ZORA, časopis pro zrakově postižené

Ročník 104 číslo 23 prosinec 2020


OBSAH

ÚVODEM
Bohové se smějí, když říkáme „zítra“

POZORNOST PRO VÁS
Kapesní plastový kalendář

STALO SE
Nejsmutnější loučení
Přehledně

ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína

LITERÁRNÍ KLÁNÍ
Eva Budzáková, Kraj, kde jsem doma

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 12/2020
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích

SPORT
Černobílé problémy
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci
Velké poděkování Evě

INZERCE

#
ÚVODEM: Bohové se smějí, když říkáme „zítra“

V úvodníku minulého čísla jsem psal o úspěchu, úhlu pohledu na něj i na jeho bratra – na takzvaný „úspěch“, který není vykoupení prací, slušností, schopnostmi. Také tam byl závěr o relativitě, aby to celé bylo i s trochou humoru, vylehčené…
Uběhly dva týdny a na stránkách pod úvodníkem si přečtete pár vzpomínek na člověka, který odpovídal tomu okřídlenému citátu Jana Wericha o G. B. Shawovi. Že totiž kdyby tady byl ještě dvě stě padesát let, pořád měl co říci. Ředitel Tyfloservisu Josef Cerha se nedožil Shawových devadesáti, ale platí o něm totéž – měl tu být, bude nám scházet.
Úplně stejně nám – vám bude scházet skvělý korektor bodové Zory a dalších braillských časopisů Petr Gregor z KTN. K Josefu Cerhovi jsem tu svou lítost popsal v nekrologu, pan Gregor mi chybí po každé Zoře – nebo skoro každé, když se v telefonu ozvalo „tady Gregor. Pane šéfredaktore, měl bych takový dotaz…“ a skoro vždycky to byl on, kdo měl pravdu a já se omlouval, že v textu zas zůstala chybička. Třeba drobná, ale on, nevidomý, ji našel.
A nejsou samozřejmě jen oni dva, jiným lidem zas schází ti jejich blízcí, nebo třeba „jen“ skvělí parťáci v práci, vlastně odkudkoli. Ke každému z nich – a je asi jedno, jak je ostatní hodnotí, někomu přece jen scházet budou – se dá říci „to je mi líto, že jsem mu to či to neřekl“. Většinou mnohé odkládáme – to má čas! Tohle stačí, když mu – jí řeknu zítra… Najednou není žádné „zítra“ a cokoli jsme chtěli sdělit, už neřekneme.
Nechci být nabádavý, byť k tomu v našem věku máme značné sklony. Jen povím, co bych si představoval pro sebe a o sobě. Odteď cokoli pozitivního každému budu říkat hned, teď. A to negativní, nebude-li to pracovní záležitost, kdy prostě musíte, to negativní budu nechávat na zítra.
Ano, bohové se smějí, když říkáme „zítra“, ale oni mohou, oni vědí. My bychom na to neměli zapomínat, ale žít bez onoho zítřka snad ani nejde. Přeji vám tedy, zvláště když máme před sebou Vánoce a konec roku, vyváženost, balanc mezi vážností a nevážností. K tomu i humor – a vezměte si i společníka – Zoru letos předposlední.
Václav Senjuk

#
POZORNOST PRO VÁS: Kapesní plastový kalendář

Tak jako vloni vydáváme jednolistový kapesní plastový kalendář.
Jak v něm vyhledávat? Když uchopíte kartičku tak, abyste měli useknutý rožek vpravo dole, máte před sebou přední stranu kalendáře. Folie s označením letopočtu 2021 obsahuje pět bloků. V prvním bloku jsou uvedeny ve zkratce číslice od jedné do jednatřiceti, např. 1 – a, 2 – b podle pořadí v abecedě. K druhé desítce přidáváme třetí bod, takže 11 – k, 15 – o. K třetí desítce přidáme ještě šestý bod, 21 – u, 26 – ý. Číslice 31 – á (tedy bez třetího bodu).
V blocích dva až pět se nacházejí hledané dny v jednotlivých čtvrtletích, p – pondělí, ú – úterý, s – středa, č – čtvrtek, ý – pátek, ž – sobota, n – neděle.
Chceme-li najít např., jaký den bude 1. ledna, najdeme si a, prstem po řádce najdeme v druhém bloku v prvním sloupci písmeno ý, což znamená pátek. A zajímá-li nás, jaký den připadne na 24. prosince, v prvním bloku si najdeme na třetím řádku y a po něm se přesuneme na konec pátého bloku a zjistíme, že Štědrý den bude v pátek.
Na zadní straně folie jsou uvedeny státní svátky ČR v roce 2021, např. 1. ledna – pátek, 8. května – sobota. 
Rychlé a příjemné vyhledávání vám přeje vaše redakce

#
STALO SE: Nejsmutnější loučení

Zemřel Josef Cerha, ředitel o.p.s. Tyfloservis a přímo volený člen Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR.
(11. 1. 1956 – 9. 11. 2020)

Člověk má obvykle tendenci zlehčovat nebezpečí a jeho příčiny, když jde o něco nového, neznámého, a tak trochu si na to nemůže sáhnout; pak má mnohdy pocit, že vlastně o nic nejde… Přesně toto je pro mnohé z nás případ nemoci Covid-19. Přiznám se, že velmi podobné pocity jsem prožíval i já až do doby, když jsem byl oficiálně shledán Covid pozitivním. To už jsem si začínal uvědomovat, že jde opravdu o něco dosti nebezpečného, před čímž je třeba se skutečně mít na pozoru.
Když jsem se v pondělí 9. listopadu večer dověděl tu neuvěřitelnou zprávu, že Pepa Cerha zemřel, zatmělo se mi na moment před očima a první otázka, kterou jsem byl schopen volajícímu položit, byla – co se stalo? Lapidárně znějící odpověď – Covid – mě definitivně přesvědčila o nespravedlivé hrůznosti a bezmoci v zápase člověka s něčím jako je pandemie. Na to jsme nebyli tak úplně – především psychicky – připraveni reagovat. 
S Pepou jsem se seznámil začátkem září 1973 na internátě v Makarenkově ulici (dnes Jana Masaryka) v Praze na Vinohradech. Byl o 2 roky starší a pro mě bažanta z venkova byl při onom setkání ztělesněním Pražáka – máničky. A tak trochu jsem se obával, jak budu podobnými týpky přijat a co se mnou provedou… Pepa však byl usměvavý a klidný a vlastně i hodně kamarádský, což mi první týdny v Praze hodně pomohlo zvyknout si.
O prázdninách roku 1979 jsem byl pozván k Pepovi do Staré Lysé, kde žil u rodičů. Při koupání v pískovně jsem přecenil sám sebe a začal se vážně topit a ejhle – Pepa s bratrem Robertem zasáhli a vytáhli mě. Ta příhoda mě s Pepou velmi sblížila. V roce 1985 Pepa pracoval, už jako absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, oboru psychologie na Federálním výboru Svazu invalidů v pozici referenta pro práci se zdravotně postiženými dětmi a mládeží. Tehdy mi nabídl, abych ho na této pozici vystřídal, protože ho to táhlo více do konkrétní praxe – do Oddělení sociální rehabilitace pro zrakově postižené Českého svazu invalidů. Ta rošáda se mu i mně povedla, a tak s malými přestávkami a na různých pozicích, ale vždy v organizacích nevidomých, jsme fungovali až do zmíněného pondělka… Je mi to, Pepo, nepopsatelně líto a za všechno Ti moc děkuji.
PhDr. Josef Cerha byl v teorii sociální rehabilitace pro zrakově postižené žákem Prof. Jána Jesenského. K praktickým a koncepčním schopnostem mu dopomohlo studium psychologie a také zkušenosti člověka, který byl sám těžce zrakově postižený. Od počátku roku 1990 začal intenzivně pracovat na koncepci ucelené sociální rehabilitace a projektu Tyfloservis, uplatňovaném nejdříve v organizační jednotce Společnosti nevidomých a slabozrakých. Krátce na to pokračoval v rámci České unie nevidomých a slabozrakých a po sjednocení v roce 1996 pak v SONS ČR. V roce 2000 založil a do konce svého života i jako jediný ředitel vedl obecně prospěšnou společnost Tyfloservis, jíž je SONS zakladatelem. V rámci našeho spolku byl velmi aktivní a mnohokrát byl zvolen do Republikové rady. Podílel se rovněž na vzniku a fungování celostátní sbírky Bílá pastelka. V poslední době se účastnil nového definování a formování vztahů mezi SONS (zakladatelem) a dalšími „jejími“ o.p.s. v Optimalizační skupině. Intenzivně se zabýval otázkou vzdělávání zrakově postižených a byl členem pracovní skupiny SONS pro inkluzi. Ve výčtu jeho činností a zásluh by se dalo ještě dlouho pokračovat.
Podstatné ale je, že nám všem bude moc chybět… Čest jeho památce!
Václav Polášek

Odešel rytíř nevidomých
PhDr. Josef Cerha byl služebník nevidomých lidí. Svou vizi pomáhat nevidomým, zmírnit následky zrakového hendikepu v úskalích běžného, každodenního života, naplňoval systematickou, skromnou prací. I v době, kdy byl již ředitelem OPS Tyfloservis téměř 20 let, stále říkával: „Jsem jenom úředník“. Při množství úkolů a nároků, které taková pozice přináší, dokázal vždy vybrat to podstatné. To z něj dělalo dobrého šéfa. Jeho mimořádná schopnost vést lidi udělala z Tyfloservisu službu, jakou dnes je.
Josef Cerha nebyl ale zdaleka jen manažer a úředník, měl obrovský přesah, kulturní a všeobecný rozhled do míry, která není běžná. I v tom spočívalo jeho kouzlo a schopnost přirozeně udržovat vztahy s množstvím příznivců Tyfloservisu, bez kterých by služba neměla potřebnou širší podporu. Pro zakladatele a ředitele projektu Tyfloservis byla stěžejní vysoká odbornost, jak říkával „špičkovost“ služby. Kvalitativní zvyšování úrovně služeb Tyfloservisu bylo jedním z jeho cílů. Vychovával metodické pracovníky pro jednotlivé obory rehabilitace, kteří vedou další zaměstnance a svou zkušenost předávají. Vytvořil nebo se podílel na tvorbě mnoha metodických materiálů a publikací. Spolupráce s vysokými školami z oboru byla samozřejmostí.
Klíčovým bylo jeho propojení se spolkem nevidomých a slabozrakých, SONS ČR. Udržoval vztahy s ostatními členy na osobní, lidské rovině, ale byl také respektovaným členem Republikové rady SONS. Bral jako samozřejmé, že propojení služeb Tyfloservisu s organizací sdružující nevidomé a slabozraké je vzájemnou oporou a vyjádřením smyslu existence obou organizací.
Byl psycholog nejen svým vzděláním, byl znalec lidských povah a duší. Do člověka viděl. Měl intuici poznat, co v kom je, a tato jeho schopnost byla skutečnou podstatou úspěchu vybudování fungující služby nevidomým. Věděl, do jakých lidí může vložit důvěru, jak je vést, aby sami měli radost z toho, že dosahují vysoké odbornosti a loajality se svou organizací. Věděl, že pracovník má být především empatický a přitom současně vyrovnaný, aby dokázal prospět člověku s těžkým zrakovým hendikepem. Vedl svou organizaci pevně, ale s laskavostí. Pro mnoho pracovníků Tyfloservisu to byl přítel, se kterým bylo možné se poradit i o osobních věcech. Jeho lidský rozměr byl obrovský, dokázal v lidech vzbudit touhu být ve své práci – službě dobrý, co nejlepší.
Pro vystižení jeho lidských kvalit citujme některé reakce pracovníků Tyfloservisu v odezvě na smutnou zprávu o jeho odchodu: „Pepa byl vzácný a ovlivnil svou povahou, cítěním, noblesou mnoho životů, myslím i kolegů, aby se sami takto dokázali na svět dívat.“ „Jeho melodický a uklidňující hlas budu neustále slyšet.“ „Obdivovala jsem ho pro jeho skromnost, pracovitost a férovost.“ „Myslím, že si nikdo z nás „starých mazáků“ nedokáže představit, jaké to bylo řídit takové zařízení a přitom nemít zrakovou kontrolu. Klobouk dolů.“ „Zároveň cítím jako ohromný dar a čest být součástí „tyfloservisí rodiny“, rodiny, kterou založil a jejíž hlavou byl náš Pepa, skromný, hodný, empatický, noblesní, báječný člověk. Chovala jsem k němu obrovskou úctu a respekt od prvních okamžiků našeho seznámení.“ „Byl to úžasný člověk, kolega i ředitel.“ „Vždy mě udivoval svým nadhledem, znalostmi z mnoha oblastí, ale především svou lidskostí.“ „S Pepou jsme se často bavili o přírodě, vesnici, našem mlýně nebo třeba o andulkách.“ „Vděčím svému osudu, že jsem měla tu čest se s Pepou setkat a tak dlouho pro něho pracovat.“
PhDr. Josef Cerha získal za své zásluhy v oboru několik ocenění. Za všechny jmenujme Cenu veřejnosti Výboru dobré vůle – nadace Olgy Havlové, která mu byla na základě veřejného hlasování udělena v roce 2019, nebo Cenu ministra zdravotnictví za založení a vedení Tyfloservisu.
O Pepovi by se daly popsat stohy papíru samou chválou, ale pro ty, co ho znali, stačí slova jeho celoživotního kamaráda Mirka Michálka, člověka, který působil navzdory své těžké zrakové vadě také v oblasti pomoci nevidomým a který Pepu velmi dobře znal: „Myslím, že by pomyslnou svíčku za Pepu v sobě měli zažehnout všichni, kterým Tyfloservis alespoň trochu uvolnil pouta, která jim nasadila slepota.“
PhDr. Josef Cerha byl prakticky nevidomý. V nedožitých 65 letech podlehl COVID 19. O šest dnů dříve, 3. 11. zemřel na tutéž nemoc jeho jediný bratr Robert Cerha, oba dlouholetí členové SONS ČR.
Za Tyfloservis Eva Machová

Pozdě!
To slavnostní udílení Ceny Olgy Havlové se uskutečnilo 27. května 2019 v Nové budově Národního muzea. Cenu veřejnosti obdržel Josef Cerha z Prahy, ředitel Tyfloservis, o. p. s. – Tolik stojí na stránkách Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. A ještě je tam o něm psáno, že „již ve velice brzkém věku začal přicházet o zrak, přesto se svého handicapu nezalekl a úspěšně vystudoval střední i vysokou školu a stal se doktorem filozofie. O problematiku nevidomých a slabozrakých se začal zajímat již během svých vysokoškolských studií. Později se věnoval práci se zrakově těžce postiženými dětmi a mládeží, ve spolupráci s dalšími odborníky organizoval rehabilitační pobyty pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí. V roce 1986 vydal Rady průvodcům nevidomých.“
Byl jsem tam a chtěl jsem o něm – s ním – napsat do Zory. Medailon, rozhovor, jeho vzpomínání, prostě cokoli. Pokaždé, když jsme se potkali, jsme se ujistili, že jak to jen trochu půjde, ozvu se mu a napíšeme… Pořád se ale nedařilo, vždycky bylo něco přednějšího. Už se nepodaří.
Je mi to líto, ač jsme se znali jen od mého nástupu do SONS, od podzimu 2016. Laskavějšího a moudřejšího člověka jsem ale nepotkal možná za celý svůj život, alespoň co si pamatuji. To, že jsem ten rozhovor nenapsal, budu asi napořád považovat za jedno ze svých největších novinářských selhání. Bude mi scházet – on, i ten nenapsaný text.
Václav Senjuk

Díky, Josefe
S Josefem jsem se vídal od mého příchodu do organizace asi 25 let, a ačkoli se to ode mě nikdy nedověděl, při setkáních s ním jsem vždy obdivoval jeho korektní a za každých okolností slušný přístup k lidem. Měl jsem možnost poznat jej v situacích, kdy musel vyjádřit nesouhlas s názorem oponenta a vždy, když tak činil, zůstával v klidu a nikdy se nenechal vykolejit. Svůj názor však přesto obhájil. Učil jsem se od něj mnoho, avšak jeho vždy klidnému a korektnímu přístupu k lidem se asi nenaučím. Odešel příliš náhle a nečekaně, takže budu nucen čerpat z toho, co od něj mám. Za tuhle školu mu ale patří mé obrovské a vřelé díky. Jen málokdy se dnes potkáváme s lidmi, které si můžeme vzít za vzor. Josef však byl beze sporu jedním z nich.
Petr Mašek

#
Přehledně

Již 13. listopadu jsme oslavili Mezinárodní den nevidomých, 17. listopadu 31 let od sametové revoluce a před 131 lety, 23. listopadu 1889, byl v Palais Royale Saloon v San Franciscu nainstalován první jukebox. Tak rychle to uteklo. I my píšeme na stránkách sons.cz a v této rubrice vlastní historii. Jak se daří pracovat členům oblastních odboček SONS v době nouzového stavu?

Podkrkonoší, tajemný kraj Zapadlých vlastenců, Blouznivců našich hor, českých pohádek, čarodějů a mytologických zvířat, ale i kraj tajemného kvítí, drahých kamenů a dobrých lidí. Takový ho představil Václav Ziegler v příspěvku Pavla Palduse z OO Semily.

OO Česká Třebová poděkovala za spolupráci i finanční podporu městům a obcím Bystré, Česká Třebová, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Svitavy, Hradec nad Svitavou, Němčice, Semanín a Trpík. Společně přispěla na činnosti OO 37 tisíci Kč.

OO Česká Třebová a OO Olomouc informovaly o uzavření prodejen tyflopomůcek v Praze a Olomouci. Stalo se tak 26. 10. 2020 z důvodu vyhlášení nouzového stavu vládou ČR. Dotazy a objednávky lze v Praze realizovat telefonicky (775 438 196 nebo 197), e-mailem (prodejna-pha@sons.cz) nebo prostřednictvím e-shopu (www.tyflopomucky.cz/praha). Také prodejnu Olomouc lze kontaktovat telefonicky (777 360 348, 605 161 901), e-mailem (prodejna-ol@sons.cz) nebo navštívit stránku e-shopu (www.tyflopomucky.cz/olomouc).

Členové OO Vrchlabí dostali online úkol: vyfotit oblíbené místo, sebe na oblíbeném místě nebo svého mazlíčka. Jako první reagovaly ženy. Do OO už dorazily fotografie bylinkového políčka, z procházky, květinového balkónu, s koníkem, ale i z gauče. Pro příští týden bude vyhlášen jiný úkol. 

Alena Hejčová z Metodického centra odstraňování bariér pravidelně nabízí zajímavou památku k návštěvě, dnes Muzeum pražských pověstí a strašidel. Najdete ho v Praze, na Malé Straně, v Mostecké ulici č. 18. Jde o spojnici Malostranského náměstí a Karlova mostu. Muzeum je tak dobře dostupné ze zastávek tramvaje i autobusu MHD na Malostranském náměstí, vzdálenost cca 130 m. Nevidomí návštěvníci se tu mohou dotýkat exponátů. K dispozici je i audio průvodce v podobě aplikace „Mysteria Pragensia“. Tu lze stáhnout v Apple store i v Google play. Doprovod je v běžném provozu nutný. Pro objednané skupiny může muzeum poskytnout průvodce, který nevidomé navede ke konkrétním exponátům. Hapticky si tu můžeme prohlédnout tváře, loutky i figuríny pražských strašidel, spustit zvuky alchymistické dílny nebo vyzkoušet klavír přestavěný na varhany.
Muzeum je otevřeno denně od 10.00 do 22.00 hodin. Vzhledem ke složité situaci však doporučujeme ověřit si aktuální otevírací dobu. Jednotlivci mohou přijít kdykoli bez objednání, skupinu objednávejte telefonicky (725 952 652, 257 221 289) nebo e-mailem (mysteriapragensia.cz@gmail.com). Vstupné pro držitele průkazu ZTP a ZTP/P je 80 Kč, doprovod je zdarma. Více informací na mysteriapragensia.cz/muzeum-alchymistu.

Své časopisy v listopadu vydali ve Vsetíně (Sonsáček), Kroměříži (Informátor), Havlíčkově Brodě (Paprsek), Semilech (Dorášek), Chrudimi (Maják) a Olomouci (Olomoucký informátor). Přečíst nebo stáhnout si je můžete na stránce sons.cz/odbocky/aktuality. Všem našim čtenářům přejeme pevné zdraví i radost ze čtení.
AV

#
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Růže pro paní hraběnku – vyjeli jsme do Kunína

Na již tradiční akci, pořádanou zámkem Kunín, odbočkami SONS Třinec, Nový Jičín a městem Kunín jsme se vydali s 9 zrakově postiženými uživateli a 6 průvodci naší olomoucké odbočky. Chladné počasí, ale bez deště, účastníky nijak neodradilo. Ráno jsme měli sraz na olomoucké autobusové zastávce RegioJetu, kterým jsme cestovali do Nového Jičína. Tam nás čekala vedoucí odbočky Třinec Marie Miziová, která zajistila odvoz auty do Kunína. Pro zájemce začínala od 8.45 mše v kostele, který byl dřevěným průchodem spojen se zámkem. K dispozici byla od 9 hodin zdarma prohlídka zámku a zámecké kavárny a jako bonus – stánek odbočky Nový Jičín, s krásnými šitými látkovými výrobky. Po prohlídce zámku nádherně vyzdobeného květinami, především růžemi v úžasných aranžmá provedených celou řadou floristů (s výkladem paní Miziové), jsme měli domluvený oběd v zámecké restauraci, posilnit se na další část dne. Již od 13 hodin začínal v kostele koncert v rámci festivalu Dny umění nevidomých na Moravě. Vystoupila nevidomá zpěvačka Kateřina Schejbalová za kytarového doprovodu Filipa Moravce.
Všichni posluchači, kteří zaplnili celý prostor chrámu, byli nadšeni krásnou hudbou, uměleckým projevem zpěvačky a nádhernou akustikou kostela. V závěru programu akce „Růže pro paní hraběnku“ jsme s členy OO Třinec a jejich vedoucí navštívili nedaleký hřbitov, kde Marie Miziová vložila do připravených váz dvě krásné kytice bílo-červených růží. A ještě nám přiblížila příběh hraběnky Marie Walburgy (celým jménem Marie Walburga Josefa Kajetána hr. von Truchsess-Waldburg-Zeil), které zemřely tři děti a poté zde založila výchovně vzdělávací ústav – Filantropinum. Zde studoval 3 roky i malý František Palacký. Její dědic Fridrich Emil Schindler se stal mecenášem Slepeckého ústavu v Brně. S paní Miziovou jsme se rozloučili velkým potleskem a finančním příspěvkem na růže.
Marie Kebrdlová, OO Olomouc

#
LITERÁRNÍ KLÁNÍ

V Zoře číslo 6 jsme vás, vážení čtenáři, vyzvali k tvorbě. Chtěli jsme, abyste napsali krátkou pozvánku, nejvýše 3stránkovou, zvoucí k vám – do kraje, do regionu, města, kde sídlí vaše odbočka. Z textu mělo být jasné, proč je právě vaše sídlo vhodné a dobré navštívit, co nabízí pro nevidomé jako nadstavbovou výhodu kromě přírody / památek / gastronomie / kultury…
Těšili jsme se na záplavu textů – chyba lávky! V téměř poslední možný termín přišel text Václav Valáška, jenom o pár dní dříve dílko Evy Budzákové. Oba texty bezesporu mají to, co jsme požadovali, totiž literární kvalitu. Ovšem při pouhých dvou účastnících nemá smysl hodnotit pořadí, a tak jsme se rozhodli – i vzhledem k tomu, že pandemie nadále zůstává – vyhlásit ještě druhé kolo, či spíše posunout termín do 31. března roku 2021. Zatím plníme slib a první příspěvek, bohužel jeden z (doposud) pouhých dvou, si můžete přečíst na následujících stránkách letošní Zory 23, další vyjde ve vánočním čísle.

Eva Budzáková, Kraj, kde jsem doma
Mohlo by se zdát, že je současný člověk všude doma. Podle pana Voskovce tam, kde si pověsí klobouk.
Ovšem já myslím, že je to jinak. Procházím-li se po mořském pobřeží, pak je to určitě jeden z nejlepších cestovatelských zážitků pro suchozemce. Žijíc mimo velká sídla měla jsem ráda Zlín, plný aut a trolejbusů, tedy městského ruchu. Snad i ten má svou krásu. Zkrátka bych mínila, že z bezpečí domova se rádi pouštíme, kde jsme ještě nebyli. Snad z obav, že o něco přijdeme.
Ovšem vždy je zde, jak napsal František Halas, jistota jednoho místa. „Já se tam i poslepu vrátím,“ napsal právě tento básník. Mám pouhý světlocit, jinak se tedy ani nikam vracet neumím! Tedy kam? Na Moravu? Tam bych ráda, ale mně se během života stalo, že jsem našla domov kdesi jinde. Lanškroun, Pardubický kraj! Město, kdysi známé Teslou, ale i dnes je docela průmyslové. Na pěkném náměstí radnice s věží, považovanou za kostelní. Na náměstí a v blízkém okolí příjemné kavárničky jako někde v lázních.
Ovšem, ač posedět a popít kávu je jistě příjemné, koho by nezlákala okolní příroda? Do nedalekých Albrechtic vede cyklostezka, na jejím konci příjemný hostinec, zvaný Albrecht. Výchozí bod na horu Laudon, kde kdysi přenocoval stejnojmenný generál. V tom pohostinném domě, kde měly delší čas klidný azyl po obětavém životě řádové sestry. I nyní tam prožívají poslední léta nemocní staří lidé.
Cesta na Laudon je plná serpentin a mnozí hoši na motorkách tam, žel, někdy už naposled, jezdí závod do vrchu. Opravdu krásné místo je ale i Sázavské údolí. Nabízí i tajemnou jeskyňku pro malé dobrodruhy. Ovšem jarní okrasou, za níž sem jezdí z daleka, jsou jarní nekonečné koberce bledulí.
Ze Sázaváku, jak se zde mezi lidem říká, jsem jednou s manželem došla až na Chubobu. Jak za starých časů nás přijali pan a paní pokročilejšího věku a podali po hrnku pozdrav od milé kravičky. Hrnek čerstvého mléka.
Píši-li o lidech na tom našem koutku světa, musím se zas vrátit do města: v příjemné tiché ulici zde bydlí řezbář pan Bedřich Šilar, muž plaše laskavý, hlavně však přešikovný. Ze dřeva umí snad všechno a při každé návštěvě mne zaujmou loutky. Vždy za pár let se nám povedlo ukázat tu pro hmat bohatou pokladnici tvarů skupinám zrakově postižených přátel.
Betlém, který krášlí kolem Vánoc lanškrounské muzeum, je také dílo pana Šilara. Jedním z tak řečených dárků je Zbigniew. Tedy kněz, moderátor, důvěrník slavných osobností a co já vím, co ještě, páter Zbigniew Czendlik. Tak trochu náš známý skoro soused.
Malé náměstí má jméno po Aloisi Jiráskovi. Generálovi, nikoli spisovateli! Tam je kostel  sv. Václava se skvělými varhanami, které občas rozezní i velmi známí hudebníci. A fara ze své druhé strany, nikoli odvrácené, hostí jednu ze zmíněných kaváren, zvanou U pastýře.
Dalším betlémským už je jen vzpomínka: řezník pan Kocourek. Zemřel před pár lety v autě. Ke Kocourkovi chodili místní na svačinu, občas i my. A bylo možné si donést v konvi tu nejskvělejší dršťkovou na světě. A vrátím-li se na to malé náměstíčko, zní tam tisíci tóny „hudebka“. Manžel tam sebe i žáky trápil i těšil 39 let! Malé žáčky, už větší studenty i občas nějakého „zabloudivšího“ slavného umělce hostívá milý malý sálek.
V nedalekém muzeu zámecké konírny najdeme též leccos zajímavého, ač mnohé je zvědavým rukám ukryto pod sklem. Vždy působí zábavně starý gramofon či psací stroj a ještě starší kolo. Pokoji panstva zdejší zámek neoplývá, ale je zde kulturní centrum, kde jsme vyslechli nejeden skvělý koncert.
A zbude ještě chvilka pro přírodu. Měla by. Přijdeme k rybníku. To řeknou zdejší a myslí ten největší, ač jich je celá kaskáda s krásnými názvy: Krátký, Pšeničkův, Slunečný. Koupaliště je vybaveno loďkami. Kamarád, plavec po všech mořích a oceánech, jmenuje se Rudolf Kraus Schnaider, nás jednou po tomhle „kačáku“, tedy pro něho určitě, na jedné z těch rekreačních loděk povozil.
Sednete-li na vlak v Brně, Olomouci, Praze či kde jinde, musíte vystoupit v České Třebové, a vrátit se směrem na Moravu. Rudolticemi jste sice projeli, ale rychlík tam nezastavuje.
Jsem ráda, že jsem za svým mužem Janem, dostal se sem ze Slovenska, našli domov právě v Lanškrouně. Šla tudy složitá historie, ale mnozí ze všelijakých koutů jsme zde už doma!

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020

V prosincovém článku budeme pokračovat v informaci o 
- novele zákoníku práce, abychom následně informovali také o 
- zvýšení maximální částky příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce a nakonec ujistili, že
- v osvobození od dálničního poplatku pro zrakově postižené držitele průkazu ZTP a ZTP/P se ani od ledna 2021 nic podstatného nemění.
Ve stručnosti se nyní podívejme na další změny, které přinesla novela zákoníku práce (zákon č. 285/2020 Sb.).
Výpověď z důvodu změny zaměstnavatele
Již od 30. července 2020 byla mírně změněna možnost zaměstnance skončit pracovní poměr výpovědí odůvodněné tím, že se mění jeho zaměstnavatel. Podle dosavadní úpravy mohl zaměstnanec z důvodu přechodu práv a povinností na jiného zaměstnavatele vypovědět pracovní poměr jen do dne, kdy ke změně došlo, později už jen v případě, že by prokázal, že došlo k podstatnému zhoršení jeho pracovních podmínek. Podle nové úpravy má zaměstnanec možnost při změně zaměstnavatele pracovní poměr vypovědět buď do 15 dnů od doby, kdy je o změně řádně (tedy nejméně 30 dnů předem) informován – pracovní poměr pak skončí dnem změny zaměstnavatele, pokud by však nebyl o změně řádně informován, má možnost pracovní poměr z tohoto důvodu vypovědět do dvou měsíců od změny, výpovědní doba v tomto případě činí 15 dnů. Pro puntičkáře dodejme, že změnou zaměstnavatele máme na mysli přechod práv a povinností, resp. přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, jak je popsán v ustanoveních § 338 a následujících.
Pracovní volno související s akcí pro děti a mládež
S účinností od 1. ledna 2021 bylo do zákoníku práce vloženo ustanovení § 203a, jež lze parafrázovat tak, že:
Nárok na pracovní volno v souvislosti s akcí pro děti a mládež s náhradou mzdy může zaměstnanec získat jen na akci pořádanou právnickou osobou, jejíž hlavní činností je pořádání takových akcí a tato právnická osoba funguje alespoň 5 let.
Maximální limit této náhrady je navázán na průměrnou mzdu v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předchozího roku, jak je stanovována pro účely zákona o zaměstnanosti, v současné době činí 33 429 Kč. Zaměstnavatel má nárok na úhradu této náhrady mzdy nebo platu ze státního rozpočtu.
Aby bylo zřejmé, k jaké činnosti a jak dlouhé pracovní volno lze tedy získat, cituji příslušné ustanovení:
„K činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež, a pro obdobné činnosti na sportovních soustředěních dětí a mládeže; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež.“
Zaměstnanci přísluší za výše popsaných podmínek pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku nejvýše za 1 týden v kalendářním roce.“

Dodatek k dovolené
K článku uveřejněnému minulý měsíc, v němž jsem se poměrně podrobně zabýval změnami v dovolené, jsem od pozorného čtenáře, váženého kolegy právníka, dostal několik podnětů, o jaké informace jsem Vás ochudil. Vybírám z nich dva:
1. Odpracuje-li zaměstnanec (z jakýchkoliv důvodů) za kalendářní rok více hodin, než odpovídá jeho pracovnímu úvazku, má právo za každou dvaapadesátinu pracovní doby také na prodloužení dovolené o jednu dvaapadesátinu.
2. Když jsem v článku zmiňoval, že každý zaměstnanec má povinnost vyčerpat v příslušném kalendářním roce nejméně čtyři týdny, nezabrání-li mu v tom překážky v práci v podobě např. dočasné pracovní neschopnosti, nezmínil jsem, že u pedagogických a akademických pracovníků, jejichž dovolená činí ze zákona 8 týdnů, musí být vyčerpáno v příslušném roce týdnů nejméně 6. 
Tohoto doplnění inspirovaného čtenářským podnětem využiji ještě k upozornění, že naše informativní články nepopisují (vzhledem k jejich rozsahu a zaměření ani nemohou) zdaleka veškerou právní úpravu, vždy se jedná o určitý extrakt toho, co považujeme za zásadní, obecné či zajímavé. Proto by bylo od čtenářů nerozumné, kdyby na základě informací poskytnutých v těchto článcích činili nějaká důležitá rozhodnutí; určitě doporučujeme závažnější rozhodnutí v konkrétní situaci ještě konzultovat s jinými zdroji či právníky; obrátit se pochopitelně lze např. i na naši poradnu.
Sdílené pracovní místo
Za největší novinku probírané novely zákoníku práce lze patrně označit úpravu tzv. sdíleného pracovního místa.
Zaměstnavatel může se dvěma nebo i více zaměstnanci s kratší pracovní dobou uzavřít písemnou dohodu o tom, že si budou tito dva nebo více zaměstnanců (musí mít stejný druh práce) sami rozvrhovat pracovní dobu. Tento písemný rozvrh, kdo kdy bude pracovat, musí zaměstnanci předložit zaměstnavateli alespoň týden před začátkem rozvrženého období. Všichni zaměstnanci na sdíleném pracovním místě by měli svůj podíl pracovní doby odpracovat v průběhu čtyřtýdenního vyrovnávacího období. Kdyby zaměstnanci rozvrh zaměstnavateli včas nepředložili, je tento oprávněn jim pracovní dobu rozvrhnout. Případné změny mají zaměstnanci oznamovat nejméně dva dny předem.
Dohodu o sdílení pracovního místa je možné ukončit dohodou, nebo výpovědí kterékoliv ze stran, a to bez udání důvodu, výpovědní doba činí 15 dní.
Osobně jsem docela zvědav, zda tento institut ve zdejších pracovněprávních vztazích zapustí kořeny.
O dalších změnách zákoníku práce, jako je např. doručování a náhrada škody zase příště...
Změna výše příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Podle zákona o zaměstnanosti (z. č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) zní správný název příspěvku, o němž chci referovat, takto: příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce; i zde se nám v průběhu času navyšuje počet slov, naštěstí tentokrát, s účinností od 1. 10. 2020, tudíž zaměstnavatelé budou moci zvýšený příspěvek čerpat i za 3. čtvrtletí 2020, se navýšila i maximální částka, o kterou mohou zaměstnavatelé za splnění zákonných podmínek příspěvek žádat.
S účinností od 1. ledna 2020 byla ke zvýšení maximální částky tohoto příspěvku zmocněna vláda, zvýšení je tedy možné provést i bez toho, aby musel být měněn zákon, což umožňuje mnohem pružnější reakci, bez zdlouhavého legislativního procesu. Vláda své možnosti využila a dne 25. září 2020 vydala nařízení číslo 388/2020 Sb., jímž maximální částku příspěvku zvýšila na 13 600 Kč.
Užívání dálnic držiteli průkazu ZTP a ZTP/P
V poslední době se na naši poradnu obracejí tazatelé s dotazy, jak to bude s možností bezplatného užívání dálnic držiteli průkazů ZTP nebo ZTP/P od ledna 2021, kdy začnou platit elektronické dálniční známky. Zde je tedy odpověď:
Novela zákona o pozemních komunikacích (z. č. 13/1997 Sb.), která elektronické dálniční známky zavedla, obsahuje i staronovou úpravu § 20a odst. 1 písm. h):
„Zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem
h) přepravujícím těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou podle zvláštního právního předpisu držiteli průkazu ZTP, nebo průkazu ZTP/P, pokud provozovatelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká.“
Z hlediska zrakově postižených držitelů průkazu ZTP či ZTP/P tedy nedochází k žádné změně.
Informace o elektronických dálničních známkách najdete na odkazu:
https://edalnice.cz/
a z této stránky je možné se proklikat na stránku informující o osvobození některých vozidel, z níž cituji:
„Vozidla přepravující držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P. V případě silniční kontroly musí být držitel průkazů ZTP nebo ZTP/P ve vozidle přítomen, jinak se na vozidlo osvobození nevztahuje. Při silniční kontrole bude stačit předložit příslušný průkaz.“
Zdroj: https://edalnice.cz/osvobozeni/
S ohledem na způsob provádění kontroly pomocí kamer zachycujících SPZ a jejich následné kontroly v registru silničních vozidel lze i přes výše uvedený návod doporučit, aby držitel průkazu ZTP či ZTP/P přepravující se po dálnici, vystavil za okénko parkovací průkaz, čímž může předejít nadbytečným kontrolám ze strany policie či celní správy ČR.

Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze 
Luboš Zajíc

#
O čem se moc nemluví – Přátelství včera, dnes a navěky – V.

Se vznikem a rozšiřováním elektronické komunikace na internetu se objevuje zvláštní fenomén – přátelství ve virtuálním prostředí. Zpočátku se zdálo, že tento dosud neznámý druh interakce mezi uživateli internetu bude zajímat výhradně mladé lidi, kteří mají k moderním technologiím blíž než předchozí generace. Přelomem z 20. do 21. století se však výskyt online komunikace rychle rozšířil napříč generacemi a dal vzniknout naprosto specifickým vztahům. Jsou tyto vztahy stejně hodnotné jako vztahy mezi živými osobami? Lze nahradit nebo alespoň doplnit vztah dvou či více jedinců pobýváním na internetových sociálních sítích?
Čeká-li čtenář jednoznačnou odpověď na toto téma, nedočká se. Existuje sice spousta výzkumů se zajímavými východisky i výsledky, ale ty jsou mnohoznačné a kategorické odpovědi též neposkytují. Formy a druhy přátelství jsou v postmoderní době tak rozmanité, že musíme zapojit vlastní názor, představy i zkušenosti, abychom si dovedli upřímně odpovědět na otázku, zda je naším přítelem neznámý člověk, který zná jen naši přezdívku a profil na sociální síti nebo někdo, kdo náš vzájemný vztah obohacuje společnými zážitky, sdílením dobrého a zlého v reálném životě nebo fyzicky uchopitelnými projevy náklonnosti jako je účinná pomoc, dárky, hluboká empatie, společně prožitý čas, atd.
Renomovaná psycholožka Marie Vágnerová definovala před dvaceti lety ve své knize Vývojová psychologie (Portál) přátelství takto: „Přátelství je hlubším recipročním vztahem, který je charakteristický vzájemností a intimitou (zahrnující důvěru, potřebu blízkosti a sdílení prožitků), pozitivním hodnocením a bezpodmínečným přijetím.“
Nyní se zamyslíme, do jaké míry může nabídka internetové komunikace uspokojit potřebu přátelství. Je sociální interakce na internetu příznivá do té míry, že může podmínit vznik hlubších vztahů, přátelství nevyjímaje? Za internetem je totiž možné vidět skvělý nástroj, který pomáhá propojit celý svět a tedy i prohloubit vzájemné vztahy. Ovšem je tu také riziko, že jím tvořený virtuální svět naopak uživatele izoluje od světa reálného. 
Výzkumy nicméně ukazují, že uživatelé internetu nemívají ani v reálném světě s navazováním a udržováním sociálních vztahů zásadní problém. Druhotně se však mohou dostat do sociální izolace tím, že na internetu tráví spoustu času, který už jim pak nezbývá na osobní setkávání a společné zážitky s přáteli, partnery nebo příbuznými. Nicméně polovina respondentů v anketách a výzkumech uvádí, že našli pomocí internetu přátele, které by jinak nepoznali. K tomu jim bezpochyby internetové sociální sítě slouží.
S pojmem „sociální síť“ pracuje sociologie a sociální práce i mimo kontext internetu. Sociologie tento pojem konkrétně definuje jako propojenou skupinu lidí, kteří se vzájemně ovlivňují na základě společných zájmů nebo příbuzenství. Definice sociální sítě se však v oblasti virtuální reality poněkud mění, a to právě díky své virtuální charakteristice.
Antonín Pavlíček ve své knize Nová média a sociální sítě definuje internetovou sociální síť jako kterýkoliv systém umožňující vytvářet a udržovat seznam vzájemně propojených kontaktů. Zachovává se zde tedy klíčová funkce propojování určitých lidí z mnoha důvodů, přičemž samo vytváření vztahů nemusí být důvod primární. Každý uživatel si v používaném systému navolí charakteristiky a vlastnosti, které od té chvíle budou veřejně dostupné pro další uživatele téhož systému. Lidé se v rámci takového systému podle navolených charakteristik a kritérii mohou vzájemně vyhledávat a vytvářet virtuální „online“ komunitu. Např. populární sociální síť Facebook má motto, které v českém překladu zní: „Facebook vám pomáhá spojit se a sdílet s lidmi ve vašem životě.” Funkce a podstata mnohých sociálních sítí se od této myšlenky odvíjí, ačkoliv ani další jejich funkce, především komerční a politické, nejsou zdaleka zanedbatelné.
Jak se zlepšuje přístupnost webových stránek pro zrakově postižené (tzv. blind friendly web), zlepšuje se i přístupnost některých sociálních sítí. A protože se pohybujeme ve virtuálním prostoru, můžeme se zde prezentovat tak, abychom na našich profilech vypadali co nejlépe, což je vlastně filosofie většiny profilů. Nebudeme-li sami chtít zveřejnit svůj handicap, nebude nás nikdo ani zkoumat, konfrontovat, nikdo nebude projevovat nemístný zájem nebo naopak bolestnou lhostejnost k zrakovému, nebo i jinému postižení, které nás v životě provází a svým způsobem předurčuje naši integraci. Na sociálních sítích se můžeme zviditelňovat tak, aby naše příspěvky měly třeba stovky lajků, kterážto oblíbenost nám v reálném životě třeba chybí. Vlastně ani nikdo nemusí vědět, jak vypadáme, co nám chybí nebo naopak přebývá. Virtuální svět nám umožňuje být naprostými jedničkami.
Jeden příklad za všechny: v nejmenovaném domově pro seniory si jeden obyvatel vytvořil na Facebooku profil atraktivního svalnatce ve středním věku, bohatého, vidícího samce, který nemá nic jiného na práci než se ráno trochu projít po burzovních stránkách, cestovat soukromým letadlem, sbírat atraktivní ženy jako luxusní veterány značkových automobilek, a to vše dokumentovat fotkami a falešnými příspěvky na své stránce. Vše doplněno videi.
Všechno se prozradilo, jedna zvědavá ošetřovatelka si prostě v nepřítomnosti klienta půjčila jeho chytrý mobil, bez kterého se sotva někam hnul. Ostuda byla velká, ale co dál? Jakého zadostiučinění se dostalo stovkám oklamaných facebookových přátel?
Je pravda, že konkrétně Facebook hlídá a postihuje falešné profily svých uživatelů, ale ani tato kontrola nebývá stoprocentní. Rizika zneužití sociálních sítí jsou dnes veřejně známá a každý rozumný rodič před nimi varuje své děti. Nicméně to neznamená, že rizika jsou doceňována, počínaje kyberšikanou a konče třeba zklamáním nebo zraněním, kterému se uživatel vystavuje přímo úměrně s tím, kolik pravdy o sobě zveřejní a kolika tzv. přátelům naletí. Čtenářům, kteří dosud nemají vlastní zkušenost, dovolujeme si poskytnout přehled základních informací, které usnadní orientaci v dané problematice.
Vytvořením profilu na sociální síti si uživatel musí uvědomit, že od té chvíle jsou všechny jeho příspěvky součástí veřejného internetu. Proto přirozeně už v tuto chvíli začne fungovat typický osobní „filtr“ informací, kdy člověk na svém profilu uvede převážně to dobré ze svého života.
Přátelství na sociální síti vznikne stejně rychle jako profil uživatele. Zveřejněním svých dat, tedy konkrétně e-mailové adresy a telefonu, se bleskurychle vytvoří na síti tzv. „friends list“, do kterého provozovatel sítě okamžitě uloží všechny vaše kontakty, včetně pracovních, rodinných, obchodních, klubových a náhodných. Důležité je, že vlastní „friends list“ si může jedinec kontrolovat, měnit a skládat podle vlastních kritérií, takže zde má ve finále jen ty kontakty, o které stojí.
Další základní funkcí hned vedle „spojení se“ je „sdílení“. Sdílením je myšleno cokoliv, co uživatele sociální sítě provází v jeho reálném životě a zahrnuje další osoby. Lidé přirozeně i bez internetu sdílí své zážitky (například formou fotografií z narozeninové oslavy) mezi blízkými lidmi, ale v reálu je to sdílení přísně výběrové. Ne všem lidem ze svého papírového adresáře posíláme pohlednice nebo fotky. Na sociální síti je vše mnohem snazší, fotky, názory, události a odkazy lze poslat ve vteřině celému listu kontaktů nebo přátel najednou, podle nastavení uživatele. Pro zajímavost – na sociálních sítích mladistvých se takto u jednoho uživatele uskutečňuje v průměru 300 sdílení najednou. 
Podívejme se alespoň zběžně na největší rizika spojená s tzv. přátelstvím na sociálních sítích a zamysleme se, do jaké míry se nás týkají i s ohledem na znevýhodnění v důsledku zrakové vady nebo úplné slepoty.
Kyberšikana je jednou z nejčastějších forem šikany. Jedná se o její elektronickou verzi, která může mít velké množství podob. Objevuje se nejčastěji jako falešný profil se znehodnocujícím obsahem, prezentace ponižujícího materiálu, videí, komentářů a koláží, výhrůžné zprávy a podobně. Je dokázáno, že velké množství agresorů bývá současnými nebo bývalými přáteli svých obětí. Odborníci, kteří se zabývají tematickými výzkumy, mají za to, že přátelé (či bývalí přátelé) se v životě ocitnou v pozici soupeření, což vzbuzuje žárlivost a hledání prostředků k vítězství tímto způsobem.
Disinhibiční efekt se projevuje v elektronické komunikaci jako sdílení se o sobě nebo jiných bez zábran, agresor se cítí v určité anonymitě online komunikace silnější a bezpečnější.
Kybergrooming označuje jisté chování uživatelů internetu, jehož účelem je vzbudit v oběti důvěru a přimět ji tak k osobní schůzce. Výsledkem zde může být sexuální zneužití, fyzické násilí, vydírání, loupeživé podvádění apod. Jedná se tedy o manipulaci zprostředkovanou internetem. Je poměrně překvapivé, že tzv. predátorem je skoro vždycky člověk, kterého oběť zná. Odborníci mají za to, že útočník sám má strach navázat vztah s osobou své věkové kategorie, proto navazuje kontakt s mladší obětí. Není výjimkou, že predátorem bývá dítě ve věku 11–17 let. Převážně chlapci hledají na internetu zdroj zábavy či přivýdělku. Využijí proto techniky kybergroomingu, a to například k vydírání, vyhrožování a manipulaci. 
Kyberstalking je opakované, dlouhodobé pronásledování s různou intenzitou. (Kopecký Kamil, UP 2010). Útočník/predátor konkrétní osobu pronásleduje a obtěžuje, čímž v oběti vyvolává pocity strachu. Stalking je (na rozdíl od kyberšikany) považován za trestný čin.
Online obtěžování je definováno jako prvek kyberstalkingu, nevyznačuje se však dlouhodobým, záměrným opakováním.
Dopady rizikových jevů – byť se naplňují ve virtuálním „online“ světě, mají neblahé důsledky především u mladých uživatelů sociálních sítí nejčastěji mezi 11–25 lety věku.
Následky, které se dělí na krátkodobé, trvající a dlouhodobé, postihují nejen oběti, ale též agresory, a to ve sféře emocionální, psychosomatické a zdravotní. Často se rozvine úzkost či výkyvy nálad a poruchy chování (hádavost, agresivita, náladovost, únava apod.). Oběti se snaží izolovat od ostatních, což je způsobeno novou nedůvěřivostí k okolí. Zejména u dívek dochází ke snížení kontaktů s dosavadními přáteli. Není pochyb o vlivu těchto patologických jevů na sociální prožívání a interakci jedince. 
V závěru lze jen potvrdit, že i pro přátelství platí, že internet je dobrý sluha, ale špatný pán. Je škoda, že tak důležitý a vzácný etický fenomén, jako je přátelství, může být nevhodným využíváním sociálních sítí v člověku ohrožen nebo zničen. Z toho důvodu by mělo být více pozornosti věnováno prevenci a osvětě i v zájmových seskupeních a komunitách zrakově postižených, aby se předešlo rizikovým jevům.
pokračování
PaedDr. Jaroslava Novotná

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Da Vinci, van Gogh i El Greco: Malíři, kteří měli problémy se zrakem

Pravda, žádný z těchto slavných malířů nebyl slepý, ale problémy se zrakem by je dnes spolehlivě dovedly do ordinace očního lékaře. Analýza jejich děl pochopitelně nemůže nahradit řádné vyšetření očařem, ale to mnoho let po jejich smrti není možné. Ovšem nemusí to být jen rozbor toho, co namalovali.
V případě renesančního všeuměla Leonarda da Vinciho vycházeli odborníci spíš z jeho autoportrétů, mezi nimiž je i obraz Salvator Mundi, jenž se stal nejdražším veřejně vydraženým obrazem na světě, když jeho aukce v New Yorku vynesla 450,3 milionu dolarů.

Tři rozměry do dvou
Právě ten zřejmě inspiroval neurologa Christophera Tylera z City University of London, aby blíže prozkoumal posazení očí renesančního umělce. Postupoval prakticky stejně, jako to dělá optometrista, když proměřuje zrak, aby mohl přizpůsobit měřenému jeho brýle. Použil k tomu nejen výše uvedené dílo, ale i například kresbu takzvaného Vitruviánského muže nebo sochu Davida od Leonardova učitele jménem Andrea del Verrocchio, který do bronzu ztvárnil svého nadaného žáka. Christopher Tyler zjistil u Leonarda da Vinciho strabismus, tedy lidově řečeno to, že slavný umělec šilhal.
V tomto konkrétním případě se jedná o exotropii, tedy poruchu, při níž se jedna z očních bulv stáčí mírně směrem ven mimo osu pohledu. Co to pro výtvarného umělce znamená? Neurolog Tyler se domnívá, že to byla svým způsobem pro da Vinciho výhoda. „Malíř převádí trojrozměrný svět na dvourozměrné plátno.“

El Grecův astigmatismus
Problémy s viděním zřejmě ovlivnily i tvorbu jiného velikána mezi malíři, a to umělce zvaného El Greco. Jeho obrazy jako by předběhly svou dobu o dobrých tři sta padesát let. Proč se El Grecovy obrazy tak vymykaly tehdejšímu chápání? 
Obrazy zaujaly i oční lékaře. Podle nich trpěl El Greco astigmatismem, což je oční vada, způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici. To znamená, že se viděné projeví jako různě velké a zakřivené plošky. Tím byly samozřejmě ovlivněny i proporce na jeho obrazech. Postavy, jež El Greco maloval, jsou nezvykle protáhlé, mají delší těla než nohy, často jakoby nestojí na pevné zemi, tvar je jim dán v jakési zkratce, barevnost vypouští jemné tóny, na pozadí šedomodré a hnědé planou plochy jasných barev, což kritikům připomíná právě fauvisty.

Van Goghovy začátky
Slavný Vincent Willem van Gogh, který namaloval za svého života přes devět set obrazů a prodal jeden jediný, byl protkán různými neduhy v různých obdobích skrz na skrz. V noci se probouzel strachy a občas míval halucinace. Lékaři mu předepisovali bromid nebo náprstník, který měl působit proti záchvatům. Tento fakt odborníci vyvozují z pozdějších van Goghových obrazů, které jsou nápadné sytou modrou a žlutou barvou, jasné hvězdy na nebi pak na jeho obrazech mají kolem sebe zářící kola. Právě vyšší dávky náprstníku působí na barevné vidění – ovlivňují podání modré a žluté. Navíc malíř trpěl bolestmi hlavy. To mohl způsobit rovněž glaukom, zelený zákal. Jeho akutní forma se projevuje viděním zářících kruhů kolem světelného zdroje, což je například skvěle vidět na obraze Hvězdná noc, který namaloval rok před smrtí.
Ivan Verner
Zdroj: flowee.cz/

#
Nové technologie a technika budoucnosti při očních operacích

Oční operace laserem – jak dlouho už se provádějí? Došlo za tu dobu k nějakému posunu? Dá se už laser použít na víc očních onemocnění, než tomu bylo ze začátku? Je zákrok rychlý a bezbolestný? Která oční onemocnění je možné dnes řešit laserovou operací?
Laser s několika obrazovkami a joystickem. I tak dnes vypadají operace očních chirurgů. Kromě kvalitní práce lékařů i díky moderní technologii v podobě speciálních laserů se tak stávají dnešní oční operace velice úspěšným a pro zdraví pacienta prospěšným zákrokem.
Moderní lasery umožňují šetrně a rychle odstranit všechny běžné oční vady jako krátkozrakost nebo dalekozrakost, včetně možných kombinací s astigmatismem.

Průběh operace
Operace očí laserem dnes vyžadují jen minimální použití mechanických nástrojů. Důležité části operace jsou prováděny pouze s pomocí laserů, což přináší vysokou míru přesnosti, bezpečnosti a šetrnosti. Oko je znecitlivěno anestetickými kapkami, takže zákrok není bolestivý. Pacienti pouze popisují pocit mírného tlaku v úvodní části operace.
Sítnice je nejdůležitější a také nejcitlivější částí našeho oka. Pokrývá ve formě tenké vrstvičky zadní vnitřní stěnu oka. Obsahuje světločivné buňky – tyčinky a čípky – a nervová vlákna. Sítnice zachycuje obraz jako světločivný čip v digitálním fotoaparátu a zrakovým nervem jej posílá do mozkové kůry.
Onemocnění sítnice je vždy velmi závažné a často nevratné a může vést až ke ztrátě zraku.
Šedý zákal (katarakta) je nemoc oka, kdy se čočka zakalí a pacient vidí, jako by se díval přes špinavé sklo nebo pomalu zamrzající okno. Nemoc se dnes léčí nahrazením zakalené lidské čočky tenkou umělou čočkou.

Sledování očního pozadí
Přestože patří sledování očního pozadí mezi vyšetření prováděná očními lékaři, zdaleka neodhalí jen onemocnění samotného zraku. Existují totiž i další choroby, které tato kontrola může prozradit.
Určité změny na očním pozadí mohou vysvětlit poruchu zraku, ale mimo jiné také upozornit na postižení cév v důsledku probíhající cukrovky či na zvýšení krevního tlaku. V takovém případě jsou na místě další vyšetření, která již spadají do kompetencí lékařů jiných specializací.
MUDr. Vladimír Korda
Zdroj: hradec.rozhlas.cz

#
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín)

Úloha číslo 12: Ladislav Vetešník (Československo) Týden rozhlasu (420) 1945

Bílý: Kh8, Da7, Sd5, Jd8, Je7, Pd3 (6)
Černý: Kd6, Sf6, Jh6, Pf3, f4, g6, g7 (7)
Mat 3. tahem (C+)

Český úlohář Ladislav Vetešník (*1857 Jizerní Vtelno †1949 Tišnov) navzdory svému jménu skládal vynikající úlohy. Z mnoha jeho prací jsem vybral trojtažku, která má příjemné řešení s nádhernými modelovými maty. Méně příjemné je ovšem datum jejího složení, v roce 1945 totiž zahynuli jeho dva synové (možná i proto má úloha jen dvě varianty). Dobový tisk píše: „Ani náš nejstarší úlohář L. Vetešník nebyl ve svých 88 letech ušetřen krutých starostí: jeho dva synové byli loňského roku zatčeni pro pomoc partyzánům.“ K tomu dodávám, že na kopci Výrovka u Tišnova je pomníček bratří Vetešníků, který připomíná tragickou událost rodiny řídícího učitele Vetešníka. Jeho synové Josef a Ladislav byli roku 1945 umučeni v koncentračním táboře ve Flossenburgu za odbojovou činnost v ilegální organizaci Junák. Ale pojďme raději k jeho tvorbě. Sám L. Vetešník udává: „Souhrn mé šachové činnosti jest: Složil jsem šachových úloh asi 400 a přisouzeno mi bylo 29 cen a 29 čestných uznání. Přispěl jsem svou hřivnou k tomu, že česká škola úlohová pronikla celou Evropou, Amerikou a v Asii až na Javu.“ Jak jsem ale zjistil, celkově má těch úloh ve světové databázi více jak 580, počet vyznamenání je opravdu 58. Uvedu ještě jeho zajímavou vzpomínku: „Pan Kranen odeslal mi dopis z ostrova Javy a píše mi německy, že mi byla přisouzena 2. cena v turnaji, který pořádal Nederlandsch-indisch Schaakbond. Přiložena byla bankovka veertiggulden (40 holandských zlatých). V tišnovské bance dostal jsem za ni 528 K.“ Ale kromě skladebního šachu hrál výborně i prakticky, konečně viz níže ukázka, kdy jeho soupeřem byl další český úlohář Vojtěch Košek. Dobové poznámky jsou z novin Zlatá Praha, dvě další jsem doplnil já.

Řešení úlohy 10 (Jörgensen) z října 2020: 
Autorský záměr dánského skladatele byl: 1. Ja3! [2. Jc2 mat] 1. - Jc5 2. Dxc4 mat; 1. - Jd2/f2/f6 2. Je6 mat; 1. - Jd6 2. Dd5 mat; 1. - Jg3 2. Df6 mat; 1. - Jg5 2. Df2 mat, což jsem vyřešil při její reprodukci v roce 2005. Když jsem ji ale zkoumal podruhé (prosinec 2012) přišel jsem na duálové řešení: 1. Df6+! s obranami 1. - Jxf6 2. Je6 mat; 1. - Kd5 2. Jxc3 mat; 1. - De5 2. Dxe5 mat.

Pro milovníky miniaturek:
Vetešník L – Košek V, Jiříkovice 1893, centrální hra: 1. e4 e5 2. d4. Z teoretického hlediska poněkud předčasné. [glos. SJ] 2. - exd4 3. Dxd4 Jc6 4. De3 Sb4. K tomuto tahu bych dal znak „?!“. Dnes se doporučuje spíše 4. - Jf6 5. Jc3 a až zde 5. - Sb4. Pak získá černý po dalším 6. Sd2 0-0 7. 0-0-0 Ve8 docela dobrou protihru. [glos. SJ] 5. c3 Sa5 6. Sc4 Jge7 7. Je2 Je5 8. Sb3 J7g6 9. 0-0 0-0 10. f4 Sb6 11. Jd4 Jg4 12. Dg3 Jf6 13. f5 c5. Trochu pozdě! 14. fxg6 hxg6? 15. Vxf6. Nejkratší cesta. Vezme-li černý dámou, následuje ztráta této figury tahem 16. Sg5. 15. - gxf6 16. Dxg6 Kh8 17. Dh5 Kg8 18. Jf5! Černý nemůže zabránit tahu hrozícímu Dg4 a následně potom matu Dg7. 1-0. [Zlatá Praha 29. 9. 1893]

Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme!

#
Lyžaři se zrakovým handicapem absolvovali soustředění na rakouském ledovci

V rámci úvodního soustředění před novou sezonou se poprvé sešla česká reprezentace v alpském lyžování. Soustředění na ledovci v rakouském Hintertuxu se účastnili naši přední reprezentanti Patrik Hetmer a Tadeáš Kříž se svými traséry. Příprava probíhala v týdnu od 7. do 13. října pod vedením trenéra Františka Dostálka, který průběh rakouské přípravy popsal: 
„Pro první podzimní soustředění jsme zvolili novou destinaci Moelltálský ledovec v Korutanech, ve složení závodních dvojic Hetmer-Máčala, Kříž-Nevrlý a trenér, servisák, terapeut a řidič Dostálek.
První dva dny jsme se věnovali volnému lyžování a nácviku techniky. Podmínky na začátku zimní sezony byly vynikající díky čerstvé nadílce sněhu. Následoval trénink obřího slalomu v branách. Změna počasí nás přikovala do údolí a přišel tvrdý kondiční trénink. Soustředění bylo přínosné a věříme, že přes veškerá opatření budeme pokračovat v přípravě na sezonu.“
Vladimír Krajíček
Zdroj: paralympic.cz

#
Velké poděkování Evě

Všelijak zrakově postiženým lidem ze severních Čech umožňuje sportovní vyžití, a to i na výkonnostní úrovni, již více jak 45 let oddíl působící v Lovosicích. Tak někdy před čtyřiceti lety přitáhl také Evu Malíkovou z Terezína. Stala se z ní brzy výborná hráčka kuželek a díky tomuto sportu poznala i svého nového životního druha Ludvu, takže se časem stala občankou Lovosic a paní Musilovou.
Ač kuželkářské družstvo v první dekádě nového století zaniklo (však mnozí pamatují kuželnu u Labe, zničenou po povodních 2002), Eva zůstala platnou členkou našeho oddílu, nyní již klubu, coby hospodářka a pomocnice při mnoha akcích včetně několika republikových šampionátů. A je to neuvěřitelné – v říjnu oslavila osmdesátiny...
Evo, moc děkujeme a přejeme ještě hodně pohodových let!
Za Klub zrakově postižených sportovců ASK Lovosice – Ing. Vladimír Krajíček, předseda

#
INZERCE: POZVÁNKA - Chcete strávit Silvestr na horách?

V případě, že se pandemie uvolní a bude možno bezpečně cestovat, SONS PRAHA JIH vás zve do penzionu Kytty Lučany.
Termín od 28. 12. 2020 do 2. 1. 2021, odjezd od Hlavního nádraží Praha. Cena 4500 Kč.
Zájemci hlaste se u pí Mouchové a uhradit to můžete až na místě podle situace.
tel. 604 587 932 nebo 775 722 780

*.*

#
Tiráž
ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 104, číslo 23, listopad 2020
Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.