ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 107, číslo 5, březen 2023 Redakce: Šéfredaktorka Daniela Thampy Zástupkyně šéfredaktorky, administrace: Kateřina Rovenská Redaktoři: Ilona Ozimková, Daniela Thampy, Petr Mašek, Mgr. Ing. Antonín Vraný, PhDr. Václav Senjuk Korektor: Václav Senjuk Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail: zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 100 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM STALO SE Přehledně Posezení se Zorou v Uherském Hradišti Jedu v medu - pojede také SONS! LIDÉ KOLEM NÁS K počítačům vedla velká oklika POZVÁNKY Cestovatelské setkání s Aktivklubem V SÍTI Sport s nadhledem ZORA RADÍ A INFRMUJE Informace ze sociálně-právní poradny SPORT Lednová Olympiáda dětí a mládeže # ÚVODEM Březen označujeme za první jarní měsíc mnohem častěji a asi i raději, než za poslední měsíc zimní. A přitom dvě jeho třetiny ještě patří zimě. Alespoň tedy té astronomické. Tedy – necelé dvě třetiny. První jarní den je totiž už od roku 2012 nikoli 21., ale 20. března. Přesný okamžik jarní rovnodennosti je pohyblivý a nastává od 19. do 21. března. Datum, které nás učili ve škole, bude jarní rovnodennosti patřit zase po dlouhé době až v roce 2102. Stálo by za to zjistit, jestli v učebnicích už došlo k opravě, nebo lépe rozšíření této informace. A v tomto prvním jarním měsíci vám, milí čtenáři, nabízíme i jedno krásné jarní téma. Jestli pro vás představa jara znamená kvetoucí stromy a louky a vůni květů, pak zvuková kulisa této představy bude zpěv ptáků a bzukot opylujícího hmyzu. A právě opylovačům, především pak včelám, se budeme dnes a v několika následujících číslech Zory věnovat. Příjemné čtení o včelách i mnohém dalším přeje za redakci Zory Daniela Thampy # STALO SE: Přehledně Přelom února a března přináší předjaří, oteplení a oblevu. Symbolem tohoto období je například 24. únor, svátek svatého Matěje, patrona řezníků, cukrářů, mládeže i přírody. Matěj ale bývá vzýván i při manželské neplodnosti a je symbolem štěstí, správných rozhodnutí i „šťastné ruky“ při losování. Lidé narození v tomto období (znamení ryb) prý bývají pečliví, pracovití a mají velkou fantazii. Možná právě proto je mezi nimi hodně spisovatelů, hudebníků nebo vědců. Tak třeba 22. 2. 1810 se narodil klavírní virtuos a skladatel Fryderyk Chopin. 26. 2. 1802 přišel na svět Victor Hugo, francouzský dramatik, spisovatel a autor známého románu „Bídníci“. A 4. 3. by oslavil 345 let italský hudební skladatel Antonio Vivaldi (1678). Že jsme neuvedli žádného vědce? Tak navštivme „Tyflopedický lexikon jmenný“ od Josefa Smýkala. 2. 3. 1889 se narodil český vynálezce Miloš Rokos. Je autorem speciálního psacího stroje pro psaní Braillovým písmem nebo elektrického dirigenta pro nevidomé učitele hudby. Zabýval se také přístroji na výrobu reliéfních obrázků. Pro pražské slepecké školy zhotovil hmatový plán Prahy i řadu modelů domů, chrámů, Prašné brány, majáků a dalších staveb. A 3. 3. 1931 se narodil slovenský tyfloped Ján Jesenský. Působil v Čechách, kde zpracoval systém výuky prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých i strukturu jejich sociální rehabilitace. Březen je ovšem vyhlášený tím, že se v tomto měsíci rodí či líhnou mláďata mnoha druhů divokých zvířat – známí jsou zajíci březňáčci. Ovšem sezona mláďat u některých druhů odstartovala již o dva měsíce dříve, takže setkání s ptačími a savčími mláďaty v zimních měsících nemusí již být takovou raritou. Pravděpodobně v důsledku oteplování či kolísání teplot se někteří rodiče rozhodli nečekat na jaro a parné léto a zkrátka to zkusit. Bohužel ale zajíček nalezený na vymrzlé nebo zasněžené půdě láká k „záchraně“ ještě více než zajíček na trávě. Pokud tedy najdete na procházce, třeba se svým psím kamarádem, mládě zajíce, bývá zpravidla nedaleko jeho matka, která se o něj postará. Takové mládě není opuštěné, navíc je i přizpůsobené našim podmínkám a teplotám. Nenechte se mýlit ani tím, že mládě nemá sklony utéct, jeho přirozenou obranou je pokus splynout s okolím a nehybně ležet. To může vyvolat dojem, že potřebuje pomoc, ale není tomu tak. Ale pojďme k našim oblastním odbočkám. Co se děje v oblastních odbočkách? Vděčnost je velkou hybnou silou. V odbočce Beroun to vědí, a svému městu poděkovali hned dvakrát. Poprvé za dotaci 5000 Kč na loňský rekondiční pobyt v Trutnově. Peníze byly využity při nácviku prostorové orientace a sebeobsluhy. A podruhé za dotaci 10 000 Kč na nájem a služby v jejich kontaktním místě. V odbočce Kolín se koncem ledna uskutečnila přednáška na téma „Bylinky a jejich využití“. Pořádal ji zdejší obchod zdravé výživy Slunečnice. A co se tu lidé dozvěděli? Jak léčivé byliny pěstovat na záhoně i v květináči, jak je rozeznávat hmatem nebo čichem i jak je využít. Ochutnali bylinné čaje i naklíčená semínka. Oblastní odbočka Tábor pořádá se žáky základních škol besedy na téma „život se zrakovým postižením“. Letos už navštívili druhou ZŠ, tentokráte při zdejším soukromém gymnáziu. A byla to zdařilá akce, soudě podle ohlasů dětí i členů odbočky. Zpětnou vazbu poskytla i pracovnice školy Lenka Hlavicová: „Lidé nevidomí nám dokázali, že žít plnohodnotný život se dá i s tímto handicapem. Každý si jistě někdy představil, jaké by to bylo se ráno probudit a nic nevidět. Někteří lidé občas říkají, že by radši nic neviděli a neslyšeli. Myslí to opravdu vážně? Vždyť často stačí jediný okamžik! Jsme velice rádi, že si žáci mohli se zavázanýma očima podat ruku s nevidomým, použít slepeckou hůlku při chůzi, psát Braillovým písmem nebo rozlišit barvy či mince. Myslím, že po této zkušenosti mohou žáci lépe pochopit nevidomé, kteří marně hledají cestu za světlem.“ Členové odbočky Havlíčkův Brod se v únoru sešli se Světlanou Pátkovou. Ta už 10 měsíců připravuje na povolání vodicího psa a přítele nevidomého člověka, psí slečnu Kofilu. Předvýchova jí právě končí a nastupuje do druhé fáze výcviku. Po únorové oblastní radě přišel za členy havlíčkobrodské odbočky pobesedovat také předseda místního Českého zahrádkářského svazu pan Václavek a paní Stýblová. Představili spolek, jeho činnost, a domluvili se na možnosti spolupráce, například při pořádání výletů. „Nevidím, ale zvládnu to“ je projekt speciální pedagožky ZŠ v Brně. Je určen pro žáky čtvrtých tříd a odbočka SONS Kyjov je od počátku jeho součástí. Její členové tak žákům pravidelně přibližují život, zájmy, profese, radosti i starosti nevidomých lidí. Nechybí představení kompenzačních pomůcek ani osvěta, jak se chovat k nevidomému člověku na ulici. Nemůžeme očekávat, že všechny desetileté děti si do svých hlaviček uloží všechny nové informace. A tak dochází i na milé, úsměvné výroky. Tak třeba o Braillově písmu: „Nejvíc mě zaujalo Braillovo písmo, protože nechápu, jak si to někdo může zapamatovat a musí psát podle toho.“ Nebo „ten kdo vymyslel to Braillovo písmo, teď si nevzpomínám, jak se jmenoval.“ A do třetice: „Jezdili prstem po papíře, na kterém byly vyvýšené tečky a četli stejně rychle jako ti co vidí.“ Chcete další? Tak třeba: „A zapomněla jsem na brýle, v kterých vidíš jako slepá,“ nebo „viděl jsem, jak vidí,“ nebo „taky jsme chodili po schodech s bílou holí, která nám pomáhala, abychom nespadli,“ nebo „hůl je velikou pomocí pro nevidomé. Když jsou na ní červené čáry, osoba je slepá.“ Jeden žák nechápal, že „slepí mají tolik přístrojů,“ a jeho spolužačku moc mrzelo, když se zeptala, jestli paní vidí sny, a ona řekla, že nevidí. Den, který členové odbočky ve škole strávili, určitě splnil svůj účel. A v Kyjově ještě zůstaneme. Ve výtvarné činnosti zdejších členů je nezastupitelná funkce studentů. Ti spolu s nevidomými vytvářejí dvojice, zvykají si na sebe a začínají si rozumět. Takže jim šlo od ruky i malování na hedvábí. Nejdříve si dvojice vyslechly, jak se barva na hedvábí chová, a jak s ní pracovat. Poté se pustili do malování kravaty. Jejich výtvory možná nebudou zdobit tanečníky na plesech, ale i tak jsou velmi zajímavé. Na klubovém odpoledni navštívil členy oblastní odbočky Kroměříž Pavel Zrna a povyprávěl o chřibském pohoří. Lidé se dozvěděli zajímavosti o skalních útvarech Komínky, o historii turistického střediska Bunč, stříleckého hradu, barokního hřbitova a zámku ve Střílkách nebo o nejvyšším vrcholu Chřibů Brdo. Vyprávění Pavel obohatil také o pověsti, které se s danými místy pojí. Členové odbočky Vsetín se setkali při bowlingu v hotelu Abácie ve Valašském Meziříčí. Soutěžící si ve velmi přátelské atmosféře porovnali své síly a nakonec vyjádřili přání, aby se tato aktivita stala pravidelnou. Kdo si hraje, nezlobí! I proto se ve čtvrtečním Klubu přátel společenských her při oblastní odbočce Opava zaujatě karbanilo. A hrálo se tvrdě! Nikdo se s nikým nemazlil! Šlo přece o hrdost a čest! Opavští ale umí žít i kulturou. Vyrazili za ní do zdejšího krásného divadla postaveného v novorenesančním stylu. Odbočka Opava přidala i zajímavý rozhovor. Hostem ČRo Dvojka byla totiž nevidomá aktivizační pracovnice Kateřina Orságová-Urbanová. Jak vypadá její práce v Kavárně POTMĚ? Proč od dětství lezla po stromech, provozovala sporty nejen pro nevidomé a dokonce vyzkoušela bungee jumping? Kdy se při práci se seniory doslova vznáší blahem? A kdy je jí nejvíc líto, že nevidí? Odpovědi najdete na dvojka.rozhlas.cz. Co nakonec? Poznáte českou osobnost podle nápovědy? Jde o muže, po kterém je pojmenován kráter na planetě Merkur i planetka. Narodil se 2. 3. 1824 v pivovaře. Hrát na housle se učil od čtyř let a jako šestiletý poprvé vystoupil veřejně. V 25 letech se oženil s Kateřinou Kolářovou. Kluky zřejmě neuměl. Narodily se jim 4 dcery, ale 3 z nich nepřežily. Později mu zemřela i žena. Oženil se i podruhé. Nevíte? Tak přeskočme 25 let, a pokračujme. 31. 10. 1874 složil všechny své umělecké funkce. Z důvodu hluchoty. Ta však neznamenala konec skládání hudby. Ještě v tom samém roce začal pracovat na cyklu symfonických básní oslavujících krásu i dějiny české vlasti. Jako první vznikl „Vyšehrad“. Následovaly „Vltava“, „Šárka“ a „Z českých luhů a hájů“. Koncem roku 1878 přibyl „Tábor“, a následujícím rokem „Blaník“. Celý cyklus pak nazval „Vlast“, později „Má vlast“. Už je všem jasné, že jde o Bedřicha Smetanu? Máte raději hudbu rockovou? Tak si poslechněte třeba skladby „Šípková Růženka“, „Holubí dům“, „Švihák lázeňský“ nebo „Což takhle dát si špenát“. Jejich interpret měl být původně instalatérem. Ale nezaměnitelný chraplavý hlas z něho udělal idol fanynek a jednoho z nejpopulárnějších českých zpěváků 70. let. Zpíval ve skupině Farao, kterou vedl Karel Šíp, a později ve skupině Františka Ringo Čecha. Chtěl hrát i heavy metal, ale tehdejší doba tomu nepřála. Mluvíme o Jiřím Schelingerovi, který se narodil 6. 3. 1951 a letos by oslavil 72 let. Antonín Vraný # Posezení se Zorou v Uherském Hradišti Oblastní odbočka v Uherském Hradišti je sice daleko od našeho pražského pracoviště, zato je nejblíž mému bydlišti. O to více mě těší, že právě tuto odbočku jsem coby šéfredaktorka Zory navštívila jako úplně první. Ve čtvrtek 9. února po poledni se v místní klubovně konalo setkání uživatelů iphonu, které vedl lektor (a předseda odbočky) Jiří Sedláček. Proto při mém příchodu už vládla v místnosti živá diskuze. Kolem druhé hodiny se postupně změnilo osazenstvo i téma. Od techniky jsme pomalu přešli k otázkám týkajícím se našich časopisů. Bylo příjemným zjištěním, že všech deset přítomných zná Zoru i její přílohy, mohli jsme se tedy spíše než obecnému představování věnovat detailům. Po úvodu, v němž jsem blíže popsala práci redakce, následovalo povídání, do kterého se zapojili všichni přítomní. Na začátku jsem se krátce dotkla historie vydavatelství. Především šlo o připomenutí práce pana Senjuka, který šéfredaktorské křeslo opustil teprve před šesti týdny. Možná ho potěší, že v OO Uherské Hradiště má nadšenou čtenářku úvodníků, které psal pro kmenový časopis a které byly během jeho vedení typickou a neodmyslitelnou součástí každého čísla. Nepřekvapivě došlo na často diskutovanou otázku množství námi vydávaných příloh. Na první pohled to vypadá, že by stálo za to jejich počet zredukovat. Když jsme ale jednotlivé tituly začali probírat, dospěli jsme společně k závěru, že každý z nich má specifické zaměření, a tedy svoji cílovou skupinu, která by tak přišla o exkluzivní informace z dané oblasti. Například Téčko, Azora nebo časopisy pro žáky ZŠ by tematické články v Zoře určitě nenahradily. Vedle toho je mnoho čtenářů, kteří nechtějí číst jen o životě nevidomých a slabozrakých a o záležitostech s tím souvisejících. Formáty, ve kterých naše časopisy vycházejí, jim umožňují číst např. zajímavosti z vědy ve zvětšeném písmu, nebo je poslouchat jako audionahrávku. V této souvislosti se objevil nápad na propagaci Zory prostřednictvím Českého rozhlasu. Informace by se tak dostaly např. k seniorům, kteří už kvůli zhoršujícímu se zraku přicházejí o možnost číst běžný text. Poté jsme došli k časopisu, který v naší produkci zaujímá přední místo v počtu odběratelů. Je jím samozřejmě Ema. Několik účastníků navrhlo, zda by se Ema mohla více věnovat tématům souvisejícím s praktickými postupy nebo pomůckami pro nevidomé. Největší prostor byl věnován příloze První čtení. Velmi oceňuji, že se v uherskohradišťské odbočce aktivně věnují výuce Braillova písma. A jsou tu opravdu členové, kteří se bodové písmo naučili v dospělosti a ovládají je velmi dobře. Této dovednosti nevyužívají pouze k přelouskání nápisů na lécích, dokáží si samostatně přečíst třeba celý časopis. Důležitou funkcí naší redakce je mimo jiné i podpora čtení Braillova písma, proto bych na tomto místě chtěla jejich aktivní přístup upřímně ocenit. K Prvnímu čtení zazněla i kritika a několik námětů k jeho obsahu. Na naši obhajobu a na vysvětlenou řeknu, že právě u tohoto periodika je opravdu těžké vyhovět všem, protože není určen čtenářsky specifické skupině. Braillovo písmo se učí lidé každého věku i různých zájmů. I kritiku ale přijímáme otevřeně, je pro nás důležitá jako informace i jako inspirace a pomáhá nám časopisy ladit k větší spokojenosti našich klientů. Neodmyslitelnou součástí podobných setkání bývají veselé historky ze života nevidomých. Povzbuzení k literárnímu zpracování takových zážitků se setkalo s pozitivní odezvou, možná se tedy časem v Zoře dočkáte nových autorských příspěvků. Setkání v Uherském Hradišti bylo nejen milé a přátelské, ale i přínosné pro naši další redakční práci. Dík patří paní Nesrstové za péči o naše pohodlí během celé akce a panu Železníkovi za zprostředkování a moderování. A samozřejmě všem zúčastněným za příjemně a užitečně strávený čas. Závěrem dodám, že nabízíme možnost setkání všem dalším oblastním odbočkám a pracovištím SONS. Daniela Thampy # Jedu v medu – pojede také SONS! Ve středu 8. února bylo Milady, ale také krásné, mrazivé, slunečné počasí nejen nad Prahou. Ovšem nás zajímala právě Praha – s Danielou jsme se vydali na Letnou, na schůzku do Národního zemědělského muzea (NZM). Schůzku domluvila pro Zoru jedna z nejšikovnějších organizátorek zájmových aktivit pro pražské členy SONS Věra Macháčková, a i když jí nakonec v účasti zabránily neodkladné opravy v odbočce ve Vrchlického, stejně jsme spolu s kolegyní Václavou Baudyšovou hráli na setkání přesilovku. Za hostitele NZM – hlavního organizátora akce – byly na schůzce Tamara Kroupová a Květa Syslová, obě z oddělení produkce a programů. Hlavní slovo však patřilo Jindřišce Hinge, drobné aktivní včelařce z projektu Včely na střechách. Aha, já jsem ještě nezmínil, oč vlastně jde. O nic menšího než o akci primárně zmíněného NZM Jedu v medu, na které tentokrát organizátoři nabídli prostor pro nevidomé a slabozraké. A to jak aktivní účastí – proto jsme přišli i my –, tak posléze nabídkou účasti nevidomým jakožto návštěvníkům. Například vloni v září byly hlavní cílovou skupinou děti, jejich hojná účast se předpokládá i letos. Mimochodem – termín byl stanoven na 10. červen (sobota), kdy po konci této akce nastává celorepubliková Muzejní noc, což je další atrakce nejen pro děti a další běžné návštěvníky, ale i pro členy naší komunity. Proč? Hned uvidíte. Včely na střechách Na střeše budovy NZM již několik let stojí k jihu obrácená baterie úlů. Čtyři jsou „nudně“ zelené, poslední pátý právě vloni zvenku pomalovaly děti hodně barevně, protože se na některém z workshopů dozvěděly, že včelky mají rády barvy. (Popravdě – tohle se zatím vědecky neprokázalo beze zbytku, ovšem ví se, že červenou barvu vnímají tito nejznámější opylovači jako černou!) Letos se zdá, že přibude další nástavkový úl, tentokrát designově upravený hapticky, tak, aby cosi vypovídal i pro nevidomé. Zejména pro ty, kteří se spokojí s ohledáním prsty a budou se od bzučící havěti držet raději v bezpečné vzdálenosti. Ovšem taková opatrnost, byť je pochopitelná, není úplně nezbytná. Bude totiž možné si obléci ochranné prostředky, především tedy klobouk s ochrannou síťkou, rukavice, případně celou kombinézu. Pravda je, že plánované vyrušování včel v období, kdy mají nejvíc práce se sběrem nektaru, pylu nebo medovice, není pro ně právě dobrá zpráva. Ony za to mohou svoji nelibost poměrně účinně vyjádřit žihadlem. A i když bylo prokázáno, že běžný člověk bez alergie na včelí jed může přežít v krajním případě až tisíc bodnutí (například pro koně, pštrosy, ale i další zvířata jsou smrtelné už jednotky žihadel), nikdo to nehodlá riskovat. Proto budou moci během celé akce, která bude trvat od rána od deváté hodiny do páté odpoledne, omezené skupinky návštěvníků vyjet až k oněm popsaným úlům a třeba se dovnitř i podívat, vzít do ruky plást nebo se nadýchnout „úlového vzduchu“ – a věřte, že tenhle čichový zážitek jen tak něco nepřekoná. Aktivita Včely na střechách, o níž bude ještě řeč, v posledních několika letech institucionálně propojila dosud atomizované jednotlivé akce, kdy některé firmy a instituce nabídly střechy svých budov k umístění včelstev a péči o ně. Za to mají většinou svůj vlastní, „firemní“ med ze zdrojů v okolí, většinou z měst. Ono se totiž už nějakou dobu ví, že se snížením zátěže ovzduší exhalacemi se města stala pro včely lepším biotopem, než je krajina zemědělská, zejména ta s intenzivním hospodařením a monokulturami. Já sám, či spíše naše včely na Kolínsku, o tom cosi víme. A projekt Včely na střechách, jeden z partnerů akce, obhospodařuje zatím na 27 stanovištích celkem 107 včelstev – úlů, do kterých umístil 371 senzorů. Ty sbírají data užitečná jak pro výzkum, tak i praktické vedení včelstev včetně monitoringu škůdců a prevenci chorob. A program, vlastně systém ProBee, o němž také bude ještě řeč, má prý výstupy i pro včelařské začátečníky. Co bude pro nás? Pro nevidomé tedy budou vyčleněny čtyři termíny, dva dopoledne a dva odpoledne, kdy se skupinky maximálně osmi lidí oblečou do zmíněných ochranných prostředků a se včelami se budou moci seznámit tváří v tvář. Ovšem každý si dovede jistě představit, kolik organizačních kroků a záležitostí bude nutné naplnit. Také proto se sešla shora zmíněná skupina, v níž byl ještě Pavel Mach, autor světově unikátního počítačového programu pro sledování a vyhodnocování všeho dění v úlech, a také ředitelka Nadačního fondu propolis Miroslava Vokounová Krepčíková. Matematik a programátor Pavel Mach vytvořil program ProBee, vlastně komplexní systém elektronického sledování včelstev a jeho vyhodnocování a spolu s firmou Včelařství Machovi nabízí mj. i péči a sledování včelstev umístěných na střechách budov ve městech po celé republice – viz data výše. Jeho kolegyně a kontaktní osoba projektu Včely na střechách Jindřiška Hinge nejen oslňovala gejzírem nápadů, ale spolu s Danielou Thampy identifikovala i klíčové otázky pro smysluplné zapojení naší redakce a pro snazší představování včelařství a včel naší cílové skupině – čtenářům Zory. Čtení potmě? Když už jsme se stali, k našemu potěšení, společníky při přípravě dne se včelami Jedu v medu, padl už nevím od koho, ale asi od kolegyně Baudyšové, nápad, že při Muzejní noci v prostorách NZM by mohli právě o včelách něco přečíst nevidomí – pro vidoucí účastníky je nepochybně schopnost číst potmě atrakcí non plus ultra! Takže bude třeba vytipovat příslušné texty, nechat je vytisknout v braillském písmu a najít i ochotné, braillským písmem vládnoucí předčitatele. To by ostatně mohla být výzva pro naše čtenáře – doporučte někoho ze svého okolí, o kom víte, že kromě zručnosti při čtení vládne i příjemným přednesem a hlasem. Také jsme se zavázali zjistit, zda bude lepší nechat si zvětšené modely včely, trubce, ale třeba i původce nejhorší z nemocí včel – varoázy – kleštíka včelího vytisknout, nebo pořídit již vyráběné, ale neskutečně drahé výukové, skládací modely… A možná přijdou ještě další témata k řešení. Otázek kolem celé akce dosud ne zcela zodpovězených je dost, ale na tu hlavní, totiž zda naše čtenáře, a tedy i redakci Zory tahle připravovaná akce zaujme, je odpověď jednoznačná: ANO! Máme na to do června ještě dost času. Zapojíme se do přípravy a také do popularizace, vysvětlování, přípravy a posléze i v reálném čase informování o jejím průběhu. Ostatně – článků o včelách již na našich stránkách bylo několik. Nyní to vypadá, že se o nádherném oboru lidské činnosti na pomezí řemesla a umění, podnikání nebo zájmové, hobby činnosti, radosti i dřiny, v tomhle roce dozvíte ještě o dost více. Václav Senjuk Hlavní složky medu • fruktóza 30 až 38 % • glukóza 26 až 33 % • sacharóza 1 až 10 % • vyšší cukry 1 až 10 % • voda 17 až 20 % (norma EU = 20 %, norma pro „Český med“ = 18 %) • enzymy 0,1 až 0,6 % (glukozooxidáza, fosfatáza, invertáza, diastáza, kataláza) • vitamíny 0,1 % (kys. pantotenová, B1, B2, B3, biotin, C) • minerálie 0,1 až 1,0 % (mj. draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor, síra, mangan, zinek, měď) • organické kyseliny 0,1 až 0,5 % (mj. pyrohroznová, glukonová, jablečná, citronová) • aminokyseliny 0,1 až 0,5 % (mj. fenylalanin, prolin, alanin, valin) • hormonální látky (noradrenalin, acetylcholin, adrenalin, dopamin, látky z mateří kašičky) • barviva (mj. rutin, kverutin, akacetin) • vonné látky (diacetyl, acetaldehyd a více než 50 dalších) Pro srovnání Řepný cukr obsahuje • 98 % sacharózy • 0,5 % vody • 1,5 až 2 % nestravitelných látek Podle původu se medy člení na a) květové, které vznikly převážně z nektaru květů b) medovicové, které vznikly především ze sladkých šťáv produkovaných hmyzem # LIDÉ KOLEM NÁS: K počítačům vedla velká oklika Počítač či chytrý mobil nám dokážou zvýšit samostatnost. Ledasco si přečteme, najdeme i vyřídíme. Problematika výpočetní techniky je ale také rozsáhlá, prakticky denně objevujeme její nové možnosti. Abychom je mohli využívat, potřebujeme zpravidla dobrého učitele. Dokážeme si ale představit, co vše musí umět on? Pro odpověď vyrážíme za jedním z těch nejlepších, do Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina. O rozhovor jsme požádali Jozefa Budzáka. Ročně proškolím okolo třiceti klientů. Některé naše kurzy patří k fakultativním službám, což znamená, že si je klient platí. Jsou proto zaměřeny na témata, která lidé chtějí. A musím říci, že je o ně velký zájem, od některých klientů i opakovaný. Dost lidí mě také zná, mnozí ke mně chodili na výuku, další se o mně někde dozvěděli. I od nich dostávám dotazy, a to i ve svém volném čase. I za tyto kontakty jsem velmi rád. Snažím se na všechny dotazy odpovídat, přičemž samozřejmě platí, že čím konkrétnější dotaz, tím rychlejší a jasnější odpověď. A ohlasy? Veskrze pozitivní. Vysvětluji prý velmi srozumitelně. Co chtějí klienti nejčastěji? Většina práci na internetu. Přehrávání videí, vyhledávání v jízdních řádech, knihovnách apod. Dnes se na mě obracejí i maséři nebo učitelé hudby s problematikou datových schránek. Jsou totiž povinné pro osoby samostatně výdělečně činné. Další by rádi pracovali s elektronickým kalendářem nebo úložištěm dat, které lze využít v různých zařízeních, třeba v počítači a mobilu. Někteří klienti ke mně přicházejí už jako děti. Prakticky nevidomá žákyně šesté třídy se naučila práci s textem, a dnes pomáhá zpracovávat školní poznámky i vidícím spolužákům. Několik lidí jsem už učil práci s internetovým bankovnictvím. To je věc, které se spousta, hlavně seniorů, zatím bojí. Další se chtějí zabývat nahráváním a úpravou zvuků. A mohl bych pokračovat. A též konstatovat, že mnozí se v oblastech, které je zajímají, dostali dál než já sám. Abych nezapomněl, má dobrá pověst překračuje i státní hranici. S posíláním velkých souborů přes webovou úschovnu se na mě obrací například můj bývalý spolužák z Košic. Pokud téma, které klient požaduje, neznám, naučím se ho. Beru to jako výzvu, a také je pro mě nepřijatelné říci: „Tohle neumím, běž se to učit jinam.“ Čtu tedy návody, jako samouk věci zkouším, hledám informace na internetu a konzultuji problémy s lidmi, kteří s nimi mají zkušenosti. Jde většinou o kolegy z Tyflokabinetu SONS. Zpracovávají výukové materiály a pravidelně pořádají školení. Výborným zdrojem informací je „Téčko plus“, zvuková příloha stejnojmenného časopisu. Je připravována formou praktických podcastů. S aplikací, kterou předvádějí, mohu začít v podstatě ihned pracovat. S pomocí jiného kolegy, studenta Konzervatoře Jana Deyla, jsem se naučil práci s aplikací Muses Core pro zápis hudby. Mimochodem, je skvělé, že si nevidomý může zapsat vlastní hudební nápady. Oceňuji i služby půjčovny Nadačního fondu ČRo Světluška. Když klient potřeboval poradit s prací s chytrými hodinkami, vypůjčil jsem si je tam. Zkrátka se do potřebné problematiky vždy nějak vpravím. Klientovi poté namluvím poznámky, které využiji i později jak pro sebe, tak i pro další zájemce. Ano, všechny věci se učím zpravidla mnohem podrobněji, než potřebují mí žáci. Důležité je to, že mě to posune dále. Z toho mám vždy velkou radost. K výuce počítačů jsem se dostal velkou oklikou. Odmalička jsem byl totiž veden ke studiu konzervatoře a k profesi učitele hudby. Měl jsem učit děti. Zda jsem je opravdu chtěl učit, to nevím. Z dětí a hudby jsem měl vlastně trochu strach. Ale vždy ve mně byla snaha dělit se o to, co umím, nebo co jsem poznal. A ta mě přivedla i k tomu, čemu se věnuji dnes. Ale to předbíhám. Po odchodu z konzervatoře jsem 10 let pracoval jako telefonista v obchodním podniku Technomat, který prodával stroje a nářadí. V téže budově sídlily i dvě banky. Přepojoval jsem tedy i zahraniční klienty, a občas musel mluvit anglicky. Ta práce mi hodně pomohla naučit se komunikovat. Do té doby jsem byl, myslím, poměrně zakřiknutý. A pak, po těch deseti letech, přišla příležitost naučit se zacházet s ozvučeným digitálním zápisníkem Eureka. A později i s prvním počítačem. V SONS mě učil člověk, který tu vykonával civilní službu. Zřejmě viděl, že mě to baví, a jednoho dne se zeptal, zda bych také nechtěl učit počítače. To mě velmi zaujalo, ačkoliv jsem si nemyslel, že to umím. Ale podobné nabídky nepřicházejí denně. Absolvoval jsem tedy potřebná školení a lektorské zkoušky, a začal učit v SONS. Mí první klienti? Tři ženy, z toho dvě nevidomé. Psal se rok 1998, učil jsem je ve skupině, ještě MS-DOS, WordPerfect a Norton Commander. Už tehdy se ukázalo, že jsou na různé úrovni chápání, potřebují různý přístup i tempo výuky. Je vždy lepší učit jednotlivce, kterému se mohu dokonaleji přizpůsobit. Co bylo podstatné? Zjistil jsem, že se to dokážu naučit, předat, a že to je zkrátka ono, čemu se chci věnovat. Později jsem oslovil kolegu, který pracoval na Dědině, zda by pro mě nebylo místo tam. I to se povedlo. Můj vztah k hudbě je ovšem i dnes velmi vřelý. Více už ale k poslechu, než k vlastnímu provozování. Tomu bych musel věnovat mnohem více času. Poslouchám hudbu klasickou, nejraději barokní, klasicistní nebo romantickou, ale i pop, rock nebo jazz, nejvíce z 80. let. Jak souvisí hudba s počítači? Počítač hudbu hodně zpřístupnil. Jakoukoliv hudbu v něm rozeznám, najdu a přehraji. Jako mladý jsem tuto možnost neměl. A pokud bych si udělal více času, mohl bych hudbu i zapisovat nebo skládat. To jsem dělal už ve zmíněné Eurece, která měla svůj hudební editor. Vlastní skladby? Spíše jsem si zapisoval to, co jsem tehdy hrál, třeba na akordeon. A byl zvědavý, jak to bude znít. Noty samozřejmě umím, ale zápisy jsem prováděl hlavně po paměti. Moc zápisů se mi ovšem nezachovalo. Hlavně proto, že jsem je ukládal na disketu, dnes už nepoužívané médium. Mí nevidomí žáci? Myslím, že většina z nich s výpočetní technikou pracovat dovede. Ale někteří, mám pocit, by se potřebovali více učit psaní na klávesnici a také pravopis. Více poslouchat, co hlasový výstup počítače říká a co po nich chce. Někteří klienti, zvlášť později osleplí, jsou netrpěliví, zbrklí, nedoposlechnou si potřebnou informaci a už klikají nebo „tabulátorují“. Chtějí výsledek co nejrychleji. Rádi by potřebných znalostí dosáhli, ale výsledek je často ten, že danou věc nebo postup musím udělat za ně. A co všem klientům dále vštěpuji, je to, aby věděli, kde se právě nacházejí a co mohou v danou chvíli dělat. Základní předpoklady pro výuku jsou tedy přesnost, poslouchat, vědět, kde jsem, a co mohu dělat. Stále více zjišťuji, že to vyžaduje jisté technické myšlení. Podobně, jako když chcete skládat hudbu nebo poezii. Téměř každý se však dokáže něčemu naučit, ač se někdy musí spokojit s přesným postupem práce a jeho častým opakováním. Zvláštním případem jsou klienti, kteří působí dojmem, že toho spoustu umí, ale po několika blocích zjišťuji, že to není úplně pravda. Ne že by neuměli nic, ale jejich znalosti jsou neuspořádané nebo neúplné. Proto u klientů, kteří ke mně přicházejí poprvé, nejdříve zjišťuji, s čím pracují a co umí. Někdy ale zjistím jeho schopnosti až po několika hodinách. Při práci s textem či elektronickou poštou může nevidomý použít naučené postupy a klávesové zkratky. Při pohybu po webové stránce má k dispozici zase navigační klávesy. Neví ale, jak je stránka uspořádána a jaké prvky na ní najde. Zvlášť u nových stránek tak jde o proces stálého objevování. Navíc, dnes může stránka vypadat jinak než včera. Prostě ji předělali a to, co člověk včera zvládl, dnes nefunguje. Pokud ale umí správně použít možnosti odečítače, má i tak šanci se se stránkou seznámit a dostat se k potřebné informaci. Tohle klienty naučit je velké umění. Zajímavé příhody s klienty? Zažil jsem případy, kdy někteří lidé řekněme věřili, že umí více, než skutečně uměli. Možná to mysleli dobře, nebo to možná podali tak, že to myslí dobře. Ale příklad. Firma přivezla klientovi nový počítač, a takový člověk mu ho ještě ten den chtěl vylepšovat, instalovat skvělé hry a programy. A výsledek? Můj vidící kolega řešil i případ, kdy přestal mluvit hlasový výstup a zhroutily se některé aplikace. Ano, při všech mých znalostech a zkušenostech je skvělé - a někdy nutné - mít po ruce vidícího kolegu, který umí. „Zajímavostí“ je i případ, kdy přijde „věčně nespokojený“ klient. Na všem hledá a nachází problém. Kdo mu dodal počítač, jak s ním poté komunikuje, jaké dostal aplikace, i kdykoliv funguje něco jinak, než si představuje. Takového člověka je těžké uspokojit. Namísto adekvátního řešení totiž hledá spíše viníka. A jedna z klientek mi při výuce také usnula. Možná den předtím něco slavila a byla ráda, že do učebny vůbec dorazila. Zda mě inspirují mí žáci? A naučil mě některý jiný či zvláštní způsob práce? Jeden mladý klient je fanda sociálních sítí. Já trávil mládí naopak v době, kdy jsme komunikovali jinými způsoby, a sociální sítě k životu tolik nepotřebuji. Sám bych tento způsob komunikace vlastně ani neprovozoval. Jsem minimálně aktivní, jen občas pozoruji ten „cvrkot“. Ale mnozí je využívat chtějí. A právě díky němu objevuji jejich, pro mě nové či neobvyklé, možnosti. Dnes je k dispozici i spousta počítačových her pro nevidomé. Moc času na ně nemám, ale občas nějakou vyzkouším, a mohu ji nabídnout dále. Zda mám skrze počítače vhled do světa vidících? Můj syn si odmalička zvykal na to, že na tátu něco mluví. Ač jsem ho s počítačem neučil, jsem rád, že pochopil třeba význam klávesových zkratek. Některé věci se dají, kromě myši, dělat i s jejich pomocí a dokážou urychlit práci. Mluvím hlavně o textovém nebo tabulkovém editoru, ne o webu. Tam bude vidící vždy rychlejší. Jindy hledám informace pro svou ženu, která běžně s počítačem nepracuje. Vidí na monitoru často dodatečné informace, které mně hlasový výstup nepřečte. Ano, dnešní mladí používají chytré mobily v podstatě neustále. Nerad bych opakoval, že by pro ně bylo lepší věnovat se i dalším aktivitám. Na druhou stranu, jsem idealista, a myslím, že se tak mohou dozvědět zajímavé informace. Zda to dokážou využít, je otázkou. V mládí jsem třeba pracně opisoval poznámky z dějin hudby. Dnes zadám do vyhledávače klíčové slovo a okamžitě mám výsledek. Co bych za to dal, kdybych tenkrát měl takové možnosti? A odpověď? Možná bych se choval úplně stejně. Co rád čtu? Historické romány, od Liona Feuchtwangera, Miky Waltariho a dalších. Zajímá mě i psychologie nebo alternativní historie. Nedávno jsem četl knihu od několika amerických historiků „Co by bylo kdyby“. Rozebírá některé události, a za jakých předpokladů mohly dopadnout jinak. Možná to zní poněkud bláznivě, ale mě tyto úvahy zajímají. Dějiny se měnit nedají, ale zamyslet se nad tím člověk může. Proč právě historie? Možná v tom „měl prsty“ František Balog, učitel dějepisu na základní škole. Zajímavě vyprávěl a některé události popsal tak barvitě, že jsem měl pocit, jako kdybych byl u toho. Mimochodem, minulý rok oslavila škola v Levoči 100 let svého působení. A uspořádala velkou událost, totiž sraz všech absolventů. V sále, kde jsme se shromáždili, nás vyzvali, abychom se vzájemně představili a něco o sobě řekli. Zajímavé bylo, když se jeden spolužák vyjádřil k tomu, jak se absolventi školy dokázali v různých obdobích prosadit a uplatnit v zaměstnání. Všichni lidé z našeho ročníku dodnes někde pracují. Setkání bylo hodně emotivní a mně se vybavily i vzpomínky dávno zasunuté kdesi v hloubi mozku. Antonín Vraný # POZVÁNKY: Cestovatelské setkání s Aktivklubem Vážení přátelé, Aktivklub SONS ČR, z. s. vás zve na cestovatelský minifestival do pražských Kobylis. Prezentace proběhnou jako obvykle formou přednášek doprovázených ukázkami fotografií, případně videozáznamů a zvukových nahrávek. Tentokrát návštěvníkům představíme nevidomé a slabozraké cestovatele, kteří svoje výpravy po světě uskutečňují v páru. Výjimkou bude závěrečná přednáška, jejímž tématem bude čundrování celé skupiny zrakově znevýhodněných. Název: Cestovatelský minifestival Aktivklubu Datum: 25. 3. 2023 Čas: 12:00 (může být změněn, všichni přihlášení budou o případné změně včas informováni) Místo: Nízkoprahový klub Vrtule Adresa: Kobyliské nám. 640/11, 182 00 Praha 8 Program: Jiří Pikeš, Jana Pikešová – Indie Petr Schnaubelt, Jana Schnaubeltová – Jak se cestuje se třemi dětmi Zuzana Habáňová, Jakub Jírovský – Z Azorských ostrovů přes Barcelonu do Iráku Vojtěch Železník – Jak čundrujeme v Československých luzích a hájích s Aktivklubem Jelikož prostory klubu nejsou příliš velké, kapacita je omezená a je třeba se na akci předem přihlásit. Pro bližší informace a přihlášení pište na e-mail: zeleznik@sons.cz Těšíme se na vás. Za Aktivklub Vojtěch Železník # V SÍTI: Sport s nadhledem Osobnost, kterou vám dnes chceme představit, zaujme všechny zájemce o sport. A to jak sportovce aktivní, tak ty, kteří raději z pohodlného křesla sledují, jak se namáhají jiní. Ondra Zmeškal potěší obě zmíněné skupiny. Svým nábojem a akčností dokáže motivovat, zároveň ale umí o svém životě a aktivitách zajímavě a vtipně psát i mluvit. Dejme mu tedy prostor, aby se vám krátce představil: Jsem nevidomý profesionální sportovec Ondřej Zmeškal z Nového Telečkova. Když jsem ve dvaceti letech náhle ztratil zrak, nebylo to lehké období, ale sport mě vrátil znovu do hry. Od prvních krůčků s vodicím psem Blackem a běhů na krátké vzdálenosti po boku traséra jsem se dopracoval až k účasti na výkonnostně náročných celosvětových závodech. Jak? Jednoho dne jsem se zkrátka rozhodl, že místo truchlení nad svým osudem začnu pomáhat dalším lidem se zdravotním postižením a stanu se pro ně živoucí inspirací, proč to nezabalit. Rád si dávám výzvy, abych sobě i ostatním lidem ukázal, že s vytrvalostí se dá zvládnout vše. S touto myšlenkou jsem za pomoci traséra, který mi při běhu dělá „náhradní oči“, v roce 2016 úspěšně dokončil jeden z nejnáročnějších běhů na světě – Maraton na Velké čínské zdi. Získanou medaili ze závodu jsem následně vydražil ve prospěch malého chlapce trpícího svalovou dystrofií. Další výzvou se pro mě stal závod IronMan. Nejdelší distanci triatlonu, skládajícího se ze 42 km běhu, 180 km na kole a 3,8 km plavání, jsme v německém Regensburgu pokořili za 11 hodin, 10 minut a 19 sekund, a skončili tak na krásném šestém místě mezi zdravými závodníky. V roce 2018 jsem překonal další milník a společně s přáteli pomohl těm, kteří to skutečně potřebují – nevidomým dětem, které jsou na stejné startovní čáře jako kdysi já. Charitativní přeběh nesl název 600 KM POSLEPU a jeho trasa vedla napříč Českou republikou od západu k východu. Pro malé nevidomé sportovce jsem v připojené veřejné sbírce „vyběhal“ přes 280 000 Kč, a mohl jim tak dopřát společně s Nadací Leontinka potřebné sportovní vybavení, lekce plavání nebo vlastní hřiště. Při posledně zdolaném projektu jsem se postavil další obrovské výzvě. Jako první nevidomý na světě jsem úspěšně dokončil celou trať nejslavnějšího cyklistického závodu Tour de France. Jeho trasa měří neuvěřitelných 3414 km, které jsem musel se svým týmem a trasérem Markem Peterkou zdolat během 21 dnů. Při Tour de France jsme znovu pomáhali nevidomým dětem, a to ve spolupráci s nadačním fondem Českého rozhlasu Světluška. Z celého dobrodružství vznikl dokument pod taktovkou Rostislava Málka. Mým cílem je překonávat sám sebe a ukázat všem, že i s handicapem to jde. Své sportovní úspěchy a životní příhody sdílím na osobním webu i na facebookovém profilu. Web: www.ondrejzmeskal.cz FB: www.facebook.com/zmeskalondrej Instagram: www.instagram.com/zmeskalondrej Ondřej Zmeškal A ještě dodejme, že na zmíněných odkazech najdete nejen informace o Ondřejovi, fotky, kontakty a aktuality. Na blogu, který je součástí zmíněných webových stránek, je publikováno množství článků. Kromě toho, že jsou psány s humorem a nadhledem, jsou také velmi upřímné. Ondra se dokáže podělit nejen o své úspěchy, stejně ochotně sdílí i obtížné momenty a spoustu praktických detailů. Ondra vytvořil také 14 dílů podcastu s názvem Ondrovy rozhledy. Celá série je k dispozici jak na osobním webu, tak např. v aplikaci Spotify nebo na Youtube. DT # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace ze Sociálně-právní poradny K dotovaným telefonům (viz Zora č. 3) doplňuji, že je zatím nejasnost v tom, že rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu hovoří o podmínce čerpání mobilních služeb, zatímco ustanovení zákona, na které toto rozhodnutí odkazuje, se týká přístupu k uvedeným službám v pevném místě. Proto jsme se obrátili na ČTÚ s žádostí o výklad, jakým typem služby (jen mobilní nebo jen pevné nebo dáno na výběr) je podmíněna povinnost operátora O2 poskytnout mobilní telefony. Doufáme, že stanovisko úřadu dostaneme brzy. V tomto čísle si nejdříve řekneme, jak je to teď s bílými holemi, potom popíšu změny týkající se hlavně nakupování na internetu a na konci najdete první díl avizovaného seriálu o vzniku a vývoji sociálního zabezpečení. Nárok na bílé hole a na samostatné koncovky z veřejného zdravotního pojištění Protože výrobce zdražil, je od února opět zaveden případně zvýšen doplatek u některých holí. Aktuálně se tak doplácejí na tyto hole tyto částky: hůl bílá orientační skládací 5dílná kompozit - 74 Kč hůl bílá opěrná skládací 4dílná aluminium - 195 Kč hůl bílá opěrná teleskopická 2dílná aluminium + francouzská - 41 Kč hůl bílá opěrná kombinovaná 5dílná aluminium - 282 Kč V samotném předepisování holí změny nejsou. Přesto jsme se v poradně setkali se zarážejícím přístupem praktické lékařky. Pacientovi, pojištěnci Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), opakovaně tvrdila, že jako praktická lékařka mu může vystavit poukaz pouze na jednu bílou hůl a jednu koncovku k holi ročně a že tyto zdravotnické pomůcky v počtu tří kusů ročně mu může předepsat pouze oční lékař. Nepomohly ani odkazy na přílohu k zákonu o veřejném zdravotním pojištění a na tzv. číselník VZP. Nezbylo než se obrátit přímo na VZP s žádostí o vydání písemného stanoviska, které přišlo obratem a kde je jasně řečeno: * bílé hole je oprávněn předepsat oftalmolog, pediatr a praktický lékař pro dospělé, množstevní limit je tři kusy za rok * koncovky k holím (rotační nebo keramické) je oprávněn předepsat oftalmolog, pediatr a praktický lékař pro dospělé, množstevní limit je tři kusy za rok. VZP tak jednoznačně potvrdila, že hole a výše popsané koncovky může pro pojištěnce VZP předepsat oftalmolog, pediatr a praktik v počtu vždy po třech kusech ročně. Roční užitná doba každého jednoho kusu zdravotnického prostředku může začít běžet „klouzavě“ kdykoliv v kalendářním roce. Jestliže by lékař předepsal tři hole nebo koncovky najednou a poukaz na ně by byl uplatněn ve výdejně například 15. 7. 2023, lze ve výdejně další poukaz uplatnit nejdříve 15. 7. 2024. Platnost poukazu i e-poukazu je 30 dnů od vystavení. Tato lhůta začíná běžet již ode dne vystavení, takže např. poukaz vystavený 15. února je platný do 15. března. Pokud jde o hole, výše uvedené se vztahuje i na pojištěnce jiných zdravotních pojišťoven než VZP, protože příloha zákona o veřejném zdravotním pojištění je obecně platná. U koncovek, které v příloze zákona samostatně uvedeny nejsou, však z tohoto důvodu mohou existovat rozdíly způsobené odlišnými podrobnějšími tzv. číselníky pojišťoven. Nová pravidla zejména pro e-shopy platí od ledna 2023 a zahrnují především tyto změny: 1. Transparentnější nakupování na internetových tržištích: Zájemce o koupi má při vyhledávání vědět, podle jakých parametrů je zboží ve výsledných výpisech produktů srovnané a zda mu provozovatel platformy podsouvá na přední místa placené nabídky. Provozovatel má proto nově uvést „obecnou informaci o hlavních parametrech určujících pořadí nabídek předkládaných spotřebiteli“. 2. Povinná informace o tzv. personalizaci cen Je to s podivem, ale ceny v některých e-shopech se mohou lišit třeba podle toho, odkud do něj zájemce o produkt přišel. Tomu, kdo přijde přímo, zobrazí vyšší cenu než tomu, kdo ho najde přes srovnávač. Pokud tedy obchodník „přizpůsobuje cenu osobě spotřebitele na základě automatizovaného rozhodování“, musí ho o tom informovat, aby si kupující mohl uvědomit riziko zvýšení ceny. 3. Zákaz přednastavených zaškrtnutých políček v košíku: Po vložení produktu do košíku musí spotřebitel při objednávce aktivně projevit zájem o jiné zboží nebo třeba o pojištění tím, že sám zaškrtne příslušné políčko. 4. Objednávkové tlačítko: Tlačítko „Objednat“ musí obchodník nově pojmenovat jako „Objednávka zavazující k platbě“ nebo jiným podobným způsobem. Z textu totiž musí být patrné, že se spotřebitel zavazuje k platbě. Pokud tomu tak není, spotřebitel nemusí zboží přijmout ani zaplatit, protože takto uzavřená smlouva bude neplatná. 5. Všeobecné obchodní podmínky (VOP): Kliknout na tlačítko „Souhlasím s obchodními podmínkami“ už také nestačí. E-mailem s potvrzením objednávky musí obchodník spotřebiteli zaslat i aktuální znění VOP. V případě ústně, tedy telefonicky uzavřené smlouvy musí spotřebitel výslovně odsouhlasit objednávku i aktuální znění VOP, jinak lze opět namítnout neplatnost smlouvy. 6. Lhůta pro dodání zboží: Již dříve platilo, že pokud se strany nedohodly jinak, po marném uplynutí lhůty 30 dnů k dodání zboží mohl kupující od smlouvy odstoupit. I nyní, není-li výslovně sjednána doba plnění, je prodávající povinen odevzdat věc kupujícímu bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, nejpozději však do 30 dnů. Kupující však může od smlouvy platně odstoupit až poté, co mu prodávající zboží nedodá v zákonem nedefinované „dodatečné přiměřené lhůtě“ poskytnuté mu kupujícím. Podmínka dodatečné lhůty neplatí, jestliže prodávající odmítl zboží dodat, nebo pokud kupující prodávajícího informoval před uzavřením smlouvy či je zřejmé vzhledem k okolnostem věci, že dodání v určitý čas je nezbytné – například dodání svatebních šatů do data svatby. 7. Vrácení použitého zboží: Tato změna je příznivá pro obchodníky a zamezí využití obchodu jako bezplatné půjčovny. Jak je už všeobecně známo, u koupě na dálku lze od smlouvy odstoupit do 14 dnů bez uvedení důvodu. Dříve spotřebitel odpovídal jen za zcela nepřiměřené nakládání se zbožím, nově odpovídá i za snížení hodnoty zboží, které „vzniklo v důsledku nakládání se zbožím jinak, než je nutné k tomu, aby se seznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží“. Obchodník potom sice kupní cenu vrátí, ale sníženou o míru opotřebení zboží. 8. Hodnocení zákazníků: Obchodník je povinen přijmout přiměřená opatření k ověření, zda recenze pochází od spotřebitele, který produkt skutečně použil či zakoupil. Hodnocení bude například vázáno jen na konkrétní objednávku. Následující dvě pravidla se týkají jak e-shopů, tak i kamenných obchodů: 9. Počítání slev: Jako původní přeškrtnutou cenu nyní musí obchodník uvést nejnižší částku, za kterou produkt nabízel za posledních 30 dní. Povinnost neplatí pro výrobky, které podléhají rychlé zkáze nebo pro výrobky s krátkou dobou spotřeby, typicky pro čerstvé potraviny. 10. Záruční doba: neboli lhůta k uplatnění odpovědnosti prodávajícího za vady je i nadále dvouletá. Změna je v tom, že nyní je v prvním roce silnější postavení kupujícího, v druhém roce prodávajícího. Zákonná domněnka, že vada existovala již v okamžiku převzetí zboží, teď platí rok od převzetí zboží (dříve to bylo půl roku). Důkazní břemeno, že vadu způsobil sám kupující, je v této době na prodávajícím. V druhém roce už je naopak na kupujícím, aby prokázal, že zboží bylo vadné od počátku a vada se projevila později. Historie českého sociálního zabezpečení – část I. Motto: „Společnost je velké trpělivé zvíře.“ Ivo Možný, sociolog Lidstvo je stále se obnovujícím organismem. Skládá se z lidí dorůstajících, pracujících a těch, kteří jsou z práce z různých důvodů dočasně nebo trvale vyřazeni. Ekonomicky aktivní lidé zajišťují potřeby všech těchto skupin. Není to projev dobročinnosti, ale pragmatické nutnosti. Náklady na výchovu a vzdělání těch, kdo nyní pracují, nesli v minulosti ti, kteří už pracovat nemohou. Pojem sociální zabezpečení nebo také sociální pojištění se nejčastěji vymezuje výčtem sociálních situací a rizik, v jejichž důsledku systém poskytuje plnění. Dnes jsou to zejména nemoc, úraz, těhotenství, narození dítěte a péče o něj, invalidita, stáří, smrt živitele, nezaměstnanost, případně jiný důvod, kvůli kterému se člověk ocitne v tíživé situaci, kterou by bez pomoci společnosti těžko zvládl. Tyto důvody se mohou v čase měnit, vždy jde ale o situace, při kterých člověk potřebuje náhradu za výdělek a které společnost uznala za důvod pro rozdělování ze společných prostředků. Moderní sociální zabezpečení vzniklo až v podmínkách kapitalismu v 19. a 20. století, je tedy produktem moderní doby a výrazem určité zralosti společnosti. Zásadní byl stav ekonomiky, demografičtí činitelé a vznikající sociální politika státu, určitý vliv ale měli i zapálení sociální reformátoři, namátkou Thomas More se svou Utopií, Tommaso Campanella se Slunečním státem, později Charles Fourier a Robert Owen. Ve starověku a středověku podporu při nepříznivých okolnostech poskytovala rodina a statek. První starověké státní podpory byly určeny vojákům, vojenským vysloužilcům a jejich příbuzným. Ve středověku panovníci nařizovali feudálním pánům, aby konali dobročinné skutky ve prospěch svých chudých poddaných. Významnou pomocnou institucí byla církevní charita. Určitá sociální ochrana vznikla v ceších a bratrstvech. Přesto, alespoň v raném středověku, byla hlavní formou zajištění zcela nemajetných lidí žebrota. Kvůli častým válkám a sociálním bouřím chudé obyvatelstvo migrovalo a venkovská vandrující čeleď a městská chudina se staly skutečným problémem. Postupně vznikala obyčejová instituce výměnku, psaným právem upravená v polovině 18. století. V 80. letech Habsburkové nařídili obcím v českých zemích konat organizovanou chudinskou péči. Josef II. zřizoval při farnostech chudinské ústavy, které vedli původně pomocníci farářů, později veřejní činitelé, nazývaní „otcové chudých“. Svobodní lidé, kteří se ve středověku sdružovali v ceších, hansách, gildách a dalších obchodnických a řemeslnických spolcích, usilovali vedle splnění svých záměrů hospodářských a politických i o vyřešení nepříznivých sociálních situací svých členů a jejich příbuzných. Vznikaly svépomocné podpůrné spolky mistrovských cechů, tovaryšské a učňovské spolky, které v dalším vývoji s koncem feudalismu nahradila živnostenská společenstva. Historicky nejstarší byla hornická nebo také horní bratrstva. Horníci měli zvláštní postavení. Těžká práce s velkým rizikem a potřeba souhry většího kolektivu vyvolala i solidaritu a pevnější organizaci. Hornická bratrstva zpočátku pracovala na vlastní účet i riziko a část těžby odváděla majiteli panství, kde bylo těžiště. Takové pozemky si ale pro jejich význam brzy přisvojila vyšší šlechta jako výsostné právo neboli monopol. Horníci se proto z dříve relativně nezávislých řemeslníků svého druhu stali námezdními dělníky. V roce 1443 byl založen havířský cech v Kutné Hoře, v roce 1496 v Banské Bystrici. Hlavním důvodem založení těchto organizací byla právě podpora členů při pracovní neschopnosti a ve stáří. Předpisy o odvodech příspěvků do podpůrných pokladen a o pravidlech vyplácení podpor byly zahrnuty do horních řádů již v 16. století. Rakousko-uherský horní zákon roku 1854 bratrským pokladnám přiznal veřejnoprávní charakter. Zajímavé je, že samostatné hornické pojištění u nás existovalo až do roku 1948. Lze shrnout, že až do novověku potřebu péče o potřebné řešila zejména církevní charita a podpůrné spolky založené na vzájemné stavovské solidaritě a používající jednoduché formy sociálního pojištění. Tato pomoc však nebyla zcela spolehlivá, protože závisela často jen na dobré vůli a vždy na solvenci toho, kdo ji poskytoval. Současně důvodem k poskytnutí pomoci nebyl jako později pouhý fakt nemoci, úrazu, věku, ovdovění nebo osiření, ale jen neschopnost pracovat a nedostatek obživy. Prázdná místa vyplňovaly různé instituce samaritánského zaměření organizované církví, například již zmíněné chudinské ústavy v Čechách, špitály v Německu a boží domy ve Francii. Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová OMLUVA REDAKCE za chybu v minulém vydání. V článku „Informace a odpovědi...“ v čísle 3 se v tabulce „Maximální ceny za sociální služby v roce 2022 a 2023 v Kč“ v posledním řádku (Služby následné péče...) ve sloupci Ubytování objevila číslovka 2400 - správně mělo být 240. Za chybu se omlouváme. Redakce # SPORT: Lednová Olympiáda dětí a mládeže Český parasport se díky zapojení zrakově postižených běžců na lyžích stal plnohodnotnou součástí závodního programu XX. Olympiády dětí a mládeže 2023. Přímo na akci se představila ambasadorka nového společného projektu Českého paralympijského výboru a Nadačního fondu Světluška, paralympijská medailistka Anna Pešková (leckomu povědomá jako Kulíšková). Jubilejní dvacátý ročník Olympiády dětí a mládeže proběhl v Královéhradeckém kraji. K slavnostnímu zahájení došlo za účasti tisíce mladých sportovců v neděli 22. ledna na zimním stadionu v Hradci Králové. Olympijský oheň zažehnula olympijská medailistka Eva Adamczyková a nechyběl u toho ani předseda ČPV Zbyněk Sýkora. V rámci soutěžního sportovního programu se představili i zrakově handicapovaní sportovci, kteří ve vrchlabském areálu Vejsplachy absolvovali plnohodnotné závody v běžeckém lyžování. V úterý 24. 1. se uskutečnil závod s intervalovým startem klasicky a o den později sprint klasicky. Na startovní listině figurovalo celkem 7 dívek a 8 chlapců s oční klasifikací B1-B3, reprezentujících 9 krajů. Oba běžecké závody zrakově handicapovaných měly ve svých kategoriích stejné vítěze. Mezi chlapci triumfoval Matěj Kotěšovský z Moravskoslezského kraje (B2, ročník 2006); z dívek se nejvíce radovala Simona Bubeníčková (B3, ročník 2008). V souvislosti s ní je dobré zmínit, že tato mladá sportovkyně s oční vadou obstojně soupeřila i se "zdravými". V pondělním závodě na 4 km volně obsadila 15. místo a její skvělé výkony pomohly k celkovému vítězství Královéhradeckého kraje na Olympiádě dětí a mládeže 2023 se ziskem 10 zlatých, 13 stříbrných a 8 bronzových medailí. V rámci květinového ceremoniálu obdrželi všichni závodníci a závodnice gratulace od poslední české paralympijské medailistky Anny Peškové a prvního místopředsedy ČPV Romana Sudy. Za poctivou přípravu a začlenění mladých parasportovců do programu Olympiády dětí a mládeže zodpovídal tým kolem Davida Šnajdra ze Sportovního klubu Nové Město nad Metují. "Rok a půl jsme suplovali sportovní svazy, které měly pro přípravu ostatní sporty v programu této zimní Olympiády dětí a mládeže, a povedlo se to sportovně, administrativně, organizačně, komunikačně i propagačně dotáhnout do kýženého cíle. Hned v počátku příprav v srpnu 2021 jsme zvládli odhadnout potenciál běhu na lyžích zrakově postižených pro začlenění do programu akce. Mohli jsme se opřít o spolehlivost a důvěru v systém speciálních pedagogických center, a také v jejich pedagogy, kteří dlouhá léta dávají do kupy letní i zimní kondiční soustředění," přibližuje náročnost příprav David Šnajdr. "Nevzpomenu si na mnoho podobných významných akcí, které by klaply takto perfektně. Olympiáda se vydařila se vším všudy! To potvrzují jak aktéři z prostředí zrakově postižených sportovců a speciálních pedagogických center, tak i pořadatelé ve Vrchlabí a zástupci Svazu lyžařů České republiky. Akci si užili sportovci, traséři, trenéři a pedagogové, i ostatní účastníci a diváci bez handicapu," hodnotí Šnajdr jubilejní XX. Olympiádu dětí a mládeže. Vladimír Krajíček