Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 6 Březen 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Kdo chce, ten může
STALO SE: Cena Wernera von Siemense
E-shop Českých drah
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Bývali telefonisté
Bílá hůl mi otevírá dveře do světa, říká cestovatelka Zuzana Habáňová
ZDRAVÍ: Kronika medicíny, část 6., od Asklépia k Hippokratovi
Vývoj nových léků je složitý a nákladný proces
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Máte doma čtyřnohého génia?
Konference INSPO 2018
KULTURA: Zveme vás do divadla
NEJVĚTŠÍ KŘESŤANSKÉ SVÁTKY
Velikonoce – a co o nich možná nevíme
Symboly Velikonoc: beránek, vejce, tatar a stopka ostrého...


LIDÉ KOLEM NÁS: Bývali telefonisté


– to býval i pravidelný seriál. Nyní se jeho autorka ozývá již zřídkakdy, ale ani redakce není bez viny – netušili jsme, že se ještě téměř vyhynulý druh zvaný „telefonisté“ objevuje. Ty, kteří nám nevyžádaně telefonují a stále něco „zkoumají“ nebo se nám snaží něco prodat, moc rádi totiž nemáme. Zato čistokrevný telefonista… No, tak ti čistokrevní už asi opravdu neexistují, ale v kombinaci třeba se sportem by tu jeden byl.

Sportuje, i kdyby měl zmrznout

Jistě tušíš, milý čtenáři, že trochu přeháním. Ale když jsem si s Markem Šimíčkem domlouvala telefonický rozhovor, sdělil mi, že pokud nezmrzne na triatlonu v Karlových Varech, pak klidně. A bude řeč nejen o sportu, dostane se i na telefonování.

Co se dělo, Marku, než ses ocitl na svém nynějším pracovišti?
„Byl jsem normální vesnický kluk, chodící do běžné školy. Pak učňák v Přerově, po něm práce strojního zámečníka. No, a v jednadvaceti jsem si hrál s chemikálií, která vybuchla. Ve vteřině se změnil celý můj život. Okamžitá ztráta zraku, poraněné ruce i různé šrámy po celém těle. Nejdřív nemocnice v Přerově, pak nezdařená operace v Praze. Docent Karel mi tehdy řekl: „Operace se nepovedla, budeš se muset naučit orientovat hmatem“. Život nevidícího jsem si neuměl představit. Jako asi dvanáctiletý jsem potkal ve vlaku do Plzně manžele, kteří vůbec neviděli. Provázela je silně slabozraká teta. Jen se mi vybavuje, že ten pán byl telefonista u hasičů.
Dost brzy jsme doma navázali kontakt se Svazem invalidů, tehdy končícím, bylo jaro 1990. Pořádali v létě rekondici, kde jsem získal základy chůze s bílou holí i Braillova písma. V onom Svazu invalidů mi půjčili slabikář a První čtení, abecedu jsem se tedy doučil už sám.
V roce 1991 mne čekalo Rehabilitačné stredisko pre zrakovopostihnutých v Levoči. Kurz základní i ten pro telefonisty. No, a tam jsem také, i zásluhou pánů Zoričáka a Kostelníka, začal sportovat. Zrovna se chystaly závody v lehké atletice, Slovenský pohár. Časy, kterých tam hoši dosahovali, nebyly horší ani lepší, než jaké jsem běhával ve škole. Tedy proč nezačít trénovat? Pak mne hned pozvali na Oravský polmaratón. Doběhl jsem, ale týden nemohl chodit, měl jsem nohy plné puchýřů. Zkusil jsem to tehdy v půjčeném běžeckém oblečení, zcela nepřipravený. Ovšem nic mne neodradilo od dalšího sportování. Už v prosinci téhož roku jsem byl na běžkách v Krkonoších. Ján Zoričák měl na starosti reprezentaci zrakově postižených běžců.
Pokud jde o zaměstnání, po deseti měsících v Levoči se práce hned nevyskytla. Od roku 1994 je mým pracovištěm Ústředna Sociálních služeb města Přerova, spojená s vrátnicí. Pomalu jsem si tady zvykal, za těch dvacet tři let zas toho tak moc nepamatuji!
Když jsem nastoupil na podzim roku 1994, byla zde ústředna Alcatel 4200, později mi dali 2N® NetStar, tu obsluhuji dosud. Byl jsem zde první, na ústředně, i jako zrakově postižený. Tohle středisko teprve otevírali. Ústředna má sto poboček. Momentálně jsem víc informátor než telefonista. Vydávám mimo jiné klíče od různých společných prostor, zapisuji, kdo si je půjčil a zas vrátil. V tom už jsem si vytvořil svůj systém, každý klíč má na kroužku nějaký jiný přívěsek.
V domě je pracoviště pečovatelské služby, ve čtyřech patrech byty důchodců. Dřív zde bývala vrátnice, čtyřiadvacetihodinový provoz, dnes jen já v pracovní době. Do Domova pro seniory se přestěhovalo ředitelství Sociálních služeb města Přerova. Tento dům má přes sto obyvatel. Co chvíli někomu vyřizuji vzkaz. Do kanceláří přepojuji hovory. Z Moštěnice, kde bydlím, jezdím do práce sám dvěma autobusy, tedy v Přerově přestup. Pak pět minut pěšky…“

Co bys nám ještě řekl o své rodině i zájmech mimo práci?
„Mám jednu manželku a tři děti, teď už spíš mládež, postupně vyrůstají z puberty. Kláře je 18, Věře 15 a Petrovi 12 let. Se ženou jsme se seznámili v kostele v Přerově. Bylo tam tehdy málo lidí a ona si všimla, že dobře zpívám. Pozvala mne do scholy, tedy pěveckého sboru mládeže, ty jsou při dosti katolických farnostech. Museli jsme se setkávat, řešit, jak to s mým zpíváním je, zda zvládnu nástupy s ostatními, když nevidím dirigentku. Po zkoušce bylo možné Alenku kousek cesty doprovázet, našlo se dost témat k hovoru. Manželé už jsme dvacet let.
Zpěv je dodnes můj zájem. Chodím do kostelního sboru u nás v Moštěnici. Na Vánoce a Velikonoce se přidají i místní muzikanti, tak to je s malým orchestrem. Neumím braillské noty, vše, co je nutné, si nahrávám. Bez hudby nás bývá ve sboru kolem dvaceti.
A když se vrátím ke sportu, tak nedávno jsem byl v Karlových Varech na Triatlonu, což znamená běh, tandemovou cyklistiku i plavání. Na běžkách jsem se zúčastnil i padesátek, nejen té Jizerské, ale třeba i ve Francii. Tohle nemohu dělat sám, takže jsem za ty roky vystřídal desítky lidí. Každý má čas někdy jindy. Manželka říká, jestli bych to vše nemohl nějak omezit, protože také hraju šachy a střílím. Vždy jsem se angažoval ve slepeckých organizacích, bez ohledu na změny názvů. Navíc jsem zvolen do místního zastupitelstva, což také znamená sem tam schůzi.“
Není to vše, o čem jsme s Markem povídali, ale musím brát ohled na to, že článek bude sousedit i s jinými. A ještě něco. Tenhle seriál je nejen nekonečný, ale i nepravidelný. Máte zájem, milí čtenáři, ještě o nějakého toho telefonistu? Napište mi nebo dejte vědět do redakce.

Všechny zdraví Eva Budzáková.


Obsah

ÚVODEM: Kdo chce, ten může
STALO SE: Cena Wernera von Siemense
E-shop Českých drah
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Bývali telefonisté
Bílá hůl mi otevírá dveře do světa, říká cestovatelka Zuzana Habáňová
ZDRAVÍ: Kronika medicíny, část 6., od Asklépia k Hippokratovi
Vývoj nových léků je složitý a nákladný proces
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Máte doma čtyřnohého génia?
Konference INSPO 2018
KULTURA: Zveme vás do divadla
NEJVĚTŠÍ KŘESŤANSKÉ SVÁTKY
Velikonoce – a co o nich možná nevíme
Symboly Velikonoc: beránek, vejce, tatar a stopka ostrého...


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 6 Březen 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Kdo chce, ten může
STALO SE
Cena Wernera von Siemense
E-shop Českých drah
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Bývali telefonisté: Sportuje, i kdyby měl zmrznout
Bílá hůl mi otevírá dveře do světa, říká cestovatelka Zuzana Habáňová
ZDRAVÍ
Kronika medicíny, část 6., od Asklépia k Hippokratovi
Vývoj nových léků je složitý a nákladný proces
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Většina Čechů si myslí, že psi vidí černobíle
Máte doma čtyřnohého génia?
Konference INSPO 2018
KULTURA
Zveme vás do divadla: Divadlo Radka Brzobohatého
NEJVĚTŠÍ KŘESŤANSKÉ SVÁTKY
Kdy se vlastně slaví?
Velikonoce – a co o nich možná nevíme
Symboly Velikonoc: beránek, vejce, tatar a stopka ostrého...



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR