Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 2 leden 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Kouzlo změn
STALO SE: Přehledně
Zemřel Vadim Petrov
LIDÉ KOLEM NÁS: Lyžování je to nejlepší, co může nevidomého potkat
NÁZORY A POSTŘEHY: Jak může pandemie koronaviru ovlivnit život zrakově postiženého
Mluvíme jinak. Tady jsou trendy češtiny pro sezonu 20/21
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – VI.
Částečné úvazky jsou šancí i pro zdravotně postižené
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Hostitelem 10. mezinárodní abilympiády bude letos Moskva
Jeden pes na 85 tisíc nevidomých. Vodicí pes je v Číně vzácnější než panda
ZDRAVÍ: Omlazování buněk bude léčit glaukom?
Proč míváme pocity brnění a mravenčení?

ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – VI.

V tomto závěrečném pojednání o přátelství si povšimneme několika mýtů a zkreslených pojmů, které nás mohou v hledání přátel dokonale pomýlit.
Jedním z nepochopených pojmů je komunikace. Většinou toto slovo překládáme jako předávání informací, které však samo o sobě přátelství nevytváří. Chceme-li, aby naše komunikace tvořila základ vztahu (přátelství), je třeba ji povýšit na sdílení – sdílíme nejen témata, ale radosti, starosti, bolesti a třeba i podíl na společném úsilí, které vede k vytčenému cíli.
Postmoderní společnost v nás často vzbuzuje pocit, že máme jakési právo na nekonečné uspokojování svých hmotných i duševních požadavků. Omylnou interpretací se nám dostává do podvědomí očekávání jakési nekonečné emoční slasti, jejímž dodavatelem je láska a přátelství.
K nepochopení dochází ve chvíli, kdy si partneři uvědomí, že jejich vztah je čistě symbiotický, tedy založený na oboustranné prospěšnosti. Pokud partneři nejsou na této formě vztahu jednoznačně dohodnuti, dochází k bolestnému zklamání u toho, kdo očekával hluboké porozumění a láskyplné opětování citů.
Velké rozčarování může v přátelském vztahu přinést též nereálné očekávání, že je náš protějšek bezchybný, obdivujeme svou kamarádku nebo kamaráda až k výšinám. Může to být proto, že máme potřebu někoho obdivovat anebo proto, že jsme byli v předchozích vztazích zklamáni. Ale obdiv není přátelství. Může být naším hnacím motorem nebo vodou na kamarádův mlýn, avšak k vyváženému, korektnímu a hlavně láskyplnému vztahu nedochází. Tato skutečnost se dříve či později projeví a zklamání je tu, než se nadějeme.
Někdy jsme v životě neměli dostatek příležitostí projevit ve vztazích svou moc. Nikdo nerespektoval naše názory, naše potřeby. Anebo zcela opačně – vždy jsme byli ti, kdo měli vztah „ošéfovaný“, my jsme měli dobré nápady nebo určovali podmínky soužití. A chceme to tak i nadále. Jenže – cosi se zvrtlo. V čase pozdních přátelství nám nemusí vycházet to, co bylo celý život naší prioritou.
Je tedy možné definovat oboustranně vyvážený, emancipovaný a zároveň citový vztah, který bychom rádi označili jako přátelský?
Nejblíže má k takovému pojetí vztahu forma lásky, kterou pojmenoval Tomáš Akvinský jako agapé. Je to láska pečující, která nehledá jen vlastní prospěch, ale dává a je schopná přijímat i něco hlubšího, případně vyššího, než je uspokojování praktických sociálních, kulturních i duševních potřeb. Je to vztah naplněný respektem, pochopením, úctou, upřímnou sdílností, laskavostí a odpouštěním partnerových nedostatků. Tento druh vztahu je vyvážený, oboustranně uspokojující, ale velmi draze zaplacený zkušenostmi a celoživotním zráním.
Zdá se, že takového vztahu by měli být schopni především senioři. Ti totiž vědí, co očekávat, vědí, jak důležité je dávat i přijímat, jak dobře je člověku, není-li sám.
Ale jak už to bývá, není všechno tak snadné, jak nabízí články v náboženských, filozofických nebo psychologických knihách. Ano, je dobré vědět, o čem je řeč, když se mluví o lásce nebo přátelství, ale zároveň je dobré se připravit na všednodenní skutečnost.
Reálný přítel, který je člověk jako já, nutně musí mít své nedostatky, jako i já je mám. Je moje přátelství schopné tyto nedostatky unést, mít rád druhého i s jeho neodstranitelnými chybami?
Zkušenosti nás také učí, že kde chybí komunikace (sdílení), nemůže vztah ani vzniknout, ani se udržet. Málokdy si však uvědomujeme, že může existovat i naprosto tichá komunikace, chvíle, kdy víme, na co ten druhý myslí, jaký má názor na něco, co se kolem nás nebo mezi námi děje. Není třeba své pocity za každou cenu oblékat do vyřčených slov. Jak kdysi napsal Miroslav Horníček – řeči někdy prospěje, postojí-li. Můžeme potichu souznít, můžeme potichu nesouhlasit, můžeme ale jen tak mlčet, třeba jen pro tu chvíli, kdy si užíváme vzájemnou přítomnost.
Agapé je investice s velkými riziky. Od spřízněné duše se mohu dočkat stejných zklamání nebo zranění, jako se mi to může stát kdekoliv. Od spřízněné duše to ale o mnoho víc bolí. Chci něco takového podstoupit? Ustojím to? Ustojí můj partner, přítel, kamarádka, když se něčeho tak bolestného dočká ode mě?
Čím jsme starší, tím víc víme o životě, o jeho smyslu a nástrahách. Mezi námi žije spousta seniorů, kteří jsou rozvedeni, a tedy sami. Napadá nás, proč si někoho k sobě nenajdou? Proč nehledají ani nové manželství ani hluboké přátelství? Vždyť přece – není dobře člověku samotnému!
Dospělí, a tím spíše starší lidé, většinou vědí, v čem hledat hodnotu, co jim přináší uspokojení a smysl. Paradoxně to může být samota. Nechtějí na své aktuální situaci nic měnit, protože jim vyhovuje být sami se sebou, konečně se nikomu násilně nepřizpůsobovat, neřešit konflikty. Dávají přednost krátkodobým nebo nezávazným vztahům, protože nejsou připraveni na ty dlouhodobé a zavazující. Uvítají vztah, když na něj budou připraveni, nikoliv kvůli tomu, aby nebyli sami.
Celý život se učíme, a to platí i o přátelství. Učíme se v komunitě, učíme se ve vztahu s jednotlivci. Jenže existuje něco, čemu psychoterapeut Jan Vojtek říká „mentální incest“. To je velmi ošidná situace. Cituji:
„Osvěžující pokec s tou stejnou kamarádkou, kterou pravidelně potkáváme celý život, může ve stáří představovat riziko.
Pokud jsme v kontaktu se stejnými lidmi, čelíme stejným názorům a neměnícím se informacím, z mentálního oživení se najednou stane tzv. mentální incest.
Stejné myšlenky jsou totiž pro mozek náramně pohodlné. Mozek nenávidí dilemata. Jejich řešení je extrémně energeticky náročné. Musím-li je otevřít, odpovídat si na složité otázky, tělo nutně investuje do takového procesu mnoho sacharidů, a to se mu samozřejmě nechce.
Zde tkví odpověď na otázku, proč se starší lidé brání novým výzvám a tématům. Proč se neustále utvrzují v jedné zažité pravdě.“
Mnohé výzkumy v oboru sociální psychologie potvrzují, že fyzické zdraví i mentální akceschopnost se nejlépe posiluje a prohlubuje v komunitním životě. Není vždy snadné se zapojit, jsme-li zvyklí na celoživotní model táta, máma, dítě. Ale jde to. Mnozí členové spolků, kde se sdružují lidé se zrakovým postižením, jsou toho živým důkazem. A nemyslím si, že jsou snad lépe vybaveni zkušenostmi v internátních školách. Spíš spontánně dokazují, že se nebojí života ve společenství, které sice může mít daleko k ideální společnosti, ale které umožňuje seberealizaci a navazování nových přátelství.
V letošním roce, kdy je celá Evropa zatížena protiepidemickými opatřeními, mají k sobě lidé s handicapem technicky ještě dál, než tomu je za normálních okolností. A přesto – ti, kteří už přátelství navázali, jsou i nadále, aktuálně sice v distančním, ale přece jen trvajícím přátelském vztahu. Mnozí, kteří se dosud spoléhali jen na živé setkání, případně telefon, sdílejí svůj život nejen na sociálních sítích, ale naučili se skype a další technologie, které jim umožňují ten kýžený zdravý pokec, byť jen on line. Vím o jednotlivcích, kteří, ač nevidí, zapojili přátele a pořizují klipy, videa a další produkty, kterými obohacují nudný život s covidem v patách přátelům, známým i příbuzným. Je úžasné, když se třeba ze Šumperka ke mně elektronickou poštou dostane nabídka on line koncertu nebo z Varnsdorfu video s tančícími nevidomými včetně vodicího psa. Nemít přátele, nevěděla bych nic a byla bych chudá. Takhle vím, že přátelé žijí a že se můžeme navzájem velice obohacovat.
Jednoduchý návod na získání přátel v seniorském věku neexistuje, bez ohledu na stupeň epidemické zátěže. Spolu s Janem Vojtkem jsem přesvědčena, že s přibývajícími roky a leckdy nepěknými zkušenostmi se hranice mezi zónami komfortu, učení a strachu ztenčují. Seniory nelze přesvědčovat argumenty nebo mentorováním. Spíše hledejme inspiraci a pomozme zviditelnit ty, kteří svůj strach z rizika překonali a chtějí se nejen učit nové věci, ale poznávat nové lidi a na chvíli zapomenout na pohodlí a bezpečí gauče a ozvučeného tabletu.
Jako všechny vztahy, je i přátelství mezi seniory dynamické, a ne vždy lze uplatnit nějaká univerzální a striktní pravidla. Stejně jako jiná forma lásky, vyžaduje přátelská láska – agapé - úsilí, toleranci a odpovědnost. Porozumění a budování vztahů se zejména v seniorském věku ukazuje jako snad nejdůležitější součást celého lidského života. Nechtějme patřit k těm, kteří budou až do smrti prožívat pocity, že promarnili svoje šance na dobré stáří. Nikdy není pozdě na dobrou změnu, ale rozhodnout se musí každý sám za sebe.
Dr. Jaroslava Novotná

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 2 leden 2021
OBSAH
ÚVODEM
Kouzlo změn
STALO SE
Přehledně
Zemřel Vadim Petrov
LIDÉ KOLEM NÁS
Lyžování je to nejlepší, co může nevidomého potkat
NÁZORY A POSTŘEHY
Jak může pandemie koronaviru ovlivnit život zrakově postiženého
Mluvíme jinak. Tady jsou trendy češtiny pro sezonu 20/21
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – VI.
Částečné úvazky jsou šancí i pro zdravotně postižené
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Hostitelem 10. mezinárodní abilympiády bude letos Moskva
Jeden pes na 85 tisíc nevidomých. Vodicí pes je v Číně vzácnější než panda
ZDRAVÍ
Omlazování buněk bude léčit glaukom?
Proč míváme pocity brnění a mravenčení?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.