ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105 číslo 12 červen 2021 OBSAH ÚVODEM Soustředění není žádná sranda STALO SE Přehledně Herci Slováckého divadla virtuálně mezi námi Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách – 4. díl NAPSALI JSTE NÁM Jak naše odbočka k 3D tiskárně přišla RETRO Další nahlédnutí přes hranici století LIDÉ KOLEM NÁS Mým úkolem je udělat kvalitní nahrávku ZDRAVÍ Cítíte se po zimě unaveni a máte pokleslou náladu? SPORT Třetí nevidomý na Mount Everestu TROCHA HUMORU Anekdoty lehce nekorektní # ÚVODEM: Soustředění není žádná sranda Z vedlejší kanceláře slyším hlasy, útržky vět, a snažím se nevnímat obsah. Jde to, ale je to fuška. Kolegyně mezitím přišla pro podpis na fakturu a já se zas ztratil v houštině vzpomínání na ten včerejší báječný nápad na téma úvodníku. Sakra, soustřeď se! – Jo, už už, bylo to nejspíš téma 25 let, které zazní tuhle neděli na Kampě. Jasně, čtvrt století existence SONS, to se tam bude slavit. A vzápětí jsem otevřel svůj tezaurus anekdot a fórů a tam na mě vypadla anekdota – no, promiňte, ale asi nekorektní: "Táto, zítra je tomu 25 roků, co jsme spolu. Neměli bychom to nějak oslavit?" – "Ne, ještě počkáme 5 let a potom to oslavíme jako třicetiletou válku." V dalším, již červencovém čísle Zory ke zmíněné akci přineseme samozřejmě zprávu, záznam, seriózní informaci, protože celá činnost je seriózní a úctyhodná a tak,… Ale tak nějak doufám, že odtud budu moci přinést i zaručenou zprávu o tom, že nás stále provází humor. Že si z Kampy přinesu domů nějaký fór, vtipnou hlášku, podnět k zachechtání, nikoli jen k úsměvu. Přiznávám se, chybí mi humor mezi lidmi, vyprávění anekdot (ač je i u nás tiskneme, soudím, že by se měly jen vyprávět a předávat z generace na generaci ústním podáním, ostatně o tom je i úvodník aktuálního čísla čtvrtletníku Obzor), odreagování smíchem. Po takovém vyplavení endorfinů se totiž člověk snáze a hlouběji dokáže i soustředit. Tak mě napadá ještě jedna anekdota, která je jako šitá asi nejen na manželství. „Ty jsi hrozný chlap,“ říká paní Nováková manželovi. „Všechno děláš obráceně!“ – „To je pravda, nejdřív jsem si tě vzal a teprve potom jsem tě poznal,“ zní odpověď. Jenže tohle platí úplně o všem, co má nějaké trvání. O práci – také jsem netušil, co to bude obnášet, když jsem kývnul na nabídku ze Zory. O cestách či dovolených, a vlastně o celém životě. Je přece nesmysl nejdřív cestu, dovolenou či život projít, zažít, a teprve pak je vykonat, prožít. Takže – co je vlastně obráceně, a co je to „normálně“? Hezký, klidný a veselý začátek léta se Zorou přeje Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Češi jsou jedineční v pojmenovávání měsíců v roce. Jak vznikl červen? V tomto období lidé sbírali červce, hmyz, ze kterého získávali barvivo. Co je však pravděpodobnější, pro tento měsíc je typická červená barva dozrávajících třešní, jahod a malin. Co nás v červnu čeká? Hned prvního Mezinárodní den dětí, třetí červnovou neděli, 20. 6., Mezinárodní den otců, a den poté letní slunovrat. A snad už konečně konec doby covidové. Ne každý, po kom je pojmenována konzervatoř, musí být nutně virtuos ve hře na hudební nástroj. Příkladem je Jan Deyl. Víte, čím byl? Profesorem očního lékařství na Univerzitě Karlově a spoluzakladatelem třetího ústavu pro nevidomé děti v Praze. Ten poskytoval českým dětem možnost vzdělávat se v českém jazyce. Jan Deyl se narodil před 166 lety, 25. června 1855. Co se děje v oblastních odbočkách SONS? Aktiv klub nominoval píseň Ráchel Skleničkové a Michaely Blažkové „What day is it today“ do soutěže International Low Vision Song Contest. Informovala o tom Dagmar Filgasová. Soutěž vyhlašuje Klub mládeže německé asociace nevidomých. Velkým úspěchem děvčat je, že se skladba dostala až do finále. To bylo živě vysíláno na youtube dne 21. května a jeho účastníky pozdravil též italský tenorista Andrea Bocelli. Výsledky soutěže jsme se díky Pavle Andrýskové z OO Zlín dozvěděli i my. Děvčata se umístila na 17. příčce. Na stupních vítězů stanuli zpěváci ze Španělska, Turecka a Kypru. Gratulujeme. A co říká o písničce její interpretka, Ráchel Skleničková? „Zrodila se v době, když jsme byly spolužačkami na konzervatoři Jana Deyla… Míša začala hrát, a mě zničehonic napadl text, opravdový text k písničce … nádhera … a spontánně do půl hodiny, možná i dřív, vznikla písnička. OO Olomouc informovala, že od 10. května jsou znovu otevřeny prodejny tyflopomůcek v Praze i Olomouci, a to v obvyklých časech. Dále publikovala Důležité informace č. 3 a 16/2021. O práci s výpočetní technikou jsou podcasty, které ve formátu mp3 uvádí olomoucký lektor náročných kompenzačních pomůcek Lukáš Otáhal. Více na ceskepodcasty.cz/podcasty/novinky-a-zajimavosti-pro-nevidome. Před rokem spustil Nadační fond ČRO Světluška projekt „Po tmě“. Každých 14 dní si tak můžeme poslechnout rozhovor známého moderátora s člověkem s postižením zraku. Jaká jsou témata? Jak se seznamujeme, cestujeme apod. Více na svetluska.rozhlas.cz/zveme-k-poslechu-podcastu-potme-8207331. Je pro vás obtížné odeslat dopis? Zkuste využít webovou stránku listonoska.cz. Slouží k odesílání listovních zásilek. Jak to funguje? Na počítači napíšete dopis, a ve formátu pdf ho nahrajete do Listonošky. Dopis pracovníci pošty vytisknou, vloží do obálky, a doručí. Jednoduché, že? OO představila i další, pro nás velmi vstřícné, kurýrní a poštovní služby. Využít je můžete přímo z pohodlí domova. Více na uspornybalik.cz nebo v mobilní aplikaci „nebalik“. A z Olomouce ještě doporučení na blog Lindy Albrechtové, pracovnice Tyfloservisu Plzeň. Na adrese blindicka.com najdete povídání o ní samotné, i řadu článků, fotografií a videí z oblasti života lidí s postižením zraku. Mimochodem, Linda je nominována na Cenu Olgy Havlové. Pokud ji chcete podpořit, můžete tak ještě učinit na cenaolgyhavlove.cz. OO Kroměříž sladce odměnila Lenku Jurčíkovou za vyluštění křížovky v dubnovém čísle tamního Informátoru. Pokud mají členové OO zájem o respirátor typu FFP2, nechť kontaktují Veroniku Morongovou na tel.: 778 702 408. OO Vrchlabí se snaží být se svými členy v kontaktu všemi dostupnými způsoby. Kromě online aktivit, domácích činností a rozdávání ochranných pomůcek se už věnují i přípravám na letní výlety, vycházky i naučné stezky. Ale možná je tu ještě pěkná zima, nebo ne? V Kyjově je asi tepleji, a členové místní OO už byli na vycházce dvakrát. Pro radost i zdraví, a jak sami říkají, už bylo na čase. První vedla na Moravské Toskánsko. V minulosti se tu těžily nerostné suroviny, země je poddolovaná a štoly se postupně propadají. Krajina je tak zvlněná a protínají jí remízky a různé linie. Vlny se navíc stále zvětšují. To vše popisovali nevidomým jejich průvodci. K rozhledu i občerstvení následně posloužila vyhlídka u velkého dřevěného sudu. Podruhé sice členy OO zradilo počasí, od vycházky ale neodradilo. Z nádraží si dali trasu městem, kolem řeky Moravy na Bartolomějské náměstí. Tady po dlouhé pauze otevřeli Městské muzeum se stálou expozicí "Od Doubravy po Javořinu". Tak proč ho nenavštívit? Oblastní odbočky Brno uspořádaly 19. května online besedu k 25. výročí vzniku SONS ČR, z. s. Pobesedovat jste mohli s vedoucí oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně Eliškou Hluší nebo s viceprezidentem SONS ČR Rudolfem Volejníkem. Moderátorkou se stala předsedkyně OO SONS Brno sever Marie Hauserová. O zajímavé přednášce informoval také Karel Novotný z pražského KC Vrchlická. Jmenovala se „Pákistán, země krásná i neznámá“, a pořádal ji Aktiv klub SONS dne 19. května. Lektorka Věra Hrádecká provedla její účastníky tamní úžasnou přírodou, památkami UNESCO, rodinným životem, skvělou kuchyní, módou i originální hudbou. Své časopisy na květen a červen vydaly OO v Třebíči (Očko), Táboře (Informátor), České Třebové (Internetové Okénko) a Opavě (Informátor). Antonín Vraný # Herci Slováckého divadla virtuálně mezi námi Po tři úterní odpoledne mezi osoby se zrakovým postižením zavítali Alžběta Mahdalová a Pavel Majkus, milí herci ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Zprostředkovat v této kovidové době setkání s herci a pomyslně vstoupit do divadelního prostředí alespoň online, to byl nápad vedoucího pracoviště a předsedy Aktiv klubu Vojty Železníka z Uherského Hradiště. A setkal se s velkým ohlasem. Přestože ve všech třech vstupech měli herci připraven svůj pevný program v podobě čtení různých úryvků ze zajímavých knih, doplněný „historkami z natáčení“ – z divadla, rozhlasu a dabingu, ale vstupy byly různé. Různé proto, že posluchači často svými odpověďmi a znalostmi účinkující docela ohromili. Oba herci chtěli co nejvíce přiblížit osobám se zrakovým postižením působení v rozhlase a dabingu. Alžběta i Pavel popisovali své začátky působení v herectví, dabingu, namlouvání rozhlasových her, své první úspěchy, neúspěchy, trapasy a zkrátka vše co během svého pracovního života zažili. Ze srovnávali zákulisí divadla, rozhlasu a dabingu v minulosti a současnosti vyplynulo, že dříve zažívali více legrace a natáčení bylo zdlouhavé. V současné době je tento čas díky technice velmi zkrácen a má úplně jiný charakter. Alžběta zaujala mimo jiné i popisem své první namlouvané erotické scéně, včetně různých dechových doprovodů. Pavel ve třetím a posledním úterním setkání zabodoval a všechny ohromil jazykolamy, které předvedl po otázce posluchače, jak se herci rozmlouvají a zvládají jazykolamy. Neuvěřitelné - Pavel Majkus vychrlil doslova záplavu jazykolamů v několika různých říkankách bez jediného přebreptu, a hlavně velkou rychlostí. Vedlejší přínos besed? Zájemci o ně ze vsetínské odbočky, kteří se obávali připojení na online besedu, byli mile překvapeni nejen náplní, ale odbourala se i obava ze zvládnutí nové věci. Z ohlasů vyplynulo poděkování naší pracovnici Martině Fojtíkové, která velmi operativně vzdáleně pomáhala s připojením na besedu a odbourala tak u mnohých obavu z nezvládnutí nové věci, což osoby se zrakovým postižením opět posunulo o krok dál v přístupu k moderním technologiím. Všichni se již těšíme na další jakékoliv online setkání a posléze setkání na živo. Ludmila Pavelková # Vznik SONS v dokumentech a osobních vzpomínkách Miniseriál: díl čtvrtý, závěrečný Dnešní uspořádání vrcholných orgánů nového občanského sdružení (současnou terminologií „spolku“) bylo dohodnuto už v únoru 1996. Statutárními představiteli nové organizace budou prezident a viceprezident. Budou voleni celostátním shromážděním na dobu 4 let a stanou se součástí nejvyššího sboru – Republikové rady. Viceprezident je funkce zbrusu nová a nahrazuje předsedu Nejvyšší rady Unie a místopředsedu Ústředního výboru SNS. Tady určitě stojí zato vzpomenout, kdo v čem ze svých pozic ustoupil: Unie se zřekla od počátku své existence hýčkané zásady, že prezident má velmi široké výkonné pravomoci a stojí mimo Nejvyšší radu, které se z mnoha rozhodnutí nemusí zpovídat. SNS neprosadila zavedení třetího statutárního představitele v osobě vrchního či generálního ředitele (na tuto funkci měla konkrétního kandidáta). Bez větších překážek převládla terminologie, kterou pro svou organizační strukturu používala Unie. Výše popsaný stav doložím dobovým dokumentem – dopisem představitelů Unie své Nejvyšší radě z 31. března 1996: „Členům Nejvyšší rady: Milé kolegyně, milí kolegové, pracovní skupina pro jednání o sjednocení se SNS předkládá k Vašemu laskavému zvážení návrh Stanov sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. – Tyto Stanovy by měly být předmětem projednání a schválení na slučovacím sjezdu obou organizací dne 16. června t. r. Rozprava, jak s nimi do té doby naložíme, bude předmětem jednání naší Nejvyšší rady dne 13. dubna, IV. valného shromáždění a nově zvolené Nejvyšší rady. – Budeme potěšeni a očekáváme, že si Stanovy přečtete celé; nicméně považujeme za užitečné upozornit na nejdůležitější novinky a rozdíly mezi pojetím Unie a SNS – tyto rozdíly jsou představovány variantami znění jednotlivých článků a jejich částí (o platné variantě by se mělo rozhodnout až na slučovacím sjezdu). 1. Stanovy jako celek jsou kompromisem mezi naší filozofií a filozofií SNS. Varianty jsou uvedeny tam, kde se sjednocovací skupina nedokázala dohodnout na jednotném znění. 2. Americké oddělení výkonné a zákonodárné moci jsme nahradili evropským modelem: Prezident Unie je volen přímo Celostátním shromážděním (tak, jak je to nyní v Unii); z titulu své funkce je však zároveň členem Republikové rady (jako je např. britský ministerský předseda zároveň poslancem parlamentu). 3. Je zřízena nová funkce viceprezidenta. I on – stejně jako prezident – je volen zvlášť přímou volbou na Celostátním shromáždění a z titulu své funkce je členem Republikové rady. 4. Varianty, o kterých rozhodne sjezd, se dělí na a. věcné; a b. formální. 5. Nejdůležitější věcné rozdíly: a. SNS trvá na zřízení celorepublikové (ústřední) revizní komise. To zákon neukládá a Republiková rada zůstává – jako dnes v Unii – kontrolním sborem. b. SNS má naprosto odlišnou představu o řízení odborné, resp. výkonné činnosti nové organizace. Převažuje u nich názor, že nevidomá osoba není schopna tento úsek uřídit. Dodáváme na okraj, že máme-li sami o sobě podobné předsudky, nemůžeme očekávat, že o nás bude zdravá veřejnost smýšlet líp. Těšíme se na Vaši odezvu a zůstáváme s pozdravem Za sjednocovací skupinu V. Dudr, M. Pešák, R. Volejník“ Mezitím na základě doporučení pracovní skupiny pro sjednocení ze dne 28. března 1996 SNS i Unie rozesílají členstvu zmíněný návrh Stanov s výrazně označenými variantami a s výzvou k dalším připomínkám a návrhům. Od členů se do uzávěrky 31. května sešlo jen několik návrhů – spíše se jednalo o upozornění na překlepy či drobné pravopisné chyby nalezené v našem textu, ale hlavně o věcné připomínky jako rozšíření výčtu činností nové organizace, což jsme rádi zapracovali. Dne 27. dubna 1996 se sešlo v Praze IV. valné shromáždění Unie, jehož sedmé závěrečné usnesení uvádím v plném znění: „V souladu s článkem Xii.B.1. a 2. Stanov vyjadřuje IV. valné shromáždění 66 hlasy pro, 2 hlasy proti se 2 zdrženími vůli České unie nevidomých a slabozrakých po sloučení se Společností nevidomých a slabozrakých ve sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých v České republice. Deleguje na řádně zvolené delegáty slučovacího shromáždění za Českou unii nevidomých a slabozrakých pravomoc valného shromáždění provést akt sloučení, včetně naložení s majetkem Unie, jak to ukládají body 2. a 3. citovaného článku Stanov. Jestliže se slučovací shromáždění z příčin Unií neovlivnitelných neuskuteční, nebo jestliže na slučovacím shromáždění ke sloučení právoplatně nedojde, existuje Unie dál v dnešní podobě. Valné shromáždění provedlo volbu 60 delegátů a 8 náhradníků na slučovací shromáždění se Společností nevidomých a slabozrakých v České republice a zmocnilo Nejvyšší radu ke jmenování pěti delegátů k zajištění plné účasti Unie na předmětném shromáždění. Případní chybějící delegáti do počtu 65 budou doplněni z náhradníků.“ Slučovací shromáždění se valem blíží a je nutno dohodnout volby do vrcholných orgánů SONS navýsost spravedlivě. Takže: obě původní organizace vysílají na slučovací shromáždění po 65 delegátech; obě původní organizace se dohodly na společném kandidátovi na prezidenta a na společném kandidátovi na viceprezidenta; byl dohodnut i stejný počet kandidátů z obou původních organizací do Republikové rady a Republikové revizní komise. Uvedu ilustrativní citát z Volebního řádu pro slučovací shromáždění odsouhlaseného pracovní skupinou pro sjednocení 4. června 1996: „Volby do republikové rady a republikové revizní komise jsou prováděny ze skupin kandidátů, v nichž jsou rovným dílem zastoupeny obě sjednocující se organizace. Výsledné pořadí kandidátů ve volbách je určeno počtem hlasů, které kandidát obdrží.“ Z poslední citované věty plyne, že okamžikem sjednocení končí parita původních subjektů a také možné výčitky typu „ty jsi přišel z Unie, ty jsi přišla ze SNS, tobě není radno důvěřovat!“; budou-li do republikové rady nové SONS zvoleni pouze kandidáti vyslaní SNS, popřípadě Unií, bude nutné volební výsledek uznat. Dne 15. června 1996 se sešel III. mimořádný sjezd SNS, na který jsem byl pozván jako pozorovatel za Unii. Vše šlo hladce až do chvíle, kdy se mělo hlasovat o vůli ke sloučení. Tehdy vystoupilo několik delegátů s požadavkem, aby byla Republiková rada nové organizace volena a tvořena paritně; tvrdili, že pokud se na slučovacím shromáždění připustí volba všemi delegáty najednou, bude Republiková rad určitě v rukou Unie; oddělená volba a paritní zastoupení v nové Republikové radě nechť je podmínkou SNS pro sjednocení. Nato předseda SNS Vlastimil Císař, který měl na sjednocení značný podíl, zvýšeným hlasem připomněl, že Unie si žádné podmínky neklade a že pokud by byla tato podmínka sjezdem přijata, pochybuje o zdaru celého projektu. Naštěstí z této iniciativy nevzešlo nakonec nic. Slučovací shromáždění se konalo hned druhého dne – v neděli 16. června 1996. Moderování bylo poprávu svěřeno Václavu Poláškovi, který sice aktem sjednocení přišel o svoji vlastní organizaci, ale zároveň dosáhl cíle, který si vytýčil už v roce 1993. Své nevyčerpávající a z hlediska historika-profesionála veskrze amatérské vzpomínání ukončím citací přesného znění usnesení slučovacího shromáždění s přáním, aby tehdy vzniklá SONS – dnes stára 25 let – vzkvétala po další mnohá léta, dokud ji budeme my i ti, co přijdou po nás, potřebovat, budovat a chránit. Rudolf Volejník ZÁVĚREČNÉ USNESENÍ SLUČOVACÍHO SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ UNIE NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH A SPOLEČNOSTI NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH V ČESKÉ REPUBLICE A USTAVUJÍCÍHO SHROMÁŽDĚNÍ SJEDNOCENÉ ORGANIZACE NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH ČESKÉ REPUBLIKY, KONANÉHO DNE 16. ČERVNA 1996 V HRADCI KRÁLOVÉ 1. Plníce vůli a přání drtivé většiny nevidomých a slabozrakých občanů České republiky, vyjádřenou v usnesení IV. valného shromáždění České unie nevidomých a slabozrakých jakož i v usnesení III. mimořádného sjezdu Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice, rozhodlo 130 delegátů obou shora uvedených organizací o sloučení České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice ve Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých České republiky. Tato organizace se hlásí k nejlepším tradicím dřívějších organizací nevidomých a slabozrakých, působících na území České republiky, zvláště pak České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice. V souladu s těmito tradicemi bude rozvíjet jak aktivity dobrovolnické sféry, tak také sféry profesionálních služeb. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky se zavazuje pokračovat v úsilí Unie a SNS v ČR o plné zrovnoprávnění nevidomého a slabozrakého člověka nejenom před zákonem, nýbrž i v každodenní životní praxi. 2. Jelikož byly obě shora uvedené zakládající organizace na tomto Slučovacím shromáždění zastoupeny rovným počtem hlasů, prohlašují místopřísežně, že akt sloučení byl proveden naprosto regulérně, spravedlivě a dobrovolně. 3. Pro sloučení hlasovalo 130 delegátů, proti se nevyslovil žádný delegát, hlasování se nezdržel žádný delegát; předmětné rozhodnutí bylo přijato jednomyslně. 4. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je nástupnickou a následnickou organizací České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice i všech právních předchůdců těchto organizací se všemi z toho plynoucími právy, povinnostmi a závazky. 5. Od okamžiku ustavení Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky je Slučovací shromáždění České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice zároveň Ustavujícím shromážděním Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. 6. Delegáti shora definovaného Slučovacího a Ustavujícího shromáždění schválili 126 hlasy Stanovy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky jakožto její základní dokument ve smyslu § 6 zákona 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Shromáždění pověřuje prezidenta, aby do tří pracovních dnů podal tyto Stanovy k registraci ve shodě s citovaným zákonem. 7. Slučovací a ustavující shromáždění provedlo volbu statutárních představitelů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky – prezidenta a viceprezidenta. Prezidentem byl zvolen 86 hlasy Milan Pešák, viceprezidentem byl zvolen 43 hlasy Vlastimil Císař. 8. Slučovací a ustavující shromáždění provedlo volbu přímo volených členů Republikové rady. Byli zvoleni tito kandidáti: Jan Příborský, Viktor Dudr, Irena Korečková, Rudolf Volejník, František Krčma, Josef Stiborský, Marta Zemanová, Luboš Krapka, Jiří Mayer, Miloš Burda, Jaromír Kavka, Miroslava Nejezchlebová, Vladimír Krajíček. 9. Slučovací a ustavující shromáždění provedlo volbu Republikové revizní komise. Byli zvoleni tito kandidáti: Jana Procházková, Vladimír Lis, Jan Budín, Zdena Pavlitová, Mikuláš Ďurko. 10. Slučovací a ustavující shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (dále SONS ČR) deklaruje odhodlání a závazek nové organizace: a. obhajovat zájmy a potřeby všech těžce zrakově postižených občanů České republiky tak, aby byl zajištěn jejich spokojený, důstojný a plnohodnotný život se svébytnou kulturou bez ohledu na jejich věk, pohlaví, druh a stupeň zrakového postižení; b. partnersky spolupracovat s ostatními organizacemi zdravotně postižených na dvoustranném a mnohostranném základě tak, aby obhajoba zájmů a potřeb těžce zrakově postižených občanů se sjednocovala s úsilím dalších skupin zdravotně postižených v oblastech společného zájmu. Za tím účelem očekává sbližování Sdružení zdravotně postižených v ČR se Sborem zástupců organizací zdravotně postižených a jejich integraci v orgán konfederačního typu. Naproti tomu odmítá snahu o vytvoření jediné organizace zdravotně postižených typu bývalého Svazu invalidů v jakékoli podobě, včetně pokusů o vytvoření nového svazu zdravotně postižených na bázi tzv. "smíšených" organizací; c. rozvíjet služby nevidomým a slabozrakým ve formách osvědčených ve Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice (dále SNS v ČR) i v České unii nevidomých a slabozrakých (dále "Unie"), a to diferencovaně podle potřeb jednotlivých skupin těžce zrakově postižených osob. Mimořádný důraz přitom klade na vývoj a zavádění nových programů, péči o osoby s kombinací zrakového a dalších zdravotních postižení i zabezpečení dostupnosti kompenzačních a rehabilitačních pomůcek všech potřebných druhů a typů; d. rozvíjet dosavadní úspěšnou mezinárodní spolupráci a kulturní aktivity, jak v rámci dvou- a vícestranných styků, tak v rámci Evropské unie nevidomých a Světové unie nevidomých, jejichž se za Českou republiku stane členem. 11. Slučovací a ustavující shromáždění SONS ČR ukládá prezidentovi, viceprezidentovi a Republikové radě provedení veškerých právních, hospodářských, správních a dalších úkonů, souvisejících se sloučením zakladatelských organizací (vypořádání majetku, práv, povinností, závazků, členské registrace atd.). 12. Slučovací a ustavující shromáždění SONS ČR ukládá prezidentovi, viceprezidentovi a Republikové radě provedení veškerých právních, hospodářských, správních a dalších úkonů, souvisejících se zánikem zakládajících organizací, včetně zrušení registrace předmětných zakládajících organizací u ministerstva vnitra České republiky, a to nejpozději do 30. června 1997. 13. Slučovací a ustavující shromáždění SONS ČR ukládá Republikové radě vypracovat vnitřní předpisy nutné pro chod organizace; ty se budou odvíjet z výkladu Stanov příslušejícího Republikové radě. 14. Slučovací a ustavující shromáždění SONS ČR ukládá Republikové radě zpracovat strukturu odborných služeb a její personální pokrytí nejpozději do 15. 7. 1996. 15. Slučovací a ustavující shromáždění SONS ČR ukládá Republikové radě zabezpečit, aby projekty na rok 1997, které za dřívějších okolností předkládaly Unie, SNS v ČR a Společenství organizací nevidomých a slabozrakých České republiky, popřípadě projekty nové, byly podány jakožto projekty Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, a to do 31. 8. 1996. 16. Česká unie nevidomých a slabozrakých a Společnost nevidomých a slabozrakých v České republice za dobu své existence vybudovaly ucelený systém služeb, které nevidomým a slabozrakým občanům pomáhají zmírnit negativní důsledky jejich postižení a umožňují jim žít v maximální míře samostatně a nezávisle. Tyto činnosti bude SONS ČR vykonávat a garantovat v zastoupení státu, který obdobné činnosti pro nevidomé a slabozraké občany, na rozdíl od jiných skupin zdravotně postižených, nevykonává. Samotná existence a fungování těchto služeb je však v důsledku současné dotační politiky státních orgánů vážně ohrožena. Na základě dosavadních zkušeností vznáší Slučovací a ustavující shromáždění s plnou odpovědností požadavek, aby kompetentní státní orgány zajistily financování služeb, které SONS ČR bude poskytovat v zastoupení státu, a to obdobným způsobem, jako financuje služby ve svých rozpočtových či příspěvkových organizacích. V případě, že by to nebylo možné, naše shromáždění žádá, aby státní orgány převzaly garanci za služby, zejména v oblasti rané péče, poradenství, sociální rehabilitace a rekvalifikace nevidomých a slabozrakých osob, a aby fungování těchto služeb zajistily. Shromáždění pověřuje prezidenta, aby v uvedeném duchu vedl příslušná jednání. 17. Slučovací a ustavující shromáždění ukládá Republikové radě zabezpečit vznik regionálních a místních struktur SONS ČR na všech úrovních nejpozději do konce roku 1996. 18. Slučovací a ustavující shromáždění pověřuje Republikovou radu, aby v součinnosti se stávajícími organizacemi informovala všechny domácí i zahraniční partnery stávajících organizací o jejich sloučení do Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, která nastoupí na jejich místo se všemi právy a povinnostmi. Republiková rada tak učiní písemnou formou nejpozději do 30. 6. 1996. 19. Slučovací a ustavující shromáždění ukládá Republikové radě vypracovat informaci o SONS ČR jakožto – po zániku zakládajících organizací – jediném reprezentantu hnutí nevidomých a slabozrakých v České republice a zveřejnit ji nejpozději do 30. 6. 1996. 20. Slučovací a ustavující shromáždění ukládá Republikové radě vyhlásit konkurs, vybrat, schválit a zadat výrobu symbolů SONS ČR tak, aby k 1. 1. 1997 mohla celá organizace na svých materiálech a všech vhodných místech užívat tyto symboly. 21. Slučovací a ustavující shromáždění ukládá Republikové radě, aby zabezpečila vydání informační příručky, která bude obsahovat: a. Informaci o významu a poslání organizace; b. závěrečné usnesení Slučovacího shromáždění České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v České republice a z Ustavujícího shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky; c. stanovy organizace; d. organizační schéma; e. programové prohlášení Republikové rady; f. symboly organizace a jejich výklad; g. organizační a metodické pokyny pro postup v regionálních útvarech zakládajících organizací při ukončování jejich činnosti a rozvíjení činnosti Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Je žádoucí, aby Republiková rada jednotlivé dílčí materiály příručky rozšiřovala i odděleně dle doby jejich vzniku a schválení. 22. Slučovací a ustavující shromáždění očekává, že všichni delegáti, funkcionáři a pracovníci stávajících organizací na všech úrovních pochopí náročnost přechodného období zániku stávajících organizací a utváření SONS ČR. Vynaloží proto maximum dobré vůle překonat potíže a položit tak dobré základy nové organizace ve všech jejích strukturách a na všech jejích úrovních tak, aby se SONS ČR co nejrychleji přesunula z fáze zrodu do fáze standardního působení. Toto usnesení bylo schváleno 129 hlasy delegátů Shromáždění. V Hradci Králové dne 16. června 1996 Za správnost ručí svými podpisy níže podepsaní členové Návrhové komise. Ján Jesenský Josef Kikta Vladimír Krajíček Rudolf Volejník # NAPSALI JSTE NÁM: Jak naše odbočka k 3D tiskárně přišla Tento příběh, o který bych se s vámi ráda podělila, začal před sedmi lety. Tehdy jsem se poprvé setkala s drobnými hračkami a reklamními předměty tištěnými na 3D tiskárně, které jsem dostala od kamaráda Michala jako drobné dárky do balíčků soutěžícím našeho zlínského turnaje ve hře Qardo. Přešlo několik let a já jsem začala přemýšlet nad tím, jak bychom mohli lépe podpořit naši sbírku Bila pastelka. Opět jsem oslovila Michala. Slovo dalo slovo a pro sbírku vznikly barevné kulaté přívěsky jako rozlišovače na klíče či ozdoba na školní čip s logem naši sbírky. Tato barevná kolečka měla velký úspěch a dělají dětem radost už tři roky. Pak přišla pandemie a naše životy dostaly jiný směr. Najednou jsme museli přehodnotit naše priority a přizpůsobit se nové situaci. Při první vlně rozvolňování, loni v květnu, kdy jsme znovu mohli rozjet naše masérské služby, jsme museli velmi rychle reagovat a sehnat všechny ochranné pomůcky pro našeho maséra. Jednou z těchto pomůcek byl i ochranný štít. A tady opět pomohl Michal, který zkoušel tisknout pro své kolegy ochranné štíty podle návodu pana Průši. I pro nás vytiskl čelní komponenty, které jsme díky Průšovým návodům sami zkompletovali a maséra vybavili. Letos v březnu přišel Michal s další vychytávkou. Byly to rouškolapy. Že nevíte co to je? Ráda vysvětlím. Rouškolap je plastový pásek asi 13,5 cm dlouhý s 6 zářezy po obou stranách. Pásek se přiloží na zátylek a do něj se po obou stranách zahákne rouška nebo respirátor. Tato nepatrná věcička mě velice nadchla, protože mně jsou všechny respirátory velké a s rouškolapem je mohu utáhnout tak, že mi na obličeji perfektně sedí a gumičky za ušima netlačí. Říkala jsem si, jak by to bylo skvělé, kdybych je mohla mít pro naše členy. No a tahle malá věc to vlastně všechno nastartovala. Opět jsem se obrátila na Michala, který mi pomohl a na své ruční skomírající tiskárničce vytiskl rouškolapy pro všechny naše členy. Když mi je koncem března přinesl a já je balila spolu s respirátory do obálek pro naše členy, dostala jsem nápad. Co kdybychom měli takovou 3D tiskárnu na odbočce, to by bylo něco. Vím, o koupi takové tiskárny jsme se s kolegyněmi bavily před pandemií. To jsme si řekly ano, je to dobrá věc, ale využijeme to? V té době mě nenapadlo nic jiného než tisk reklamních předmětů pro Bílou pastelku a to bylo málo. Tak jsem, tenkrát, myšlenku na pořízení tiskárny zavrhla. Ale teď, když nám několikrát v téhle nelehké době pomohla? Najednou mě napadala jedna myšlenka za druhou. Mohli bychom tisknout pro naše členy a aktivity spoustu zajímavých věcí jako skládačky, hlavolamy a hry pro trénink jemné motoriky a paměti, haptické modely, reklamní předměty, ceny do soutěže nebo do tomboly pro naše setkání, další ochranné pomůcky, prostě vše, co nás napadne. Dlouho jsme tohle téma probírali. Jaké výhody a jaký přínos by to pro nás mělo. Ale kde na to vzít finance, když jsme neziskovka? Najednou to z Michala vypadlo: „Tak napiš Průšovi, ten vás určitě podpoří, když jde o takovou věc.“ Říkala jsem si, ano, to je dobrý nápad, ale hned se objevily obavy, že to přece nemůže vyjít. Ale Michal, spolu s mým manželem, mě neustále povzbuzoval, ať to zkusím. A tak jsem hned druhý den dopis, s naší žádostí o poskytnutí hmotného daru, sepsala a panu Průšovi odeslala. Nastalo nekonečných 14 dní čekání na odpověď. E-maily jsem sledovala doslova každou minutu a nervozita rostla. Pak najednou, když to člověk nejmíň čeká, dorazila odpověď. Nejdřív jsem zprávu přečetla jen tak letmo, ale něco mě na ní zarazilo. Čtu tedy znovu a chytám se důležitých slov, které se mi začínají skládat a dávat smysl. Říkám si, to snad není možné, to je sen. Čtu znovu a znovu celou zprávu, má tepová frekvence je v té chvíli neměřitelná. Máme to! Dostaneme 3D tiskárnu! Neskrývanou radost sdílím s rodinou a s děvčaty v práci, ale na druhé straně stále zůstávám v napětí. Následuje vzájemná komunikace a dolaďování na straně dárce a obdarovaného. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že se to povedlo. A přece, tiskárna nám dorazila na odbočku minulý týden a tento týden jsme ji zprovoznili a máme s ní velké plány nejen pro sebe, ale i pro ostatní odbočky. Dovolte mi závěrem, abych velké poděkování věnovala vedení společnosti Prusa Research a.s., jmenovitě panu Josefu Průšovi a paní Hance Hučíkové, se kterou jsem v této věci komunikovala nejvíce. Váš dar je velkým přínosem pro práci s našimi členy a klienty. Velmi si toho vážíme. Srdečné díky rovněž patří mému manželovi a Michalovi, kteří mě povzbudili, abych to zkusila a šla do toho. Pavla Andrýsková, SONS Zlín # RETRO: Další nahlédnutí přes hranici století I v některém pokračování, a nebude to, doufám, nekonečné, se chci věnovat Esperantu a nevidomým. Teď ale spíše článek obecnější, pro tento o sto let později zapomínaný umělý jazyk argumentující. Jak jsem se stal Esperantistou Vypravuje Enrico Fischer V roce 1903, dav se na cestu do Orientu, byl jsem v jídelním vagoně, který vezl mne z Bukurešti do Kistendže až k moři. Tu zpozoroval jsem pána, který marně namáhal se, aby cosi vysvětlil sklepníkovi. Tento použil všech svých znalostí jazykových a mluvil rumunsky, srbsky, turecky, bulharsky a rusky. Marně! Cizinec nerozuměl. Přiblížil jsem se, hotov pomoci – mluvím kromě rumunského ještě sedmi jinými jazyky – a ptal jsem se německy, francouzsky, anglicky, italsky, potom maďarsky, španělsky a řecky, jak mohu mu pomoci. Marno! Neznámý nerozumí ani jednomu z těchto dvanácti jazyků. Tu vzpomněl jsem si na časopisecký článek o Esperantě, který jsem před nedávnem četl, a ptal jsem se: „Ču vi parolas esperante?“ (Mluvíte-li esperantsky?) Výkřik radosti: „Jes, mi parolas.“ (Ano, mluvím!) A pokračoval v jazyce, kterému nyní já nerozuměl; touto větou má znalost Esperanta byla vyčerpána. Sotva cizinec to zpozoruje, ihned ví si rady. Vtiskne mi do ruky malou knížku v anglickém jazyce, jednu z takzvaných klíčů Esperanta, existujících téměř ve všech jazycích, které, ačkoli váží pouze pět gramů, přece obsahují celou mluvnici a slovník. A nyní počalo učení. Když po desíti hodinách opět jsme se viděli na palubě parníku, mohl jsem již dostatečně dorozuměti se Esperantem a zvěděl jsem, že můj nový spolucestující, Švéd, také ovládá čtyři jazyky, totiž kromě švédského norvéžský, dánský a finský. Cizinec, sklepník a já mohli jsme mluviti dohromady šestnácti jazyky a přece nemohli jsme se dorozuměti. – Od té doby jsem nadšeným Esperantistou. Z Esperanta přeložil Fr. Vedral A jsem zde zas já, opisovatelka. Proč ne, když je kdekdo spisovatel? Nebudu se zdržovat dlouhými rozklady o Esperantu. Ovšem, ač angličtina vládne a dalšími jazyky se leckde domluvíme, tohoto geniálního nápadu L. L. Zamenhofa je opravdu škoda! A proč ne trocha poezie pro dnešek na konec? Josef Jan Svátek Touha Až třešně budou zase kvést a do kraje se jaro smát, zda půjdeš, drahá, tichem cest a na mne budeš vzpomínat? Zda vzpomeneš, že v dáli jest kdo touží s tebou být tak rád, až budou třešně zase kvést a do kraje se jaro smát. Zda na květ bílý tvojích vnad mé rty se budou moci snést a třešně rtů tvých zulíbat a ruku svou v své navždy vést- až třešně budou zase kvést? Dnes se tedy brzy loučím, příště čeká zas cosi delšího. A pokud jde o autora jarem a láskou znějící básně, tak Wikipedie vydala jediné, že Josef Jan Svátek přeložil knihu Zápisky lékařovy. Nejspíš, myslím-li překladatele, šlo o téhož muže. Tož co přát, než příjemný přechod jara v léto a naše dny stále zdravější. Eva Budzáková # LIDÉ KOLEM NÁS: Mým úkolem je udělat kvalitní nahrávku Kolegu Petra Maška jsme navštívili v jeho nahrávacím studiu „V- Zenit“. Jde o uměleckou slovní hříčku, Zenit znamená vrchol, a kdo tu nahrává, je v zenitu. V dobrém roce tu vznikne i dvanáct knížek. V tom loňském s Covid-19 jen 4, a letos zatím jen jedna. Snad bude už v příštích týdnech lépe. Zvukové knížky poslouchám od šesti let. A měl jsem sen, být u toho, když se nahrávají. Třeba u mé zamilované „Kluci, holky a Stodůlky“ od Evy Bernardinové. Miloval jsem hlas Helgy Čočkové, přemýšlel, jaká asi je, a byl šťastný, když jsem se po letech dostal s Dášou Javůrkovou do studia KTN, sledoval Renatu Wolfovou při čtení, a seděl v režii. A pak přišel nápad provozovat vlastní studio. První vzniklo u nás na Vysočině. Ale pro herce to sem bylo daleko. Zřídit ho tedy v Praze? Pomohla mi Hana Rychetníková, a já si ten sen splnil. Zda mám ještě další sen? Samozřejmě, být zvukařem v Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Co je nahrávací studio? Ve větší místnosti (25 čtverečních metrů) je umístěna kabina. Má tvar čtverce o straně 2,5 metru, je odhlučněná, a na jedné straně prosklená. V ní herec čte. Na druhé straně okna jsem já. Pracuji se stolním počítačem Apple, jehož součástí je i mixážní pult. Je-li třeba, nastavím na něm parametry vstupního zvuku, hlasitost, basy, výšky atd. Většinou ale nahrávám zvuk nedolaďovaný. Samozřejmě digitálně. Dříve při nahrávání na pásky bylo nutno parametry zvuku přednastavit. S hotovou nahrávkou se ale pracovalo hůře a vždy přitom došlo ke ztrátám kvality zvuku. Složitější pro mě bylo najít správný program. Bohužel jsem zkusil i několik nevyhovujících. Dnes pracuji s programem „Sound Forge“. Není levný, ovšem je dobře anglicky ozvučený a funkční. Nedílnou součástí studia je záložní zdroj elektřiny, tzv. UPS-ka. Už dvakrát mi zachránila práci. Stalo se mi i to, že jsem si myslel, že nahrávám, a nenahrával. Herec se zlobil, než jsme se znovu dostali k místu, kde se záznam ztratil. Pak si ale zřejmě řekl, že jsem také jen člověk. Není to ale profesionální a snažím se těch situací vyvarovat. K práci patří též servis, tedy hlavně voda, káva a nějaké dobroty. Po práci není zakázané ani pivo. Co je mým hlavním úkolem? Vytvořit kvalitní nahrávku. Během nahrávání poslouchám mluvčího a dbám na to, aby mluvil do mikrofonu a neodvracel od něj hlavu. Aby nahrávka byla vyvážená, a aby nás nerušily zvuky zvenku. Výhodou studia je jeho umístění ve čtvrtém patře. Mluvčí i já máme před sebou síťku ve tvaru kruhu. Říkáme jí puk filtr a slouží pro zachycení přílišné znělosti hlásek „Pé“, „Bé“, „eS“, „Zet“ nebo „eF“. Zachytí i hlasitý dech a křik. Do mikrofonu už jde čistý zvuk. Je-li to nezbytné, herce stopnu. To když vydá nepřirozený zvuk nebo něco chybně přečte. Někdy řekne nesmysl a neuvědomí si to. Jindy narazíme na tiskovou či mluvnickou chybu. Čtení je rutina, a ne každý při něm přemýšlí nad obsahem a gramatikou. Ale často herec čte dramatickou pasáž, zrychluje a zvyšuje hlas, a najednou se zprudka nadechne, nebo větu nevydýchá. I to jsou nepřirozené zvuky. Ale on vkládá do četby své umění. Text ho pohltil a on je jím nesen. A v té chvíli ho nesmím zastavit. Znovu navázat tak, aby to mělo šťávu, je pro něho velmi složité. Nejčastěji a nejraději proto točím na jednu dobrou. Když herec dočítá stránku, mrkne na další, a plynule naváže, nebo přečte větu dvakrát. Ani tehdy nahrávání nezastavuji. Klávesnicí označím místo, kde otáčí stránku, a všechna tato označení, zastavení a režijní poznámky se uloží do seznamu. Následuje poslech a úprava nahrávky. Napsali jste text špatně? Můžete ho opravit. Ale mně herec už odešel. Nahrávat proto musím tak, abych měl dostatek materiálu k opravám. Když mě třeba nějaký nudný návod na chvíli uspí…?! Pokud čtení knížky trvá sedm hodin, jako zvukař strávím při jejích úpravách zhruba třikrát tolik času. Nepřirozené zvuky vystřihnu, nahradím je přirozenými, anebo okamžikem ticha. Přirozené zvuky zkopíruji, a opravím jimi chybná místa. Jak na přebrepty jmen nebo názvů? I jejich správné znění zkopíruji z jiné části nahrávky, a vložím je na místo, kde jsou chybně. Poté nahrávku stříhám do stop, a podle režijního scénáře někdy doplňuji hudbou. Dalším krokem je poslechnout si celý záznam pečlivě znovu. Můj sluch je už vycvičený, a tak si ho přehrávám v tzv. šmoula módu, tedy o 50 % rychleji. Šetří to čas, ale večer mě z toho někdy brní hlava. Knížku pro KTN vyladím vlastním sluchem, pro komerční vydavatelství ji pošlu ještě svému masterovému zvukaři. I já mám za sebou své oko. Pracuje také sluchem, ale zároveň má před sebou grafickou zvukovou křivku a hraje si s ní. Finální nahrávka musí být hlasitá, ale ne přeřvaná, nesmí tu být výškové a basové extrémy, „houkance“ apod. Posledními kroky jsou komprimace nahrávky do souboru mp3 a odevzdání. Zákazník ji zkontroluje, případně vrátí k opravám a doplněním. Zda má herec možnost si svou nahrávku autorizovat? Určitě, ale málokdo se poslouchá. Na mikrofon dává to nejlepší, co v něm je, není jeho prací se hodnotit, a nebývá to objektivní. Možná si řekne, že něco mohl udělat lépe, ale už je hotovo. Jaký žánr mám nejraději? Některé věci mi připadnou hloupé, a vyvinou se v úžasnou knížku, a naopak. Teď zřejmě vzbudím úsměv u řady čtenářů, velmi se mi líbilo točit s Tomášem Juřičkou Neználka. Byl u toho režisér Kouzelné školky a dalších dětských pořadů. Staral jsem se tedy jen o technickou stránku. Tomáš zpíval, a dokonce tu byla i sborová písnička s 15 malíčky. Přemýšleli jsme nad hlasy, intonacemi, a hodně nás to bavilo. A samozřejmě byly i knížky, které se mi příliš nelíbily. Ve svém studiu si ale práci nevybírám. Něco odmítnout by byl velký přepych. Režii jsem nestudoval. Ale v nakladatelstvích Tympanum nebo Supraphon jsem se od režisérů hodně naučil. Pokud nakladatel nazná, že režii zvládnu, nebo když to jen trochu jde, rád se do toho pletu. Je to pro mě vždy přidaná hodnota. Někteří herci čtou bez přípravy, druzí jsou rádi, když knížku alespoň trochu znají. Někteří se režírují sami, jiní režii chtějí i potřebují. Zeptají se, zda se mi jimi čtený text líbí nebo jak bych to či ono sám četl. Výborná je třeba spolupráce s Jiřím Klikou. Domlouváme se, jaký výraz dáme jednotlivým postavám. Když se jich pak dohaduje několik, a každou mluví jiným tónem hlasu, musíme oba pečlivě sledovat, která postava mluví, a její tón nezaměnit s jinou. Ztratit souvislost můžeme i v dlouhých souvětích a dialozích. Sledujeme se proto navzájem. Zda jsem ozvučoval i živý koncert? Ano, soubor Klíčenky ze Slatiňan. Založila ho před lety učitelka Iva Malinová s dětmi s tělesným postižením. Říkala, že zpěv je spojuje se světem zdravých, a to se mi velmi líbí. Dnes v souboru zpívají lidé různého věku, s nádhernou folkovou kapelou. Ozvučoval jsem banjo, housle, mandolínu, kytaru a 14 dětí. A také koncerty své první ženy, tehdy s 60 kg těžkou aparaturou. Ale postupně jsem se miniaturizoval, a dnes dám vše do pojízdného kufru. Stojany na bedny a mikrofony si hodím na záda, a jedu. Hudbě se ale běžně nevěnuji. Tak vyvinutý hudební sluch nemám. A pokud něco neumím na 100 %, nedělám to. Zřejmě však mohu být docela dobrý moderátor. Mám rád živé rozhovory a rád připravuji vlastní pořady. Posluchači i čtenáři mě takto znají z časopisu Naše šance, nebo z akcí pořádaných SONS a dříve i Světluškou. Při moderování Valašské olympiády jsem využil své známosti, a akci zpříjemnil jejich živými vstupy. Lidé tak naživo slyšeli Báru Hrzánovou, Radka Žaluda nebo Miroslava Orsága. Zazněly písně Yvony Mojžíškové i dalších interpretů. Lidé se bavili, a pro mě to byl relax a nádherně strávený den. Za mikrofonem si opravdu odpočinu. Prý mám hlas i pro rádio, tvrdili před časem Petr Lesák s Lucií Výbornou. Dokonce jsem dostal i příslib budoucí práce. Ale pak se mi ty dveře přivřely, když jsem spolupráci se Světluškou ukončil. Zda mám trému? Tu největší jsem prožíval jako radioamatér ve 14 letech. Ale časem jsem se jí tak nějak zbavil, a dnes pro mě mikrofon ani kamera nejsou strašáci. Jiný je záznam hlasu a jiný živý rozhovor. V něm se nedá nic vracet, více sleduji, zda věty znějí správně česky, zda je správně spojuji, a jistá tréma občas přijde. Když se nepovede záznam, prostě ho sestříhám. Jisté potíže nastávají i u moderování živých rozhovorů. Hlavně s lidmi, kteří používají mimiku, gestikulují, a málo mluví. Takový člověk před mikrofonem, to je pro mě za trest. Ano, při moderování mám u sebe vždy braillský text. A velmi mě těší, když říkáte, že ho plynule čtu. Mám ho pro případ, kdy mi vypadne jméno, funkce apod. Jinak používám paměť. Možná tím i trochu klamu obecenstvo. A teď si představte moderátora v rádiu. Většinu informací, které říká, čte z monitoru. S Braillem takové kvality přednesu nedosáhnu. Soustředit se na čtení a mluvení zároveň je obtížné. Při četbě budu mít u sebe stoh papíru, který šustí, nebo cvakající braillský řádek. Moderátor je dnes zároveň i hudební dramaturg. Má před sebou ovládací panel, a ví, pod jakými tlačítky má zvolenou konkrétní hudbu, reklamu apod. Našinec by se v tomto prostředí nezorientoval. Písmo je zdroj poznání, bez něho bychom o historii věděli jen málo. Bude mít takovou funkci i zvuk? Možná. Mluví na nás počítač, hlasem ovládáme přístroje v domácnosti. Ale pro lidi nevidomé, absolventy speciální základní školy, platí dle mého to, že pokud neumějí Brailla, a učí se jen sluchem, jsou vlastně negramotní. Nevíte, jak vypadá psané slovo? Něco vám velmi schází. Tedy ano, základ je písmo. Konečně, co je psáno, to je dáno. Tu a tam se dostanu i k psaní, a zjišťuji, jak je svobodné, jak je čeština nádherná, osobitá a bohatá. Když jsem ale dříve přepisoval rozhovory, zjistil jsem, že ne vše, co bylo řečeno, lze přepsat. Nemusím třeba vědět, zda ten člověk myslel něco ironicky. Psanému textu tak musím dát jakousi neemotivní podobu. Knihy někteří raději poslouchají, jiní čtou. Argument posluchačů je, že přednes herce knihu dotváří. A čtenáři? Těm naopak výraz herce vnucuje představu, jakou si mají o určité postavě i o celé knížce udělat. Při čtení si ji vytvoří svobodněji. Jsem pro to postavit v našem případě písmo a zvuk půl napůl. A konečně, z našeho rozhovoru bude nahrávka i psaný text. Nechť obě verze porovnají naši čtenáři a posluchači. Osobně jsem jednoznačně posluchač. Svou prací jsem získal spoustu zkušeností a krásných chvil u knížek. Vím, co pro mě znamenají, jak mi zpříjemnily spoustu hodin, dnů a let, i jak jsem namísto přípravy na maturitu četl „Přítelkyni z domu smutku“. A mám vlastně ještě jeden sen. Tajně totiž doufám, že mnou natočená knížka pomůže někomu jinému zkrátit cestu, navodit dobrou náladu i odpoutat se od strachu a stresu. Tázal se a zaznamenal Antonín Vraný # ZDRAVÍ: Cítíte se po zimě unaveni a máte pokleslou náladu? Možná trpíte, podobně jako téměř 75 % Čechů, nedostatkem vitamínu D. Viníkem bývá málo slunečního svitu, a příliš krátké či žádné vystavení vašeho těla slunečním paprskům. Bohatým zdrojem vitamínu D není ani tradiční česká kuchyně. Proč je vitamín D důležitý? Pomáhá našemu tělu správně využívat vápník a fosfor. Udržuje v krvi jejich stálé hladiny a mineralizuje kosti i zuby. Udržuje svalové napětí a schopnost organismu bránit se infekcím. Jeho krátkodobý nedostatek se projeví právě sníženou imunitou a zhoršením nálady. Později budou naše svaly ochablejší, zuby se mohou rychleji kazit, a naše tělo se bude déle regenerovat po prodělaných chorobách. Při dlouhodobém nedostatku budeme trpět úbytkem kostní hmoty, osteomalacií nebo osteoporózou. Nedostatek vitamínu D přispívá i k rozvoji cukrovky, rakoviny, kardiovaskulárních a dalších civilizačních chorob. Dítě se rodí bez zubů, jen s chrupavkami. První zoubky se prořezávají obvykle mezi čtvrtým až sedmým měsícem. Chrupavky se postupně přeměňují v kosti. I k těmto procesům je třeba vápník, fosfor, a vitamín D. Při jeho velkém nedostatku hrozí dětem křivice. Jejími hlavními příznaky jsou nohy do O a křivá páteř. Doporučená denní dávka vitamínu D je 5 mikrogramů (200 mezinárodních jednotek, UI). U kojenců, těhotných a kojících žen je to dvojnásobek. Jiné zdroje ale uvádějí, že ke správné funkci imunity je třeba denně přijmout 25 až 50 mikrogramů (1000 až 2000 UI). Vitamín D získáte pravidelným pobytem na slunci, nejlépe od května do října. V pokožce se začíná tvořit už za 15 minut po vystavení těla jeho paprskům. Co se týká jídelníčku, zařaďte do něj houby, kvasnice, ryby a plody moře, hovězí játra, vaječné žloutky, máslo a mléčné výrobky. Nejznámějším doplňkem stravy s obsahem vitamínu D je rybí olej. Koupíte ho v tobolkách i lahvičce. Můžete ho přimíchat do jídla, nakapat kojenci na dudlík nebo bradavku před kojením. Co je však důležité vědět? Vitamín D je rozpustný v tucích, lze se jím tedy předávkovat. Nejčastěji se to stává u kojenců, kteří nesprávně užívají doplňky stravy. Nadbytek se v těle ukládá a mohou se projevit i nežádoucí účinky. Těmi nejčastějšími jsou dehydratace organismu, žízeň, zácpa, nepřirozeně bledá barva obličeje nebo zvracení. Při dlouhodobém vyšším dávkování může dojít i k poškození srdce a ledvin. Jiří Petr Zdroj: medlicker.com, vitalion.cz # SPORT: Třetí nevidomý na Mount Everestu Na nejvyšší horu světa z nepálské strany vylezl v květnu 2021 slepý 46letý Číňan Čang Chung. Nevidomý je 25 let a podle jeho slov se nechtěl vzdát ničeho, tedy ani koníčka v podobě horolezectví. „Pokud máte pevnou mysl, vždycky dokážete zvládnout něco, co jiní lidé nedokážou,“ řekl po sestupu z Mount Everestu. Stal se tak teprve třetím slepcem na světě a prvním z Asie, který na horu vylezl, uvedla agentura Reuters. Nevidomému rakouskému horolezci Andymu Holzerovi se podařilo pokořit nejvyšší horu světa, 8848 metrů vysoký Mount Everest, jako druhému nevidomému na světě 22. května 2017. Jako prvnímu slepému horolezci se podařilo vystoupit na vrchol Mount Everestu 25. května 2001 Američanovi Eriku Weihenmayerovi. Andymu Holzerovi se podařilo pokořit nejvyšší horu světa v doprovodu dvou rakouských druhů Wolfganga Klockera a Klemense Bichlera. Ohlásil to vzkazem zveřejněným 21. května 2017, na facebookovém účtu: „Andy, Klemens a Wolfi mají svůj cíl – vrchol Mount Everestu dosažen po zhruba desetihodinovém stoupání – emoce se valí,“ oznamovala zpráva. Sdělila také, že tříčlenný tým je už v táboře ve výši 8300 metrů, kde stráví den, než zahájí sestup do základního tábora. Tím se Holzerovi zároveň podařilo dosáhnout takzvané Koruny planety (Sedmi vrcholů), protože zdolal poslední z nejvyšších hor sedmi světadílů, který mu ještě chyběl. Na Mount Everestu šlo o Holzerův už třetí pokus. V roce 2014 mu v pokoření velehory zabránilo lavinové neštěstí a o rok později zemětřesení. Letošní expedice začala v dubnu z čínské severní strany. Jako prvnímu slepému horolezci se podařilo vystoupit na vrchol Mount Everestu 25. května 2001 Američanovi Eriku Weihenmayerovi. Narodil se 23. září 1968 v Princetonu, zrak ztratil kvůli vzácnému onemocnění ve věku třinácti let. Poté, co dokončil studium na Boston College, se začal věnovat pedagogické činnosti. Roku 1996 vylezl jako vůbec první slepec stěnu El Capitan (cestou The Nose). V roce 1995 vystoupil na Denali, nejvyšší horu Severní Ameriky. Roku 2001 vylezl na vrchol Mount Everest, a to jako první slepec v jeho historii. Vystoupil na nejvyšší vrcholy všech kontinentů a dokončil tak projekt Koruna planety. Jeho posledním vrcholem byla hora Puncak Jaya, kterou zlezl roku 2008. Roku 2014 projel 277 mil dlouhou oblast řeky Colorado v Grand Canyon na kajaku. Roku 2002 vydal autobiografickou knihu nazvanou Touch the Top of the World, podle níž byl v roce 2006 natočen stejnojmenný film, v němž hlavní roli ztvárnil Peter Facinelli. Sj Zdroje: ČTK, iDnes, Wikipedia # TROCHA HUMORU: Anekdoty lehce nekorektní Přijde manžel z fitcentra domů a povídá ženě: „Všechny svaly mě bolí... ale to je dobře – když bolí, znamená to, že rostou.“ Žena na to: „Tak koukej růst!“ a praští ho mezi nohy... Přijde mladík do lékárny: „Dejte mi, prosím jeden prezervativ, jdu dnes na návštěvu ke své dívce. Počkejte, radši mi dejte dva, ona má taky docela pěknou sestru... A nebo ne! Dejte mi tři! Matka mé dívky také vypadá celkem dobře.“ Tak se také stalo. Mladý muž přišel na návštěvu, pozvali ho k obědu i na kávu, ale on celou dobu jen seděl a červenal se. Když ho dívka vyprovázela, ptala se: „Co je to dnes s tebou? Nechutnal ti oběd? Že jsi takový zasmušilý???“ „Ne, oběd byl výborný, ale kdo by si byl pomyslel, že je tvůj tatínek lékárník...“ Přišla v New Yorku blondýna do banky a nechala se uvést k úředníkovi přes půjčky. Řekla mu, že jede obchodně do Evropy a potřebuje si na dva týdny půjčit 5000 dolarů. Úředník jí řekl, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýna mu předala klíčky od nového Rolls Royce. Auto bylo zaparkované u druhého chodníku, měla na něj papíry, všechno bylo v pořádku. Banka tedy souhlasila, že si ho vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se pak od srdce zasmáli blondýně, která dala Rollse za 250 tisíc dolarů jako záruku za půjčku 5000 dolarů. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval ho v garážích banky. Po dvou týdnech se blondýna objevila, zaplatila 5000 dolarů a k tomu 15,41 dolarů jako úrok. A ten úředník jí řekl: „Slečno, jsme moc rádi, že jsme s vámi uzavřeli obchod a že všechno hladce proběhlo, ale stejně nám to vrtá v hlavě. Když jste byla pryč, trochu jsme vás prověřili a zjistili, že jste multimilionářka. Takže nechápeme, proč jste si musela půjčit 5000 dolarů?“ Na to blondýna: „Kde jinde v New Yorku bych mohla zaparkovat na čtrnáct dní auto za 15,41 dolarů, auto v ceně čtvrt milionu, a po návratu abych ho tam našla?“ Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali. Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině! Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?! To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly. # INZERCE Dětský tábor Kyklop o.p.s. organizuje pobyt táborového typu, pro děti od 8 do 15 let s názvem: Kyklop versus Starověký Řím. Zrakově postižení i úplně nevidomí účastníci jsou vítáni. KDY? 12. 07. – 23. 07. 2021 KDE? Příjemná, útulná chata Turistická Základna v obci Hraničné Petrovice, okres Olomouc ZA KOLIK? 3000 Kč (v ceně je ubytování, strava 5x denně, pitný režim). CO VÁS TAM ČEKÁ? Skvělý program na motivy příběhů starého Říma z dávnověkých a tajuplných dob. Dále výlety za koupáním a zajímavostmi do okolí, krásná příroda, čerstvý vzduch, ostřílení vedoucí a instruktoři (s akreditací MŠMT), a hlavně spousta zábavy! A POČET VOLNÝCH MÍST? Jednadvacet! Tak se dlouho nerozmýšlejte! Místa se rychle zaplňují. *.* # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 105, číslo 12, červen 2021 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.