ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105 číslo 13 červenec 2021 Obsah: ÚVODEM: Ústa pravdy, svědomí a umění STALO SE Přehledně Zpráva z 20. zasedání Republikové rady SONS mezi léty 2016 a 2021 Byl jsem na pětadvacetinách POZVÁNKA Temná kavárna RETRO Stoletá Zora také o jednom z nás ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 07/2021 O čem se moc nemluví – Za co se stydíme? I. část ZDRAVÍ Žlučníkový záchvat vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc Jak posílit činnost ledvin? SPORT Černobílé problémy A přece se volí # ÚVODEM: Ústa pravdy, svědomí a umění La Bocca della Veritá, česky ústa pravdy, která jsou umístěna pod podloubím kostela Santa Maria in Cosmedin, pro svět objevil zřejmě film Prázdniny v Římě s Audrey Hepburnovou a Gregory Peckem v hlavních rolích. Pro ty, kteří se stále nechytají – jedná se o masku představující pravděpodobně jednoho z pohanských bohů a v 1. století n. l. byla součástí antické fontány. Maska je vyrobena z mramoru, váží 1,2 tuny a její průměr je 175 centimetrů. Otevřená ústa boha lákají i hrozí: ruku vlož jen ty, kdo máš čisté svědomí. Lhář měl podle pověsti o tu ruku, již neopatrně, nebo častěji nedobrovolně do úst vložil, přijít. Takový antický detektor lži. Ale podle mého soudu stejně jako ty dnešní na opravdové lumpy a lháře nefungoval, protože lež neumí zakrýt jen ten, kdo si je své nepravosti vědom a – třeba jen v hloubi duše – se za ni stydí. Nebo ten, kdo věří v cosi, co ho přesahuje, co je nad ním a bude jeho počínání soudit. Jenže tenhle druh lidí je nejspíš před vyhynutím. Dovedete si představit třeba debatu politiků, jimž všem chybí alespoň jedna ruka, ale spíše obě? Od jisté doby se totiž lži říká alternativní pravda a podle všeho by měla být přijímána v zastoupení pravdy. Navíc – stejně není na světě cosi jako absolutní pravda, o tom už jsme tady i psali. Pravda ale je, že na stránkách dnešního vydání Zory se dočtete o již zmíněném studu, který je podle autorky příspěvku rodným bratrem strachu. Tak nevím. Zato vím dost přesně, že o oslavách 25 let existence SONS jsem napsal jenom a pouze SVOU pravdu – každý, kdo tam byl, si o celé akci může myslet a vnímat jiný, svůj a jedinečný dojem. Což je hlavní krásou zážitků vyvolaných uměním, a to nejen hudbou či zpěvem. Uměním ve smyslu umět, třeba i „jen“ něco uspořádat. Protože cokoli umíte opravdu dobře, je uměním, z čehož tím největším je umění žít. Pokud vám do něj zapadá i četba Zory, děkuji vám za celou redakci a doufám, že s námi budete zkrášlovat svůj život i nadále. Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně 16. června 2021 dovršila Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých 25 let své existence. Oslava výročí proběhla za podpory Rotary Klub Praha City dne 6. 6. v Sovových mlýnech na pražské Kampě. Ale nejen tam. V Jičíně slavili výročí 16. 6. "kávou poslepu" v místní kavárně Republika. Zájemce o historii spolku by mohl zaujmout mini seriál viceprezidenta SONS Rudolfa Volejníka s názvem "Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách". Najdete ho na sons.cz, ale na pokračování jsme ho vydali i v Zoře. A také se blíží prázdniny, čas výletů a rekondicí. S nabídkou jedné takové přichází pražské Komunitní centrum Vrchlická. Uskuteční se ve dnech 13. až 18. 7. v hotelu Mas v Sezimově Ústí. Zaplatíte za ní 4400 Kč, vodicí pes je zdarma. Máte zájem? Pište na: machackova@sons.cz nebo novotny@sons.cz. Centrum upozornilo též na prodloužení akce střelecký KC Covid Cup, a to do konce června. A také vás zve na pravidelná pingpongová odpoledne. Kdy? Každé úterý od 16.00 do 18.00 hod. Kde? V SONS ČR, Krakovská 21, Praha 1. Na všechny akce je nutné se předem zaregistrovat (tel.: 778 403 702 a 777 498 722, nebo výše uvedené e-maily). A od Karla Novotného ještě jedno upozornění. I letos se ve dnech 20. 5. až 6. 6. uskutečnil Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Proběhl převážně ve virtuálním prostoru, na platformě jedensvetonline.cz. Tady si můžete poslechnout i tři české dokumenty s audiopopisem. Členové OO Zlín zavítali 26. 5. do Vizovic. Nejprve vlakem, a poté 3 km pěšky. Cestou potkali Jelínkovu likérku, a neodolali. Nakoupili likéry i slivovici, a jako bonus dostali ochutnat sladkou meruňkovou pálenku. Vizovický zámek zatím navštívit nemohli, ale čokoládovnu ano. A když se poté rozpršelo? Honem na zahrádku restaurace u zámku. Setkat se, zasmát se s přáteli a znovu načerpat energii, tak tohle prý všichni potřebovali. Krásy Zámeckého parku v Lešné přitáhly v květnu členy OO Vsetín. Park je součástí zámku Kinských, rozkládá se na ploše 7 ha, a najdete tu množství stromů a keřů, i těch stoletých. Lze ho navštívit celoročně. Díky studenému jaru se kvetení opozdilo, a kvůli dešťům se vůně květů nelinuly tak silně. Ti s postižením zraku vnímali hmatem, sluchem, a trochu i čichem. V zámku poté v doprovodu milých průvodkyň navštívili výstavu bankovek a mincí. Na výlet vyrazili i členové OO Opava. Jen 12 km od jejich města, do Nového Dvora – Arboretum. Protože komentované prohlídky o více lidech ještě nejsou povoleny, procházeli se lesoparkem po malých skupinkách. Užívali si vůně květů, která se i tady o pár týdnů opozdila, švitoření ptáčků, teplé počasí, i možnost setkat se a popovídat si. OO Kroměříž upozorňuje na akci „Neslýchaně zábavný večer“. Jeho VI. ročník bude vyvrcholením „Týdne sluchově postižených ve Zlínském kraji“. Proběhne v pátek 24. 9. 2021 od 17.00 hod. v Domě kultury Kroměříž. Moderátorem akce bude Aleš Cibulka. Vystoupí Petr Kolář, Dasha, Hana Holišová, Lukáš Pavlásek, Karel Gott revival Morava, bubeník Hanz Sedlář a děti ze skupiny Dance power Kroměříž. Písně budou umělecky tlumočeny do znakového jazyka. Zájemci, hlaste se co nejdříve na odbočce. Počet vstupenek je omezen. Cena vstupenky je 450 Kč, členové odbočky hradí 225 Kč. Členové OO Olomouc si velmi váží spolupráce s bratry kapucíny, kteří pro ně pořádají benefiční bleší trh. Kde? V podzemí pod terasou kapucínského kláštera u kostela Zvěstování Páně v Olomouci. Kdy? Každý všední den od 1. 6. do 24. 9. 2021, v čase 15.00 až 17.00 hod. OO Olomouc dále publikovala „Důležité informace č. 18/2021. Vybíráme několik zajímavostí. Plánujete cestu do zahraničí? Navštivte stránky: mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/tiskove_zpravy/x2020_04_25_rozcestnik_informaci_k_cestovani.html. Najdete tu podmínky pro vstup do jednotlivých zemí i podmínky návratu do ČR. A pozor, každým týdnem se mění. A ještě poštovní služba „Mezi námi“. Jde o nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější způsob doručování mezi fyzickými osobami. Stačí zásilku zadat do mobilní aplikace a zanést na jedno ze 4000 podacích míst. Více na mezinami.zasilkovna.cz. Nelení ani členové OO Semily. V červnu podnikli hned 3 výlety. 3. června zavítali do muzea ve Vysokém nad Jizerou, 10. června vyrazili na výstavu bonsají do Chuchelny, a 17. června zdolali Cimrmanovu nejnižší rozhlednu u Nouzova. 24. bude ještě přátelské posezení s opékáním u Bumbalky. OO Semily publikovala rovněž pozvánku na výlet do Českého ráje s názvem „Český ráj to (nejen) na pohled“. Kam to bude konkrétně? Do Klokočí a Klokočských skal. Členům OO Kyjov se 20. května podařilo po delším odkládání přivítat jaro a otevřít studánku Bezdynku. Vydali se k ní z nádraží v Jestřabicích. Na místě opekli a snědli přinesené dobroty, nejstarší účastník pronesl slavnostní odemykací řeč, zazněl sborový zpěv a všichni obdrželi upomínkový list. Víte, že kraj Provence najdete i na jihu Moravy? Konkrétně na Kyjovsku, u obce Koryčany. Členové zdejší OO si s průvodkyní prohlédli venkovní část barokního zámku, který se v této době opravuje. I ve zdejší zámecké zahradě krásně voněly květiny. V anglickém parku pak bylo možné obdivovat vzácné stromy, broukoviště a zimoviště pro hmyz. Ve svahu nad obcí odhalili starodávný židovský hřbitov, kulturní památku chráněnou státem. Ústřední autobusové nádraží Brno Zvonařka má nový kabát. Také o tom informovala OO Kyjov. Změnilo se číslování nástupišť, přibyla cesta středem nádraží i výraznější osvětlení. Jak to budou vnímat lidé s těžkým postižením zraku? Pro ně je třeba vše do detailu popsat. V Brně se toho ujal Josef Konečný. A byl také hostem květnové online besedy v OO Kyjov. Během diskuze účastníci nalezli i jednoduché řešení odstranění bariér v číslování nástupišť. Josef zareagoval, a ihned druhý den jednal. Své časopisy a zpravodaje v červnu vydaly OO Vsetín (Zpravodaj Sonsáček), Opava (Informátor), Semily (Dorášek), Olomouc (informátor), Kroměříž (Informátor), Jihlava (Pohoda) a Vrchlabí (Časpis). Antonín Vraný # Zpráva z 20. zasedání Republikové rady SONS mezi léty 2016 a 2021 V pátek 4. června 2021 se setkáváme od května 2016 již po dvacáté a potřetí on-line. Za tento nezáviděníhodný rekord nechť nás ctěné čtenářstvo nepeskuje – už dvakrát jsme svolali desáté celostátní shromáždění (poprvé na květen 2020 a pak v říjnu téhož roku), jenomže virus nás pokaždé dostal. Tak snad na potřetí – a držte nám všichni palce, ať se to povede. Takže jak z veskrze optimistického úvodu vyplývá, Republiková rada SONS svolává naše celostátní shromáždění nikoli na tři dny a nikoli do Tábora. Nechme promluvit její téměř jednomyslně přijaté usnesení: „V souladu s čl. XV. odst. 4) Stanov svolává Republiková rada odložené X. celostátní shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaného spolku, na pondělí 30. a úterý 31. srpna 2021 do Pardubic.“ Rada podrobila pečlivému přezkoumání celou původní koncepci třídenního shromáždění a ve shodě s literou stanov prodloužila do 31. července lhůtu, ve které se mohou hlásit další uchazeči na funkce statutárních představitelů SONS, členů Republikové rady a členů Republikové kontrolní komise. Nedílnou součástí přípravy shromáždění je i přísné dodržení všech vládních protiepidemických opatření v zájmu všech, kdo do Pardubic na srpnové sněmování pojedou. Toto monotematické zasedání RR prezident uzavřel pozváním na setkání k 25. výročí vzniku SONS na nádvoří Sovových mlýnů na Kampě v neděli 6. června odpoledne. O této zdařilé akci bohaté na kulturní vystoupení nevidomých umělců a umělkyň Zora jistě přinese podrobnou zprávu. A mně nezbývá než vyslovit přání, abychom naše vítězství nad pandemií oslavili důstojným celostátním shromážděním hodným pětadvacátých narozenin našeho spolku. Rudolf Volejník # Byl jsem na pětadvacetinách „Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych Vás pozvala na oslavu 25. výročí založení našeho spolku,“ stálo na pozvánce. Šlo o víkend, a to já většinou mám dávno rozplánováno, co budu kdy dělat – u nás doma se prostoje netrpí. Čtu dál: „Akce, která se koná za podpory Rotary Klub Praha City, proběhne v Sovových mlýnech na pražské Kampě v neděli 6. 6. 2021 od 13 do 17 hod.“ No, v neděli odpoledne, to by mohlo projít…, dumám. Až mě vyděsilo, když můj návrh byl přijat snad až radostně. „Prostě přijedeme do Prahy už v neděli, kocour bude muset vydržet,“ pravila paní. Trochu jsem ji podezíral, že záhonky může jedno půldne oželet. Navíc když v té době bylo počasí jak na houpačce, a celé odpoledne bez deště se rovnalo výhře v tombole. „Ostatně“ – pravila navíc – „nebýt na oslavě pětadvacátých narozenin, to by nešlo ani v příbuzenstvu. Tím méně v organizaci, která vydává Zoru!“ A bylo rozhodnuto. Ještě tam stálo, v té pozvánce, že kulturní program byl připraven s paní Dagmar Filgasovou. To ovšem nebylo zapotřebí předesílat, když jste si přečetli seznam účinkujících. Ale poslechněte – co mě se týče, program s visačkou té nejlepší kvality! Ovšem – také podle pozvánky – „…kulturní program, kterým Vás provede Marie Tomsová“. Upřímně? Opravdu skvělé, až na to moderování. Za nás se říkalo konferování, a aniž bych chtěl komukoli sahat do svědomí (konec konců paní Marie Tomsová je asi tak moje vrstevnice a tak nemám zájem bez příčiny zpochybňovat kvalitu sedmdesátníků jakékoli profese), až příliš často se to, co znělo z pódia, nepotkávalo ani se skutečností konkrétní, tím méně s fakty abstraktními. Myslím, že se nám nepodařilo zastihnout Marie Tomsové nejlepší období, anebo je živé pódium složitější, než televize? Když jsme dorazili my, paní moderátorka se právě srdnatě potýkala s názvem SONS. Až po čtvrthodině vyslovování Es O En Es se přeptala, jak to vlastně my vyslovujeme, ale ani to ji moc nezviklalo. Ty pomyslné tečky mezi písmeny ji zjevně fascinovaly. Ale program, který se jednou rozjede, má setrvačnost cisternové lodi a na řadě byl projev viceprezidenta SONS Rudolfa Volejníka. Na můj vkus by se hodilo o chloupek méně patosu, ale v daných kulisách a nastavené laťce – vyložený Václav Havel v americkém Kongresu. Pro našince sice neříkal nic až tak objevného, ale pro ostatní, například i pro hosty hlavního organizátora odpoledne, Rotary Klubu Praha, to mohl být užitečný, navíc pro svoji stručnost i vítaný vstup. A kdyby věděli, co je čeká, asi by řečníka vytleskali k opakování. Na pódium totiž moderátorka pozvala hlavní cvičitelku vodicích psů ze Střediska výcviku vodicích psů SONS z Jinonic – a začaly se dít věci! Tedy – věci se děly normálně, Kristýna Schwarzová, vedoucí výcviku, přišla na akci s rok a půl starým hnědým labradorem Cedrikem, který si okamžitě získal srdce a obdiv všech návštěvníků. Předvedl několik povelů z 34 základních, které musí pes zvládnout, aby složil zkoušku vodicího psa. Cedrik je necelých pět měsíců ve výcviku, svojí úlohy se zhostil úspěšně, mám však pochybnosti, zda tomu porozuměla i moderátorka. Cedrikovi ale zřejmě nevadila tolik jako mně. Trocha oficialit… Nezačal jsem ovšem oficiálním zahájením, hned v úvodu programu se totiž slova ujal MUDr. Ilja Chocholouš, bývalý guvernér Rotary, distriktu Česko a Slovensko pro rok 2019/2020, který představil činnost organizace. Později odpoledne pak JUDr. Lenka Deverová, nastupující prezidentka Rotary klubu Praha City, slavnostně předala dva desetitisícové šeky. Jeden si převzala Pražské organizace vozíčkářů, druhý byl určený pro SONS. Tenhle šek si převzala paní Alžběta Suková, vedoucí prodejny tyflopomůcek, neboť částka bude využita na podporu realizace projektu E-SHOP – TYFLOPOMŮCKY. Rotary klub Praha City, za laskavé podpory a spolupráce Nadace Jana a Medy Mládkových a Musea Kampa v Praze, pozval na nádvoří Sovových mlýnů na Kampě širokou veřejnost, kulturní rozměr byl však evidentně záležitostí SONS. Jmenovitě Dagmar Filgasové, pro niž to po roce čekání byla příležitost oživit svoji kandidaturu na pozici prezidentky SONS. Omezení způsobená pandemií sice ji samotnou tolik neomezovala, v té době zviditelňovala SONS i sebe hned několika projekty ve virtuálním prostředí, ale i tak si zjevně užívala osobních setkání. Většina vystupujících umělců byla navíc z „její“ Moravy, a lze jen potvrdit, že jak Alena Terezie Vítek, tak KyklopBand a posléze i Ráchel Skleničková s Michaelou Blažkovou, jsou skutečnými muzikantskými esy nejen v komunitě nevidomých. První jmenovaná, vystupující sólo i v duetu se svou žákyní, jejíž jméno mi vypadlo, zato její zpěv mi lahodil skoro více než učitelčin, oprášila spoustu písní ze zlatého fondu muzikálových melodií a bylo víc než příjemné je obě poslouchat. Ovšem pak přišel KyklopBand a letmý pohled do publika třeba při hitu mého dětství – Popokatepetl twistu – odhalil, že nejen všechny ženy a dívky, ale i někteří muži se podvědomě, ale o to spontánněji začali pohybovat do rytmu. Kyklopové si prostě Kampu podmanili. …letmé shrnutí Zvuková střelba pro nevidomé, nácvik chůze s bílou holí, psaní Braillova písma na Pichtově psacím stroji, hry pro zrakově postižené a mnoho dalšího bylo samozřejmou součástí prezentace SONS, stejně jako možnost seznámit se s tyflopomůckami pro nevidomé a slabozraké nebo si koupit kalendář s vodicími psy na příští rok. Nadace Krása pomoci, která byla další ze součástí odpoledne, připravila zajímavou aktivitu ve formě malování na textil. Museum Kampa nabídlo pozvánku na aktuálně probíhající výstavy uměleckých děl z oblasti malířství a sochařství, Letní scéna Musea Kampa pozvala návštěvníky na zbrusu novou divadelní hru Werich!, kde se na jevišti ve vášnivé debatě objeví „mladý Werich“ v podání Vojty Kotka, se svým „životem již otřelým Werichem“, kterého ztvární Václav Kopta. Toto představení se hraje od 14. června po celé léto a koncem srpna se na scénu vrátí i loňská velice úspěšná hra Meda, kde Tatianu Dykovou (Vilhelmovou) v roli Medy Mládkové vystřídá neméně skvělá herečka Tereza Voříšková. Obě představení si mohou užít i lidé se zrakovým postižením, protože i samotný poslech představení je prý uchvacující. Věřím. Je to tak, prostředí na nádvoří Sovových mlýnů má to, čemu se říká Genius Loci neboli duch místa. Ozvučený uměním nevidomých i vidoucích umělců o to silněji působí, ty by jistě potvrdili i všichni hosté. Nechci z toho dělat jmenovačku celebrit, stačí zmínit, že celé vedení SONS i oba potenciální prezidenti přišli, stejně jako řada kolegů z Krakovské, kteří se zasloužili o hladký chod her, střelby, osvěty a také celého programu. Za ten patří hlavní dík vedle jmenované Dagmar Filgasové i celému týmu Alternativních zdrojů. Kdo ví, třeba se SONS pod novým vedením stane i uměleckou agenturou. Hrad pod rukama Jen tak na okraj události, ale co do významu rovnocenná informace: dne před oslavou pětadvacetin, takže vlastně v jejich rámci, se odehrálo odhalení haptického modelu Pražského hradu, který od té chvíle informuje nejen nevidomé o podobě celého areálu. Referovala o něm i ČTK, která se jinak na akce SONS moc nehrne. „Na pražském Slovanském ostrově je nově umístěn hmatový model Pražského hradu. Sloužit má především nevidomým a slabozrakým návštěvníkům, osahat si ho ale může kdokoliv. Model, který je prvním veřejně přístupným v hlavním městě, dnes před polednem (5. 6. – pozn. red.) slavnostně odhalili zástupci Rotary klubu, Prahy 1 a Sněmovny.“ Plus prezident SONS Václav Polášek, dodáváme my. Stejný model je nově také ve vstupní bráně Lobkovického paláce na Pražském hradě. Podle vyjádření Václava Poláška, prezidenta SONS, reportérovi ČTK, model přiblíží lidem, kteří nevidí, věci, které si nemohou představit. „Člověk, který normálně vidí, v zásadě obsáhne nějaký prostor. A člověk, který nevidí, ten prostor neobsáhne. Pro nevidomé lidi je i vysvětlení nějakých tvarů složité, zvláště pro ty, kteří jsou nevidomí od narození. A proto jsou takovéhle modely důležité, protože oni si lépe představí realitu,“ řekl ČTK Polášek, který si model hned vyzkoušel. Václav Senjuk za přispění Lucie Markové, Radka Švába a Lenky Kreidlové # POZVÁNKA: Temná kavárna v Hradci Králové Obecně prospěšná společnost Tyfloservis ve dnech 21. až 23. června opět otevře temnou kavárnu. Kavárna bude otevřena v Soukromém hudebním klubu č. p. 4 na Velkém náměstí jako součást doprovodného programu mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. Návštěvníkům zprostředkuje zážitek z pobytu ve tmě spojený s konzumací nápojů a drobného občerstvení. Dále setkání s nevidomými a slabozrakými lidmi, kteří budou v kavárně obsluhovat a také povídat o svém životě. Kavárna bude otevřena od pondělí do středy od 14 do 21 hodin na adrese Velké náměstí 145. Návštěvníci do ní mohou vstoupit vždy v celou hodinu. Už do kavárny půjdou s klapkami na očích, které si sundají v podzemních prostorách. Zde stráví necelou hodinu v úplné tmě. Kavárna bude otevřena dle platných vládních nařízení spojených s provozem pohostinství. Místa je možné dopředu rezervovat na telefonním čísle 608 572 340. „Návštěva temné kavárny nabízí vidícím lidem nevšední zážitek, kdy se ocitají v úplné tmě, aniž by měli na očích tmavé brýle, které si mohou při prvním zaváhání či nejistotě sundat. Zjistí, že v dané situaci je všechno trochu jinak, než byli doposud zvyklí. Pro návštěvníky je to obvykle zážitek na celý život“, uvádí ThDr. Eva Machová, Th.D., ředitelka společnosti. Pondělní program kavárny nabídne setkání s nevidomým Jiřím Mojžíškem, programátorem, muzikantem, hercem a sportovcem, který zkouší různé sportovní aktivity a možnosti jejich zvládnutí bez zraku. Také je tvůrcem kompenzačních pomůcek, hmatových obrázků a hraček pro zrakově postižené a autorem povídek o nevidomých a pro nevidomé. Úterním hostem kavárny bude nevidomý Matěj Žaloudek, kterého lze představit jako právníka, youtubera a blogera, milovníka hudby a dobrého humoru. Ve středu trojici zajímavých osobností z řad nevidomých lidí doplní Pavla Kovaříková Valníčková, pedagožka a terapeutka, která se věnuje poradenství a vzdělávací činnosti v tématech života s těžkým zrakovým postižením. Je však také výtvarnicí a bývalou vrcholovou sportovkyní, která získala řadu medailí ve světových soutěžích a na paralympiádě. Daniela Morávková # RETRO: Stoletá Zora také o jednom z nás Vynález slepce elektrotechnika Slepý elektrotechnik Jindřich Nosek v Berouně vynalezl přístroj, kterým je naprosto znemožněno zcizování elektrického proudu spotřebiteli. Pokusy, prováděnými před odborníky, se ukázalo, že proud, připojený k přístroji, přestal ihned fungovati, jakmile na př. byla předepsaná žárovka vyměněna za žárovku vyšší svítivosti. Vynálezce hodlá svůj vynález sám zužitkovati, jakmile se mu dostane nezbytné finanční pomoci. Nosek přišel o zrak neštěstím již ve čtvrtém roce. Nicméně v pozdějších letech navštěvoval školu a vychodil nejen obecnou, nýbrž i měšťanskou školu s velmi dobrým prospěchem. Učil se počtům z paměti, psaní na stroji, darovaném správě školy Klárovým ůstavem, čtení knih pro slepce, dále zeměpisu a dějepisu. Se zvláštním zájmem naslouchal přednáškám přírodozpytným (zvláště o elektřině). Po návratu ze školy okamžitě dělal zdařilé pokusy elektrotechnické. Vychodiv školu vrhl se s celým zápalem na soukromé studium tajů elektrotechniky. Jeho otec mu zaopatřoval odborné knihy, jež mu otcův učedník předčítal. A mladý Jindřich stále cosi kutil. V 17 letech již prováděl bezvadné instalace domácích telefonů, bezpečnostních zvonění atd. Věrnou společnicí a předčitatelkou odborných knih je mu jeho žena a více než to: je mu přítelkyní, která sleduje celou jeho činnost se zájmem daleko víc než odborným. Jako celé řadě jiných lidí postižených neštěstím, tak i Noskovi se všech stran na místě pomoci byly kladeny balvany v cestu. Poněvadž neměl „papírové“ kvalifikace, bránilo se mu v jeho snaze vyspěti na vynikajícího odborníka. Až se mu podařilo, že byl podroben několika odborným zkouškám u předních pražských firem elektrotechnických, na základě kterých mu byla pak udělena cestou dispense koncese elektrotechnická. Nyní, kdy má za sebou již celou řadu vynálezů (zdokonalení elektrických žehliček se spotřebou daleko menší energie než u dosavadních, nový praktický způsob vypínačů apod.), nalezne však ne překážky, nýbrž jistě pomocnou ruku. Přejeme mu mnoho zdaru! Zde tedy končí stručná informace o panu Noskovi, šikovném chlapíkovi! Jelikož se stal heslem vTyflopedickém lexikonu jmenném, mohu sdělit, že se narodil v Berouně 1883. Jeho vynález, v článku zmíněný, se ocitl na výstavě v Gentu, kde dostal čestné uznání a byl publikován i v zahraničí. Proti energetickým šmejdům, byť zas na jiný způsob, tedy bylo nutno bojovat už od počátku užívání elektřiny. A ještě bych přidala něco málo k tlustému svazku stoleté Zory samotnému: Je v tvrdých černých deskách, asi 12 centimetrů silný, bez dvou deka dvě kila vážící. Jen pro znalce bodového písma nutno sdělit, že ou se ze všech písmen během času měnilo nejvíce. Tehdy jako dnešní dlouhé ó, body 2 5 6, které se psalo bez čtvrtého bodu, tedy jako ono (dnes dvouhláska) tehdy ou. A ch, což vydrželo dlouho, se psávalo bez třetího bodu. Snad napsáno dost srozumitelně? A přejdu-li na svoje oblíbené téma, tak mne překvapuje, kolik existovalo básníků, jejichž jména něco říkají jen skutečným znalcům. Důkazem toho, že bylo saháno i k těm známějším, je i báseň Bezručova: Červený květ Za temným oknem, v květníku sivém hrubý a špičatý mračil se kaktus. Jednoho jitra červený z lodyhy vyrazil kalich, červený květ. Byl u nás básník, co jiné měl oči, co měl rád vonné a nádherné růže. Distichem zvučným pochválil růži a odsoudil pyšně ten rudý květ. Jsou duše drsné, co samy šly žitím, hroty a ostny je zalily vrchem. Co měly v srdci, kvetly-li jednou, a kvetly-li v noci, hleď, rudým květem. Touto posmutnělou chvilkou poezie se dnes loučí s oním archaickým svazkem Eva Budzáková # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 07/2021 V článku na první prázdninový měsíc roku 2021 se budeme věnovat těmto tématům: - Douška k nahlížení do katastru nemovitostí, - osvobození od rozhlasového a televizního poplatku, a - postoj SONS k návrhům novel zákona o sociálních službách. Úvod článku věnujeme poopravení informace z článku minulého; ne že by se kolegyně Václava Baudišová, když informovala o změně podmínek pro nahlížení do katastru nemovitostí, dopustila nějakého omylu, ale zkrátka vývoj je velice překotný, co platilo minulý měsíc, nemusí platit v měsíci následujícím. Přesně tak je tomu s anonymním nahlížením do katastru nemovitostí. Český úřad zeměměřický a katastrální, který katastr nemovitostí vede, ustoupil tlaku veřejnosti a od svého plánu od června t. r. neumožňovat anonymní nahlížení do katastru upustil. I nadále tak bude možné bez přihlášení aplikaci Nahlížení do KN užívat, ovšem pro nás, zrakově postižené to má jedno ale: tím je návrat k zabezpečení anonymního nahlížení pomocí tzv. Turingova testu, známého pod zkratkou CAPTCHA. Doufejme, že CAPTCHA bude opatřena i možností spuštění přečtení potřebného kódu hlasem. Pro pohodlný přístup těžce zrakově postižených osob do katastru nemovitostí se mi však jeví jako doporučeníhodná alternativa přihlášení pomocí elektronické identity, která nabízí hned několik způsobů přihlašování, z nichž uvedu tři základní: - občanský průkaz s aktivovaným kontaktním elektronickým čipem vydaný po 1. 7. 2018 - NIA ID – státem zdarma poskytovaný identifikační prostředek založený na kombinaci jména, hesla a SMS kódu, dříve označovaný jako uživatelský účet, OTP či UPS - mobilní klíč eGovermentu – státem zdarma poskytovaný identifikační prostředek, který představuje využití přihlašování bez potřeby zadávání dalších ověřovacích kódů Využitelné budou i další způsoby elektronické identifikace, jako např. bankovní identita. V případě potřeby opakovaného nahlížení do katastru nemovitostí se vám pořízení nějakého způsobu elektronické identity určitě vyplatí a bude využitelné i pro další služby. Při anonymním přístupu bez identifikace uživatele aplikace Nahlížení do KN se bude tedy třeba vypořádat s CAPTCHou. Osvobození nevidomých posluchačů a diváků od rozhlasových a televizních poplatků Mnoho našich čtenářů je obeznámeno s faktem, že podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (z. č. 348/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jsou od poplatků osvobozeny: „osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou, pokud jsou osaměle žijící; osvobozeny jsou tyto osoby rovněž v případě, kdy žijí společně v jedné domácnosti“ Někteří nevidomí jsou však zaskočeni, když se na ně Český rozhlas či Česká televize obrátí s výzvou, aby se přihlásili k placení zákonných koncesionářských poplatků. Rozhlas ani televize pochopitelně nemohou vědět o vašem nároku na osvobození od poplatku, pokud jim tento nárok neoznámíte, a to formou čestného prohlášení. Povinnost platit poplatek má každá domácnost, v níž bydlí osoba, která je alespoň jeden měsíc držitelem (nemusí být přímo vlastníkem) rozhlasového či televizního přijímače. Za takový přijímač se nepovažuje mobilní telefon, ani osobní počítač. Jak se Český rozhlas nebo Česká televize dozví, kdo je poplatníkem? Odpověď je jednoduchá, každý, kdo přihlásí odběrné místo elektrické energie, je potenciálním poplatníkem, jak je upraveno ustanovením § 3 odst. 4 citovaného zákona: „Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy.“ Proto lze všem úplně či prakticky nevidomým, kteří žijí sami v domácnosti, popř. žijí v jedné domácnosti se stejně postiženými osobami, doporučit, aby samy aktivně Českému rozhlasu a České televizi oznámili, že mají nárok na osvobození od poplatku. Toto oznámení, jak bylo uvedeno, je možné učinit formou čestného prohlášení. K prohlášení je možné (zákon to striktně nevyžaduje a polooficiální informace získané na call centrech Českého rozhlasu a České televize se v tomto diametrálně rozcházejí) připojit jako doklad svého nároku na osvobození kopii průkazu osoby se zdravotním postižením (ZTP/P), je-li v něm uveden symbol prakticky či úplně nevidomé osoby. Pokud ne, pak by v případě nutnosti bylo možné nárok doložit např. potvrzením lékaře. Jak osvobození uplatnit? V tomto směru by nejjednodušší situaci měli mít ti, kdo využívají k platbám za různé služby SIPO (Soustředěné inkasní platby obyvatelstva), provozované Českou poštou, s. p. Jak Český rozhlas, tak Česká televize deklarují, že uživatelé služby SIPO mohou veškeré záležitosti týkající se koncesionářských poplatků řešit přímo na pobočkách České pošty, ostatní koncesionáři pak řeší vše kolem poplatků, včetně nároku na osvobození, přímo s Českou televizí, resp. s Českým rozhlasem. Zde jsou telefonní kontakty, kde lze přímo s místy k tomu určenými získat další informace: Call centrum rozhlasového poplatku: Tel.: 221 553 636 web: https://poplatek.rozhlas.cz/ Call centrum televizního poplatku: Tel.: 261 133 885 web: https://ct24.ceskatelevize.cz/media/1281098-informace-o-evidenci-poplatniku-televizniho-poplatku Pokud jste již obdrželi výzvu či sdělení k placení rozhlasového poplatku, je možné využít i on-line odpovědní formulář, najdete jej na tomto odkazu: https://zis-ext.rozhlas.cz/PagesAll/FormAcquisition.aspx Formulář čestného prohlášení pro osvobození od televizního poplatku z důvodu zde popisovaného jsem na webových stránkách neobjevil, pokud by kdokoliv potřeboval pomoci s formulací takového čestného prohlášení, může se s důvěrou obrátit na kteroukoliv sociální poradnu SONS ČR, z. s. Postoj SONS k novelám zákona o sociálních službách O potřebě novelizovat zákon upravujícího kromě jiného podmínky poskytování sociálních služeb, se již mluví dlouho. Vládní návrh novely se v meziresortním připomínkovém řízení objevil na přelomu let 2019 a 2020. V rámci tohoto připomínkového řízení jsme podpořili výhrady vznášené zejména námi založenou obecně prospěšnou společností Tyfloservis, jež směřovaly zejména do ekonomické oblasti zajišťování poskytování služeb, sami jsme navrhli trochu vizionářsky koncipovanou službu šitou na míru přímo nevidomým, s pracovním pojmenováním „„Zprostředkování vizuálních informací klíčových pro vedení samostatného života osoby se zrakovým postižením“. Domnívali jsme se, a jsme o tom přesvědčeni i nadále, že na trhu není dostatek služeb, které by dokázaly reagovat přímo na potřeby těžce zrakově postižených. Typicky jde o pomoc při školní přípravě dětí těžce zrakově postižených rodičů, která je (zvláště v nižších ročnících základní školy) bez vizuální kontroly neřešitelná. Dále jde o mnohé problémy související s používáním IT zařízení vybavených sice asistivními technologiemi, ale protože jde o poměrně složitá zařízení, potřebují nevidomí v této oblasti mnohem častěji pomoc a podporu, než je tomu u intaktní populace. Jde také o pomoc s orientací v dokumentech psaných běžným písmem (komunikace s úřady, lékařské zprávy, kontrola a pročtení informací na obalech potravin a léků ohledně jejich expirace, složení atd.). Ve výčtu činností by bylo možné pokračovat; současný zákon však pro potřeby osob s těžkým zrakovým postižením nabízí v zásadě jedinou „speciální“ službu, a to průvodcovskou a předčitatelskou službu, některé naznačené situace jsou částečně řešitelné v rámci jiných registrovaných sociálních služeb (osobní asistence, sociálně aktivizační služby, popř. sociální rehabilitace), nicméně by se nám jevilo jako ideální, kdyby zákonodárce v budoucnosti vedle průvodcovské služby nadefinoval ještě jednu službu designovanou speciálně pro osoby s těžkým zrakovým postižením. Vládní návrh novely však narazil na stovky připomínek z mnohem významnějších připomínkových míst, zejména z Ministerstva financí, vše nasvědčovalo tomu, že vládní novela nemá šanci projít Poslaneckou sněmovnou; ovšem začaly se objevovat různé poslanecké iniciativy, které obvykle převzaly nějakou méně kontroverzní část z vládního návrhu, připsáno bylo to, oč jejím autorům šlo zejména, a návrh byl vyslán do legislativního procesu. Jednou z těchto iniciativ je i poslanecký tisk č. 1043. Hlavní motivací tohoto návrhu patrně bylo navýšení limitů poplatků za sociální služby, protože novela počítala s tím, že od ledna 2022 by současné limity stouply o 20 %, dále byl navržen automatický valorizační klíč pro zvyšování limitů. Tento valorizační mechanismus však nebyl nijak navázán na příspěvek na péči, takže by mohlo docházet ke snižování dostupnosti sociálních služeb, což jsme nevnímali jako správné. Veliké rozpaky vzbudilo i slučování pečovatelských služeb a služeb osobní asistence do služby jediné, stejně tak mělo dojít ke sloučení domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem do domovů sociální péče. Z úzkého hlediska nás zrakově postižených jsme tyto slučovací tendence nevnímali jako zcela negativní, nicméně jsme solidárně přijali argumentaci osob s jinými druhy zdravotního postižení a připojili jsme se (např. v rámci vyjádření Poradního orgánu veřejného ochránce práv) k negativnímu stanovisku k této novele. Vývoj kolem novely zákona o sociálních službách je dosti dynamický, uvidíme, jak nakonec zákonodárci rozhodnou. Luboš Zajíc # O čem se moc nemluví – Za co se stydíme? I. část Každý z nás se nejednou dostal do situace, kdy se za něco styděl. Stud nemusí být na člověku pokaždé vidět, ale většinou jsou jeho projevy zřejmé – např. člověk zčervená, klopí oči, nejraději by v tom okamžiku zmizel s povrchu země. Nejčastěji se tato emoce dostavuje, když se stane nepředvídatelná a zcela nevhodná nehoda – převržená sklenička červeného vína na bílém ubruse nebo na oblečení, na čepici hovínko od holuba a my nevíme, jak dlouho nás zdobilo, někomu spadly plavky na tobogánu a jiný má rozpárané kalhoty na místě, kam sám nedohlédne, tedy vzadu. Tyto situace jsou ale jednorázové, časem na takový trapas zapomeneme a jde se dál. Pocitu studu a provinění si můžeme všimnout u dětí a dospělých osob, dokonce i u některých domácích mazlíčků, zejména u psů a koček. Pes se tváří provinile, když něco zvorá. Takové změny chování zaznamenáme zejména u vodicích a asistenčních psů, pravděpodobně i u jiných služebních plemen. Kočka se stydí, když je špinavá, mokrá nebo když ji někdo ponížil, třeba v kocouřím boji o teritorium. Další důkazy nehledám, protože pro náš článek nejsou relevantní. Jsou důvody, pro které se stydíme po delší dobu, ne-li celý život. Jsem tlustá, vypadám jako socka, mám rozjívené děti, permanentní nepořádek v bytě, mám akné, malá prsa, velká prsa, nohy do O, nemám školy, trpím dyslexií, nemůžu dělat řidičák, manželka je šmudla, moje holka je o hlavu větší než jsem já, neumím hrát florbal. Stydíme se, že jsme zradili milující osobu, ukradli nebo si podvodem přivlastnili cizí věc. Stydíme se, že se nezdařil výkon, na který jsme chtěli být hrdí, stydíme se za závislost na alkoholu, jídle nebo návykových látkách. Stydíme se tehdy, když jsme vyloučeni ze skupiny nebo nás obviňuje svědomí. Kde se ale stud bere? Proč mi vadí, že se míjím s normou či normalitou? Kde se bere přesvědčení, že na sobě podle všeho nesu nějaké nejapné znamení, které člověka vyděluje z tzv. normální lidské společnosti? Existují snad jakési nestandardní úkazy na našem těle nebo chování, které způsobují, že se nemáme rádi a tak nás nemůže mít rád ani někdo jiný? Na kom vlastně záleží, že prožíváme hanbu, ať stále nebo kvůli momentální epizodě? Kdo stanovuje normu? Co je vlastně normální? Mnoho odborníků se zabývá tzv. normalitou osobnosti, ale za posledních dvě stě let, kdy se psychologie postupně stala vědním oborem, se nikomu nepodařilo jednoznačnou normu určit, protože zkrátka takový fenomén obecně neexistuje. „Nenormální“ tedy může být asi každý, kdo se liší. Jeden běloch v konžské vesnici není normální. Zrzek mezi Číňany není normální. Žena, která jde na ples a nemá na sobě nános make upu, není normální, ačkoliv žádná norma na líčení stanovena není. Když požádáte v suši baru o příbor, vzbudíte pozornost svou nepřizpůsobeností. Hubená kuchařka není normální a oplácaný hráč tenisu jakbysmet. Nevadí, že každý z těch jmenovaných „nenormálních“ se ve své skupině nijak neliší. Jakmile ale opustí svůj sociální dvoreček, začne si připadat nepatřičně, stydí se za svůj vzhled nebo zvyklosti, má pochyby o své přijatelnosti. Přestává se mít rád a necítí se ve své kůži. Jako by existovala nějaká forma, kterou jedinec musí přesně naplnit, aby byl schopen nepozorovaně splynout se svým okolím. Pokud se mu to nedaří, celý život hledá, jak unést následky své originality. A tato cesta není pro každého lehká a přirozená. Často se stává, že v plném rozvinutí osobnosti překáží stud, který je rodným bratrem strachu. Udělejme si malý výlet do pradějin lidstva. Připomeňme si biblický ráj, v něm spokojená zvířata, kvetoucí rostliny, chutné plody a ideální lidstvo představované Adamem a Evou. Dokud tito první lidé nezačali konzumovat zakázané ovoce vševědoucnosti, neměli problém. Komunikovali bez zábran se Stvořitelem, stejně jako možná s ostatními lidmi svého druhu. Chodili přirozeně nazí a nic neskrývali, ani svá těla, ani své činy. Žili, milovali se a množili v prostředí lásky a bezpečí, Každému byli na očích a přesto nezažívali pocity viny ani nepatřičnosti. Ideální stav trval do chvíle, než se začali kamarádit s Pokušitelem tehdy převlečeným za hada. Nechali se od něho navigovat nesprávným směrem. Ten směr se jmenuje lež, nerespektování, svévole, neposlušnost a především nutkavá potřeba všemohoucnosti neboli omnipotence. Když zbourali dosavadní principy láskyplného a bezpodmínečného přijetí, když se tedy dozvěděli o existenci dobra a zla, první, co prožívali, bylo vědomí nepřijatelnosti a studu. Hanba a pocit viny. A tehdy se poprvé začali obávat, že nejsou normální. Napadlo je, že nejlépe bude ukrýt svou nahotu a vlastně, schovat se úplně před svým Stvořitelem a šéfem ráje. A to samozřejmě nikam nevedlo. Stud, hanba a strach se staly novou výbavou lidstva. Od narození jsme součástí pokaženého světa, který je složitý, těžko pochopitelný a ne vždy přátelský. Od prvního nádechu nás tento svět formuje, a to prostřednictvím nejbližších osob. Mnozí lidé žijí v nebetyčném a velmi nebezpečném omylu, že co se dítěti stane v raném dětství, když si ještě nic nemůže pamatovat, mu neuškodí. Opak je pravdou. Když John Bowlby v roce 1969 publikoval teorii rané citové vazby (attachementu) a s Mary Ainsworthovou pak specifikoval typy této vazby, způsobil tím v psychologickém světě doslova revoluci. Teorie totiž ukazuje, že láska pečující osoby a jistota bezpečí, které dítě od nultého do zhruba čtvrtého roku věku prožívá, jsou naprosto zásadní, protože je formují pro zbytek života. Bowlby ukázal na rozdílné varianty chování primární pečující osoby (nemusí to být matka). Podle toho, jak pečující osoba poskytuje (nebo neposkytuje) dítěti lásku a bezpečí, se jeho pocit přijatelnosti nebo nepřijatelnosti objevuje a spolu s dítětem roste. Přímo úměrně s vědomím přijatelnosti roste sebedůvěra a spokojenost. Naopak, dítě nemilované a nejisté prožívá pocit viny, studu a strachu. Jde o přijetí? Psychologie nám předkládá čtyři způsoby přijetí a nepřijetí dítěte od nejranějšího věku: 1. Bezpečná citová vazba vzniká, když má dítě naplňované všechny biologické i citové potřeby, učí se, že svět je místo, které může bez obav prozkoumávat, protože "jeho člověk" je blízko. V dospělosti to bude citově stabilní, zralý, vnitřně jistý člověk s dostatkem lásky na to, aby ji mohl poskytovat dál. Má šanci předat ji vlastním potomkům s výhledem na pokračování odolné generace schopné lásky a uvědomění si vlastní hodnoty. 2. Vyhýbavá vazba vzniká, když matka o své dítě sice dobře biologicky pečuje, ale citově ho odmítá – dítě se naučí lásku nevyžadovat, protože jiná osoba, která by roli matky nahradila, není v dosahu. Roste z něj nezávislý jedinec s velkými problémy v citové oblasti a s omezenou schopností reagovat na citové potřeby druhých. 3. Úzkostně ambivalentní vazba vzniká, když nejsou reakce matky konzistentní, láska je podmíněná chováním dítěte. Malé dítě není schopné vysledovat, čím si laskavé nebo nelaskavé chování matky zasloužilo. Necítí se být přijaté, a proto se marně učí dělat všechno, aby si chvíle matčiny laskavosti zasloužilo. Roste z něj člověk bez vědomí vlastní identity a hodnoty, cíleně a zbytečně se snažící hledat přijetí ve vztazích. Stane se však jen to, že sám nebude schopen hlubokého vztahu ke svým dětem ani k dospělým. Prostě, není kde brát. 4. Vazba dezorganizovaná vzniká, pokud je rodič zároveň zdrojem bezpečí i ohrožení, vyskytuje se u dětí psychicky labilních rodičů, např. neurotických nebo s poruchou osobnosti. Také se objevuje u týraných a zneužívaných dětí, vyznačuje se destruktivním dopadem na celý zbytek života dítěte a jeho okolí. Překonat pocit vlastní nepřijatelnosti získaný v raném dětství je sice možné, ale vyžaduje to rozpoznat problém a následně dlouhodobě vyvíjet velké úsilí a permanentní budování sebedůvěry i důvěry v lidi. Málokdy se daří bez odborné podpory a lásky blízkých osob najít svou hodnotu, nestydět se za sebe, za svou existenci. Kdy se člověk začíná stydět? Kolem třetího roku se dítě, které je vychováváno běžným způsobem, stydí za znečištěné oblečení, když nestihne vykonat svou potřebu na wc nebo nočníku. Později se stydí za umatlané oblečení nebo obličej od jídla. Starší dítě se stydí za svůj vzhled, za neúspěch ve škole, později za to, že nemá nejnovější model mobilu nebo sportovního vybavení, srovnává se se svými vrstevníky a spolužáky nejen ve výkonech, ale i ve značkách oblečení. Spolu s pubertou vzniká i stud za vlastní rodiče, kteří nejsou podle jeho představ. Jako dospělý se může cítit zahanbeně už pro tisíc důvodů, z nichž některé jsou malicherné, jiné závažnější. Vrcholem pocitu hanby je, když se dospělý rodič stydí za své postižené nebo tlusté dítě, když se stydí za své povolání nebo opět za své nemohoucí rodiče, kteří jsou závislí na péči druhých. V časech všeobecné prosperity se mnozí stydí za svou příslušnost k méně bohaté třídě. Tyto pocity nenáležitosti někteří přeznačují pořizováním si luxusního zboží na dluh, vybavením bytu okázale drahými předměty a spotřebiči. Jiní nakupují drahé oblečení, doplňky a boty, které mají zamaskovat nepřijatelnou ekonomickou kategorii. Zaměřme se na pocity studu, které prožívají mnozí z nás, tedy lidé s nějakým stupněm ztráty zraku. Většinou není rozhodující, zda je člověk nevidomý nebo slabozraký. Známe osoby s kompenzovanou silnou vadou zraku. Problém je, že kompenzace této poruchy spočívá v nošení neobvykle silných brýlí, které jsou nápadné a vzbuzují všelijaké nemístné dohady na úkor vzhledu nebo duševních schopností jejich nositele. V současné době lze v častých případech aplikovat místo silných brýlí kontaktní čočky, ale ne vždy je to možné. Obrovská psychická zátěž, často na úrovni traumatu, přichází s nečekanou a náhlou ztrátou zraku, a to převážnou nebo úplnou. Člověk, kterému zůstaly jen nepatrné zbytky zraku anebo se ocitl v neproniknutelné mlze či tmě, prožívá nejen šok ze ztráty nabytých dovedností a samostatnosti, ale stydí se za sebe v dosavadním zaměstnání, v sociálním prostředí, na které byl zvyklý, je zcela paralyzován v celém spektru svého společenského vlivu a postavení. Žije v přesvědčení, že jeho osobnost ztratila svou hodnotu a integritu. pokračování Dr. Jaroslava Novotná # ZDRAVÍ: Žlučníkový záchvat vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc Žlučník je malý orgán hruškovitého tvaru, který je umístěn pod játry v oblasti pravého podžebří. Jeho úlohou je skladovat žluč. Když potrava odchází ze žaludku, žlučník se stáhne a žluč odteče do tenkého střeva. Tady pomáhá rozkládat tuky a vstřebávat vitamíny v tucích rozpustné, tedy A, D, E a K. Žlučníkový záchvat (biliární kolika) postihuje pacienty nejčastěji večer a po konzumaci tučného jídla. Projeví se ostrou bolestí či křečemi v pravém podžebří. Trvají několik minut až hodin, střídavě zesilují, brání pacientovi sedět i ležet, a zhoršují se při pohybu. Bolest často vyzařuje do zad, pravého ramene a mezi lopatky. Objevuje se ztvrdnutí břicha, nevolnost, zvracení, horečka či zimnice, žluté zbarvení očí i tmavá moč. Pokud jste záchvat jednou prodělali, existuje vyšší pravděpodobnost jeho opakování. K nejčastějším příčinám koliky patří žlučové kameny. Když zablokují odtok žluči ze žlučníku nebo přehradí žlučové cesty, dochází k hromadění žluči a k tlaku na okolní tkáň. Jakmile se zablokované cesty uvolní, pacientovi se obvykle rychle uleví. Odtoku žluči může bránit i větší množství písku nebo bahna, které vzniká tehdy, pokud je žluč příliš hustá. Dalšími příčinami mohou být záněty, nádory, nepohyblivost žlučových cest či polypy ve žlučníku (stopkovité útvary na stěnách žlučníku). Žlučníkový záchvat je urgentní stav. Nečekejte a volejte lékaře. Podá vám injekci proti bolesti, případně proti zvracení a nevolnosti. Před další léčbou pak zjišťuje příčinu záchvatu. Základem je vyšetření krve, a provedení jaterních testů. Přítomnost žlučových kamenů zjišťuje lékař ultrazvukem. K detailnímu zobrazení jater, žlučníku, žlučových cest, i k přesné lokalizaci kamenů použije magnetickou rezonanci. K rozpuštění malých kamenů (o velikosti do 3 mm) pacienti někdy užívají léky. Jejich účinek se ale projeví až po mnoha týdnech. Při podezření na infekční zánět žlučníku nasadí lékař antibiotika. Účinnou diagnostickou i léčebnou metodu představuje endoskopie. Lékař zavede pacientovi ústy tenkou dutou hadičku s kamerou a dalšími nástroji do tenkého střeva k místu, kde do něho ústí žlučovod. Pod rentgenem poté vyčistí žlučové cesty a rozdrtí žlučové kameny. Nedostane se ale k těm, které se nacházejí ve žlučníku. V případě, že žlučníkový záchvat neodeznívá nebo se vrací, je vhodné žlučník operativně odstranit. Provádí se klasickou operací nebo s pomocí laparoskopie. Při ní se lékař do pacientova břicha dostává jen několika úzkými otvory. Ne vždy lze žlučníkovému záchvatu zabránit. Někdy bývá totiž dědičný. Prevence spočívá hlavně ve zdravém životním stylu. Udržujte si normální tělesnou hmotnost. Pacienti s nadváhou mívají vyšší riziko tvorby žlučníkových kamenů. Pozor však i na příliš rychlé hubnutí a drastické diety. Jezte pravidelně menší porce jídla. Konzumujte potraviny s vysokým podílem vlákniny. Vhodným doplňkem stravy je merlík čilský (quinoa). Vyhněte se potravinám s vysokým obsahem nezdravých tuků a sacharidů. Jiří Petr Zdroj: medlicker.com, mojezdravi.cz # Jak posílit činnost ledvin? Zdravé ledviny jsou důležité pro zdraví celého organizmu. Ale podle lékařů (nefrologů) trpí v ČR chronickým onemocněním ledvin více než půl milionu lidí. Mnohá z nich se navíc časem zhoršují. Čím dříve je onemocnění odhaleno, tím účinnější je jeho léčba, a také prevence závažných komplikací. Dnes se podíváme na to, jak můžeme ledvinám pomoci správně fungovat. Nejen riziko chorob ledvin snižuje pravidelný pohyb. Věnujte se činnosti, která vás baví, a u které vydržíte. Choďte pětkrát týdně na půlhodinové procházky, sami, s průvodcem, psem nebo s hůlkami na nordic walking. Můžete běhat, jezdit na tandemu, plavat i tancovat. Zanechte kouření. Poškozuje cévy, zpomaluje průtok krve ledvinami, a tím zhoršuje jejich funkci. Zvyšuje i riziko rakoviny ledvin. Trpíte nadváhou či obezitou? Podstupujete vyšší riziko poškození ledvin. Omezte solení, průmyslově zpracované masné výrobky, tučné a sladké potraviny. Nahraďte je přiměřeným množstvím čerstvých, přírodních. Vhodné jsou ryby, celozrnné výrobky, zelenina a drobné bobulovité ovoce. Dodržujte pitný režim. Tekutiny vyplavují z těla škodliviny a podporují činnost ledvin. Zdravý člověk by měl každý den vypít jeden a půl až dva litry tekutin. Nejlepší je čistá voda, doplněná bylinným čajem. Omezte alkohol a nápoje perlivé, s obsahem cukru a kofeinu. Konkrétní množství tekutin závisí i na vašem zdraví, životním stylu a prostředí. Pokud je léto, jste po fyzické námaze, nebo trpíte ledvinovými kameny, pijte více. Ledviny poškozuje trvale vysoký krevní tlak. Pravidelně si ho proto měřte. Jeho normální hodnota je do 120/80. Hodnoty do 139/89 označujeme jako prehypertenzi. Vhodným životním stylem je v této fázi někdy možné krevní tlak snížit. Pokud je jeho hodnota dlouhodobě nad 140/90, trpíte hypertenzí, a je čas navštívit lékaře. A co hladina krevního cukru? Nalačno by neměla překročit hodnotu 5,6 mmol/l. Je-li dlouhodobě vyšší, filtrují ledviny cukr do moči, a dochází k jejich poškozování. Poškození ledvin může způsobit také časté a dlouhodobé užívání některých léků. Pozor zvláště na ty, které jsou volně prodejné, a obsahují ibuprofen, diklofenak nebo naproxen. Lidé je běžně užívají při bolestech a zánětech. O dlouhodobém užívání léků se proto vždy raďte s lékařem. Komu lékaři doporučují pravidelné kontroly funkce ledvin? Diabetikům, pacientům s chorobami srdce a cév, i lidem, v jejichž rodině se tyto choroby vyskytují. Dále lidem trpícím nadváhou a obezitou, starším 60 let, a lidem s porodní hmotností pod 2500 gramů. Na pravidelné preventivní prohlídky k praktickému lékaři bychom ale měli chodit všichni. Jiří Petr Zdroj: medlicker.com, zdravi.euro.cz # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 7 Stanislav Juříček (Vsetín) originál Bílý: Ka7, Db1, Sg7, Jc4, Je6, Pc6, d6, e7 (8) Černý: Ke8, Dh2, Vg6, Sb2, Jd5, Pc5, f7 (7) Mat 2. tahem (C+) Dnešní dvojtažka, kterou jsem sestavil už v roce 2002, je důkazem toho, že nezávisle na sobě mohou zpracovat dva skladatelé úplně stejný motiv. A to, jako v tomto případě, i v rozpětí více jak celého půlstoletí! V roce 1947 se totiž objevila tato úloha: Karel Husák, Ruch 31. 1. 1947: Ka5, Se5, Je6, Jh8, Pc6, d6, e7 (7) Ke8, Vg6, Jd5, Jg7 (4). Tu si vyřešte jako první. Srovnáte-li k tomu moji pozici, zjistíte, že základ má stejný – bílý: Pc6, d6, e7 a Je6, černý: Ke8, Jd5 a Vg6. No, a v tom bude celý vtip. Vyřešíte-li jednu, vyřešíte tím pádem i tu druhou. Obě práce mají totiž naprosto stejný úvodník, z čehož vyplývá, že matový mechanismus bude prakticky stejný. Rozdíl je ovšem zcela patrný, lišíme se především v počtu kamenů, v mé pozici je bohatší figurový materiál (u mne najdete dokonce i obě dámy), ale nejdůležitější změnou je celkový počet variant. Zatímco původní úloha obsahuje pouze dvě, u mne jich najdete podstatně více, plných pět! Mimochodem, určitě není bez zajímavosti, že Karel Husák (*1925 - †?) pocházející ze Západních Čech byl mistr v korespondenčním šachu a úspěšný reprezentant. Na závěr otázka. Není moje úloha plagiát? Určitě není, o tom se zmíním v řešení za dva měsíce. Řešení úlohy 5 (Kameník) z května 2021: Svůdnost 1. Da2?, kdy na 1. - e3 vycházel už mat 2. Sf5 mat byla samozřejmě jen tou svůdností, černý se ubránil 1. - Ke3!. V řešení 1. Sg4! [2. Db3 Kd2 3. Dc3 mat]. Vám první dvě varianty: 1. - Kd2 2. Df2 Kd3 3. De2 mat (2. - Kc1 3. Db2 mat) a 1. - Kc2 2. Da2 Kc1 3. Db2 mat (2. - Kd3 3. De2 mat) asi problémy nedělaly, byť se větvily. Zato ve třetí 1. - Ke3 jste museli objevit dosti skryté 2. Df6! [tempo] a pak šlo 2. - Kd2/d3 3. Dc3 mat. Za správné řešení květnové úlohy získávají další body v celoroční soutěži tito řešitelé: Rudolf Birtus z Teplic, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Rostislav Miller z Bludova, Jan Olejník z Málkova, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! # A přece se volí Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR není u nás jediným celostátně působícím spolkem komunity zrakově postižených občanů. O něco starší je Český svaz zrakově postižených sportovců, který obdobně jako SONS řešil problém "přesluhování" vrcholných funkcionářů v pandemické době. Skoro na den přesně na konci čtyřletého funkčního období se v pátek 23. dubna 2021 konala volební Valná hromada ČSZPS – pravda, velice nestandardním způsobem. S měsíčním předstihem byly členské subjekty ČSZPS, tedy tělovýchovné jednoty a sportovní kluby zrakově postižených z celé ČR, vyzvány, aby do dvou týdnů navrhly kandidáty do vrcholných orgánů svazu, což jsou předseda, výkonný výbor a kontrolní a revizní komise. Navíc TJ a SK, a pak ještě sportovní komise, řídící jednotlivá sportovní odvětví provozovaná v rámci ČSZPS, musely sdělit, kdo bude jejich delegátem s právem hlasovacím na Valné hromadě. K obojímu vypracoval a rozeslal sekretariát ČSZPS formuláře, které bylo třeba vyplnit, řádně potvrdit razítkem a podpisem odpovědné osoby, oskenovat a elektronicky zaslat zpět. Navržení kandidáti se měli během dalších několika dní písemně představit stručným životopisem a v motivačním dopisu shrnout své působení v oblasti sportu a hlavně nastínit své vize, na co by se Český svaz zrakově postižených sportovců měl zaměřit v nejbližších čtyřech letech. Navíc museli přidat čestné prohlášení, že jimi uvedené informace jsou zcela pravdivé. Veškeré tyto dokumenty pak měli podepsat, naskenovat, a ve formátu PDF elektronickou poštou zaslat mandátové a volební komisi. Pokud je ta shledala v pořádku po formální stránce, rozeslala je delegátům Valné hromady. Mezitím delegáti formou per rollam (také na podepsaném, oskenovaném a elektronicky odeslaném formuláři) odsouhlasili s jednou nepatrnou výhradou Volební řád Valné hromady a složení mandátové a volební komise pro volby do orgánů ČSZPS. Hlasování se mohlo zúčastnit celkem 29 delegátů, ve skutečnosti se jich registrovalo 27. O hlasování byl vypracován protokol a delegátům neprodleně rozeslán. Také pozvánka jako průkazný doklad pro Policii ČR pro vycestování z jejich okresů do Prahy (vždyť byl čas silného omezení pohybu občanů mezi regiony). Vzhledem k výše uvedenému se mohlo pokročit k volbám tzv. parlamentní volbou. To znamenalo, že delegáti, někteří až z Moravy, přijížděli jednotlivě na Strahov dne 23. 4. 2021, aby mezi 12. a 17. hodinou v aule České unie sportu: - ve volebním místě byli zaregistrováni (Delegáti nemuseli předkládat anticovidový nebo PCR test); - měli k dispozici ochranné prostředky pro příchozí i členy volební a mandátové komise; - obdrželi hlasovací lístky, za zástěnou odvolili a při odchodu vhodili hlasovací lístky do připravené urny (nevidomí a těžce slabozrací delegáti mohli využít svých doprovodů); - dostali jako občerstvení obloženou bagetu a lahvičku minerální vody. (Byli by k takové oběti připraveni delegáti neustále odkládaného Celostátního shromáždění SONS? Raději nespekuluji.) Celá volební procedura byla konzultována s ombudsmanem Českého olympijského výboru a měla vyhovovat paragrafu 19 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2. Jako výhradu je nutno uvést, že delegátům nebyla předložena zpráva o činnosti a hospodaření svazu za minulé dva roky; že nebylo umožněno hlasovat o změnách Stanov ČSZPS a o usneseních vedoucích k žádoucím aktualizacím některých vnitřních předpisů (např. Statutu sportovních komisí a Soutěžního řádu ČSZPS). Samozřejmě o samotných volbách byl také vypracován a neprodleně rozeslán protokol. Tudíž víme, že počet skutečně rozdaných, odevzdaných a platných volebních lístků bylo 24. A také víme, kdo dnes tvoří vedení Českého svazu zrakově postižených sportovců, z. s.: 1. Do funkce předsedy ČSZPS byl na příští 4 roky zvolen jediný kandidát – Mgr. Zdeněk Barlok (člen BSC Praha), když obdržel 22 hlasů. 2. Do Výkonného výboru ČSZPS byli zvoleni PaeDr. Zbyněk Janečka z Olomouce, Ing. Josef Polnar z Prahy, Petr Budínský z Lovosic a Petr Bayer z Prahy; náhradníkem je Ing. Karel Macháček z Prahy. 3. Do tříčlenné Kontrolní a revizní komise ČSZPS byl zvolen jediný kandidát – Ing. Karel Novotný. (Otevřenou je tak otázka, jak a kdy se podaří zkompletovat KRK?) Vladimír Krajíček *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105, číslo 13, červenec 2021 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.