ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 105 číslo 1 leden 2021

OBSAH

ÚVODEM
Umět být svobodný

STALO SE
Přehledně
Zpráva z třetího mimořádného zasedání Republikové rady SONS
Pár dat o Bílé pastelce

LIDÉ KOLEM NÁS
S Michalem Sudíkem o přípravě a výrobě braillských publikací

RETRO
Ještě to lze číst? aneb Nad stoletým ročníkem Zory

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2021
Rozjímání pro koukavé – 2. část

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Hluchoslepý chilli maniak z Radošova překonal bolestivý rekord

ZDRAVÍ
Čím se při výzkumu očí inspirujeme?
Slzy, střeva i brzlík chrání tělo před viry. Jak funguje imunita?

SPORT
Černobílé problémy

#
ÚVODEM: Umět být svobodný

Svoboda prý je poznaná nutnost, to je citát holandského filosofa Barucha Spinozy, kritického racionalisty století sedmnáctého. Stejně jako mnohé před ním i po něm ho zajímala svoboda jako taková a její limity, a podle něj „Svoboda neruší nutnost, nýbrž ji předpokládá.“ Naše stávající situace, pandemie a nejrůznější omezení jsou mrzuté ukázky oné „nutnosti“, která z definice naši svobodu omezuje. Ale poznat je a přijmout znamená být znovu svobodný. Dokonce svobodný v novém, dalším rozměru. Mohu třeba vnucenou nečinnost využít k dalšímu vzdělávání. – Mimochodem, víte, že ve srovnání s ostatními státy EU, kde trvale roste podíl dospělé populace na dalším vzdělávání, se u nás tento podíl od roku 2011 (s výjimkou let 2015-17) trvale snižuje? Ještě v roce 2011 jsme měli 11,6 % dále se vzdělávajících dospělých, zatímco zbytek Evropy pouhých 9,1 %, ale za poslední dva roky jsme spadli až na 8,1 %, zatímco Evropa pomalu, ale trvale stoupala až na dnešních 11,3 %. Proč o tom píšu? Na vysvětlenou si znovu vypůjčím ještě pár slov citovaného Spinozy: „Každá situace má smysl, jen ho najít.“
Nojo, ale tentýž člověk také řekl „Nejeden člověk si zachoval zdraví a veselou mysl jen díky radám, kterých neuposlechl.“ Tak si vyberte. Inspirativní čtení přeje
Václav Senjuk

#
STALO SE: Přehledně

Na lustr zavěste na Vánoce jmelí. Přináší štěstí, lásku a chrání před zlem. Polibek pod ním zaručuje plodnost a udržuje pevný vztah. Darované jmelí je účinnější. Na štědrovečerní stůl nezapomeňte dát jeden talíř navíc. Co kdyby přišla nečekaná návštěva? Aby se vás držely peníze i štěstí, položte pod každý talíř kapří šupinu. A pamatujte, že od štědrovečerní večeře se vstává až tehdy, když všichni dojí. Vánoce jsou zkrátka na dosah. Co se dělo před nimi v oblastních odbočkách SONS?
OO Olomouc informovala, že od čtvrtka 3. 12. jsou znovu otevřeny prodejny tyflopomůcek v Praze a Olomouci, obě v běžné otevírací době. Zároveň žádá všechny zákazníky, aby dodržovali všechna vládní nařízení spojená s nákupem v maloobchodních prodejnách. 
Stejná OO pořádala 4. 12. v rámci festivalu Dny umění nevidomých na Moravě (DUN) rovněž online recitál Daisy. Jeho záznam naleznete na stránkách facebook.com/sons.olomouc/videos/420324522663275. Kdo je Daisy? Slabozraká zpěvačka, skladatelka textů i hudby, veršů i prózy, vlastním jménem Dagmar Sýkorová. Studovala hru na klavír a sama se naučila hrát na kytaru, se kterou složila svou první píseň „Křídla z ebenu“. Zpívá muzikálové písně, pop, folk i jazz. Spolupracuje s dalšími českými muzikanty, zasedá v porotách hudebních soutěží. Získala několik ocenění v literárních a recitačních soutěžích. Od roku 2010 je též členkou správní rady Nadace prof. Vejdovského. 

OO Semily procvičila na začátku prosince své členy v sebeobsluze, motorice, a uspořádala klubové posezení. Její předseda Pavel Paldus přidal povídání Václava Zieglera o Českém ráji. Prý snad nejlépe ho popsal v „Zapadlých vlastencích“ Karel Václav Rais. Tak posuďte sami: „…v malé chvíli spatřil jsem dol jičínsko-turnovský, lemovaný až v dáli na východě šedavou, rozlehlou Zvičinou a Chlumy, blíže Velišem, Lorettou, hvozdy prachovskými, Hrubou Skalou a Valdštejnem, za nimiž vyskeřská kaplička svítila v záři východu …v klíně té krásné doliny se vypínal homolovitý, hnědý Zebín na východě a dvojzubé, černé Trosky uprostřed…“
Advent a vánoce, to je doba setkávání, punče a tvoření. Karel Novotný z KC Vrchlická nabídl i v nouzových podmínkách v prvním prosincovém týdnu tvořivou dílnu s Bárou. Zájemci vytvářeli vánoční dekorace ze svíček, stužek, zelených větévek a dalších přírodních materiálů, které štědře poskytl Nadační fond ČRO Světluška.

V OO Vrchlabí se v rámci akce „Vánoce, Vánoce přicházejí“ rozdávaly dárky, jako obvykle, z okénka. A zájem byl veliký. Už na začátku listopadu dostali členové vrchlabské OO online úkol, vyfotit oblíbené místo, sebe na oblíbeném místě nebo svého mazlíčka. V závěru listopadu přišel druhý online úkol, napsat básničku nebo krátkou úvahu na téma "podzim". Z několika příspěvků vybíráme básničku paní Lenky: 
Na deset západů led zamkl kaluže,
slunce je daleko, hladit nás nemůže.
Krajkoví pavučin jinovatka ozdobí,
pomalu přichází kouzelné období.
Až sněhová peřina přikryje nás,
budou tu Vánoce, pohádek čas.

OO Zlín spolu s Aktiv klubem SONS připravili 25. 11. další z řady online koncertů, tentokrát Dua Vojodeyl s názvem „S písničkou jde všechno líp“. Duo tvoří nevidomý Radim Vojtek (zpěv, klávesy a housle), známý též jako primáš cimbálové kapely Falešnica, a Martin Deyl (zpěv a kytara). Je oblíbeným hudebním tělesem, které zahraje lidové i populární písně na svatbě, oslavě i koncertu v rámci DUN. Jeho záznam najdete na youtube.com/watch?v=hvccYjalD_s

Alena Hejčová z Metodického centra pro odstraňování bariér představila i v čase Vánoc památku vhodnou k návštěvě. Je jí pražské Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Najdete ho na Malé Straně, nedaleko Pražského hradu, v Domě č. 8 U Osla v kolébce, kde žil alchymista Edward Kelley.
Komentovanou prohlídku s průvodcem pro skupiny je nutno předem rezervovat (tel.: 725 952 652, e-mail: mysteriapragensia@gmail.com. Nejprve se v ní ponoříte do textů o alchymii i osobnostech s alchymií spojených. Projdete magickou místností Faustova domu a vystoupáte po spirále života vzhůru k nebesům. Na půdě z rudolfínských časů poznáte atmosféru laboratoře magistra Edwarda Kelleyho. Je možné se opatrně dotýkat modelu vesmíru, postav alchymistů i dalších exponátů. Jednotlivci mohou přijít bez objednání na standardní prohlídku. I při té je přítomen průvodce, který vám podá základní výklad a nasměruje k exponátům, které lze hapticky zkoumat. Před cestou doporučujeme ověřit si aktuální otevírací dobu. Více informací o muzeu naleznete na  mysteriapragensia.cz a popis cesty k němu pak na sons.cz/Praha-Muzeum-alchymistu-a-magu-stare-Prahy-P4009588.html

#
Zpráva z třetího mimořádného zasedání Republikové rady SONS

Třetí mimořádné zasedání RR (v pořadí osmnácté v tomto prodlouženém volebním období) se sešlo dne 27. listopadu 2020 – tentokrát poprvé v režimu on-line; seděli jsme u svých počítačů a telefonů a dorozumívání na dálku nám docela šlo. Šampionem byla naše nejstarší a všemi ctěná členka Marta Zemanová, která jednání bravurně sledovala na svém novém iPhonu – a pak prý že my, senioři, neumíme pracovat s moderní technikou.
Sešli jsme se téměř v plném počtu a přece nám někdo bolestně chyběl: 9. listopadu totiž zemřel dlouholetý člen RR PhDr. Josef Cerha, který zanechal nesmazatelnou stopu v hnutí českých nevidomých, svou organizační i odbornou činností vracel do života později osleplé lidi, byl nám všem dobrým společníkem a rozvážným rádcem; hned v úvodu zasedání jsme uctili jeho památku tichou vzpomínkou.
Z prezidentových zpráv uvádím jen ty obecně nejzajímavější: Pokud nám vyjde nový projekt podpořený z fondů EU, vylepšíme stavebně naše středisko Dědina; z podzimních hromadných akcí sice sešlo, ale naši sbírku Bílá pastelka ani Covid neporazí (viz níže); na příští rok se SONS aktivně chystá jako v předešlých letech prostřednictvím projektů podávaných na celostátní, krajské i místní úrovni – vyhledávaným mentorem je tu naše ekonomická guru, ing. Dagmar Filgasová.
Na zářijovém zasedání RR jsme byli odhodláni konat naše X. celostátní shromáždění 5. a 6. října téměř za každou cenu – ne však navzdory zákazu vlády; a ten přišel v podobě vyhlášení nouzového stavu jakoby výsměšně právě od pátého října. Republikové radě nezbylo než znovu termín celostátního shromáždění odložit a my, přesluhující statutární představitelé organizace, si začínáme připadat jako onen převozník ze známé pohádky Karla Jaromíra Erbena.
Osudem prezidenta, viceprezidenta i údělem svým se RR zabývá se vší vážností. Návodem jí nyní slouží zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2. Ten v zásadě stanoví, že funkční období statutárních a nejvyšších orgánů právnických osob (v našem případě spolku) se prodlužuje až o tři měsíce po ukončení všech protiepidemických opatření. Díky této zákonné úpravě prozatím RR nestanovila přesný termín konání celostátního shromáždění; usnesla se jednomyslně, že se shromáždění uskuteční bez zbytečného odkladu po ukončení protiepidemických opatření bránících setkávání většího počtu osob v uzavřených prostorech („bezodkladnou“ se zde rozumí lhůta potřebná k logistické přípravě shromáždění a k aktualizaci projednávaných materiálů).
Jako všechno kolem nás byla i letošní Bílá pastelka výjimečná – dokonce se ozývaly malověrné hlasy doporučující prezidentovi, aby ji vůbec nepořádal. Se čtvrtinovým počtem dvojic prodejců oproti roku 2019 se nám podařilo nasbírat 1 110 109,00 Kč, které RR rozdělila podle stanoveného klíče. Jelikož chyběly převážně dvojice středoškolských studentů-dobrovolníků, uchýlili jsme se ke svépomoci, což je pro spolkový život jedině správné. Patří zde dík oblastním odbočkám i krajským dceřiným společnostem a Tyfloservisu.
Z šestibodového „Různého“ považuji za nejpozoruhodnější čin hodný budovatele majetku slepeckých spolků za Rakouska a první republiky. Díky cílevědomému snažení a neúnavné energii Hany Bubeníčkové, ředitelky TyfloCentra Brno, se po třiceti letech znovunabyté hospodářské i osobní svobody poprvé podařilo postavit úplně nový dům služeb pro nevidomé. Sídlí v něm i naše brněnské oblastní odbočky.
Závěr, ani rozloučení toto zasedání RR nemá. Všichni čekáme na vývoj koronavirové situace a teprve podle ní budeme spřádat svoje plány. Chcete-li osud této Republikové rady i nadále sledovat, vracejte se čas od času do příslušné rubriky na stránkách SONS.
Rudolf Volejník

#
Pár dat o Bílé pastelce

Sečteno a podtrženo! V rámci sbírky jste darovali úžasných 1 110 109 Kč. Děkujeme všem dobrovolníkům i dárcům. Moc si Vaší pomoci vážíme.
Tolik stojí na webu SONS i na stránkách Bílé pastelky. Zeptali jsme se za vás na další podrobnosti. Sbírka probíhala 12. – 14. 10. 2020, poprvé šlo o 3 sbírkové dny. Využit byl i on-line kanál formou QR kódů. Na sbírce se podílelo 727 dobrovolníků z 91 měst. Z celkem vybraných 1 110 109 korun přišlo přibližně 17 % právě on-line cestami. Tradiční Poděkování nejlepším bylo vzhledem ke zdravotní pandemické situaci v zemi přesunuto na příští rok, ovšem ani takto stanovené datum (26. 2.) nemusí nakonec – právě vzhledem k vývoji pandemie – být tím konečným.
red

#
LIDÉ KOLEM NÁS: S Michalem Sudíkem o přípravě a výrobě braillských publikací

Písmo nám umožňuje poznávat svět. Audioknihy a řečové syntézy můžeme poslouchat celé hodiny, ale základy větné struktury, gramatiku nebo systém interpunkce se naučíme jen poctivým čtením a psaním. Proto je pro nás Braillovo písmo nepostradatelné. Jednou z hlavních institucí, která se v tomto smyslu o naše vzdělávací a kulturní potřeby stará, je pražská Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Jak se tu připravují a vyrábějí braillské publikace? Na to jsme se zeptali vedoucího výrobně technického úseku Michala Sudíka. 

Jakým způsobem upravujete text pro braillský tisk? 
Všechny texty převádíme do programu T602, kde je dále upravujeme. To je starší program, který se dnes už ani neprodává. Pro nás je však cenný tím, že pracuje s neproporcionálním písmem. Pokud píšete písmem proporcionálním, znak „m“ je širší než znak „i.“ Neproporcionální písmo je charakteristické naopak tím, že pro každý znak je vyhrazena stejná šířka. To samé platí pro braillský šestibod. Počet znaků na jednom řádku v T602 tedy odpovídá počtu znaků na jednom řádku v bodech. 
Rukopisy časopisů získáváme ve Wordu. V případě knih pracujeme dvěma způsoby. Pokud jsou jen s černým textem na bílém podkladě, skenujeme je a následně upravujeme. V jakémkoliv jiném případě je nutné texty ručně přepisovat. Více než polovinu přepisů dnes tvoří učebnice. Nepoptávají je ale speciální školy ani speciálně pedagogická centra, nýbrž hlavně školy, které žáky s postižením zraku integrují. Kvůli individuálním vzdělávacím plánům děláme řadu učebnic jako prvotisky, často pro jediného žáka. Málokdy nějakou dotiskujeme. Když je za dva roky učebnice s malou úpravou nově vydána, musíme se do ní pustit znovu. V tomto směru práce přibývá, snažíme se však žákům i školám vyhovět. 
Učebnice jsou často doplněny obrázky. Snažíme se je naznačit nebo popsat. Například pro geometrii dokážeme v T602 vytvořit bodový obrázek trojúhelníku, čtverce i trojrozměrných těles. U mnohých obrázků to ale nelze. Tehdy přepisovatel vlastními slovy a na základě svých zkušeností popisuje krajinu, zvíře apod. Vynecháváme jen obrázky, které se přímo nevztahují k textu. Takových ale v učebnicích mnoho není. Pro představu, šedesátistránková černotisková učebnice odpovídá jednomu dvousetstránkovému svazku v bodovém písmu. Připravujeme ho zhruba 6 týdnů.

Kolik titulů ročně připravíte a vytisknete v bodovém písmu?
Dlouhodobě okolo padesáti knih ročně. Jde nám hlavně o růst gramotnosti a zájem o bodové písmo. V tom žáky a studenty podporují i školy, proto jsou i naším důležitým partnerem. Jedna z hlavních činností je proto zajišťovat braillským tiskem poptávku po knihách jejich povinné a doporučené četby. Kromě nich vydáváme také propagované a žádané tituly. Přitom přihlížíme i k rozsahu díla. Pokud má černotisková kniha 300 stránek, bude jich mít v bodovém písmu 960 až 980. To je 10 svazků, které se nevejdou do batohu. Produkce takových knih představuje proto jen zhruba pětinu objemu našich vyráběných tiskovin. 
Společně s knihami dále vydáváme 14 titulů časopisů a mnoho účelových tisků jako letáky, popisky do výtahů a vlaků, popisky muzejních exponátů a turistické informace, katalogy, kalendáře apod. V řadě případů jde o kombinaci bodů a černotisku. V poslední době mám hezký pocit ze zvýšeného zájmu o noty. Člověk, který je přepisuje z černotisku do braillské notace, musí vidět, znát noty i Braillovo písmo. A takový je pro nás velice cenný.

Dnes vychází mnoho literatury v digitální podobě. Je možné ji použít jako předlohu pro braillský tisk? 
Této možnosti nevyužíváme. Je velmi komplikovaná z hlediska proporcionality písma, zalamování řádků, označování velkých písmen atd. Přepis je zkrátka rychlejší. 

Jakým způsobem tisknete bodové publikace?
Čistě bodové knihy (nikoliv kombinace černotisku nebo barevného tisku a bodů) tiskneme na norském stroji Braillo 400. Papír je srolován v dlouhém pásu, tedy v roli, a na obou stranách perforován. Vchází do stroje, kde probíhá oboustranný tisk. Z vytištěného oddílu, jednoho listu, je odříznuta část spodní a pravé strany. Levá strana zůstává perforovaná a slouží k ručnímu prostrčení spirály kroužkové vazby. 
Časopisy tiskneme na stroji Braillo 440 z role slepeckého papíru, který je v tomto případě neperforovaný. Vchází do stroje a v něm se oboustranně vytiskne jeden dvojlist se čtyřmi stranami. První je prázdný, druhý obsahuje strany 1, 2, 39 a 40. Následuje dvojlist se stranami 3, 4, 37 a 38. Hotový dvojlist je odříznut a posunut. Postupně vyjíždějící dvojlisty se skládají na sebe. Když stroj vytiskne celý časopis, posune ho pásovým dopravníkem dále a tiskne další. Hotový výtisk sklepneme, ve hřbetu ho pomocí rýhy přehneme a na drátošičce ho sešijeme drátovou vazbou.
Barevný tisk často kombinujeme s body. Příprava těchto tiskovin je mnohem složitější. Jde tu o synchronizaci rozsahu černotisku a bodů, přizpůsobení velikosti textu atd. Černotisk a obrázky tiskneme jako první. Jednotlivý list, arch, prochází laserovou tiskárnou a vytisknutý ho ořezáváme na potřebný formát. Poté na stroji Puma připravíme matrice a lisováním přitiskneme body. V závěru list perforujeme pro kroužkovou vazbu. Finální výroba probíhá ručně, neexistuje automat, který by dokázal nést papír s vystouplým bodovým písmem. 
Na stejných strojích tiskneme třeba i slabikáře pro dospělé nevidomé. Ty obsahují sice jen bílé stránky a text ve standardní velikosti, ale v jejich záhlaví bývá zvětšený znak Braillova písma. Proto i zde každá stránka zvlášť. Když potřebujeme publikaci proložit obrázkem, použijeme nožně ovládaný stroj pro perforování a bigování. Bigování je vytváření lomu na papíře. Pokud je potřeba vytvořit obrázek reliéfní, lisujeme ho z ručně a za tepla vyrobené matrice. To je ale už jiná disciplína.

A jakým způsobem děláte korektury textu?
Každá tiskovina prochází po digitalizaci nebo přepisu rukama korektorů. Pracují s počítačem s hlasovým výstupem a k dispozici mají rovněž tištěnou předlohu v bodech. Porovnávají, zda jsou texty stejné a správně napsané. Korekturou znovu procházejí i kontrolní nátisky hotové publikace a některé namátkově vybrané výtisky. Například na každém listu časopisu Kontakty, přílohy časopisu Zora, je 27 řádků po 36 znacích. Korektoři dostávají výtisk v bodovém písmu i text v T602. Oba jsou obsahově i formálně identické. Hlídají kvalitu tisku, návaznost stránek, gramatiku, řádky i odstavce.

Antonín Vraný

#
RETRO: Ještě to lze číst? aneb Nad stoletým ročníkem Zory

Leží přede mnou svazek. Knížky v bodovém písmu bývají někdy pěkně tlusté, ale toto je vskutku macek mackovatý! Celý rok 2021 je jeho narozeninový. Což do něho, aspoň letmo, nahlédnout, zahlédnout obraz stinných i slunných dnů minulosti?
Chtěla bych v hrstce pokračování vás, milí čtenáři, seznámit, a snad při tom nenudit?, s tím, jak tehdy naši předchůdci psali i mysleli.

První dojmy
Dotýkám se stránek, které chtějí plachost a uctivost mých prstů. Opravdu je jim sto let a hned na prvním listu nacházím jméno redaktora, pana Karla Emanuela Macana. Celé první číslo ročníku 1921 zahajuje rubrika, zvaná zde Směs. Připomínka drobných zpráv z domova i světa, překvapivě stručná. Nehodlám zdržovat vším, vybírám tedy:
Pražské Stavovské divadlo převzato jako součást Národního divadla. 
Šéf Opery Národního divadla zemřel rakovinou střev. 
Zahájeno letecké poštovní spojení mezi New Yorkem a San Franciskem, nejdelší vzduchem na světě (4200 km). V americkém státě Ilinois zvoleni tři Češi do sněmovny. 
Mírová cena Nobelova udělena presidentu Wilsonovi.
Krádež šatstva v mateřské škole Klárova ústavu.
Belgičtí, italští a českoslovenští delegáti podali Svazu Národů resoluci, doporučující studium Esperanta, zvláště ve školách.
Zvláštní pocit, že? Tyhle „zprávy z roku raz dva“ i jiné texty hodlám nepřevádět do současné češtiny, prostě k věci patří ta starodávná. Cenám za inzerci, vydávaným publikacím a podmínkám členství ve spolku Český slepecký tisk hodlám věnovat samostatný, snad ne příliš vyčerpávající, článek. A co mne překvapuje? Kromě informací takříkajíc ve vlastní věci a zmínky o krádeži šatstva v Klárově ústavu je obsah věnován obecným tématům. Velký článek Věříme v pokrok lidstva hovoří sice o tom, co lidstvo dosáhlo, ale už tehdy jménem neuvedený autor viděl zároveň slabosti a nedostatky.
Žijeme v období připomínání výročí velkých duchů naší minulosti, což bylo před sto lety podobné, tedy jim věnuji závěr svého dnešního nahlížení do minulosti.
Doslovně cituji: „Vidíme tento pokrok a věříme ve zdokonalitelnost pokolení lidského, máme v úctě muže, kteří přispěli k pokroku. Proto my Čechové a Slováci uctíváme Husa i Komenského. Hus přinesl světu nová pravidla života, jakmile přisoudil každému člověku právo na osobní přesvědčení náboženské. Z této myšlenky vyrůstala po 500 let odvaha lidstva, až dospěla k heslu o sebeurčení národů.
Komenský dal světu učení, že pokolení od pokolení pokračuje vzděláním rozumu i srdce a výchovou člověka, jež počíná u dítěte. My jsme od Komenského a jeho pokračovatelů dospěli k přesvědčení, že pokrok lidský nemá býti ponechán nahodilostem, tomu „střídání klidu a bouří“, nýbrž že máme pracovati za pokrok vědomý. Znajíce dějiny, pravdu i omyly svých předků, známe cesty, po nichž lze říditi chůzi schůdnou. Ve století dvacátém „lidstvo přechází od věku nevědomého pokroku k věku pokroku vědomého.“ Nuže, věřme a pracujme.

Dodatek: V této chvíli tedy zavírám křehké stránky stoleté Zory, abych do nich dál sama nahlížela a připravila pokračování. A dovoluji si popřát klidný a nepandemický rok 2021. Sérii s láskou psaných zavzpomínání chce připravovat
Eva Budzáková

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 01/2021

Sérii článků z pražské sociálně právní poradny SONS v roce 2021 zahájíme:
- informací o zvýšení důchodů a mimořádném příspěvku důchodci 
- zprávou o zvýšení minimální mzdy,
- poslední částí informace o velké novele zákoníku práce z roku 2020 a 
- krátkým povzdechnutím nad slibovaným zlepšením v proplácení bílých holí.
Zvýšení důchodů
V době, kdy tento článek čtete, již byl patrně většině z nás vyplacen vládní úplatek, pardon, jednorázový příspěvek důchodci v roce 2020, jak je tato dávka nazvána v zákonu č. 469/2020 Sb., tedy částka 5 tisíc korun. Tento příspěvek by měl být vyplacen v první polovině prosince roku 2020 všem poživatelům starobního, invalidního, sirotčího nebo vdovského důchodu, v případě souběhu více důchodů bude příspěvek vyplacen jen jednou. Za důležité považuji ještě v souvislosti s tímto příspěvkem informovat, že se nebude započítávat do příjmů pro posouzení nároku na jakékoliv jiné dávky, tedy např. příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na zvláštní pomůcku apod. 
Kromě tohoto jednorázového příspěvku však můžeme pro rok 2021 počítat s valorizací důchodů, a to podle následujících parametrů:
a) základní výměra se z dosavadních 3490 Kč zvýší o 60 korun na částku 3550 Kč;
b) procentní výměra vzroste o 7,1 %.
Jako příklad tedy můžeme uvést, že dosavadní důchod ve výši 12 000 Kč se od ledna 2021 zvýší na 12 665 Kč.
Zvýšení minimální mzdy
Po předložení návrhu vlády s několika alternativami došlo nakonec k politické dohodě na zvýšení minimální mzdy v kompromisní částce, kterou vládní návrh neobsahoval.
Kompromisu bylo dosaženo na základní sazbě minimální mzdy ve výši 15 200 Kč hrubého měsíčně, za stanovenou pracovní dobu (tedy 40 hodin týdně). Tato základní částka odpovídá hodinové mzdě ve výši 90,50 Kč. Minimální mzda se tedy zvýší o 600 Kč (cca 4,1 %).
Odpovídajícím způsobem byly zvýšeny i další částky zaručené mzdy dle zařazení do pracovních skupin.
Doručování – potřetí a naposledy z novely zákoníku práce
Doručování v pracovněprávních vztazích se řídí speciální úpravou v zákoníku práce, nepoužijí se tedy ustanovení pro doručování z občanského zákoníku.
Probíraná novela (z. č. 285/2020 Sb.) do této speciální úpravy konečně včleňuje i úpravu pro doručování prostřednictvím datové schránky a provádí i určitou korekci ve volbě způsobů doručení.
Zákoník práce i nadále upřednostňuje u písemností, které je třeba doručovat do vlastních rukou, osobní předání zaměstnanci na pracovišti. 
Do vlastních rukou musí zaměstnavatel zaměstnanci doručovat písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr nebo platový výměr a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.
Není-li osobní doručení písemnosti na pracovišti možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci
a) kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,
b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
c) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo nově
d) prostřednictvím datové schránky.
Pokud zaměstnanec osobní přijetí písemnosti odmítne, považuje se písemnost za doručenou.
Při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zaměstnavatel doručuje na adresu, kterou mu zaměstnanec naposledy písemně sdělil, možné je i doručení jiné osobě, pokud by ji k tomu zaměstnanec ověřeně podepsanou plnou mocí zmocnil.
Písemnost se považuje za doručenou převzetím, pokud se doručení nezdaří, je písemnost uložena u provozovatele poštovní služby nebo obecního úřadu a zaměstnanec je vyzván, aby si ji do 15 dnů vyzvedl, po marném uplynutí této lhůty se považuje za doručenou. I zde platí, že pokud zaměstnanec převzetí odmítne či neposkytne součinnost, považuje se tímto okamžikem písemnost za doručenou.
Doručovat prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (tedy např. e-mailem) může zaměstnavatel zaměstnanci jen tehdy, pokud mu zaměstnanec písemně sdělil elektronickou adresu a s doručováním tímto způsobem souhlasil. Takto doručená písemnost musí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem zaměstnavatele a pro platné doručení je nutné, aby zaměstnanec doručení zprávou taktéž opatřenou elektronickým podpisem potvrdil.
Pokud se zpráva zaměstnavateli vrátí nebo do tří dnů zaměstnavatel nedostane elektronicky podepsané potvrzení o doručení, zpráva se za doručenou nepovažuje.
A konečně i u doručování prostřednictvím datové schránky je nutný předchozí písemný souhlas zaměstnance, písemnost se pak považuje za doručenou okamžikem přihlášení se zaměstnance do datové schránky, nejpozději však desátým dnem od doručení, zde již bez ohledu na to, zda se zaměstnanec k datové schránce přihlásil či ne.
Pokud jde o doručování v opačném gardu, tedy je-li adresátem zaměstnavatel, platí v podstatě stejná pravidla, zaměstnavateli se doručuje zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele, na vyžádání je zaměstnavatel povinen přijetí písemně potvrdit. 
Chce-li zaměstnanec zaměstnavateli doručovat elektronicky, pak zaměstnavatel musí předem souhlasit, zprávy musí být opatřeny elektronickým podpisem a zaměstnavatelem taktéž potvrzeny.
U doručování prostřednictvím datové schránky je (pro mě překvapivě) také nutný předchozí souhlas zaměstnavatele, jediným rozdílem je, že za datum doručení se považuje datum dodání zprávy, bez ohledu na to, zda a kdy se zaměstnavatel do datové schránky přihlásí.
Zrušení doplatků na bílé hole se opět odsouvá
Jistě si vzpomenete, že jsem již několikrát informoval o tom, že se podařilo dojednat, abychom nemuseli doplácet prakticky na žádné bílé hole. S tímto posunem souhlasily pojišťovny, komise pro zdravotnické prostředky, nakonec i vláda, ale bohužel datum účinnosti zákona se opět odsouvá kamsi na neurčito. Vládní návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění byl předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jako tisk číslo 992 2. září 2020. Návrh však zatím čeká na projednání ve výboru pro zdravotnictví, je tedy naprosto jisté, že 1. ledna roku 2021 platit nezačne. Prioritu v současné době mají jiné legislativní počiny Ministerstva zdravotnictví, jako testování a plány na distribuci očkovací vakcíny proti koronaviru SARS Cov-2. Kéž se někdy dočkáme i schválení tisku 992!

Luboš Zajíc

#
Rozjímání pro koukavé – 2. část

Na neveřejných konferencích, které se velmi podobají sociálním sítím, se nevidomí lidé o lecčems dohadují, nadávají si i vzájemně souhlasí atd. Rozjímání pana Luboše Hockého o soužití slepců s vizuálním světem – jeho první část – jsme otiskli v posledním loňském čísle, závěr předkládáme nyní. Stále platí, že by se, slovy autora, „mohlo hodit pro poučení PT publika.“ Našim čtenářům navrhujeme využít pro nenásilné poučení svého vidoucího okolí.
Při setkání s nevidomým jednejte přirozeně, bez ostychu a prakticky.
Pomoc nabídněte, ale nevnucujte. Přímo se zeptejte, je-li vůbec, nebo jaká pomoc je vhodná. Pomozte tehdy, když nevidomý pomoc potřebuje, to jest když je bezradný, nejistý, když stojí na místě a ťuká holí do země nebo ze široka hledá holí okolo sebe. Tyto zásady samozřejmě neplatí v případě přímého ohrožení zdraví a života.
Nedělejte strážné anděly. To jsou ti, kdož jdou vedle nás, sledují nás bedlivě, ale nepromluví. Co si máme myslet? Zloděj? Násilník? Darebák?
Při hovoru s námi klidně používejte slova slepý, podívej se, uvidíme se v…, a podobně. My je používáme také. Slepec samostatně se pohybující v žádném případě nemá podprůměrnou inteligenci, natož aby byl mentálně postižený. Vezměte si klapky na oči a s někým projděte několik ulic, projeďte se autobusem, vlakem a poznáte, jak musí samostatně se pohybující slepec myslet a co vše si musí pamatovat. Pochopíte také, že žádný slepec si nepočítá kroky. Prostě se to nedá.
Je kruté, když chci přejít ulici a okolo mne přejede traktor, malý řvoucí motocykl a já nepřecházím a za sebou slyším - ten je slepej, hluchej a ještě blbej. Uvědomte si, prosím, že pro vysokou hlukovou hladinu, kterou může způsobit cokoli, třeba i letadlo, si nemohu dovolit vstoupit do vozovky. Dnes jsou tak tichá auta, že slyším mnohdy muziku z něho dříve než auto samé.
Vím, kde jsou v chodníku po dešti louže, který kanál neodtéká, a proto se jim bez problémů vyhnu. A pak občas slyším – hele, a pak že je slepej! Přecházím ulici, čistě náhodou se mi povede projít mezi dvěma zaparkovaným auty, a slyším totéž. Podle sklonu chodníku, proudění vzduchu, jiné hlukové hladiny poznám že jsem na rohu domu, že jsem v křižovatce. Většina z nás, co se pohybujeme sami, máme vyvinutý cit, kdy cítíme – slyšíme hmotu aniž se jí dotkneme. Čím je hmota větší a má větší měrnou váhu, tím lépe a jistěji ji zaregistruji. Díky tomu poznáme i větší domovní dveře, pokud jsou uloženy hlouběji ve zdi. A opět: hele, pak že je slepej! Velmi vtipné je, když vrazím do zaparkovaného auta, do lešení či jiné překážky a slyším: pozor tam je auto, to je lešení a podobně. Informace pro mne jistě zcela zbytečná, když mne již bolí noha nebo mám bouli. Obcházím hlouček rokujících, o někoho zavadím a slyším: to nemůžete dávat trošku pozor? Kdybych byl slepej, tak chodím trochu opatrně!
Do rozpaků mne však přivádějí jistě upřímně míněné rady, jak mám držet hůl, jak s ní kývat a kdy a jak klepat. Stalo se, že mně neznámý muž přišel za mnou až domů s pilkou na železo, aby mi hůl zkrátil. Myslel to jistě dobře, ale já byl na rozpacích jak slušně odmítnout. Nemohl pochopit, že slepý jsem já a já musím vědět, jaká délka hole mi vyhovuje, co je pro mne lepší, co mi vyhovuje, co je pro mne bezpečnější.
Snažte se také zvláště vy, hůře pohybliví, mít slepce před sebou, v horším případě vedle sebe. Máte-li jej za zády, nevíte, co vám nechtěně provede. Zasune vám hůl mezi nohy, podkopne vaši opěrnou hůl a tak podobně.

Pes
Většina z vás si myslí, že vše vyřeší vodicí pes a mnohým i dobrým přátelům jsem těžko vysvětloval, že mám-li psa, jsem nejen slepý, ale také bezruký. V jedné ruce psa a v druhé hůlku, milenku to moji nejvěrnější, jež mne provází na všech cestách již moře let a doprovázet bude po zbytek života. Tašku si mohu hodit přes rameno, ale co dveře a podobné? Pes se samozřejmě naučí trasy a je-li v cestě překážka, zastaví a na povel ji obejde, případně zvolí jinou trasu, pokud ji ovšem zná. Nepřevede přes ulici, nepozná semafory a neodhadne ani rychlost pohybujících se vozidel. Podle zákona můžeme s vodicím psem všude, ale praxe je jiná.
Pes také na jaře a na podzim líná, musí se s ním ke zvěrolékaři, a co když partner nevidomého musí na delší dobu z domu? Co když žije sám, nebo jsou oba zrakově postiženi? Má někdo z vás představu, když je sám slepec doma a pes dostane průjem nebo zvrací? Jsou to krásní psi a kolemjdoucí je rádi hladí, laskají a dávají pamlsky – a pes pak řádně nepracuje.
Chůze
Vidíte-li, že nevidomý klidně kráčí po chodníku, jenž má obrubník, trávník, stěnu domu, plot a podobně, tak si jej nevšímejte má dobrou vodicí linii. Víte-li však, kam slepec jde, a máte-li stejnou cestu – obzvláště je-li slepec v letech, jistě vaši nabídku ochotně přijme. „Mám stejnou cestu jako vy, tak vás doprovodím ano?“ Neodmítne. Vidíte-li však, že má v cestě překážku, hlavně výkop, díru a tak, neváhejte a upozorněte jej na tuto skutečnost. Možná o ní ví, možná neví, ale zahájit cestu prohlídkou výkopu volným pádem na jeho dno, obzvláště je-li v něm voda, není zrovna příjemné zpestření cesty.
Rovněž se mylně domníváte, že auto, traktor, motorku slyšíme. Omyl! Slyšíme motor auta, traktoru, nikoli vozidlo! Konec vozidla je někde jinde, než je motor. Téměř jistě uvítáme vaši pomoc, pokud chceme přejít ulici, křižovatku, vymotat se okolo lešení, dostat se přes nějaké prostranství ve větru, dešti a na sněhu, jsme většinou zcela bezmocní. Dostat se z nádraží, dostat se k vagonu. Hledání dveří vagonu je pro nás slepce záležitost více než nebezpečná. Můžeme se lehce dostat mezi vagony.
Lehce poznáte, že slepec potřebuje pomoc. Je bezradný, naslouchá, čeká, očekává pomoc. Pokud stojíme a klepeme hůlkou do obrubníku, nebo o zem, vždy čekáme, vždy potřebujeme pomoc. Někdy stačí se slepce dotknout a říci:-počkejte, já vám řeknu – a říci když, je volno, když je bezpečno. Pokud stojíte proti slepému, nikdy mu neříkejte, na kterou stranu má zahnout. Mám zkušenost takříkajíc životní, že většina mi řekne stranou svoji, takže já zahnu na stranu opačnou, než mám. Stane se ale občas, že někdo řekne stranu z mého pohledu a já předpokládám, že říká jako většina tu svoji – a zahnu stejně opačně. Je to tak zvaný zrcadlový efekt.
Pokud mi pomoc nabídne muž a mám-li volnou ruku je nejlépe, nabídne-li mi své nadloktí. Pustím si jej o půl kroku vpřed, srovnám krok a podle rytmu jeho chůze poznám překážky bez upozornění a můžeme se bavit o holkách či o tom, jak kde mají dobré pivo. Je zcela zbytečné, aby mne průvodce, pokud se držím já jej, na cokoli na cestě upozorňoval. Pomáhá-li mi žena a nenabídne mi své nadloktí, je nejsnazší, pokud ona mne uchopí za mé nadloktí, případně se zavěsí a chová se tak, jako když se sejdou dva přátelé – tedy co nejpřirozeněji. Jelikož v tomto případě je žena maličko za mnou, nemohu podle rytmu její chůze poznat překážku a je třeba, aby mne včas na obrubník, schody (ke kterým vždy přistupujeme kolmo!), či jiné překážky upozornila. Manželka mi bez říkání stiskne ruku dolů – nahoru, zatlačí vlevo, vpravo. Neupozorňujte nás na překážku zbytečně brzy, nejlépe metr před ní, a klidně pokračujte v chůzi. Nezastavujte, stačí zpomalit a stisknout nadloktí v momentě, kdy noha se zvedá nebo klesá na obrubník. Nebojte se stisknout nám ruku relativně pevně. Dodáváte nám tak pocit bezpečí.
Vždy však zastavte před schodištěm dolů!!! Tam jsou ošklivé pády. Pokud máte dosti prostoru okolo sebe a nebudete zavěšeni, nepřizpůsobujte se, prosím, slepému. Ten se podvědomě bude mačkat na vaši stranu a občas se vás lehce dotkne ramenem nebo loktem. Běžte klidně, slepec se přizpůsobí. Nejhorší je, pokud průvodce nemluví, nekomunikuje nebo přebíhá z jedné strany na druhou. Opouštíte-li slepého, a je zcela jedno kde a za jakých okolností, řekněte mu to! Nejde jen o slušnost, ale je-li to při chůzi, nevidomý se spoléhá, počítá s vámi a nesleduje cestu jak by měl.
Pomáháte-li slepému do auta, stačí položit mu ruku na kliku, střechu, horní rám otevřených dveří a lehce posunout kupředu. To abychom věděli, kde je předek vozu. Při nastupování do autobusu či vagonu, ale i v obchodě je problém. Musím se hřbetem ruky dotýkat zad, nejlépe páteře toho, kdo je přede mnou ve frontě, nastupujícího přede mnou. To proto, abych věděl, jak rychle a kterým směrem fronta či spolucestující postupují, kde jsou dveře, a když se záda přede mnou zvednou, vím, že jsem před dveřmi. Je-li přede mnou muž, slyším někdy nechutné, někdy vulgární poznámky o homosexuálech, mačkám-li se na ženu, někteří si myslí, že to svoji slepotu zneužívám. Že se mačkáte vy mezi sebou je ovšem v pořádku, že? Nikdo si však neuvědomí, že nevím, na koho se mačkám. 
Podle voňavky či látky na šatech dost často poznám, jde-li o ženu. Je mladá, stará? Hezká, ošklivá? Má s sebou žárlivého manžela? – Tak jsem zažil hysterickou scénu, která skončila pláčem oné ženy. Její debilní žárlivec nepochopil, že to byla nutnost, že bych se byl nedostal bez mačkání do vagonu. Je však pravda, že většinou slyším: jen se mačkej, to je moje stará, zaplatíš frťana. To se tlačíš, když máš před sebou takovou kost, co? A všichni se přátelsky pochechtávají. Zde je pomoc více než milá. Jde také o to, že při hledání dveří vagonu se nevidomý lehce může dostat mezi vagony a – je-li to na zvýšeném peronu – mezi vagony spadnout. Malý motoráček na malém nádraží hlukově lehce zvládneme, ale velká brzdící souprava na krytém nádraží s betonovými nástupišti nás cela zahluší a dá se říci, že většina z nás je zcela bezmocná – jsme totiž slepí i hluší. 
Samostatně se pohybující slepec je postižen na oči a není třeba jej do autobusu, vlaku, tramvaje zvedat. Nastoupí snadněji a rychleji sám než s vaší pomocí. Je však dobré říci mu, je-li vagon od nástupních dveří vlevo nebo vpravo.
Volné místo, a to jak v bytě, čekárně, restauraci, autobusu nebo vlaku? Jak ho co nejlépe, nejrychleji a nejsnadněji ukážeme zrakově postiženému? Tak, že mu položíme dlaň ruky na opěradlo sedadla, a to ze strany, kde je sedadlo; není-li to možné tedy přímo na sedadlo. To aby si nesedl náhodou na opačnou stranu a neskončil na zemi. Není to zrovna nejvhodnější poloha odkud se dívat ženám pod sukně. Stojím a slyším: tamhle máš místo, sedni si. Sedět a ukazovat slepému rukou, kde má místo k sezení, je sice hezké, ale zcela zbytečné. Nevidím-li vagon či autobus, těžko uvidím ukazující ruku. Následující poznámku: ´když si blbej, tak stůj´ nechávám bez komentáře. Je téměř jisté, že ve vlaku či autobusu se dotknu spolucestujícího. Berte to, prosím, s humorem – ostatně vy se na sebe přece mačkáte také. Stalo se, že jsme nastoupili do vlaku a já, když manželka nic neříkala, což se nestává často, jsem do ní lehce rýpl ramenem: proč nemluvíš? ty mně neznáš? Ticho pokračovalo a tak jsem ji lehce zmáčkl nad kolenem řka: nebuď smutná, vždyť si mne nemusíš brát. Tu se přede mnou ozval s potlačovaným smíchem rádoby vážný varovný mužský hlas: pane, že byste mi musel takhle veřejně ve vlaku osahávat manželku? Hlasitý smích všech, co mne sledovali, a poznámka mojí ženy, že jí to dělám stále a všude záležitost neukončila. Měli jsme se o čem bavit.
Většina z vás si myslí, že se dají stanice odpočítat. Dají. Občas se však stane, že vlak zastaví u semaforu, autobus někomu známému, a tak se raději na předposlední zastávce optám, co je za stanici. Nedělám si blázny, jak si mnozí myslíte. Při vystupování z vlaku či autobusu čekám 2, 3 vteřiny, to abych měl jistotu, že vystupujícímu přede mnou neskočím na záda. Stává se, že vaše netrpělivost vás vede hlavně u autobusu, tramvaji k předbíhání. Přece nebudete čekat, až nějakej slepec vyleze, že? Stane se, že já se dám do pohybu také a je otázka, kdo má smůlu, kdo vypadne, upadne. Stalo se mi párkrát, že se mi nechtěně podařilo vsunout hůl předbíhajícímu mezi nohy a následek si jistě představíte sami. Ležet na břiše a líbat vroucně chodník s nohama v autobuse není zrovna záviděníhodná poloha. Dívkám a ženám v sukních tato poloha již vůbec nesluší. Při vystupování si nikdy nestoupejte před dveře proti slepému. Nemůžete vědět jak rychle a svižně nevidomý vystoupí, a nějakých 70, 90 kilo v pohybu se těžko zastavuje. Nejhorší je, když se při vystupování proti slepci někdo postaví a ve snaze abychom nevypadli, nás tlačíte zpět. Hlavně tak nečiňte, když odcházíme z restaurace. Zatlačíte nás zpět a než si vysvětlíme, že jsem chtěl odejít, můžeme být pěkně namazaný. Stává se, že v návalu dobročinnosti nám poroučíte frťana a jste uraženi, pokud odmítneme. Pamatujte si, prosím, že si musíme neustále uvědomovat svoji polohu v prostoru, a to velice přesně, a proto přísun alkoholu musíme velice tvrdě regulovat.
Nakonec se ještě musím zmínit o těch, kdož mají ještě nějaké zbytky zraku, jsou takzvaně prakticky nevidomí. Světloplachý či šeroslepý člověk za určitých jemu osobně vyhovujících světelných podmínek něco vidí. Jiní mají tak zvané trubkové vidění. Je to tak jako když se budete dívat skrze trubku. Bude-li silná a krátká, uvidíte toho relativně dost, bude-li dlouhá a slabá, uvidíte sice dobře, ale budete mít velice úzké zorné pole. Pokud se vám dostane náhodou do zorného pole někdo, koho znáte, poznáte jej i když je na protějším chodníku, ale nákladní auto metr od vašeho boku neuvidíte.
Dobrý světlocit, pokud stačí na poznání okna či světla u stropu, velice pomáhá k orientaci v budovách. Co se týká sluchu, tak nám, co jsme oslepli v dospělosti, se sluch nezlepší, ale těm, kdož se se slepotou nebo těžkou zrakovou vadou narodí, ti mají sluch nesrovnatelně lepší než ostatní. 
Rád bych tedy teď a touto cestou poděkoval všem těm, kdož nám pomohou všude tam, kde je třeba. Stačí pouhé upřímné: díky a přeji hezký den? Těm, kteří nečekají na krabičku spart, dvacku či fanfáry, nebo nám nedávají své adresy pro poděkování v novinách, pro zahrání písničky v rozhlase. Upřímné a srdečné díky za vše dobré, co kdo činíte.
Luboš Hocký
Zdroj: Inpora

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Hluchoslepý chilli maniak z Radošova překonal bolestivý rekord

Český a světový rekordman Radim Řehůřek je doslova chilli maniak. Nejen, že se tak sám označuje na sociálních sítích, ale ve čtvrtek 19. 11. stanovil v Pelhřimově nový rekord. Chilli mu navíc mírní projevy nevyléčitelného Usherova syndromu, kvůli kterému přichází o sluch a zrak. Kapky z pálivých papriček a bylin si kape přímo do očí.
Zatímco dřív vnímal muž z Radošova na Třebíčsku jen světlo, nyní dokáže rozeznat obrysy. Překvapeni úspěchem léčby jsou i lékaři, kteří ho pravidelně sledují, řekl novinářům v Pelhřimově Řehůřek. V sídle Agentury Dobrý den ustavil nový český rekord, když dokázal během deseti minut snít 93 gramů (13 kusů) papriček druhé nejvyšší pálivosti na světě. V takzvané Scovilleho stupnici (SHU) má pálivost papričky hodnotu přes dva miliony. Znamená to, že kapka jejího roztoku musí být rozředěná dvěma miliony kapek vody, aby přestal být pálivý. Feferonky mají hodnotu přibližně 1000 SHU. Pálivost paprik způsobuje alkaloid kapsaicin.
Podle Miroslava Marka z Agentury Dobrý den je Řehůřkův osud příkladem toho, že pojídání papriček nepatří nutně jen do kategorie gastronomické zábavy. „Věc se má jinak. Tenhle příběh nás dovedl k informacím, které souvisejí s léčením i třeba zraku poškozeného nejen Usherovým syndromem,“ řekl Marek.
Za misku s papričkami usedl osmačtyřicetiletý Řehůřek vybaven kapesníky a potítky, do kterých si utíral orosené čelo. Běžně během konzumace pojídá sýr, který neutralizuje chuť. Mléčná bílkovina navíc odstraňuje kapsaicin, a mírní tak pálivost. Součástí rekordu bylo vynechání veškerého zajídání či zapíjení. Po prvních čtyřech papričkách začal Řehůřek poprvé smrkat. „Přiznám se, že už to pěkně hoří,“ řekl po dalším snězeném kousku. Když polkl třináctý kus, do konce limitu mu zbývala minuta. „Oheň jako blázen, to už nedám, necháme to na 13, nebudu to hrotit,“ řekl Řehůřek a otřel si uslzené oči.
Ostrá jídla miloval od dětství, nevadila mu cibule, česnek ani křen. V pojídání pálivých papriček i soutěží, rád testuje ostrosti omáček a jiných dochucovadel. Kvůli chorobě, kterou trpí, jsou pro něj pálivé papričky ale především léčebnou metodou. Jako bývalý zdravotník, který se zajímá i o bylinkaření, připravuje vlastní kapky nebo mazání, které mají podle něho blahodárné účinky na cévy a sliznice. Jejich aplikaci konzultuje s několika lékaři. „Jsou překvapeni, že není žádný vedlejší účinek, že to nerozežírá oči, že sliznici trávicí soustavy mám v uvozovkách jako malé dítě,“ řekl Řehůřek.
Minipravidla rekordu:
- 10 minut na pojídání papriček, žádné zajídání ani zapíjení;
- pak 30 minut pod dozorem nesmíte jíst, pít ani vyměšovat (vyjma smrkání),
chodíte nebo stojíte (nesmíte sedět) a komunikujete;
- papričky byly Trinidad Scorpion Moruga Red, ohodnocené na cca 1,7 až 1,8 mega SHU.
Zdroj: Novinky.cz
Vybral a upravil Vladimír Krajíček

#
ZDRAVÍ: Čím se při výzkumu očí inspirujeme?

Znáte čolka ohňobřichého? Jde o zhruba 10 cm velkého obojživelníka, který žije na japonských ostrovech. A proč o něm mluvíme v časopise pro lidi s postižením zraku? Vědci totiž tomuto zvířátku sedmnáctkrát po sobě vyjmuli z oka čočku. Vždy mu znovu dorostla, a to ve stoprocentní kvalitě. 
Skutečným mistrem v regeneraci poškozených tkání je ovšem rybka Danio pruhované, jehož původní domovinou je Indie a další státy jižní Asie. Dorůstají mu nejen ploutve, ale třeba i srdeční svalovina. A umí si obnovit, rovněž stoprocentně, též poraněnou nebo jinak poškozenou oční sítnici. Obnovu zajišťují buňky zvané Müllerovy glie. Vědci se dlouho domnívali, že mají jen jakousi podpůrnou úlohu. Slovo „glie“ totiž pochází z řečtiny a lze je přeložit jako klíh. Později ovšem bylo zjištěno, že Glie patří k buňkám nervového systému stejně jako třeba světločivné buňky sítnice. Podílejí se na vytváření obranyschopnosti mozku i na vedení vzruchů. 
Výzkum týmu z lékařské fakulty baltimorské Johns Hopkins University dále prokázal, že stejné Müllerovy glie se vyskytují u ryb, ptáků i savců včetně člověka. V dalších pokusech proto vědci poškozovali sítnici také kuřatům a myším. Překvapením pro ně bylo, že jejich Müllerovy glie byly uvedeny do stejného stavu pohotovosti jako glie danií. Výsledná aktivita buněk se ale lišila. V oku rybek byla aktivována síť genů, která dovolila buňkám se množit a proměňovat se na buňky potřebné k opravě poškozené sítnice. U kuřete uvedly glie do pohotovosti jen část z této sítě genů a u myší proces obnovy sítnice nezahájily vůbec. 
Podle vědců jde o jakousi vývojovou pojistku, která má zajistit stabilitu mnohem složitějšího mozku ptáků a savců. U nich by totiž překotný vznik nových nervových buněk mohl napáchat více škody než užitku. V oku postiženém třeba makulární degenerací sítnice by se nám ale tento proces velmi hodil. Vědci jsou optimističtí a věří, že výsledky jejich pokusů nám otevřou cestu k  novým léčebným postupům. 
Jiří Petr
Zdroj: vtm.zive.cz, cs.wikipedia.org

#
Slzy, střeva i brzlík chrání tělo před viry. Jak funguje imunita?

Imunitní systém je v dnešních dnech jedním z nejskloňovanějších výrazů. Proč je imunita tak důležitá a jak nás chrání proti bakteriím a virům? Co je součástí imunitního systému a co ho oslabuje? Jak podpořit obranyschopnost, abychom se vyhnuli nemocem? Na tyto otázky odpovídá komentář celostního lékaře Bohumila Ždichynce.
Imunita je varovný systém, který rozpoznává rozdíl mezi buňkami našeho těla a buňkami cizími. Když objeví vetřelce, pomáhá tělu škodlivé buňky ničit. Je-li imunitní systém v dobré kondici, jeho správné fungování vlastně ani nepoznáme a nezjistíme, že nás každý den chrání proti virům a bakteriím. Jeho význam ovšem pocítíme v případě, kdy je s imunitou něco v nepořádku a my se opakovaně potýkáme s náporem nemocí.
První linie v obraně proti virům
Aby viry či bakterie pronikly do našeho těla, musejí nejdříve překonat mnohé bariéry. První účinnou zábranou proti škodlivinám je kůže. V místech, kde nás kůže nechrání, tuto funkci přebírají slzy, sliny a hlen, které mají antibakteriální účinky a mohou zničit choroboplodné zárodky. Díky této první linii v obraně proti virům a bakteriím je většina škodlivých buněk zachycena a nedostane se do krve. Tuto ochranu lze podpořit například důkladným mytím rukou, nošením roušky nebo větráním ve vytápěných místnostech, aby nedocházelo k vysušování sliznic.
Klíčem k imunitě jsou zdravá střeva
Ve chvíli, kdy bakterie či viry již proniknou do těla, jsou tím nejvýznamnějším ochranným orgánem střeva. Ve střevech se totiž nachází 70 % buněk imunitního systému a představují tak nejčastější bojiště, kde jsou bakterie a viry napadány a ničeny. Pro správnou imunitu je proto důležitá dobrá kondice celého trávicího systému. Jeho funkci podpoří vyvážený jídelníček s dostatkem vlákniny i pravidelný pohyb. Do stravy lze zařadit také kvalitní doplňky stravy na podporu obranyschopnosti.
Komplexní obranu vytváří lymfatický systém
Součástí imunity je i lymfatický systém, v jehož rámci jsou přenášeny tekutiny, výživa a kyslík do celého těla. Kromě toho rovněž odstraňuje odpadní látky. Lymfatický systém se skládá z kostní dřeně, sleziny, brzlíku a lymfatických uzlin. Díky jejich funkci tak systém vytváří komplexní a účinný základ naší obranyschopnosti. V kostní dřeni se totiž produkují a uvolňují bílé krvinky, které bojují s choroboplodnými zárodky. Slezina pak reguluje množství krve v těle a odstraňuje poškozené buňky. Brzlík je místo, kde dozrávají lymfocyty bojující s bakteriemi. Je významný zejména pro dětskou obranyschopnost, která se teprve vyvíjí. Funkcí lymfatických uzlin je rozpoznat všechny škodlivé buňky a odstraňovat je. Proto se ve chvíli, kdy tělo bojuje s nemocí, dočasně zvětšují. Zduřelé uzliny jsou tak jedním ze signálů, že se naše tělo s nemocí vypořádává. K pročištění lymfatického systému pomůže cvičení a dostatečný pitný režim, vhodná je například voda s citronem.
Imunitu ničí dlouhodobý stres
Pokud máte zdravý imunitní systém, postará se o vás. Vy se na oplátku starejte o něj. Dopřejte svému tělu dostatek odpočinku a pohyb ideálně na čerstvém vzduchu, naopak se vyhněte konzumaci alkoholu. Pro správnou funkci obranyschopnosti je poté důležité potlačit dlouhodobý stres. Ačkoliv například i výzkumníci ze stanfordské univerzity prokázali, že stres dokáže imunitu krátkodobě nabudit a zvýšit reakce imunitního systému, dlouhodobé psychické vypětí imunitu oslabuje. Organismus se pak stává zranitelnější a hůře odolává nemocem. Přestože na každého dopadá aktuální pandemická situace, je třeba nepodléhat strachu a starat se i o své psychické zdraví.
MUDr. Bohumil Ždichynec
Zdroj: TZ Lesenský (kráceno)

#
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín)

Také letos zahajujeme celoroční šachovou soutěž. Věříme, že kromě osvědčených hráčů se do řešení zapojí i další vyznavači královské hry. Hodně pěkných chvil nad řešením úloh přeje redakce Zory.

Úloha číslo 1
Stanislav Juříček (Vsetín) originál

Bílý: Kf5, Dc3, Sh2, Sg4, Je8, Pb5, e2, f6 (8)
Černý: Kd5, Dh1, Ve1, Vf8, Sb8, Jd8, Pc7, f3, h4 (9)
Mat 2. tahem (C+)

Myslím, že dnešní dvojtažka vám, jak se říká, padne do noty a já takové úlohy skládám velice rád, byť je špičkoví úloháři označují trochu pejorativně jako tzv. „rubrikovky“. Nenajdete v ní totiž ani záměnu obran, ani záměnu matů, ale „jen“ (doufám) překvapivý úvodník a paletu šesti variant, což je už docela vysoký počet. Je tedy strategického typu, konstrukčně i tematicky nenáročná, ovšem přesto se u ní určitě pobavíte, protože obsahuje jak připravené hry, tak i svůdnost, kde zdánlivě bude vycházet pět matů. Ty se pak v řešení skutečně objeví, bude jich dokonce ještě o jeden více, a ve výsledku se na nich budou podílet, což je také pozitivní, všechny druhy bílých kamenů.

Řešení úlohy 11 (Juříček) z listopadu 2020:
Úvodník 1. Dd5! [2. Dxd7 mat] musel nechat napospas Vh3. Po jejím braní 1. - Kxh3 by následovalo 2. Dg2 mat nebo 1. - Vxh3 2. Dg5 mat. V další variantě 1. - cxd5 [b] 2. Sxd7 mat [A] tu proti připravené hře (1. - c5 [a] 2. Sxd7 mat [A]) vidíme zmíněnou záměnu obrany [bA - aA] a zbývající možnosti byly: 1. - Vh4 2. Vxh4 mat; 1. - Vh5 2. Dxh5 mat; 1. - d6 2. De6 mat; 1. - f3 2. Dxf3 mat. V poslední osmé variantě černý pokryje Pd7 tahem 1. - Vxe7, ale v matu je právě onen nešťastný duál 2. Dh5 mat (Vh4 mat).

Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme!

*.*

# Tiráž

ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 105, číslo 1, leden 2021
Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.