozíčkářů se věnovala přístupu k lidem s tělesným hendikepem a neziskovka Okamžik přinesla pohled návštěvníků s postižením zraku.
Nabízíme i dva rekvalifikační kurzy. První je lektor dalšího vzdělávání, druhý pedagogické minimum pro instruktory odborného výcviku. Pedagogické minimum je obecně určeno pro člověka, který chce vést praktické vyučování žáků na pracovišti, nikoliv ve škole. Třeba pro provozovatele restaurace, který chce prakticky vyučovat učně oboru kuchař. Každý uchazeč posílá s žádostí o rekvalifikační kurz i motivační dopis. To proto, abychom se dozvěděli něco o jeho životním příběhu a mohli podpořit jeho konkrétní vizi tak, aby se (třeba navzdory handicapu) dokázal uplatnit a dále rozvíjet. Osoby s handicapem vzděláváme v kurzech bezplatně. I zde je kladen důraz na sdílení zkušeností, zážitek a trénink činností, které budou skutečně dělat.

V čem spočívá vaše práce ředitelky OZP Akademie?
Ve vedení organizace a jejích zaměstnanců ke smysluplné činnosti. S tím je spojeno množství administrativy, zajištění dotací apod. Na to nejsem samozřejmě sama, Využívám techniku a spolupracuji s lidmi, kteří vidí a kterým důvěřuji. Jako ředitelka jsem ovšem za organizaci zodpovědná, bez ohledu na handicap. V rámci propagace a marketingu se snažíme dávat o sobě vědět, spravujeme sociální sítě, účastníme se veletrhů sociálních služeb, sdílíme zkušenosti, připravujeme propagační materiály apod. Dále se věnuji personálnímu vedení společnosti a poskytuji psychologické konzultace i krizovou podporu našim zaměstnancům. U nás a ve spřátelených Tamtamech jich pracuje 35. Tato podpora je pro každého individuální a týká se vyrovnání s nastalou situací, hledání sebe sama, zvládnutí partnerských a rodinných vztahů, pracovního uplatnění i orientace v sociálně právní oblasti. A kromě toho všeho jsem i lektorkou odborných kurzů. Práci mám velmi pestrou.

Setkala jste se u člověka s handicapem s nějakým zvláštním nadáním?
Lidé s handicapem mají spoustu činností vytrénováno jinými smysly. Ti, se kterými se osobně setkávám, mají obrovskou vůli dokázat se i přes svůj handicap ve společnosti prosadit. Samozřejmě, že narážejí do překážek, ale zvednou se a zkoušejí to znovu. A to mi přijde úžasné. Protože překážky, které před nás život staví, mnohdy vzdají i zdraví lidé.

V minulosti jste také publikovala o dyslexii nevidomých
To je už starší záležitost. Bylo pro mě zajímavé zamyslet se nad poruchou, která se projevuje neschopností nebo ztíženou schopností naučit se číst, a jejíž primární příčinou není zrakové postižení. Měla jsem pocit, že se tak trochu nepočítá s tím, že dítě s postižením zraku by mohlo trpět nějakým dalším handicapem. Od devadesátých let se touto problematikou, která je anglicky pojmenovaná Braille dyslexia, někteří zahraniční lékaři a speciální pedagogové zabývají intenzivněji.

Jak vzpomínáte na doby studia na vysoké škole?
Přijímačky na psychologii jsou velmi těžké i pro zdravého člověka. Lidem s postižením zraku je možné je modifikovat podle jejich požadavků, například zvětšením písma, větším množstvím času na vypracování apod. Požadavky se však formulují hůř, pokud nevíte, co v testech bude. Pro mě je škola modifikovala do vhodné formy hned třikrát. Prvním rokem jsem požádala jen o zvětšené písmo. Ale v testu byla i grafika, třeba najít ke třem symbolům čtvrtý podle určité logiky, nebo hledat odpověď ve sloupcích. I obrázek jen zvětšili. Pro mě, člověka s velmi sníženou zrakovou ostrostí a omezeným zorným polem, to byl neřešitelný úkol. Otázku bylo nutno položit jinak. Tenkrát jsem si ale řekla, že se na školu prostě dostanu. Až třetí rok byly pro mě testy srozumitelné. A až v polovině studia jsem začala mít pocit, že mě mezi sebe přijali jako rovnocenného partnera. A to pro mě bylo moc důležité.
Zřejmě nejkomplikovanějším předmětem pro mě byla statistika. Během výuky učitel zpravidla mlčel, psal na tabuli vzorce, výpočty, a já ztrácela kontext. Učebnici jsme neměli. S učitelem jsme se na formě zkoušky dohodli, ale pocit, že jsem statistiku zvládla zcela samostatně, jsem tehdy na rozdíl od ostatních předmětů neměla. Lidé ve škole ke mně byli vstřícní, výborně fungovala asistence, k dispozici byl počítač s hlasovým výstupem, ale chyběla mi odborná podpora, někdo, kdo by mi výklad přeložil do srozumitelného jazyka. V Brně tou dobou už takovou podporu poskytovalo středisko Teiresiás. Dnes velmi dobře funguje i Středisko handicapovaných studentů na pražské Vysoké škole ekonomické.

Antonín Vraný

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 7 duben 2021
OBSAH
ÚVODEM
Braillská soutěž a zpětná vazba
BRAILLSKÁ SOUTĚŽ – 2022
Soutěž ve čtení a psaní
STALO SE
Přehledně
Smutná zpráva z Aše
LIDÉ KOLEM NÁS
Zážitkem k poznání i pochopení
LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Tajemná noc
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 04/2021
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – III.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Apríl
ZDRAVÍ
Když imunitní systém pracuje nepřesně
SPORT
Černobílé problémy
ANEKDOTY NA ZÁVĚR
Ještě židovské…
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.