Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.


Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 14 Červenec 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah


Jste nevidomý, nebo slepý?
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 7
Zlatý dárce
Anketa
Víte, že...
Stopy 7 – Jako dcera
Moje cesta
Zas na shledanou v Brně
Nadějné vynálezy
Automaty vyhledají spojení
Viděno srdcem
Desetitisíce za obrazy
Láska je láska
Evoluce slepců
Kanibal ho připravil o zrak
Inzerce


Jste nevidomý, nebo slepý?


Na naší poradnu v Okamžiku – sdružení pro podporu nejen nevidomých se obrátil s dotazem student, který při své práci a komunikaci narážel na nejasnosti s užíváním slov „nevidomý“ a „slepý“ a na další specifické výrazy z tohoto prostředí.
Jak to tedy je? Je správné používat označení „slepec“, nebo raději „nevidomý“, nebo „osoba se zrakovým postižením“? Jaké další termíny se v prostředí naší cílové skupiny vyskytují a jakým slovům se raději vyhnout?

V současnosti se v prostředí poskytovatelů sociálních služeb běžně používá termín „osoby se zrakovým postižením“ navazující na termín „osoby se zdravotním postižením“, což je pojem postupně se ujímající koncem 80. a zejména počátkem 90. let minulého století tak, jak se pozvolna opouštělo používání společného označení „invalidé“ nebo-li „invalidní osoby“.
Používání víceslovného označení „osoby se zrakovým postižením“ se plně a nevratně zabydlelo v prostředí poskytovatelů sociálních služeb v návaznosti na vydání a zavedení do praxe zákona o sociálních službách z r. 2006 a na další související administrativní oblasti (terminologie grantových řízení apod.).
Výraz „slepý“ začal být nahrazován výrazem „nevidomý“ přibližně v polovině 20. století. Podle některých názorů se tento jazykový posun pojil se snahou socialistického režimu a jeho představitelů ve školství a zdravotnictví o určité zastínění nebo zpozitivnění negativní skutečnosti, že si moderní socialistická věda a medicína neví rady se ztrátou zraku. Tento podprahový trend nelze prokázat nějakými hmatatelnými fakty, ale to neznamená, že ho lze snadno vyloučit. Vždyť někteří pamětníci uvádějí, jak obtížně se zejména v 50. letech vypořádávali politici se skutečností, že i v „pokrokové a ke všeobecnému blahobytu směřující a veskrze pozitivní společnosti“ existují lidé, kteří nemohou chodit nebo nevidí, neslyší a mají dokonce různé tělesné deformace.
Určitý negativní nebo alespoň rozpačitý postoj ke zdravotnímu postižení je patrný i z jeho neobratného pojmenovávání. Ještě v 70. letech se pedagogický obor věnující se naší cílové skupině oficiálně nazýval „defektologie“, což některé zdravotně postižené jednotlivce uráželo. Podobně problematický byl také např. název podniku Drutěva s podtitulem „družstvo tělesně vadných“. Kdo by chtěl být „defektní“ nebo „vadný“?
Ale uvedené jazykové necitlivosti nejsou jen minulostí. Ještě v prvním desetiletí 21. století se např. v televizním pořadu objevil pojem „lidské zrůdy“ označující lidi s kombinovaným tělesným a mentálním postižením, což je zřejmě mnohem významnější etický problém než používání slov „slepí lidé“ či „slepci“.
Reakce na výše uvedenou rozpačitost a možná i nedostatek citlivosti a tolerance v minulých dobách způsobily opačnou porevoluční snahu v maximální míře zdůraznit, že jsme všichni především lidmi a pak teprve máme nějaká specifika. Proto se namísto spojení slov „zdravotně postižené osoby“ někdy prosazovalo „osoby se zdravotním postižením“, přičemž důležité bylo pořadí slov. Příkladem může být dodnes užívaný název sdružení Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých, který na úkor přirozenosti řeči zdůrazňuje předsunutím slovo „děti“ před charakteristiku zrakového postižení.

Určité ujasňování pojmů a jazykový vývoj dokládá např. skutečnost, že ještě v 90. letech 20. století se v prostředí osob se zrakovým postižením někdy vedly vážné diskuze, zda lidé nevidomí jsou také lidmi se zrakovým postižením, když ve skutečnosti (podle názoru některých jednotlivců) žádný zrak už nemají a v tomto smyslu tedy nemohou zrak mít postižený.
V 90. letech se označení „slepí lidé“ ještě poměrně často objevovalo v poloprofesionálním prostředí, např. v grantových výzvách začínajících nadací. V médiích se dodnes mísí používání obou výrazů „slepí lidé“ a „nevidomí lidé“, ale postupně druhá varianta převažuje. Výraz „slepci“ z médií už sice mizí, ale ani ten z našeho jazyka úplně nezmizel. Dodnes se na některých semaforech umísťuje nápis „tlačítko pro slepce“, což je asi vyvoláno potřebou krátkého nápisu (pro slepce je kratší než pro nevidomé).
V hovorové mluvě se také vyskytuje poněkud kuriózně znějící termín „zbytkaři“, což je zkrácená verze pro „osoby se zbytky zraku“, což je označení sice ustupující, ale srozumitelné a používané například v  v zákulisí profesionálních pracovišť. Slovo „zbytkař“ v hovorové, nikoliv spisovné a pracovně oficiální mluvě někdy používají sami lidé se zrakovým postižením mezi sebou, nikoliv však při označování pro vidící společnost a odborníky. Ještě hovorověji asi zní výraz „zrakáči“, používaný zcela neformálně uvnitř prostředí zrakově postižených, ten má téměř slangové zabarvení. Oba výrazy mohou skutečně vyvolávat negativní emoce u některých osob se zrakovým postižením, pokud jsou používány veřejně nebo ze strany vidících jednotlivců. Nelze je např. oficiálně použít při sociální práci nebo na konferenci.
Ale zpět k pojmům „nevidomý“ a „slepý“.
Každopádně se ukazuje, že mnozí nevidomí na slovo „slepý“ a ještě více na slovo „slepec“ reagují s nepříjemnými pocity, zatímco výraz „nevidomý“ je pro ně přijatelnější, měkčí, diskrétnější či ohleduplnější. Na druhé straně se někteří nevidomí lidé slovu „slepý“ nevyhýbají a používají ho s odůvodněním, že nepotřebují nic skrývat, zaobalovat nebo změkčovat. Také celostátní Knihovna a tiskárna pro nevidomé změnila svůj název ze Slepecká tiskárna a knihovna až v roce 1990.
V 90. letech existovala organizace Fond slepých založená nevidomým člověkem. Podobně až na přelomu tisíciletí se změnilo Slepecké muzeum v Brně na Oddělení pro nevidomé tamního Technického muzea.
V době psaní tohoto textu bylo možné na stránkách České pošty najít formulaci, která dokonce v jedné větě používá oba pojmy – slepec i nevidomý: „Služba je určena k přepravě písemností pořízených hmatným písmem nebo zvukových záznamů pro osobní potřebu slepce za podmínek, že odesílatelem nebo adresátem je nevidomý nebo zařízení pro nevidomé.“
Zajímavé také je, že si malé děti snadněji a rychleji zařazují do svého slovníku slovo „slepý“ než slovo „nevidomý“, které začínají používat někdy i o pár let později a které je méně „přirozené“, snad pro své úvodní „ne“ a další málo pochopitelný výraz „vidomý“ obsažený ve slově „nevidomý“.

Dodnes někteří nevidomí mezi sebou používají výraz „slepci“, hodně záleží na situaci, kontextu a osobnosti řečníka. V některých případech užití slova „slepci“ z úst zkušeného řečníka, který ví, kdy ho použít, a je vybaven dobrými řečnickými schopnostmi, může zaznít velmi funkčně a účinně, v jiných případech může vzbuzovat nelibost nevidomých ale i vidících posluchačů, např. rodinných příslušníků zrakově postižených osob. Ani nechci domýšlet, jak zní slovo „slepec“ nebo „slepý“ pro někoho, kdo právě ztratil zrak nebo pro jeho příbuzné. „Nevidomý“ snad zní přece jen měkčeji, ohleduplněji.

Slovo „slepota“ ale zůstává dosud a bez problémů zcela regulérním a nenahraditelným výrazem ve zdravotnictví, úplná ztráta zraku není nazývána „nevidomost“, ale „slepota“. Starší verze slovníku spisovného jazyka např. slovo nevidomost nezná.
Stále lze v prostředí nevidomých slyšet „slepecká hůl“ namísto „hůl pro nevidomé“ nebo dokonce ještě diskrétnějšího „bílá hůl“. Celkem běžně se v hovorové češtině používá „slepecké písmo“, ale určitě nikdo nepoužije výraz „nevidomecké písmo“. Proces ztráty zraku se běžně označuje „oslepnutí“, a nikoliv „znevidomění“, jak by se mohlo čistě logicky zdát správné.

Dalším specifikem užívání pojmů „nevidomý“ a „slepý“ je jejich užívání při překladech starší literatury, např. se nevžilo používání spojení „nevidomý prorok“ ve Starém zákoně nebo jiných starých spisech, ale běžně se používá „slepý prorok“, jakoby se výraz „nevidomý“ nehodil do „staré doby“, což může být způsobeno tím, že ho starší čeština neznala či téměř nepoužívala.
Obdobně se nevžilo využití slova „nevidomý“ u označení nevidících zvířat, prostě krtek je slepý a nikoliv nevidomý. Už vůbec nedošlo k posunu v užívání slova nevidomý v přenesených významech, kde se používá slovo „slepý“, např. „slepá ulička“, nebo „být slepý k nějakým skutečnostem“ (nikoliv „nevidomá ulička“, nikoliv „být nevidomý k nějakým skutečnostem“). Slovo „nevidomý“ by zde působilo dokonce komicky a oslabovalo by význam takovýchto slovních spojení.

Určitá nejistota v používání slov „nevidomý“ a „slepý“ možná vede někdy k obdobné nejistotě s používáním výrazů „vidomý“, „vidící“ a „vidoucí“. Slovo „vidoucí“ bývalo dříve používáno pouze pro označení člověka se zvláštními schopnostmi či posláním ve smyslu náboženském či esoterickém (vizionář, prorok) a jeho použití pro vidící osoby může být matoucí. Slovo „vidomý“ je opět zřejmě výraz plynoucí z nepříliš obratné práce se slovem „nevidomý“, avšak zatímco výraz „nevidomý“ se užívá již desítky let, výraz „vidomý“ se objevuje zřídka a spíše v posledním desetiletí. Tento výraz starší slovníky opět českého jazyka neznají.
Ale významový posun slov je běžnou součástí vývoje jazyka. Možná někde v odborné literatuře existuje hlubší jazykový a historický rozbor daného tématu. Jako zajímavost ještě uvádím zprostředkovanou informaci, že obdobné používání dvou pojmů pro stejnou skutečnost „nevidění“ je údajně vlastní i pro jiné slovanské jazyky, nikoliv však pro angličtinu nebo němčinu.
Co uvést na závěr? I nevidomý autor tohoto textu v některých situacích používá výraz „slepci“, třeba s humorem, nadhledem, uvnitř uzavřené skupiny. V jiných situacích (např. pracovních) by tento výraz nikdy nepoužil a důsledně používá výraz „nevidomí“, aniž by tuto jazykovou dvojakost cítil jako nějaké jazykové pokrytectví či profesionální nedůslednost. V životních situacích vyžadujících rychlé jednání se ale mnohdy jako praktičtější ukazuje použití slova „slepý“, neboť svou lapidárností urychluje komunikaci.
Používání obou pojmů „nevidomý“ a „slepý“ tedy sice činí někdy problémy, ale na druhé straně dává větší možnosti odlišení různých významových odstínů v řeči a nemusí tedy být vnímáno problematicky či negativně, ale jako příklad bohatosti a vývoje naší mnohovrstevné řeči.
A tak, kdyby mi někdo položil otázku z nadpisu článku, jestli jsem nevidomý, nebo slepý, možná bych řekl: Především jsem člověk – a to ostatní je až na druhém místě. Vhodná slova si zvolte podle sebe. Třeba vám k tomu pomůže jeden článek z časopisu Zora.

Miroslav Michálek


Obsah

Jste nevidomý, nebo slepý?
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 7
Zlatý dárce
Anketa
Víte, že...
Stopy 7 – Jako dcera
Moje cesta
Zas na shledanou v Brně
Nadějné vynálezy
Automaty vyhledají spojení
Viděno srdcem
Desetitisíce za obrazy
Láska je láska
Evoluce slepců
Kanibal ho připravil o zrak
Inzerce


Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 14 Červenec 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Jste nevidomý, nebo slepý?
Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 7
Zlatý dárce
Anketa
Víte, že...
Stopy 7 – Jako dcera
Moje cesta
Zas na shledanou v Brně
Nadějné vynálezy
Automaty vyhledají spojení
Viděno srdcem
Desetitisíce za obrazy
Láska je láska
Evoluce slepců
Kanibal ho připravil o zrak
Inzerce



V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.

K jakémukoliv užití textů a obrázků, uvedených na tomto serveru, je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2002 - 2015 SONS ČR