Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 6 Březen 2013

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Penzijní reforma
Vzpomínka na brněnského filozofa
Nakupujete v lékárnách homeopatika? Pozor!
Stopy 3 – Naše první přímá volba prezidenta
Od čepice po tulipán
Za historií Třebíče
Vesnická zabijačka
Levné česky mluvící hodiny
Miminko jako socha
Výstavní zavzpomínání
Pouť do říše slepoty
Na procházku po Brně
Mistrovství v Olomouci

Výstavní zavzpomínání

Nemyslím, že první slovo názvu ukazuje na nevšední kvalitu textu. To opravdu nemohu zaručit, neboť půjde o shluk dojmů ze dvou velice rozdílných akcí, jež mají společnou přístupnost pro hmat a to, že se konaly v muzeích. Stejný je i původ získané informace – tento časopis. (O výstavě v Brně jsme informovali v lednovém, o pražské expozici v únorovém čísle Zory – pozn. red.)
V brněnském Technickém muzeu byl určitě leckdo, já osobně se zájezdem zrakově postižených a kdysi dávno i soukromě. Tentokrát jsme se tam s manželem vydali sami, nikoli za slepeckými pamětihodnostmi, nakonec na ně ani nebyl čas, ale na výstavu objektů známého výtvarníka, pana Rudiho Lorence.
Jeho Ponorka Viktoria už se chystala odplout z prostor muzea a vyklidit ho pro výstavu starodávných dětských kočárků, ale přece jen jsme to, vlastně v předposlední den, stihli.
Kolečka, kličky, kroužky, vše to vesele cinká, školní výlet. Trojkřídlý anděl, vlasy ze samých starých dvacetníků, vrhcáby z dřevěných koulí a špalků. Zkrátka hravost pana Rudiho!

Únor přinesl zrakově postiženým, ale i všem, kdo jsou ochotni dát si klapky na oči, aby zjistili, co povědí prsty, další malou hostinu. Národní muzeum v Praze. Prvně jsem byla v jeho prostorách v ulici Vinohradské 1 s kamarádkou Miladkou. Pro mne i doprovod vstup zdarma včetně nahlédnutí na další dvě v té době konané výstavy.
Dětský svět nabídl miminko v zavinovačce, jinak mrkací pannu z plastu, pak vše možné kolem křtu, oblékání, kolébání, nemluvě o učení, samozřejmě i hraní – dětského zaměstnání! K tomu se tam měli malí i velcí návštěvníci příležitost v interaktivním koutku, kde si mohli zajezdit s vláčky a autíčky, obhlédnout kuchyňku, už velice moderní, s mikrovlnkou. A ještě zmíním polínka a hrách s možností zjistit, na čem se lépe klečelo. Také jsem zkusila, ale jen letmo, nebylo zas tolik času.
Monarchie, výstava se stejnojmenným názvem, dala nahlédnout do časů, kdy ještě vládl nejdřív mladičký, pak stařičký mocnář. Však také bylo možné vidět, a já jsem si lehce sáhla, figuríny Františka Josefa s Alžbětou Bavorskou, zvanou Sisi. Sympatický byl starý telefon, do jednoho sluchátka se mluvilo, druhým naslouchalo, ovšem funkční nebyl. Dalo by se o tom psát mnoho, ke slovu přišla průvodkyně, neboť bylo i co číst, mimo jiné i seznam knížat, králů a císařů, kteří nám kdy vládli, ale zmíním se o jedné „roztomilosti“, jež se nám přihodila. Zachtělo se mi sáhnout si na starodávný záchodek. Byl za provazem, ale z jedné strany schůdek a na podlaze šlápoty. Tedy se tam chodí? Ach, my jsme dostaly vynadáno od dvou dam, které hlídaly bezpečnost expozice, tak raději honem pryč!

Však jsme sem přišly kvůli hmatové stezce na výstavě Ve stínu Olympu. Nádoby keltské i řecké. Chata s rákosovou střechou, v jakých žili naši (asi jen částečně) předkové, dům ze slunné Helady. Pro uši pak na panelu se sluchátky a knoflíčky, jimiž si bylo možné navolit zvuky dvojflétny, zvané diaulos, lyry, loutny či dávné trubky.
Vše na této sympatické výstavě rukám (legálně) přístupné a s důkladnými popisky běžným i bodovým písmem. Prohlídku doprovázela hudba z reproduktoru, zřejmě pokus přinést trošku té antické nálady. Na jihu nejspíš byli dál, ale všude už se pěkně oblékali, tedy i na našem území. Keltští muži nosili těžké nákrčníky, člověk se až diví, že je unesli. Na našem území se sice nacházely střepy středomořské keramiky, ale ta zdejší je také pěkná.

Muzea. Ta někdo vyhledává, jiný je navštíví z povinnosti, mnohý raději ne. Někdo chodí kolem exponátů po špičkách, jiný by, ač vidí, vše těžkal, zkoušel si, poseděl v křesle. Tím spíš pak, je-li vyřazený tak důležitý smysl jako zrak!
Od mládí jsem se, často s pomocí všemožných doprovodů, snažila lecčehos aspoň dotknout, když už ne si to prohlédnout celé. Průvodci na hradech či hlídači v muzeích bývali shovívaví, ale že bychom, já i můj „spolupřestupník zákona“ nikdy nevyslechli štiplavou poznámku či aspoň nebyli pronásledováni varovnými pohledy, nemohu říci. Vím, že v tom byla, určitě i teď je, trocha drzosti. Ti, kteří se snaží památky chránit, nepochybně vědí své!
Expozice pro nás určené a zprostředkující hmatové vjemy i jiným jsou fantastická záležitost. A přibyly i interaktivní části všemožných výstav, tam se našinec také neztratí, neboť se spoluúčastníky si může zahrát, i si zatvořit. Ve stínu Olympu bylo možné skládat mozaiku.
Ovšem jen kdyby byl čas! Ani Rudi Lorenc ho nemá vždy nazbyt, proto vytvořil Bojovníka s časem.Ten má měděný štít, nos ze starodávného kohoutku, hlavní součást jeho zevnějšku mince všemožných měn. Inu, čas jsou peníze pro každého z nás, pro Rudiho pak i předmět tvořivosti. Vždyť se v jeho expozici našla i ryba, šupiny zase z drobných. A kompozice zvaná Stará šalina hostila i kulatý albánský mlýnek, jaký jsme měli doma. Předek té skutečné staré tramvaje byl také k dispozici, uprostřed oněch bizarních exponátů. Padesátiletý zaměstnanec muzea už takovou nepamatuje, na brněnské nádraží nás tedy odvezla jedna mnohem novější, vzorně hlásící stanice.

Boj s časem nejspíš nevyhrajeme, ale co přát vám, milí čtenáři, víc, než mnoho výstavních i jiných příjemných zážitků?

Eva Budzáková

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 97 Číslo 6 Březen 2013
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
Fax: 221 462 471
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Penzijní reforma
Vzpomínka na brněnského filozofa
Nakupujete v lékárnách homeopatika? Pozor!
Stopy 3 – Naše první přímá volba prezidenta
Od čepice po tulipán
Za historií Třebíče
Vesnická zabíjačka
Levné česky mluvící hodiny
Miminko jako socha
Výstavní zavzpomínání
Pouť do říše slepoty
Na procházku po Brně
Mistrovství v Olomouci

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.