Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 11 Červen 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Dum spiro spero
Pozvání na soutěž ve čtení a psaní
STALO SE: „A je to!“ Košile je zapnutá a pověšená na ramínku.
Přístroj přiblíží nevidomým okolní krajinu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: MOSTY – Luboš Zajíc
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 06/2018
O čem se moc nemluví – Hypochondrie
Kurz Jak na iPhone pro pokročilé
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Zařízení MyEye má českou verzi
ROZHOVOR: O léčivých bylinách, alternativní medicíně i přírodě s Magdalénou Dobromilou Staňkovou
ZDRAVÍ: Výživa a krevní skupina AB
KULTURA: Na Festivalu integrace Slunce v Paláci Akropolis vystoupili také studenti Gymnázia pro ZP a SOŠ pro ZP
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
S Jaroslavem Slaninou o stolních hrách pro nevidomé
INZERCE


LIDÉ KOLEM NÁS: MOSTY – Luboš Zajíc


Mgr. Luboš Zajíc je příjemný mladý muž s noblesním chováním a moudrým myšlením, jak se na právníka sluší. Jenže, tento renesanční člověk se nevěnuje jen právu a sociálně právní pomoci lidem se zrakovým handicapem. Výraznou součástí jeho osobnosti je i hudební profese a hluboký zájem o pedagogickou práci na tomto poli.

Vím o vás, pane magistře, že vám letos bude čtyřicet čtyři let, a že váš hlavní pracovní úvazek je v Základní umělecké škole na Spořilově. Vystudoval jste Deylovu konzervatoř, vaším oborem jsou dechové nástroje, konkrétně klarinet, saxofon a zobcová flétna. Učit na tyto nástroje jste začal ještě při studiu na konzervatoři v roce 1994 a na stejné spořilovské hudební škole učíte děti dodnes. Vaše práce vás baví a jako pedagog můžete být spokojen s úspěchy většiny svých dětí. Jak se vám přihodilo, že jste se stal právníkem? Nebyl jste dokonce inspirován jinými podobnými hudebníky a právníky v jednom?
„Nikoliv, takhle romantické moje úmysly nebyly,“ uvádí věci na pravou míru Luboš Zajíc. „Když mi bylo asi třicet let, objevovaly se různé zprávy, které varovaly před klesajícím zájmem o hudební školy, a tedy i ubýváním učitelských míst. Tehdy mě napadlo, že by bylo dobré mít ještě jedno zaměstnání, které by mě bavilo a zároveň uživilo mou rodinu, kterou jsem již tehdy měl. Ponechal jsem stranou vysokou pedagogickou, protože mě všechny ty pedagogické teorie nebavily už na nástavbě, kterou jsem kdysi absolvoval. Vynechal jsem i matematická studia, jakkoliv miluji matematiku a přesnost. Nemám z matematiky maturitu, a tak ani žádná vysoká se zaměřením na přírodní vědy pro mě nebyla. Nicméně, moje láska k přesnosti mě nakonec přivedla ke studiu práv, a dodnes tohoto rozhodnutí nelituji.“

Zabýval jste se tehdy myšlenkou být prospěšný klientům se zrakovým postižením?
„Ne, řeknu upřímně, že tento motiv jsem neměl. Můj sen byl stát se soudcem. Jenže začal jsem studovat poměrně pozdě, a i rodina představovala určité omezení. Byl jsem tedy velmi rád, když mě oslovila SONS a já mohl ve třetím ročníku nastoupit v sociálně právním oddělení v Praze, v Krakovské ulici. Tehdy jsem tuto možnost uvítal jako velmi zajímavou praxi v práci s lidmi, ale okolnosti se vyvinuly trochu jinak, než jsem předpokládal. Pracoval jsem tehdy s Lucií Víškovou, která byla inspirativní a zkušená v tom, jak komunikovala s lidmi, jak zodpovědně jim pomáhala. Když se jí znovu vrátila nevyléčitelná nemoc a ona zemřela, najednou tu nebyl nikdo, kdo by sociální poradnu podržel. Tak jsem zůstal a ten model Lucie Víškové jsem se snažil přijmout i pro svou další práci. Časem jsem pochopil, že by bylo pro mne dobré, abych dělal něco nejen pro své žáky, ale i pro komunitu zrakově postižených, jejíž součástí jsem se cítil.“

Vy jste, pane magistře, ukončil právnickou fakultu UK v Praze v roce 2010. Právníci, které jsme znali z předchozí generace, a kteří, stejně jako vy, byli třeba zcela nevidomí, neměli ke svému studiu jiné pomůcky než Pichtův psací stroj a poměrně rozměrný kazetový magnetofon. Všechno si museli nechat načíst na kazety, později už třeba pracovali s Eurekou nebo s jednoduchým digitálním systémem tehdejších počítačů. Znamenalo to pracovat s nekvalitními skeny, se zvukem. Jak jste na tom byl s výbavou pro studium vy?
„Já už to měl jednoduché,“ pochvaluje si magistr Zajíc. „Samozřejmě, běžně jsem používal počítač, a protože studium práv je především studium textů, měl jsem otevřenou cestu. Prakticky hned se začátkem digitalizace se na fakultě vytvořilo maličké oddělení, kde pomáhali zrakově postiženým studentům. Byl tam k dispozici i počítač vybavený Jawsem a skenerem. Texty nám však skenovalo hlavně středisko při matematické fakultě vedené tehdy Milošem Šmídem. Tam nám skenovali prakticky všechno, co jsme si přinesli, tedy především skripta. Tehdy už existovalo ASPI, což je Automatizovaný systém právních informací, které umožňuje neomezený přístup k digitálně upraveným textům, tedy především právním předpisům, judikátům atp. Když to shrnu, jsem přesvědčen, že za současných podmínek je studium práv pro zrakově postižené dobrá volba, především z hlediska přístupnosti ke studijním materiálům.“

Teoreticky vás připravila pro vaše povolání právnická fakulta. Kdo vás připravil pro praxi?
„Já jsem nikdy neměl žádné zásadní problémy s komunikací. Od dvaceti let učím, musel jsem se rychle naučit zvládat interakci nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. A pokud jde třeba o specifiku zrakově postižených klientů, nepociťoval jsem žádné zábrany nebo bloky. Problematika zrakově postižených je mi natolik blízká, nakolik jsem se v komunitě stejně postižených v životě pohyboval.“

Na svém pracovišti, tedy v sociálně právní poradně SONS, jejíž jste nyní vedoucí, máte vyhrazené hodiny pro přímou práci s klienty, kromě toho pracujete na návrzích pro úpravu vlídnějších právních předpisů pro zrakově postižené, účastníte se porad a připomínkových řízení třeba na ministerstvu práce a sociálních věcí. Jezdíváte také na odbočky SONS? Jakým způsobem přenášíte potřebné informace do oblastních odboček nebo jiných uskupení, kde se vyskytují členové nebo i nečlenové se zrakovou vadou a sociálně právními problémy navíc?
„Výjimečně jsme se domluvili s kolegy z Oblastní odbočky v Šumperku, že jsem přijel na celé dopoledne konzultovat klientské individuální potřeby. Odbočky nebo Tyflocentra samozřejmě objíždím, když si mě pozvou, přednáším o nových předpisech anebo na téma, které si odbočka zadá. Na odbočkách ale průběžně poskytují odborné poradenství vyškolení sociálně právní poradci. Ti poskytují základní pomoc v oblasti sociálního zabezpečení, nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění, jsou informováni o všech aktuálních právních předpisech, které se týkají zrakově postižených. V poslední době jsme často odpovídali třeba na dotaz o předpisu, který uděluje výjimku živnostníkům se zrakovou vadou při jinak povinném používání elektronických pokladen (EET).“

Jak tedy funguje pražská sociálně právní poradna, když větší část služeb se odehrává v oblastních odbočkách?„Pokud jde o přímou práci s klienty, v Praze se ujímáme zapeklitějších případů, které nám buď předávají z oblastí anebo klienti přijdou sami. Jsou to záležitosti více specificky právní. Kromě přímé práce s klienty se hodně věnujeme metodickému vedení oblastních poradců, zveme je pravidelně na doškolovací kurzy, z kterých je nutno složit zkoušky. Samozřejmě také konzultujeme problémy, které jsou složitější.“

Kromě vás pracují v sociálně právní poradně v Praze další vaše kolegyně. V kterou dobu je možné do poradny zavítat, aby byl někdo z právníků přítomen?
„Pro klienty jsme tu každý pracovní den dopoledne i odpoledne. Jen je dobré předem zavolat, jednak aby se předešlo možnému čekání a jednak proto, abychom se mohli na konkrétní záležitost co nejlépe připravit. Kromě osobního setkání vyřizujeme spoustu telefonických a e-mailových dotazů. Máme i záznamník, kam lze nahrát dotaz nebo vzkaz, a my se v nejbližší době klientům sami ozveme.“

Vy i vaše kolegyně právnička máte úplnou kvalifikaci pro sociálně právní pomoc. Sami školíte pracovníky na oblastních odbočkách, aby získali potřebné certifikáty jako pracovníci v sociálních službách. Je tedy nutné, abyste se ještě dále vzdělával?
„Všichni zaměstnavatelé, kteří mají ve svém týmu sociálně právní poradce, musí ze zákona dbát na to, aby se pravidelně účastnili akreditovaného školení nebo stáže, a to 24 hodin ročně. Tak i já se snažím absolvovat takový kurz, který pro mě bude přínosem, když budu např. připravovat školení pro naše oblastní poradce. Mám na starosti velký blok našeho akreditovaného kurzu, a tak musím velmi pečlivě a do hloubky prostudovat všechno, co pak budu sám školit. Tato příprava, která je velmi důkladná a nutno ji brát s maximální odpovědností, mi poskytuje stále aktualizované a navíc zpřesňující informace o jednotlivých tématech. A také je důležité, abych přednášel srozumitelně a s největším možným přehledem. Každý měsíc píšu článek do časopisu Zora, který se týká určitého tématu. I pro tuto příležitost musím téma velmi pečlivě a podrobně prostudovat. Pak z toho vyabstrahuji sdělení, které by mělo být maximálně srozumitelné pro běžného čtenáře.“

Sám jste od dětství nevidomý. I mezi sociálními poradci na oblastních odbočkách jsou někteří s lehčí nebo těžší zrakovou vadou. Domníváte se, že sám fakt, že je sociální pracovník takto postižený zlepšuje porozumění a vcítění ke klientovi, který má stejný zdravotní problém?
„Myslím si, že to, zda má pracovník zrakový handicap, není rozhodující pro jeho postoj ke klientovi. Spíš je důležité, jestli měl pracovník příležitost se účastnit života zrakově postižených v jejich komunitě. Jestliže se bude vidící člověk mezi zrakově postiženými delší dobu pohybovat, pochopí, co řeší za problémy, jakým způsobem fungují, a také, jestli je jejich svět pro něho přijatelný. Potom určitě nebude mít žádný důvod k selhání v konkrétní pomoci nebo komunikaci. Naopak to platí pro zrakově postiženého pracovníka, pokud bude sám žít v izolaci, těžko bude empatický a schopný porozumět druhému člověku. Někdy je ale zrakový handicap výhodný – a to tehdy, když klient má oprávněný nebo i neoprávněný pocit, že mu nerozumíme, že nejsme na jeho straně. To sice může být pravda, ale přesto je výhoda, že na mě nemůže vytáhnout takový ten mechanizmus – co vy mi budete povídat, sám jste nikdy nezažil, jaké to je nevidět! Naopak, je možné mu z vlastní zkušenosti navrhnout nějaké řešení, ke kterému by takovou důvěru neměl, kdybych já sám dobře viděl. Nicméně, poskytování kvalitního poradenství je závislé na spoustě podmínek, nikoliv na míře zrakového vnímání.“

Převážnou část svého života pracujete s lidmi, kterým poskytujete profesionální oporu, a to jak na poli hudebním, tak i na tom poradenském. Máte někdy pocit, že byste mohl vyhořet?
„Někdy se toho vyhoření trošku bojím, ale jde především spíš o tu teoretickou část mé práce. Nechci být rutinní a stereotypní ani při psaní článků, ani při přípravě kurzů. Nejsem typ, který si nosí problémy druhých domů, jako relaxaci a odreagování však provozuji sport, rád hraju showdown, tam si mužský správným způsobem odreaguje ty všelijaké potřeby s něčím nebo někým se porvat. Moc mi vyhovuje, že tenhle zápas má pravidla a hraje se fér. Docela dost čtu, taky mi pomáhá hudba, to je přece úžasný způsob odreagování. Je dobré si uvědomovat, že každá podpora nebo pomoc, a teď myslím především v tom právnickém smyslu, má určitá omezení. Nemohu pomáhat nad objektivní možnosti, ale určitě to nesmím prožívat jako zklamání. Tyhle pocity by prostě k ničemu nebyly. To raději pojedu s přáteli na nějakou sportovní akci nebo si zajdu na koncert,“ doporučuje magistr Luboš Zajíc s úsměvem.

Rozmlouvala Jaroslava Novotná.


Obsah

ÚVODEM: Dum spiro spero
Pozvání na soutěž ve čtení a psaní
STALO SE: „A je to!“ Košile je zapnutá a pověšená na ramínku.
Přístroj přiblíží nevidomým okolní krajinu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: MOSTY – Luboš Zajíc
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 06/2018
O čem se moc nemluví – Hypochondrie
Kurz Jak na iPhone pro pokročilé
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Zařízení MyEye má českou verzi
ROZHOVOR: O léčivých bylinách, alternativní medicíně i přírodě s Magdalénou Dobromilou Staňkovou
ZDRAVÍ: Výživa a krevní skupina AB
KULTURA: Na Festivalu integrace Slunce v Paláci Akropolis vystoupili také studenti Gymnázia pro ZP a SOŠ pro ZP
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
S Jaroslavem Slaninou o stolních hrách pro nevidomé
INZERCE


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 11 Červen 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Dum spiro spero
POZVÁNKA NA SOUTĚŽ
Pozvání na soutěž ve čtení a psaní
STALO SE
„A je to!“ Košile je zapnutá a pověšená na ramínku.
Přístroj přiblíží nevidomým okolní krajinu
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
MOSTY – Luboš Zajíc
ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 06/2018
O čem se moc nemluví – Hypochondrie
Kurz Jak na iPhone pro pokročilé
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Zařízení MyEye má českou verzi
ZDRAVÍ
Výživa a krevní skupina AB
KULTURA
Na Festivalu integrace Slunce v Paláci Akropolis vystoupili také studenti Gymnázia pro ZP a SOŠ pro ZP
SPORT
Černobílé problémy
S Jaroslavem Slaninou o stolních hrách pro nevidomé
INZERCE



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR