Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 5 březen 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Nesrovnávat nesrovnatelné! Nebo ano?
STALO SE: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Kdo navštívil Indii, chce se tam vrátit ihned nebo už nikdy
Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 2)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2021
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT (Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! – 3. díl)
ZDRAVÍ: Dokážou se naše zuby samy obnovovat?
Parkinsonův syndrom začíná obvykle nenápadně
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Jaká byla Paralympijská výzva 2020?
INZERCE
Tiráž


Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 2)


Pandemie v uplynulém roce zrušila nejednu svatbu, promoci nebo větší oslavu. O hromadnou gratulaci k prvním narozeninám přišla i malá Šarlota, dcera nevidomé Aleny. Na podzim 2020 jsme byli alespoň u shánění toho pravého dárku.
S Alenou vyrážíme do pražského obchodního centra. „Existuje asistence v obchodech, ale je to spíš o tom, že ten člověk s vámi jde a nakoupí to nejnutnější. Není to na to, aby člověk prošel hračkárnu a tam si vybíral dárky. Na to personál čas nemá,“ vysvětluje, proč není nákup dárku pro nevidomého nic jednoduchého. „Ideální je vzít si někoho jako doprovod nebo chodit někam, kde to člověk zná, a tam odhaduje, kde co případně najde. Mě by ani nebavilo vybírat dárek sama.“
Alena přistupuje k regálu, kde jsou plyšové polštáře pro děti. Po hmatu se snaží poznat, jaká zvířata mají polštářky představovat: „To je strašně těžké, když je to jen polštář. Žába s korunkou? No jasně, už cítím žabí nožičky.“ O kousek dál jsou dětské knížky. Alena si může na jednotlivé stránky nalepit štítek v Braillově písmu, aby věděla, co je tam za obrázek: „Myslím, že už je na čase, protože je Šarlotka dost kreativní. Knížky označím, abych neříkala žábě zajíčku a zajíčkovi žába. Ideální je označit si i barvu,“ popisuje.
K určování barev používají nevidomí detektor barev. Malou krabičku na baterky, která barvy rozliší a ohlásí. „Existuje colortest. Když ho přiložím, tak mi řekne barvu. Funguje to na bázi infra paprsku. My máme oblečení zděděné po dvou slečnách, dvojčatech. Všechno je růžové. Já se strašně těším na to, až budeme mít třeba modrou čepičku. Neznamená to, že když mám holčičku, že musí mít všechno růžové,“ těší se Alena.
Poradit si i bez doprovodu
Malá Šarlota leží v kočárku a pozoruje nakupující Alenu. Ta ji kontroluje po hmatu. Nepozná ale, jestli má zavřené oči a spí nebo jen tiše leží. Dítěti vyndavá mluvící panenku, která zpívá ukolébavku: „Ty bys chtěla ven, viď. Ale když se jezdí, tak musíme být v kočárku nebo v nosítku, to ty ale nerada,“ něžně mluví na dceru.
Alena potřebuje při nakupování doprovod i kvůli nápisům a cenovkám. Text jí ale dokáže přečíst i aplikace nebo chytrá kamerka. Umí číst, pozná barvy nebo vás provede po místnosti. „Je aplikace v telefonu. Praktičtější je ale zařízení – taková malá kamerová lupa, kterou si přicvaknete pomocí magnetu na brýle. Podíváte se směrem k předmětu a vyfotíte si ho. Hlasový výstup vám přečte nahlas nebo do sluchátka, co je tam napsáno, případně i cenu,“ vysvětluje.
V oddělení dětského oblečení chce Alena zjistit, jaké mají čepice: „Sháníme čepičku. Ta se určitě bude hodit. Velikost budu odhadovat podle ruky.“ Naproti je pak otočný regál s čelenkami do vlasů, se sponkami a gumičkami: „Jejej. To já doufám, že jí to čeká. Já jsem vždycky snila o tom, že budu mít dlouhé vlasy. Šarlota má ještě čas, i když už vlasy má a víc a víc jí houstnou.“
Dotyková komunikace
Holčička mámu při nakupování dál z kočárku pozoruje. „Myslím, že oční kontakt praktikuje i u mě, přestože nemá zpětnou vazbu. Je to tak přirozený reflex, že ho používá, ale mně se ozve i hlasově. A co třeba dělávala víc, když přilezla, tak na mě i sáhla. Dá mi vždycky najevo, že tam je.“ Alena si dál po hmatu prohlíží třeba protiskluzové ponožky. „Šarlotka už se staví. To stavění by mohlo být s ponožkami s protiskluzovým materiálem na chodidlech jistější,“ uvažuje.
Užít si den
Šarlota má ráda kolem sebe hodně lidí, velkou oslavu mít ale na začátku října kvůli šíření koronaviru nakonec nebude. „Bohužel to nevyšlo a já to plně respektuju, je to z důvodu, že nás stále provází covid a lidé se nechtějí potkávat, aby případně nenakazili nás nebo někoho druhého,“ komentuje Alena s pochopením. Oslava prvních narozenin tak bude malá. „Nevím, co by si přála Šarlotka, ale já bych si přála, abychom si ten den spolu užily. Chtěla bych zavzpomínat na to, když byla ještě v bříšku. Určitě zažít nějakou legraci. Ale ty legrace zažíváme každý den. Dostane i nějaký dort, doufám, že si do něj pořádně sáhne a že tam bude ta jedna svíčka.“
A co by přála svojí roční dceři? „Šarlotce přeji, aby byla hlavně zdravá, spokojená, pořád tak veselá a aby se mohla smát, ale i plakat, protože to je vlastně přirozený lidský projev.“
V prosinci začala nevidomé Aleně nová etapa života. Dcera Šarlota totiž začala chodit a v bytě naráží na věci, na které dřív nedosáhla. Venku zas může mamince utíkat. Alena si rizika uvědomuje a dceru se snaží maximálně hlídat. V rámci časosběrného projektu Radiožurnálu taky popsala, jak nevidomí sledují o Vánocích televizní pohádky nebo proč nejí kapra.
V listopadu a prosinci si Alena vyzkoušela on-line koncertování. Zpěv studovala na konzervatoři Jana Deyla. Úryvky z opery Carmen zazpívala koncem listopadu v rámci projektu Náruč plná písní. Za on-line koncertováním vyrazila na Slovensko.
„Koncertování letos nebylo moc, ale povedlo se. Měli jsme krásné dva koncerty v Bratislavě. Bylo to on-line, bez diváků. Bylo krásné si zazpívat, ale chyběl mi potlesk lidí, reakce, úsměvy, když jsme řekli nějaký vtip... Zkrátka už se moc těším, až budeme zpívat naživo a budeme tam mít reakce lidí,“ popisuje Alena své dojmy.
Kde je Šarlota?
Když byla Alena na Slovensku, dceru Šarlotu si nechala poprvé přes noc pohlídat. „Tuhle písničku bych chtěla poslat mým chůvičkám, které teď hlídají Šarlotku, a všem lidem, kteří mi pomohli k tomu, abych mohla být tam, kde jsem,“ vzkázala během přenosu.
V prosinci 2020 začíná Šarlota chodit. Pro Alenu to znamená intenzivnější hlídání. „Když ji zavolám, tak zpravidla přijde. Ale stane se, že když má jít spinkat nebo dělat, co se jí nechce, tak se neozve a stojí uprostřed místnosti,“ přiznává. „Nebo se taky stalo, že jsem ji šla uspat, nesla jsem mléko do postele a tam nikdo, protože se holčička sebrala a zkrátka odešla. Rozhodně nebude hloupá.“
Štědrovečerní večeře
Na Vánoce byla Alena s roční Šarlotou u kamarádky Blanky, které říkají babička. „Máme dneska 24. 12. a my jsme toho s babi moc nenaspaly. Malé jdou najednou čtyři stoličky, takže to byla veselá noc. Ale věřím, že už to bude dobré. Máme tady stromeček,“ svěřuje Alena svému zvukovému deníku. U sebe doma stromeček kvůli bezpečí dcery nemá a kapra si ke štědrovečerní večeři nedává kvůli skrytým kostem. K bramborovému salátu má většinou lososa. „K večeři budeme mít tradičně rybu. Já ale stejně jako Šarlota bez kostí. Dát si kapra není pro nevidomého úplně bezpečné a taky by zdržoval všechny ostatní. Takže co se týče kapra, tak toho si dám možná po večeři, po dárcích, k nějaké pohádce,“ vysvětluje Alena.
U pohádek v televizi si Alena zapíná zvukový popis pro nevidomé, díky kterému ví, co jednotlivé postavy na obrazovce zrovna dělají. „Pohádky sledujeme jak klasicky, tak i s komentářem,“ dodává. Třeba v Popelce běžný divák sleduje, jak macecha spěchá do kuchyně, kde kuchtík rozbil mísu, a macecha sundavá ze zdi karabáč. Alena a další nevidomí tenhle popis slyší vedle dialogů.
autoři: Veronika Hlaváčová, tš, als, prh
zdroj: radiozurnal.rozhlas.cz (5 dílů)
originál lze přehrát z adresy https://radiozurnal.rozhlas.cz/mamou-potme-ii-8396216/1 a další 4 díly


Obsah

ÚVODEM: Nesrovnávat nesrovnatelné! Nebo ano?
STALO SE: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Kdo navštívil Indii, chce se tam vrátit ihned nebo už nikdy
Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 2)
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2021
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT (Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! – 3. díl)
ZDRAVÍ: Dokážou se naše zuby samy obnovovat?
Parkinsonův syndrom začíná obvykle nenápadně
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Jaká byla Paralympijská výzva 2020?
INZERCE
Tiráž


Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 5 březen 2021
OBSAH
ÚVODEM
Nesrovnávat nesrovnatelné! Nebo ano?
STALO SE
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Kdo navštívil Indii, chce se tam vrátit ihned nebo už nikdy
Mámou potmě (Seriál Radiožurnálu – část 2)
ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 03/2021
O čem se moc nemluví – Staří nedospělci nebo mladí staří? – I.
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Náš rodný jazyk musí skousnout neuvěřitelné věci. Bojuj, češtino! – 3. díl
ZDRAVÍ
Dokážou se naše zuby samy obnovovat?
Parkinsonův syndrom začíná obvykle nenápadně
SPORT
Černobílé problémy
Jaká byla Paralympijská výzva 2020?
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR