ZORA, časopis pro zrakově postižené

Ročník 104 číslo 21 listopad 2020


OBSAH

ÚVODEM
Jediná jistota

STALO SE
Přehledně
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov pomohl umělecké škole pro nevidomé
Příspěvek pro zaměstnávání lidí s handicapem vzroste o 800 korun

NAPSALI JSTE NÁM
Simona Zvelebilová k tématu z čísla 17

PODĚLTE SE O NÁZOR
Slepec, hluchý či vozíčkář?

LIDÉ KOLEM NÁS
Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad
„Že nevidím? Viry nevidí nikdo!“ Přesto vědkyně vymyslela senzor na koronavirus

ZORA RADÍ A INFORMUJE
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020
Profesor Flegr radí, jak se nenakazit koronavirem. Naštěstí je to chcípáček, povzbuzuje

ZDRAVÍ
Přesnou příčinu vzniku aftů zatím neznáme

SPORT
Černobílé problémy
Turnaj pravdy
Mezinárodní turnaj fotbalu pro nevidomé proběhl v Brně – i s podporou Lionela Messiho

INZERCE

#
ÚVODEM: Jediná jistota

Léta znám židovskou anekdotu: umírá starý rabín, celá široká rodina kolem něj, on slabým hlasem požádá, aby u něj zůstal jen jeho nejstarší, prvorozený syn, že pro něj má největší tajemství. Všichni odejdou, syn zůstane a skloní se k hlavě svého otce. Rabín už s vypětím posledních sil zašeptá – Všechno je jinak! – a zavře oči.
Týdeník Respekt pravidelně otiskuje úvahy komentátora listu The Washington Post, politologa Fareeda Zakarii. Rád je čtu, tenhle publicista to má v hlavě srovnané a jeho nadhled je pro novináře stálým vzorem vyváženosti a – promiňte mi to u novinářů nepoužívané, neb většinou nepravdivé slovo – moudrosti. Ve 43. čísle Respekt přinesl článek Jiřího Soboty Rok 2020 a lekce pro lepší svět, který staví mj. na obsahu čerstvě vydané knihy jmenovaného Fareeda Zakarii Deset poučení pro svět po pandemii. A podle všeho jde o knihu s vizí nikoli bezvýchodnosti, ale naopak o pozitivní, optimistické úvahy člověka, který doopravdy vidí svět v souvislostech a umí ze souvislostí vyvozovat trendy a pravděpodobný vývoj. Článek si raději přečtěte sami, určitě je k dispozici přinejmenším v KDD. Mne ovšem utvrdil v tom, že „všechno zlé je pro něco dobré“.
Nemám proč být hrdý na svou generaci, ale jsem už dost starý, abych věděl, že sociální zákonitosti jsou stejně (ne)zpochybnitelné jako ty fyzikální. Že zákon velkých čísel je tím mechanismem, který hýbe trhem a konec konců i politikou a že když říkám „generace“, tak vlastně zobecňuji, ale asi ne podle matematické statistiky. Spíše podle dojmů, a ty se vytvářejí v prostředí, kde se člověk převážně pohybuje. Mohu tedy říci „horníci jsou takoví a takoví“, když jsem léta redigoval „jejich“ týdeník pro OKD, ale osobně jsem se s nimi setkával jen při každoročních turnajích v bowlingu? – Poslechněte, ti si tu hru ale sakra prožívali a užívali! Ovšem z pracoviště je znám jen z článků kolegů, kteří tam za nimi prakticky denně fárali, potkávali se s nimi v hospodách i doma, žili s nimi vlastně celá léta. Takže – mohu zobecnit? Asi ne, a jako novinář vůbec ne.
Nemám rád mladou generaci! – Tohle říkat je, s prominutím, další grandiózní blbost. Jen za poslední půlrok až rok jsem se potkal osobně a dost zblízka se čtyřmi, pěti příslušníky této generace, ani nevím přesně, ale snad se jim říká mileniálové. Já jsem měl sice v jejich věku (23-24 let) již skoro dvouletou dceru, ale v usazenosti názorů jsem nebyl o nic dál než oni, svobodní a bez závazků. Byla tady v redakci na měsíc Kristýnka, stážistka, a kromě mládí sem přinesla i důkaz, že píle je i „v její generaci“ uznávaná jako kvalita, a chápáním i složitých problémů a souvislostí je daleko před mnoha padesátníky. Stejně jako autorka dopisu redakci a následné reakce na diskusi z čísla 17 Simona Zvelebilová. Vybavuji si Jana Wericha, který je citován jako autor výroku, že každej starej blbec byl kdysi mladej blbec – a vice versa.
Pandemie způsobuje, že se většinou víc bojíme, máme tendenci sklouzávat k ještě rychlejším soudům a vyžadovat jednoduchá, zdánlivě jednoznačná řešení. Přitom ale sám virus nám stále znovu opakuje, že dnešek se projeví v důsledcích až za nějakou dobu. Jak už dávno připomenula jedna sice hodně „nekorektní“, ale přesto úžasná reklama na barvu: „Babi, až tohle budeme znovu natírat, to vy tu už dávno nebudete!“ Nad během času se sice člověk může rmoutit, ale s úsměvem ten život jde přece jen podstatně lépe přežít. Stejně jako pandemii. Všechno bude jinak, ale bude!
Poutavé a inspirativní čtení za sebe i redakci přeje
Václav Senjuk

#
STALO SE: Přehledně

Podle gregoriánského kalendáře je říjen desátým měsícem roku. Latinský název October ale znamená osmý měsíc. Pochází totiž z kalendáře římského a podle něj začínal rok březnem. České jméno je odvozeno od jelení říje. Pojďme se podívat na říjnové aktivity oblastních odboček SONS.

Alena Hejčová z Metodického centra odstraňování bariér SONS představuje další památku k návštěvě, kroměřížské Muzeum Kroměřížska. Sídlí na Velkém náměstí ve Vrchnostenském kapitulním domě č. 38 a nabízí komentovanou prohlídku dvou stálých expozic. První se jmenuje „Historie ukrytá pod dlažbou města“. Zde můžete sluchem, hmatem i pohledem obdivovat exponáty od pravěku až po raný novověk. Za zmínku stojí středověká hrnčířská pec, černá kuchyně, historická vodovodní potrubí nebo model města Kroměříž. Druhou expozicí je „Památník Maxe Švabinského“. Hapticky lze prozkoumat jeho bustu vytvořenou sochařem Janem Štursou. Prohlídka vás provede jeho životem a dílem. Více informací na muzeum-km.cz. Prohlídku objednávejte předem (tel.: 573 338 388, e-mail: muzeum@muzeum-km.cz).

Členové OO Semily jsou na podzim aktivní. První říjnový den obdivovali náklaďáky, motocykly i osobní vozy, na které lidé stáli frontu před národním podnikem Mototechna. Kde? V Muzeu socialistických vozů v Železném Brodě. Týden nato, 8. 10., byli na výstavě „Podzimní zemědělec a Náš chov“ v Lysé nad Labem. 15. 10. Odjeli na výlet do Sobotky. Navštívili tu multimediální výstavu o životě a díle spisovatele Fráni Šrámka i zdejší nejznámější dům a galerii Šolcův statek, postavený v roce 1811. Od 19. do 26. 10. Plánují pro členy OO léčebný pobyt v lázních Kundratice. Říjen chtějí ukončit 29. 10. v Rokytnici nad Jizerou tradičním přátelským posezením u členů OO. Rozloučí se tu s létem a k jídlu si připraví sejkory, nasucho pečené bramboráky potřené rozpuštěným máslem. Předseda OO Pavel Paldus, prý aby odlehčil nelehké době, zveřejnil povídání Václava Zieglera o Jizerských horách. Přečíst si tak můžete o překrásné krajině plné lesů, rašelinišť, luk s květinami i vzácných kamenů. 

Členové OO Kroměříž prožili 25. 9. v místním Domě kultury neslýchaně zábavný večer. Nejprve je přivítala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek i místostarostka Daniela Hebnarová. Následovala vystoupení dětské taneční skupiny D-MUSIC Kroměříž, Karel Gott revival, Richarda Nedvěda, Petra Kotvalda a Heleny Vondráčkové.  Skupina HANS DANCE tlumočila potřebné informace do znakové řeči. Večer prý naprosto smazal rozdíly mezi neslyšícími, nevidomými a lidmi bez hendikepu. 

OO Zlín zve na podzim hned na několik akcí. Budou se moci uskutečnit? Online koncert country kapely Pěšáci v rámci festivalu DUN snad ano. Vysílán by měl být 22. 10. V 18:00 z Baťovy vily ve Zlíně. Odkaz na záznam koncertu OO Zlín včas zveřejní. 4. 11. je plánován výlet do Brna na komentovanou prohlídku vily Tugendhat, zapsané na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nevidomí návštěvníci budou mít k dispozici haptický model druhého podlaží vily. 7. 11. Odehraje 16 hráčů turnaj ve hře Qardo o hodnotné ceny. A 17. Až 20. 11. je plánován rekondiční pobyt v Ekocentru Veronica Hostětín. Připraven je program na téma ekologie i Vánoc. Cena za pobyt je 2450 Kč na osobu. Na akce se hlaste e-mailem (andryskova@sons.cz) nebo telefonicky (775 438 131). 
V září prožili členové OO Kyjov rekondiční pobyt ve Zderazi. Čerstvý vzduch, ranní rozcvička i trénink paměti. Uzavírání studánky se koncem září zúčastnili jen 4 členové OO. Kvůli nepřízni počasí. Když se ale ještě tentýž den umoudřilo, vyrazili na výlet k Bukovanskému mlýnu. Tady vzniká Alej českých panovníků. Už nyní tu stojí 13 jejich soch a má jich být 79. Den poté vyměnili členové OO bílou hůl za dvě vycházkové. S nimi trénovali svižnou chůzi v Lesoparku na kraji Kyjova. Prostor vymezoval obrubník, směr udával zvuk chodce vpředu. S bílou holí Zkusili i chůzi v dráze pro kola s terénními vlnami a klopenými zatáčkami. 
Antonín Vraný

#
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov pomohl ZUŠ Jaroslava Ježka

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov je významnou kulturní přehlídkou, na které od roku 1992 zní hudba od 15. až po 21. století. Během celé historie festivalu na něm vystoupilo více než 12 tisíc umělců ze 40 zemí světa. Mezi nimi byly i velké kulturní ikony – operní pěvci Plácido Domingo, Jonas Kaufmann, Renée Fleming, ale i nedávno zesnulý zpěvák Karel Gott nebo operní pěvkyně Dagmar Pecková. Festival navštíví každoročně okolo 20 tisíc lidí, letos se však festival kvůli COVID-19 přesunul na podzimní termín a do interiérů.
Od pátku 18. září do soboty 3. října proběhlo celkem 14 festivalových večerů, závěrečný koncert České filharmonie s jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem patřil jako sólistům klavíristovi Ivu Kahánkovi a trumpetistovi Walterovi Hofbauerovi. Zazněl na něm Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr č. 1 c moll, op. 35 Dmitrije Šostakoviče a Symfonie č. 8 G dur, op. 88 Antonína Dvořáka. Nejstarší český orchestr vystoupil v Českém Krumlově po 16 letech.
„Organizátoři i v této nejednoduché době dokázali uspořádat opětovně úžasný festival. Nejen ve smyslu hudby, scenérie, ale každého detailu. Děkuji jim za to, co dělají,“ řekl k tomu Karel Havlíček, místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy, který také festival navštívil.
Skvělý pocit z atmosféry festivalu i města celého měl i šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov. „Když jsem přijel do města a spatřil jsem jeho krásu… Je to klenot uprostřed Evropy. A právě město samotné vytváří tu správnou atmosféru. Navíc nám publikum dalo zažít vřelou odezvu na náš koncert, ze které bylo cítit, že šla opravdu od srdce. A to je to, pro co žijeme. Závěrečný koncert byl mým prvním v Českém Krumlově a doufám, že ne posledním.“ 
Díky festivalovým návštěvníkům se opraví klavír v umělecké škole pro nevidomé
Mezinárodní hudební festival spolupracuje se Základní uměleckou školou Jaroslava Ježka už několik let. Každoročně jde výtěžek z prodeje festivalových programů a pět korun z každé prodané vstupenky na konkrétní věc. Letos se vybralo 18 500 korun, za které se zrenovuje piano značky Petrof. „Vyučovat v hudbě nevidomé děti je velmi tvrdá práce. Proto oceňujeme, najde-li se silný partner, který nám podá pomocnou ruku. A tím se stal právě českokrumlovský festival. Je nám velkou ctí s ním spolupracovat,“ řekl k tomu Miroslav Tengler, ředitel ZUŠ Jaroslava Ježka v Praze.
TZ festivalu, kráceno, upraveno

#
Příspěvek pro zaměstnávání lidí s handicapem vzroste o 800 korun

Příspěvek od státu na mzdu lidí s handicapem se od října zvýšil z 12 800 korun o 800 korun. Podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové to pomůže 60 tisícům postižených.
Zvýšením podpory chce Maláčová bránit rušení míst pro lidi s postižením. Při jednáních se ministerstvo financí v čele s Alenou Schillerovou (za ANO) klonilo k částce nejvýš 500 korun, zaměstnavatelé žádali 1100 korun.
Příspěvky míří na takzvaný chráněný trh práce. Letos v prvním čtvrtletí ho tvořilo 3450 zaměstnavatelů s více než polovinou postižených pracovníků. Celkem zaměstnávali kolem 60 200 lidí s handicapem. Od státu mohou získat tři čtvrtiny jejich mzdových nákladů, nejvýš ale 12 800 korun měsíčně. Částka se zvedala naposledy letos od ledna o 800 korun. Rostla po navyšování minimální mzdy.
Schválen i kurzarbeit. Stát bude přispívat na mzdy zaměstnanců
Ve stejný den jako navýšení příspěvku (25. září) se ministři po dlouhém jednání shodli na podobě takzvaného kurzarbeitu, který má zabránit masivnějšímu propouštění kvůli koronaviru. Stát bude přispívat na platy zaměstnanců, kteří zůstávají doma, ve výši sedmdesáti procent z jejich čisté mzdy. Platit by to mohlo již od listopadu.
Klára Beranová, Novinky
kráceno

#
NAPSALI JSTE NÁM

Dobrý den,
Už několik měsíců přemýšlím, jestli se připojit k řádce autorů, kteří vyjádřili své názory k tématu politické korektnosti, vrcholícímu manuálem zástupkyně ombudsmana. Přišlo mi, že je toho víc než dost, a tak jsem stále váhala – všeho moc škodí. Po přečtení hned dvou článků na toto téma v Zoře 17 (bodové – pozn. red.) jsem si však řekla, že to zkusím, protože tahle perspektiva zatím není zastoupena, a kdyby toho bylo už příliš, od toho je tu redakce, aby to neotiskla.
Jsem ráda, že Zora vychází i v době koronavirové, a velmi si cením snahy o aktuálnost a mediální objektivitu, což při takto omezeném rozsahu a charakteru časopisu jistě není snadné. Nejsem žádný žurnalista, ale myslím, že už tak trochu poznám, kdo umí.
Když už píšu, měla bych i jeden podnět: S manželem odebíráme kromě Zory a jejích příloh i bodové časopisy ze Slovenska, kde je věnován velký prostor autorským textům čtenářů. Tak mě napadá, jestli by nebylo určitým zpestřením rozvinout něco takového i v naší Zoře. Je mi jasné, že konstrukce Zory je jiná než konstrukce slovenských časopisů a že není možné ani vhodné přimět lidi, aby psali, pokud psát nechtějí. Jen mě napadlo, jestli třeba nepovzbudit čtenáře k větší psací aktivitě třeba i z každodenního života. Ne že by nikdo do Zory nikdy nic nenapsal, ostatně máme i rubriku "Napsali jste nám", píše se hodně o dovolených, výletech, něčí činnosti... Ale mně osobně by se líbilo, kdyby se víc psalo o každodenním životě - něco jako nedávno publikovaná povídka Mirka Michálka o eskalátorech. Samozřejmě je otázka, zda je to podnět spíše pro redakci nebo spíše pro čtenáře.
Je mi jasné, že vám asi píše a volá spousta různých brblalů s různými více či méně konstruktivními připomínkami. Proto pro jistotu dodávám, že uznávám pouze konstruktivní kritiku a konstruktivní diskusi, a pokud se obsah Zory nezmění, neberu to jako "černý puntík".
Děkuji za vaši práci a těším se na další a další čísla.
S pozdravem a přáním hezkých dní s COVIDem i bez něj
Simona Zvelebilová
A nyní příspěvek do diskuse, kterou jsme publikovali v čísle 8 v rubrice PODĚLTE SE O NÁZOR

#
PODĚLTE SE O NÁZOR: Slepec, hluchý či vozíčkář? Neschvalujme, ale chápejme!
(Pohled studentky sociální práce)

Kolem tohoto tématu se, jistě nejen v Zoře, sešlo mnoho emocí. K lidské přirozenosti patří být naštvaný a k naštvání patří brojení a víření, ironie, sarkasmus, černý humor, ale mnohdy i silná slova, očerňování oponentů a hraní divadla (posledních pár zmíněných atributů se naštěstí netýká naší Zory, což mě osobně velice těší). Ani já nepatřím k těm, kteří by byli ze současného puristického trendu nadšení. Sama jsem dokonce ve svém nedávném článku uvedla, že je mi jedno, zda mi někdo, kupříkladu, řekne „Kam čumíš, ty slepej debile?!“ nebo „Kam hledíš, ty nevidomá osobo s nižším inteligenčním kvocientem?!“. (K dovršení vší korektnosti bych měla ve druhém případě ještě vykat, ale na to jsem jaksi pozapomněla, jelikož jsem příliš nekorektní.)
Na druhou stranu si ale říkám, že je dobré se ptát, proč ten, kdo dělá nesmysly, má potřebu ty nesmysly dělat. Nejde o to jeho počínání schvalovat, nýbrž pochopit, na co tím reaguje. Vezměme si za příklad další rozvíjející se lingvistický paskvil, tedy korektnost genderovou. Ta dovedla některé jedince až ke zdvojování koncovek přídavných jmen a shody podnětu s přísudkem (tedy „Vážení/é klienti/ky, připravili/y jsme ... a tak dále). Podle mě je to dost nešťastná reakce na útlak žen v historii, která ovšem vzhledem ke své agresivitě (a debilitě) může mít zcela opačný účinek, kdy nakonec mnozí z nás budou odrazeni od zabývání se tématem genderu, tedy ve výsledku možná i rovností mužů a žen.
Podobně je tomu s pojmy „Rom“ versus „cikán“, ale i se silnou mediální prezentací LGBT komunity a dalších jedinců z řad dříve utlačovaných. Tuhle myšlenku jsem nevymyslela, je to součást antiopresivní teorie. Jen jsem si dovolila ji aplikovat na výstřední divadlo, které často vidíme kolem sebe. A jsem ochotna tvrdě tepat i do vlastních řad (tedy v mém případě nevidomých, křesťanů, bezdětných...). Chce to jen kousek sebereflexe a ochoty přiznat si barvu.
Není vyloučené, že puristické tendence, vrcholící manuálem zástupkyně ombudsmana, jsou jedním z manévrů mocipánů, který má odvést pozornost od něčeho podstatnějšího. Není ale také vyloučeno, že jde o zmiňovanou reakci na útlak v podobě výměny rolí, kdy se najednou dříve utlačovaní lidé se zdravotním postižením (v tomto případě včetně jejich příznivců) sami stávají utlačovateli.
Dovedu si například představit, že rodiči, kterému se právě narodilo nevidomé dítě, může skutečně vadit slovo „slepý“, které má jednak pejorativní nádech („Kam čumíš?! Seš snad slepej?!“), a jednak na první pohled evokuje bezmocnost („Pusťte přece toho slepce sednout!“). Stejně tak si dovedu představit, že mohou některé výrazy vadit člověku, který před týdnem přišel o zrak. Někde tady bychom snad mohli hledat počátky nekonstruktivního divadla, které se teď hraje – podobně jako u genderu a „cikánů“.
Vzhledem k tomu, že jsem zatím spíš praktická než vědecká, nehodlám se v tuto chvíli pouštět do otázky, proč se místo „zdravotně postižený člověk“ má říkat „člověk se zdravotním postižením“ – možná si někdo myslí, že když sociální pracovník nebo jiný odborník použije špatný termín, bude se k dotyčnému i špatně chovat. Možná chce někdo konceptu zplnomocnění, na který se v současné době klade velký důraz (což je dobře), dát i jazykovou stránku. Budiž, s tím jako budoucí odborník nemám problém, i když si nemyslím, že ve chvíli, kdy řeknu, že jsem „zdravotně postižená“ místo „člověk se zdravotním postižením“, začnu k sobě automaticky přistupovat v souladu s medicínským modelem místo modelu sociálního. Ale možná to pro lidi bez postižení tak samozřejmé není...
Cílem tohoto textu není přinést jasné odpovědi na otázky, kde se purismus zvaný politická korektnost vzal a kam směřuje. Mé poselství spočívá v tom, že by nás mělo vůbec napadnout si takové otázky položit. Sebepravdivější tvrzení, že druhá strana dělá blbosti, totiž samo o sobě nestačí k řešení mezilidských a společenských problémů. Proto se snažme ptát i na to, co nás přivádí k šílenství, snažme se chápat pohnutky blbců a pozastavme se nad tím, co nás štve, i z jiné stránky než z té třeba i oprávněně naštvané. Vím, není to jednoduché a všichni se musíme učit. Ale snaha se cení a přináší ovoce!
Simona Zvelebilová, studentka 2. ročníku Bc. studia Katedry sociální práce FF UK

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad

„Nade vše mám rád českou kuchyni. S ní si prostě vyhraju. Dříve se podle ní vařilo všude, dnes jsme na ni často zlí. Neznám ale jediného cizince, který by se mnou chtěl jít třeba na pizzu. Všichni chtějí knedlíky, a všem to chutná. Rád naopak nemám zákazy, příkazy, policajty, neměl jsem rád učitelky, zkrátka všechny ty, kteří mi chtějí organizovat život.“ O rozhovor jsme požádali známého kuchaře Jiřího Babicu.

Prožil jste nějakou zkušenost s lidmi se zrakovým postižením?
Jako dobrovolník navštěvuji klienty dětských domovů a sociálních zařízení. Mám radost, když je dokážu potěšit a zlepšit jim náladu. Jsou mezi nimi také lidé se zdravotním postižením, i nevidomí. Jako kuchař na nich obdivuji hlavně to, když se o sebe dokáží postarat, najít způsob, jak si nakoupit, uvařit jídlo, třeba podle jednoduché hrníčkové kuchařky, a vlastně se i najíst. To je pro ně praktická a podstatná věc. Nemusí je zajímat, co je v dnešním světě propagováno jako moderní. Být zdravý je velký dar. Zdraví lidé si to často neuvědomují a nadávají na věci, Které jsou v porovnání s tím, že vám chybí zrak, úplně zbytečné. Myslím, že nevidomí a jinak těžce zdravotně postižení mohou být ti jediní, kteří si mohou na svou situaci postěžovat. 
Nedávno jsem se doslechl i o mluvicích kuchyňských vahách. Výborná pomůcka, kterou budu asi časem také potřebovat. Nosím už brýle, do blízka i do dálky, a musím je často měnit, do dálky třeba k přehlédnutí prostoru obchodu, do blízka pro zjištění ceny potraviny. Kuře v ledničce v obchodě s brýlemi do blízka je s nadsázkou obrovské, ale když ho v brýlích do dálky vytahuji z auta, je docela malé. Dobře ovšem slyším a jsem „čichař“. Říkám, že základními smysly kuchaře mají být čich a chuť. Jinak by na tom byl jako muzikant bez sluchu. Často dělám i 40 jídel a nemohu vše ochutnávat. Nasaji a při svých zkušenostech vím, že do svíčkové musím přidat špetku soli a kapku citrónu. Vůně se ihned změní, nemusím to nechat dlouho rozležet. Čich používám i při smažení řízků nebo palačinek. 

Proč a jak jste se stal právě kuchařem?
Babička s dědečkem byli vyhlášení řezníci v Záběhlicích a říkali mi: „Dělej s jídlem, nebudeš mít hlad.“ Osobně jsem byl odmalička spíše sportovec, hrál jsem basketbal, dokonce za vysoké školy. Ale žádnou jsem nestudoval. Navštěvoval jsem střední hotelovou školu, můj spolužák byl zpěvák Aleš Brichta. Jenže jsem byl rebel, pohádal se s učitelkou a vyhodili mě. Zvolil jsem učební obor kuchař a už to se mnou jelo. 
Vařil jsem na vojně, v hotelech ALCRON, Palace, Ambassador nebo Olympic. Též v Německu. I německy jsem se naučil, ač to nebylo jednoduché. Byl jsem stále v kuchyni a bavil se jen s pomocnou silou, Turkyní Fatimou, která německy neuměla. Pro jídla chodil český číšník Běhounek. Hodil mi lístek s objednávkami, řekl: „Dělej!“ a zmizel. V Německu jsem poznal i svou ženu, Češku, a narodil se nám syn. V jeho šesti letech jsme se rozhodovali, zda bude Němec nebo Čech, a vrátili jsme se. Dnes je mu 22 let. A je s ním legrace, v tom se potatil. Když má hlad, stává se z něho vášnivý kuchař. Na internetu si najde video, mexickou, asijskou nebo jinou specialitu, a vaří s kuchařem. To se mi líbí. Jinak ale žije svobodným životem.
Jenže vařit, to je oběť, s tím se člověk asi musí narodit. Ono se řekne: „ Babička dobře vaří.“ Já jako kuchař ale přijdu do práce a začnu vařit i 40 jídel najednou. Vyznám se v tom, vím, co je v těch hrncích, kdy a co do nich přidat a kdy je hotovo. Vše musím dobře zorganizovat. K tomu nakupuji, píšu jídelníček, prodám a mezitím už vařím na večer. Jsem v kuchyni i 14 hodin denně, soboty, neděle. Na přemýšlení, co bude zítra, není čas. Vždycky mi to připadalo jako na vojně. Kuchař má mundúr a křičí na lidi, čím více, tím má větší respekt. V kuchařině se prosazují lidé, kteří zkrátka křičí.

Co vaše působení v televizi?
Do konkurzu se nás přihlásilo 6 kuchařů. Ostatní vařili exotiku, já guláš, a na ten mě přijali. Ta práce mě hodně baví a sledovanost byla zpočátku obrovská, okolo 1,5 milionu diváků. Při natáčení jsme zažili spoustu legrace, často jsme řvali smíchy. Ve vysílání se ale neobjevila, producenti kladli důraz na přípravu jídla se všemi podrobnostmi. Na Youtube můžete dnes sledovat i Babicovu televizi. Tady nejen vařím, ale i peču, což mě začalo velmi bavit. Sleduji staré kuchařky a recepty, dávám dohromady souvislosti a hodně si vyhraju. Takový štrúdl podle starého vídeňského receptu – z těsta z 300 gramů mouky vytáhnu plochu malého prostěradla. Do něho zapracuji tu směs z jablek, to dělám opravdu s velkou radostí, vzniklá šiška váží nějaké 4 kg. A pak to chce obrovskou troubu. 

Doporučíte nám dobrou knihu, guláš, moučník?
S knihami mám problém, špatně na ně vidím. Mám jedny brýle do blízka, druhé do dálky, a další potřebuji k tomu, abych ty dvoje našel. A během čtení usínám. Čtu vleže na zádech, knihu mám nad sebou, a probudím se s boulemi na čele. Naposledy jsem četl „Boží pěst“, vážila asi 3 kg. V audioknize bych se úplně ztratil. Napříště tedy jen lehké a brožované knihy. 
Na guláš vezměte stejné množství kližky a cibule. Cibuli poduste na sádle do zlata až světle hněda. Přidejte maso, hodně papriky (já si vybírám maďarskou), a pro barvu malinko rajského protlaku. Osolte, pokmínujte, podlijte vodou nebo lépe vývarem a strčte to v pekáči do trouby. Nepřiklápějte, pravidelně podlévejte. Krásně se to připaluje k okrajům. Pokud nevaříte pro 300 vojáků, dejte si tu práci a guláš zahustěte strouhaným chlebem. Náš guláš je s kmínem, německý ne. Němci kmín neradi. Ale vždy se mě ptají, jak je možné, že můj guláš je tak dobrý. Řeknu jim, že je s kmínem, a někteří dostanou osypky. Pamatuji i hospodský guláš před rokem 89. Kuchař měl udělat z 3 kg masa 30 porcí, udělal jich 60. Vy jste měli dostat 6 kostek masa, dostali jste 3. Jednou jsem dokonce dostal guláš bez masa. Zavolal jsem kuchaře a ptám se, kde je maso. Prý došlo. Kupodivu jsem byl i tak tenkrát spokojen. 
A ještě povidlová kynutá buchta. Na rozdíl od buchty s povidly má v sobě povidla. Do buchty s povidly šestkrát kousnete a stále hledáte povidla. K přípravě těsta budete potřebovat 250 ml mléka, 80 g cukru, 80 g másla, kůru z půl citronu, jedno vejce, kostku droždí, špetku soli a 500 g polohrubé mouky. Jako náplň povidla a na pomazání 20 gramů másla a olej.
Mouku nasypte do mísy, udělejte v ní důlek, do něho nalejte trochu vlažného mléka, rozdrobte droždí, přidejte lžičku cukru a zlehka smíchejte s moukou, až v důlku vznikne kašička. Směs dejte na teplé místo a nechte 20 minut kvasit. Poté dolejte zbytek mléka ,přidejte rozpuštěné máslo ,citronovou kůru, špetku soli, zbytek cukru, vejce a vše smíchejte v těsto. Propracujte ho na ploše válu, musí být hladké, nesmí se lepit. Hotové těsto zakryjte a nechte ho 45 minut na teplejším místě kynout. Pak ho znovu vyndejte na plochu a ručně propracujte. Já ho rozdělím na dva stejné díly, vy udělejte 8 stejných dílů. Plochu a jeden díl těsta posypte moukou a těsto vyválejte ve čtverec, pokud to svedete, o hraně 1 metr. Ten dále rozdělte na čtverečky o hraně asi 5 cm, naplňte je povidly a ručně je jako šáteček sbalte, aby povidla nevytekla. Já je dělám v tomto miniaturním vydání, můžete je ale dělat i větší, zvláště vy s většími ústy. Šátečky pokládejte na pekáč a pomažte ze  všech stran rozpuštěným máslem s olejem. Pečte je 15 až 20 minut v troubě při 180 °C. Já si je hotové ještě posypu práškovým cukrem. Přeji hodně zdaru a dobrou chuť.
Antonín Vraný

#
„Že nevidím? Viry nevidí nikdo!“ Přesto vědkyně vymyslela senzor na koronavirus

Když uznávaná vědkyně Hana Lísalová vstoupí do místnosti, hned vás zaujme její bílá hůl. O zrak postupně přichází vinou choroby od dětství. Vidí jen na jedno oko. A pouze obrysy. Ale to jí vůbec nebrání vést úspěšný tým českých vědců, kteří vymýšlejí unikátní biosenzor na koronavirus. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR vzniká jedinečný biotest na covid-19. Bude měřit lidi i povrchy. A mohl by stát pod tisícovku. Šéfkou týmu, který biosenzor vyvíjí, je navzdory svému handicapu Hana Lísalová. „Spolehlivost by měla být velice vysoká, čemuž odpovídají dosavadní měření,“ tvrdí vědkyně.
„Jestli má někdo vůči mému handicapu předsudky? Těžko říct, já nevidím, jak se tváří,“ směje se s kouzelným cynismem matka tří dětí. Hana Lísalová stojí jako hlavní mozek za vývojem biosenzoru, jehož hlavní síla je v tom, že by mohl testovat nejen lidi, ale i povrchy. Což by znamenalo velkou pomoc třeba pro velké podniky či nákupní centra – testy by odhalily, jestli třeba virus ulpěl na klikách, regálech… „A to během pár desítek minut,“ popisuje Lísalová projekt, který vzniká v Laboratoři funkčních biorozhraní v Oddělení optických a biofyzikálních systémů Sekce optiky Fyzikálního ústavu Akademie věd. O biosenzor už má zájem mnoho komerčních subjektů. Přitom je celá akce trochu náhoda – původně byl biosenzor vyvíjen pro Ochrannou službu Policie České republiky, které měl pomáhat v rozpoznávání případných nebezpečí v potravinách podávaných chráněným osobám.
Odloží bílou hůl, zapózuje pro fotografa, promluví o svých dětech a pak vysvětluje princip biosenzoru detekujícího covid, který pomohla vymyslet, byť zprvu na něco úplně jiného: „Bude velmi spolehlivý a mohl by stát pod tisíc korun,“ říká šéfka vědeckého týmu Hana Lísalová.

Paní doktorko, nemůžu se nezeptat – jak na to všechno vidíte?
To jsou nanotechnologie, na to nevidí nikdo (směje se).
Ale vy částečně něco vidíte, že?
Mám zbytky zraku v levém oku. O zrak přicházím vinou choroby od dětství. Rozpoznám kontrastní objekty od sebe. Ale s počítačem funguji dobře, byť samozřejmě pomaleji než ostatní. Naštěstí máme nastavený skvělý systém komunikace a mám výborné kolegy, kteří mi pomáhají. I ten biosenzor je týmová práce. Musíte být nadšenec, pracovat přes noc, aby to fungovalo.
Když jsem poprvé četl o vašem biosenzoru odhalujícím koronavirus, byla moje představa taková, že se aplikuje na povrch a člověk pak uvidí, jestli tam virus nějakým způsobem ulpěl. Je to přílišná sci-fi vize?
(směje se) Vždycky je samozřejmě potřeba ten vzorek odebrat a zkapalnit – dát ho do roztoku a ten protéká vlastním senzorem. Náš biosenzor je multifunkční, designujeme ho tak, aby byl použitelný pro tělní tekutiny, ale také pro stěry z různých povrchů, regálů, klik.
Takže to není jako v kriminálkách, kdy někdo na zeď nastříká sprej a následně vidí, že jsou na ní různé tekutiny.
Problém je v tom, že viry obecně jsou fakt malé. Navíc je na první pohled složité jednoduše rozlišit původce covidu-19 od jiných koronavirů nebo dalších respiračních virů. Koronaviry včetně původce covidu-19 mají obálku, některé jiné viry ji nemají. I tenhle virus může být v různých fázích – odhalený i zabalený, mít skryté povrchové struktury, být variabilní. Zkrátka je nemožné ho tak jednoduše, jak říkáte, vidět. Nemyslím, že by něco takového mohlo v blízké době fungovat.
V čem jsou hlavní výhody vašeho testu?
Biočip je koncipovaný tak, že má receptory, které zachytávají virus, ale ostatní, co plave kolem, už čip nevidí. Takže spolehlivost by měla být velice vysoká, čemuž odpovídají dosavadní měření. Další výhodou je rychlost. Výsledek známe za pár desítek minut. A už byla řeč o tom, že bude mít nejen medicínské užití, ale měla by to být univerzální technologie. Třeba do obchodního domu. Na povrchy, kterých se dotýká nejvíce lidí – kliky, regály, vozíky... Všechno možné, kde se díky senzoru dá zjistit, jestli tam něco je. Nic z toho by ale nebylo bez úzké spolupráce s kolegy z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, díky nimž můžeme ověřovat funkčnost našeho biosenzoru v reálných podmínkách.
Legendární byla hláška Romana Prymuly o dívce, která se nakazila z víčka od jogurtu. Všude se psalo, jak koronavirus vydrží na plastu tři dny. Je to reálné?
Obecně je v povědomí, že riziko u kontaktu s povrchy není tak vysoké jako v případě kapénkové infekce. Je to ale i otázka množství viru, které na povrchu ulpí, a následné hygieny, celkově tohle vědí lépe epidemiologové. Ale určitě má cenu povrchy kontrolovat. Tenhle virus se jeví stabilnější, zkrátka vydrží. Virus chřipky se může za pár hodin „rozpadnout“, inaktivuje se. Dosavadní měření ukazují, že tenhle se umí dobře zabalit, ochránit sám sebe. Zůstává dlouho aktivní. Určitě přitom hraje významnou roli i velikost infekční dávky. Ale pořád jsme ve výzkumu a ještě není všechno jasné. Chce to čas. Všechno se bude ještě potvrzovat.
Jak jste na tom s vývojem biosenzoru?
V dubnu jsme začali s inaktivovaným virem. Máme vytipované receptory, které fungují. A už jednáme s konkrétními průmyslovými partnery – třeba s firmami, které se zabývají výrobou medicínských přístrojů. A ladí se cena. Teď jsme ve fázi, kdy se nám podařilo ověřit funkčnost, abychom se zase posunuli dopředu. Navazuje srovnávací studie s PCR testy, stanovení citlivosti ve vztahu ke konkrétní aplikaci apod.
Věříte si?
Jo!
PCR testy stojí zhruba 1 800 korun. Ten váš půjde pořídit třeba pod tisíc korun?
Velice pravděpodobně, ale to jsou samozřejmě otázky marží a dalších věcí. U našeho senzoru je výhoda v tom, že se čip dá používat opakovaně, dokud bude negativní.
Ten čip je takový malý zlatý „penízek“, na který vy nanesete vzorek, chápu to správně?
Přesně tak. Nastavím tam látku, kterou potřebuje najít, dodám klientovi, a na čipu lze pak tu látku rozeznat.
Kdy by to mohlo být hotové?
Bohužel, o tom nemůžu mluvit, je to součást obchodního tajemství. Už jsme podali jeden patent, aby nám ta technologie neunikla. Konkurence je velká. Ale vidím pozitivně, že se tomu věnuje tolik týmů. Jsme vědci a nevidíme moc tu ekonomickou rivalitu.
Bude váš test dostupný v lékárně?
Zatím pracujeme s variantami pro odborníky a laboratoře. Nebude to zatím jako třeba těhotenský test. Ale kdo ví.
Co když bude potřeba hodně testů a komerční okolí na vás bude tlačit: Dělej, přidej, už to je?
Nemůžeme obejít certifikace, studie. Když se to ošulí, tak můžete riskovat – a to nikdo z nás nechce. Já jsem poctivý vědec (směje se).
Váš test původně vznikl tak, že měl hledat škodlivé věci v potravinách. Přibližte to.
Ano, vyhráli jsme veřejnou zakázku pro vývoj přenosného biosenzoru pro ochrannou službu Policie ČR. To je útvar, který mimo jiné hlídá i chráněné osoby, ústavní činitele a tak podobně. My jsme omezeni tím, že musíme vědět, co hledáme. Jedním z dosavadních největších úspěchů je třeba odhalení bakterie E.coli O157:H7, salmonelly, ale i viru hepatitidy typu A v potravinových vzorcích.
Z jakého jídla mohu chytit hepatitidu typu A?
To je různé, výskyty se mění, například se může jednat o nedostatečně tepelně zpracované pokrmy, třeba saláty.
My musíme vyvinout vhodný receptor, který dobře rozpozná danou látku – tedy třeba potenciálního původce infekcí nebo toxickou látku. Během konce příštího roku se chceme dostat do vývoje určitých látek, které budeme mít k rozpoznávání předem připravené. Ale do toho vstoupil koronavirus a věnujeme se teď tomu. Nicméně jsme vděční, že ochranná služba Policie ČR naše snahy podporuje.
Jaký máte vůbec názor na covid-19?
Jsem někde uprostřed. Spíše bych to brala pragmaticky, důležité je nezatížit zdravotnický systém, ochránit rizikové skupiny. Rozumím, že média počítají nakažené, ale snažím se k tomu přistupovat rozumně a analyticky. Jsem pro opatření odpovídající riziku, věřím v rozum našich lidí a líbí se mi, že to zlepšilo naše hygienické návyky. Určitě to nepovažuji za chřipečku. Musíme se dozvědět co nejvíce, nabrat všechna data. Už se ví čím dál tím víc, ale pořád neumíme plně predikovat chování viru v populaci.
Zdroj: iDNES Premium

#
ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 11/2020

V tomto článku jsem se chtěl původně věnovat nejpodstatnějším změnám, které přinesla poměrně rozsáhlá novela zákoníku práce, zákon č. 285/2020 Sb. Její ustanovení nabyla či teprve nabudou účinnosti, část již 30. 7. 2020, další (podstatnější) až 1. ledna 2021. Nakonec jsem ale rozsah článku naplnil popisováním institutu, který dozná změny od příštího roku, a to dovolené, někdy též nazývané dovolené na zotavenou. Další změny, např. možnost sdíleného pracovního místa, si tak nechám na příští měsíc. 
Dovolená
Zatímco dříve jsme rozlišovali tři základní typy dovolené, tedy dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, dodatkovou dovolenou a dovolenou za odpracované dny, nová koncepce si vystačí s prvními dvěma typy; dovolená za odpracované dny odpadá.
Právo na dovolenou, tak tomu bylo i dosud, vzniká ze zákona zaměstnanci pracujícímu v pracovním poměru, tedy nikoliv při uzavření dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. I v těchto dohodách může právo na dovolenou zaměstnanci vzniknout, ale muselo by v nich být výslovně upraveno. 
Výměra dovolené
U výměry dovolené k žádným změnám nedochází, u běžných zaměstnanců činí nejméně 4 týdny, mnozí zaměstnavatelé však v rámci zatraktivnění nabídky práce právě u nich poskytují výměru dovolené ve výši pěti týdnů, jak tomu je povinně u zaměstnání ve veřejném sektoru. Výměra dovolené pedagogických a akademických pracovníků činí 8 týdnů. 
Zatímco dosud byl pro výpočet dovolené prakticky nejmenší časovou jednotkou den (mám opravdu na mysli samotný výpočet dovolené, nikoliv její čerpání, kde jsme se mohli setkat i s půldny), nyní bude i pro výpočet dovolené podstatnou jednotkou hodina.
Dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část
Dovolenou za kalendářní rok stanoví § 213 odst. 1 zákoníku práce (z. č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to takto:
„Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.“
Uveďme si tedy praktický příklad výpočtu dovolené za kalendářní rok dle tohoto ustanovení:
Zaměstnanec pan Pilný bude u společnosti LACOMEE, s. r. o. pracovat po celý rok 2021 na plný úvazek, jeho stanovená pracovní doba bude činit 40 hodin. Výměra dovolené u této společnosti činí 5 týdnů, pan Pilný bude mít nárok na 200 hodin dovolené (stanovená pracovní doba krát výměra dovolené, tj. 40 x 5 = 200).
Ustanovení § 213 odst. 2 pak upravuje výpočet dovolené u zaměstnanců s kratší pracovní dobou, tedy nižším pracovním úvazkem, takto:
„Konal-li zaměstnanec za podmínek uvedených v odstavci 1 práci po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dovolená odpovídající této kratší týdenní pracovní době.“
Velmi jednoduše ilustrujme na jiném zaměstnanci téže společnosti, tedy pan Pohodlný pracující jen na poloviční úvazek, jeho kratší pracovní doba činí 20 hodin týdně, bude mít nárok na dovolenou trvající 100 hodin (20 x 5 =100).
Často se však stává i to, že zaměstnanec pracuje po určitou část roku na plný úvazek, po další část na úvazek částečný. Právě na tyto situace neuměl zákoník práce v současném znění dostatečně pružně reagovat a při výpočtu dovolené vznikaly určité nespravedlnosti, které se v praxi částečně zahlazovaly tak, že se nerozlišovalo, zda pracovní doba zaměstnance trvala v jednom dni 4, 6 nebo 8 hodin, ať už šlo o dny, za které měl zaměstnanci nárok na dovolenou vzniknout nebo o dny, v nichž zaměstnanec dovolenou čerpal, bez ohledu na počet hodin se počítalo s jedním dnem, což bylo výhodnější tu pro zaměstnance, tu pro zaměstnavatele… Nové znění ustanovení § 212 odst. 4 říká:
„Dochází-li u zaměstnance v průběhu příslušného kalendářního roku ke změně délky stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby.“
Smysl tohoto ustanovení si opět ilustrujme na jednoduchém příkladu, tentokrát zaměstnance pana Nestálého, který od ledna do konce června pracoval na celý úvazek, ale od července do konce roku už jen na 0,75 úvazku. Panu Nestálému vznikne nárok na dovolenou v rozsahu 175 hodin. Za první pololetí 100 hodin (výpočet: 40 x 26 / 52 x 5), za druhé pololetí 75 hodin (výpočet: 30 x 26 / 52 x 5). První číslo ve výpočtu je výše úvazku vyjádřená v hodinách za týden, toto číslo vynásobíme počtem týdnů, v nichž zaměstnanec se stejnou výší úvazku pracoval, vydělíme počtem týdnů v roce (tedy vždy číslem 52), a nakonec vynásobíme výměrou dovolené (vyjádřené počtem týdnů).
Při všech výpočtech se konečný počet hodin dovolené zaokrouhluje na jednotky nahoru.
Ustanovení § 213 odst. 3 a 4 pamatují na případy, kdy zaměstnanci nevznikne právo na dovolenou za kalendářní rok, nejčastěji proto, že do zaměstnání nastoupil či je ukončil v průběhu kalendářního roku, cituji:
„(3) Zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené.
(4) Poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu v příslušném kalendářním roce jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.“
Výpočet dovolené podle těchto ustanovení bude shodný s výše uvedenými výpočty, podstatné je, aby zaměstnanec odpracoval alespoň čtyři týdny v roce u jednoho zaměstnavatele.
Ve výkladu přeskočím paragraf 214, který mně už asi tři dny nedává spát: všechny články zabývající se tématem nové úpravy dovolené – a ke stejnému tvrzení jsem se na začátku tohoto článku uchýlil i já – říkají, že dovolená za odpracované dny se ruší, ale příslušná novela se k paragrafu 214 vůbec nevyjadřuje, nemění ho, ani neruší, a zdá se tedy, že v zákoníku práce s účinností od 1. ledna 2021 toto ustanovení stále zůstává beze změny, ač vzhledem k výše citovaným pasážím pozbývá smyslu. Jsem velmi zvědav na rozřešení této pro mě nevysvětlitelné juristické záhady.
Dodatková dovolená
Dodatková dovolená je pak upravena v ustanovení § 215, týká se zaměstnanců pracujících v podzemí nebo konajících práce zvlášť obtížné, např. zdravotníků přicházejících do styku s infekcemi, lidí pracujících s osobami s duševním onemocněním či mentálním postižením, záchranářů, potápěčů, čističů kalových stok a kanálových odpadů atp. Obecně lze říci, že dodatková dovolená činí jeden týden.
Zápočet odpracovaných dnů
Na stanovení správného počtu hodin dovolené má v některých případech vliv, jak a zda je možné započítat překážky v práci na straně zaměstnance, i zde dochází k určitým změnám.
Maximálně do dvacetinásobku týdenní pracovní doby se pro účely dovolené považuje za výkon práce doba zameškaná z důvodu:
a) dočasné pracovní neschopnosti, s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,
b) karantény nařízené podle zákona o nemocenském pojištění,
c) čerpání rodičovské dovolené, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou,
Aby se uvedené překážky mohly započíst jako výkon práce, musí zaměstnanec reálně v kalendářním roce odpracovat alespoň dvanáctinásobek týdenní pracovní doby.
Krácení dovolené
Tento institut, který umožňuje zaměstnavateli sankcionovat zaměstnance za neomluvené zameškání směny či její části, doznal určitého změkčení, neboť bude možné dovolenou krátit jen o počet neomluveně zameškaných hodin, nikoliv o jeden až tři celé dny, jak tomu bylo dosud. Pokud by zaměstnanec neomluveně zameškal několik směn či jejich částí, hodiny se sčítají s tím, že dovolená vlivem krácení nemůže klesnout pod dva týdny. Další krácení již byla zrušena.
Čerpání dovolené
Zde nedochází k mnoha změnám, shrňme, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, má být vyčerpána zpravidla vcelku a v roce, kdy na ni vznikl nárok. „Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.“
Dovolená může být poskytnuta i předem, před vznikem nároku na ni, pokud je předpoklad, že na ni zaměstnanci právo vznikne, do konce roku nebo do skončení pracovního poměru.
O převod části nevyčerpané dovolené do následujícího roku, nebude-li to zaviněno např. dočasnou pracovní neschopností zaměstnance, musí zaměstnanec písemně požádat.
I nadále platí, že pokud dovolená není vyčerpána do 30. června následujícího roku, pak má právo čerpání dovolené stanovit sám zaměstnanec, což by měl také učinit 14 dní předem; těmto případům se zaměstnavatelé pochopitelně snaží předcházet. Právo na převod dovolené na žádost zaměstnance je navíc omezeno jen nevyčerpanou dovolenou nad čtyři týdny, tedy 4 týdny by měl zaměstnanec, až na případy překážek v práci, vyčerpat vždy v tom roce, kdy na dovolenou vznikl nárok.
Nejkratší částí čerpání dovolené by měly být půldny, až na nepatrné výjimky, ale běžně by dovolená měla být čerpána na celou délku směny.
Hromadné čerpání dovolené může zaměstnavatel určit jen jestliže je to nezbytné z provozních důvodů, maximálně v délce dvou týdnů; působí-li u zaměstnavatele odbory či rada zaměstnanců, pak jen po dohodě s nimi. 

Za pražskou Sociálně právní poradnu SONS informuje
Luboš Zajíc

#
Profesor Flegr radí, jak se nenakazit koronavirem. Naštěstí je to chcípáček, povzbuzuje

Koronavirus řádí všude kolem, a pokud na jaře platilo, že málokdo znal někoho nakaženého, dnes už je nemoc covid-19 mnoha rodinám nebezpečně blízko. Budí dojem, že tomuhle se nedá ubránit. Pravdou je, že koronavirus je podstatně infekčnější než chřipka a sezonnost navíc prokazuje pouze svou silou, nikoliv výskytem. Jeden by mohl propadnout pocitu, že je koronavirus možná lepší prodělat co nejdříve. Na takovou úvahu ale covid-19 může být až příliš nebezpečnou chorobou, která může člověka usmrtit nebo se na něm dlouhodobě podepsat. Nevíme, jaké může mít nemoc dlouhodobé následky a zda skutečně dochází k plnému vyléčení.
Jedno je jisté – pokud je to možné, lepší je se koronavirem nenakazit. A ano, je to možné. Evoluční biolog profesor Jaroslav Flegr připravil podrobný seznam rad, které by vás před koronavirem měly ochránit. Nikdy to pochopitelně není jisté na 100 %, ale dodržování těchto zásad vás pomůže udržet ve fyzickém i psychickém zdraví. Tyto rady zveřejnil profesor na svém facebookovém profilu.
Přestože Jaroslav Flegr před epidemií jako takovou dlouhodobě varuje, samotný virus ho svými schopnostmi kdovíjak neohromil. „Máme štěstí, že ten koronáč je takovejhle chcípáček. Tohle není pořádná pandemie. To, co teď přišlo, je blbý, zchudneme z toho, ale berme to jako takové ostré bojové cvičení,“ uvedl profesor Flegr. Ten už se dříve nechal slyšet, že jsme svým způsobem měli štěstí žít dlouhou dobu bez podobného karambolu, a když už přišel, je dalším štěstím, že nás rovnou nevyhubí.

Rady Jaroslava Flegra, jak se nenakazit koronavirem
Zachovávat sociální distanc – když to jde, nepřibližovat se k jiným lidem blíže než na 2 metry a nedotýkat se jich.
Nainstalovat si do telefonu eRoušku.
Umývat si ruce mýdlem, jakmile se dotknete předmětů, kterých se dotýkali jiní lidé. Doma i kdekoli jinde desinfikovat sdílené předměty (klávesnice a podobně).
Nosit kvalitní roušku, nejlépe s nanovlákny a vyžadovat, aby roušky nosili lidé ve vašem okolí.
Nevycházet mezi lidi, když to není nezbytně potřeba. V rámci možností pracovat z domova, a to i za cenu změny zaměstnání či dokonce povolání.
Nakupovat vše co lze pouze po internetu.
Nezúčastňovat se žádných hromadných akcí – hromadná akce se rozumí cokoli, kde je více než 5 lidí. To samé vyžadovat od členů domácnosti.
Větrat a udržovat v místnostech vysokou relativní vlhkost (nad 40 %), například tím, že budete mít v místnostech nastavenou nižší teplotu a přitom budete nosit teplejší oblečení. V suchu kapénky vysychají a virus se udrží ve vzduchu dlouho a doputuje na delší vzdálenost.
Udržovat se v dobré fyzické kondici – jíst dost zeleniny, ovoce, vitamínů (především D a C – obojí jen v doporučeném denním dávkování), pohybovat se na čerstvém vzduch v místech, kde nejsou lidi. Dostatečně odpočívat a spát.
Udržovat se v dobré psychické kondici – komunikovat telefonicky či elektronicky s přáteli, známými a příbuznými, hlavně s těmi dříve narozenými, konzumovat na dálku kulturu (hudbu, divadlo, filmy) číst knihy, vzdělávat se, pomáhat druhým, snažit se si udělat minimálně jednou denně radost.
Jestli tím neohrozíte rodinný rozpočet, tak utrácejte. Za vybavení domácnosti, šatníku, dílny, za knihy, vzdělání, opravy bytu, chalupy, za dovoz jídla z oblíbené restaurace. Šetrnost a střídmost ve spotřebě bývá považována za ctnost – v současné situaci to však neplatí. Investujte do své budoucnosti, zabavte se a nechte druhým vydělat.
Hledejte v nové situaci nové příležitosti. Zkuste napsat knihu, divadelní hru, složit písničku, malovat, rozjeďte novou zábavnou či vzdělávací stránku na internetu. Zkuste si osvojit nějaké umělecké řemeslo, nebo zkrátka řemeslo. Rozjeďte internetový obchod, poradenskou službu, prostě cokoli nového. Během epidemie dost lidí zchudne, ale řada jiných neuvěřitelně zbohatne. Další možná nezbohatnou, ale konečně najdou ten pravý smysl života. Nepropásněte šanci se zařadit do těch dvou šťastnějších skupin.
Aleš Kulhánek
Zdroj: mix24.cz

#
ZDRAVÍ: Přesnou příčinu vzniku aftů zatím neznáme

S afty se běžně setkává asi pětina populace. Nakažlivé sice nejsou, ale bývají nepříjemné, pálí, svědí a štípou při každém soustu. Vřídky velikosti 1 až 3 milimetry, většinou s bílým středem a červeným okrajem, se vyskytují na sliznici dutiny ústní i několikrát do roka. Mohou být rozesety jednotlivě i v menších či větších shlucích. Někdy se mohou spojit i v jeden velký vřed. Častěji na ně trpí děti a lidé do 30 let, dvojčata i ženy během menstruace a těhotenství.
Přesnou příčinu jejich vzniku neznáme. Může souviset s nižší imunitou, dědičností, chudokrevností nebo s nedostatkem vitamínu B12, kyseliny listové, železa a zinku. Podíl na vzniku aftů se přisuzuje také alergiím na některé potraviny (jahody, ořechy, lepek). Další příčinou může být mechanické a chemické podráždění ústní sliznice křupavými potravinami, rovnátky, zubními protézami, amalgámovými plombami, tvrdými zubními kartáčky i některými léky. Svůj vliv může mít i pěnivá složka zubních past, Sodium Lauryl Sulfát (SLS). Ten obaluje zubní plak, který je při následném mechanickém čištění lépe odstraněn. Přestože viry a bakterie příčinou nebývají, mohou vzniklé afty zanítit a prodloužit jejich hojení.
Afty zmizí obvykle spontánně do několika dnů až týdnů. Ty větší se hojí i déle a mohou po nich v ústech zůstávat jizvy. Jestliže hojení aftů trvá déle než 3 týdny, navštivte praktického lékaře, stomatologa nebo otorinolaryngologa. Vyšetřit nechte rovněž dítě, u kterého výsev aftů trvá déle než dva týdny.
Preventivně i při hojení aftů dodržujte důkladnou ústní hygienu. Používejte měkký zubní kartáček a pastu bez pěnivé složky. Alespoň jednou denně si vypláchněte ústa ústní vodou bez alkoholu. K urychlení hojení lze aft ošetřit vhodnou dezinfekcí. Pokud preferujete bylinky a přírodní prostředky, vyplachujte ústa odvarem z heřmánku, šalvěje či lékořice nebo afty potírejte medem či propolisem. Užitečné je zvýšit příjem vitamínu B a antioxidantů, které chrání naše tělo před škodlivinami. Vitamín B obsahují hlavně kvasnice, vejce, ořechy, celozrnné obiloviny, luštěniny, listová zelenina nebo brambory. K významným zdrojům antioxidantů patří bobuloviny, borůvky, brusinky nebo hroznové víno, čaj, kakao a káva, pivo, olivový olej, ovoce a zelenina. Obranyschopnost posiluje též dostatek spánku a odpočinku, vyhýbání se stresu, pravidelné cvičení a pohyb na čerstvém vzduchu. 
Čemu se naopak vyhnout? Dráždivým potravinám, kořeněným jídlům, citrusům, octu, alkoholu i křupavým chipsům. Sliznici ústní dutiny může činit náchylnější i cigaretový kouř.
Jiří Petr
Zdroj: vitalia.cz, zdravi.euro.cz

#
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín)

Úloha číslo 11 
Stanislav Juříček (Vsetín) originál

Bílý: Kf2, Dh1, Vh3, Sa4, Sf6, Pe7 (6)
Černý: Kg4, Vh7, Pc6, d7, f4 (5)
Mat 2. tahem (C+)

Originál vedoucího této rubriky, který máte dnes řešit, vypadá na první pohled docela pěkně. Jenže – má určitou vadu. Obsahuje totiž v jedné variantě tzv. duál, o němž jsem se zmínil už vícekrát, naposled v minulé rubrice. Ale nezaškodí si jej opět vysvětlit. Z obecného pohledu má každá výsledná hra (varianta) končit pouze jedním matujícím tahem. Pokud jsou tyto tahy dva, resp. více, pak mluvíme o duálovém řešení. A to svým způsobem takovou práci poněkud degraduje. Proto ji nemohu publikovat v nějakém speciálním úlohářském časopisu či soutěži, byť se v ní objevuje i jedna záměna obrany, ale pro naši rubriku je to docela vhodný příklad. Druhou zvláštností této úlohy je počet variant, který dosahuje čísla osm. A toho není tak snadné dosáhnout, obzvláště proto, že bílých i černých kamenů je pouze jedenáct. Jak na diagramu vidíme, černý v základní pozici nesmí provést ani 1. - c5 2. Sxd7 mat, ani 1. - f3 2. Dxf3 mat, to jsou tzv. připravené hry, které není potřeba blíže vysvětlovat, to už znáte. Na vás je nyní odhalit řešení, kde se musíte vypořádat především s tím, že černý hrozí jak Vxh3, tak i Kf5.

Řešení úlohy 9 (Bakcsi) ze září 2020: 
Nevím kolik z vás přišlo na velmi obtížný úvodník dámou „do kouta“ 1. Da8!, odkud hrozí jít do druhého s hrozbou (2. Dh8 f6 3. Dxf6 mat). Pak následoval bohatý obsah pěti obran, z nichž první čtyři měly dokonce podvarianty: 1. - Dh2 2. Jg5 fxe6 3. Jxe6 mat (2. - Vxf3 3. Jxf3 mat); 1. - Vh1 2. Jec5 fxe6 3. Jxe6 mat (2. - Dxb3 3. Jxb3 mat); 1. - f6 2. Jd2 Dxb3 3. Jxb3 mat (2. - Vxf3 3. Jxf3 mat); 1. - dxe4 2. Vxe4 fxe4 3. Dxe4 mat (2. - Kxd3 3. Dd5 mat); 1. - fxe6 2. Jg5 černý libovolně 3. Jxe6 mat. Vynikající trojtažka byla právem vyznamenána 1. cenou a její řešení bylo opravdu hodně těžké. 

Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme!

#
Turnaj pravdy

Když jsem hledal výstižný název pro článek o 12. ročníku kuželkářského zápolení ke Světovému dni zraku, které SK Slavia Praha – Odbor zrakově postižených uspořádal v sobotu 10. října na čtyřdráhové slavistické kuželně, napadl mě právě tento titulek. Proč? Každá sebemenší nepřesnost při odhodu koulí zvlášť u tohoto klání výrazně snižuje lepší umístění hráče v celkovém pořadí. Herním pojetím se daný turnaj nejvíce přibližuje hře vidících kuželkářů. Po 15 hodech do plných (všech devíti kuželek) následuje na každé dráze tzv. dorážka. V našem případě se staví na dalších 15 hodů jen přední roh (přední středová kuželka na kuželkářském kosočtverci), kterou je nejlépe každým hodem na vzdálenost cca 18 metrů srazit. Pro společné pořadí k dosaženému výsledku z poražených kuželek do plných a na jedinou kuželku za pět bodů se hráčům připočítával bodový handicap podle stupně zrakového postižení a u žen byla ještě uplatněna bonifikace.
Skvěle si vedl Pavel Petříček z SK Slavia Praha, který v součtu dosáhl úctyhodných 622 bodů a přesvědčivě zvítězil. Druhé místo vybojovala výsledkem 510 bodů Eliška Čermáková rovněž z pořádající Slavie. Velkým a příjemným překvapením bylo třetí místo Eduarda Brože ze Zory Praha (490 bodů). Desítku nejlepších doplnili: čtvrtý Milan Holý z Brna (489 bodů), pátý Jiří Matějný ze Zory (484 bodů), šestá Stanislava Řehořová (473 bodů), sedmý Karel Macháček (437 bodů), osmá Věra Macháčková (419 bodů) – všichni Slavia, devátá Jaromíra Nývltová ze Zory (410 bodů) a desátá Ludmila Hurtová ze Slavie (400 bodů).
Mezi Openy v samostatné soutěži na 120 sdružených (60 do plných a 60 dorážka) dosáhli stejného výsledku 385 bodů Jaroslav Aleš a Zdeněk Horský – oba ze Zory.
Jiří Reichel

#
Mezinárodní turnaj fotbalu pro nevidomé proběhl v Brně – i s podporou Lionela Messiho

Na Bučovice Blind Football Cup se od roku 2013 sjíždějí nejlepší týmy zrakově postižených sportovců z Evropy i ze zámoří. Letos o víkendu 25. až 27. září byl z důvodu stále se šířící nákazy virového onemocnění covid-19 počet zahraničních účastníků výrazně nižší než obvykle. Osmého ročníku turnaje BBFC se zúčastnili domácí celek Avoy MU Brno, tým Pirsos Thessaloniki z Řecka a reprezentační výběr Francie do 23 let.
Z celkového vítězství na bučovickém Blind Football Cupu, který museli organizátoři akce několikrát termínově přesouvat, se radovali hráči řeckého Pirosu. Druhé místo obsadili mladí Francouzi a na pořadatelský tým Avoy MU Brno zbyla bronzová pozice. Pro domácí fotbalisty šlo o završení bronzového hattricku, protože na stejné umístění dosáhli brněnští i v předchozích dvou ročnících BBFC.
Hráči na turnaji se mohli těšit nejen ze skvělé divácké atmosféry vytvořené místními fanoušky, ale také ze symbolické podpory globální fotbalové hvězdy Lionela Messiho. Hráč Avoy MU Brno Ondřej Gottlieb je totiž členem OrCam Dream Teamu, který argentinský útočník sestavil z inspirativních osobností se zrakovým postižením z celého světa v rámci kampaně společnosti OrCam Technologies.
Gottlieb proto obdržel unikátní pomůcku OrCam MyEye, která pomocí umělé inteligence předčítá tištěné texty, poznává barvy a bankovky, pamatuje si obličeje či na základě čárových kódů výrobky všeho druhu. S ohledem na pandemii ji sice nemohl převzít z rukou samotného Messiho, což však nijak nezkalilo radost jeho ani spoluhráčů z týmu Avoy MU Brno, který společnost OrCam Technologies také podporuje.
Vybral a upravil Vladimír Krajíček
Zdroj: Zpravodaj Českého paralympijského výboru

#
INZERCE

Koupím zachovalý Braille Lite 2000.
kontakt tel.: 00421 326 524 356

*.*
Tiráž
ZORA, časopis pro zrakově postižené
Ročník 104, číslo 21, listopad 2020
Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný
Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová
Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR, z. s.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.