Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 15 Srpen 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Sociálně právní komise SONS ČR informuje
Práva cestujících v autobusové dopravě
Zvoneček pro MUDr. Jitku Řehořovou
Kurz finanční gramotnosti
Alarmující čísla z Francie
Zahrada pro radost
Zpráva z jihu
Stopy 8 – Proměny
Příběh nevidomého faráře
Qardo 2013
ÚT
Faraónovy poklady
Šance na adopci
Životní optimista
Bojovník Tommy

Příběh nevidomého faráře

Osmatřicetiletý Ondřej Kováč z Jindřichova Hradce překročil ve svém životě hodně Rubikonů. Pochází z Chomutova, je Rom, ve třech a půl letech přestal vidět. Přesto vystudoval teologickou fakultu, oženil se, má tři děti, stal se farářem evangelické českobratrské církve a rodina úspěšně překonala těžkou nemoc nejstaršího syna. V současnosti však svou profesi nevykonává.
Už když se hlásil na vysokou školu, slyšel od zástupců církve, že studovat může, ale z jejich pohledu farářem českobratrské církve být nemůže. „Nikdo mi to nedal písemně. Tehdejší synodní senior tvrdil, že bych se, protože nevidím, nemohl starat o sbor, nemohl bych ho řídit, křtít, pohřbívat. Neuměl si to představit. Ať studuji, když mám o to zájem, ale nic víc,“ popisuje složité začátky.
Ondřej přesto školu s úspěchem vystudoval. Poctivě absolvoval, jak říká, minimálně devadesát procent přednášek. „Jinak to ani nešlo. Nosil jsem s sebou diktafon, všechno si nahrával, na koleji pak přednášky přehrával. Později získal příspěvek na počítač, získával potřebné texty a přehrával je zvukovým editorem. Jeho diplomová práce patřila k pozoruhodným počinům. Objel celou republiku, hovořil s faráři různých církví i s Romy a výsledkem byla studia zabývající se přístupem církví k Romům. „Tehdy jsem zjistil, že Romové měli o křesťanství zájem, že jim dalo naději na pozitivní budoucnost. Neviděl jsem však u církví jasnou koncepci v přístupu k Romům. To jsem ve své diplomové práci kritizoval,“ vzpomíná Ondřej Kováč.
Po absolutoriu byl Ondřej zapsán na seznam farářů, musel si však najít sbor, kde by mohl absolvovat zkušební období. Dohodl se s farářem v Šumperku, rok prožil pod jeho dohledem a byl komisí uznán jako úspěšný absolvent praxe. Přesto nebylo vše bez potíží. V Šumperku zpočátku někomu vadilo, že ne všechny postupy běžné v evangelické církvi vykonává tak, jak byli věřící zvyklí. „Byly to maličkosti, že například nedělám ty pohyby, které bych jako evangelický farář měl při mši dělat.“
Při hledání vlastního sboru po praxi však narazil na skutečné problémy. Kandidoval do jednoho sboru na Českomoravské vysočině. Farníci však proti němu sepsali petici. Důvody odporu? Kdo se o něj jako o nevidomého bude starat a také – jako Rom by do obce přitáhl další Romy. Jeho spolužáci měli všichni už v tom čase místo, jen on byl stále „bezprizorný“. Naštěstí se v té době ucházel o svou budoucí ženu a černé myšlenky se mu tolik hlavou nehonily.
Když se objevil sbor ve Mšeně u Mělníka, přihlásil se a uspěl. Přiznává, že malý sbor farníků byl rád, že se o jejich farnost vůbec někdo ucházel. Co je Ondřej zač, zjistili, až když osobně přijel. „Museli jsme oboustranně připustit každý nějaké kompromisy,“ vzpomíná Ondřej.
Jeho „licenci“ farníci v Mšeně obnovovali každý rok. Zvládal svatby i pohřby, evidenci a administrativu. Co mohl, psal na počítači, se zápisy do úředních knih mu pomáhala manželka. „Pochopitelně mě pozorovali, jak se pohybuji po kostele, jak se se vším vyrovnávám. Někteří měli výhrady, ale časem, když viděli, že jsem dobrý farář, mě přijali,“ ohlíží se zpět.
Přesto ze Mšena v srpnu 2008 odešli. Příčinou bylo špatné ovzduší. Manželka začala mít problémy s dýcháním, neprospívalo to dětem. Nebylo snadné učinit rozhodnutí, ale zdraví rodiny bylo přednější než Ondřejova vytoužená práce faráře.
Ondřej psal na sbory, kde sháněli faráře, ale tentokrát už neuspěl. Někde mu sdělili, že by jako nevidomý práci nezvládl, jinde slyšel, že by se s ním věřící těžko kontaktovali. Nakonec hledali jen nové bydlení, nové působení neřešili. Rok a půl žili v Humpolci, v bytě, který patřil církvi, ale bylo tam příliš vysoké nájemné. Pak se jim podařilo se jim sehnat byt v Jindřichově Hradci. Se stěhováním jim pomohl zdejší evangelický farář David Balcar. Ten byl také první, který je podpořil v těžkém období.
Tři dny po přestěhování do Jindřichova Hradce začal mít syn Timoteus zdravotní problémy – lékaři diagnostikovali akutní leukémii. Chlapec strávil sedm měsíců v českobudějovické nemocnici, po celou dobu s ním Ondřej v nemocnici žil; manželka zůstala s mladším Vincentem a pětiměsíční Kristýnou v Jindřichově Hradci.
„Když se synův stav stabilizoval a už mohl být víc doma než v nemocnici, začal jsem hledat možnosti pro nějakou práci ve sboru. Sice jsme se s farářem nedohodli, že bych třeba jednou za měsíc za dva kázal, ale když má dovolenou nebo někam musí jet, přebírám kázání za něj.“
Ondřej se naučil pohybovat po kostele bez bílé hole, našel si orientační body. „Nedělám to kvůli tomu, že by někomu vadilo, že bych ťukal holí. Ale jsem přesvědčen, že když je to možné, má se člověk přizpůsobit podmínkám jako zdraví lidé.“
Příležitostně proto káže buď v Jindřichově Hradci, nebo dojíždí do Tábora. „Lidé se někdy ptají, jestli jsem se už nevzdal. Jestli jsem možnost jednou se opět postavit před sbor jako farář zcela nezavrhl. Na to není snadná odpověď,“ rozvažuje Ondřej.
Dobře ví, že tam, kde žije s rodinou nyní, je nesnadné sehnat práci i pro lidi bez handicapu. „Pro církve je těžké si představit ve svém středu někoho, kdo je nepochopitelný zevnějškem, svým životem, komu nerozumějí. Řekl jsem si: Proč se neustále někam cpát? Nikdo se ani nezajímá, co handicapovaní mohou a co už ne. Nechtějí takový problém řešit a jsou rádi, že ani já to neřeším,“ říká otevřeně Ondřej Kováč.
Je šťastný, že se synův zdravotní stav hodně zlepšil, chodí do školy, může žít běžným životem. Farářem by byl rád, ví, že by to byla určitá stabilizace jejich rodinného života po všem, čím si prošli.
Ondřej se alespoň částečně realizuje na svých webových stránkách bratrondrejko.cz. Vedle svých úvah tady sepisuje romsko-český slovník. „Myslím si, že je to pro lidi, kteří rádi poznají něco z romského prostředí, kultury a jazyka. Snažil jsem se tam dát věty a slova, která prozrazují něco o běžném životě Romů. Jak se pozdraví, jak se řekne romsky Bůh, Vánoce, aby lidé věděli, že co v češtině běžně používají, je stejně běžné i v romštině.“

Pavel Hrabica, z časopisu Můžeš – kráceno

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 15 Srpen 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Sociálně právní komise SONS ČR informuje
Práva cestujících v autobusové dopravě
Zvoneček pro MUDr. Jitku Řehořovou
Kurz finanční gramotnosti
Alarmující čísla z Francie
Zahrada pro radost
Zpráva z jihu
Stopy 8 – Proměny
Příběh nevidomého faráře
Qardo 2013
ÚT
Faraónovy poklady
Šance na adopci
Životní optimista
Bojovník Tommy

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.