Webový Archiv časopisu Zora a jejich příloh

Šéfredaktorka Daniela Thampy
Redaktoři: Petr Mašek, Ilona Ozimková, Bc. Jiří Hubáček, Daniela Thampy, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz
Roční předplatné činí 330 Kč
Vydává: SONS ČR
Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

Internetový komplet obsahuje časopisy ZORA, EMA, Azor, Obzor, Kontakty a Světluška (přílohy pro žáky ZŠ) a časopis Téčko.

Periodika z minulých let bez nutnosti přihlášení

Pro aktuální periodika z tohoto roku použijte přihlášení pro předplatitele

Časopis ZORA Číslo 4 Únor 2014

zpět na seznam časopisů | textový soubor časopisu [nové okno] | zip soubor časopisu
článek se po vybrání zobrazí pod obsahem

Obsah

Buď rád, že nevidíš…
Průkopník české oftalmologie
Budou brýle vracet zrak?
Příběh maséra
Umění začíná ve školce
Rozhovor s „Karlosem“ zvítězil
Život paní Jaroslavy
Zázraky z tiskárny?
Audiopopisy v zahraničí
Zrození elektřiny
Sochařem kvůli slábnoucímu zraku
Ohlédnutí za výstavou
Pozvání do galerie

Průkopník české oftalmologie

Kdo by neznal jméno rožmitálského kantora Jana Jakuba Ryby, autora České mše vánoční. Ale je dostatečně známé i jméno jeho syna Josefa Arnošta Ryby (1795–1856), ve své době vyhledávaného očního lékaře a profesora tohoto oboru na pražské lékařské fakultě, který byl významnou osobností naší medicíny 19. století?
Mladý Josef se po studiích na gymnáziu v Praze rozhodl pro vstup na lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Možná jej k tomu vedly i vzpomínky na dětství v Rožmitále. Jeho obyvatele často sužoval opakovaný výskyt neštovic. Mezi závažné komplikace tohoto onemocnění patřila ztráta zraku. Při postižení oka skončila nemoc zšednutím a zajizvením rohovky, výjimečně až atrofií bulbu.
Medik Josef Arnošt Ryba záhy projevil zájem právě o oční lékařství. Již během studií navštěvoval oční kliniku a tento obor se stal jeho celoživotní specializací. V poslední čtvrtině 18. století bylo oční lékařství na univerzitách v Rakousku přednášeno na společné katedře s anatomií a fyziologií.
Po rozhodnutí o zakládání specializovaných klinik pro léčbu onemocnění očí (roku 1818) byl i v Praze vypsán konkurs na místo profesora oftalmologie a přednosty právě založené oční kliniky, která se nacházela v areálu Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. Vítězem se stal uznávaný odborník Jan Nepomuk Fischer.
Po promoci působil Josef Arnošt Ryba krátce jako asistent na klinice. Následně byl po několik let domácím lékařem v rodině hraběte Františka Antonína Desfourse. Poté získal místo stavovského očního lékaře, které zřídili čeští stavové pro ošetřování nemajetných nemocných. Z místa stavovského lékaře přešel znovu na fakultu. Tam přednášel, operoval, pomáhal budovat čítárnu, ujal se vydávání fakultního časopisu. V roce 1840 byl vyslán do Jindřichova Hradce, kde ve vojenském ústavu vypukl oční zápal a roku 1848 z téhož důvodu do Josefova. Ve školním roce 1847/1848 byl již jako docent očního lékařství zvolen děkanem fakulty.
V Praze bydlel Josef Arnošt Ryba v domě Veselých na rohu dnešní ulice Perlové a Národní třídy, číslo 1. S rodinou Veselých se během let sblížil, a tak byl požádán, aby se stal svědkem na svatbě jejich 28leté dcery Rozálie, která se konala v roce 1841. Rozálie však po dvou letech ovdověla a s roční dcerkou se vrátila k rodičům.
Následujícího roku se za svého svatebního svědka provdala a Ryba její dceru adoptoval. Z tohoto manželství se narodily tři dcery a syn Mikuláš, který si rovněž zvolil lékařské povolání.
Josef Arnošt Ryba byl svými kolegy i pacienty představován jako čestný muž, hluboce vzdělaný, pilný a svědomitý lékař, bystrý klinický pozorovatel a zručný operatér. Měl i velké matematické nadání a zájem o filozofii.
Ve vystupování byl doktor Ryba velmi skromný a téměř nesmělý, následkem čehož byl často „odsunován“ a předbíhán i méně schopnými. Když mu po odchodu profesora Fischera bylo nabídnuto uvolněné místo přednosty kliniky, odmítl. Josef Arnošt Ryba, uznávaný jako jeden ze zakladatelů české oftalmologie, zemřel v domě Veselých v roce 1856.

Operace katarakty v polovině 19. století
Nejčastějším výkonem tehdejšího očního lékařství byla operace šedého zákalu. O postupu při tomto výkonu máme podrobné zprávy:
Před operací se lékař sešel s pacientem, aby mu vysvětlil, co jej čeká, získal si jeho důvěru a zbavil jej obav ze zákroku. V den operace nemocný jen lehce posnídal polévku. Lůžko nemocného bylo upraveno pro pohodlnou polohu na zádech tak, aby k němu byl snadný přístup ze všech stran. Někdy při operaci pacient seděl v křesle. Záclony v pokoji byly spuštěny a nemocný umístěn tak, aby nebyl osvětlen ani při otevření dveří.
Operatér si před výkonem ověřil ostrost nástrojů na jemné ovčí kůži. Pokud bylo operováno jen jedno oko, druhé bylo zakryté obvazem, aby nemocný nebyl postrašen pohledem na chirurgické instrumentarium. Pacient seděl proti lékaři, přičemž jeho oči byly v úrovni prsou operatéra, přes jehož ramena dopadalo denní světlo na oko pacienta v takovém úhlu, aby rohovkový reflex nerušil při operaci.
Pacient přiklonil hlavu k operatérovi, který jeho nohy sevřel svými. Asistent stál za nemocným a opíral jeho záhlaví o svou hruď. Jednou rukou ovládal jeho hlavu, ukazováčkem přidržoval zdvihnuté horní víčko.
Operatér odtahoval dolní víčko neoperující rukou, operující ruku opřel čtvrtým a pátým prstem o tvář nemocného. Víčkový rozvěrač byl používán výjimečně. Po obloukovitém řezu rohovky v dolní polovině otevřel čočkové pouzdro jehlou
nebo kopíčkem, pak čočku exprimoval jemným tlakem prstů zdola, přičemž nemocný hleděl vzhůru. Jakmile prošel zákal zornicí, Davielovou lžičku odstranil zbylé hmoty. Skončil, když byla zornice zcela černá.
Po úspěšné operaci ihned zkoušel vizus tím, že ukazoval prsty, šátek a podobně. Pak upravil dolní víčko, aby lehce stlačovalo operační ránu, a přiložil obvaz.
Po výkonu ležel nemocný 24 až 36 hodin na zádech a pak už ho posadili k jídlu. První převaz se dělal za 4 až 5 dní, předtím se měnily kompresy. Nemocný dostával tekuté pokrmy, aby nemusel žvýkat. Po sejmutí obvazu dostal zelený štítek, po 3 až 5 týdnech byl propuštěn.

Otakar Brázda, Zdravotnické listy plus / red.

Obsah

Hlavička časopisu

časopis pro zrakově postižené
Ročník 98 Číslo 4 Únor 2014
Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel
Redaktorka: Mgr. Taťána Králová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz
Vydává: SONS ČR
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost
Vychází dvakrát měsíčně
Roční předplatné činí 72,- Kč
Obsah:
Buď rád, že nevidíš...
Průkopník české oftalmologie
Budou brýle vracet zrak?
Příběh maséra
Umění začíná ve školce
Rozhovor s „Karlosem“ zvítězil
Život paní Jaroslavy
Zázraky z tiskárny?
Audiopopisy v zahraničí
Zrození elektřiny
Sochařem kvůli slábnoucími zraku
Ohlédnutí za výstavou
Pozvání do galerie

V případě zájmu o předplatné volejte na 221 462 472 nebo pište na zora-objednavky@sons.cz. Můžete též využít online objednávkový formulář. V případě technických problémů či problémů s přihlášením pište na zora-webarchiv@sons.cz.