ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 15, srpen 2023 Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Redakce: Šéfredaktorka: Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk Korektor: Václav Senjuk Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Kalendárium Přehledně Kdo vyrobil první hodinky pro nevidomé? SONS online - prostor přístupný všem LIDÉ KOLEM NÁS Vášnivý ponor do Braillova písma ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace ze Sociálně-právní poradny O čem se moc nemluví – Prázdninový splín POVÍDKA Eva Budzáková O jednom nezapomenutelném stroji POZVÁNKA Vida! - zábavní vědecký park i pro nevidomé # ÚVODEM Znalost jakéhokoliv cizího jazyka člověku otevírá nové možnosti, o tom není pochyb. Před několika málo lety jsem se svoji dost chabou angličtinu odvažovala použít jen v situacích, kdy to bylo naprosto nezbytné. Povídat si jen tak jsem ani nezkoušela. Prý je to pro nás Čechy typické. V hlavě si vytváříme složité věty, které pak zkoušíme přeložit do cizího jazyka. A když se nám to nedaří, raději mlčíme. Příliš se bojíme udělat chybu. Jsem proto velmi ráda, že se mi podařilo tohoto ostychu zbavit. I když moje angličtina má k dokonalosti daleko, nebojím se ji použít. A díky tomu jsem nedávno dostala pozvání do malé italské vesničky nedaleko Říma. Na cestě do Německa se se mnou dala do řeči skupinka italských turistů. Od počátku tu byly vzájemné sympatie, a tak po chvíli došlo na ono pozvání. Jedna z žen podala mojí kamarádce lístek s adresou a informacemi o zmíněné vesničce. Kamarádka do lístku nahlédla a automaticky se ke mně otočila. Přistrčila mi papír před oči se slovy: “Podívej, tady si to …” Přečti už nedořekla. Zarazila se, a také italská skupinka ztuhla. Trapas. Dát nevidomému něco přečíst. Ve vzduchu visela zhmotněná otázka: Co se teď stane? Trvalo to vteřinku, než jsem to celé pochopila. A pak jsem se zasmála. Zcela upřímně a nahlas. A v tu chvíli napětí povolilo. Italové se rozesmáli ještě hlasitěji, věrni svému temperamentu. Není to tak vždycky. Bohužel, stále nás mnozí lidé litují, škatulkují, přehnaně obdivují, zkrátka neberou nás tak říkajíc “normálně”. O to víc si takovýchto náhodných setkání vážím. Nezáleží na tom, jestli se při nich mluví česky, anglicky nebo jakýmkoliv jiným jazykem. A jestli mluvíte gramaticky správně, nehraje také vůbec žádnou roli. To, že ve vás ostatní vidí člověka víc než slepce, poznáte snadno. Zkrátka v tu chvíli můžete být sami sebou, nemusíte nic předstírat. Jednoduše - cítíte se úplně normálně. I vám, milí čtenáři, přeji co nejvíce právě takových “normálních” setkání. Daniela Thampy # STALO SE: Kalendárium Kdy byly u nás poprvé letní prázdniny? V červenci v roce 1787. A nařídil je rok předtím Josef II., konkrétně 24. května 1786. Důvodem bylo, aby děti mohly pomáhat rodičům celé léto na polích. A jak je tomu dnes? Děti o prázdninách jsou proti školnímu roku méně aktivní, mají nepravidelný režim, holdují více dobrotám a přibírají na váze. Co by poradil Josef II.? Třeba abyste jim namísto zmrzliny podávali raději vodní meloun. Zatímco točená vanilková obsahuje okolo 140 kalorií, 100 gramů melounu jen 30. A mimochodem, meloun není ovoce, ale zelenina. Jeho teta je okurka a švagrová dýně. A také buďme rádi, že nežijeme na planetě Uran. Tady totiž trvá léto 21 pozemských let. Ale tak daleko se vydat ještě neumíme. Vždyť 20. 7. 1969 přistáli Američané teprve na Měsíci. A 11 let předtím, 23. 7. 1958, zasedly v britské Sněmovně lordů první ženy. Mohli se potkat malíř Alfons Mucha a zpěvák Karel Gott? Toť otázka. Alfons totiž zemřel přesně v den, kdy se Karel narodil, tedy 14. 7. 1939. Nahlédněme do Tyflopedického lexikonu jmenného od Josefa Smýkala. 20. 7. 1906 se narodil český a slovenský tyfloped Osvald Krátký. V roce 1926 nastoupil jako výpomocný učitel ve Státním ústavu pro nevidomé v Levoči. Po 13 letech však musel Slovensko opustit, neboť to vytvořilo separátní stát. V roce 1945 nastoupil jako odborný učitel a správce internátu v Deylově ústavu pro nevidomé v Praze. Po třech letech přestoupil do ZŠ pro nevidomé na Hradčanech, kde působil 22 let. Ve svých 64 letech by mohl jít do důchodu, ale namísto toho pracoval v ZŠ pro žáky se zbytky zraku v pražské Šporkově ulici. Sečteno a podtrženo, jako pedagog se téměř 40 let věnoval nevidomým. Pro žáky levočského ústavu vytvořil mapu československých železnic. V padesátých letech spoluvytvořil první učebnici českého zkratkopisu pro žáky základních škol. V 60. letech byl vedoucím kolektivu pro zpracování učebnic pro nevidomé žáky. A 5. 8. 1870 se narodil ladič klavírů a kavárenský hudebník Antonín Růžička. Po odchodu z Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech se rozhodl, že bude žít samostatně. V roce 1902 byl jeden ze 17 nevidomých, kteří přišli na valnou hromadu Podpůrného spolku samostatných slepců pro země Koruny České. A byl zvolen jeho předsedou. Ředitelé pražských ústavů pro nevidomé pokládali tuto organizaci za buřičskou. Chtěla totiž, aby nevidomí nebyli jen pasivním objektem dobročinnosti a péče od kolébky do hrobu, ale aby svůj život vzali do vlastních rukou. Čeští nevidomí tak navázali na snahy nevidomých v Německu, a po první světové válce začal spolek zakládat i vlastní dílny a prodejny výrobků. Pojďme na skok do literatury. Tento muž je pokládán za zakladatele moderního anglického dramatu. Vzdělával se jako samouk, hlavně četbou v knihovně Britského muzea. Aktivní byl i v politickém životě. Od roku 1897 několik let působil jako londýnský radní. Byl zastáncem „fabiánského socialismu“, jenž má vzniknout postupnými reformami kapitalismu. Mimochodem, když se dnes podíváme na institucionální uspořádání Evropské unie, neměl ten člověk v mnohém pravdu? Ale svou pravdu má každý z nás, takže se raději vraťme k jeho dramatické tvorbě. Za její vrchol je považována komedie „Pygmalion“, satira na uspořádání viktoriánské Anglie. Stala se předlohou k muzikálu „My Fair Lady“ a její autor i za ni získal v roce 1925 Nobelovu cenu za literaturu. George Bernard Shaw se narodil 26. července 1856 v Dublinu. A na závěr ještě něco politiky. Byl jedním z nejdéle vládnoucích panovníků v Evropě. Jeho soukromý život byl ale poměrně tragický. V roce 1854 se oženil s Alžbětou Bavorskou (Sisi), ale jejich zprvu šťastné manželství záhy ztroskotalo. Jeho bratr Maxmilián byl zastřelen v Mexiku, syn, korunní princ Rudolf, spáchal sebevraždu, bratr Karel Ludvík zemřel na tyfus poté, co se napil vody z Jordánu a císařovna se stala obětí atentátu. Následníkem trůnu se tak stal syn jeho bratra, už zmíněného Karla Ludvíka – arcivévoda Ferdinand d’Este, který ale zemřel 28. června 1914 při sarajevském atentátu. My ale mluvíme o Františku Josefu I., císaři rakouském, českém a uherském králi. Ten se narodil 18. 8. 1830 na zámku Schönbrunn ve Vídni. Antonín Vraný # Přehledně Tuto rubriku vytváříme z příspěvků našich oblastních odboček. Co se v nich dělo z kraje léta? Pojďme se na to podívat, dnes ze západu na východ. Máte zájem číst celé reportáže a případně si prohlédnout i fotografie z jednotlivých akcí? Navštivte stránky sons.cz/odbocky/aktuality. Rokycanští vyrazili 25. 5. na výlet do Roztok, kde si užili komentovanou prohlídku místního zámku. Ta byla hned dvoufázová, a v přestávce se tak mohli posilnit dobrým obědem. Výlet zakončili procházkou v zámeckém parku. Jak se sami vyjádřili, akce velmi zpříjemnila jejich všední dny. V Rokycanech se, prý po velkých přípravách, uskutečnil také koncert Vokál klubu SONS. Konal se 17. 6. v rámci festivalu Dny umění nevidomých ve zdejším kostele Panny Marie Sněžné a velmi se povedl. Poděkování za to patří nejen členům pěveckého sboru, ale i místnímu městskému úřadu, Plzeňskému kraji a Plzeňské diecézi. Rokycanští poděkovali i ředitelce Městské knihovny, která v prostorách knihovny umožnila umístění sbírkové kasičky. Pejsek čtenáře zaujal a hned byl darován první příspěvek. V rámci festivalu „Otevřeno“ navštívili kolínští ve zdejším divadle představení Prodaná nevěsta. Ne však operu, ale operetu. Tu zpracovali v 80. letech královéhradečtí tvůrci s tím, že převedli sólové party do sborové formy. Představení odehrálo 40 členů spolku divadelních ochotníků Aloise Jiráska z Úpice. Jejich zpěv výborně doplnila kapela, dobové kostýmy a kulisy. Představení lze prý „jen doporučit“. Táborští podnikli výlet na Šumavu. Cílem bylo okolí vesničky Stožec, kterou byste našli uprostřed Národního parku Šumava. Od vlaku se vydali pěšky na pětikilometrovou túru do Nového Údolí. Cestou překonali repliku dřevěného mostku přes říčku Světlá. Po obědě je čekala návštěva „Památníku železné opony“. Tvoří ho pozorovací věž, signální stěna se dvěma ploty a zátaras. Návštěvníci se zastavili i na pohraničním mostku přes Údolský potok a vedle něho objevili repliku orientačního hraničního sloupu z období první republiky. Zpět k penzionu se jedna skupinka vracela stejnou cestou, druzí po Ferdinandově, Oslí a Jelenovršské cestě podél Schwarzenberských kanálů, které se využívaly pro plavení dřeva. Večer se zpívalo a hrálo na kytaru. Slovenští turisté si prý dokonce udělali soukromé nahrávky, které možná kolují na internetu. Druhý den shlédli táborští v Informačním středisku Stožec ukázku šumavské zvířeny, rostlinstva a poslechli si přednášku o minulosti přírody a o lidech na Šumavě. Poté se stihli projít po „Stožeckých loukách“ a před odjezdem pro ně majitelka penzionu uchystala ještě pohoštění, polévku, špekáčky a domácí šťávu. Jaký letní program si připravili v Semilech? 20. 7. vyrazí do pražských Kbel, kde navštíví zdejší letecké muzeum. A 27. 7. plánují opékání špekáčků u Bumbalky. Přesuňme se na Moravu. Jihlavské oslovila učitelka místní základní školy s dotazem, zda by mohla i s žáky třetí třídy navštívit jejich odbočku. A tak se konala beseda, předváděčka i ukázka pomůcek. Děti i učitelka kladly mnoho otázek, třeba takovou, jak může nevidomý, když nikdy neviděl, mít představu, jak vypadají barvy. Koncem května se olomoučtí vypravili na třídenní poznávací pobyt do Prahy. Ještě v den příjezdu stihli navštívit letohrádek Kinských s parkem a Národopisným muzeem. Druhého dne se vydali Královskou cestou od Prašné brány k Pražskému hradu. České krále však ne vždy následovali. Občas totiž zabočili do postranních uliček a díky tomu se ocitli třeba v kulisách historického filmu, které chystal štáb pro natáčení. Na Karlově mostě splynuli s proudem turistů ze všech koutů světa, na Malé Straně nahlédli do tajů starých pověstí pražských a v muzeu potkali pár strašidel. Navštívili i chrám panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, kde dlouho hledali sošku Pražského Jezulátka. Tečkou za celodenní procházkou byl výjezd lanovkou na Petřín, návštěva jeho zahrad, rozhledny i bludiště. Třetího dne nahlédli pod pokličku výroby knih a časopisů v Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana. S Prahou a jejím čilým ruchem se rozloučili na Václavském náměstí, a poté ještě na Hlavním nádraží. Olomoučtí zvou také na benefiční bleší trh. Ten začal už 14. 6. na zdejším Dolním náměstí, pod kostelem Zvěstování Páně. Je otevřen každý všední den od 15 do 17 hod. Co můžete darovat? Nádobí, sklo a porcelán, hračky, menší elektrospotřebiče, nářadí, čisticí prostředky, parfémy, bižuterii apod. Kam tyto věci přinést? Přímo na bleší trh, nebo před mší svatou do sakristie kostela. Naopak nenoste potraviny, šatstvo, a knihy jen omezeně. Pomáhat je možné i tím, že si na trhu něco koupíte. Cenu předmětů, které si vyberete, určíte vy sami. Přerovští a jejich příznivci se 27. 6. sešli ve zdejší kavárně U Červené kočky na "Předprázdninovém setkání se zpěvem". Vedoucí odbočky Kamila Hošková doprovodila na housle přerovského zastupitele Pavla Košutka, který zpíval a hrál na kytaru. Přidali se Mirek Pungarát, František Haluzík a Michal Hlaváč na foukací harmoniky, kytaru, a Kateřina Elstnerová doprovodila vzniklou kapelu i na klarinet. Panovala výborná nálada. Takové posezení se tu koná dvakrát ročně a všichni se už těší na to předvánoční. A na závěr do Kroměříže. Tady se pořádalo kreativní dopoledne. Zvolili oplétání sklenic a skleněných lahví pomocí provázků z rozličných materiálů. Tato technika se jim natolik zalíbila, že se k ní na některém z příštích setkání hodlají vrátit a zdokonalit se v ní. V Kroměříži pokračují také kurzy Braillova bodopisu. Jeho klienti si jako vždy vyzkoušeli čtení nových znaků i jejich psaní na Pichtově psacím stroji. Antonín Vraný # Kdo vyrobil první hodinky pro nevidomé? Švýcarské univerzitní město Neuchątel, srdce stejnojmenného frankofonního kantonu, se holedbá coby rodiště ikonických hodinářů a vynálezců. Letos se připomíná 200 let od úmrtí jednoho z nich. Abraham Louis Breguet (žil v letech 1747-1823), představitel “haute horlogerie" neboli vysokého hodinářství, se řemeslu vyučil v rodném Neuchątelu a posléze ve francouzském Versailles. V Paříži pak studoval matematiku a v roce 1775 si tam otevřel dílnu a položil základy dnes již proslulé značky nesoucí jeho jméno. Hodinky od Bregueta nosili například královna Marie Antoinetta, ruský car Mikuláš I. i Napoleon. Pro jeho sestru, neapolskou královnu Caroline, vyrobil v roce 1810 první náramkové hodinky na světě. Breguet vyrobil také první samonatahovací hodinky (již v roce 1780), sestrojil tzv. sympatetické hodinky - kapesní hodinky, které se automaticky srovnávaly s velmi přesnými kyvadlovými hodinami, a jako první vyráběl hodinky pro nevidomé. Breguet vynalezl tzv. tourbillon, otáčivou "klec" se setrvačkou uvnitř. Mechanismus, který se otáčí kolem vlastní osy jedenkrát za sekundu, je klíčový pro přesnost hodinek, kterou ovlivňuje gravitace. Úkolem tourbillonu je právě eliminovat její vliv a hodinky co nejvíce zpřesnit, proto se dodnes používá v luxusních hodinkách. Je rovněž autorem teploměru s kovovou spirálou. Není tedy divu, že A. L. Breguet je jedním ze 72 Francouzů, jejichž jména zdobí Eiffelovu věž. V jeho šlépějích kráčel neméně slavný vnuk Louis, jenž žil v letech 1808-1883 (takže letos též zaoblená výročí). Hodinářem se vyučil rovněž ve Švýcarsku a vyráběl námořní i astronomické chronometry a složité kapesní hodinky. Ještě více ale propadl fyzice a podílel se na vynálezu a zavedení telegrafie. Zkusme nahlédnout i do historie "mluvicích" hodinek. V roce 1878, pár měsíců poté, co Thomas Alva Edison vynalezl fonograf, vytvořil Američan francouzského původu Frank Lambert (1851-1937) první mluvicí hodiny. Tyto hodiny však nebyly vytvořeny jako cílená pomoc zrakově postiženým - ve skutečnosti se v té době na mnoha vynálezech objevovala novinka zaznamenaného zvuku. V průběhu 20. století pokračovali další vynálezci a hodináři s vylepšováním tohoto původního návrhu. Mnohé z těchto hodinek byly navrženy jako hračky pro děti, aby jim pomohly naučit se rozpoznávat čas, ale hodináři později pochopili, že tato technologie bude stejně užitečná jako pomůcka. Vladimír Krajíček # SONS online - prostor přístupný všem Zásadní je možnost diskuze Komunikace s veřejností je jednou z důležitých povinností šéfredaktora. Spolus kolegy si přejeme být se svým publikem v kontaktu. Každý čtenář by měl mít možnost vědět o naší práci vše, co ho zajímá, a měl by mít také možnost sdělit nám svůj názor na časopisy, které připravujeme. Setkávání s vámi, milí čtenáři, patří k činnostem, na které se pokaždé upřímně těším. Proto jsem pozvání na besedu v rámci programu SONS online přijala velmi ráda. Beseda se uskutečnila 28. června a s moderátorkou Hanou Petrovou a přihlášenými účastníky jsme probrali široké spektrum témat souvisejících s časopisem Zora a redakcí. Nahlédli jsme do historie, promluvili o tom, co vše práce redakce zahrnuje, věnovali jsme se jednotlivým časopisům a formátům, v nichž vycházejí. Samozřejmě došlo i na plány do budoucna a na aktuální a pro mne oblíbenou otázku hmatové grafiky. Programová nabídka setkávání s hosty je velmi pestrá, online besedy probíhají pravidelně každý měsíc. Jejich nahrávky budou postupně zpracovány a záznam bude později zpřístupněn všem. Přímá účast má ovšem samozřejmě svoje výhody. Tou nejzásadnější je možnost položit hostům otázky a přímo s nimi diskutovat. Co je SONS online? Mnozí čtenáři službu SONS online buď už vyzkoušeli, nebo o ní vědí. Ti, kdo nepoužívají počítač, popřípadě jej využívají především ke čtení, možná o této službě neslyšeli nebo si nejsou jisti, co od ní očekávat, a tak s osobní účastí zatím váhají. Někomu se zase může zdát složité hledat informace na internetu a na jednotlivé akce se potom přihlašovat a připojovat. Účastnit se online programu je ale snadné a připojit se může každý, kdo má přístup k počítači nebo “chytrému” telefonu. S přihlášením vám případně poradí a pomohou pořadatelé. Kdo se může přihlásit? Tato setkání jsou tu samozřejmě pro všechny, obzvláště zajímat by ale mohly ty, kteří se nemohou účastnit aktivit na nejbližší odbočce nebo přijít na pracoviště Sjednocené organizace osobně. Služba SONS online zprostředkovává setkání bez ohledu na místo, kde se právě nacházíte. Nezáleží ani na tom, zda jste zdatnými uživateli technických vymožeností. Důležité je mít přístup k počítači nebo chytrému telefonu. A pak už musíte splňovat jedinou podmínku, kterou je váš zájem o některou položku z nabídky. A ta je opravdu pestrá. Vedle setkávání se zajímavými hosty se lze přihlásit na pravidelný trénink paměti nebo do čtenářského klubu. Můžete se tak připojit ke hraní her a řešení kvízů. K poslechu jsou připravovány podcasty - reportáže, rozhovory, informace o kompenzačních pomůckách a technologiích a mnohé další. SONS touto cestou nabízí také poradenství, výuku a aktivizační služby. Jak a kde? Více informací, kalendář akcí a kontakty naleznete na stránce www.sons.cz/online. Formulář pro přihlášení na vybranou událost najdete vždy ve zveřejněném kalendáři. Pokud nepracujete s počítačem nebo jste na webové stránce potřebnou informaci nenašli, obraťte se na nejbližší odbočku nebo ústředí SONS, kde vám pracovníci organizace rádi pomohou a předají vám potřebné kontakty nebo odkazy. Daniela Thampy # LIDÉ KOLEM NÁS: Vášnivý ponor do Braillova písma „Pro úpravy textu na stránce vnímám potřebu jednotné metodiky. Sám za sebe mohu říci, že jsem se do Braillova písma opravdu až vášnivě ponořil. Starám se o jeho zvelebení, uvádění do života, a sleduji jeho vývoj. Moje partnerka by vám zřejmě řekla, že pracuji v režimu 24/7 a v bodech že se mi dokonce zdají sny.“ Dnes jsme požádali o rozhovor mgr. Michala Tkáčika (38), hlavního koordinátora „Slovenskej Autority pre Braillovo písmo“ (dále Autorita). Jsem rodák z Nitry. Vystudoval jsem obor „sociální a pracovní psychologie“. Jako psycholog sice nepracuji, ale toto zaměření se hodí i do každodenního života a mnoha povolání. Už na vysoké škole jsem spolupracoval s nadnárodní pojišťovnou Allianz a po dokončení studia jsem k ní nastoupil na plný úvazek, do oddělení stížností. Tam jsem působil více než 10 let a získal mnoho zkušeností. S komunikací, s vyřizováním stížností, s prací s počítačem, s organizací práce apod. V době, kdy vznikala Autorita, jsem se shodou okolností rozhodl pojišťovnu opustit. Vyřizování stížností bylo pro mě totiž, zvláště po psychické stránce, stále náročnější. Přihlásil jsem se k přijímacímu pohovoru, byl vybrán a stal se nadšeným propagátorem Braillova písma a reliéfní grafiky. Od února 2021 tedy pracuji ve Slovenskej knižnici pre nevidiacich Mateja Hrebendu (dále SKN) v Levoči jako hlavní koordinátor Autority. Zda jsem byl i u procesu jejího zrodu? To ne, přišel jsem už k hotovému dílu. O její vznik usilovali lidé z SKN a Únie nevidiacich a slabozrakých Slovenska (dále Unie). Konkrétně ředitel SKN a dnes můj přímý nadřízený František Hasaj, prezident unie Ján Podolínský a místopředseda unie Branislav Mamojka. Ti se nejvíce zasloužili o to, že Ministerstvo kultury vyčlenilo na podporu Autority finance, zřídilo její pracoviště v SKN a vytvořilo dvě pracovní místa. Svou váhu ale měl i Výbor OSN pro ochranu práv lidí se zdravotním postižením, který vznik Autority doporučil členským zemím. Má práce koordinátora Autority? Starám se o její činnost, věnuji se zvelebení Braillova písma a hmatové grafiky, osvětě a propagaci. Jde o práci směrem k uživatelům, nevidomým lidem, i směrem k veřejnosti, jako jsou orgány státní správy, muzea, ale i privátní firmy. I pro tyto instituce je důležité vědět, že existuje Braillovo písmo, hmatová grafika, a že obojí je součástí gramotnosti nevidomých. Abychom dokázali přinést obsah různého charakteru do rukou nevidomým, spolupracujeme s odborníky, vyhledáváme možnosti, kde problematiku prezentovat i jaký propagační materiál vyrobit. Přitom platí jednoduché pravidlo, totiž že čím živější je naše komunikace, tím větší šanci máme při implementaci Braillova písma do společnosti. Píši proto různým lidem desítky e-mailů denně, s dalšími se setkávám na on-line mítincích, pořádám a navštěvuji konference, přednášky a workshopy, doma i v zahraničí. Velmi často hovoříme o tom, jak je výuka Braillova písma a hmatové grafiky důležitá už pro žáky mateřských a základních škol. Už na této úrovni usilujeme o jeho lepší dostupnost i o to, aby ho děti co nejvíce využívaly. Pokud totiž s jeho výukou nezačnou včas, jejich gramotnost výrazně klesá a kupí se potíže, které přecházejí do dalšího života i zaměstnání. Základní znalosti Brailla jsou ale důležité i pro lidi později osleplé. Pokud ho zvládnou, získají jistý druh svobody a nezávislosti. Mohou se totiž rozhodnout použít ho k samostatnému zkoumání a poznávání světa. Vezměme jen elementární věci, jaké koření je v této lahvičce, kdo je interpretem na tomto hudebním nosiči, nebo do jakého patra chci jet tímto výtahem. Díky elektronickým pomůckám je na tom dnešní nevidomý sice poněkud lépe, ovšem proti okamžité hmatové kontrole je focení mobilem nebo práce s Pen Friendem o mnoho pomalejší. Na technické úrovni vypracováváme příručky pro zápis Braillova písma ve slovenštině. Letos například vytváříme publikaci „Úpravy braillského textu na stránce“. Proč? Vnímám určitou potřebu stanovit pro to jednotná pravidla. Aby každý věděl, že toto je nadpis, toto seznam, toto kapitola a toto popis obrázku. Tedy jednotné symboly i jednotná grafická úprava stránky. To se týká nejen formátování učebnic pro žáky základních a středních škol, ale třeba i básní, kuchařských knih atd. Při tom všem spolupracuji s metodikem, který se stará hlavně o administrativní a technickou podporu. Nemluvím ani tak o tvrdých a sešněrovaných pravidlech, jako spíše o návodu jak postupovat. A co od toho všeho očekáváme? Snadnější orientaci v jakékoliv publikaci. Znovu podotýkám, nemluvím o psaní znaků, ale o pravidlech formátování textu na stránce. Ovšem pro týmy, které přepisují učebnice, mám představu, že může být stanoveno i to, jak psát některé nové znaky, například pro matematiku, fyziku nebo chemii. Kdy bychom chtěli mít hotovo? To záleží na tom, do jaké hloubky se nám podaří proniknout. Ovšem základní rámec bych si představoval mít hotový ještě letos. Zřejmě nepůjde o uzavřenou publikaci, jako spíše o platformu takzvaně „bez konce“, kdy se materiál bude průběžně doplňovat. (Pozn. red.: Konkrétní úpravy formátu Braillova písma na stránce u nás řeší Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Podle jisté metodiky tvoří své publikace i Centrum Teiresiás při Masarykově Univerzitě v Brně nebo autorka Terezie Kochová. Postupují všichni jednotně? Možná je to námět pro některou z dalších reportáží.) Vývoj Braillova písma? I dnes je živý a velmi dynamický. Osobně jsem aktivní například v pracovní skupině pro Braillovo písmo při Evropské unii nevidomých (European Blind Union, EBU). Jednou měsíčně se scházíme v on-line prostoru a v září 2022 jsme se setkali také osobně, na sjezdu EBU ve španělském Madridu. Měl proběhnout už dříve, ale kvůli covid-19 byl přeložen. Během setkání jsme vytvořili velmi pěkné video o Braillově písmu a přeložili ho do osmi jazyků. Lze ho najít na stránce euroblind.org v sekci „real promotion“. Je tu i ve slovenštině, ale ještě ne v češtině. V době, kdy jsme video překládali, nebyl v naší skupině aktivní člen z ČR. Ale možnost přeložit video do češtiny je otevřená i do budoucna. A také předpokládáme, že za nějaký čas vyrobíme i další, inovované promoční video. V rámci stejné pracovní skupiny jsme vloni spustili webovou platformu livingbraille.eu. Do ní se může registrovat každý Evropan a v angličtině sem umístit svůj příspěvek o Braillově písmu či hmatové grafice. Co vše se tu může objevit? Namátkou recenze braillského řádku nebo popis nové hmatové publikace, které vytváří třeba Radek Seifert ve společnosti Elza nebo Terezie Kochová ve společnosti Tactus. Můžete sem uvést, že pracujete na nějakém projektu, co je vaším cílem, zeptat se na zkušenosti ostatních, požádat o spolupráci apod. A lze tu také komentovat příspěvky ostatních. Tento web spolu s dalšími dvěma kolegy z Německa administruji. Příspěvky zatím přibývají pomalu, a popravdě, většinu z nich tam umisťuji sám. To je pro mě docela náročná činnost, které se věnuji po své práci v Autoritě. V Evropě se jednou za 4 roky koná také konference „Tactille Reading“, doslova „hmatové čtení“. Není jen o Braillu, ale i o dalších technikách a technologiích zpřístupnění informací hmatem. Ty mohou využít látky, plasty a další reliéfy. Další konference bude v roce 2025, nejspíše v Nizozemsku. Před dvěma lety tu byla publikována třeba informace o dětech s kombinovaným postižením. Aby lépe poznaly svou skříňku v šatně, měly na ní obrázek, nápis v Braillu a další hmatový symbol, například čtyřlístek. A bylo prokázáno, že symboly děti motivovaly k jejich častějšímu hledání i ke sdílení dojmů. Dostaly prostě zajímavý podnět, pozitivně na něj reagovaly, a tak se i vzájemně obohatily. A to jsou jasné důkazy pro to, že je potřeba se rozvojem hmatu zabývat. Je známo, že pokud vidící člověk pozoruje krajinu, moře, nebo třeba zkoumá detail domu, vytvářejí se na nervových drahách mezi jeho okem a mozkem jistá propojení. Ovšem to samé bude platit pro nervovou dráhu mezi prsty a mozkem. I my si dokážeme rozšiřovat obzor, způsobem nám vlastním a dostupným. Jsme nevidomí a jeden kanál pro vnímání světa máme prostě vypnutý. Ale ochudit se ještě o další, hmat, to je dle mého velká škoda. Jsem pro to, že je třeba podporovat vnímání světa všemi dostupnými smysly. Radek Seifert, který se ve středisku Elza při ČVUT zabývá výrobou hmatáků a haptických map, tvrdí, že reliéfní grafika a Braillovo písmo jsou dvě strany téže mince. Dávám mu plně za pravdu. Je to i moje filozofie. Pro nevidomého představuje hmatová grafika skutečně mnohem zajímavější oblast, než si člověk slabozraký nebo vidící dokáže představit. Ale jde zároveň i o zvláštní problematiku. Spousta lidí vám totiž řekne, že se v reliéfní grafice nevyzná, a tím je pro ně nezajímavá. Proč tomu tak je? U některých proto, že objektivně nemají vyvinutý smysl pro její vnímání, podobně jako jiní nemají schopnost správně vnímat hudbu, nebo orientační smysl. Jeden nevidomý vezme do rukou GPS navigaci a jde, druhý to nezvládne. Bohužel však také existuje spousta lidí, kteří se k hmatové grafice prostě nedostanou buď vůbec, nebo jen málokdy. A tak ani nevědí, zda by s ní dokázali pracovat. A pojďme ještě za hranice Evropy. Zajímavá debata o současných trendech vývoje Braillova písma proběhla na setkání odborníků v institutu „Braille Literacy of Canada“ (BLC). Jedna z delegátek například informovala, že vypracovala kód pro zápis Braillova písma pro původní indiánskou etnickou skupinu migmaků. Další jednání se pak týkala sjednocení používání Braillova písma pro anglicky mluvící země. Tak budou Angličané, Američané, Kanaďané i Australané používat jednotný „Unified english Braill“ a snadněji se dorozumí. „Unified english Braill“ spočívá ve sjednocení znaků, zjednodušení zkratkopisu apod. Návazně proběhl i ukázkový on-line kurz jeho výuky. Ten může po přihlášení a zaplacení cca 75 USD absolvovat vlastně kdokoliv. Získá certifikát, na jehož základě může Braillovo písmo v anglicky mluvících zemích vyučovat, prezentovat, nebo se nechat zaměstnat, třeba jako přepisovatel. Letos v červnu se v americkém státě Rhode Island hrál také golf za Braill. Jde o promo akci, která má sloužit k jeho zviditelnění. Vybrané finance se použijí například pro tisk knihy nebo na rozvoj braillské gramotnosti. Napříč USA se pořádá i benefiční běh za Braill. Obě akce podporuje americká unie nevidomých, National Federation of the Blind (NFB), řekněme americká obdoba SONS. Podobné akce organizuje i „Braille Authority of north America (BANA) nebo už zmíněná „Braille literacy of Canada“. S Michalem Tkáčikem hovořil Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny Vzhledem k četnosti dotazů na zvláštní pomůcky nabízíme shrnutí všeho podstatného k této stále aktuální problematice. Potom se na chvíli „zastavíme“ u zástavního práva. Příspěvek na zvláštní pomůcku Zvláštní nebo také kompenzační pomůcka umožňuje člověku sebeobsluhu nebo ji využívá k pracovnímu uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, ke vzdělávání anebo ke styku s okolím. U zrakového postižení zákon č. 329/2011 Sb. o dávkách pro osoby se zdravotním postižením počítá se čtyřmi kategoriemi postižení: a) úplná nevidomost obou očí: ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí b) praktická nevidomost obou očí: zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) – světlocit s jistou projekcí nebo omezení zorného pole do 5–10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti c) silná slabozrakost obou očí: zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) – lepší než 1/60 (0,02) d) ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku, visus vidoucího oka roven nebo horší než 6/60 (0,10) nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace. Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek je ve vyhlášce č. 388/2011 Sb. Lidé ze všech výše uvedených skupin mohou žádat o tyto pomůcky: a) kalkulátor s hlasovým výstupem, b) digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem, c) speciální programové vybavení pro zrakově postižené, d) elektronická orientační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé; jedná se o akustické orientační majáky, vysílačky pro ovládání akustických orientačních majáků, pomůcky na zachytávání vysokých překážek, e) multifunkční elektronická komunikační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé; jedná se o stolní nebo mobilní telefony se zvětšenou a kontrastní klávesnicí, ozvučené mobilní telefony nebo tablety se speciálními funkcemi či příslušenstvím pro zrakově postižené, f) měřicí přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem. Lidé s úplnou nebo praktickou nevidomostí obou očí mohou kromě toho žádat o tyto pomůcky: a) vodicí pes, b) psací stroj pro nevidomé, c) popisovací kleště pro nevidomé, d) indikátor barev pro nevidomé, e) braillský displej pro nevidomé, f) tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé, g) hlasové popisovače pro nevidomé a hluchoslepé, h) digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem. Lidé s úplnou nevidomostí obou očí, praktickou nevidomostí obou očí a silnou slabozrakostí obou očí mohou kromě toho žádat o tyto pomůcky: a) diktafon, b) kamera s hlasovým výstupem. A konečně lidé s praktickou nevidomostí, silnou slabozrakostí a ztrátou jednoho oka se závažnější poruchou funkcí druhého oka mohou kromě toho žádat o tyto pomůcky: a) kamerová zvětšovací lupa, b) digitální zvětšovací lupa. Pokud jsou splněny výše uvedené předpoklady, je pro vznik nároku na příspěvek ještě důležité, aby se jednalo o tzv. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což znamená, že daný zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo dle předpokladů lékařské vědy bude trvat déle než jeden rok. Dále musí být žadatel starší jednoho roku, u vodicího psa starší patnácti let. O pomůcku stejného druhu lze žádat jednou za pět let, v určitých případech je to však možné i dříve. Například pokud dojde ke zhoršení zdravotního stavu a stávající pomůcka již nevyhovuje. Výše příspěvku a snížení spoluúčasti U příspěvku na zvláštní pomůcku je zásadní, zda je cena požadované pomůcky vyšší nebo nižší než 10 000 Kč. Cenou se rozumí pořizovací cena pomůcky. Jestliže je cena nižší než 10 000 Kč, žádost bude úspěšná, jen pokud je příjem žadatele a osob s ním společně posuzovaných nižší než osminásobek životního minima jednotlivce nebo životního minima společně posuzovaných osob podle zákona o životním a existenčním minimu. Co to v praxi znamená? Sečtou se všechny čisté příjmy domácnosti, přičemž z dávek určených pro osoby se zdravotním postižením se za příjem nepovažuje příspěvek na mobilitu a příspěvek na péči, invalidní důchod se započítává. Výsledné číslo se porovná s hodnotou osminásobku životního minima. Aktuální hodnota životního minima jednotlivce, tedy pokud někdo žije v domácnosti sám, je 4860 Kč měsíčně. Pokud s žadatelem v domácnosti žijí další osoby, výše životního minima je odlišná. Pro první dospělou osobu je aktuální výše 4470 Kč, pro každou další dospělou osobu je ve výši 4040 Kč. Pro děti je výše životního minima následující: dítě do 6 let 2480 Kč, dítě od 6 do 15 let 3050 Kč a pro nezaopatřené dítě od 15 do 26 let 3490 Kč. Jednotlivé výše životního minima pro členy domácnosti se sečtou a vynásobí osmi. Výsledek, který tímto způsobem získáme, porovnáme s hodnotou součtu příjmů, a pokud jsou příjmy nižší než osminásobek životního minima, lze žádat o příspěvek i u těch pomůcek, jejichž pořizovací cena je nižší než 10 000 Kč. Spoluúčast žadatele je vždy 1000 Kč. Příklad: Petrovi je 14 let a je prakticky nevidomý u obou očí. Potřebuje si pořídit speciální přenosnou kamerovou lupu, jejíž pořizovací cena je 9500 Kč. Nemá žádné příjmy, pobírá pouze příspěvek na péči ve výši 6600 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč. V domácnosti žije s matkou, otcem a sourozencem ve věku 5 let. Čistý příjem matky je 26 000 Kč měsíčně a čistý příjem otce je 35 000 Kč měsíčně. Příjem rodiny je tedy 61 000 Kč (26 000 + 35 000). Životní minimum rodiny 14 040 Kč (4470 + 4040 + 2480 + 3050). Osminásobek životního minima je 112 320 (8 x 14 040). Měsíční příjmy rodiny jsou nižší, než je osminásobek životního minima (61 000 112 320). V případě, že Petr splní všechny další zákonné předpoklady, bude mu přiznán příspěvek 8500 Kč se spoluúčastí 1000 Kč. Výši životního minima můžete zjistit v kalkulačce pod následujícím odkazem, přičemž výsledek je potřeba pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku vynásobit 8x: https://www.mpsv.cz/kalkulacka-pro-vypocet-zivotniho-minima Zákon vstřícně počítá i se situací, kdy je příjem vyšší než osminásobek životního minima, ale žadatel žádá opakovaně o příspěvek na různé zvláštní pomůcky, jejichž cena je nižší než 10 000 Kč. Potom lze příspěvek poskytnout na základě tzv. správní úvahy „z důvodů hodných zvláštního zřetele“. Jestliže je cena vyšší než 10 000 Kč, stanoví se výše příspěvku tak, aby spoluúčast činila 10 % z ceny, příspěvek je tedy standardně poskytován ve výši 90 % z ceny. Příspěvek nesmí přesáhnout 350 000 Kč. Pokud žadatel nemá peníze na spoluúčast 10 % z ceny pomůcky, může Úřad práce rozhodnout o snížení spoluúčasti. Spoluúčast však musí být vždy minimálně 1000 Kč. V tomto případě se opět zkoumají příjmy jednotlivce nebo rodiny a zároveň se přihlíží k míře využívání pomůcky. Zákon zde striktně neurčuje porovnávání s osminásobkem životního minima, v praxi tomu tak ale většinou bývá. Správně by úřad práce měl dát každému žadateli vždy možnost učinit prohlášení, že nežádá o snížení spoluúčasti. Pokud se tak nestane, je vhodné, aby žadatel úřad práce s dostatečným předstihem před rozhodnutím informoval o tom, že žádá o snížení spoluúčasti. Ať už tedy žádáte o příspěvek na pomůcku, jejíž cena je nižší než 10 000 Kč, nebo o snížení spoluúčasti u příspěvku na pomůcku, jejíž cena je vyšší než 10 000 Kč, je třeba doložit vaše čisté příjmy a příjmy těch, kteří s vámi žijí ve společné domácnosti. Příjmy se dokládají za poslední tři měsíce předcházející měsíci, ve kterém je podána žádost. Žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku je na tomto odkazu: https://www.mpsv.cz/-/zadost-o-prispevek-na-zvlastni-pomucku Zástavní právo ... nás provází již od starověku. Tento článek pro lepší stravitelnost obsahuje jen úplně základní informace. V románu Marcela Pagnola Živá voda, odehrávajícím se v Provence před přibližně sto lety, se sedlák Papet ptá svého synovce Ugolina: „Víš ty, co to je ten hypoték?“ Ugolin se zamyslí: „To znamená, že notář půjčí prachy lidem, kteří mají nějaký majetek, protože tak může mít důvěru, že to nejsou nějací nečestní podvodníci, ale lidé, co drží slovo.“ „Co, slovo?“ opáčí Papet. „Tak za prvé jim dá podepsat KOLKOVANÉ PAPÍRY, a když v určený den nevrátí peníze, sebere jim všecek majetek. Copak se nepamatuješ na Cascavelovy?“ To byla strašlivá historie. Když tatík Cascavel umřel, vzali si jeho synové, kteří nebyli nijak zvlášť seriózní, na jeho statek hypotéku, aby tam provedli poněkud příliš honosné opravy. Vinny byly přirozeně jejich manželky, které chtěly stavět na odiv své bohatství. A pak měli párkrát špatnou úrodu, a tak pán od hypotéky dal rozprodat všechen jejich majetek; a Cascavelovi synové, namísto aby dýchali svěží vzduch v kopcích, se pak celý den v holínkách a s lucernou v ruce procházeli v marseilleských stokách“. Dnes je hypotéka běžnou součástí naší slovní zásoby a trh s bydlením by bez ní nemohl fungovat. Pojďme si přiblížit pár základních pravidel pro smluvní zástavní právo. Zástavní právo je jedním ze způsobů zajištění dluhu. V případě nesplacení dluhu se věřitel uspokojí z prodeje zástavy. Stranami zástavní smlouvy jsou zástavní věřitel, který půjčuje peníze, dále zástavní dlužník, který si peníze půjčuje, a konečně zástavce, což je vlastník věci dané do zástavy. Jedna a ta samá fyzická či právnická osoba může být současně zástavním dlužníkem i zástavcem, zástavcem ale samozřejmě může být i jiný subjekt než zástavní dlužník. Zastavit lze věci movité i nemovité. U movitých věcí je třeba, aby ji měl zástavní věřitel nebo jím určená třetí osoba u sebe, proto si také věc dočasně nechají například v zastavárně v opačném případě je k platnosti vzniku zástavního práva nutná písemná smlouva. K platnosti vzniku zástavního práva k nemovité věci je třeba zápis do katastru nemovitostí. Důležité je, že zástava jako právo tzv. věcné se vztahuje zásadně jen k věci, k níž bylo sjednané. Není-li výslovně dohodnuto něco jiného, trvá bez ohledu na změnu vlastníka věci. Pro nakládání s věcí zatíženou zástavním právem obecně tedy nemá souhlas věřitele právní význam a ani u nemovité věci katastrální úřad v této souvislosti nic nezkoumá. Podstatné je, že až do úplného splacení dluhu zástavní právo věřitele stále existuje. Jiná je situace, pokud je v neprospěch vlastníka věci smluvně sjednán „zákaz zcizení“ (myšlen je zákaz převodu vlastnického práva, nikoliv krádež) nebo „zákaz zatížení“ (zákaz zřízení věcného břemene, pronajmutí věci a podobně) nebo i zákaz obojího. Toto omezení je evidováno v katastru nemovitostí a katastrálnímu úřadu je potřeba předložit souhlas zástavního věřitele, jinak změna neprojde. A jak je to v případě nejhoršího scénáře, kterého se tak obával sedlák Papet, tedy při platební neschopnosti dlužníka? Možnosti jsou různé. Podle občanského zákoníku „jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.“ Především je třeba, aby byl dlužník aktivní. S nemovitostmi zatíženými hypotékou se běžně obchoduje. Z kupní ceny složené kupujícím se vyplatí zbytek hypotéky, údaj o zástavním právu se z katastru nemovitostí vymaže a kupující nabude nemovitost už bez tohoto omezení. Přesahuje-li výtěžek prodeje výši dluhu, částka zbývající po úhradě dluhu včetně příslušenství, zvaná hyperocha, se vyplatí dlužníkovi. Kupující také může se souhlasem věřitele hypotéku převzít. Je-li dlužník pasivní, s největší pravděpodobností podá věřitel návrh na nařízení soudního prodeje zástavy. Povaze zástavního práva jako věcného práva odpovídá, že účastníky řízení jsou jen zástavní věřitel a zástavní dlužník, nikoliv zástavce, který není současně dlužníkem. Pokud je dlužník v řízení nečinný, soud může rozhodnout i bez ústního jednání a jen na základě listin předložených věřitelem. Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Následně lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Není třeba zdůrazňovat, že takový postup je pro dlužníka nejméně výhodný. I zde se však samozřejmě dlužníkovi vyplatí případná hyperocha. Dlužno dodat, že v případě exekuce či insolvence dlužníka má zástavní věřitel coby tzv. zajištěný věřitel vždy přednost před ostatními nezajištěnými věřiteli. Za Sociálně-právní poradnu Nicole Fryčová a Václava Baudišová # O čem se moc nemluví – Prázdninový splín Od raného dětství, kdy jsem začala chápat pojem prázdniny nebo dovolená, se u mě pravidelně dostavoval tento specifický druh melancholického netěšení na začátek školního roku nebo pracovního týdne po dovolené. Byla jsem ale natolik rozumná, že jsem si – zřejmě v důsledku pudu sebezáchovy – intenzivně připomínala, co hezkého mě čeká po návratu domů. Třeba vlastní postel, kulturní aktivity, kamarádky ze školy, fajn kolegové, zajímavé zadání v práci nebo třeba i zajímavé učební předměty, pokud šlo o školu. Z bible znám moudré rčení – netrapte se zítřejšími starostmi, dnešek jich má dostatek. Nemá tedy smysl příliš se zabývat tím, na co se netěším, co mě bude v pondělí otravovat, v jakém stavu najdu byt po návratu z dovolené a dalšími chmurnými perspektivami. Jak na to, abychom si konec dovolené nepokazili nelibými vyhlídkami? Pro každého by mělo platit, že když porozumí nějakému problému, lépe najde způsob, jak ho vyřešit. Zkusíme tedy najít příčiny prázdninového splínu, a možná se pak pokusit mu předejít nebo ho zmírnit natolik, abychom v sobě zbytečně neživili stres a blbou náladu. Jako benefit můžeme přijmout třeba zbrusu novou kvalitu života, kterou jsme nevědomky postrádali. Prázdniny i dovolená (dále jen prázdniny) jsou čas, kdy zdánlivě nic nemusíme. Prázdniny jsou od slova prázdno, tedy čas uprázdněný od povinností, který si teoreticky mohu zaplnit způsobem nabízejícím odpočinek od fyzické nebo psychické zátěže všedních dnů, odpočinek od stereotypů, změnu prostředí, změnu denního programu, změnu lidí, s kterými přicházím do kontaktu. Tohle vypadá lákavě. Mám před sebou čas, který je výhradně můj a je na mně, co a koho si vyberu k jeho příjemnému prožití. Už jsme zvolili způsob, jak naplnit nejbáječnější období kalendářního roku. Už máme za sebou nákup jízdenky, promyšlené sbalení zavazadla a zejména pečlivý výběr místa, kde chceme své prázdniny nebo jejich část strávit. Před námi jsou jen báječné dny a báječné zážitky. To ale všechno jednou skončí, protože je čas svobody a čas termínů. Od kdy to začíná? Prázdninový splín se poprvé objevuje zhruba kolem 15. roku věku, kdy -náctiletí s přiměřenou mírou samostatnosti prožívají svůj prázdninový čas. Přestože se celoročně mohou spolehnout na pomoc rodičů, vědí, že po prázdninách tu zas budou nároky, závazky, povinnosti, nedostatek svobody a někdy nadbytek komunikace s nepříjemnými lidmi. Proč se stres objevuje již ve věku her a malin nezralých, jak by jej pojmenoval básník? Je to tak, že s tímto věkem přirozeně roste pocit zodpovědnosti i míra vlastního rozhodování. To prostě patří ke zrání. Málokdo se tomu vyhne, pokud se záměrně nerozhodne nedospět, o čemž jste se před časem také mohli dozvědět v naší rubrice O čem se moc nemluví. Seznam nabídek prázdninových programů pro každého je velmi pestrý. Kromě rekreace může zahrnovat také všemožné brigády, sdílené pobyty na táborech, turistických a zážitkových zájezdech, setkání zájmových a sportovních skupin všeho druhu. Ale i to jsou prázdniny, tedy změna prostředí, stereotypů a sociální bubliny. Někdo má rád svůj klid na chalupě, která patří jemu nebo někomu z rodiny, stará se o zahradu, zpracovává úrodu, opravuje kde co, buď aby to zvelebil nebo vylepšil. Někdo zde hlídá vnoučata nebo dohlíží na staré rodiče, když může, pomůže. Dělá to rád, protože během pracovního nebo školního roku se ke spoustě těch aktivit nedostane. Libuje si, že je na čerstvém vzduchu, zahrada je zkultivovaná, domácí zavařeniny ve sklenicích a občas i chvíle pohody, kdy si zahraje s rodinou či sousedy deskové hry nebo si jde zaplavat do lomu nebo zalyžovat. Jsme-li už na místě, které jsme pro své prázdniny svobodně zvolili, prožíváme přesně to, co jsme si předsevzali. Odpočíváme, aniž se nudíme, komunikujeme, protože chceme, děláme to, co nese užitek, aniž nás k tomu někdo nutí. Prostě jsme v pohodě. Jenže, všechno někdy končí a konec prázdnin se neodvratně blíží. Máme před sebou balení, nervozitu z cestování, špatné svědomí, že jsme celý čas nebyli na sociálních sítích nebo neodpovídali na e-maily, a před sebou neodvratný začátek pracovního týdne, zahájení školy, hluk velkoměsta, osobní volno omezené na minimum anebo – stejně krutá nuda v osamělosti prázdného bytu. K tomuto stresu se může připojit zklamání z dovolené, která se nepovedla, ať už ty důvody jsou jakékoliv. Na brigádě byli samí lemplové, takže kýžený přivýdělek nesplnil naše očekávání, rodina, s kterou jsme sdíleli společnou střechu nad hlavou, prudila a vnoučata jsou rozmazlená a upištěná. Moře je moc slané, hory příliš vysoké a v údolích jsou klíšťata. Jenže život jde dál, ať se nám to líbí nebo ne. Může za to civilizace? Podobné pocity prožívá většina lidí v tzv. západním světě. Dokonce existuje odborný termín pro neděli, po které následuje pracovní týden. Říká se tomu blues nedělní noci. Trpí jím většina tzv. byznysového světa. Příčiny jsou nejspíš v tom, že se práce a nároky na výkon vtírají i do dnů odpočinku. Jistá psychoterapeutka (Psychology Today) dokonce vyjádřila přesvědčení, že mnozí lidé i relaxaci považují za úspěšný výkon. Jisté je, že civilizace přináší netušené změny v biologickém i duševním životě běžné populace. Nicméně jsem přesvědčena, že splín dostavující se před koncem prázdnin tu byl již před více než sedmdesáti lety, nejspíše někdy od konce 2. světové války, kdy se čas volna a práce velmi přesně rozdělil a specifikoval. S koncem volných dní se u většiny lidí dostavuje smutek z pomíjivosti dobrých věcí, stýskání po místech a lidech, které jsme na krátkou dobu navštívili, nastává pocit, že nikdy už nebude takhle dobře. Prázdninová volnost i příjemné prožitky mohou být rychle vystřídány situační či krátkodobou depresí, která vzniká mezi smutkem z končícího volna a strachem či stresem z blížícího se pracovního týdne. V lepších případech se projevuje jen touto dočasnou sklíčeností, v horších přechází do úzkostí, hluboké deprese nebo panik. Silně také může ovlivnit náš spánek. Tento stav se může objevit i s vyhlídkou návratu domů, kde nás nečeká nikdo blízký nebo nás čekají nepříjemnosti. Dovolujeme si předložit několik dobrých rad, které mohou přispět ke šťastnému návratu i k dobrému zahájení všedního času na počátku pracovního týdne. 1. Než odjedete na své prázdniny, snažte se urovnat všechny konflikty a zbavit se negativních pocitů z lidí na pracovišti i rodinných příslušníků. Lépe se vám bude vracet, když nebudete prožívat obavy z nejistých vztahů. A k tomu dozajista patří i prázdná plocha psacího stolu nebo kuchyň uklizená před odjezdem. 2. Dbejte na to, abyste po návratu z cest nebo před odjezdem do školy mimo domov měli jeden celý den, kdy si můžete dopřát nějaký dobrý zážitek. Ráno si udělejte čas na příjemnou sprchu a dobrou snídani. Pak si zvolte nějaký program, nejlépe mimo domácí prostředí, který vám spolehlivě zaručí dobrou náladu. Je chyba poslední den volna před začátkem všedního týdne prolenošit, protože o to brutálnější je nástup do kolotoče každodenních povinností. 3. Sepište si krátký seznam lidí, aktivit i míst, která vám v následujícím pracovním týdnu způsobí potěšení. Prohlížení fotek a čtení prázdninového deníku (je fajn ho mít) ale odložte až na dny, kdy už vás nebude bolet změna osobního režimu. 4. První pracovní den si včas dobře naplánujte. Pokud je to možné, vynechte důležité pracovní porady, schůzky s nepříjemnými lidmi a případnou návštěvu lékaře domluvte až na další den. Dopřejte si jako odměnu večer, na který se můžete od rána těšit. Zvolte si pondělí jako zahřívací kolo pro další náročné dny v týdnu. 5. Dobrým nástrojem k odstranění večerního splínu před zahájením pracovního týdne je sledování filmu nebo poslouchání zvukové knihy s příběhem, který vám dopřeje na svůj splín zapomenout. Odborníci doporučují třeba životopisné filmy nebo romány, které jsou sice vymyšlené, ale klidně by mohly být reálné. Pro tento účel se nedoporučuje romantika ve stylu Červené knihovny, thrillery, horory nebo napínavé dobrodružné příběhy. A před spaním, které by mělo být příjemné, si dopřejte zklidňující hudbu a třeba i hry lásky šálivé. Prostě něco, co vaše dobré zážitky z prázdnin umocní anebo vám pomůže zapomenout na ty horší. PaedDr. Jaroslava Novotná # POVÍDKA: Eva Budzáková - O jednom nezapomenutelném stroji (Skoro pohádka) Nejdřív by bylo slušné se představit. Jsem Pichtův psací stroj, mám tedy ve svém názvu jméno jednoho chytrého chlapíka, schopného něco vynalézt. Nejsem žárovka, a přesto přináším světlo. Nejsem tužka, běžný psací stroj nebo dokonce počítač, ale umím uložit na papír všemožné myšlenky, dokonce i noty. V šedesátých letech minulého století jsem se ocitl u milého českého učitele hudby. Hodný pán, a věnoval se mi. Psal básně i články pro slepecké časopisy. Hlavně ale spoustu not. Diktovala mu buď manželka, majitelka měkkého hlasu, nebo některý z kolegů. Někdy zaznamenával melodie, které mu zněly v hlavě, aby se postupně měnily v drobné skladbičky pro žáky nebo jen tak pro radost. Moje psaní nacházelo své místo i na obalech gramofonových desek nebo knížek, zkrátka pomáhal jsem mu k samostatnosti. Přišla návštěva, chtěl se pochlubit novou nahrávkou známé symfonie – sáhl a viděl. Myslím, že jsem těm „svým“ lidem přinášel kousek zraku. Onen pan učitel mne jednoho dne daroval mladičké dívce. Začala pracovat u telefonu a honem potřebovala na něčem psát. Spěchalo to, nové stroje zrovna nebyly na skladě. Mrzelo mne, že odcházím ze světa not a že mne ten můj psavý kamarád tak lehce daroval. Prý mne ta slečna nemusí ani vracet. On už má nový stroj. Tak se mým domovem stala malá místnost s telefonní ústřednou. Slečna objednávala hovory, zapisovala kam kdo volal a pak vše přepisovala na mého důležitě se tvářícího kolegu, běžný psací stroj. Kolem ústředny bylo veselo. Slečna stále někam volala, ráda se smála. Když bylo méně hovorů, psala po kouskách dopisy kamarádkám. Začal za ní chodit jeden kolega. Napřed spíš služebně, ale pak se stavoval čím dál častěji, přišel si i pro první pusu, ale to prozrazuji až teď. Ona mu ukázala, samozřejmě by to nešlo beze mne, tajemství bodového písma. Ten hoch trochu špatně chodil, a když odjel do lázní, každý den jsem pro něj rád napsal milostné psaníčko. Pak se zas vrátil s radostnou zprávou, že v těch lázních čeká práce pro oba. Je tam tak krásně a naděje na slušný byt. Nejím svatební koláčky, ty přinesli spolupracovníkům. Já jsem jí jednou přes noc napsal pěkné blahopřání. Přišla naposled do práce, sáhla na mne. Zasunutý papír a na něm pár docela hezkých vět. Tak šla poděkovat děvčatům z vedlejší kanceláře. „My jsme to nebyly,“ smály se neposedné holky, „nejspíš ti napsal sám.“ No, kdysi mnou proběhla věta, že příběh nemusí být úplně pravdivý, ale podstatné je, co obsahuje, čím oslovuje. Asi to dost říká o někom, kdo měl tu dívčinu tajně rád. Já, nebo někdo jiný se s ní nerad loučil? TA dívka měla dávno nový stroj. Neřekla mi o něm, ale pochlubila se kamarádkám. Ovšem u ústředny jsem se jí hodil já. Držím pevně na dřevěné podložce. Byl jsem ještě z těch starých dobrých Pichtových strojů. Ty novější sice na gumové destičce pěkně sedí, ale sem tam to klouže, na mně se zkrátka skvěle psalo, tak jsem s ní v práci zůstal. Teď ale odejde, co se mnou bude? Řešení se našlo. Hodil jsem se jistému masérovi, bodrému staršímu muži. Byl to nejspíš příbuzný jedné ze slečen ve vedlejší kanceláři. Ten pán na mně psal zase informace o pacientech. Brzy šel do důchodu, tak vznikaly nekonečné stránky jeho životopisu, ten pak diktoval ženě nebo dceři. Zkrátka psal a psal, sem tam mne nechal opravit. To už začala vládnout moderní technika, i onen milý starší pán měl nejdřív malý, pak i pořádný stolní počítač. Sloužil jsem mu, myslím, dobře, ani mezi skvělými technickými pomůckami na mne nezapomněl. Plno věcí je mnou označeno, v poličce leží spousta stránek těch pamětí i dopisy v esperantu. A co ten chlapík, o němž jsem začal? Pan Oskar Picht žil v letech 1881 až 1945 v Německu. Našeho pradědečka, nebo jak bych to řekl, vynalezl v roce 1899, za dva roky si ho dal patentovat. My Pichťáky, jak se nám správně nemá říkat, si pomocí telepichtie občas povídáme. Tohle vše a ještě víc ví kamarád z brněnského Technického muzea, které hostí slepecké oddělení. Leží tam a je mu smutno, ale ne zas tak docela, občas si ho někdo prohlédne a on je pyšný. Onen pan Picht učil skoro celý život nevidomé. Děti i válečné slepce. Natočil první film o životě nevidomých, i o nich přednášel v rozhlase. I tenkrát už v Německu vytvořil slepecké muzeum. Vynálezů podobných strojů bylo moc, ale Picht měl nejlepší nápad. Pan učitel Smýkal, brněnský slepecký muzejník, nevím, jak jeho zájem lépe nazvat, i o Oskaru Pichtovi psal ve svém Tyflopedickém lexikonu. A čím bych skončil? Pořád ještě píši, ale mám už svoje léta. Když mne opustil ten milý masér, darovala mne jeho dcera rodině jednoho nevidomého chlapce. Nejdřív si mne moc nevšímal, pro něho už byly všelijaké pomůcky, chytřejší než já, naprostá samozřejmost. Ale pak přišel na to, že na mých papírech může vytvářet různé obrázky, tak si se mnou spíš hraje. A maminka, která se naučila body, mu sem tam napíše vzkaz. Nedávno za ním přišli dva kamarádi. Ukázal jim slepeckou abecedu, podle ní si psali všelijaké hlouposti. Nakonec jsem jel i na letní tábor. Body posloužily jako tajné písmo při nočním hledání pokladu. Jsem zkrátka spokojený, protože mám naději, že na Braillovo písmo se zcela nezapomene. A co bych vzkázal těm, pro něž jsme my zastaralé muzejní exponáty spíš legrační? Vidící člověk se dlouho učí psát. Musí vykroužit každý tvar písmene, aby vzniklo to, čemu se říká krasopis. Ale vytvořil si psací stroje, počítačové klávesnice, tiskárny. Přesto však obdivuje staré rukopisy. Nevidící mají svou šestibodovou soustavu, působící spíš jednotvárně, někomu připomínající rozsypaný čaj, jinému macesy. Ale co vše díky ní mohlo být napsáno i přečteno. I můj první majitel, učitel hudby, sem tam o prázdninách opsal nějakou pěknou poezii pro knihovnu. A vím, že možnost si přivydělat nebyla jediný důvod. Braillské řádky i tiskárny nás, staré dobré „Pichťáky“, sice nahradily, ale mám jediné přání. Pište si, prosím vás, na čem chcete, jenom bodové písmo neopouštějte! # POZVÁNKA: Vida! - zábavní vědecký park i pro nevidomé Před deseti lety, přesně 28. června 2013, započala výstavba science centra Vida! Tento vědeckozábavní park vznikl v prostorách bývalého pavilonu D brněnského výstaviště. Přípravy trvaly téměř rok a půl, 1. prosince 2014 byla stálá expozice otevřena veřejnosti. Na ploše větší než 6200 m2 dnes najdou návštěvníci 180 exponátů, díky kterým mohou zábavným a kreativním způsobem poznávat svět. Expozice je rozdělena do šesti částí: Planeta: Přírodní síly můžete pocítit na vlastním těle, a to třeba na zemětřesné desce nebo v rotující místnosti. Civilizace: Rozjeďte ledničku na lidský pohon a v hlukové místnosti překřičte tryskáč. Člověk: V srdci v nadživotní velikosti se můžete zaposlouchat do vlastního tepu nebo si zkusit, jak namáhavá je práce tlustého střeva. Mikrosvět: Pohled do mikroskopu většinu z nás nezaujme, zábavnější by mohlo být třeba postavit magnetickou sochu. Dětské science centrum: Rozhodně není jen pro děti. Najdeme zde archeologické pískoviště, tobogán nebo obří piano. Venkovní expozice: Pod širým nebem se nachází hučící kámen nebo tlaková fontána. Jak je zjevné z předchozího výběru, velkou část exponátů si užijí i nevidomí. Sami tvůrci této výstavy navrhují kromě již zmíněných objektů například tyto: Archimédův šroub - rozpohybujte šroub a sledujte, jak se voda zachycená v závitech pomocí gravitace čerpá nahoru. Buňka rostlinná a živočišná - není buňka jako buňka. A z čeho se skládá a jak funguje? Dětská sušička - usušte se po vodních hrátkách. Echo tube - pošlete ozvěnu potrubní poštou. Hluk - otestujte sílu svého hlasu. Kufr s gyroskopem - pozorujte chování tajemného kufru. Orgány - poznejte lidské tělo zevnitř. Poznáš tvar? - sestavte některé z platónských těles. Velký model DNA - dejte dohromady skládačku dědičnosti. Větrná bouře - vyzkoušejte si sílu větru na vlastní kůži. Mnoho informací o expozici a o jednotlivých exponátech najdete na webových stránkách vida.cz. Na pokladně je také k dispozici tištěný průvodce pro asistenta nevidomého. Obsahuje například seznam doporučených exponátů a návody k jejich ovládání. Pro skupiny zrakově postižených návštěvníků jsou také připraveny speciálně upravené programy. Pokud se nahlásíte předem na e-mailové adrese info@vida.cz, bude vám doporučena klidnější doba pro vaši návštěvu.