Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 240 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor-Z - Zdraví (dříve Masér), Obzor-I - Intimita (dříve Vstupte), Naše šance, Aúroro, Obzor-H - Harmonie a časopis Téčko (dříve Technická revue).


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 20 Říjen 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


30. mistrovství vodicích psů
Smutná zpráva z Prostějova
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 10
Oční vady nedonošenců
Příběh jedné rodiny
Týden pro zdraví
Tajemství kostelních věží
Chebské letiště patřilo nevidomým
Nová čtecí zařízení pro nevidomé
Zamyšlení nad zvukovými knihami
Pozvání do Edenu
Bowling na Slovácku
Karel Vlach vítězem


Zamyšlení nad zvukovými knihami


Zveřejnění novinek z edice Načteno, kterou nejen pro nevidomé uvádí v život vydavatelství Tympanum, inspirovala blogera Martina Faltýna k zamyšlení nad audioknihami jako takovými. Z jeho blogu na idnes.cz vybíráme:

Načtené knihy mají u nás všeobecně letitou tradici, aniž byly určeny rovnou přímo nevidomým. Snad nejznámější z těch „dříve narozených“ je legendární čtení Poláčkovo Bylo nás pět v podání Františka Filipovského.
A tady je třeba trochu rozlišovat.
V případě Bylo nás pět se vlastně nejedná o klasické načtení knihy nýbrž o hereckou interpretaci. Filipovský nečte jen prostě text, ale vžívá se do jednotlivých postav a ztvárňuje jejich hlasy a emoce.
O další realizační stupínek výše už jsou pak už jen nejrůznější dramatizace knih – např. detektivky George Simenona o komisaři Maigretovi, zahraném nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským, nebo Haileyho Letiště s celou plejádou
českých herců.
Jiným uznávaným mistrem herecké interpretace knih v tomto směru byl Miroslav Horníček. Načetl bravurně nejen svoji knihu Dobře utajené housle a další svá dílka, ale i například od Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu a na toulkách. Nenačetl, tedy spíše neinterpretoval (a to ještě tak napůl) ovšem celé knihy, nýbrž výběr z nich.
To je další z charakteristických znaků tohoto druhu „načtení“. Zde patří zásluhy především vydavatelství Supraphon a Českému rozhlasu a jejich archivům.
Z těch dnes vydávaných interpretací musím pak připomenout dvě knihy Miloslava Švandrlíka – za prvé Černé barony v naprosto dokonalém podání Miroslava Donutila a nebo o poznání komerčnější dílko Doktor od jezera hrochů neuvěřitelně zahrané Bohumilem Kleplem.
Někdy se člověk ovšem dočká i zklamání. Rád chodím do jednoho velkého knihkupectví, které nabízí si poslechnout ukázky z nahrávek předem. Jak známo, první dojem bývá nejdůležitější. A tak mne osobně, bohužel, neoslovila interpretace suprové knížky Simona Bretta Prevítem snadno a
rychle od jinak skvělého herce, kterého mám moc rád, Václava Postráneckého. Stejně tak mne zklamaly Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka a nebo Mikulášovy patálie (vydavatelství těchto všech tří děl si raději nepamatuji) a nebo kdysi Rychlé šípy v nadšeneckém podání Miloslava Šimka.
Tím se dostávám k trochu jiné kategorii audio knih: klasicky načtené knihy. Zde se interpreti o herecký projev, ztvárněni jednotlivých postav nesnaží. Snaží se poctivě přenést do zvukové podoby literární dílo.
Mistrovským kouskem je pro mne v tomto směru jedna nahrávka předchůdce vydavatelství Tympanum a sice Audiostory . (Mezi její perly patří Malý princ v podání Eduarda Cupáka nebo Vejce a já v podání Jaroslavy Adamcové.)
Já osobně mám od nich totiž nejraději Jirotkova Saturnina – ovšem ne v podání Oldřicha Víznera, který si tuto postavu skvěle zahrál v tv seriálu. Mám mnohem raději čtení Jiřího Samka, jehož načtení knihy bylo pro mne doslova překvapením a nahrávka se stala evergeenem mé soukromé audiotéky.
Mohl bych pak spustit nekonečný výčet interpretů i děl. Ale myslím, že byste mi neodpustili, kdybych nejmenoval alespoň Františka Nepila, neopakovatelného vypravěče vlastních knížek, stejně jako kdysi Jana Wericha. Ten se ovšem pohyboval mezi oběma styly – čtením (Italské
prázdniny) i interpretací (Fimfárum).
Přiznám se, že pod dojmem načítaných knih jsem si to i párkrát zkusil sám. Už dávno. Ještě někdy koncem 80. let jsem načetl, „nainterpetoval“ dvě hodiny povídek od spisovatele Sakiho Léčba neklidem. Jeho povídku Sredni Vaštar jsem totiž natočil ještě na vysoké filmové škole jako svůj absolventský režisérský film. V 90. letech jsem se pustil do ukázek z různých knížek Geralda Durrella o jeho zážitcích na ostrově Korfu. A letos jsem si střihnul Švandrlíkovu knihu Ještě máme, co jsme chtěli – její zkrácenou podobu. Bylo to a dodnes u mne je čistě amatérské čtení. Nejsem profesionálním speakerem, ba ani vzorem mluveného slova. Ukázkami se zde ale nepochlubím i z jiného důvodu. Oproti profesionálním vydavatelům nehodlám svá čtení zveřejňovat a proto si mohu dovolit užít nejen autorsky vázané autory (s výjimkou Sakiho), ale i hudbu. Takže u Sakiho jsem, pokud vím, použil nějaké nahrávky Marsias a Zuzany Michnové. U příběhů z Korfu jsem mohl bez skrupulí sáhnout po evergeenu z filmu Řek Zorba i dalších řeckých originálech a nemusel jsem ničit svoji nahrávku paskvilem na řecké motivy, který značně poškodil nahrávku Durrellovy O mé rodině a jiné zvířeně v jinak výborném podání Martina Dejdara. A že jsem se vyřádil u Švandrlíkových memoárů z 60. let, je vám jistě jasné – počínaje hity typu Vyhrňme si rukávy přes Matuškův hit To všechno vodnés čas až třeba po Kalinku v podání Alexandrovců – jako symbol okupace sovětsko-spojeneckých vojsk v srpnu 1968.
Takže je vám jasné, že jsem nejen vděčným knižním čtenářem, ale i vděčným a nadšeným posluchačem (a trošinku i soukromým amatérským interpretem) audio knih. Proto mne vždy potěší nějaká taková aktivita, jako třeba upoutávka na nové audio tituly Tympanum. A už se těším, co vše opět obohatí můj audioknižní rozhled.
Z nejnovější nabídky Tympanum já osobně určitě šáhnu po Jistě pane ministře – a jsem notně zvědavý, jak se to povedlo načíst legendárnímu Richardu Honzovičovi. A protože jsem návštěvy podobných audioték i webů Českého rozhlasu nebo Supraphonu v tomto směru trochu zanedbal, těším se až se jimi znovu projdu a ulovím opět trochu „slepičí polévky pro duši“.

Martin Faltýn

Obsah

30. mistrovství vodicích psů
Smutná zpráva z Prostějova
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 10
Oční vady nedonošenců
Příběh jedné rodiny
Týden pro zdraví
Tajemství kostelních věží
Chebské letiště patřilo nevidomým
Nová čtecí zařízení pro nevidomé
Zamyšlení nad zvukovými knihami
Pozvání do Edenu
Bowling na Slovácku
Karel Vlach vítězem


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 20 Říjen 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
30. mistrovství vodicích psů
Smutná zpráva z Prostějova
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 10
Oční vady nedonošenců
Příběh jedné rodiny
Týden pro zdraví
Tajemství kostelních věží
Chebské letiště patřilo nevidomým
Nová čtecí zařízení pro nevidomé
Zamyšlení nad zvukovými knihami
Pozvání do Edenu
Bowling na Slovácku
Karel Vlach vítězem



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz, v případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR