ZORA

časopis pro zrakově postižené
Ročník 107, číslo 20, říjen 2023
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail: zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.

Redakce:
Šéfredaktorka: Daniela Thampy
Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská
Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk
Korektor: Václav Senjuk

Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.


OBSAH

ÚVODEM

STALO SE
Kalendárium
Přehledně

POZVÁNKA
Den otevřených dveří

LIDÉ KOLEM NÁS
Pracovali jsme pro magistrát i Městská divadla pražská (Marie Zemanová)

V SÍTI
Jak se studuje v Olomouci

ZORA RADÍ A INFORMUJE
O čem se moc nemluví – Přivřené dveře I.

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Mezinárodní den bílé hole

SPORT
Olomoučtí sportovci měli důvod k oslavám
Nabídka periodik na rok 2024


#
ÚVODEM

Na měsíc říjen připadají dva významné dny související se zrakem nebo se zrakovým omezením.
Světový den zraku (World sight day) upozorňuje každý rok na jiné téma související se zrakem a připomínáme si ho vždy druhý čtvrtek v říjnu, letos konkrétně dvanáctého. Letošním tématem je ochrana zraku na pracovišti. Záměrem je upozornit zaměstnavatele na důležitost péče o zrak, dobré zrakové podmínky v pracovních prostorách a na možnost preventivních prohlídek a programů pro zaměstnance.
Potěšilo by nás, kdyby součástí této kampaně bylo i zvýšení informovanosti zaměstnavatelů o tom, že i nevidomí a slabozrací mohou pracovat a stojí za to se jejich zaměstnávání věnovat.
Dalším významným dnem je Mezinárodní den bílé hole, který se slaví 15. října. Pokud byste si rádi připomněli, proč, jak a kdy tento mezinárodní den vznikl, dozvíte se to v našem článku na téma „bílá hůl“ v rubrice „Bude vás zajímat“.
Na stránkách tohoto čísla Zory se dozvíte i o dalších zajímavých akcích, které v souvislosti s těmito  významnými dny připravilo hlavní pracoviště SONS i její odbočky.
Příjemné chvíle při četbě nebo poslechu Zory za celou redakci přeje
Daniela Thampy

#
STALO SE: Kalendárium

Podzim zdůrazňuje nutnost přijímat přítomnost. Prostřednictvím hojnosti darů přírody, ale i zpomalením jejího rytmu i uvědoměním si skutečnosti, že vše, včetně krásy i života samotného, je pomíjivé. Možná právě proto si 10. října připomínáme nejen Světový den zraku, ale i Světový den duševního zdraví. I ono je jedním ze základních předpokladů spokojeného života. Pokud trpíte změnami nálad, nespavostí, úzkostmi nebo dalšími psychickými obtížemi, nebojte se o svých problémech mluvit a vyhledat lékaře.
Věděli jste, že náš časopis je o celých pět let starší než rozhlasová stanice BBC (British Broadcasting Corporation)? Zatímco Zora vychází od roku 1917, BBC byla založena v Londýně až 18. 10. 1922. Od tohoto dne se už 101 let „protloukáme“ světem médií společně.

Za osobnostmi našeho světa se pravidelně vydáváme do „Tyflopedického lexikonu jmenného“ od Josefa Smýkala.
13. 10. 1876 se narodil český skladatel a hudební pedagog Leopold Josef Kubíček. Ve 14 letech byl přijat do brněnského ústavu pro výchovu nevidomých, kde se věnoval hře na několik hudebních nástrojů. Krátce byl i žákem Leoše Janáčka. Státní zkoušku ze hry na housle, klavír, varhany a ze zpěvu složil na konzervatoři v Praze. Poté se vydal do světa, ale do ústavu v Brně se v roce 1910 vrátil, aby zde učil hudbě. Jeho zásluhou se zvýšila úroveň přípravy žáků k profesionálnímu provozování hudby i k hudebně pedagogické činnosti. Pro nevidomé zavedl kurzy pro přípravu ke státním zkouškám na Brněnské konzervatoři. Sestavil braillskou učebnici hudební teorie „Hudební nauka v otázkách a odpovědích“. Jde o první publikaci svého druhu u nás a její přílohou jsou i reliéfní znaky běžné notace. A hudbu Kubíček i skládal. Dochoval se jeho „Trojlístek pro mladé pianisty“, několik mazurek a valčíků.

10. 10. 1894 zemřel anglický právník a tvůrce písma pro nevidomé William Moon (*1818). Ve čtyřech letech oslepl na jedno oko, později i na druhé. Seznámil se s tehdy známými písmy pro nevidomé, kterých bylo v Anglii a Skotsku okolo třiceti druhů. Žádné mu nevyhovovalo, a tak si v roce 1847 sestavil vlastní. Jde o soustavu reliéfních znaků, která vychází z tvarů latinky. Moonův systém je ze všech liniových písem jediný, který se v praxi ujal. Královská knihovna pro nevidomé v Londýně obsahovala ještě před 60 lety téměř polovinu svých knih v Moonově písmu. Minimálně do roku 1968 vycházelo i několik časopisů. Dnes je toto písmo významné pouze z historického a vývojového hlediska. A psací stroj pro psaní jeho písmem? Ten byste našli ve sbírkách slepeckého muzea v Madridu.

Pravidelně otevíráme i okénko do našich dějin. 11. 10. 1414 se na svou cestu do Kostnice vydal mistr Jan Hus. Na církevním koncilu hodlal obhájit své myšlenky, které mimo jiné kritizovaly stav církve, bohaté hodnostáře a jejich nešvary. Svými kázáními si získal obdiv širokých vrstev české společnosti. Lidé byli nadšeni, že slyší názory, které oni nahlas vyslovit nesměli. Pro církev však představovaly velké nebezpečí.
Téhož dne v roce 1424, tedy přesně o 10 let později, zemřel u Přibyslavi nikdy neporažený vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. A 23. 10. 1526 byl českým králem zvolen Ferdinand I. Stalo se tak po smrti předchozího českého krále Ludvíka Jagellonského, který padl v bitvě proti Turkům u Moháče. V českých zemích tak začala vláda dynastie Habsburků, která trvala až do roku 1918.

Několik knižních typů. 15. 10. 1920 se narodil americký spisovatel a scenárista Mario Puzo, autor "Kmotra", bestselleru z prostředí americké mafie. K němu napsal rovněž dva filmové scénáře a získal za ně dva Oscary. Máte-li chuť, přečtěte si i jeho "Temnou arénu", "Šťastného poutníka", "Blázni umírají", "Siciliána" nebo "Posledního kmotra".
19. 10. 1745 zemřel anglický spisovatel irského původu Jonathan Swift, autor proslulých "Gulliverových cest". Všechny zmíněné knihy najdete na kdd.cz nebo na biblio.ktn.cz.

A trochu muziky. Náš zatím neznámý Ital studoval skladbu na soukromé škole, neboť na konzervatoř ho nepřijali. Jeho první opera „Oberto“ měla úspěch, jenže v době, kdy mu umírá žena a dvě děti. Další opera „Jeden den vlády“ propadla. A pak, v roce 1842, dostal od Bertolomea Merelli libreto „Nabucca“. Prý přišel domů, odhodil ho, a ono se otevřelo na stránce s žalmem „Va, pensiero, sull'ali dorate“, tedy „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech“. To ho zaujalo a zkomponoval slavný sbor Židů. Opery „Macbeth“, „Rigoletto“, „Trubadúr“, „Traviata“ nebo „Aida“ jsou i dnes v repertoáru známých operních domů. Psal ale i vokální skladby jako „Rekviem“, „Te Deum“ či „Stabat Mater“. Giuseppe Verdi se narodil 10. 10. 1813 v Le Roncole a zemřel v Miláně 27. 1. 1901. Jeho pohřbu se zúčastnilo přes čtvrt milionu lidí.

A na závěr pár citátů, rovněž ze světa muziky. Poznáte, od koho jsou? „Je snadné žít s očima zavřenýma.“ S tím bychom mohli polemizovat, zvláště později osleplí. Tenhle zní ale už věrohodněji: „S upřímností moc přátel nezískáš. Získáš s ní ale ty pravé.“ Čas třetího mnozí z nás už zřejmě "prošvihli". Tak jím udivte alespoň děti a vnuky: „Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou jdeš naposled. Nemůžeš se už vrátit. Jen bláznům je dopřáno vracet se.“ Má teď snad někdo pocit, že hodně svého času promarnil? Tak ještě jeden: „Čas, jehož marnění sis užil, není ztracený.“ Už víte? Tenhle muzikant začal hrát nejprve ve skupině Quarrymen. A pak, v roce 1956, potkal Paula McCartneyho. John Winston Ono Lennon se narodil 9. 10. 1940 v Liverpoolu. Jméno John dostal po dědečkovi, Winston na počest britského premiéra Winstona Churchilla a Ono přijal od své druhé ženy.

Antonín Vraný

#
Přehledně

Co v září dělali členové našich oblastních odboček? Prezentovali služby SONS, cestovali, tvořili i vařili. Pojďme se na to podívat podrobněji, dnes ze západu na východ.

O výstavě obrazů Jaroslavy Bendové a Lukáše Černého inspirovaných stavitelem Janem Blažejem Santinim, kterou pořádá Muzeum církevního umění plzeňské diecéze ve spolupráci s OO SONS Rokycany, informovali rokycanští už v minulém vydání. Dnes dodávají, že obrazy si lze prohlédnout v rámci výstavy "Fascinace Santinim" do 29. 10. 2023.

Náchodští se v Bělovsi, v romantickém údolí řeky Metuje, loučili s létem. Zavzpomínali na zesnulou Olgu Fruhaufovou, která se léta starala o zdravotně postižené, a přivítali nové členy, Jaroslavu Bůžkovou, Martu Klímovou a Kateřinu Dvořákovou, která je i členkou pěveckého sboru Hron, a prý připravuje skvělé zákusky. Pogratulovali Lýdii Strbíkové, jež se dožívá 90 let a která výrazně přispívá k činnosti organizace. Věra Máslová pro ni složila i báseň. Vzpomněli na Ivu Procházkovou, která se podílela na přípravě akce, ale nakonec se jí zúčastnit nemohla. Po kávě a zákuscích následovalo opékání klobás. Nedaleko šuměl les Montace, vedle zněly písně na přání a harmonika Oldřicha Hejdy. Až se náchodští u řeky Metuje sejdou znovu za rok, budou její dnešní vody dávno v moři.

17. října slavíme Mezinárodní den nevidomých. Táborští toho dne pořádají den otevřených dveří. Proběhne v prostorách odbočky od 9:00 do 15:00 hodin. Návštěvníci se budou moci seznámit s pracovištěm, jeho službami a kompenzačními pomůckami a vyzkoušet si zážitkové aktivity potmě. Navštívit mohou i Centrum pro zdravotně postižené Jihočeského kraje, Poradenské centrum pro sluchově postižené a Český červený kříž. Od 13:00 proběhne také zajímavá přednáška doktorky Aleny Abdové.

A den otevřených dveří pořádají stejného dne i havlíčkobrodští. Společně s ním proběhne výstava kompenzačních pomůcek pro lidi se zrakovým a tělesným postižením a výstava výtvarných prací člena místní OO Pavla Rudolfa Tecla. Všechny akce se konají 17. 10. v prostorách AZ centra na Rubešově náměstí, a sice v čase od 9:00 do 15:00.

A pojďme na Moravu. Kroměřížští se vydali na výlet do Olomouce. Zdejším Arcidiecézním muzeem je provedl vedoucí Odboru starého umění Miroslav Kindl. Toho mimochodem dobře znají, neboť je rovněž kurátorem expozice Zámecké obrazárny Arcibiskupského zámku v Kroměříži. Tady je seznámil s mnoha uměleckými a architektonickými díly, provedl je románským Zdíkovým palácem, klenotnicí, Rajským dvorem, a ukázal jim i nádherně zdobený zlatý kočár z 18. století. Po prohlídce navštívili ještě katedrálu svatého Václava a historické centrum Olomouce, kde si dopřáli i dobrý oběd.
Kroměřížští se sešli také na kreativním dopoledni. Jako materiál jim tentokrát posloužily dárkové krabičky a krabice od bot, které se rozhodli zkrášlit a dát jim nový účel. Víka krabic nejprve ozdobili ubrousky, na něž lepili plastické sádrové reliéfy. Ty si vytvořili také sami v silikonových formách. Poté krabice obarvili. Na příští schůzce plánují krabice dále dozdobit a sádrové reliéfy obarvit zlatou barvou technikou patinování.
Kroměřížští se zúčastnili také akce „Neslýchaně zábavný večer“. Provázel jím moderátor Aleš Cibulka a vystoupily zpěvačky Monika Absolonová a Petra Janů, na programu byli i herec Bořek Slezáček, imitátor Václav Faltus, hudební formace Karel Gott revival Morava, bubeník Hanz Sedlář s kytaristou Davidem Uhrem a děti ze skupiny D-music Kroměříž. V průběhu akce bylo možno zhlédnout i medailonky natočené v rámci kampaně „Tři životy“. Představily tři klienty poradenského centra a jejich každodenní život se sluchovým postižením.

Kyjovští navštívili Muzeum naftového dobývání a geologie v Hodoníně. V roce 2006 ho v objektu bývalých kasáren založila skupinka nadšenců. Prošli historickým, technickým i geologickým sálem, prohlédli si sbírku minerálů i venkovní expozici tvořenou technologickým parkem a geoparkem. Dozvěděli se spoustu informací o vzniku ropy, o způsobu nacházení jejích ložisek i o historii její těžby a zpracování. Některé exponáty bylo možno poznávat dotykem i čichem, a tak to byla ta správná interaktivní výstava.
10. až 15. 9. probíhal v Kyjově Týden sociálních, zdravotních a návazných služeb s názvem „Překročme hranice“. Zahájen byl dnem otevřených dveří v místní nemocnici, kde kyjovští prezentovali své služby a aktivity. Návštěvníci si vyzkoušeli kompenzační pomůcky i činnosti bez kontroly zraku. Dva dny poté mohli studenti, pracovníci neziskovek i veřejnost nahlédnout přímo do prostor oblastní odbočky a zjistit více o službách pro lidi s těžkým postižením zraku. Pod záštitou starosty města Františka Lukla proběhl v Kyjově i veletrh sociálních a návazných služeb. Jeho součástí bylo i vystoupení pěveckého sboru „Pastelky“ s pásmem „Jarmark“ a „Škádlivky“.

15. 9. se na akci firmy Vitar prezentovali zlínští. V jejich stánku si lidé vyzkoušeli chůzi s bílou holí, ozvučené pomůcky a hry, psaní a čtení Braillova písma, hmatové knihy, kalendáře nebo omalovánky. A v rámci klubu vaření si zlínští tentokrát připravili krůtí prsa na asijský způsob s rýží. Chcete je také vyzkoušet? Mrkněte na sons.cz/Klub-vareni-kruti-prsa-na-asijsky-zpusob-s-ryzi.

Opavští podnikli výlet do Čech pod Kosířem. Překvapením pro ně bylo, že je tam namísto autobusu odvezl výletní vláček. První zastávkou byl zdejší zámek, původně vodní gotická tvrz, která byla přestavěna na renesanční, barokní a nakonec na klasicistní stavbu. Tady se nachází i Muzeum filmů Zdeňka a Jana Svěrákových. Jsou tu kostýmy, kulisy, scénáře a spousta dalších zajímavostí z jejich společné tvorby. Další zdejší atrakcí je unikátní sbírka historických kol. Skvělý zážitek je čekal v Muzeu kočárů. Vybudoval ho Václav Obr a jeho přátelé, kteří dokázali vrátit torzům starých kočárů jejich původní krásu, a my tak můžeme obdivovat umění starých řemesel. Mnohé z nich si také zahrály ve známých a slavných filmech. Nevidomí měli možnost v rukavičkách hmatem zkoumat některé exponáty. Ti zdatní poté ještě vystoupali po 154 schodech na rozhlednu Velký Kosíř. Méně zdatní zůstali dole a posvačili.

Opavským se vydařil i rekondiční pobyt, který pořádali na přelomu srpna a září ve Slatinicích. A to i přes jistou nepřízeň počasí. Úspěšně zdolali hrad Šternberk i pouť za vznikem vesmíru a času v Expozici času. Prošli se malebnými lázněmi a nahlédli do života našich předků prostřednictvím ukázky mlácení obilí. Nezapomenutelná byla návštěva Muzea veteránů ve Slatinicích. Někteří lidé vyrazili i do Galerie malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. K zajímavým aktivitám patřilo malování kávou i přednáška o významu jednotlivých písmen abecedy a jmen.

Opavští přinášejí i dvě zajímavé informace z médií. Týká se tzv. „zahrad smyslů“, které jsou určeny i pro lidi nevidomé. Využívají vyvýšené záhony, které umožní snadný přístup a poznávání rostlin hmatem. Pěstovány jsou pak ty s příjemnou nebo naopak méně lákavou vůní, druhy s jemnými či drsnými listy, jedlé či jinak zajímavé. Naopak je třeba vyhnout se rostlinám jedovatým, trnitým a alergenním. Více na floranazahrade.cz.
Ačkoli období antiky díky její filozofii, literatuře nebo medicíně často obdivujeme, pro lidi se zdravotním postižením to ta nejlepší doba určitě nebyla. Řekové a Římané o sobě měli velmi vysoké mínění a věřili, že jsou příkladem ideálního lidského typu. Fyzickou odlišnost v podobě jiného etnika nebo postižení považovali za znak méněcennosti. Jak s takovými lidmi zacházeli se dočtete na nespechej.cz.

Antonín Vraný

#
POZVÁNKA: Den otevřených dveří

Jako každoročně, i letos na podzim připravuje Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých Den otevřených dveří. Chcete-li se seznámit s činností jednotlivých oddělení, zajímá-li vás, jakou pomoc nebo podporu organizace svým klientům poskytuje, nebo si třeba jen chcete projít budovu hlavního sídla SONS, nenechte si tuto příležitost ujít.

Srdečně Vás zveme na
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ DOMU SLUŽEB PRO NEVIDOMÉ
7. listopadu 2023
9.00 – 17.00 hodin
Krakovská 21, Praha 1

Co Vás letos u nás čeká?
➢ ukázka pomůcek pro samostatný život zrakově postižených
➢ seznámení s výukou Braillova písma a dalších dovedností
➢ ukázka cvičné kuchyně
➢ prohlídka počítačové učebny a vyzkoušení speciálních programů pro nevidomé
➢ předvedení navigačních systémů orientace na ulici
➢ vyzkoušení chůze s bílou holí
➢ speciální zvuková střelba
➢ haptická výstava „Zoo všemi smysly” s možností poznat svět fauny jinak než zrakem

Informace pro školy a veřejnost:
V případě skupinové návštěvy prosíme o předchozí domluvu na tel. 778 768 390 nebo na e-mail svab@sons.cz do 1. 11. 2023.
Více o našich organizacích se můžete dozvědět na webových stránkách:
www.sons.cz - www.praha.tyflocentrum.cz - www.tyfloservis.cz - www.bilapastelka.cz

SONS ČR, z. s.

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Pracovali jsme pro magistrát i Městská divadla pražská

Vystudovala žurnalistiku, pracovala v médiích i podnikala. Dva roky byla i naší kolegyní, v roli redaktorky časopisu Zora. Také ráda naslouchá, což ji přivedlo k setkání s mnoha zajímavými lidmi. Má s naším časopisem něco společného i dnes? Věnuje se stále psané novinařině? A kde a s kým nejraději tráví čas? O rozhovor jsme požádali Marii Zemanovou.

Narodila jsem se předčasně. Funkční bylo jedno ucho, jedno oko, měla jsem poškozenou rohovku, ale viděla jsem, ale oční vadu nešlo korigovat brýlemi. Během života jsem podstoupila i operace hlavy, zrak se mi vlivem šedého zákalu postupně horšil, a k poruše sluchu se přidaly i poruchy rovnováhy. Přesto jsem navštěvovala běžnou základní školu i gymnázium. Centra pro pomoc studentům s postižením zraku tehdy nebyla, nebo jsem o nich nevěděla. Jen učitel v hudební škole byl nevidomý. Byl ale i sportovec a zaběhl maratón. Jiného jsem neznala a myslela si, že tak jako on fungují všichni nevidomí. Po gymnáziu jsem studovala Fakultu sociálních věd. V bakalářském studiu žurnalistiku a v magisterském mediální komunikaci. Poté jsem pracovala v různých redakcích. A také podnikala. V roce 2015 jsem si zřídila neterapeutickou poradnu „Jedno velké ucho“. Ale většina klientů se nakonec chtěla spíše přátelit, snad aby poradenství měli zdarma.

Šedý zákal i stav mé rohovky se dále zhoršoval. Zaměstnavatel mi snížil úvazek, pracovala jsem i z domova, což mi hodně pomohlo. V té době jsem na kurzu španělštiny poznala i další nevidomé. Sama jsem už používala bílou hůl a pozorovala, jak ti lidé žijí, i s jakými pomůckami pracují. Tak jsem do problematiky postupně „vplula“. V září 2016 jsem navíc nastoupila jako redaktorka časopisu Zora, což byl můj další, tentokrát profesní kontakt s lidmi s těžkým postižením zraku. Téhož roku jsem po probuzení uviděla jen neproniknutelnou mlhu. Lékaři v Motole mi vyjmuli zakalenou čočku, ale novou se jim do oka vpravit nepovedlo. Dnes tak mám funkční jedno oko bez čočky (afakii). Jsem stále oslněna, mám trubicové vidění a přizpůsobit se na změnu světla mi trvá i 15 minut. Dá se to ale částečně korigovat brýlemi, a do blízkého blízka dokážu zbytek zraku ještě slušně využít. Vzdálenější předměty prakticky nevidím. Jen za pošmourného počasí někdy zahlédnu třeba odlesk louže. Dlaní udělám kukátko, obličej kroutím do různých grimas, snažím se určit její vzdálenost, a počítám kroky. Ne vždy mi to vyjde. Jak se k louži blížím, zmizí, a najednou jsem v ní. Má vada má navíc tendenci se v čase měnit, a tak se mění i strategie mého koukání na předměty, písmo atd. Dnes jsem se naučila koukat jedním způsobem, a za měsíc se učím jiný. Zrak i sluch se mi dále zhoršil po prodělání Covid-19. Běžný hovor „uposlouchám“ jen v naprostém tichu. Jinak používám naslouchátko. Jen jedno, na slyšící ucho.

Od roku 2018 jsem pracovala dva roky ve společnosti Rewenium, která provozuje webový magazín Inspirante. Psala jsem na web články o sociálních a zdravotních tématech. Spousta z nás, redaktorů, sama měla nějaký handicap či zdravotní omezení, a často jsme tak psali o vlastních diagnózách. Měla jsem i svůj sloupek, který jsem nazvala „Za-Zrak“, stejně jako svůj facebookový profil. Tam dodnes umisťuji z médií či od blogerů převzaté články o zrakovém handicapu, sociální politice, příspěvky z portálu Pélion, osobní zkušenosti i popis nebo fotografie bariér, které objevím. Pro naši komunitu, i jako pozvánku „k nám“ pro lidi vidící. Stačí otevřít Facebook.com a do editačního pole zadat "za-zrak". Na svůj osobní profil dávám zase každou sobotu nějaký svůj zážitek. Těmhle příspěvkům říkám „Inspirace týdne“.

Aktuálně jsem sociální sítě “zapřáhla“ i do své osobní kauzy. Vloni v prosinci jsem žádala o zvýšení příspěvku na péči na 3. stupeň, ale výsledkem je jeho snížení na 1. stupeň. To mi navíc oznámili až letos v srpnu, po více než 8 měsících. Rozhodnutí mi přijde nespravedlivé, vydávám se do protiútoku, a dostávám se nově do role sebeobhájce, kdy „svou věc“ prožívám, komentuji, a bojuji za svá práva. Moje zkušenost souvisí s handicapem, ale sebeobhájci mohou být i z jiného prostředí. Vnímám, že podobnou situaci neprožívám sama.

Už pět let pracuji ve společnosti "Spolu s vámi" (původní název byl Návštěvy Potmě). Od roku 2017 tady pracují jen lidé s postižením zraku, a myslím, že se tu sešla správná parta lidí ve správný čas. Věnujeme se návštěvám seniorů a osvětové činnosti o zrakových handicapech. Pro žáky základních a středních škol, pro sociální a zdravotní pracovníky, i pro firmy a odbornou veřejnost. Obecně pro prostředí, ve kterém by mohli působit zaměstnanci, zákazníci nebo klienti s postižením zraku. Osvětu se snažíme propojit i s možností zaměstnání. Dnes se věnujeme i vyhledávání a odstraňování bariér. Přitom spolupracujeme se střediskem Teiresiás při brněnské Masarykově univerzitě. Podíleli jsme se na auditu přístupnosti plzeňského magistrátu. Hledali jsme jak fyzické bariéry, tak i ty v on-line prostoru, tedy přístupnost webových stránek, možnosti kontaktování, vyplňování formulářů apod. Pracovali jsme i pro Městská divadla pražská. Jejich zakázkou bylo umožnit a zjednodušit nám přístup do jejich divadel (ABC, Rokoko a Komedie). Od koupi lístků přes orientaci v divadle až po nalezení místa pro vodicího psa. Dnes se na pokladně můžete zaregistrovat jako nevidomý divák a nahlásit, zda přijdete s doprovodem či vodicím psem, nebo zda doprovod budete potřebovat. Pro koupi lístku on-line jsme pracovali na lepší přístupnosti systému, vyhledávání a plateb. Lístky si lze také telefonicky objednat a zaplatit při příchodu do divadla.

Má dnešní práce? S kolegyní se starám o publicitu společnosti a vztahy s veřejností. Jsem v týmu školitelů, který pořádá workshopy, pomáhám psát projekty a blog na našem webu, i spravovat sociální sítě. Dříve jsem navštěvovala i seniory. Byli to lidé přes 80 let, které bych jinak nepotkala. Jejich příběhy mě fascinovaly. Jak žili, pracovali, zestárli, a dnes si se mnou o tom povídají. Jak přišli z různých koutů světa a setkali se v jednom domově. Zajímám se o historii, a jejich příběhy jsem si pospojovala s těmi, které jsem četla. Dozvěděla jsem se i to, co už jinde nenajdu. Literatura zachytí hodně, ale různost lidských příběhů a povah je ještě větší. Zajímavé bylo vlastně už jen to, že jsem přišla navštívit člověka v jeho soukromí, a pak s úžasem sledovala, jak z nesmělého oťukávání postupně přecházíme k pravidelnému setkávání, na které se oba těšíme, a profesionální vztah se mění v přátelství. Komunikovala jsem a rozuměla si i s člověkem o půlstoletí starším než jsem sama. Třeba i proto, že jsme obě ženy.

Zajímavá či vtipná příhoda? V odlehčovací službě jsem navštěvovala paní, které bylo už 96 let, a byla na tom slušně i se zdravím. Zvykla si na to, že je nejstarší, a že má výsadní postavení. A pak přišla paní stoletá, a ona si zaštkala: "No, já jsem tady byla dodnes nejstarší. A dnes abych vám chodila pro kafe." Jako kdyby se spolu o věku bavily malé děti. Jen na druhém pólu.

Byly ale i smutné momenty, kdy jsem se profesně i lidsky musela vyrovnat se zhoršením zdraví, mentální úrovně, i úmrtím. Seniorů, i jejich dětí. Okolo těchto situací bylo nutné „chodit“ velmi opatrně. Nejsme terapeuti a náš koncept spočíval spíše v jejich zabavení. Komunikovala jsem i s lidmi, kteří trpěli pokročilým stádiem Alzheimerovy choroby, což bych si předtím nedokázala představit. Často o základních věcech a potřebách. Ale při hudbě se dokázali uvolnit, vybavovali si texty písní, které léta neslyšeli, a připadali mi šťastní. Při zpěvu totiž člověk pracuje s jinou částí mozku než s tou, která je zodpovědná za řeč a myšlení. Také jsem zjistila, že pokud jsem při komunikaci s člověkem klidná, přechází můj klid i na něho.

Návštěvy přerušil Covid-19. Přemýšleli jsme o jiných způsobech komunikace, ale nebylo to ono. Naštěstí se situace vrátila do normálu. Zda plánuji další návštěvy? Pravda, prožívání zmíněných pocitů mi někdy chybí. Chtěla bych ale seniory navštěvovat spíše individuálně. Domovy chtějí naopak skupinové aktivizace, což je pro ně provozně jednodušší. Jde například o canisterapii nebo muzikoterapii, které skvěle zvládají někteří mí kolegové. Ale mě baví i dnešní osvětové akce a workshopy. V nich cítím přímočarost, nasazení i mládí. A také příležitost být užitečná těm, kteří se do tématu postižení zraku teprve dostávají. Myslím totiž, že navzdory handicapu jsem měla v životě i dost štěstí, a také je pro mě zkrátka normální, že každý z nás někomu či něčemu pomáhá.

Do redakční rady časopisu Zora mě přivedla nabídka SONS i můj sentiment. Pro časopis jsem pracovala a téma tisku pro zrakově postižené je mi blízké. Obdivuji i nepřerušenou tradici jejího vydávání. Do rady jsem přišla minulý rok v září, kdy už bylo vypsáno výběrové řízení na nového šéfredaktora. Těší mě, že jejími členy jsou lidé s různými typy postižení zraku. Šéfredaktorka Daniela Thampy mi pak přijde jako velmi schopná žena, která dokáže správně vysvětlovat a obhajovat svá stanoviska. To, co chce prosadit či změnit, se zatím týká horizontu jednoho až dvou let, a já jí budu ráda nápomocná. Dnes řešíme hlavně provozní témata, jako braillský tisk a hmatovou grafiku.

Mé budoucí plány? „Chytlo“ mě mluvené slovo a podcasty. I to je novinařina. Dnes jsem dostala i možnost podílet se na diskusích s lidmi, kteří tvoří obsah na českém „X“ (dříve Twitter). Nejsem sice profesionální mluvčí, mám i drobnou vadu řeči, přesto cítím, že ve vedení rozhovoru mám jistý potenciál se zlepšovat. A začít něčím kratším, nebo hovořit ve dvojici, tak to mě velmi láká. První „X spaces“ (řekněme podcast na Twitteru) už proběhl, já se podílela na jeho přípravě a hostovi položila několik otázek. Příprava, to je zjišťování informací o něm, co na „X“ publikoval, a sestavování otázek. Když na ně host odpovídá, posílám sledujícím do chatu další informace. Kdy tweet, o kterém právě mluví, publikoval, jaký měl ohlas, co následovalo poté apod. S hostem jsem v kontaktu přes síť, ale rozhovor zní, jako kdybych s ním byla naživo.

Má angličtina? Mírně pokročilá. Už jsem si začala myslet, že tahle brána je pro mě zavřená. Ale díky internetovým překladačům jsem dnes s jazykem v kontaktu mnohem více. Hlavně tedy s textem. Kvůli vadě sluchu rozumím stále méně mluvenému slovu. Ale v případě podcastů v angličtině bych si představovala nějakou formu překladu. To by můj svět hodně obohatilo.

Nejvíce přátel mám mezi lidmi v mém věku. Velkou službou je pro mě ale i kontakt s těmi mladými. Mnohé sleduji na sociálních sítích, a z pohodlí domova jsem se od nich lépe naučila třeba práci s mobilem. Pracuji s ním téměř stále, a to včetně psaní a úprav textu. Kromě hlasového výstupu a častého diktování používám i inverzní (černý) monitor, a lupové brýle. Tato kombinace mi při dostatečném osvětlení nejvíce vyhovuje. I tak, na delší koukání to není, a každý rok musím používat silnější skla. S formálními úpravami textu mi také často pomáhají kolegyně, protože stálé kombinování zbytku zraku a sluchu mě někdy prostě unaví. Co se obecně týká informačních technologií, uvědomuji si, že ve svém věku nezvládnu to, v čem se mladí pohybují odmalička. Připadám si tak spíše jako popularizátorka našeho prostředí. Mladí lidé mi do života přinášejí i pestrost, po které toužím a kterou mi handicap vzal. Řadu věcí jsem musela přestat dělat, jiné omezit, nebo dělat jinak. Co chápu méně, je to, jak jsou mladí schopni navázat a prožívat přátelství s někým, koho předtím neviděli a neuvidí. Ano, zajímají mě i mezilidské vztahy, a jak se mohou během pár okamžiků změnit. Jak o nikom z nás nelze říci, že je tak hodný, že by nikomu neublížil, či naopak tak zlý, že by nedokázal pomoci.

Nejraději trávím čas ve Slaném, městě, kde žiji. Je tu vše, co k životu potřebuji. Poslední rok mi dělá radost zrekonstruovaný park Kumpánova zahrada. Chodí sem mí přátelé, koná se tu řada kulturních akcí. Ale často jsem tu ráno i úplně sama. Dobře to tu znám a mohu chodit bezpečně dokonce i bez hole. Pod nohama písek či tráva, v sevřené dlani káva, a v uchu sluchátko s knížkou, pro mě ideálně strávený volný čas. Čtu knihy z KDD i KTN, nejraději ze současného světa, detektivky, i ty seberozvojové. KDD navštěvuji obden a je to pro mě jako návštěva cukrárny, kde nevím, co bude ten den ve vitríně. Velmi mě těší, když lidé mluví o knize, kterou četli, a já ji v KDD také najdu. I dříve jsem ráda četla. Ale přečetla jsem pár stránek, rozbolela mě hlava, a já přestala mít chuť číst dále a nechat se příběhem unášet. Když jsem pak objevila naše knihovny, byla jsem velmi šťastná, a mohla se vrátit ke své staré lásce.

S Marií Zemanovou hovořil Antonín Vraný

#
V SÍTI

Podcasty jsou právem čím dál oblíbenější formou sdílení. Někdy je ale složité v záplavě témat najít právě to, co nás zajímá. Budeme rádi, jestliže vám naše rubrika hledání usnadní a ukáže vám cestu k informacím, které by vás mohly zaujmout. Dnes se vám se svým seriálem o studiu se zrakovým postižením představí olomoucká univerzita. Pokud rádi posloucháte rozhovory a zajímavé příběhy, stačí přejít na některý z odkazů uvedených na konci následujícího článku.

#
Jak se studuje v Olomouci

Přinášíme ZaZraky! Rozhovory s univerzitními studenty se zrakovým postižením si můžete poslechnout v podcastu ZaZraky, který vytvořilo Centrum podpory studentů se specifickými potřebami na Univerzitě Palackého v Olomouci. V devítidílném podcastu uslyšíte jak současné studenty, tak i absolventy vysokoškolského studia. V jednom z dílů je navíc vyzpovídána asistentka, která studentům se zrakovým postižením při studiu pomáhá.
Dozvíte se, jak se studenti vypořádávají s výzvami, které s sebou studium na univerzitě přináší, jaké služby Centra podpory studentů se specifickými potřebami využívají a například i to, jak na jejich postižení reagují vyučující a spolužáci. Třeba sami zjistíte, že by stálo za to pustit se do dalšího vzdělávání.
Podcasty najdete na adrese https://cps.upol.cz/zazraky. Můžete si vybrat, jestli si ZaZraky pustíte na Youtube, Spotify nebo Anchor.

Lenka Hýblová

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: O čem se moc nemluví – Přivřené dveře I.

Už jste to někdy slyšeli?
Druhá puberta, druhý dech, přechod, syndrom zavírajících se dveří – a další příměry změn, které běžně nastávají v období zrání, podzimu života, nástupu seniorského věku.
Zdá se mi, že čeština soustředěně vymýšlí další metafory pro specifické období dospělosti, které začíná přibližně 45 rokem a končí zhruba 65 rokem života.
Upřímně – nelíbí se mi ani číselné ohraničení tohoto období. Důležité je přece, čím se člověk v každém životním období prezentuje. Po čtyřicítce se většinou prezentujeme tím, čeho jsme v životě dosáhli a ještě chceme dosáhnout. Charakterizují nás mnohá očekávání, především vůči sobě a své rodině. Už nepovažujeme za podstatné výkony, jako spíše produkty těchto výkonů. Hodně si potrpíme na respekt a zasloužené uznání, víc nám začíná záležet na vlastní úctyhodnosti a pevném postavení ve své sociální bublině.
A jak by řekl klasik – každej to máme jinak nastavený. Tak jaképak věkové ohraničování?
Zlatá slova, mohl by potvrdit psychoterapeut.
Nejlepší ovšem bude, když si přečtením následujících článků na pokračování každý z nás tak trochu udělá pořádek ve svých pocitech a citech, když si srovná svůj žebříček hodnot a udělá si čas, aby si tak trochu naplánoval svou nejbližší budoucnost.
Ale pozor u toho plánování! Moc se mi líbí bonmot, který říká – chceš-li pobavit Pána Boha, seznam ho se svými plány!
Ať při vzpomínání, jak krásné to bylo před lety, tak i při plánování budoucnosti bychom měli především hovořit se svým druhým Já o přítomnosti. Co právě chci, co určitě nechci, co nebo koho miluju, co upřímně nesnáším, jak se mi líbil dnešek, co dobrého bych chtěl zažít zítra.
Život není tak dlouhý, jak jsme si mysleli, ani tak krátký, jak si myslíme. Život je kontinuální proces krizí a jejich řešení. Všimněte si, že krize, kterými jste prošli, vás nezabily, ale posílily. Určitě tak zvládnete i tzv. krizi středního věku. A pokud máte vtíravý pocit, že musíte ukončit nástup, protože se dveře zavírají, hlavně do těch dveří nestrkejte nohu ani svou bílou hůl. Zůstaňte v klidu na nástupišti a využijte čas čekání k vymýšlení zábavných historek o odjíždějícím vlaku. A pokud jste zůstali na opačné straně, dočkejte další zastávky. Na příští zastávce se pokojně rozhodněte, co zamýšlíte dál. Užijte si dar překvapivého kroku. Jste-li šikovní, najdete nový a zajímavý prostor k ohledání a využití. Nejste-li šikovní, budete se chvilku motat, než vám někdo pomůže, ale i tento zážitek vás posílí. A jste-li vzteklí, že není po vašem, snadno do něčeho narazíte nebo někam spadnete.
Ano, to všechno v sobě zahrnují krize. Cílem následující série článků o tomto období je, abyste porozuměli sobě i svým blízkým ve chvílích, které mohou být docela složité a nečekaně těžké. Vaším úkolem je, chcete-li vejít do dveří s hlavou hrdě vztyčenou, abyste vzali rozum do hrsti a naději do srdce.
Budete-li nám chtít napsat o svém vlastním překonávání krize středního věku, rádi s vámi budeme sdílet zkušenosti dobré i špatné. Pište na adresu redakce časopisu zora a v předmětu uveďte Přivřené dveře.

Jak to vidí odborníci, aneb co najdete na internetu nebo v učebnicích
Podle psychologů postihne krize středního věku každého muže i ženu, i když se jejich problémy od sebe značně liší. Někdy trvá měsíce, někdy roky, ale někdy, především u mužů, se krize může protáhnout až k nekonečnu. Hodně záleží na způsobu, jakým člověk prožil svůj nejproduktivnější věk, rodinný život, svou seberealizaci. Jaký smysl našel nejen v pomíjejících zážitcích, ale v celé koncepci svého dosavadního stylu života.
Stalo se obecným (ne však univerzálním) názorem, že muži si v této fázi životních změn najdou milenku, případně mladou manželku, a snaží se o tzv druhou mízu. Znamená to většinou dramatické pálení mostů, vyždímání bankovního konta, litry potu v posilovně a hlavně spoustu nesplněných očekávání, a to nejen u staronových otců s duševním potenciálem dědečků. Po odlivu prudce okysličené krve se pravidelně dostavuje emoční kocovina, zklamání, únava a nespokojenost s osobním komfortem. Tak to prostě bývá, když to nevyšlo.
Shrnutí: já ještě dokážu spoustu věcí, jen mě pusťte k příležitostem!

Ženy mohou dělat bezpočet nesmyslných rozhodnutí, aby revitalizovaly svůj nemladý vzhled i charisma. Podstupují předražené kosmetické zákroky srovnatelné se středověkým mučením, absolvují desátou univerzitu třetího věku, investují do diet, cestování a wellness, protože o jejich zavařeniny a kastrůlky s kompletními obědy už generace jejich dětí ani vnoučat nestojí. Není nic výjimečného, když pošetilá žena po čtyřicítce naváže tzv. fatální vztah s novým mužem svého srdce, často o mnoho mladším, než je ona sama. Možná je to kompenzace pocitu vyprázdněného hnízda, možná potřeba sebepotvrzení. U žen se takové období obvykle nazývá strach ze stárnutí, chytání ujíždějícího vlaku.
Příčiny těchto i podobných řešení vnitřní nespokojenosti a pocitů marnosti jsou převelice složité a hlavně košaté. Co žena, to příběh. Konce příběhu bývají v lepším případě trapné, v horším tragické.
Shrnutí: Všichni si myslí, že patřím do starého železa, ale podívejte se, já zářím!
Není moudré učit se o krizích pouze z internetu nebo populárně psychologických učebnic, jakkoliv i zde je možné získat užitečné informace. Jen ty rady bývají někdy problematické a každému se nemusejí hodit.
Zajímavé je, že ve virtuálním prostředí těžko najdete definici krize středního věku v souvislosti s objevivší se nemocí nebo handicapem. Nemluvím ani o tom, že by se na internetových stránkách někdo zabýval problematikou lidí, kteří v důsledku degenerativního onemocnění zraku (např. makulární dystrofie nebo jiné sítnicové vady) dramaticky pozbývají dosavadních dovedností, návyků, profesionálního uplatnění nebo společenského profilu. Nenajdete ani odborné rady pro manželské páry, kdy jeden z nich v důsledku ztráty zraku ztrácí dosavadní výkonnost i osobní esprit, zatímco ten druhý nesystematicky hledá způsob, jak pomoci nebo jak od všeho utéct. Partnerské nebo rodinné vztahy, které se mění ve své dosavadní podstatě, nejspíš nemají ideální obecné know-how. A přece, mnohé rodiny vytrvají, naučí se žít ve změněných podmínkách, a dokonce mají radost ze života. Inu, v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v mládí i stáří…
V následujících článcích na uvedené téma se pokusíme některé důležité informace o změnách v osobnosti stárnoucího člověka popsat především s ohledem na prožívání odcházejícího mládí spolu s odcházejícím zrakem nebo jeho absencí. Budeme spolu s vámi uvažovat o situaci, se kterou se mnozí z nás dosud nevyrovnali a neúspěšně hledají cestu ven z této krize. Ač nezvány, objevují se typické příznaky charakterizované fyzickými, psychickými i sociálními změnami. Objevují se nenápadně, plíživě, leč neúprosně. Zpochybnit je nelze, jakkoliv se o to můžeme pokoušet. A to bolí!

Obecné znaky krize středního věku a stárnutí 

Fyzické příznaky
• vrásky
• svalová ochablost
• šedivění
• špatné držení těla
• nemotorná chůze a neobratné pohyby v prostoru
• výskyt chronických a degenerativních onemocnění
• ztráta energie
• nadváha
• úbytek libida a ztráta plodnosti
Psychické příznaky
  • pocit nudy
  • ztráta motivace
  • pocit marnosti a pochyby o smyslu života
  • duševní únava
  • nespavost
  • rozmrzelost, plačtivost, hněvivost
  • frustrace a pocit méněcennosti
  • zklamání a nenaplněná očekávání
  • nezdravá citová závislost
  • sklony ke zneužívání alkoholu, léků nebo omamných látek
Společenské příznaky
• nejistota v profesní sféře
• ztráta atraktivity a syndrom nenahraditelnosti
• omílání starých historek a vnucování vlastních zkušeností
• úbytek kontaktů a ztráta blízkých osob
• únava ze stereotypů a podřizování se mladším autoritám
• zmenšující se flexibilita a adaptace na nové podmínky
• sílící pocit osamělosti a nedostatečného ohodnocení
Popsané příznaky krize středního věku nejsou zdaleka vyčerpané. Ale i tak můžeme některé z nich pocítit na vlastní kůži, klouby i duši. Důležité je chtít této životní fázi porozumět jak u sebe, tak u druhých. Porozumět, omezit ztráty, posbírat nálezy a hlavně – co nejméně škodit sobě i svému okolí!
(Pokračování)
PaedDr. Jaroslava Novotná

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Mezinárodní den bílé hole

Tento významný den připadá na 15. října. A protože, jak jsme napsali dříve, pokládáme za důležité a zajímavé na toto téma mluvit a podívat se na ně z různých úhlů, nabídneme vám dnes krátký pohled do historie této pro mnohé nezbytné pomůcky. A kromě toho si budete moci přečíst i některé zajímavosti ze současnosti.

Nevidomí lidé používali k orientaci hůl nebo prostě dřevěný klacek odnepaměti. Samostatný pohyb byl dříve v mnoha ohledech složitější, upravených cest bylo málo a na pohyb nevidomých se ohledy nebraly. Hůl tak pomáhala v ohledání prostoru při chůzi podobně jako dnes.

Dvacáté století ale přineslo jednu zásadní změnu, a to automobilovou dopravu. Chtěl-li se nevidomý člověk pohybovat samostatně, nehrozil mu jen pád nebo zakopnutí, ale také mnohem nebezpečnější úraz při střetu s motorovým vozidlem.

A právě automobilová doprava přinesla potřebu výrazného prvku, který by upozornil na zrakové omezení chodců. Později se toto označení ukázalo výhodným z mnoha dalších důvodů.

Pojďme se teď společně podívat, kde se bílá barva pro hůl (dříve zvanou slepecká) vlastně vzala.

1921 – Anglie
V tomto roce došlo poprvé k záměrnému použití bílé barvy pro označení hole nevidomé osoby. James Biggs, fotograf z anglického Bristolu, ztratil zrak v důsledku nehody. Při pohybu venku se kvůli dopravnímu provozu cítil nejistě, a tak svou dřevěnou hůl, kterou používal k orientaci, natřel na bílo. Chtěl tak dosáhnout lepší viditelnosti, a tedy vyšší bezpečnosti při pohybu na ulici.
1930 – Francie
Guilly d’Herbemontová, zámožná Pařížanka, vyzvala nevidomé prostřednictvím novin k nošení bílých hůlek. Pravděpodobně by na tento nápad nepřišla, kdyby v blízkosti jejího bydliště nestála škola pro zrakově postižené. Studenti této školy pohybující se v rušném provozu ji přivedli k úvahám nad tím, jak zvýšit jejich bezpečnost. Nejlepším řešením se zdálo jejich viditelné označení, které by upozornilo řidiče na přítomnost nevidomé osoby.
Její iniciativa ale výzvou v novinách neskončila.

1930 – USA
K důležitým objevům, vynálezům a změnám často dochází na několika místech světa zároveň. Podobně tomu bylo i v případě bílé hole.
George A. Bonham, prezident klubu Peoria Lions v americkém státě Ilinois, se zasloužil o prosazení používání bílé hole s červeným páskem jako pomůcky pro viditelné označení nevidomých osob. Předehrou k jeho iniciativnímu jednání bylo vystoupení Helen Kellerové na shromáždění Lions Club v roce 1925. Její působivý projev upozornil účastníky na složitou situaci lidí se zrakovým postižením. Výzva Helen Kellerové zapůsobila tak silně, že se mnozí členové klubu začali intenzivně věnovat podpoře nevidomých.
Bonham prý jednou uviděl nevidomého chodce, který se snažil přejít rušnou ulici. Nejistě poklepával vycházkovou holí a marně čekal, že si ho řidiči všimnou a umožní mu silnici přejít. Tento moment Bonhama upozornil na nutnost nalezení účinného řešení. Tím bylo barevné zvýraznění hole. Pokusy s černou barvou nebyly úspěšné, za horších světelných podmínek nebyla hůl dobře viditelná. A tak se i v USA začala používat hůl bílá, tehdy ještě s červeným proužkem pro lepší viditelnost.
V roce 1930 také vznikl v USA první zákon, který nařizoval řidičům dát přednost osobám pohybujícím se s bílou holí.

1931 – Francie
Guilly d’Herbemontová odstartovala hnutí za podporu používání bílé hole. Obrátila se na francouzského prezidenta, který pak slavnostně věnoval bílou hůl jednomu válečnému veteránovi a jednomu nevidomému civilistovi. Krátce na to d’Herbemontová věnovala bílé hole pěti tisícům nevidomých Pařížanů. Tento krok pomohl rychlému šíření povědomí o významu hole natřené na bílo.

1944 – USA
Bílá hůl jako signalizační pomůcka pro nevidomé se především v Evropě a USA rychle začíná užívat. Zůstala ale samozřejmě také pomůckou orientační.
Richard E. Hoover se věnoval rehabilitaci válečných veteránů. Se zavázanýma očima zkoušel chodit s dřevěnou bílou holí a hledal nejefektivnější techniku jejího použití. Kmitání holí zprava doleva před tělem, kdy se hůl dotýká povrchu na opačné straně než noha kráčející osoby, se osvědčila nejlépe a používá se dodnes.

1964 – USA
Americký prezident Lyndon B. Johnson na výzvu National federation of the blind (Národní federace nevidomých) vyhlásil 15. říjen Dnem bezpečnosti s bílou holí (White cane safety day). Smyslem bylo pravidelně upozorňovat na to, že nevidomí lidé mohou žít samostatně a nezávisle, zároveň je ale třeba na ně brát ohled, a to především při pohybu ve veřejném prostoru a v dopravním provozu.

1971
Mezinárodní den bílé hole byl oficiálně uznán Mezinárodní organizací práce. Záměrem je upozornit na právo nevidomých na vzdělání, začlenění do společnosti a maximální míru samostatnosti a nezávislosti.

Současnost
Dnes je bílá hůl jako symbol pro osoby se zrakovým omezením známá a uznávaná po celém světě, přesná pravidla se v jednotlivých zemích ale přece jen mohou lišit.
V Evropě je bílá hůl vyhrazena nevidomým, hůl s červenými pruhy pak osobám hluchoslepým. V USA se toto pravidlo liší stát od státu, červený pruh běžně používají i nevidomí bez sluchového postižení.
V Argentině se můžeme setkat s lidmi, kteří namísto bílé hole používají hůl zelenou. Tato barva znamená, že osoba má zbytky zraku, není tedy zcela nevidomá, má ale sníženou schopnost orientace.
Zákony o silničním provozu ve většině zemí počítají s bílou holí jako označením zrakově postižené osoby. Řidičům ukládají povinnost dát nevidomému přednost. V převážné většině se výslovně uvádí, že řidič musí při přecházení nevidomého zastavit. Předpisy některých států nařizují počkat, až nevidomá osoba opustí silnici, a to i v případě, kdy má řidič zelenou.
Zároveň některé země výslovně zakazují používání bílé hole osobami bez poškození zraku. Vycházková ani jiná hůl v takovém případě nesmí mít bílou barvu. Porušení tohoto předpisu je trestáno různě, od napomenutí přes pokutu až po 60 dní odnětí svobody (USA, Florida).

Zatímco mnozí členové výše zmíněného klubu Lions nosí v tento den špendlík nebo odznáček bílé barvy, u nás je každoročně kolem 15. října pořádána sbírka Bílá pastelka. Její výtěžek je využíván na podporu nevidomých a slabozrakých, na jejich vzdělávání, na asistenční služby nebo například na nákup kompenzačních pomůcek.

Zdroj: lionsclubs.org, wikipedia.org, daysoftheyear.com

#
SPORT: Olomoučtí sportovci měli důvod k oslavám

V červnu tohoto roku uplynulo 40 let od založení Oddílu zrakově postižených sportovců SK OLOMOUC SIGMA MŽ. Stalo se tak v tehdejším hotelu Národní dům v Olomouci.
K zakládajícím členům patřili František Skoumal, Vladimír Trávníček, František Komzák, Jan Juráň, Miloslav Fiala, Josef Láník, Zdeněk Pavlíček a také vychovatelé ZŠ pro zrakově postižené v Litovli Miloš Dobeš a Petr Bogdan. Předsedou byl zvolen Jan Příborský,
Nutno však zmínit, že zrakově postižení šachisté byli členy Šachového oddílu SK OLOMOUC SIGMA MŽ již od roku 1968 a ten jim pro jejich činnost vytvářel příznivé podmínky.
A ještě dříve, od roku 1958, vyvíjel svou činnost šachový kroužek zrakově postižených v rámci tehdejšího Krajského výboru Svazu invalidů.
Provozovanými sporty samostatného oddílu byly zmíněné šachy, plavání, lehká atletika a běžecké lyžování.
Na škole pro zrakově postižené prof. Vejdovského byly vytvořeny kroužky šachů a běžeckého lyžování. Brzy po založení oddílu se k nám připojila i skupina tělesně postižených vedená Ing. Romanem Gronským. Tito členové se věnovali sjezdovému lyžování. Po několika letech si tato skupina založila vlastní samostatný oddíl.
V roce 1994 přibyl k provozovaným sportům také showdown, po několika letech rovněž zvuková střelba. Bohužel bylo utlumeno běžecké lyžování dospělých, pak i žáků. Také lehkoatletických disciplín se zúčastňovalo postupně méně a méně zájemců. Po několik let fungoval na škole pro zrakově postižené kroužek goallbalu. V roce 2013 přibyla k dosavadním sportům Sekce turistiky.
V současné době má oddíl 4 sekce. O jejich aktivitách a úspěších alespoň v krátkosti.
• Šachová sekce pořádá každoročně krajský přebor a po mnoho let také Memoriál Vladimíra Trávníčka s mezinárodní účastí. Nejlepší hráči se zúčastňují i mistrovství republiky. Nejúspěšnější šachistkou je v současné době Irena Šourková, která na letošním otevřeném Mistrovství Německa nevidomých získala 1. místo.
• Sekce showdownu oslaví v příštím roce 30 let svého působení. Každoročně pořádá v Olomouci již tradiční mezinárodní turnaj, nejlepší hráči se zúčastňují Mistrovství republiky i turnajů v zahraničí. Nejúspěšnějším hráčem je David Hájek, který se účastní také turnajů Světového poháru pod záštitou IBSA (Mezinárodní sportovní federace nevidomých), které jsou bodované a započítávají se do světového žebříčku.
• Sekce zvukové střelby pořádá každoročně ve spolupráci s TyfloCentrem Olomouc turnaj s názvem „Tvarůžková střela“. Letos proběhl již 17. ročník. Na dosavadních mistrovstvích republiky ve střelbě z pistole a pušky byli členové sekce velmi úspěšní, o čemž svědčí 3 třetí místa, 7 druhých a dokonce 8 prvních míst. K nejúspěšnějším střelcům patří vedoucí sekce Lukáš Lacina.
• Sekce turistiky je nejpočetnější, v současné době má 36 členů. V průměru je pořádáno 10 až 15 výletů ročně, za desetileté působení jsme absolvovali 12 vícedenních poznávacích pobytů v Česku i na Slovensku a celkem to bylo 121 výšlapů a výletů.

V roce 2017 byl novým předsedou zvolen David Hájek, jak bylo výše uvedeno, špičkový hráč v showdownu. Od založení oddílu významně podporuje naši činnost vedení Sportovního klubu OLOMOUC SIGMA MŽ.
Taktéž nás po mnoho let finančně dotuje Český svaz zrakově postižených sportovců. Prostředky na činnost jsme si současně zajišťovali i vlastním úsilím od sponzorů a nadací, od Statutárního města Olomouce a Olomouckého kraje. V posledních letech nás rovněž podpořil Nadační fond Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
Oddíl úzce spolupracuje s Oblastní odbočkou SONS Olomouc a TyfloCentrem Olomouc.
Počet členů celého oddílu se po mnoho let pohybuje kolem sedmdesáti. Mezi členy oddílu je kromě samotných zrakově postižených sportovců také celá řada dobrovolníků i rodinných příslušníků. Ti doprovázejí nevidomé sportovce na akce mimo Olomouc, na výlety a soustředění. Těm všem chceme při této příležitosti obrovsky poděkovat.
Bohužel ve Škole pro zrakově postižené kroužky zcela zanikly v důsledku za každou cenu prosazované inkluze. Žáci jsou nyní rozptýleni po celém kraji a specializovaným sportům se nevěnují, pokud vůbec nějakému. A to je velká škoda. Na rozdíl od dřívějších let k nám v současné době do oddílu mnoho mladých sportovců nepřichází.
I přes toto trochu smutné konstatování přeji našemu oddílu do budoucna hodně úspěchů a společně budeme věřit, že i příslušníci mladé generace si k nám najdou cestu.

Jan Příborský

#
Nabídka periodik na rok 2024

Vážení a milí čtenáři,
přinášíme vám nabídku časopisů redakce Zora na rok 2024.
Věříme, že noví čtenáři ocení pestrost titulů i formátů, ve kterých si lze časopisy objednat. A dlouholetí předplatitelé snad zase uvítají změny, které na tento rok náš redakční tým přichystal.
Prosíme o včasnou objednávku, která vám zajistí dodání všech čísel požadovaných časopisů v řádných termínech.

Seznam nabízených periodik

Následující seznam rozděluje časopisy do skupin podle formátu. U každého titulu najdete objednávkový kód, název, informaci o periodicitě a ceně předplatného na jeden rok.
Pozor! Objednávkové kódy jsou u některých titulů změněny.

Časopisy ve zvětšeném písmu (černotisk)
01 Zora; 12x, 180 Kč ročně
02 Ema; 6x, 140 Kč ročně
03 Obzor; 4x, 120 Kč ročně

Časopisy v Braillově písmu
11 Zora; 24x, 120 Kč ročně
12 Ema; 12x, 120 Kč ročně
13 Kontakty; 10x, 100 Kč ročně
14 Světluška; 10x, 100 Kč ročně
15 Hudebník; 4x, 100 Kč ročně
16 Kaleidoskop; 12x, 165 Kč ročně
17 První čtení; 4x, 100 Kč ročně
18 Aúroro; 3x, 120 Kč ročně
19 Kalendárium; 1x, 30 Kč (čtenáři braillské Zory zdarma)

Časopisy zasílané na flash discích (audio, text)
30 Flash komplet; 12x, 360 Kč ročně
(Obsahuje tituly: Zora; Ema; Naše šance; Světluška; Kontakty; Hudebník; Kaleidoskop; Obzor; Azor; Téčko.)
31 Zora; 24x, 160 Kč ročně
32 Naše šance; 12x, 160 Kč ročně
33 Ema; 12x, 160 Kč ročně
34 Obzor; 12x, 160 Kč ročně
35 Azor; 4x, 100 Kč ročně
36 Aúroro; 3x, 120 Kč ročně

Časopisy dostupné přes internetové rozhraní (audio, text)
40 Internet komplet; 12x, 330 Kč ročně
(Obsahuje tituly: Zora; Ema; Naše šance; Světluška; Kontakty; Hudebník; Kaleidoskop; Obzor; Azor; Téčko.)
41 Zora; 24x, 120 Kč ročně
42 Naše šance; 12x, 120 Kč ročně
43 Ema; 12x, 120 Kč ročně
44 Aúroro; 3x, 90 Kč ročně
45 Téčko; 12x, 120 Kč ročně

Časopisy v textovém formátu zasílané e-mailem
50 E-mail komplet; vychází průběžně, 300 Kč ročně
(Obsahuje tituly: Zora; Ema; Světluška; Kontakty; Hudebník; Kaleidoskop; Obzor; Azor; Téčko.)
51 Téčko; vychází průběžně, 120 Kč ročně 

Časopisy ve formátu MP3 na CD (audio)
60 CD Zora komplet; 12x, 360 Kč ročně
(Obsahuje tituly: Zora; Ema; Naše šance; Obzor; Azor.)
61 Aúroro; 3x, 120 Kč ročně

Charakteristika jednotlivých titulů

Zora – časopis pro zrakově postižené; život se zrakovým postižením, aktuality, zákony a vyhlášky, rozhovory, zprávy ze sportu, pozvánky a další. Některá čísla budou doplněna o hmatovou grafickou přílohu.
Ema – příloha (nejen) pro ženy
Naše šance – zvukový časopis živých rozhovorů a reportáží
Téčko – o technice zrakově postiženým na míru
Obzor – magazín zajímavostí z různých oborů: zdraví, vztahy, rodina, intimita
Světluška – čtení od září do června pro žáky I. stupně základní školy; součástí časopisu je černotisková příloha, která je přepisem braillské verze se shodným rozložením textu na stránkách. Vidící tak může začínajícímu čtenáři Braillova písma pomáhat s nácvikem čtení a orientací v časopise.
Kontakty – čtení od září do června pro žáky II. stupně základní školy; součástí časopisu je hmatová grafická příloha.
Kaleidoskop – měsíčník zajímavostí a zábavy – věda, příroda, kvízy, sudoku, šachové úlohy (časopis vznikl sloučením SPS a Koření)
Azor – časopis (nejen) pro držitele vodicích psů; život se psem, péče, veterina, zákony, výcvikové školy, tipy na knihy a další
Hudebník – zajímavosti a aktuality ze světa hudby
První čtení – časopis pro dospělé začínající čtenáře Braillova písma; text je tištěn ob řádek pro snadnější čtení
Aúroro – časopis v jazyce esperanto
Kalendárium – výročí na každý den
Flash komplet – soubor časopisů zasílaný poštou na flash disku. Obsahuje časopisy ve zvukové i textové podobě podle toho, v jakém formátu jsou konkrétní tituly vydávány. Některé časopisy zde najdete jako text, některé jen jako audio a některé v obou formách.
Internet komplet – soubor časopisů dostupný přes internetové rozhraní. Obsahuje časopisy ve zvukové i textové podobě podle toho, v jakém formátu jsou konkrétní tituly vydávány. Některé časopisy zde najdete jako text, některé jen jako audio a některé v obou formách.
E-mail komplet – soubor časopisů zasílaných průběžně elektronickou poštou. Obsahuje tituly, které vycházejí v textovém formátu.
CD komplet – soubor časopisů zasílaný poštou na CD. Obsahuje tituly vydávané jako audio ve formátu MP3.


Hmatová grafická příloha

Již koncem roku 2022 začala v časopise Kontakty vycházet grafická hmatová příloha v podobě sešitu s reliéfními obrázky na různá témata. Pro velký zájem jsme tuto přílohu koncem loňského roku zařadili také do braillské verze časopisu Zora. Naše čtenáře jistě potěší, že tuto přílohu budou dostávat v uvedených časopisech i v roce 2024. Předplatitelé Kontaktů přílohu dostanou v každém čísle, odběratelé Zory ji obdrží desetkrát, a to nepravidelně podle možností expedice.
Milovníci hmatové grafiky, kteří zmíněné časopisy neodebírají, si budou moci tyto sešity zakoupit samostatně v naší redakci.
Cena každého sešitu je 49 Kč.


Změny v roce 2024

Především chceme upozornit na změnu číselných objednávkových kódů. V průběhu let vymizely některé formy distribuce a změnila se i struktura vydávaných titulů. Původní číselný systém se tak stal postupně méně přehledným. Proto jsme se rozhodli kódy pozměnit. Doufáme, že si na tuto změnu naši dlouholetí čtenáři zvyknou a číslování bude pro všechny přehlednější.
Potěšující změna nastává u černotiskové verze Emy. Bude vycházet ob měsíc, předplatitelé tedy dostanou svůj oblíbený časopis ne čtyřikrát, ale šestkrát za rok.
V nabídce braillských periodik nově najdete časopis Kaleidoskop. Tento nový titul vznikl sloučením SPS a Koření a jeho obsahová náplň bude odpovídat kombinaci těchto dvou časopisů (zajímavosti z celého světa, věda, příroda, zábava, luštění, šachové úlohy a další). Kaleidoskop bude vycházet každý měsíc.


Možnosti objednávky a platby

Jako obvykle si můžete vybrat z několika způsobů, jak vybrané časopisy objednat a zaplatit.

1. Novinkou je možnost využití webového objednávkového formuláře. V tomto formuláři si jednoduše vyberete, která periodika si chcete na příští rok objednat. Vyplníte kontaktní informace a formulář odešlete. Na uvedenou e-mailovou adresu vám zašleme zprávu s platebními údaji, s jejichž použitím můžete zaplatit převodem na náš účet.
Formulář je přehledný a dobře přístupný, věříme, že pro uživatele internetu bude nejsnadnější cestou k výběru časopisů. Pomůže také předcházet případům nejasných plateb.
Objednávat můžete ale také na adrese:
www.sons.cz/zora-objednavky

2. Platba v hotovosti: v redakci Zora lze vybrané časopisy zaplatit hotově, a to pondělí až čtvrtek od 9.00 do 12.00, v pátek jen po předchozí domluvě.
Předplatné lze uhradit i v rámci hromadné objednávky na podzimních shromážděních oblastních odboček SONS.

3. Platba bankovním převodem: platbu můžete provést převodem na účet redakce Zora: 158923761/0300. Do zprávy pro příjemce (popisu platby) uveďte jméno a příjmení odběratele a číselné kódy objednaných periodik oddělené čárkami.

4. Platba složenkou: složenku pro platbu časopisů vám na vyžádání rádi zašleme.
Složenku vyplňte hůlkovým písmem.
Do zprávy pro příjemce, která se nachází na přední straně uprostřed, vepište číselné objednávkové kódy vybraných periodik. Do každého okénka vepište pouze jednu číslici, mezi dvoucifernými kódy vždy vynechte volné políčko. Pokud vaše objednávka obsahuje více položek, než je možné do zprávy vepsat, zašlete nám svoje požadavky e-mailem (zora-objednavky@sons.cz), poštou na adresu redakce, nebo prostřednictvím webového formuláře (viz bod 1.).


Přístup k časopisům

Předplatitelé tištěných periodik budou dostávat časopisy poštou, je tedy samozřejmě třeba při objednávce uvést doručovací adresu.
Pokud jste si předplatili elektronickou verzi časopisů, přihlašovací údaje obdržíte včas e-mailem. Na přiloženém odkaze vám pak po přihlášení budou objednané tituly zpřístupněny.
Jestliže jste si objednali časopisy zasílané na e-mail, před zahájením odběru obdržíte potvrzení o přihlášení. Na tutéž adresu vám pak budou zasílány objednané časopisy.
CD se zvukovými časopisy se nevracejí, zůstávají vám pro další poslech nebo archivaci.
Flash disky je třeba do deseti dnů po obdržení zaslat zpět na přiloženou adresu, k zasílání dat jsou používány opakovaně.

Pro čtenáře ze Slovenska

Všechny tituly vydávané redakcí Zora si lze předplatit prostřednictvím SKN v Levoči, Štúrova 1438/36, 05401 Levoča, Slovensko
Tel: +421 534 513 648

Objednávka slovenských časopisů

Naším prostřednictvím si lze také předplatit periodika z produkce Slovenské knihovny pro nevidomé v Levoči. Jejich nabídku vám na vyžádání rádi zašleme. Předplatné slovenských periodik lze uhradit jen v hotovosti v sekretariátu redakce Zory.


Kalendáře na rok 2024

Nástěnné, stolní a kapesní kalendáře si můžete jako obvykle objednat v Knihovně a tiskárně pro nevidomé na adrese:
KTN, Ve Smečkách 15, 115 17 Praha 1.
Zakoupit si je můžete také v oddělení osobních výpůjček KTN.
Bližší informace získáte na telefonu:
222 210 131


Kontakt

Objednávky eviduje a ráda vám poradí Kateřina Rovenská:
tel: 221 462 472
e-mail: zora-objednavky@sons.cz

Adresa:
Redakce Zora,
Krakovská 21,
110 00 Praha 1

Těšíme se na Vaše objednávky a přejeme mnoho příjemných chvil nad stránkami našich časopisů.

Vaše Zora