Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 12 Červen 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

ÚVODEM: Učňovské párky, učňovské stříhání…
AKTUÁLNĚ: Proti diskriminaci nevidomých ve zpravodajství ČT: prezident SONS žaluje televizi
STALO SE: Z mezinárodní soutěže
S bílou holí pro Bílou pastelku
Cena Adolfa Heyduka pro Katedrálu sv. Václava v Olomouci
Cena Olgy Havlové pro šéfa spolku neslyšících
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Severská chůze s hůlkami je vhodná i pro nevidomé
Z mého života s hendikepem
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Procházka Poznaní
V Praze je nová stimulační místnost pro děti s postižením zraku
ZDRAVÍ: Uveitida neboli nitrooční zánět je velmi závažné a bolestivé onemocnění
KULTURA: Najednou baf – a byl tam Miro; Nevidomá zpěvačka nahrává s hitmakerem Žbirkou v Abbey Road
Neviditelná výstava slavila celý měsíc své sedmé narozeniny
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Střípky z 26. ročníku abilympiády
INZERCE

Z mého života s hendikepem

Nepříliš často se v redakční poště objeví nevyžádaný text, který může prakticky bez dalších úprav do tisku. Který má co říct a říká to stručně, neužvaněně, doslova moderní formou – a přitom jde o autora, který již překročil devadesátku! Jeho vzpomínky zapsala Mgr. Jiřina Mayerová – nic víc o sobě nenapsala, ale soudím, že bez autorova souhlasu, mj. i s formou textu, by se to neobešlo. Takže děkujeme i za čtenáře ZORY a za sebe doufám, že následující text si všichni vychutnají.

sj

Dětství
Narodil jsem se v roce 1937 na Valašsku takřka nevidomý, zbytky zraku zcela zmizely v roce 1990. Pocházím z dělnické rodiny. Tatínek pracoval ve zbrojovce ve Vsetíně, bydlel v internátě a domů dojížděl každý týden. Zemřel, když mi bylo 11 let. Maminka pomáhala sedlákům, pracovala v lesích a na polích, jak bylo potřeba. Moji rodiče měli celkem devět dětí, tři bratři zemřeli při porodu. Z chlapců žiji sám a se mnou ještě pět sester. Všechny sestry se narodily zdravé, já jsem se narodil s oční deformací a viděl jsem i s mnoha dioptriemi jen na jedno oko. Aby toho nebylo málo, chodil jsem do školy spolu s ostatními zdravými dětmi, a stalo se jednou, že jsme po sobě házeli těžkými dřevěnými penály – říkali jsme jim truhlice. Mne penál zasáhl do oblasti oka, na které jsem trochu viděl, a bylo štěstí, že jsem o tohle oko nepřišel již tehdy. Zůstaly mi tedy jen zbytky zraku, které se však časem také ztratily.
Ve škole se oční vada brzy projevila, a tak ředitel školy ve Velkých Karlovicích, kde jsme bydleli, mi zařídil školní docházku v Brně, v internátní škole pro nevidomé děti. Vzpomínám si ještě z dětství na příhodu, v níž špatný zrak sehrál hlavní roli – bydleli jsme na kopečku a dole tekl potok. Špatně jsem viděl lávku přes něj, a tak jsem jednou skončil místo na lávce v potoce. Jinak jsem jako dítě byl ještě schopen chodit s maminkou na práci do lesa a na pole, nebo sám pást sedlákům krávy.

Internátní speciální škola pro děti nevidomé a se zbytky zraku v Brně
Ve třídě nás bylo jen 12 dětí a výuka byla přizpůsobena našim potřebám a omezeným schopnostem. Naučil jsem se tak bodovému slepeckému písmu, které používám dodnes jak při čtení, tak psaní. Také jsem se naučil šachové hře, a i tato zábavná hra mě doprovází až dodnes, v domově pro seniory nebo v TyfloCentru Ústí n. Labem. Rád vzpomínám i na hodiny ručních prací, hudební výchovy či výuky jazyků. Paní učitelka Kovářová kromě ruštiny učila ve volném čase dalším jazykům a já jsem měl dokonce roli časoměřiče – hlídal jsem čas výuky na slepeckých hmatových hodinkách. Škola měla také velký dvůr a zahradu, kde bylo možné i sáňkovat a bruslit nebo hrát hokej. Bruslili jsme i na veřejném kluzišti na brněnské přehradě. A nejhezčí vzpomínky mám na školu v přírodě, kam jsme jezdili na celý měsíc.
Po dokončení základní školy jsem pokračoval na odborném učilišti v Praze Krči, obor čalouník. Toto řemeslo jsem poté uplatnil v zaměstnání v Krásné Lípě. Většinu života však žiji v Ústí nad Labem.

Vzpomínky na Ústí nad Labem
V tomto městě jsem nalezl práci ve výrobním družstvu Karko, které zaměstnávalo i hendikepované. Pracoval jsem zde v košíkárně a také na vrátnici a ve skladě. Pamatuji si na nepříjemnou událost, která se mi přihodila – proutí, které košíkáři ke své práci potřebují, se musí namáčet ve velkých kádích a voda se musí vyměňovat. Jednou voda tekla kolem košíkárny až k vrátnici, tak jsem myslel, že je to voda z kádí. Ve vedlejší místnosti však došlo k tomu, že voda vytékala odtud z otevřeného kohoutku, protože ho někdo nezavřel, když byla ve městě přerušena dodávka vody. Tuto místnost jsem nekontroloval, což ovšem byla moje povinnost, a tak Karku vznikla škoda, kterou jsem musil uhradit. Byly mi odebrány prémie.
V Karku jsem vedl šachový oddíl. S šachisty jsme hráli šachové turnaje v Ústí a v dalších městech, vyhráli jsme okresní přebor, dále se nám ale nepodařilo postoupit. Také tím, že jsem na vrátnici pracoval jenom čtyři dny a čtyři dny jsem měl volno, mohl jsem se věnovat hodně šachům. Stejně mě bavila i turistika. S oddílem jsme jezdili po celé republice. Zhruba před třiceti lety jsem prodělal šedý i zelený zákal, operace se však nepovedly a zbytky zraku zcela zmizely. V současné době žiji v Domově pro seniory v Ústí n. Labem a hodně času věnuji opět šachům, audioknihám a pasivnímu sportu, nejvíc mě baví sledovat utkání našich hokejistů.
Ve svém věku se cítím relativně dobře, což přeji i všem čtenářům, šachistům a turistům.

Váš Ludvík Ohryzek, 2018

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 12 Červen 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková,
Mgr. Ing. Antonín Vraný
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Učňovské párky, učňovské stříhání…
AKTUÁLNĚ
Proti diskriminaci nevidomých ve zpravodajství ČT: prezident SONS žaluje televizi
STALO SE
Z mezinárodní soutěže
S bílou holí pro Bílou pastelku
Cena Adolfa Heyduka pro Katedrálu sv. Václava v Olomouci
Cena Olgy Havlové pro šéfa spolku neslyšících
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Severská chůze s hůlkami je vhodná i pro nevidomé
Z mého života s hendikepem
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Procházka Poznaní
V Praze je nová stimulační místnost pro děti s postižením zraku
ZDRAVÍ
Uveitida neboli nitrooční zánět je velmi závažné a bolestivé onemocnění
KULTURA
Najednou baf – a byl tam Miro
Neviditelná výstava slavila celý měsíc své sedmé narozeniny
SPORT
Černobílé problémy
Střípky z 26. ročníku abilympiády
INZERCE

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.