ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105, číslo 21, listopad 2021 Obsah: ÚVODEM Jak jsem soutěžil STALO SE Přehledně Tyfloart 2021 V Kyjově se slavilo SONS Kroměříž má novou braillskou tiskárnu VÝSLEDKY BRAILLSKÉHO KVÍZU Když ne soutěž, tak alespoň kvíz – vyhlášení vítězů POZVÁNKY DUN v Praze u Salvátora Slavnostní koncert ve Španělském sále, již 27. v pořadí Na turnaj QARDO do Zlína Mikulášské OARDO na Dědině Příležitost pro literární nadšence LIDÉ KOLEM NÁS Dělat jsem chtěl, a dělat mě nechali ZORA RADÍ a INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2021 ZDRAVÍ Co je sanorinismus a jak ho léčíme? Častý problém – bolesti bederní páteře SPORT Černobílé problémy # ÚVODEM Jak jsem soutěžil Letos nám psal jeden ze čtenářů, že se zúčastnil, a to hned několikrát, soutěže AZ-kvíz, a já smekám. Vyzkoušel jsem si to právě nedávno. Ne, ten dopis nebyl inspirací, tehdy už jsem přihlášený byl. Na jinou soutěž, ale nechtějte po mně vědět, která je náročnější, to musí posoudit každý divák sám. Odhodlal jsem se na soutěž Kde domov můj. Je o znalostech (nejen) Čech, Moravy a Slezska, moderuje ji Aleš Háma a podle mého soudu pro nevidomé je snazší ji sledovat, protože, na rozdíl od AZ-kvízu, grafika tu tak velkou roli nehraje. Ale to jsou detaily. Jeden pátek na počátku října jsem tedy vyrazil na Kavčí Hory, kde ve studiu jedna se má ukázat, zda se časem objevím před národem jako úplný idiot, anebo vyjdu s pomyslným vavřínovým věncem. Takže adrenalinu dost, při mém věku možná až příliš. Ale ukázalo se, že moji soupeři na tom s nervozitou jsou tak nějak podobně, což mě uklidnilo. Také to, že i štáb si byl jistý tím, kolik času ve studiu strávíme, bylo pozitivní zjištění. I tak ale jsem o sobě zjistil, že například – doma před obrazovkou mám odpověď skoro na každou z otázek, a většinou správnou. Ve studiu ale třeba zkušební kolo dopadlo tak, že kdyby to ještě šlo, asi bych zbaběle prchnul. Nebo podivné situace, kdy třeba se nikdo ze tří soutěžících nepřihlásí proto, aby svou nesprávnou odpovědí neposkytl body soupeřům, jsem z křesla komentovával dost nelichotivě. A teď tady stojím, přímo do tváře mi perou reflektory, a já ani při páté otázce nejsem schopen kliknout tak včas, abych mohl odpovídat… Teď! Teď při té šesté se mi to povedlo – a ouha, špatná odpověď, body pro soupeře! Protože tenhle úvodník budete číst ještě předtím, než ten „náš“ díl soutěže Kde domov můj poběží, nebudu nic prozrazovat. Jednak netuším, zda to smím, ale také bych vás všechny rád pozval k jeho sledování. Třeba abyste zjistili, jak jsem dopadl – nic moc tedy, mezi námi. Jo, je to každý všední den půl hodiny před Televizními novinami na ČT 1. Já vím, zprávy nebrat, člověku to jen zkazí náladu a zažívání, ale dejte na mě, ta půlhodinka sledování vědomostní soutěže vás může nejen poučit a pobavit. To sice občas zazní i z úst Aleše Hámy, skvělého to moderátora, který je navíc vybavený víc než úctyhodnou sumou oněch znalostí, které by se zrovna vám, když jste u soutěžního stolku, tolik hodily, ale podle mého jsou tu i další benefity. Z bezpečí křesla si ověříte, jak jste na tom právě vy – a věřte, většinou vycházíte vítězně. Třeba ten… No, to byl vyložený trouba, když nevěděl ani… a podobně. A když si pak zkusíte onen revers (mj. označení pro zadní, rubovou stranu mince – bude se to někdy hodit), jako že stojíte u stolku a říkáte si, co si asi myslí národ právě o vás…! Dejte na mě a někdy na to mrkněte. Ale předtím tady máte, samozřejmě, svou Zoru a přání inspirativního počtení. Václav Senjuk # STALO SE # Přehledně Listopad je měsícem plískanic, větrů a prvních mrazíků. Netopýři, hadi a medvědi se ukládají k zimnímu spánku, jiné živočichy čekají ale naopak námluvy. Třou se pstruzi, vajíčka kladou raci, svou říji mají mufloni a divokým prasatům začíná chrutí, tedy čas páření. Také dnes nahlédneme do Tyflopedického lexikonu jmenného od Josefa Smýkala. 31. 10. 1878 se narodil publicista a redaktor Rudolf Freszl. Po smrti Karla Emanuela Macana vedl časopis Zora a byl též redaktorem osvětového časopisu Svět nevidomých, který vydával Svaz slepeckých spolků a ústavů. 2. 11. 1922 se narodil František Bůžek. Působil jako učitel ve školách pro zrakově postižené, věnoval se rehabilitaci válečných slepců a vypracoval metodiku pro vyučování tělesné výchovy ve školách pro žáky s vadami zraku. A 12. 11. 1925 se narodil nevidomý hudební pedagog a skladatel Stanislav Šebek. Pojďme k našim oblastním odbočkám. OO Olomouc pořádala 16. 9. v olomoucké Moravské filharmonii koncert Dua VojoDeyl a Daisy. Konal se v rámci 27. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě (DUN). Jeho příprava probíhala už od začátku loňského roku, jenže pandemie Covid-19 vše zhatila. Nevidomý Radim Vojtek, jeho kolega Martin Deyl i Dagmar Sýkorová proto pobavili obecenstvo až letos. Zpěvem, hrou i milými slovy. Koncert finančně podpořil Olomoucký kraj, Statutární město Olomouc, a účastnila se ho stovka návštěvníků z řad členů místní OO, přátel i veřejnosti. OO Kroměříž informovala o braillské tiskárně, která byla v jejích prostorách uvedena do provozu. Dík za ni patří nadačnímu fondu Světluška – Kaufland a Nadaci prof. Vejdovského. Pracovníci OO byli proškoleni v její obsluze a zvládají tisk textových dokumentů i reliéfních obrázků. Tiskárna poslouží k přípravě materiálů pro nácvik čtení a psaní Braillova písma, tisk odbočkového časopisu a informačních letáků, vánočních a novoročních přání. Braillský tisk chtějí pracovníci OO nabídnout i zrakově postiženým uživatelům svých služeb, studentům, institucím a firmám v regionu. O spolupráci projevila zájem Knihovna Kroměřížska. Její zaměstnanci už dnes pomáhají odbočce při pořádání kulturních akcí v rámci festivalu DUN a letos se rozhodli zapojit se do sbírky Bílá pastelka. Zvažují rovněž pořádání akcí, které by veřejnost seznámily s životem zrakově postižených osob, s jejich kompenzačními pomůckami apod. Na stránkách www.sons.cz/odbocky/aktuality zveřejnila OO Vsetín plakát sbírky Bílá pastelka 2021. Po rozkliknutí nadpisu (a zároveň odkazu) si uživatel může stáhnout plakát s QR kódem, jehož prostřednictvím lze přispět do naší celostátní sbírky. OO připomíná, že přispívat můžeme celoročně. Na číslo 87 777 lze zaslat dárcovskou SMS ve tvaru "DMS PASTELKA 30", "DMS PASTELKA 60", nebo "DMS PASTELKA 90". K dispozici je též sbírkový účet (8888332222/0800). Za všechny vaše příspěvky děkujeme. Členové OO Zlín se v rámci Klubu zdraví a pohybu vydali 30. 9. na výlet do Holešova. Absolvovali komentovanou prohlídku místního zámku, prošli se zámeckým parkem a dali si oběd v pivovaru. V sobotu 13. 11. pak OO Zlín pořádá v prostorách své odbočky tradiční turnaj ve hře Qardo. Brouzdat se spadaným listím je příjemné pro člověka vidícího, nikoliv však pro nevidomého, který se orientuje s pomocí bílé hole. Kreativní lidé mohou z listí ale také tvořit. Právě tomu se věnovali v OO Kyjov. Každý návštěvník jejich výtvarné dílny si přinesl pár spadaných listů. Pracovníci OO obstarali plátěné tašky, barvu na textil, štětce, a nechali popustit uzdu fantazie k výběru tvaru listu a kombinaci barev. Všichni zvládli list natřít barvou a obtisknout ho na plátno. Podle svých zrakových možností si je někteří ještě dokreslili nebo obtáhli konturou. Plátěné tašky vypadaly úžasně a staly se skvělým módním doplňkem. Na závěr několik výročí. 15. 11. 1670 zemřel v nizozemském Amsterdamu učitel národů Jan Amos Komenský. 2. 11. 1985 byl zprovozněn úsek trasy B pražského metra mezi stanicemi Smíchovské nádraží a Florenc. A 7. 11. 1980 byla dokončena stavba dálnice D1 z Prahy do Brna. Díky ní zvládneme dnes cestu na Agoru nebo na Tmavomodrý festival za dvě a půl hodiny. Antonín Vraný # Tyfloart 2021 Vsetín přivítal účastníky festivalu Tyfloart 2021. Valašský expres z Prahy přifrčel na vsetínské vlakové nádraží s malým zpožděním. Z jeho útrob vystoupilo několik desítek cestujících s bílou holí. Pomalu se přesunuli přes koleje k hlavní budově nádraží a přivítali pomoc studentek – budoucích zdravotních sestřiček, aby společně přešli do místa ubytování poblíž centra města Vsetín. Účastníci celostátního festivalu zájmové umělecké činnosti osob s těžkým zrakovým postižením Tyfloart 2021 přijeli s očekáváním setkání, sblížení, poznání nových přátel a představení svých uměleckých dovedností. Ve čtvrtek 30. 9. 2021 jsme festival zahájili slavnostním večerem, kde se jednotliví účastníci představili, seznámili se a poté měli možnost soutěžit o ceny. Pěvecký sbor nevidomých Vokál klub se postaral o skvělou náladu, zpívali jsme a tancovali. V pozdních večerních hodinách jsme uléhali do peřin s jistotou, že na tomto festivalu bude skvěle. Programem festivalu není jen představení dovedností v různých oborech, ale také poznávání krás hostitelského města a kraje. Velmi nás oslovila haptická výstava a vyprávění o sušení ovoce a podomácké výrobě nářadí ve vsetínském zámku. Na vsetínské hvězdárně nám zpřístupnili modely planet a zaujalo nás působivé povídání o vesmíru. Páteční odpoledne 1. 10. 2021 se neslo v duchu slavnostního zahájení druhého dne festivalu a přítomný prezident SONS Luboš Zajíc účastníky pozdravil a ujistil, že festival Tyfloart nezmizí z aktivit pořádaných naším spolkem. Na pořadu dne byla přehlídka hudebních, pěveckých, literárně dramatických a rukodělných představení, na kterou se přišli podívat i občané města Vsetína. Libé tóny harfy se rozezněly pod prstíky nevidomé studentky Věry Strbačkové, staropražské kuplety v podání Ivy Mojžíškové a Hany Gaňové roztleskaly malý sál vsetínského Domu kultury. Nová prezentace nahrávek Jana Příborského rozesmála posluchače, Milka Varmusová zazpívala s doprovodem Josefa Ježka známé lidové písničky, Eva Budzáková pobavila posluchače svými fejetony, Vokál klub precizně nastudovanými písněmi osvěžil příjemnou atmosféru celého festivalu. Josef Ježek hrál a zpíval s Martou Parákovou, Olga Valentová zaujala nahranými povídkami ze života nevidomých a Hana Zušťáková přednesla verše Jaroslava Vrchlického. Milým překvapením pro účastníky festivalu bylo představení tvorby paní Bartákové z Palaty. Jejích krásných devatenáct obrazů přivezla na Vsetín ergoterapeutka Lenka Hrůzová. Páteční večer se poté nesl v duchu šansonů Kateřiny Mrlinové a zakončili jsme jej zpěvem s cimbálovou muzikou Jasénka. Zvoničku na Soláni ve Velkých Karlovicích a Karlovské muzeum ráno 2. října začaly rozehřívat sluneční paprsky a my jsme již zvědavě očekávali vyprávění o dávných zvycích a řemeslech na Valašsku. Účastníci obdivovali také krásný dřevěný kostelíček a měli možnost zakoupit si typické sýry a valašské frgály. Sobotní odpoledne jsme si opět v Domě kultury ve Vsetíně poslechli recitaci a zpěv manželů Mojžíškových, autorskou povídku Daniely Skalové, opět zpíval Vokál klub, Marta Paráková s Josefem Ježkem, Milka Varmusová, Hana Gaňová nám recitovala básně Francoise Villona a Olga Valentová opět nezklamala nahrávkami povídek ze života nevidomých. V podvečerní čas jsme naslouchali krásnému hlasu kytaristky a zpěvačky Evy Henychové a celý festival zakončili tancem za doprovodu hudební skupiny nevidomých KYKLOPband. V oblasti rukodělné a výtvarné části rozjasnily foyer Domu kultury barevné obrazy slabozraké grafičky Markéty Evjákové a hmatové obrazy z hovězí kůže vsetínské skupiny AAGroup. Obdivovány byly perníčky krásně zdobené rukou Jiřiny Žáčkové a na odbyt šly výrobky keramiky a bižuterie z dílny Evy Malečkové, Jarmily Kučové, Olgy Valentové a členů přerovské odbočky v zastoupení Kamily Hoškové a Jany Doupalové. Libor Čába přivezl batoh plný zajímavých hlavolamů a vytrvale jsme také zkoušeli novou hru pro nevidomé Labyront. Vsetínská zvuková knihovna představila nové hry a další pomůcky pro nevidomé. Festival se vydařil po všech stránkách. Přítomní v sále Domu kultury Vsetín vždy hlasitě ocenili všechny jevištní výkony a celý čas festivalu se nesl v duchu souznění a přátelství. Vydatně k tomu přispělo skvělé jídlo z restaurace Domu kultury a ochotná obsluha, díky které měli účastníci možnost ochutnat výborné moravské víno a další pochutiny. Festivaloví účastníci se sjeli na Vsetín z celé republiky – z Chebu, Vrchlabí, Plzně, Prahy, Blanska, Jihlavy, Ostravy, Brna, Přerova a dalších koutů naší republiky. Nejmladší účastnici bylo 16 let a nejstaršímu účastníkovi 95 let. 28. ročník festivalu Tyfloart je za námi a budeme rádi, pokud v příštím roce přivítáme ty z vás, kteří mají rádi společné prožití pěkných chvil. Dagmar Filgasová # V Kyjově se slavilo O 25. výročí SONS jste v našich časopisech četli jistě mnohokrát. Nedá mi to však, abych se s vámi nepodělil o své dojmy z Kyjova, který jsem navštívil v pátek 24. září. Pozvali mě sem Hana Vrtková a Pavel Švorba na prý zajímavou a ojedinělou akci. Nasedl jsem tedy do vlaku a jel. První dojem, když jsem na Kyjovské náměstí přišel, byl ten, že tam snad je jarmark. Stánky, hudba, spousta zajímavých vůní i zvuků. Byla to však osvěta odbočky SONS Kyjov. Hudba? Probíhalo tu představení Kočovného divadélka Lidičky. Stánky? Ano, zde měli návštěvníci možnost vyzkoušet si např. zvukovou střelbu, zahrát si showdown, vyzkoušet si společenské hry nebo čtení bodového písma. Návštěvníci si také mohli pohladit vodicího pejska, podívat se na možnosti obsluhy počítače bez zraku nebo se projít za dozoru průvodce s bílou holí po náměstí. A ty vůně? No ty prý měla na svědomí restaurace v sousedství. Už od 9 hodin ráno sem přicházely děti z místních základních škol, aby si vyzkoušely různé dovednosti poslepu. Zájem byl velký, jen dětí pořadatelé napočítali asi 600. Kočovné divadélko jim předvedlo 3 krátké pohádky a byl čas k obědu. V odpoledních hodinách pak pořadatelé zaměřili svou pozornost k dospělým, a to velmi dobře připraveným kulturním programem. Účinkujících bylo mnoho, a tak uveďme jen některé. Nádherné písničkové pásmo "Na jarmarku" uvedly Pastelky, které asi není nutno představovat. Vystoupili Tomáš Kramosil a Jakub Brychta z Centra v Brně Chrlicích, do pohybu návštěvníky dostali tanečníci z Domova Horizont Kyjov, zazpíval Radek Žalud, zahrála oblíbená skupina KYKLOPband z Olomouce, z místních zmiňme cimbálovou muziku Jablůčko, dětský soubor Kyjovánek a další. Večer se pak konal benefiční koncert, jehož výtěžek byl věnován na podporu činnosti pro zrakově postižené. Velmi zajímavou zkušenost získali náhodní kolemjdoucí, kteří padli do rukou dobrovolnic, jejichž úkolem bylo upozornit na nevšední akci veřejnost. Takový občan byl osloven, byly mu položeny tři otázky, a pokud správně odpověděl, dostal dárek. Buďto čaj nebo perníčky, které upekly členky kyjovské odbočky. Akce se Kyjovákům vydařila. Tedy až na počasí, které občas připomnělo, že ještě neumíme poručit větru ani dešti, vše dobře dopadlo. Lidé odcházeli s úsměvem, někteří překvapeni dovednostmi účinkujících, někteří zamyšleni, ale všichni s dobrým pocitem příjemně prožitého dne. Ke kulatému výročí 30 let působení organizace v Kyjově místním gratulovalo mnoho hostí i domácích. Já se k nim touto cestou připojuji a přeji Kyjovským mnoho a mnoho dalších spokojených a šťastných let. Petr Mašek # SONS Kroměříž má novou braillskou tiskárnu Všichni to vědí, ale opakování je matka moudrosti. Braillovo bodové písmo ve dvacátých letech 19. století sestavil Francouz Louis Braille (1809-1852), který byl sám od dětství nevidomý. Inspirací při vzniku písma pro nevidomé bylo tajné písmo, určené pro vojenské účely. Základem pro braillskou abecedu je systém šesti bodů, tzv. šestibod. Každé písmeno je tvořeno jinou kombinací několika z těchto bodů, které mají určený tvar a velikost, vzájemnou vzdálenost a polohu tak, aby vše odpovídalo fyziologii hmatového vnímání. Braillovo písmo je pro zrakově postižené symbolem gramotnosti, je to způsob, jak si například v domácnosti označit různé předměty, zaznamenat si důležité poznámky, ale také neztratit kontakt s tištěným textem. Je to způsob komunikace a nástroj, díky němuž se lze vzdělávat i bez kontroly zrakem. Lze tak vnímat nejen gramatické, ale i grafické členění textu. Jednou z pomůcek, které slouží k praktikování braillského písma, jsou tzv. braillské tiskárny. Tento text představí jednu z nich, a to braillskou tiskárnu Index Everest. co je tedy braillská tiskárna? Je to zařízení na tvorbu tiskovin v Braillově bodovém písmu, jehož podstatou je vytlačování reliéfních bodů na papír, který je o něco silnější než papír klasický. Jednodušší modely tiskáren umožňují tisk textů, modernější i tisk reliéfních obrázků. Význam braillského tisku spočívá hlavně v možnosti tvoření materiálů vhodných k výuce, ať jsou to texty cizojazyčné, matematické či zeměpisné. Není totiž třeba umět ovládat někdy složité informační technologie a lze se rovnou hmatem ponořit do učebního materiálu. Tiskárna Index Everest Everest je produktem švédské firmy Index Braille. Momentálně je na trhu k dispozici již pátá generace této tiskárny. Její výhodou je, že na ní lze nastavit velikost Braillova písma, a to jak z hlediska tvaru a velikosti tištěného bodu, tak roztečí mezi body tvořícími klasický šestibodový nebo osmibodový znak Braillova písma. Osmibodová verze se využívá zejména v souvislosti s výpočetní technikou. Tiskárna může bez omezení sloužit jako plnohodnotná síťová tiskárna pro tisk Braillova písma. Prostřednictvím sítí ethernet (pevné připojení), wifi (bezdrátové připojení) či přímého připojení prostřednictvím Bluetooth nebo USB. Zařízení spolupracuje s počítači s operačním systémem Windows, MacOS nebo Linux. Její uživatelé ale mohou k tisku využít i dotyková zařízení jako mobilní telefony a tablety se systémy iOS i Android. Tiskárna umožňuje kvalitní oboustranný tisk, ale také automatické formátování braillského textu z běžných typů textových souborů, a to wordovské soubory (docx a doc), univerzální formát rtf, ale také hojně využívaný formát PDF. Tiskárna ale také spolupracuje se specializovanými editory pro profesionálně formátovaný braillský tisk. Těmi jsou např. Duxbury, což je světově nejprodávanější editor pro formátování braillských tisků, s nímž mohou bez omezení pracovat i lidé nevidomí, nebo BUF (Braille Universal Format), jenž je vyvinutý na Masarykově univerzitě v Brně. Ten je jednodušší a je vytvořen pro práci vidících osob. Dále má tiskárna Index Everest vestavěný nástroj pro připojení k internetu, což umožňuje její ovládání a nastavování (včetně servisu) ze vzdálených míst. Specializovaná aplikace BrailleApp umožňuje jak úplné nastavení tiskárny, tak editaci automaticky zformátovaného braillského textu. Pro pokročilé čtenáře či např. pro tisk na trvanlivé fólie umožňuje zařízení nastavovat i výšku a tvar bodů Braillova písma. Tak lze jinou velikostí písma tisknout nadpisy či text psaný tučně či kurzívou. Everest tiskne nejen braillský bodopis, ale také reliéfní grafiku, která se využívá k zobrazení různých hmatových plánků, mapek či obrázků. Body tištěné na tiskárně jsou zobrazeny v menších vzdálenostech, než je tomu ve standardním znaku Braillova bodového písma. Díky tomu lze tisknout tvary číslic, písmen a dalších alfanumerických či speciálních znaků – jako je např. „zavináč“, což umožňuje i zcela nevidomým naučit se a představit si např. znaky latinky nebo jiných abeced. s využitím různých tvarů a výšky bodů lze tisknout plochy s různým reliéfem – obrysy, kontury, ale i složitější zobrazení, např. již zmiňované mapy. Na tiskárně lze ale také pořídit například vizitky. Co se týká parametrů tiskárny, její rozměry jsou 56 x 18 x 45 cm a váží 12 kg. Pro snížení hlučnosti braillského tisku je k tiskárně možno pořídit také zvuk izolující skříň. Díky všem těmto vlastnostem je tato tiskárna dlouhodobě světově i u nás nejrozšířenější braillskou tiskárnou. Je ideálním řešením nejen pro domácnosti, ale také tam, kde mají větší objemy braillského tisku – ve školách, speciálně pedagogických centrech a dalších organizacích pro zrakově postižené. Tiskárnu na českém trhu dodává firma Spektra, v.d.n., a právě tato firma slavnostně předala tiskárnu Index Everest ve středu 6. 10. 2021 oblastní odbočce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Kroměříži, která ji zakoupila pro potřeby svých klientů a příznivců. Linda Albrechtová # VÝSLEDKY BRAILLSKÉHO KVÍZU Když ne soutěž, tak alespoň kvíz – vyhlášení vítězů V braillské Zoře č. 15 jsme uveřejnili patnáct otázek kvízu o bodovém písmu a lidech kolem něj. Dnes přinášíme seznam správných odpovědí a jména vítězů od čtvrtého po první místo. Možná si položíte otázku, proč ne od desátého či dvacátého po první místo. Odpověď je jednoduchá: zúčastnili se pouze čtyři soutěžící. A tato okolnost pana Příborského i mne (a možná i další skalní příznivce čtení konečky prstů) zavazuje k zamyšlení o takovém zatraktivnění bodového písma, které mu vrátí důstojnější pozici mezi komunikačními prostředky nevidomých. Alespoň částečně funkční nápravný recept se nabízí – povinné zavedení výuky bodového písma pro všechny, kdo již nemohou číst za použití zraku. Jen se obávám, že v dnešní době politické korektnosti a tendence žádné povinnosti neukládat by narazila na pevnou stěnu falešné dobrotivosti hodnostářů spravujících blahosklonně náš vzdělávací systém tak, aby bylo konkurenceschopných zrakově postižených lidí co nejmíň. Od návodů pro blízkou či střednědobou budoucnost naší gramotnosti se raději vraťme k soutěži samotné. Níže si znovu přečtěte položené otázky, tentokrát však se správnými odpověďmi: Otázky a odpovědi: 1. Na myšlenku, že pro nevidomé je snazší vnímat hmatem shluky a čáry složené z teček (bodů) než linie vypouklé latinky, přišel jako první lombardský jezuitský mnich a kněz, profesor fyziky a matematiky žijící v letech 1631-1687. Jeho slepecká abeceda sestávající z hmatných bodů umístěných v reliéfní mřížce byla uveřejněna v knize Prodromo vydané v roce 1670. Jmenoval se: a) Aurelio Nicolodi, b) Francesco Lana Terzi, c) Augusto Romagnoli, d) Luigi Dormi? Správná odpověď = 1b): Jako první navrhl pro čtení a psaní nevidomých bodový systém Francesco Lana Terzi. 2. Dalším konceptem písma pro nevidomé, předloženým pařížskému vzdělávacímu ústavu pro mladé slepce, byl dvanáctibodový systém, který v roce 1821 navrhl autor tzv. nočního vojenského písma, důstojník francouzské armády. Byl to: a) Valentin Haüy, b) Wilhelm Ludolf Lachmann, c) Charles Barbier, d) Philippe Chazal? Správná odpověď = 2c): Dvanáctibodový systém bodového písma vytvořil Charles Barbier – celým jménem Charles Maria Barbier de la Sere. 3. Za současně používaný šestibodový systém, rozšířený prakticky do všech jazyků světa, vděčíme Louisi Braillovi, žáku již zmíněného ústavu pro mladé slepce v Paříži. Narodil se 4. ledna 1809 v: a) Coupvray, b) Saint Mandé, c) Montrouge, d) Paříži? Správná odpověď = 3a): L. Braille se narodil v obci Coupvray nedaleko Paříže. 4. Svůj systém vytvořil Louis Braille v roce: a) 1835, b) 1830, c) 1825, d) 1850? Správná odpověď = 4c): Louis Braille vytvořil toto písmo ve svých 16 letech v roce 1825. 5. Louis Braille zemřel v Paříži následkem onemocnění tuberkulózou 6. ledna roku: a) 1857, b) 1845, c) 1860, d) 1852? Správná odpověď = 5d): Braille zemřel 6. 1. 1852. 6. Důležitým činitelem v šíření Braillova písma v českých zemích byl Karel Emanuel Macan (1858-1925). Jeho působení zasahovalo do nejrůznějších oblastí. Uvádíme řadu činností, vaším úkolem je určit, čím nebyl: a) hudebním skladatelem, b) tvůrcem prvního českého slabikáře Braillova písma, c) zakladatelem spolku Český slepecký tisk, d) ředitelem Klárova slepeckého ústavu v Praze, e) zakladatelem knihovny pro nevidomé, která dodnes nese jeho jméno, f) organizátorem prvního mezinárodního kongresu nevidomých esperantistů v Praze (1921)? Správná odpověď = 6d): Macan nebyl ředitelem Klárova slepeckého ústavu v Praze. 7. První knihou vydanou spolkem Český slepecký tisk (založen v roce 1915) byl almanach: a) Zornice, b) Světlo ve tmě, c) Jitřenka, d) Naše šance, e) Zora? Správná odpověď = 7c): První publikací vydanou spolkem Český slepecký tisk v roce 1916 byl almanach Jitřenka. 8. K. E. Macan byl též prvním redaktorem časopisu ZORA, který vychází dodnes. První číslo vyšlo v roce: a) 1922, b) 1917, c) 1924, d) 1919, e) 1918? Správná odpověď = 8b): První číslo časopisu ZORA vyšlo v lednu roku 1917. 9. Na pozici vedoucích redakce ZORY se vystřídalo několik šéfredaktorů. Uveďte jméno osoby, která šéfredaktorem nebyla: a) Zdeněk Šarbach, b) K. E. Macan, c) Jiří Reichel, d) Rudolf Freszl, e) Václav Senjuk, f) Ferdinand Wildmann, g) Rudolf Krchňák, h) Jaroslav Lacina, i) Taťána Králová? Správná odpověď = 9g): Šéfredaktorem časopisu ZORA nebyl Rudolf Krchňák, spisovatel, básník, hudebník, dlouholetý učitel ve škole pro nevidomé v Brně a zástupce československých nevidomých ve Světové radě pro blaho slepců. 10. Centrem vydávání knih a časopisů v bodovém písmu na Slovensku je Knižnica pre nevidiacich v Levoči. Nese jméno nevidomého kolportéra slovenských a českých knih, šiřitele slovenské národní literatury (1796-1880): a) Jozefa Vrabela, b) Jozefa Sventeka, c) Mateje Hrebendy, d) Juraje Mráze? Správná odpověď = 10c): Knižnica pre nevidiacich v Levoči nese ve svém názvu jméno Matěje Hrebendy (slovensky „Mateja Hrebendu“). 11. Jaký subjekt nebo subjekty se v ČR systematicky věnují výuce bodového písma dospělých? Jsou to: a) krajská TyfloCentra, b) celostátní Tyfloservis, c) SONS ČR, z. s., d) Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina, e) Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana? Správná odpověď = 11b): Tyfloservis, dříve součást České unie nevidomých a slabozrakých, od roku 2001 celostátně působící společnost založená SONS se aktivně a systematicky věnuje výuce bodového písma později osleplých osob od svého vzniku. Hlavním propagátorem této činnosti je spolusestavitel tohoto kvízu a autor Slabikáře a čítanky bodového písma pro dospělé J. Příborský; garantem výuky je hlavní metodička Tyfloservisu Mgr. Iveta Langrová. 12. Jak se píše bodovým písmem na původní Pražské tabulce: a) meziřádkově, b) po jedné straně, c) mezibodově? Správná odpověď = 12b): Standardně se píše po jedné straně archu, druhá strana listu papíru zůstává pro nevidomého čtenáře neužitečná – písmena jsou pouze vidět jako důlky v papíru konečky prstů nečitelné – zrakem se však číst dají zprava doleva s listem papíru obráceným po delší straně o 180 stupňů. 13. Má-li jednostranná tabulka 21 řádků, kolik řádků psaných po obou stranách papíru má tabulka meziřádková: a) 24, b) 36, c) 28, d) 42? Správná odpověď = 13c): Střídání řádků bodového potisku na lícové a rubové straně archu umožňuje zúžení vzdálenosti mezi jednotlivými řádky, takže se na list papíru vejde o sedm řádků víc, než když píšeme pouze po jedné straně. I čtení – zvláště pro začátečníky – je pohodlnější, protože mezi vypouklými řádky na každé straně archu je větší mezera. Takto meziřádkově po obou stranách listu papíru byly donedávna opisovány knihy ve Velké Británii, zatímco u nás se opisovalo zpravidla v hustém řádkování po jedné straně archu. 14. Co má společného Eureka A4 s Braillovým písmem: a) braillský řádek, b) obchodní název, c) braillskou klávesnici? Správná odpověď = 14c): Eureka A4 je opatřena šestibodovou braillskou klávesnicí. Zadávané braillské znaky se nijak nezobrazují, jsou převáděny do zvukové podoby. Eureka díky braillské klávesnici vychovala generaci osob se zbytky zraku (i slabozrakých), které bodové písmo hmatem nečtou, ale umějí jím psát. 15. Kolik kombinací braillských bodů (včetně mezery) lze vytvořit z osmibodového znaku: a) 48, b) 192, c) 512, d) 256, e) 64? Správná odpověď = 15d): Znaky Braillova písma jsou v důsledku své grafické omezenosti mnohoznačné, a to i při 256 možných osmibodových kombinacích. Grafika běžného písma (černotisku) je naproti tomu prakticky neomezená; i zde však vznikají dvojznačnosti, např. mezi znaky „c“ a „p“ v latince a azbuce, kde představují různé hlásky. Kvíz obsahuje kromě správných odpovědí řadu dalších jmen a skutečností; možná bude některým čtenářům stát zato ověřit si, kdo a co se za těmito jmény a skutečnostmi skrývá. Doporučuji vaší ctěné pozornosti Tyflopedický lexikon jmenný Josefa Smýkala (k dispozici v Knihovně digitálních dokumentů SONS) i internetovou Wikipedii. A nyní tedy k soutěžícím a jejich výkonům: na čtvrtém místě se umístil Milan Koupil s jedenácti správnými odpověďmi; jako třetí skončil Rudolf Birtus se třinácti správnými odpověďmi; o druhé a první místo se dělí Anna Perglerová a Marta Zemanová se 14 správnými odpověďmi. Soutěžící obdrží ceny (samozřejmě knihy v bodovém písmu) věnované redakcí. Jménem hlavního iniciátora kvízu Jana Příborského i jménem svým děkuji soutěžícím za účast a blahopřeji k projeveným znalostem. Kvíz byl naším skromným příspěvkem k připomenutí dnes často opomíjené skutečnosti, že Braillovo písmo je pro plnohodnotný život nevidomého jedince moderní doby stejně důležité jako běžné písmo pro svět lidí vidících. Rudolf Volejník # POZVÁNKY # DUN v Praze u Salvátora Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s. pořádá v rámci 3. ročníku festivalu Dny umění nevidomých v Praze ve středu 10. 11. 2021 v 19.00 hodin koncert Klasické i populární melodie v podání nevidomých umělců. Klavír Ráchel Skleničková, hraje Orchestr VŠCHT Praha, dalšími umělci, kteří na koncertu vystoupí, jsou Eva Blažková, flétna, Jan Budín, klarinet, Radek Žalud, zpěv, Marián Bango, zpěv. Diriguje Dominik Landsinger, koncert proběhne v kostele u Salvátora, Salvátorská 1045, Praha 1 – Staré Město. Vstupenky lze objednat na vstupenky@sons.cz nebo na telefonním čísle 777 722 771. Akce se koná za dodržení aktuálních vládních opatření. # Slavnostní koncert ve Španělském sále, již 27. v pořadí U příležitosti Mezinárodního dne zdravotně postižených pořádáme 3. prosince 2021 v 19.30 koncert zrakově postižených sólistů a Komorního orchestru Czech Virtuosi. Kromě skvělého hudebního zážitku se můžete těšit i na číši dobrého vína podávanou v Rothmayerově sále. Těšíme se na setkání s Vámi. Mgr. Luboš Zajíc, prezident Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s. Před zahájením koncertu bude předána Cena ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů a Cena ministra zdravotnictví za rozvoj zdravotně sociální péče. V programu zazní Divertimento pro smyčce Františka Xavera Thuriho, Koncertino pro klarinet a orchestr, op. 26 Carl Marii von Webera, Koncert č. 17 G-dur pro klavír a orchestr, K.453 Wolfganga Amadea Mozarta a další díla. Účinkují: Komorní orchestr Czech Virtuosi s dirigentem Ondřejem Vrabcem, sólisty budou Milan Arner – klarinet, Ráchel Skleničková – klavír. Akce se koná za dodržení aktuálních vládních opatření. Změna programu vyhrazena. # Na turnaj QARDO do Zlína Srdečně vás zveme na VIII. ročník turnaje ve hře pro nevidomé QARDO, který se uskuteční ve Zlíně v prostorách oblastní odbočky v sobotu 13. 11. od 10.00. Počet hráčů je omezen, proto se, pokud máte zájem, přihlaste co nejdříve. Hlásit se můžete buď telefonicky na č. 777 498 707, nebo mailem: zlin-odbocka@sons.cz. Marta Zemanová # Mikulášské QARDO na Dědině Zveme vás na mikulášský turnaj ve hře QARDO, který proběhne v Pobytovém, rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro zrakově postižené v Praze na Dědině dne 7. prosince od 15 hodin. Přihlášky telefonicky na číslo: 728 622 526 do 27. listopadu 2021. Srdečně zve výbor Qardo club # Příležitost pro literární nadšence Naše autorka, PaeDr. Jaroslava Novotná, poslala do redakce následující vyhlášení literární soutěže. Jelikož podmínky jsou podstatně volnější, než byly ty v naší minulé, redakční soutěži, nabízíme čtenářům Zory tyto informace v naději, že některý ze čtenářů se bude cítit osloven a následně se zúčastní. Jde o akci vydavatelství Talent Pro ART, které i v letošním roce nabízí účast v literární soutěži. Propozice uvádíme níže. Soutěžící se zrakovou vadou jsou vítáni! Velká cena Talent Pro ART 2021 – podmínky soutěže Organizátor soutěže: Talent Pro ART, s.r.o. Hlavní cena: Vydání vítězné novely knižně i v elektronické podobě. Porota: Díla mimo dvou redaktorů vyhodnocuje i program Talent Text Analyzer Podmínky soutěže: 1. Musí se jednat o dílo nové, vlastní, dosud nikde knižně nepublikované (publikace na webu, například na literárním serveru, nevadí, pokud to neporušuje tamní podmínky). 2. Do soutěže budou zařazeny pouze novely či soubory povídek, jejichž délka je v rozsahu 40-80 normostran. 3. Téma je libovolné, ze soutěže budou však vyřazená díla pornografická či díla, která porušují svým obsahem zákony ČR. 4. Díla posílejte na e-mail: redakce@talentproart.cz do 31. ledna 2022. Do předmětu napište text: Literární soutěž 2021. Na začátek přiloženého souboru uveďte svůj kontakt: e-mail, případně telefon. Start soutěže: 1. 10. 2021 Uzávěrka: Svá díla posílejte nejpozději do 31. 1. 2022 včetně. Způsob vyhodnocení: V prvním čtení porota přečte pouze prvních 5 normostran a do konce února 2022 vybere 10 postupujících. Díla těchto autorů porota přečte celá. U postupujících děl bude k vyhodnocení použit i program Talent Text Anylyzer. Vyhlášení vítězů se uskuteční v Praze v průběhu května 2022 (místo a datum bude upřesněno). Ceny: 1. Místo – Vydání vítězné novely knižně (250 ks) i v elektronické podobě + výběr zboží z e-shopu talentproart.cz v hodnotě 1000 Kč 2. místo – Vydání e-knihy + výběr zboží z e-shopu talentproart.cz v hodnotě 500 Kč 3. místo – Vydání e-knihy 4. až 10. místo – Drobné ceny Všichni soutěžící, kteří se umístí do desátého místa, obdrží výsledky programu Talent Text Analyzer zdarma. Případné dotazy pište na e-mail: redakce@talentproart.cz. # LIDÉ KOLEM NÁS # Dělat jsem chtěl, a dělat mě nechali „Ač prakticky nevidomý, celý život – kromě pěti let v charitě Opava – jsem pracoval mezi vidícími lidmi. Práce mě vždy bavila a všude, kam jsem se hlásil, mi dali příležitost. Ale musel jsem si na sebe vydělat a musel jsem pracovat jako všichni ostatní. Tak mi to vždy vyhovovalo. Největší poklonu mi složil můj kamarád František Krčma, když mi jednou řekl: Ty jsi změnil tolikrát práci, a vždycky sis pomohl.“ O rozhovor jsme požádali řemeslníka, maséra i zakládajícího člena opavské ČUNS Václava Bejčka. Narodil jsem se v roce 1949 v Lipovci u Blanska. Už jako prakticky nevidomý, s degenerativním zánětem sítnice. Oči mi sloužily jen pro velmi hrubou orientaci. Základní školu pro nevidomé jsem navštěvoval v Brně. V šest hodin byla na internátu večeře, a do rána nebylo co jíst. Holky nesměly večer ven, my kluci jsme to měli asi jednodušší, chodili jsme na školní zahradu. Učili jsme se i v sobotu, domů jsem jezdil jednou za dva měsíce. Do sedmé třídy jsme směli přijíždět a odjíždět jen s rodiči. Škola sice byla jen asi 40 km od domova, ale máma se mnou jela v pět ráno a domů se dostala po poledni. Dne tak už moc neužila. Špatné známky jsem neměl, ale učit se mě nebavilo. Sedm spolužáků – muzikantů odešlo na Konzervatoř Jana Deyla. Já se rozhodl vyučit se čalouníkem. Co takový člověk dělá, jsem nevěděl. Prý potahuje křesla. Já jsem se s křeslem v té době ještě nesetkal. Doma jsme spali na pytli nacpaném slámou, strožok se tomu říkalo. I s matrací jsem se setkal až později. Vyučil jsem se v Klárově ústavu. A hned poté, v roce 1969, jsem začal pracovat ve Škodovce v Mladé Boleslavi. Tam už mi prošlapali cestu lidé jako Josef Lachman, František Krčma nebo Jaroslav Nezval. Čalounili jsme přední sedáky do automobilů Škoda 100 a 110. Potah byl hotový a my jsme ho sponkami připínali ke kostře sedáku. Na mých bylo červeným fixem napsáno velké „B“, na Františkových velké „K“. To pro případ reklamace. Měl jsem ale pocit, že jsem se 3 roky učil něčím, co mohl po měsíci dělat prakticky každý. Z inzerátu jsem se dozvěděl, že čalouníka shánějí i v pražské ČKD lokomotivce. A byl jsem přijat. Čalounil jsem tu 4 roky sedadla a opěráky pro strojvůdce. Ne s pomocí sponek jako ve škodovce, potahy jsme přibíjeli malými hřebíčky. Měl jsem hbité prsty, potáhnul jsem 17 sedadel za šichtu. Lokomotivy se tenkrát vyvážely do Albánie, Indie i do Iráku. Pokud jely lodí, balily se celé do igelitu. Do těch, které šly do Ruska, jsme ještě na dřevotřískovou podlahu pokládali a lepili PVC a připevňovali ho kovovými páskami. Nebylo třeba, aby mě kolega navigoval. Oba jsme věděli, co máme dělat. A když bylo potřeba opravit v kanceláři křeslo, dělal jsem to také. Poznal jsem tady v ČKD i svou první ženu, byla z Opavy. Začal jsem v Praze shánět byt. Prý ať se dám do strany a budu ho mít. Odmítl jsem. A ten člověk na mě spustil, co prý si myslím, nebýt komunistů, tak jsem hrál někde na rohu ulice na housle. Zastal se mě tehdy parťák. Velmi jsem si toho vážil. A od té doby se snažím mladým v práci rovněž pomáhat. V roce 1974 jsem se do Opavy přestěhoval, ale ještě pět let jsem vzpomínal, jak dobře mi bylo v Praze. V Opavě jsem v letech 1974-82 pracoval ve firmě Ergon. Čalounil jsem lehátka do ordinací lékařů. Matrace a polštáře se dělaly z africké trávy a potahovaly koženkou. Molitan se začal prosazovat až později. Koženku jsem chytil do speciálních kleští, napnul ji jako blánu na buben a přibil ji k lehátku 13 mm dlouhým hřebíčkem. Do jednoho jsem jich zatloukl 100, osm lehátek byla denní norma. Za měsíc jsem jich potáhl i 200, 213 byl můj rekord. To byla opravdu dřina. K téhle práci se nikdo netlačil, ale já jsem si jí vážil. Později jsme montovali francouzské hole a podpažní berle. To byla zlatá práce. A vymyslel jsem pro ni i zlepšovák. Na hůl jsme naráželi a poté paličkou přitloukali podpažní obloučky. Já jsem si obloučky nahřál a měkké je narážel k holi. Jak postupně vychládaly, pevně k ní přilnuly. Díky tomu jsem dělal i 400 holí denně. Jen na vývoz do Německa jsme jich ročně zkompletovali 100 000. Vidět jsem přestal v roce 1984. Na nic jsem si ale nestěžoval, dělat jsem chtěl, a dělat mě nechali. Ve všech fabrikách jsem chodil bez bílé hole. Kdybych ji měl, asi by mě do práce nepřijali. Kolegyně jsem se jednou ptal, zda věděla, že přestávám vidět: „Věděla. Ale ty jsi říkal, že to je tvoje dílna a ať ti tu na nic nesaháme.“ Dílna byla obdélník o výměře 8 krát 9 metrů. Přišel za mnou kolega, ať mu půjčím nůžky: „Jsou na šicím stroji.“ On: „Jak to víš?“ A já: „Mám je tam vždy.“ Když jsem je jednou na svém místě nenašel, šel kolega, který si je vypůjčil, se mnou, a podal mi je z druhé strany stolu. Řekl jsem mu, ať si je příště půjčí, ale vrátí je přesně na místo, kde byly. To bylo pro mě zásadní. Jednou přišel do neosvětlené dílny mistr: „Je tu dneska Václav?” Odpovídám, že ano. „Já zapomněl, že nepotřebuješ svítit.“ A já opáčil, že bych za úsporu proudu mohl dostat vyšší prémie. Chodit s bílou hůlkou jsem se naučil sám. Jednou jsem instruktorce prostorové orientace ukazoval, jak chodím a hledám schody a ona mi řekla: „Sice to neděláš podle nás, ale vidím, že ti to vyhovuje.” V Opavě jsem začal pracovat i v organizaci pro zrakově postižené při Svazu invalidů. Ta si o mnoha záležitostech rozhodovala nezávisle na svazu. Nebyl jsem jejím předsedou, spíše tažným koněm. S mojí první ženou jsme roznášeli pozvánky na shromáždění. Klientům, kteří neměli jinou možnost, jsme psali žádost o příspěvek na kompenzační pomůcku. Těmi byly pichťák, pražská tabulka nebo pevná telefonní linka, tenkrát tzv. imobilní stanice, která nešla přepsat na nikoho jiného. To dnes v placených funkcích dělají pracovníci Úřadu práce. V 90. letech jsem byl jedním ze zakládajících členů opavské ČUNS. Jednali jsme ve „Vesmíru“, tak se ta restaurace jmenovala. V roce 1996 se ČUNS a SNS sjednotily. Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž odmítalo jednat se dvěma partnery, kteří měli téměř stejné požadavky. Tvrdím, že to měla být Unie. Za 20 let už nikdo nemusí vědět, kdo a proč se sjednotil. Ale tehdy nikdo nechtěl ustoupit. Na dnešním SONS mě trápí i to, že někteří členové mohou působit i ve třech organizacích. V roce 1990 jsme spolu s Pavlem Rogaczewskim byli na pobytu v Luhačovicích. Bavili jsme se u piva a já mu říkal, že se náš podnik asi bude rušit a že přijdu o práci. On na to, že organizuje masérský rekvalifikační kurz. To mně bylo už 40 let. „Václave, když do toho půjdeš ty, půjdu i já,“ řekl František Krčma, a tehdy jsme se vzájemně vyhecovali. Půl roku před kurzem jsme se učili stavbu lidského těla i jeho fungování. Kurz jsme pak absolvovali v Žinkovech u Nepomuku. Vedla ho dr. Ilona Mauricová, dnes hejtmanka Plzeňského kraje, figurantem a školitelem praxe byl Milan Rous. Říkal jsem mu, že masírovat stejně nebudu. A on opáčil: „Vy to ještě neděláte, ale už víte, jak se k tomu postavit. Mohl byste to dělat hned.“ Pracovali jsme ve dvojicích, každý na kazetový diktafon nahrál jednu přednášku, udělal z ní výtah, a poté jsme si informace předali. Začínali jsme v sobotu ráno, končili další neděli pozdě odpoledne. Domů jsem přijel v pondělí brzy ráno, a rovnou do práce. A za týden znovu. Třináctiletá dcera bydlela u švagrové, manželka mi v roce 1989 bohužel zemřela. Dnes mám už i tři vnoučata. V únoru 1992 jsme kurz dokončili. A v březnu byla společnost Ergon privatizována. Z původních 40 zaměstnanců jich tu zůstalo 15, já mezi nimi. Přiznám se, že jsem na to byl pyšný. Mohli se mě klidně zbavit. Zaměstnavatel na mě tehdy ještě nepobíral žádné příspěvky. Věděl ale, kdo jsem, a práci pro mě měl. Čalounil jsem židle, sedací soupravy, v nemocnici lavičky do čekáren, matrace do postelí, vyráběl a upravoval řemeny k připoutávání pacientů. To už jsem nezatloukal hřebíčky, ale používal jsem vzduchovou pistoli. Ta práci ohromně zrychlila. Poté jsem některá odpoledne začal i masírovat. Doma, v sauně i restauraci. Majitelka zajistila čisté prádlo a teplo a lidé po masáži zamířili do restaurace. A proč se ze mě, čalouníka, stal nakonec masér? Z více důvodů. Do dílny přišla kolegyně a šila potahy na nemocniční lůžka. Práce ji nebavila a mě její nezájem dráždil. Pak jsem masíroval paní a ona mi řekla, že ji škrábu. A já si všiml, že od natahování špagátů mám odřené dlaně. Navštívil mě tehdy Pavel Veverka, vedoucí masérů v Charitě Opava. Nabídl mi půl úvazku. Řekl jsem mu, že buď celý, nebo nic. A v prosinci 2001, v 55 letech, jsem odešel do Charity. Masíroval jsem i zaměstnance firmy Opavia. Poznal jsem se s jedním náměstkem, který musel později firmu opustit. Ale v areálu, kde si nyní povídáme, pracoval pak ještě jako správce. Napadlo mě mu zavolat a optat se na nějaký prostor, kde bych mohl zřídit masérnu. Vše prošlo hygienou a dalšími úřady a já se na jeden měsíc zaevidoval na Úřad práce, abych vyřídil příspěvek na vybavení provozovny. Od roku 2008 masíruji zde. Moje koníčky? V noci se často vzbudím a poslouchám zvukové knihy. Pustím si stopu 15 a usnu. Probudím se a hraje stopa 19. Mám rád Vlastimila Vondrušku, ale i severské kriminálky. V Opavě máme pobočku zvukové knihovny. Když jim přijdou nové knížky na CD, pošlou mi potřebné informace a já CD opatřím braillským popiskem. Píšu to ještě na pražské tabulce. Pracovníci knihovny mi vřele děkují a já jim vysvětluji, že to dělám pro své spolutrpitele. Už dvakrát jsem se svezl autem na brněnském Masarykově okruhu. Na zahrádce jsem letos s mým klientem stříhal túje a řezal elektrickou pilou větev stromu, která přesahovala k sousedům. Znovu jsem se oženil. Žena vidí na jedno oko jen kouskem zorného pole, ale umí toho výborně využít. Ráda seká zahradu. Chtěl jsem jí pomoci a požádat kolegu, který by měl za 40 minut posekáno, a já že bych ho za to namasíroval. Ale ona že bude sekat sama. Má z toho pěkný pocit. Antonín Vraný # ZORA RADÍ a INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2021 Listopadový článek z pražské Sociálně právní poradny se ponese v celkem optimistickém duchu; čekají vás dva okruhy informací: - Definitivně byla přijata novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, jež zvyšuje a opět přiznává nárok na úhradu až tří bílých či červenobílých holí za rok - Ani hry a sázky neušly právní úpravě Úhrada bílých a červenobílých holí z veřejného zdravotního pojištění od ledna 2022 27. září 2021 prezident republiky podepsal pro naši komunitu důležitý zákon, jen pro otrlejší čtenáře uvedu jeho celý název, který mohou ostatní přeskočit, protože to podstatné bude následovat až za ním: „Zákon, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony“. Jde o předpis, který upravuje počet bílých a červenobílých holí, na něž lze získat příspěvek z veřejného zdravotního pojištění, a také výši tohoto příspěvku. Nelehký zrod této novely jsme již v našich článcích popisovali několikrát, zde si dovolím jen malou rekapitulaci: Už v roce 2019 proběhlo klíčové jednání, iniciované tajemníkem Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením Pavlem Ptáčníkem a SONS, s ministerstvem zdravotnictví a posléze i zástupci zdravotních pojišťoven, dále jednání komise pro kategorizaci zdravotnických prostředků. Bylo dohodnuto, že nevidomí a slabozrací mají mít nárok na úhradu až tří bílých holí za rok a dohodnuty byly i následující výše úhrad: - bílé hole opěrné – 435 Kč - bílé hole signalizační a orientační – 807 Kč - červenobílé hole pro hluchoslepé – 807 Kč Tyto částky jsou uvedeny bez daně z přidané hodnoty a upřesněny jsou v rámci registrace konkrétních zdravotnických prostředků jejich výrobci či dodavateli na český trh. Ovšem po dosažení oné dohody v prvním pololetí roku 2019 se vše začalo komplikovat. Ze strany různých pacientských organizací byly přinášeny další návrhy na změnu kategorizačního stromu, resp. byly navrhovány další zdravotnické prostředky, které by měly být částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Původní příslib zněl tak, že novela začne platit od ledna 2020, nicméně novela fakticky svůj legislativní proces v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zahájila až 2. září 2020. Sněmovna schválený návrh předala do Senátu v červnu 2021 a Senát využil svého práva vrátit návrh zpět s pozměňovacími návrhy. Naštěstí Poslanecká sněmovna stihla zákon vrácený Senátem projednat a na své 118. schůzi dne 14. září schválit. Výsledkem je, že od 1. ledna 2022 budou mít nevidomí či těžce slabozrací opět možnost, která by měla být využívána opravdu jen ve výjimečných případech, získat úhradu tří holí za rok a nyní účtovaný doplatek u některých holí by mohl opět zmizet. Jde tedy jistě o potěšující zprávu. Na druhou stranu musím přiznat, že se ke mně již dostaly zatím ne zcela prověřené informace o prudkém zvyšování cen materiálu, z něhož jsou hole vyráběny, takže je otázkou, zda se tyto nárůsty nebudou muset promítnout do ceny pro koncové uživatele – a celý nekonečný seriál jednání se tak možná dočká reprízy... Sázky a hry optikou práva Jste hraví? V tom případě vás může zajímat, že sázky a hry sice zákon zná, vždyť jde také o činnost, která lidstvo provází celá staletí, ale ne všechny vztahy v této oblasti právo řeší a chrání. A to proto, že na tom není společenský zájem. Podrobněji jsou upraveny jen hazardní hry coby hry, kde je výsledek ovlivnitelný jen v malé míře, v zákoně č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách. Podle § 2873 občanského zákoníku „sázkou se alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru, ukáže-li se nesprávným její tvrzení o skutečnosti stranám neznámé nebo ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným.“ Sázka je tedy smlouva, jejímž znakem jsou odlišná tvrzení stran o tom, zda určitá skutečnost existovala, existuje či zda nastane, přičemž základ spornosti je v nevědomosti stran o této skutečnosti. Může být jednostranná i dvoustranná. Při jednostranné sázce slibuje jedna strana druhé plnění v případě, jestliže z protichůdných tvrzení stran vyplyne, že tvrzení strany slibující je nepravdivé, popřípadě tvrzení strany druhé z nich je pravdivé. Dvoustranná sázka je smlouva, při které si obě strany navzájem slibují plnění pro případ, že se tvrzení některé z nich ukáže nepravdivým. Sázka je neplatná, má-li strana, jejíž tvrzení se ukáže správným, jistotu o výsledku a druhé straně to zatají. Pro hru to platí obdobně. Podmínkou platnosti hry je zachování stanovených nebo sjednaných pravidel. Při jednostranné slibuje jedna strana druhé straně plnění závislé na výsledku hry. To je například ruleta. U dvoustranné nebo vícestranné hry, třeba při mariáši, je aktivně činných více stran. Za sázku občanský zákoník považuje i los, což je vlastně cenný papír, který zakládá a dokládá nárok držitele na výplatu výhry. Ustanovení o sázce se však nepoužijí, má-li být losem rozhodnut spor, rozdělena společná věc, anebo rozhodnuto hlasování. A jak je to s nároky z výher? Ustanovení § 2874 občanského zákoníku říká lakonicky: „Nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat.“ A ustanovení § 2875, § 2877 a § 2878 na to navazují: „Byla-li výhra dána, nemůže ji prohrávající strana vymáhat zpět. To neplatí, pokud prohrávající stranou byla zjevně osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi.“ „Vymáhat nelze ani pohledávku ze zápůjčky nebo úvěru poskytnutých vědomě k sázce. To neplatí, dala-li zápůjčku nebo úvěr osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi.“ „Pohledávka ze sázky nebo ze zápůjčky či úvěru poskytnutých vědomě k sázce, kterou nelze vymáhat, nemůže být platně zajištěna. Byl-li dluh odpovídající takové pohledávce uznán, nepřihlíží se k tomu.“ Zákon tak pro tento typ smlouvy stanoví zákaz vymáhání výher i pohledávek z půjček poskytnutých vědomě do sázky nebo hry prostřednictvím soudu, s výjimkou výherního podniku provozovaného státem nebo úředně povoleného. Jedná se o tzv. naturální závazek, který je sice platný, ale nežalovatelný. Takový dluh existuje, není ale vynutitelný prostřednictvím soudu. Lze jej však vždy splnit dobrovolně a splněním nevzniká bezdůvodné obohacení. Určitou útěchou nám může být jen § 2876, podle kterého: „Byla-li dána výhra vzhledem k okolnostem případu a postavení i možnostem stran zjevně přemrštěná, může ji soud na návrh prohrávající strany přiměřeně snížit.“ Naopak u výherních podniků provozovaných státem a úředně povolených samozřejmě vznikají žalovatelné pohledávky. To se týká především různých kasin, hracích automatů, dostihového sázení, kursových sázek na výsledky sportovních utkání, Sportky, loterií atd. Sázky a hry se promítly i do oblasti práva trestního, když trestní zákoník zná v této souvislosti dva trestné činy: - provozování nepoctivých her a sázek podle § 213 (např. skořápky, letadla) - neoprávněné provozování hazardní hry podle § 252 (černé sázení). Hodně štěstí vám přejí Luboš Zajíc a Václava Baudišová # ZDRAVÍ # Co je sanorinismus a jak ho léčíme? Jeho jediným příznakem je dlouhotrvající pocit ucpaného nosu. Ten je způsoben otokem a zánětem nosní sliznice, podobně jako u běžné nebo alergické rýmy. Jenže se nezlepší, a někdy se dokonce zhorší po podání nosních kapek s dekongesčním účinkem. Mluvíme o sanorinismu, který lékaři pojmenovávají též rhinitis medicamentosa. Název toto onemocnění získalo podle známých nosních kapek. Jaká je příčina sanorinismu? Nadužívání nosních kapek či sprejů s dekongesčními účinky. Sem patří i kapky s účinnými látkami fenylefrin nebo oxymetazolin. Používáme je jako lék při infekčních i alergických rýmách. Co je dekongesční účinek? Zúžení malých cév v nosní sliznici, které se normálně dostavuje po použití nosních kapek. To vede ke zmírnění jejího otoku a k dočasnému odeznění pocitu ucpaného nosu. Při nadměrném užívání si naše tělo na kapky – či spíše na jejich účinnou látku – zvykne a požadované uvolnění sliznice je stále nižší až téměř žádné. Je to podobné jako při užívání drogy. Účinek první dávky je velký, ale postupem času si tělo na drogu zvyká a její účinek se snižuje. Člověk má pak tendenci dávky zvyšovat a stává se závislým. Máte pocit dlouhodobě ucpaného nosu? Nepomáhají vám kapky s dekongesčním účinkem? Nebo vaši situaci ještě zhoršují? Je čas vyhledat lékaře. Pravdivě ho informujte, jak dlouho vás potíže trápí, jaké nosní kapky používáte a jak často. Lékař vám určitě doporučí vysadit nosní kapky s dekongesčním účinkem. Po dobu několika dní budete postupně snižovat dávku i četnost jejich používání. V případě mírnějších potíží vám doporučí užívání nosních sprejů s mořskou vodou nebo Vincentkou. v komplikovanějších případech může předepsat jiné léky na uvolnění ucpaného nosu. Váš nos ale může být dlouhodobě ucpán i z jiných důvodů. Chronický zánět sliznice dutiny nosní může vést ke vzniku polypů a jiných překážek nebo k zánětu vedlejších nosních dutin, sinusitidě. Lékař je zjišťuje vyšetřením magnetickou rezonancí nebo CT a léčí je antibiotiky nebo operačně. Nejlepší prevencí sanorinismu je pečlivě si vybírat nosní kapky a spreje. Pokud máte pocit ucpaného nosu, raději než kapky s dekongesčním účinkem vyzkoušejte nosní spreje s mořskou vodou nebo Vincentkou. A pokud lékař neurčí jinak, žádné kapky ani nosní spreje neužívejte déle než jeden týden. Jiří Petr Zdroj: medlicker.com, vitalion.cz # Častý problém – bolesti bederní páteře Bolesti zad řadíme k civilizačním chorobám, které spojujeme s nezdravým životním stylem. Bolesti zad patří též k deseti nejčastějším příčinám návštěvy lékaře. O bolestech v oblasti bederní páteře si dnes povídáme s MUDr. Petrem Neprašem. Bederní oblast je nejvíce zatěžovaný úsek páteře. Nese totiž váhu celé horní části těla. Svaly okolo bederní páteře pak udržují stabilitu trupu vestoje, vsedě i rovnováhu při všech jeho pohybech. Jde o skupiny svalů, které pracují ve vzájemné souhře. Bedra jsou také místem přenosu pohybu z dolních končetin na trup. Bolesti bederní páteře u mladých pacientů jsou způsobeny nejčastěji nerovnovážným zatěžováním bederních svalů. Některé z nich jsou přetížené, jiné naopak ochablé. K přetěžování dochází často při dlouhodobě nesprávném držení těla i vlivem chybně naučených pohybových stereotypů. Pacient vnímá nejprve rychlejší unavitelnost svalů, až později bolest beder. Oba příznaky se objevují častěji při statické zátěži, ve stoji, nesprávném sedu nebo lehu. Výraznější mohou být ráno, kdy jsou svaly zatuhlé. Aby je nechali odpočinout, hledají pacienti různé úlevové pozice. Bolesti způsobené přetížením svalů bývají nepříjemné, ale ne prudké a viditelně neomezují pohyblivost páteře. Častěji se objevují u lidí, kteří se věnují těžké a jednostranné námaze, trpí nedostatkem pohybu, nadváhou, obezitou nebo příliš často sedí u počítače. U starších pacientů bývá častým zdrojem bolestí degenerace meziobratlových plotének. Jejich elastická tkáň tlumí tlak a nárazy, které vznikají při pohybu ve vzpřímené poloze. S věkem se však tato tkáň může ztenčovat a ubývat. Jednotlivé obratle se tak k sobě přibližují, páteř sesedá a může utlačovat nervová zakončení. Někdy může dojít i k výhřezu ploténky. Bolesti způsobené těmito stavy bývají závažné. Největší potíže vnímají pacienti v mírném předklonu nebo při otáčení na lůžku. Bolesti a výrazné omezení hybnosti mohou způsobit poruchy páteřních kloubů a rovněž zánět či podráždění sedacího nervu, ústřel nebo též ischias. Ostrá bolest v bederní krajině může být během něho vyvolána rychlým a prudkým pohybem, jakým je třeba otáčení trupu. K bolesti se zpravidla přidají křeče okolních svalů, které mohou znemožnit jakýkoliv další pohyb, a to i návrat do normální polohy. Bolest může vyzařovat i do hýždí, nohou nebo do hrudníku. V takovém případě může být bolestivé i pouhé zakašlání. Bolest při ústřelu však většinou po čase samovolně odezní. Bolesti beder mohou konečně poukazovat i na některé choroby vnitřních orgánů. Při onemocnění ledvin můžete pociťovat bolest zad v oblasti mezi posledním žebrem a křížovou kostí. Pokud na toto místo na několik vteřin lehce zatlačíte, můžete ucítit tupou bolest vycházející zevnitř. Pro zmírnění i předcházení bolestí bederní páteře dodržujte správný sed, stoj i celkové držení těla při všech činnostech. V sedu dnes trávíme asi nejvíce času. Podkládejte si při něm bedra malým overballem, McKenzieho lumbálním válcem nebo jinou pomůckou, která zajistí fyziologické zakřivení beder mírně dopředu (lordóza). A také pravidelně cvičte, alespoň 10 minut dvakrát denně. Tady je několik vhodných cviků. Vleže na zádech protahujte do dálky pravou ruku a současně levou nohu. V krajní poloze vydržte 5 vteřin a poté stejným způsobem protahujte levou ruku a pravou nohu. Neprohýbejte se v bedrech. v druhém cviku pokrčte vleže na zádech obě nohy v kolenou a pomalu přitlačujte bedra k podložce. Vleže na zádech provádějte i třetí cvik. Pokrčte obě nohy a nechte je mírně rozkročené. Poté je zvolna překlápějte doprava a hlavu točte doleva. Vraťte se do původní polohy a vyměňte strany. Ve čtvrtém cviku, opět vleže na zádech, skrčte nohy tak, až se chytíte oběma rukama za kolena. S nádechem tlačte kolena proti rukám, s výdechem tlak uvolněte a přitiskněte kolena co nejblíže k hrudníku. Pátý cvik je posledním, který budete provádět vleže na zádech. Pokrčte nohy a zpevněte břišní a hýžďové svaly. Pomalu, obratel po obratli, zvedejte pánev nad podložku tak, aby se trup dostal do roviny se stehny. Chvíli v této poloze vydržte, poté opět pomalu rolujte zpět páteř a pánev položte na podložku. Pro šestý cvik se otočte do lehu na břicho. Skrčte ruce a dlaněmi se opřete o podložku v úrovni ramen. Hýžďové a zádové svaly se snažte mít zcela uvolněné. Pomalu napněte a mírně zvedněte nohy. Po pěti vteřinách se vraťte do základní polohy a tělo uvolněte. Pro poslední, sedmý cvik, si stoupněte v mírném předklonu ke stolu. Opřete se o něj rukama. Zpevněte hýždě a břišní svalstvo a střídavě vyhrbujte a prohýbejte bederní páteř. Dbejte na to, aby pohyb nevycházel z hrudní páteře. Cviky provádějte pomalu tahem, ne švihem. Každý opakujte pětkrát až desetkrát. Mezi cviky si krátce odpočiňte. Při cvičení pravidelně a zhluboka dýchejte. Při pohybu směrem od těla se nadechněte, při pohybu směrem k tělu vydechněte. Antonín Vraný # SPORT # ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řešení úlohy číslo 9 ze září (André Chéron): 1. Sh8. Závěrečné body připisujeme za správné řešení úlohy číslo 9 Rudolfu Birtusovi, Antonínu Maňákovi, Rostislavu Millerovi, Ireně Šourkové a Kostasu Zisopulosovi. Blahopřejeme! Zlaté medaile za stoprocentní úspěšnost v řešitelské šachové soutěži v roce 2021 z redakce obdrží Antonín Maňák, Rostislav Miller, Irena Šourková a Kostas Zisopulos, stříbrnou Rudolf Birtus a bronzovou Jan Olejník. Jiří Reichel # INZERCE Pomůžete nám? Milí čtenáři, protože mi Zora přirůstá k srdci čím dál víc, rozhodl jsem se vytvořit archiv zvukových nahrávek všech našich časopisů kam až to půjde. Samozřejmě černotisková čísla časopisů archivovaná máme a díky pomoci pana Zdeňka Bajtla máme také zvukový archiv od roku 2006 ve formátu mp3. Rád bych ale zjistil, kam až mohu s vaší pomocí náš archiv prohloubit. Obracím se tedy na vás s dotazem, zda by někdo doma nenašel stará čísla časopisů v jakékoli podobě a nevěnoval je za účelem archivace. Vím, s nahrávkami je obecně problém, pevné disky rády odcházejí, ale přece jenom si říkám, co kdyby někdo něco měl. S důvěrou očekávám dny příští a dárcům předem mnohokrát děkuji. Petr Mašek *.* Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105, číslo 21, listopad 2021 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Korektorka: Daniela Thampy Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Kateřina Rovenská Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné v roce 2021 činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.