Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 2 Leden 2018

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


ÚVODEM: Detail a ďábel v něm
STALO SE: Vánoční koncert „Světlo ve tmě“
V reklamní kampani vystupuje nevidomá malířka
Zemřel PhDr. Josef Smýkal
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Josef Budzák
Cestovatel Tony
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 1.
ZDRAVÍ: Výživa a krevní skupina A
Nanotechnologiemi NEJEN proti rakovině
Předcházejte poruchám krevního oběhu v malých tepnách
Kronika medicíny, část 4., lékařství starověkého Egypta
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jsou Slované skutečně našimi předky?
Ombudsmanka dohlíží na práva lidí se zdravotním postižením
dTest: Které nežádoucí látky překvapí v instantní kávě?
Tři rekordy nové lanovky
KULTURA: Budeme zvát do divadla a kina
K ZAMYŠLENÍ: Generace a životní prostředí
SPORT: Medaile z Mexika


LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Josef Budzák


V počítačové učebně jsem si protáhla záda unavená po náročné lekci a nechala se pozvat jedním milým chlapíkem na kávu. Během kávového dýchánku jsme si s Josefem Budzákem, lektorem v rehabilitačním středisku Dědina, trochu povídali o životě se slepotou. Ačkoliv od mládí nevidomý, naučil se vidět do spousty věcí, které jsou mnohým stále utajeny, a to především v oboru počítačové abecedy.

Jožko, co vás osobně přivedlo do rekvalifikačního a rehabilitačního střediska na Dědině? Jak dlouho a na jaké pozici zde pracujete?
„Od svého nástupu v roce 2000 zde pracuji jako lektor výpočetní techniky. V mládí bych si nikdy nepomyslel, že je něco takového možné. Jsem od narození nevidomý, v naší rodině se slepota vyskytuje ještě u mého bratra. Vyrůstali jsme na Slovensku, domovem nám byla zemědělská usedlost našich rodičů, ale vztah k rodné hroudě ani k zemědělství jsem nepochytil. Od sedmi let jsem žil v Levoči na internátě školy pro zrakově postižené. Ze všeho nejraději jsem poslouchal rádio a tak bylo mým snem stát se rozhlasovým reportérem nebo hudebním redaktorem. Škola nás směřovala k hudebnímu vzdělání, a tak jsem šel studovat do Prahy konzervatoř pro nevidomé. Ve třetím ročníku jsem musel školu opustit z náboženských důvodů. Nechtěl jsem se prostě vzdát své víry a to se nevyplatilo,“ prozrazuje Josef Budzák.

Váš postoj se tedy projevil jako obzvlášť riskantní. Nelitoval jste někdy, že jste se nepřizpůsobil tehdejším požadavkům?
„ Nelitoval. Já jsem nikdy nechtěl dělat něco, co by se mně samotnému nelíbilo, i když se dnes mé názory na víru a církev poněkud změnily,“ odpovídá s úsměvem Josef. „Zůstal jsem však i potom v Praze, absolvoval jsem externě kurz pro telefonisty a oženil jsem se. Deset let jsem pracoval v telefonní ústředně, přivedl na svět syna a věrný svým zájmům jsem se hodně zabýval radiotechnikou. Živou hudbu jsem ovšem nezavrhl, občas muzicíruju, ale hlavně ji rád poslouchám. Když v mém dětství brácha přinesl svůj první kotoučový magnetofon, byl jsem naprosto fascinován tajemstvím moderní audiotechniky. Fascinace novými technologiemi však pokračovala a také snaha tuto techniku umět ovládat. Když jsem získal svou první Euréku, rychle jsem se v kurzu naučil, co jsem potřeboval, ale zajímal mě hlavně princip přenosu dat. Zanedlouho jsem dospěl k prvnímu počítači, tehdy se užíval systém MS DOS. V té době jsem už zkoušel učit další zájemce, tehdy to byl jen malý úvazek v SONS. Pak přišla výzva – práce na plný úvazek v rehabilitačním a rekvalifikačním středisku na Dědině. Tehdy jsem pochopil, že je nezbytné, abych ukončil, byť s prodlením, středoškolské studium. To se podařilo díky velkému pochopení vedení ekonomické školy v Butovicích a velké vstřícnosti mého zaměstnavatele. Kdyby mi nevyšli vstříc, pokud jde o souběh studijního plánu s pracovním úvazkem, těžko bych odmaturoval.

Umíte si představit, že byste pracoval u běžné firmy jako počítačový odborník?
„Což o to, představit si to umím, protože jsem nikdy neodváděl špatnou práci a sám za sebe bych určitě obstál. Ale komu bych tím pomohl? Mě baví pomáhat zrakově postiženým, tam jsem pevný v kramflecích. Prostředí vidících by pro mne asi bylo náročné a bojím se, že bych pro svou práci těžko hledal smysl a vnitřní řád.“

Cítíte při své práci se zrakově postiženými nějakou výhodu s ohledem na vlastní zkušenost se slepotou?
„Pokud učím nevidomé, nesporně cítím, že jim rozumím a dovedu se vmyslet do jejich vnímání. Obecně však musím uznat, že jsem zcela závislý na odečítači, ať v počítači nebo v telefonu. V momentě, kdy mi tato pomoc selže, jsem zcela nahraný. To se naštěstí nestává často. Pak musím požádat o pomoc a informaci, co se děje na monitoru někoho, kdo vidí. Na druhou stranu, když je nevidomý klient úplný nováček, tak dovedu formulovat a předvídat jeho budoucí nároky, což třeba nezkušený vidící lektor teprve postupně zjišťuje. Také je mohu podpořit a povzbudit v uskutečňování jejich zálib a koníčků, dovedu nabídnout to, co mě také baví. Konkrétně jsou to třeba hudební programy, které uvítají zejména klienti se vztahem ke skládání hudby nebo hudebních aranžmá a také programy určené pro zpracování audia. Může se ale i stát, že klient chce proniknout do hlubin programů, kde já jako nevidomý tu zkušenost nemusím mít. Pak je dobré, že tu máme tým, kde jsou i vidící lektoři, a že můžeme spolupracovat v momentě, kdy je poptávka takříkajíc mimo osobní zkušenost. To funguje oboustranně.“

Jak se vám daří spolupráce s Úřady práce, pokud jde o rekvalifikaci zrakově postižených?
„My se snažíme hlavně vysvětlovat klientům, že pokud jde o práci na počítači, něco jako rekvalifikace sama o sobě mu nezajistí práci. Na počítači buď umím a potřebuji se průběžně vzdělávat, abych stíhal nové postupy, nebo na něm neumím a potřebuji se v rámci nějakého oboru doučit to, co vlastně ostatní kolem mě umějí. Pokud si někdo přeje rekvalifikaci na počítači, měl by mít představu, jakou práci chce dělat a ještě lépe by měl znát požadavky budoucího zaměstnavatele.
Přímý kontakt mezi Úřady práce a naším střediskem ale zprostředkovává sociální pracovník. My už jsme pak připraveni se klienta ujmout a učit ho, co potřebuje jako běžný uživatel počítačových technologií. Nejsme třeba schopni ho naučit programátorské nebo speciální IT dovednosti.“

Setkáváte se u klientů s následky neprofesionální pomoci ze strany odborníků?
„To ano. Slýcháme z mnoha stran a máme i zkušenost, že odborná veřejnost nemá povědomost, kam nasměrovat člověka, který ztrácí zrak. Jedná se především o zdravotnickou pomoc, ale i o náležitou formu podpory od sociálních pracovišť. Mnozí lidé zůstanou doma, ačkoliv by mohli dostat to, co potřebují pro svůj profesní život. Tím samozřejmě myslím i počítačovou gramotnost.“

Jací klienti přicházejí učit se na počítači? Jsou i tací, kteří se nenaučí vůbec nic?
„Mezi klienty jsou lidé později osleplí, ale i od narození nevidomí absolventi různých škol. Všichni se potřebují buď naučit něco zcela od začátku, nebo doučit se, co ve škole nezvládli. Takoví, kteří by se nenaučili na počítači vůbec nic, ti jsou velmi vzácní. Klientům, kteří nemají ke složitějším aplikacím potřebné nadání, můžeme však doporučit portál Friendly vox, který je velmi jednoduchý, nevyžaduje žádnou instalaci a umožní uživatelům snadný přístup k novinám, televizi, také k jízdním řádům a k dalším zajímavým portálům na internetu. Pro každého klienta je silná motivace buď zlepšení pracovního výkonu anebo třeba jen to, že se mu zvládnutím dovedností na PC otevírají nové možnosti. Když objeví svět internetu, vede to nejednou paradoxně k tomu, že zůstává doma a celý den sedí u počítače. Tomu ovšem nedokážeme zabránit. To už je potom otázka osobních priorit. V našem středisku mají klienti možnost se zapojit do obyčejného života, třeba už jen tím, že se naučí pohybovat se s holí a komunikovat s lidmi. To já osobně vidím jako nejdůležitější.“

S jakými institucemi spolupracujete?
„Mnoho našich externích klientů, kteří využívají bezplatné počítačové kurzy, mohou toto sebevzdělání využívat díky grantům Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška. To je velká pomoc lidem, kteří by si náš kurz nemohli finančně dovolit. Na Masarykově univerzitě se dvakrát ročně pořádají velmi užitečné workshopy na téma nových informačních technologií, kterých se účastníme. Tyto workshopy jsou vzájemně velmi obohacující zejména o nové nápady a poznatky, které pak uplatníme při výuce klientů.
Velmi důležité jsou i doškolovací kurzy pořádané každoročně SONSem, protože nám zajišťují čerstvý přísun novinek v našem oboru a umožňují výměnu zkušeností mezi lektory.
Nová témata a zajímavosti se dozvídám z pravidelného sledování webů jako poslepu.cz, Pelion.cz a mnohých dalších.“

Jaké vlastnosti potřebuje lektor vašeho formátu, aby obstál?
„Pro mě je důležité, že klient očekává, že ode mne něco získá. Snažím se proto o pochopení jeho potřeb i povahy jeho osobnosti. Nemusí to být vždycky lehké, už se mi párkrát stalo, že jsme si vůbec nesedli a tak jsme se rozešli s nevalným uspokojením. Hodně potřebuji trpělivost a také zkušenosti v jednání se zrakově postiženými, kteří mají třeba hodně složitý osobní život. Jsem rád, když společně dojdeme do cíle, který dává smysl životu klienta i mé práci. Neustálou výzvou je i stále nová poptávka klientů na různé technologie a aplikace, o kterých se třeba dozvídám poprvé. To, že se musím nějakou věc učit za pochodu, mi také přináší potěšení, že při práci s lidmi prostě nemohu ustrnout na jednom místě. O to víc se raduji, když mě někdo opakovaně vyhledá a jmenovitě si žádá mou pomoc. To mě pak opravdu těší, že mohu předat, to co sám umím a navíc si vzájemně rozumíme.“

Co děláte proti vyhoření?
„Už jsem zmínil, že mi zůstala láska k hudbě. Ať ji poslouchám nebo sám třeba trochu hraju, hudba mě uvádí do pohody. Mám vidící manželku, a tak rádi spolu chodíme ven, potrpíme si na rychlou chůzi a dlouhé vycházky. Teď v zimě jsme znovu objevili společné bruslení, a to nás opravdu baví. Také moc rádi chodíme na koncerty a posloucháme knížky. Nejraději čtu historické romány a monografie. Pocitově dávám přednost audioknihám, ale přes braillský řádek a hlasovou syntézu čtu knížky stažené z Knihovny digitálních dokumentů. Když se do něčeho opravdu zaberu, přestávám vnímat, jestli to čte lidský hlas nebo stroj. Rád bych měl víc času na procházení mezi radiostanicemi, takové bloumání éterem. To se mi ale poštěstí málokdy. A když mě naštve něco nebo někdo v práci, tak se učím nové věci, které mě baví, a za chvilku to vydýchám. Mám i časté kontakty s rodinou a přáteli. Sociální sítě mi připadají jako ztráta času a zbytečné zahlcení zbytečnými informacemi. Raději se s lidmi setkávám, a když to nejde, tak četujeme po skypu nebo si voláme. Známky vyhoření na sobě prozatím nepociťuji. Ale kdo ví...?“

Rozmlouvala Jaroslava Novotná


Obsah

ÚVODEM: Detail a ďábel v něm
STALO SE: Vánoční koncert „Světlo ve tmě“
V reklamní kampani vystupuje nevidomá malířka
Zemřel PhDr. Josef Smýkal
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Josef Budzák
Cestovatel Tony
ZORA RADÍ: O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 1.
ZDRAVÍ: Výživa a krevní skupina A
Nanotechnologiemi NEJEN proti rakovině
Předcházejte poruchám krevního oběhu v malých tepnách
Kronika medicíny, část 4., lékařství starověkého Egypta
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Jsou Slované skutečně našimi předky?
Ombudsmanka dohlíží na práva lidí se zdravotním postižením
dTest: Které nežádoucí látky překvapí v instantní kávě?
Tři rekordy nové lanovky
KULTURA: Budeme zvát do divadla a kina
K ZAMYŠLENÍ: Generace a životní prostředí
SPORT: Medaile z Mexika


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 102 Číslo 2 Leden 2018
Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.
OBSAH
ÚVODEM
Detail a ďábel v něm
STALO SE
Vánoční koncert „Světlo ve tmě“
V reklamní kampani vystupuje nevidomá malířka
Zemřel PhDr. Josef Smýkal
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně
LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Josef Budzák
Cestovatel Tony
ZORA RADÍ
O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 1.
ZDRAVÍ
Výživa a krevní skupina A
Nanotechnologiemi NEJEN proti rakovině
Předcházejte poruchám krevního oběhu v malých tepnách
Kronika medicíny, část 4., lékařství starověkého Egypta
BUDE VÁS ZAJÍMAT
Jsou Slované skutečně našimi předky?
Ombudsmanka dohlíží na práva lidí se zdravotním postižením
dTest: Které nežádoucí látky překvapí v instantní kávě?
KULTURA
Budeme zvát do divadla a kina
K ZAMYŠLENÍ
Generace a životní prostředí
SPORT
Medaile z Mexika



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR