ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 105 číslo 17 září 2021

Obsah:
ÚVODEM
Cesta vlakem

STALO SE
Přehledně

POZVÁNKA
Koncert v Olomouci

LIDÉ KOLEM NÁS
Pokud klientovi dokážu pomoci, mám pěkný pocit
Býval (také) telefonista, zavolal ze Slovenska

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Sociálně právní poradna SONS 09/2021

ZDRAVÍ
Jak na cholesterol v krvi?
Je kloubní výživa správnou prevencí artrózy?

SPORT
Černobílé problémy
Bohumínská kuželka
Opilý zrakově postižený judista v Tokiu napadl ochranku v hotelu

AFORISMY
Život je pes – potřebuje výcvik

#
ÚVODEM: Cesta vlakem

Bydlím mimo Prahu, ale v Praze přes týden přebývám. Dokud nám po smrti dědy nezůstal na starost kocourek, býval jsem v Praze od pondělka do pátku odpoledne – tak nevím, bydlel jsem v Praze nebo mimo…? Ale to je jen drobná nedůslednost ve vyjadřování. V každém případě ale dojíždím občas i vlakem, zvlášť když jedu sám a nejedu na celý týden. A poslechněte, je to zážitek!
Tak třeba včera. Na trati máme výluku, a tak namísto přesedání na autobus a zase zpět se hodí, že mohu použít i rychlík do blízkého okresního města. Jenže rychlík, to je panečku úplně jiný vlak, než bývá ten příměstský, chci říct přípražský. V tom osobáku, který na jednu stanici rychlíku potřebuje zastavit hned patnáctkrát, se většina lidí vytratí už na prvních pěti stanicích a do té svojí většinou dojíždím sám, ve vagónu a někdy i v celém vlaku. Ne tak v rychlíku. Třeba naproti mně přes uličku si včera sedla paní, o níž by se dalo hovořit i v zeměpisných pojmech – odkud až kam se rozkládala. Příhodné přirovnání by určitě našel i pravidelný návštěvník zoo, který chodí jen na ukázky krmení, a každý chovatel, který má rád masíčko z vlastního chovu, by v tu ránu přemýšlel, zda doma řádně pokrmil. Než jsme dojeli na první zastávku, zkonzumovala paní úctyhodnou svačinu složenou z několika sýrových sendvičů (tak asi půl bochníku), jednu igelitovou tašku paprik a jiných zdravých zelenin a nejspíš to i něčím zapíjela. Co dělala dále, netuším, naštěstí jsem vystupoval. Ale žvýkání s otevřenou… no dobře, ústy – si budu pamatovat dlouho.
Tedy pokud to nepřebije souběžně probíhající zážitek se dvěma slečnami hned přes uličku. I ty jely nejspíš hodně daleko, alespoň podle zeleně svítící rezervace nad sedadly. Ta, na niž jsem viděl, ostentativně bojkotovala nařízení o nošení ochrany dýchacích cest – ale neměla to dělat. Když si při příchodu průvodčí nasadila respirátor, najednou se na ni dalo i koukat. Poslouchat ale stále ne. Ani jednu – obě totiž řešily dovolené, nějakou svatbu, možnosti ubytování v souvislosti s obojím – ta bez roušky navíc šišlala a patlala i nějaké další, většinou labiodentální hlásky. To vše dost hlasitě. Když se přidal jakýsi pro mne neviditelný strejc s líčením problémů u nich ve vsi, navíc v nějakém lokálním dialektu říznutém zemědělským slangem, bylo po necelých čtyřiceti minutách, strávených v této společnosti, doslova nezbytné vystoupit. Ale vystoupil jsem i s námětem na úvodník, a to se počítá.
Nikdo není neviditelný, snad jen pro nevidomé, ale zdá se, že si tak všichni připadají. Stejně tak si nejspíš myslí, že kolem jsou jen neslyšící, protože jinak by do éteru nevykřikovali tolik ryze osobních informací. Třeba to souvisí se zaručeným právem na soukromí, s GDPR či co já vím. Možná ale prostě je to pohrdání zbytkem světa, přesvědčením, že brát ohled na okolí je trapným přežitkem dob nesvobody. Vědomím vštípeným v posledních třiceti letech všem, ale zejména mládeži, že všichni máme jasná a široká práva, ale žádná omezení související s ohledem na okolí – jsem tady přece JÁ! Anebo jsem prostě jen přestárlé a nevrlé reziduum časů dávno minulých?
Příjemné chvíle, na rozdíl od těch mých ve vlaku, přeji laskavým čtenářům za celou redakci Zory.
Václav Senjuk

#
STALO SE: Přehledně

Prožíváme konec léta a prázdnin. U nás trvají dva měsíce, ale třeba v sousedním Bavorsku jen od 30. 7. do 13. 9. a v Sasku jen od 26. 7. do 3.9. Nejdelší prázdniny mají děti v Bulharsku. Některým škola končí už koncem května a do lavic usednou až v polovině září. Léto je též obdobím, kdy my dospělí méně sledujeme televizi. Nejlepší epizody našich oblíbených seriálů proto uvidíme až na podzim. Zato jsme si však mohli užít více hudby a filmů pro děti. A pojďme k našim oblastním odbočkám.
SONS ČR pořádá od 30. 9. do 3. 10. 28. ročník festivalu zájmové umělecké tvorby amatérských zrakově postižených umělců Tyfloart 2021. Do Vsetína srdečně zveme umělce, rukodělce, a samozřejmě diváky. Letos jsou připraveny tři novinky. Budete si moci vyzkoušet novou stolní hru Labyront. Zařazena bude nová disciplína, přehlídka zvukových nahrávek. Nahrávka může být až desetiminutová a pořídit ji lze při jakékoliv činnosti. Poslední novinkou je výstava haptických obrazů z hovězí kůže v dubových rámech od umělecké skupiny AaGROUP Vsetín.
Poplatek činí 1300 Kč na osobu a uhrazuje část nákladů na ubytování, stravování, doprovodné programy a organizaci festivalu. Ubytování je zajištěno v hotelu KAMU***Garni, Josefa Sousedíka 1432, Vsetín, ostatní program v Domě kultury ve Vsetíně. S dotazy se obracejte na Dagmar Filgasovou na tel.: 777 498 706, e-mailem: filgasova@sons.cz, nebo poštou: SONS ČR, Krakovská 21, 110 00 Praha 1. Více informací též na: sons.cz/odbocky/aktuality. Zde si též stáhnete přihlášku.
Členové OO Semily navštívili 5. srpna pražskou zoo a poté se plavili parníkem po Vltavě z přístaviště na Císařském ostrově na Rašínovo nábřeží. 12. srpna si v Semilech prohlédli legiovlak, repliku soupravy, v níž žili a bojovali příslušníci naší zahraniční armády v Rusku v letech 1918 až 1920. 19. srpna vyrazili na výlet do Jizerního Vtelna a 26. si prohlédli zámek v Jilemnici, poté odjeli do Krkonoš na Benecko. Na zdravém horském povětří přátelsky poseděli a opekli dobroty.
Buřty se opékaly i 28. července v komunitní zahrádce v Benešově. Bylo to ve spolupráci s Posezem Benešov a za přítomnosti kytaristy a harmonikáře. To vše do chvíle, než všechny vyhnal déšť. O akci informoval Karel Novotný.
27. července se v KC Vrchlická sešly čtyři tvořivé dámy, aby si vyrobily krásné a vkusné „krabičky na věcičky“. Domů si odnesly nejen je, ale i lepidlo na prstech a radost z tvoření.
Karel Novotný dále informoval o rekondičním pobytu, který se konal 13.-18. 7. ve wellness hotelu MAS v Sezimově Ústí, jehož se zúčastnili členové KC Vrchlická i dalších OO. Užili si zvukovou střelbu, tandemové kolo, bowling, společenské hry, tvořivé dílny, výlet na Konopiště, do Tábora i na zámek Hluboká. A příští rok zřejmě akci zopakují.
OO Jičín uspořádala 25. 7. v místním zámeckém parku akci „Sport potmě“. Návštěvníci se seznámili se sporty, které provozuje spolek Blind Sport Club Praha. Šlo konkrétně o goalball, fotbal pro nevidomé, Benchpress, showdown či zvukovou střelbu.
Členové OO Kyjov vyrazili 30. 7. na výlet do Třebíče. Navštívili baziliku sv. Prokopa, opatskou kapli a kryptu. Prošli Bylinkovou zahradou, hradním opevněním a ochladili se v ledovně. Odpoledne pokračovali židovskou čtvrtí se Zadní synagogou a domem Seligmanna Bauera, zastavili se u pamětní desky Antonína Kaliny a procházku zakončili u židovské brány. Po Jeruzalému jsou místní židovské památky jedinými, které jsou zapsány na seznam UNESCO. Když se k Třebíči blížila vojska Jana Žižky, opat kláštera nechal všechny cennosti řádu ukrýt pod klášterem. A po jeho smrti byl prý úkryt zapomenut.
A ještě na skok do Kyjova. 5. srpna se tu konal pochod „Za šplouchnutím ryby“ na přehradu v Jestřabicích. Ta je bohatě zarybněna, dokonce i jesetery. V oboře tady chovají též muflony, daňky a paovce hřivnaté. V rybářské klubovně někteří ochutnali zvěřinový guláš, jiní teplé moravské škvarky.
Členové OO Zlín se 20. 7. vydali na výlet na zámek Úsov. Zhlédli tu expozici lovecko-lesnického muzea, sbírku trofejí a preparovaných zvířat z různých koutů světa. Ta vznikla na přelomu 19. a 20. století díky lovecké vášni Liechtensteinů. Při zkoumání výstavy bylo možné zapojit čich, sluch i hmat. Na zpáteční cestě navštívili Loštice, kde poobědvali speciality z místních tvarůžků a nakoupili i do zásoby.
Osmnáct členů OO Olomouc se 26. června vydalo na 12. pouť zrakově postižených na Svatý Hostýn. Předcházela jí komentovaná prohlídka zámku v Bystřici pod Hostýnem. Zde obdivovali expozici keramiky, Bystřických cechů, pracovnu Františka Táborského a výstavu ohýbaného nábytku značky TON. Na Sv. Hostýně, v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, se konala poutní mše. Kázání otce Šolce vždy oslovuje, proto se s ním po mši ještě zdrželi a až poté se posilnili v restauraci. Po obědě bylo možné prohlédnout si stánky se suvenýry, projít si křížové cesty, dojít si po schodech pro vodu k Vodní kapli nebo jen odpočívat. 13. pouť bude poslední červnovou sobotu 2022.
Po Radíkově a Křelově navštívili členové OO Olomouc 21. července další z místních pevností, Fort XIII. Okolo Olomouce byste takových našli celkem 30 a všechny byly součástí obranného systému. Nejprve si prohlédli vnější pevnost a její obranný systém. Poté zamířili do interiéru na expozici dobových obranných plánů, map, zbraní i uniforem. Průvodkyně zvládla výklad na jedničku, a tak bylo možno se dozvědět i mnoho informací o dobývání Olomouce.
OO Olomouc dále upřímně gratuluje a děkuje Věře Zukalové (dříve Novotné), která obdržela cenu města Olomouce. Je zakladatelkou a předsedkyní spolku „Dobré místo pro život“, který podporuje sociální a vzdělávací služby pro osoby se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním. K těmto organizacím patří také místní OO SONS a TyfloCentrum.
6. srpna zahrála ve Vsetíně v rámci festivalu Dny umění nevidomých na Moravě cimbálovka Falešnica s nevidomým primášem Radimem Vojtkem. Vystoupení se událo před knihovnou na Dolním náměstí a uspořádala ho SONS ČR ve spolupráci s Masarykovou veřejnou knihovnou Vsetín a s finanční podporou Zlínského kraje i Ministerstva kultury. Informovala o tom Dagmar Filgasová. Kromě výjimečné hudby se účastníci seznámili se službami SONS a Zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké při vsetínské knihovně. Ta v různých formátech nabízí téměř 1500 titulů. První úterý v měsíci pořádá pro své uživatele besedy se zajímavými hosty a tématy.
Členové OO Kroměříž se vydali 26. 7. na prohlídku Květné zahrady. Jejich průvodce, pracovník Národního památkového úřadu Petr Hudec, je seznámil s její historií od založení po současnost. Během příjemné procházky zkoumali lidé sluchem, čichem, hmatem, někteří i zrakem vše, co letní zahrada nabízí. Zdolali bludiště habrových stěn a došli k rotundě ve středu zahrady. Tady si prohlédli i osahali výzdobu umělých jeskyň, „kamínkových“ salónků, a poslechli si i tóny zvonkohry Koshi.
OO Přerov děkuje Nadačnímu fondu ČRo Světluška za schválení příspěvku na nový střelecký trenažér. Bude sloužit k tréninkům i kvalifikačním závodům jejich členů. Místní střelci jsou úspěšní a dosahují výborných výsledků. Do střeleckého kroužku tu rovněž rádi přivítají nové členy z řad osob se zrakovým postižením. Hlásit se mohou osobně, nebo na tel.: 604 325 334 a email: prerov-odbocka@sons.cz.
A nakonec OO Náchod. Její členové se 13. 7. vydali za poznáváním historie svého kraje. Začali na zřícenině hradu Vízmburk. Ten byl založen ve 13. století a v roce 1447 pobořen Slezany. Od té doby chátral. V 70. letech 20. století se Antonínu Hejnovi a jeho kolegům a studentům podařilo zbytky hradu odkrýt a zpřístupnit. Cesta sem není jednoduchá, členům OO byl ale umožněn dojezd až k cíli. Hradem je prováděl a poutavě vyprávěl člověk, který se na jeho obnově podílel. Komentovaná prohlídka byla připravena i v Hornickém muzeu ve Rtyni. Byla o těžbě rud a uhlí v Jestřebích horách v minulých 400 letech. K vidění byly uniformy horníků, kahany i různé fosilie. A pak je tu zdokumentovaná historie selského povstání z roku 1775, jejímž vůdcem byl místní rychtář Antonín Nývlt. Víte, jak dopadli? Jako sedláci u Chlumce! Další významnou památkou Rtyně, kterou si prohlédli, byla dřevěná zvonice, unikátní tvarem i konstrukcí. Výlet ukončili v Červeném Kostelci v hostinci u Prouzů Na Zábrodí. Tady byl čas na popovídání, odpočinek i poděkování organizátorům akce, předsedovi OO Aleši Podlešákovi, manželům Máslovým, průvodcům, řidiči i vidícím přátelům. Přátelství totiž může trvat jen mezi dobrými lidmi. Násobí radost a dělí žal.

Antonín Vraný

#
POZVÁNKA: Koncert v Olomouci

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s., Oblastní odbočka Olomouc pořádá v rámci 27. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě koncert zrakově handicapovaných umělců Duo VojoDeyl. Host: Daisy. Koncert proběhne ve čtvrtek 16. září 2021 v 18.00 hodin v Mozartově sále Moravské filharmonie Olomouc, Horní náměstí 23, Olomouc, vchod z Divadelní ulice.
Vstupné: 100 Kč; členové SONS, držitelé průkazů ZTP a ZTP/P 50 Kč.

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Pokud klientovi dokážu pomoci, mám pěkný pocit

„Svou práci považuji za zajímavou a pestrou. Pracuji jako vedoucí Tyflokabinetu SONS, ale jsem též lektorka, metodička sociálních služeb a zpracovávám aktuality do Knihovny digitálních dokumentů (KDD). Pokud klientovi dokážu pomoci, mám pěkný pocit a myslím na to, jak je důležité takovou práci dělat. Ráda cestuji, podívat bych se chtěla třeba do Anglie.“ O rozhovor jsme požádali Mgr. Petru Schejbalovou (34).
Co pro mě znamená vedení Tyflokabinetu SONS? Neměla jsem plány na kariéru, proto hlavně vědomí toho, že je třeba se stále učit, a odpovědnost za jistou administrativu. Co je naším úkolem? Spolu s kolegy Michalem Jelínkem a Simonou Bárovou poskytujeme lidem s postižením zraku starším 16 let výuku, základní poradenství a konzultace v oblasti elektronických kompenzačních pomůcek, hlavně počítačů a mobilních telefonů. Zvykám si na to, že jsem dostala na starost tyto aktivity koordinovat a rovněž kontrolovat.
V minulosti byla činnost Tyflokabinetu dotována Ministerstvem zdravotnictví. Dotace jsme minulý rok však už nezískali. Abychom naše služby udrželi, snažili jsme se začlenit do kategorie sociálních služeb, financovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí. O dotace na ně SONS už léta žádá. Dnes má SONS v celé ČR registrovanou sociálně aktivizační službu, službu odborného sociálního poradenství, nebo obojí. A zapomenout nesmíme na sociální rehabilitaci, registrovanou v pražském Středisku výcviku vodicích psů. Když se vrátím k našemu pracovišti, Tyflokabinetu, v  rámci základního poradenství můžeme pomoci i rodičům s mladšími dětmi.
Naše služby jsou klientům dnes poskytovány bezplatně, a to včetně nácviku práce s kompenzační pomůckou. Ten dříve představoval 50 vyučovacích hodin a většinou ho financoval Úřad práce, někdy též Nadační fond ČRo Světluška. Klient během nácviku zvládl základní pojmy a klávesové zkratky pro práci s PC a speciálním softwarem. Ti vnímavější se naučili i více, Skype, e-mail atd. Dnes limit 50 hodin neexistuje. Nácvik může trvat i déle, a pokud chce klient po jeho absolvování řešit další témata a my pro něho máme prostor, může se učit dál.
Můj předchůdce Jiří Ježek klientům také doporučoval typ kompenzační pomůcky a softwaru. Přitom posuzoval druh a vývoj zrakové vady, znalost psaní na klávesnici i práce na PC. To v případě zájmu děláme i dnes. Někdy klient ví, co potřebuje, ostatní informujeme o pomůckách a dodavatelích, předáme kontakty, případně je s nimi spojíme. Pokud jste dříve žádali o počítač, museli jste též umět napsat a opravit text. To dnes jako žadatel nemusíte. To ale neznamená, že základy práce pomíjíme. Ty, kteří se nemohou nebo nebudou moci spolehnout na zrak, na kurz psaní na klávesnici posíláme. Zajímáte se o internet? Pokud neovládáte základy, neporadíte si s ním.
Jak má postupovat klient, který má o výuku zájem? Kontaktovat nás, informovat o tom, s čím potřebuje pomoci, a o své zrakové vadě. Poté mu bude přidělen lektor, který mu zavolá a domluví se na termínech. Zpravidla učí lektor jednoho klienta, výuku tak přizpůsobuje jeho tempu i potřebám. V suterénu budovy SONS máme k dispozici učebnu, a pokud je k tomu prostor, lze kratší konzultaci udělat i v naší kanceláři ve čtvrtém patře.
Jaké softwary ráda učím? Raději učím nevidomé klienty s odečítačem JAWS. Jsem si v něm jistější než v aplikacích sloužících pro zvětšení a úpravu předlohy (např. ZoomText). Pro klienty, kteří ovládají počítač prostřednictvím klávesnice (a nejsou to jen nevidomí), je důležité používání klávesových zkratek. Slabozrací se snaží používat myš, ovšem pokud jim zrak slábne, dost se při práci zdržují.
Co učím nejčastěji? Není to práce na internetu, ale obecné zkratky pro ovládání operačního systému Windows, práce s textem apod.
Klientům můžeme ukázat i práci s tabletem, ale zájem o ni není velký. Většina lidí totiž používá mobilní telefon. Hodně z nich touží po iPhonu, je dobře ozvučen a má řadu zajímavých aplikací. Ale u nás se častěji věnujeme zjednodušenému telefonu Blindshell Classic (tlačítkovému), a telefonům s operačním systémem Android. Komu doporučit Android? Těm, kteří ho už používají a potřebují zvětšení či podporu hlasu. K tomu totiž už mají zcela vyhovující zařízení a nákup nového telefonu by pro ně znamenal výdaj i učení se novému uživatelskému prostředí.
Skripta nebo jiný dokument ke studiu a opakování nemáme. Písemné či zvukové poznámky tvoříme pro klienta individuálně. Osobně si poznámky píšu detailně, pomáhá mi to udržet pozornost. Klientům je ale nedávám, byla by to pro ně dlouhá večerní četba. Když učím začátečníka, například pohyb po úvodní obrazovce, pak, pokud je to třeba, předvádím i malé divadélko. Odpadkový koš je start menu, vitrína s knihami plocha. Chodím od koše k vitríně a vysvětluji, které klávesy je třeba stisknout.
Jaký je náš vztah k lektorům, kteří učí v TyfloCentrech po celé ČR? Nejsou našimi podřízenými, jsou to kolegové napříč republikou a organizacemi. Pořádáme pro ně dvě metodická školení. První je určeno pro lektory nové. Stát se jimi mohou pracovníci Tyflocenter nebo SONS. Nejprve jim Michal představí, co a v jakém pořadí klienta učit a jak k němu přistupovat. Následují metodické dny, zpravidla pro více zájemců. Při nich se učí navzájem, jsou v roli lektora i zvídavého klienta a nabývají zkušenosti, jak téma správně vysvětlit, procvičit, jak ohlídat klientovu pozornost atd. Poté u nás složí lektorskou zkoušku. Bylo by užitečné akreditovat ji jako jednotnou pro všechny lektory a přesně stanovit její obsah. Jestli lektor má nebo nemá tuto zkoušku, to dnes záleží na rozhodnutí jeho nadřízeného. Druhé školení je pro stávající lektory a je pobytové. Pořádal ho už Jiří Ježek jednou ročně ve středisku Dědina. Byla bych vděčná, kdyby nám s ním dále pomáhal. V současné době už můžeme říct, že toto školení je akreditováno jako vzdělávací kurz pro pracovníky v sociálních službách v rozsahu 20 hodin.
S kým dále spolupracujeme? Nejvíce s Tyfloservisem, kde se klienti učí psát všemi deseti a seznamují se s kompenzačními pomůckami. O školení v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina jsem už hovořila. Radek Pavlíček z brněnského střediska Teiresiás při Masarykově univerzitě pravidelně zve naše lektory, aby přednášeli zajímavá témata na akci Agora. Pro klienty střediska Teiresiás občas digitalizujeme studijní materiály. Metodika jejich přípravy je stejná jako u knih digitalizovaných pro KDD. S tou spolupracuji osobně, píši pro ni aktuality a převádím PDF předlohy do textu.
Zda mám představy o dalším fungování Tyflokabinetu? Jeho strukturu a personální obsazení vnímám pozitivně. Bylo by ale fajn, kdybychom kromě práce s klientem mohli též testovat zařízení, psát metodické pokyny pro lektory i návody pro práci se zařízeními a aplikacemi. I to je totiž důležité. Ale z kapitoly „sociálně aktivizační služba“ na tyto činnosti finance nedostaneme. Nejde totiž o přímou práci s klientem. Dobrý lektor musí být ovšem připraven. Počítačové prostředí je plné nových rozhraní a způsobů použití. Pro uživatele je to často velmi složité. S pomocí projektu Nadačního fondu ČRo Světluška vznikl třeba návod pro práci se Skypem od Zdeňka Bajtla nebo pro práci s aplikacemi Google Michala Jelínka. Jinak nám pro účely výuky často musí postačit podívat se do návodu na internetu, nebo to osobně vyzkoušet. Materiály připravujeme a zkušenosti sbíráme pro konkrétního klienta a jeho výuku.
Že pracuji právě s počítači, se mi přihodilo tak trochu náhodou. Jako bakalářský obor jsem studovala sociologii a snila o práci ve výzkumu. Dotazníková šetření a tabulky, to se mi líbilo. Ale pak jsem nabyla pocitu, že o zrakově postižené výzkumníky velký zájem nebude. Jako magisterský obor jsem proto zvolila sociální práci. Po několika praxích jsem dospěla k tomu, že bych chtěla pracovat v domově seniorů. Se všemi se znát a vyřizovat jejich požadavky. V posledním ročníku jsem pracovala na diplomové práci s názvem „Uplatnění nevidomých v administrativě“. Jedním z respondentů, který souhlasil s rozhovorem, byl Jiří Ježek. A právě on mi později zavolal a nabídl mi práci lektorky. Prý mě kolegové v Tyflokabinetu vše naučí. Tak jsem se stala lektorkou. Do té doby jsem používala notebook s NVDA. Byla jsem zvyklá poslouchat syntetický hlas, ale klávesové zkratky jsem příliš nepoužívala.
Při studiu jsem využívala služeb střediska Teiresiás. U přijímaček a písemných testů to byl zvětšený černotisk i více času na vypracování. Písemné testy jsem mohla dělat ústně, ale to mi nevyhovovalo. Individuální bylo i studium angličtiny. Ostatní se učili ve větší skupině, Já byla jediná, a musela vědět vše. Z té doby mi utkvělo hlavně to, jak jsem musela studijní texty překládat z angličtiny, abych se z nich mohla učit.
Jaký vztah mám k  práci učitele? Už 7 let se sama učím, hlavně zkušenostmi. Co vnímám jako zvláštní a vždy mě to překvapí, je, jak se do výuky ponořím a dokážu se na ni soustředit. Neruší mě vnější podněty, na chvíli zapomenu i na to, že nahoře v kanceláři čeká můj vodicí pes. Učení je pro mě občas zdrojem velmi příjemného pocitu, který bych v jiném oboru neprožila. Zvláště tehdy, když klientovi s něčím pomůžu a on se posune dál. Na druhou stranu mě však nijak osobně neovlivňuje fakt, že někteří klienti se nikam neposouvají, nebo neumějí své znalosti použít. Zkrátka znovu opakujeme, a já se znovu ptám, zda pochopili.
Jak se mi žije s vodicím psem? Jsem osoba „zvířatomilná“. Pokud nejdu s bílou holí, náhodní kolemjdoucí si asi nevšimne, že jsem člověk s postižením zraku. V obchodě nevidím, co je za pultem, ale je mi hloupé se ptát. Když se zeptám, zpravidla dostanu odpověď: „To, co vidíte.“ Vodicí pes tak představuje zviditelnění mého handicapu. Žít s ním je odpovědnost, na kterou si zvykám. Venčit, myslet na to, zda jedl a pil, zda je mu dobře apod. Myslím, že jsme se oba slušně přizpůsobili. Určitě ale nastanou i situace, kdy mě překvapí. Možná se jich i trochu obávám. Nejsem nevidomá, zvládám nějakým způsobem spoustu věcí a situací. Ale jít do neznáma je pro mě vždy nepříjemné. Jsem ráda, když si terén mohu prozkoumat, jít se psem nebo doprovodem. I do známých míst jezdím s časovou rezervou. Hodně mi pomáhají mapy a navigační aplikace v mobilu.

Antonín Vraný

#
Býval (také) telefonista, zavolal mi ze Slovenska

Jednoho dopoledne mi zavolal pan Ľudovít Varhánik a přál si se mnou pohovořit o svém životě. Inspirovaly ho moje někdejší rozhovory s telefonisty, jímž také nějaký čas byl. Takže zde je trocha jeho životních zkušeností; povídali jsme telefonicky, a snad jeho příběh dobře převedu do češtiny…
„Moje dětství bylo dobré. Rodiče mne pouštěli mezi ostatní děti a ty se mi neposmívaly. Moje rodiště jsou Ruskovce, to je okres Bánovce nad Bebravou. Nevěděli jsme, kde je vhodná škola, tak mne přijali v Levoči až v patnácti letech. Tam jsem narychlo absolvoval jen šest tříd, protože zákon nedovoloval být v základní škole déle než do osmnácti let. Zbytek tedy dokončen při zaměstnání.
Pak jsem se vyučil kartáčníkem a tu práci měl čtyři a půl roku. Ale škodila mým rukám, bylo nutné ze zdravotních důvodů skončit. V roce 1973 jsem absolvoval telefonní kurz v Praze. Rád vzpomínám na pana učitele Bálka, byl to opravdu dobrý člověk. Telefonistou jsem byl osm a půl roku. Nejdřív v první slovenské automobilce, Tatře Bánovce nad Bebravou, pobočce té kopřivnické. To byla původně zbrojovka. Celých pěkných pět let. Z rodinných důvodů jsem pak změnil místo. Čekala mne Spišská Nová Ves, podnik Tatrasvit. Nedělaly se tam boty, jak byste si mohla myslet, ale konfekce, třeba teplákové soupravy.
Za těch osm a půl roku bylo třeba ovládat pět telefonních ústředen, každá byla s jinou obsluhou. První byla předělaná z běžné meziměstské ústředny. Práce s terčíky, ale s nimi hodně problémů, přepalovaly se. Další byla Tesla USB. Nedalo se po závodě přepínat pomocí tlačítek, bylo nutné vytáčet. Měl jsem v automobilce deset státních linek, kromě ústředny žádné jiné spojení. Denně měly společný hovor všechny Tatry v Čechách a na Slovensku, takže když se někdo konečně dovolal, vynadal mi. Jednoho takového jsem zironizoval. Povídám mu: 'Já tady nic nedělám, jenom čekám, že zavoláte. A jestli se vám to nelíbí, můžete si stěžovat třeba řediteli.' S tím jsem ale vycházel dobře a věděl jsem, že by vše dobře dopadlo. V Bánovcích byly výkresy, tedy veškerá dokumentace k dílům pro auta, proto ty konferenční hovory. Pro ústřednu byla samostatná místnost. Vedle oddělení zvláštních úkolů, do něhož patřil dálnopis, vojenská správa, hasiči, kousek dál vrátnice. Další ústředna třídičová, následovala maďarská. U těch už nebyly problémy s terčíky a dalo se dovolat ven. Pro znalé typ CA51.
V Bánovcích mne měli rádi, přede mnou byl nepříliš manuálně zručný, vidící člověk. A to mě původně neměli přijmout, přes Okresní národní výbor se to řešilo i soudně. Vymýšleli tam pro mne vše možné, třeba že bych mohl ve vrátnici počítat auta. Jak bych to asi dělal, když nevidím? Zastaly se mne odbory i mládežnická organizace. A při mém odchodu musel zase zasáhnout právník, nechtěli mne pustit!
Ve Spišské Nové Vsi nebyl problém práci na ústředně získat. Po týdnu přišla odpověď, že mne přijímají. Ředitele jsem se ptal, proč to šlo tak hladce, když jinde jsou různé předsudky, nevidomí těžce nacházejí u telefonu místo. On mi řekl: 'Když jste dělal pět let v Bánovcích, jistě to umíte, proč bychom vás nebrali?'“
Kladla jsem sice panu Ľudovítovi návodné otázky, ale není třeba všech používat, jeho vyprávění volně plyne, však ho ještě kousek přidáme. Teď tedy se ptám: V Novém životě jsem čítávala: Korektor Ľudovít Varhánik. Jak a kdy jste se dostal k této práci?
„V Levoči se uvolnilo místo korektora, můj předchůdce byl dále zaměstnán v knihovně. Podal jsem si žádost a byl přijat. Bylo zde povědomí, že mám na víc než zůstat na ústředně. Ale práce telefonisty byla pestrá tím, že jsem potkával stále jiné lidi, poslouchal nové hlasy. A když se ještě vrátím v myšlenkách na ústřednu, vybavuje se mi jedna perlička: Zvednu telefon a ozve se: 'Umřeš!' Nakonec se ukázalo, že to byl jeden učeň. Když si potřeboval nutně zavolat a nebyla jiná možnost než přes ústřednu. Poznal jsem ho po hlase, tak mu povídám: 'A jestlipak víš, kdy umřu?' On se zamlčel. Byl překvapený, a snad se i zastyděl, když jsem ho poznal. A také se mne kdysi kdosi zeptal: 'Máte doma teplou vodu?' Povídám, že ano. 'Tak si umyjte nohy.'“
Nakonec jsme se zase dostali na ústřednu, ale jak dlouho jste pracoval jako korektor?
„Jednadvacet let. Šlo o korektury časopisů, učebnic, knih všeho druhu. Později mne čekala práce v redakci, jeden čas i zástupce šéfredaktorky.“
A kus vašeho života byl jistě také křesťanský časopis Nádej…
„S Boží pomocí jsem Nádej založil a připravoval ji 24 let. Před rozdělením státu bylo kolem čtyřiceti čtenářů z Čech.“
S laskavým panem Varháníkem jsem si kdysi podala ruku. Bylo to v Levoči při soutěži v prostorové orientaci v roce 1988. O to víc mne potěšilo, že zavolal a pohovořil se mnou, chtěje leccos sdělit i čtenářům Zory. Děkuji mu tedy na dálku za rozhovor. Stránky časopisu mají své omezení, tedy se s ním, nerada, loučím. Ale věřím, že by se dalo i pokračovat.
Eva Budzáková

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Sociálně právní poradna SONS 09/2021

V devátém pokračování naší poradenské a informativní rubriky nejprve informujeme o chráněném účtu a v části druhé se s vámi Václava Baudišová podělí o určitou rekapitulaci soudních „tahanic“ mezi Ministerstvem zdravotnictví a žalobci, jimž se nelíbila protiepidemická opatření. Inspirací k této rekapitulaci jí byl článek na serveru Irozhlas.cz.

Chráněný účet
V minulém článku této rubriky jsme slibovali, že přineseme informaci o (v našem právním prostředí novém) institutu, tedy o chráněném účtu; tento slib plníme v následujících řádcích.
Jedním ze způsobů provádění exekuce, slovy občanského soudního řádu (z. č. 99/1963 Sb.) ze způsobů výkonu rozhodnutí, je tzv. přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Lidově řečeno jde o exekuci peněz z účtu.
Od července 2021 byla pravidla pro tento způsob vymáhání pohledávek z pohledu věřitele (oprávněného) zpřísněna, z pohledu dlužníka (povinného) změkčena.
Zaprvé se změnila částka, která nesmí být povinnému z exekuovaného účtu zabavena. Zatímco dříve šlo o dvojnásobek životního minima jednotlivce, od 1. července jde o trojnásobek, podle nyní platné částky životního minima tedy o 11 580 Kč.
Na tomto místě může být užitečné upozornit i na skutečnost, že exekuci lze provádět i na účtu manžela povinného, zde se pak exekvuje polovina prostředků, které byly na účtu ve chvíli, kdy byla banka o exekuci vyrozuměna. Pokud by tato polovina byla nižší než trojnásobek životního minima jednotlivce, pak samozřejmě zůstane tomuto manželovi povinného oněch aktuálně 11 580 Kč.
Pokud by povinný, tedy ten, proti komu je exekuce vedena, byl zaměstnavatelem, nesmí mu být z účtu zabavena částka určená na mzdy či odměny za práci jeho zaměstnanců, platí to však jen pro první měsíční výplatu.
Poté, kdy je bance doručeno usnesení soudu o nařízení exekuce, je banka povinna vyhovět žádosti povinného o zřízení chráněného účtu. Vedení účtu bude bezplatné, ani další podmínky nesmí být nevýhodnější, než jaké byly u původního účtu, proti němuž exekuce směřuje. Výhodou tohoto chráněného účtu bude to, že na prostředky, které na něm budou vedeny, nebude exekutor moci sáhnout. Samozřejmě nejde o veškeré peněžní prostředky, ale jen o ty, které pocházejí z příjmů, které jsou před výkonem rozhodnutí (exekucí) chráněny, tak zvané „chráněné příjmy“, jsou to:
- výživné na dítě,
- dávky sociální péče (příspěvek na mobilitu, příspěvek na péči apod.),
- dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc),
- jednorázové dávky státní sociální podpory (porodné, pohřebné),
- příspěvek na bydlení,
- jednorázové dávky pěstounské péče,
- daňový bonus na nezaopatřené dítě,
- plat či mzda a 
- starobní či invalidní důchod.
Z výše uvedeného výčtu by se mohlo zdát, že veškeré v něm uvedené příjmy nebude možné exekvovat, tak tomu ovšem není. Samozřejmě že ze mzdy či ze starobního nebo invalidního důchodu bude možné provádět srážky jako doposud, ale ono nezabavitelné minimum, které musí povinnému zbýt, již nebude muset inkasovat pouze v hotovosti či poštovní poukázkou, aby se povinný vyhnul zabavení těchto prostředků v rámci exekuce vedené proti jeho účtu, k čemuž dosud docházelo. Stejně tak si bude moci povinný na chráněný účet nechat bez obav o zabavení vyplácet např. příspěvek na péči.
O zřízení chráněného účtu bude třeba požádat banku, u které je veden tzv. obstavený účet, tedy ten, proti němuž exekuce směřuje. Ti, jež příjmy povinnému vyplácejí, na formuláři potvrdí, na jaký účet mu budou prostředky zasílat, banka je pak povinna tyto prostředky převést na jeho chráněný účet.
Od tohoto kroku si zákonodárci slibují, že i lidé, proti nimž je vedena exekuce, by mohli se svými prostředky hospodařit, jak je běžné, tedy používat bezhotovostní platební styk, mezibankovní převody, platební karty atp.

Koronavirus versus soudy

Po řadě měsíců s koronavirem už někdy ani nevíme, co platí a co ne. Zvlášť když se do výkonu vládní moci vloží ještě soudy. Každý se totiž může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.  Koronavirová opatření přezkoumávají na základě žalob fyzických i právnických osob tříčlenné senáty správního úseku Městského soudu v Praze, protože žalovaným je vždy Ministerstvo zdravotnictví sídlící v Praze. Proti jeho rozsudku je přípustná kasační stížnost, o které rozhoduje Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně.
Jaká je tedy bilance? Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch 17. června při sněmovních interpelacích uvedl, že ministerstvo prohrálo celkem 17 soudních sporů, 65 jich vyhrálo a 35 řízení soudy zastavily.
Důležité je, že soudy některá opatření ministerstva ruší v podstatě proto, že nejsou dostatečně odůvodněna a ne proto, že by sama o sobě byla nesprávná, a vždy zatím daly ministerstvu lhůtu na vydání opatření nového. Ohledně povinnosti nosit respirátory ve veřejné dopravě a vnitřních prostorech staveb naposledy rozsudkem z 27. 7. 2021. Konkrétně se ministerstvo mělo vypořádat například s otázkou, zda nemohou v některých individuálních případech zdravotní rizika nošení respirátoru převýšit přínosy ochrany dýchacích cest jako prevence šíření koronaviru. Soud žádal doplnit také odkazy na odborné studie. Ministerstvo ale nedostatky podle soudu neodstranilo. Aktuálně platné opatření už zavedlo výjimku pro osoby, které mají lékařské potvrzení o tom, že výše uvedenou ochranu nemohou používat ze závažných zdravotních důvodů.
Další i jen částečně zrušující rozsudky v době od února do června 2021 se týkaly omezení maloobchodu a služeb, negativního testu před příjezdem ze zahraničí, zavřených obchodů a omezeného setkávání, testování zaměstnanců a zákazu prodeje ve večerkách, uzavření restaurací a škol a omezení sportovišť, koupališť a wellness. Někdy už napadené opatření neplatí a platí nové, takže soud předchozí opatření neruší a jen konstatuje jeho nezákonnost pro nedostatečné odůvodnění.
Naopak padl úplně první zrušující rozsudek Městského soudu v Praze z 23. dubna 2020, který zpochybnil působnost ministerstva vůbec opatření vydávat. Ministerstvo se však bránilo kasační stížností a Nejvyšší správní soud dal ministerstvu za pravdu. Stejně tak neobstál například únorový rozsudek Městského soudu v Praze, který na základě žaloby otce zastupujícího čtrnáctiletého studenta rozhodl, že Gymnáziu Na Zatlance „se zakazuje uskutečňovat vzdělávání distanční formou a přikazuje se mu obnovit denní formu vzdělávání v souladu se svým školním vzdělávacím programem“. Jen pro úplnost: příkaz se měl týkat všech studentů gymnázia, nejen dotyčného studenta. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti gymnázia odložil vykonatelnost rozsudku a nedávno tento rozsudek zrušil a současně žalobu odmítl mimo jiné s odůvodněním, že „kompetence soudní moci je v podmínkách právního státu určena zákonem. Soudy si nemohou své kompetence libovolně rozšiřovat s tím, že to bude v zájmu nějakého vyššího dobra. Expanzivní výklad soudních pravomocí by nepřispěl k ochraně zákonnosti a hodnot právního státu, ale naopak k erozi těchto hodnot a k právní anarchii“.
Z výše uvedeného plyne, že soudní soukolí je poněkud nevyzpytatelné a my se musíme řídit běžným právním vědomím, a hlavně zdravým rozumem.
Podle irozhlas.cz

Václava Baudišová a
Luboš Zajíc

#
O čem se moc nemluví: Mám právo dělat chyby? (I. díl)

V životě člověka se smyslovým handicapem se častěji než je obvyklé objevují pochyby, zda vnímá okolní svět v jeho objektivní realitě. Věrným průvodcem takových pochyb bývá nejistota, tréma, strach či dokonce úzkost.
Člověk, který osoby ani předměty kolem sebe nevidí anebo vidí nedostatečně či zkresleně, potřebuje dostatek času a šanci daný objekt prozkoumat. Batole, ať vidí nebo nevidí, prozkoumává věci ústy, sluchem, rukama, zkouší, jak lze manipulovat s trojrozměrnými předměty. Lidi si osahává, očichává – zkrátka dává si záležet, aby se dostatečně obeznámilo se světem a objevilo v něm zajímavé, někdy i nebezpečné záludnosti.
Ve světě vztahů, do kterých každý postupně celý život dorůstá, nevystačíme jen se smyslovými vjemy a poznatky. Přesto je situace nevidomého složitější o omezené možnosti k získání určitých dovedností a také o absenci mnohých komunikačních nástrojů, které vidící člověk běžně užívá. Uveďme alespoň základní prostředky, které s absencí zraku zkrátka užívat nemůžeme. Je to např. samostatná a pohotová orientace v neznámém prostředí, soběstačnost v některých situacích, zraková kontrola při praktických činnostech, mimická a pohybová reakce partnera nebo skupiny na naše chování a počínání.
Chybějící dovednosti a techniky mívají za následek nejistotu, někdy strach nebo dokonce úzkost z obavy, že světu kolem sebe nevyhovíme, že se můžeme ztrapnit nebo nám někdo vynadá. Strach můžeme mít z jakéhokoliv společenského jednání, ať jde o nákup, pohyb na pracovišti nebo ve veřejném prostoru. Strach můžeme mít prostě z toho, že někde uděláme fatální chybu, která nás může stát úctu a respekt našeho okolí, ztrátu služebního postupu anebo dobrého image, tedy úctyhodného nebo obdivného vnímání naší osoby.
Bylo zmíněno, že pocity nejistoty a strachu trpí někdo více a někdo méně. Nezáleží na stupni ztráty zraku ani na stupni vzdělání nebo získaných dovedností. Nejistoty prožívají lidé zcela zdraví a dobře vybavení pro všelijaké nároky a životní zkoušky stejně jako ti, kdo tak dobře vybavení nejsou. Vlastnost, která nám usnadňuje probíjet se náročnými situacemi ve všedním životě, se nazývá asertivita. Význam tohoto slova je v osvojení si takového přiměřeného chování, kdy můžeme prosadit svůj záměr, názor nebo postoj bez toho, že bychom byli agresivní nebo naopak zcela pasivní v komunikaci s jinými lidmi.
Zkušený čtenář může v tomto bodu namítnout, že se mu v životě agresivita nebo pasivita (podle jeho převažujících povahových vlastností) vždycky vyplatila, a že tedy si asertivně dále povede svou.
Samozřejmě, každý máme právo na svůj názor. Jenže život není takhle schématický. Lidé, kteří nedovedou komunikovat jako rovnocenní partneři, se prostě rovnocennými partnery nemohou stát. Ať jsou v jakémkoliv společenském postavení, ostatní si jich nebudou vážit, nebudou vyhledávat jejich společnost, tím méně pak diskuse, které by nikam nevedly. S jejich potřebami nebo návrhy změn nebude nikdo počítat, natož je respektovat. Jednoduše řečeno – co si vydupeme nebo vybrečíme, bude mít trvanlivost proměnlivého počasí s malým vlivem na úrodu. Možná se něco urodí, ale k užitku to nebude. Agresor bude chvíli na špičce smečky, ale brzy sezná, že se smečka za ním někam ztratila. Uplakaný přitakávač zůstane na ocase, ať se mu to líbí nebo ne. Bude se snažit dosáhnout lepší pozici, ale nikdy se mu nepodaří podílet se na skutečně dosaženém cíli. Tento článek není příbalový leták léku nazvaného Asertivita. Může se však stát inspirací pro naše směřování v osobnostním růstu. Dotkneme se proto postupně tzv. asertivních práv, která mohou v životě zrakově postiženého hrát významnou roli.

ASERTIVNÍ PRÁVA
Jako kdokoli jiný máme základní lidská práva: právo mít a vyjádřit svůj vlastní názor, právo dělat chyby, právo odmítnout požadavek druhého bez pocitů viny, právo změnit názor, právo určit své vlastní priority a cíle a právo soudit své vlastní chování, myšlenky a pocity a nést odpovědnost za jejich důsledky.
1. Každý má právo mít a vyjádřit svůj vlastní názor
Mladému člověku na prahu dospělosti se stává, stejně jako zralému mazákovi nebo seniorovi, že se ocitne v rozpacích, když má vyjádřit svůj názor. Bojí se ztrapnění, bojí se, že se zesměšní, má obavy z reakce ostatních. Jak se takového postoje zbavit?
Ideální je zjistit si o tématu dostatek informací, rozmyslet si, proč svůj názor potřebuji zveřejnit. Pokud si za svým přesvědčením stojím, pokud se v tématu orientuji, není důvod svůj příspěvek nebo komentář nevyjádřit, i kdyby nebyl ostatními jednoznačně přijat.
Epizoda: V klubovně se hodně mluví o tom, že by nevidomí členové komunity měli navštívit místní střední školu a tam angažovat studenty pro pomoc se sbírkou Bílá pastelka. Evženovi se zdá, že pro takovou pomoc mají studenti málo znalostí a zkušeností s nevidomými. Na druhou stranu si Evžen připouští, že je zřejmě jediný s tímto názorem. Není si proto jistý, jestli se třeba nemýlí, nechce přece riskovat, že říká hlouposti.
Supervize: Je-li Evžen přesvědčen o tom, že by mohla nastat nepříjemná situace, kdy nevědomost pomocníků spíš uškodí než prospěje, není důvod, proč svůj názor nevyjádřit. Co se může stát v nejhorším případě? Sbírka s nezkušenými a neinformovanými pomocníky bude mít skvělý výsledek a Evženův názor nebyl správný. Přesto má Evžen nezadatelné právo se k diskutovanému tématu svobodně vyjádřit. Pokud jeho způsob komunikace nebude samolibý a agresivní, pokud není jeho cílem účelově zhatit jednotu diskutérů, opravdu se mu nic nestane. Místo zbytečné sebeobrany může případně použít třeba větu – zmýlil jsem se a doufám, že jsem nikomu neuškodil. Tím předem vyloučí i případnou zlomyslnou poznámku.
2. Mám právo na chybu
Chybami se člověk učí, ale co když jsem v této škole života již několikrát beznadějně propadl?
Epizoda: Sylvie nikdy nebyla z těch, kdo se první hlásí o nějakou službu. Vadí jí ale, že lidé kolem ní se do ničeho moc nehrnou, spíš jsou lhostejní k potřebám druhých. Ona taková nechce být, a tak ochotně pomůže, kde může. Je ale těžce slabozraká, a tak se jí někdy stane, že se jí věci nepodaří, jak plánovala. Naposled hlídala své sestře tříletou dcerku. Měly jít na odpolední vycházku za každého počasí, ale Sylvie v sestřině bytě nenašla pro holčičku vhodné botičky. Z procházky se vrátily obě promoklé s mokrýma nohama. Nebo se stalo, že Sylvie zaměnila kofeinovou a bezkofeinovou kávu, protože oba druhy byly v na pohled stejných dózách a štítek nebyl moc čitelný. Manžel sice nic nepoznal, ale Sylvie se cítila hrozně, co kdyby na to přišel? V samoobsluze nakupovala nemocné sousedce a omylem vybrala pět krásných jablek z přepravky, kde byla uvedena cena 20 Kč. Myslela si, že nakoupila jablka výhodně, ale u pokladny zjistila, že se cena týkala jen jednoho kusu. Neměla dost peněz, a tak musela jablka vrátit. Nikdo jí to neměl za zlé, ale ona se cítila naprosto nemožná.
Supervize: Sylvie špatně vidí a měla by si tuto okolnost objektivně připustit. Jakmile se se svým handicapem bude schopná identifikovat, naučí se si chyby odpouštět, stejně jako jí odpouští matka zmáčené holčičky, manžel, který statečně vypije bezkofeinovou kávu i jako pokladní v samoobsluze, která má dnes dobrou náladu. Sylvie má právo na chyby, ať je slabozraká nebo bystrozraká. S handicapem se práva nekrátí ani nenavyšují. Jen je potřeba v sobě objevit dost odvahy, abychom své chyby nezamlčovali, nepřeznačkovali ani neházeli na jiné. Chybujícímu se dobře žije, jakmile dokáže pochopit a odpustit jak jiným, tak sobě samému.
A co se může stát nejhoršího?
Sylvie možná dostane vynadáno nebo se dočká uštěpačných poznámek. To ale její právo na chybu neruší. Když tohle bude vědět, může se klidně usmát a říct – promiňte, mám problém se zrakem a brýle nepomáhají. Věřte, že tato jednoduchá informace vyčítavce odzbrojí a právo na chybu nezpochybní.
Dr. Jaroslava Novotná
(pokračování příště)

#
ZDRAVÍ: Jak na cholesterol v krvi?

Praktický lékař vám může změřit hladinu cholesterolu a tuků v krvi. Jaké jsou jejich normální hodnoty? Celkový cholesterol zhruba do 5 mmol/l, zlý (LDL) cholesterol do 3 mmol/l, hodný (HDL) cholesterol alespoň 1,4 mmol/l a triglyceridy do 1,7 mmol/l. Lékař neposuzuje jen tyto hodnoty, ale váš celkový zdravotní stav a riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Je vaše hladina cholesterolu a tuků vyšší? Prvním doporučením bude změna životního stylu. Představuje více pohybu a změnu stravovacích návyků, konkrétně omezení příjmu některých tuků.
Tuky jsou tvořeny mastnými kyselinami, kterých existují hned 3 druhy. V tučném mase, uzeninách, másle, smetaně, tvrdých sýrech, sušenkách, koláčích, v kokosovém a palmovém oleji se vyskytují hlavně nasycené mastné kyseliny. Právě ony zvyšují hladinu cholesterolu v krvi nejvíce. Proto při dietě omezte jejich příjem. Při přípravě pokrmů pak nahraďte pečení a smažení vařením nebo dušením. Vyšší množství cholesterolu obsahují některé potraviny, jako jsou játra, ledvinky, vajíčka nebo krevety. Ukazuje se však, že tyto potraviny jsou méně škodlivé než ty, které obsahují množství nasycených mastných kyselin.
Hladinu cholesterolu v krvi mohou zvýšit též trans mastné kyseliny. V přírodní formě je najdeme v mase, mléce a mléčných výrobcích. Uměle vyrobené jsou součástí některých potravin, typicky sušenek a sladkého pečiva. Ač se jejich množství snaží potravinářské firmy ve svých výrobcích snižovat, je jich v nich stále dost. Při nákupu potravin proto sledujte obsah ztužených tuků a olejů.
Naopak konzumace nenasycených mastných kyselin hladinu cholesterolu v krvi snižuje. Co je jejich zdrojem? Ryby jako makrela, sleď, sardinky či losos, ořechy a semena, avokádo nebo rostlinné oleje. Snižovat hladinu cholesterolu v krvi pomáhají též potraviny s vysokým obsahem vlákniny. Ta brání jeho vstřebávání z tenkého střeva do krve. Každá dospělá osoba by měla denně sníst alespoň 30 gramů vlákniny. Najdete ji v ovoci a zelenině, bramborách ve slupce, luštěninách, ořeších a semínkách, celozrnném chlebu, cereáliích apod.
Ke snížení hladiny cholesterolu přispívá pohyb. Přiměřeně se hýbejte, alespoň 150 minut týdně, lépe však 40 minut denně. Pokud při pohybu dokážete mluvit, ale ne zpívat, cvičíte přiměřeně, zahřejete se, zrychlíte činnost srdce a dýchání.
Pro pacienty s vysokou hladinou cholesterolu v krvi existují na trhu též speciální potraviny. Jde hlavně o jogurty a další mléčné výrobky. Jsou obohaceny o látky, které blokují vstřebávání cholesterolu ze zažívacího traktu do krve. Je ovšem potřeba užívat je v přesně předepsaných množstvích a časech, jinak si můžete způsobit více škody než užitku. Nejsou vhodné pro děti ani pro těhotné a kojící ženy. Lékaři je proto příliš nedoporučují.
Pokud změny životního stylu a stravování nepřinášejí výsledky, lékař vám předepíše léky. Ty dokáží omezit vstřebávání cholesterolu ze zažívacího traktu, nebo brání tvorbě „zlého“ LDL cholesterolu.

Jiří Petr
Zdroj: medlicker.com, vitalion.cz, zdravi.euro.cz

#
Je kloubní výživa správnou prevencí artrózy?

V našem těle je zhruba stovka kloubů, které nám umožňují pohyb. Jsou tvořeny mimo jiné kolagenem a pro správnou funkci potřebují také látku zvanou kyselina hyaluronová, vápník, fosfor, draslík a vitamín C. Poruchy kloubů patří k častým civilizačním chorobám. Trápí sportovce, ale i ty, kteří těžce pracují, tráví podstatnou část dne sezením, osoby trpící nadváhou a obezitou i seniory.
Vhodnou prevencí se ale nástup těchto onemocnění dá podstatně oddálit. Ke sportům, pomáhajícím udržet zdravé klouby, patří plavání, cyklistika nebo pěší chůze. Důležité je dodržovat pitný režim, výhodná je pravidelná konzumace hroznového vína, banánů i dalších druhů ovoce.
Našim chrupavkám a kloubům může pomoci také kloubní výživa. Není sice zázračným elixírem, ale poskytne jim cenné látky, důležité pro jejich správné fungování. Jak kloubní výživu správně vybrat? V různých přípravcích najdeme čtyři hlavní účinné látky, glukosamin, chondroitin, metylsulfonylmetan (MSM) a různé typy kolagenů.
Glukosamin snižuje rychlost odbourávání kolagenu v kloubech. Pro naše tělo má větší význam a přínos ve formě sulfátu, zřejmě díky obsahu síry. Ta je totiž jedním ze základních stavebních prvků kostí, kloubů i chrupavek. Chondroitin pomáhá hydratovat kloubní spojení. V přípravcích se nejčastěji vyskytuje spolu s glukosaminem, předpokládá se totiž jejich spolupráce při ochraně kloubů. Jeho účinnost bývá někdy zpochybňována, ale mnozí uživatelé jsou s ním naopak velmi spokojeni.
Metylsulfonylmetan (MSM) je často prodáván samostatně. Vyznačuje se protizánětlivým účinkem. Slouží k regeneraci kloubů po akutních stavech a poraněních i dlouhodobě jako prevence artritidy. Kromě kloubů ochraňuje též kůži a mírní bolest svalů po fyzické námaze. I MSM obsahuje pro klouby důležitý prvek, síru. Kolagenů je více druhů. Jejich účinky jsou si podobné, ale každý typ má svá specifika. Kolagen napomáhá novotvorbě buněk produkujících kostní hmotu.
Kloubní výživa může být výhodná, zvláště jako dlouhodobá prevence kloubních onemocnění či pro zmírnění příznaků stárnutí kloubů. Podmínkou je její dlouhodobé a poctivé užívání, alespoň 2 měsíce. Většina kloubních výživ má proto v jednom balení mnoho dávek (obvykle na 3 měsíce). Pro optimální účinek užívejte každý den, pokud možno v podobný čas, dostatečnou dávku. Po třech až čtyřech měsících si dejte dvou až tříměsíční pauzu a poté můžete kúru zopakovat.

Jiří Petr
Zdroj: vitalion.cz, medicína.com

#
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín)

Úloha číslo 9: André Chéron (Francie)  Feuille d´Avis de Lausanne 1930.

Bílý: Ke3, Dg1, Sa1, Pd5 (4)
Černý: Kf5, Pe4, f7 (3)
Mat 3. tahem (C+)

Trojtažka autora André Chérona (*1895 †1980), slavného francouzského skladatele, který významně přispěl zejména k teorii koncovek, představuje typ kompozice, který byl populární hlavně ve 2. polovině 19. století a udržel se ještě i začátkem století dvacátého (viz datum publikace). Vybral jsem ji z knížky M. Soukupa „Šachista úlohář“ s podtitulem „O podstatě, tvorbě a řešení šachových úloh a studií“. Jen tak pro zajímavost - v tiráži je napsáno „tiskem a nákladem knihtiskárny A. Lapáček, Praha 5, Žatecká ul., vydáno roku 1944“ a stála tehdy 66,- K. Tyto úlohy mívaly kupodivu většinou jednu, méně často dvě obrany a jejich obsahem bylo téma, v němž se objevoval tzv. „kritický bod“, což bylo přesně určené pole, které překračovala figura v úvodníku. Jak vidíme, diagram je poloprázdný, vždyť kamenů je pouze sedm, a máme tedy před sebou tzv. miniaturku. Přesto řešení není až tak jednoduché. K úloze Vám toho jinak moc neřeknu, zajímavostí, která ale nesouvisí s řešením, je fakt, že nebýt čPe4, byla by trojtažka vlastně pouze dvojtažkou s triviálním řešením 1. Kf3 f6 2. Dg4 mat.

Řešení úlohy 7 (Juříček) z července 2021:
Pokud jste vyřešili úlohu K. Husáka: 1. Sf6! [2. d7 mat] 1.- Vxf6 2. Jxg7 mat; 1.- Jxf6/b6 2. Jc7 mat, měli jste vyřešenu i tu moji: 1. Sf6! [2. d7 mat] 1.- Vxf6 2. Jg7 mat; 1.- Jxf6/b6 2. Jc7 mat; 1.- Sxf6 2. Db8 mat; 1.- Dxd6 2. Jxd6 mat; 1.- fxe6 2. Dxg6 mat. Motivem bylo pokrytí Pe7 s hrozbou matu sousedním pěšcem. Rozdíl byl ovšem v obsahu. Zatímco v prvním případě autor zpracoval pouze dvě varianty, v mojí dvojtažce jste našli variant pět, tedy o tři více. Navíc jste se museli vyhnout pěkné svůdnosti 1.- Sf8?, kterou vyvracel tah 1.- f5!, což ve dvojtažce Husákově nebylo. A tak tu o plagiátu řeč být nemůže.

Pro milovníky miniaturek:
Prokeš – Zander, Vídeň 1925, střelcova hra: 1. e4 e5 2. Sc4. Málo používané zahájení, které v sobě skrývá hodně jedu. 2.- Jf6 3. d4 exd4 4. Jf3 Jxe4 5. Dxd4 Jd6? Tento „ucpávkový“ tah bude příčinou prohry. Správné bylo 5.- Jf6 6. Sg5 Se7. 6. 0-0! Jc6. Pokud 6.- Jxc4?, pak 7. Ve1 Se7 8. Dxg7 Vf8 9. Sh6 a proti 10. Dxf8 mat není žádné obrany. 7. Ve1 Je7 8. Sb3 f6. Nevzhledný tah, jenže jak jinak se vyvinout? 9. Dd5 g5 10. Jxg5. Rychlejší bylo 10. Sf4! (hrozí Sxd6) a nejde 10.- gxf4 pro 11. Dh5 mat. 11. Sxg5 h6 12. Jc3! Vtipné, po 12.- hxg5 by šlo 13. Je4! Jxd5 14. Jxd6 mat. 12.- Vh7 13. Dg8 1-0, protože 13.- Vg7 14. Jd5 Vxg8 vede opět k matu 15. Jf6 mat. Český mistr svého rakouského kolegu doslova smetl. [glos. SJ]

Další body v celoroční soutěži připisujeme za správné řešení úlohy číslo 7 Rudolfu Birtusovi, Antonínu Maňákovi, Rostislavu Millerovi, Janu Olejníkovi, Ireně Šourkové a Kostasi Zisopulosovi.
Blahopřejeme!

#
Bohumínská kuželka

Pod tímto názvem proběhl od 6. do 8. srpna v Bohumíně další ročník kuželkářského turnaje.
V soutěži žen, kde startovalo 11 hráček, zvítězila Daniela Thampy ze Sokola Brno (kategorie B1) velmi kvalitním výsledkem 710 bodů. Druhé místo vybojovala Anna Paulusová (kat. B2) z pořádajícího klubu Zrapos Opava výkonem 688 bodů. Třetí příčku obsadila Magda Mikundová (kat. B3) ze Štartu Levoča se 654 body.
Mezi muži zaskočil všechny favority Jaromír Hasala z Jiskry Kyjov skvělým výkonem 706 bodů! Aloiz Koprda (kat. B3) ze Štartu Levoča se musel smířit s 2. místem se 694 body. Na 3. místě tentokráte skončil se 673 body Karel Pařil (kat. B3) ze Sokola Brno. Startovalo 19 hráčů.

Jiří Reichel

#
Opilý zrakově postižený judista v Tokiu napadl ochranku v hotelu

Gruzínský judista Zvjad Gogočuri přišel kvůli řádění v karanténním hotelu v pondělí 16. srpna o účast na paralympijských hrách v Tokiu. Zrakově postižený sportovec napadl pod vlivem alkoholu člena ochranky a zlomil mu žebro. Organizační výbor následně paralympijskému šampionovi z Ria de Janeiro odebral akreditaci.
Podle japonských médií byl Gogočuri zatčen. K incidentu došlo poté, co člen ochranky, muž ve věku více než šedesáti let, šel popíjející gruzínské sportovce napomenout kvůli hluku.
Gruzínský paralympijský výbor událost potvrdil a odsoudil. „Případ jsme vyšetřili a bohužel musíme potvrdit, že se pan Gogočuri v karanténě zachoval ostudně. Spolupracujeme s organizátory a se zklamáním musíme potvrdit, že mu bude odebrána akreditace. Poté se vrátí do vlasti, kde bude případně disciplinární řízení pokračovat,“ uvedli zástupci gruzínské výpravy, kteří se tokijským pořadatelům za chování svého judisty omluvili.
Paralympijské hry začaly v úterý 24. srpna a účastní se jich zhruba 4 400 sportovců ze 160 zemí. Vzhledem ke koronavirové situaci v Japonsku je akce stejně jako nedávné olympijské hry bez divácké kulisy.
Zdroj: novinky.cz

#
AFORISMY: Život je pes – potřebuje výcvik

„Doba je až příliš tučná informacemi, událostmi a pravdami. Přesněji návrhy na pravdu. Často nestoudnými návrhy. Jsme pobízeni k vysokému tempu a na přemýšlení nezbývá mnoho času. I kdybychom se náhodou zastavili, míhají se ti ostatní okolo nás.“
Takto před pár lety zhodnotil Zdeněk Kašpar sbírku aforismů Pavla Kosorina Afor!?my aneb Hemingway psal vestoje.
Aforismus je literární útvar, který má velmi blízko k pořekadlu, ale na rozdíl od něj obsahuje hlubokou myšlenku. Aforismy často bývají s nádechem ironie nebo sarkasmu.
Kosorin začínal těmi o lásce a milování: „Abychom měli důvod k životu, potřebujeme alespoň jednoho člověka, který by nás bezdůvodně miloval.“
Poté se vrhl na aforismy o životě. V současnosti se dají vztáhnout na „směr plavby je nejistý a plachty je nutno stáhnout“. Pojďme se zamyslet, pousmát, přitakat…?

Lidé – šroubky – politici
S většinou lidí je možné vyjít, ale s některými musíte vyběhnout.
Většina politiků nás nemůže vést dopředu, protože vidí jen doprava nebo doleva.
Uděláme to jinak – nebudeme dělat nic.
Buď pilný jako šroubek, ale pečlivě si vybírej, do čeho se necháš uvrtat.
Všichni lidé vám mohou nějak pomoci – někteří k něčemu, jiní od něčeho.

Smysl – štěstí – maličkosti
Marně se snažíme dodat nějaký smysl věcem, které nemají žádný význam.
Mít více rádců než uší je zbytečný luxus.
Manželé by se museli hodně snažit, aby se někdy pohádali kvůli něčemu jinému než kvůli maličkostem.
Hledejte štěstí – neštěstí si vás najde samo.
Chcete-li opravdu zvednout úroveň, musíte to udělat na úrovni.

Krutost – konflikt – autorita
Moderní doba už není tak krutá – za všechno se dovede omluvit.
Největší konflikty vznikají mezi lidmi, kteří se bojí konfliktu.
Autoritář je člověk, který se původně chtěl stát autoritou, ale nějak mu to nevyšlo.
Vždycky byl přesvědčen o tom, že má na víc – ale nikdy mu kvůli tomu nepřidali.

Poklad – města – šance
Muži jsou hledači pokladů – ti šťastní nalézají něco, ti šťastnější někoho.
V malých městech je všechno víc uspořádané – ve velkých je zase víc co pořádat.
Vzal to smrtelně vážně – a život se mu vysmál.
Takovou šanci na život, jako je tahle, možná už nikdy nebudeme mít.

Petra Bartoňová podle Pavla Kosorina
Zdroj: internet

# Tiráž:

ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 105, číslo 17, září 2021
Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Předplatné, administrace, inzerce: zora-objednavky@sons.cz
Korektorka: Daniela Thampy
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné pro rok 2021 činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.