Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA, časopis pro zrakově postižené číslo 2 leden 2021

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Kouzlo změn
STALO SE: Přehledně
Zemřel Vadim Petrov
LIDÉ KOLEM NÁS: Lyžování je to nejlepší, co může nevidomého potkat
NÁZORY A POSTŘEHY: Jak může pandemie koronaviru ovlivnit život zrakově postiženého
Mluvíme jinak. Tady jsou trendy češtiny pro sezonu 20/21
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – VI.
Částečné úvazky jsou šancí i pro zdravotně postižené
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Hostitelem 10. mezinárodní abilympiády bude letos Moskva
Jeden pes na 85 tisíc nevidomých. Vodicí pes je v Číně vzácnější než panda
ZDRAVÍ: Omlazování buněk bude léčit glaukom?
Proč míváme pocity brnění a mravenčení?

NÁZORY A POSTŘEHY: Jak může pandemie koronaviru ovlivnit život zrakově postiženého

K napsání článku mě přivedla současná situace, pandemie koronaviru. Myslela jsem si, že povídání na toto téma přenechám jiným, ale v poslední době se na mě obrátila některá média s žádostí o vyjádření na toto téma. Následující text tedy přináší můj pohled na danou problematiku. Je zřejmé, že každý z nás je originál, a tak máme i rozdílné pohledy na svět, a tak co jeden považuje za nepřekonatelný problém, jiný jej řeší s lehkostí sobě vlastní.
Mě samotné se situace dotýká tak nějak ve dvou směrech – jednak jako člověka, který má zrakový hendikep, ale i jako pracovníka v sociálních službách, který poskytuje službu těm, jichž se to bezprostředně dotýká – lidí se zrakovým znevýhodněním.
V čem vidím největší úskalí této doby pro člověka se zrakovým postižením? Za prvé je to povinnost nosit zakrytá ústa a nos. Když se člověk orientuje převážně pomocí sluchu, a přijímá tak většinu informací z okolí, pak je velmi frustrující neustálé soustředění na to, co druzí říkají. Pod rouškou je špatně rozumět, špatně se artikuluje a musí člověk mluvit hlasitěji, aby mu bylo tak nějak rozumět. Věřím, že s tímto mají problém nejen zrakově postižení.
S ústenkou souvisí i zhoršení orientace, a to v tom smyslu, že má-li člověk zbytek zraku, který při své prostorové orientaci využívá, pak ústenka pod očima působí na orientaci rušivě. Já sama mám tendenci ji šoupat dolů pod okem, na kterém mám zbytek zraku. Také stále jakoby natáčím hlavu jedním uchem směrem k tomu, kdo hovoří, abych ho lépe slyšela. S nošením ústenky také souvisí zamlžování brýlí, ať jsou dioptrické či sluneční proti přesvícení. Toto samozřejmě řeší všichni ti, co musí nosit brýle. Je to velmi nepříjemné a otravné.
Udržování bezpečné vzdálenosti – o tom se také hodně mluví. Je asi zřejmé, že člověk, který má problém se zrakem, nemůže dobře odhadnout dostatečnou vzdálenost. Věřím, že kolemjdoucí to pochopí a sami dodrží potřebný odstup. Jenže mně ale vadí, že si to sama nemohu ohlídat, neboť jsou tací, kteří rozestupy neřeší a nevadí jim to. Mně to vadí, ale odhad prostě nemám.
Cestování MHD – zde nastává problém podobný. Lidé bez zrakového hendikepu se jistě snaží, je-li to možné, se v hromadné dopravě neshlukovat na jednom místě. Zrakově postižený nemá ale přehled o tom, jak jsou lidé ve voze rozmístěni. S cestováním souvisí zrušení nástupu prvními dveřmi, kterými normálně zrakově postižení nastupují. V Plzni řidiči občas i tak otevřou, že pro nevidomé je výjimka, ale ne vždy se to zadaří. Ve všech městech republiky to ale tak není. Takže i tímto krokem je cestování ztíženo, když není možné nastupovat v místě označníku na zastávce např. městské hromadné dopravy. (V Praze toto v případě daného omezení nelze, uvnitř vozu jsou i fyzické bariéry. – pozn. red.)
S dodržováním sociálního distance souvisí i strach lidí pomáhat druhým. Občas se mi stávalo, že se vás někdo ujal na přechodu a táhl vás na druhou stranu, aniž by se optal, zda je jeho pomoc žádoucí. V této době si to asi každý rozmyslí z obavy z možné nákazy. I když věřím, že ochotných duší je stále více než těch, co se bojí. Sociální izolace – tento problém se jistě týká nejen zrakově postižených. Já to beru z pohledu svého hendikepu a lidí, s kterými pracuji. Z mojí praxe vím, že lidé se zrakovým postižením často navštěvují různé sociálně-aktivizační služby, kde se potkávají s lidmi se stejným hendikepem. Mohou si vzájemně svěřovat své životní příběhy, získávat nová přátelství, vzájemně se inspirovat a motivovat. Také se společně vzdělávají, učí se novým dovednostem či vyrážejí na společné výlety nebo vycházky. Často tito lidé mají ve svém životě pouze onu sociální službu, která jim denně pomáhá zvládat jejich každodenní starosti v souvislosti s jejich postižením.
Stejně tak se to týká i služeb rehabilitace těžce zrakově postižených, kde se učí lidé se zrakovým hendikepem zvládat svůj život v rámci svých zrakových možností – učí se postupy a procesy, které jim pomohou na jejich cestě k samostatnosti. Ať jsou to úkony spojené se sebeobsluhou – péče o sebe, domácnost, vaření, praní, péče o oděv, nebo v neposlední řadě kurz prostorové orientace a samostatného pohybu. I když nebyly všechny tyto služby na podzim zastaveny, pak na jaře ano. Všichni tito lidé museli na spuštění služby čekat dlouhé měsíce, a tak se prodlužovala doba, kdy mohli propadat úzkosti a depresím, jelikož oddalování výuky nových věcí nic pozitivního nikomu nepřineslo. I když nyní služby v omezené míře běží, tak i ti, co je potřebují, mají obavy ze styku s jinými lidmi kvůli nákaze, a tak se opět prohlubuje míra frustrace.
Stejně je to s nácvikem obsluhy kompenzačních pomůcek. Člověk čeká na vyřízení žádosti o kompenzační pomůcku několik měsíců, někdy i rok. Když má pomůcku konečně doma, tak se na ni může jen koukat, neboť služba poskytující výuku má provoz pouze distančně, což je ale samozřejmě pochopitelné. Pro ty, kteří jsou technicky zdatní, tak lze nácvik práce s pomůckou udělat např. po Skype či přes jiné formy online nástrojů, ale ne všichni tuto možnost mají. A určitě se nemůžeme divit sociálním pracovníkům, že návštěvy v domovech klientů omezili.
Ztráta zaměstnání – i to se týká zrakově postižených. Hodně z nich muselo kvůli pandemii zůstat doma a nevědí, zda i poté budou mít zaměstnání, kam se vrátit. Všichni víme, že získat práci jako OZP není jednoduché. Zrakově postižení jsou maséři, hudebníci, pracovníci v různých expozicích, ale také návštěvníci seniorů aj. Těchto všech se již několik měsíců dotýká uzavření služeb, produkcí a sociálních zařízení.
Školství – je třeba rovněž zmínit sice krátké, ale jistě zásadní uzavření speciálních škol. Věřím, že pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami to bylo velmi náročné. Tito studenti mají své metody, postupy, a dokonce i asistenty, na které je třeba během procesu výuky brát zřetel. Což jistě v domácím prostředí nešlo zcela efektivně uskutečnit stejně, jako to lze ve specializované instituci. Bylo to jistě náročné pro studenty i pedagogy. Uzavření škol, které v tuto chvíli pro některé žáky stále trvá, je jistě náročné i např. pro zrakově hendikepované rodiče, kteří mají své děti na distanční výuce.
Pravda je, že každá krize nás učí hledat nové možnosti a postupy. Rok 2020 nás v překonávání sama sebe a výstupu z komfortní zóny jistě vyškolil dostatečně, tak si přejme, ať rok 2021 je pro nás všechny méně záludný v překonávání náročných výzev. A pokud snad budeme čelit nějaké další epidemii či pandemii, tak si přeji, ať ve vládních nařízeních se více hledí na potřeby lidí s hendikepem.
Linda Albrechtová
Zdroj: blindicka.com

Obsah

Hlavička časopisu

Ročník 105 číslo 2 leden 2021
OBSAH
ÚVODEM
Kouzlo změn
STALO SE
Přehledně
Zemřel Vadim Petrov
LIDÉ KOLEM NÁS
Lyžování je to nejlepší, co může nevidomého potkat
NÁZORY A POSTŘEHY
Jak může pandemie koronaviru ovlivnit život zrakově postiženého
Mluvíme jinak. Tady jsou trendy češtiny pro sezonu 20/21
ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – VI.
Částečné úvazky jsou šancí i pro zdravotně postižené
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Hostitelem 10. mezinárodní abilympiády bude letos Moskva
Jeden pes na 85 tisíc nevidomých. Vodicí pes je v Číně vzácnější než panda
ZDRAVÍ
Omlazování buněk bude léčit glaukom?
Proč míváme pocity brnění a mravenčení?

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.