ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104 číslo 17 září 2020 OBSAH ÚVODEM Co ohrožuje zdraví STALO SE Přehledně Nově zpřístupněné památky NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS Václav Polášek, další kandidát na viceprezidenta SONS ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Dny umění nevidomých na Moravě – Prostějov Na Šerlich, do Orlických hor! Tyfloléto na Mariánské PODĚLTE SE O NÁZOR Manuál zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové Vážný problém, nebo nezávazná hra se slovy? LIDÉ KOLEM NÁS „Členy se začínají stávat skuteční zájemci,“ říká Vojtěch Železník ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 09/2020 Od podzimu už jen přístupně? ZDRAVÍ Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu? SPORT Černobílé problémy Už zas se střílí a hraje Handicapovaní sportovci hodnotili INZERCE # ÚVODEM: Co ohrožuje zdraví V rubrice ZDRAVÍ píše Jiří Petr o Alzheimerově chorobě, o které se ví kdeco, jen ne jak ji léčit a vyléčit. Třeba to, že ji objevil a jako první popsal v roce 1906 nebo 1907 Němec, psychiatr Alois Alzheimer a pražský lékař Oskar Fischer, který ji snad zkoumal i dříve a měl i více analyzovaných pacientů, jen neměl tak propracované PR (čti píár) a tak se nemoc nejmenuje Fischerova. V té době se považovala za nemoc vzácnou. Nyní se nějaká forma demence vyskytuje u více než sedmi milionů obyvatel Evropy. No to se máme na co těšit! Mně se ale z medicíny víc líbí jeden obrázek Vladimíra Jiránka, famózního kreslíře a autora kreslených anekdot z doby ne tak dávné. Lékař na něm říká potlučenému, zafačovanému a skleslému pacientovi: „Ohrožujete své zdraví, pane Málek. Ale přesto je mi vaše potřeba myslet samostatně sympatická…“ Ovšem myslet, tím spíš samostatně, je opět stále větší a nebezpečnější luxus. Už to jednou pamatuji – ostatně asi nejen já. A tak si říkám zaplaťpámbu za věk. No a co, jestli to znamená i toho Alzheimera!? Zdá se vám to jako černý humor? Tak dobře – asi je. Chci v to doufat. Jsem v práci první den po dovolené a stále si lížu rány. Podle statistik prý totiž většina úrazů vzniká při nějaké hobby činnosti a nejspíš je to pravda. Pokud tedy mohu radit – raději si přečtěte Zoru a na kutilství – ale i na samostatné myšlení – si nechte zajít chuť. Inspirativní čtení přeje Václav Senjuk # STALO SE: Přehledně Létu 2020 dochází dech a my ho běžíce dále necháváme za sebou. Někteří z nás ve spěchu dní ani nemají čas se za ním ohlédnout, druzí naopak rádi zavzpomínají… Uskutečněné akce a tipy na výlety OO SONS Kyjov představila v červenci haptickou výstavu „Podoby vína“ absolventů Axmanovy techniky modelování v Uherském Hradišti. Návštěvníci tu mohli zhlédnout, jak z hmatových hadů vznikají umělecká díla inspirovaná vínem. Členové odbočky v červenci navštívili i zámek v Uherském Ostrohu, kde jim prohlídku ušili na míru. Vystoupali do prosklené zámecké věže, kde je překrásný výhled i funkční hodinový stroj. Přímo proti zámku navštívili funkcionalistický dům rodiny Adlerů, kde je otevřeno Moto-Veterán muzeum. A ještě jeden výlet. Osada Žídková je místo, kde působily bohyně z Žítkové, vědmy a kořenářky. Členové OO SONS Kyjov se vydali do domu poslední z nich, Irmy Gabrhelové. Ve stejný den stihli ještě slovenský skalnatý klášter s jeskyní sv. Benedikta. V závěru července vyrazili členové OO SONS Zlín na výlet do Prahy. Čekala je komentovaná prohlídka budovy Národního muzea, Pražského hradu, Katedrály sv. Víta i Zlaté uličky. 24. 8. navštívili ZOO Lešná, kde měli zamluvenou též komentovanou prohlídku zámku. Se zlínským Klubem Pohybem ke zdraví se dne 27. 8. bylo možno projít z Kocandy do Fryštáku. Ve dnech 28. 8. až 5. 9. pořádala zlínská OO SONS rekondiční pobyt v hotelu Renospond ve Zderazi. Na programu byl výlet na hrad Svojanov, tradiční tvoření, koupání v lomu, večer s hudbou, grilování apod. OO SONS Vsetín uskutečnila už v červnu rekondiční pobyt v Lázeňském léčebném domě Praha v Luhačovicích. Obsahoval pestrou náplň aktivit, představení kompenzačních pomůcek, cvičení na posilovacích strojích, vycházky k lázeňským pramenům, procedury, hudbu i tanec. OO SONS Kroměříž podnikla na konci července výlet do Záhlinic u Hulína. Účastníci navštívili kostel Nanebevstoupení Panny Marie a Muzeum Františka Skopalíka (1822-1891), místního rodáka a propagátora moderního zemědělství. 30 let působil jako starosta Záhlinic, stal se poslancem Zemského sněmu Moravského a od roku 1879 poslancem Říšského parlamentu. Mluvil vždy česky. Výlet byl dále doplněn procházkou přírodním parkem Záhlinické rybníky. Na výletě v Jaroměři Josefově byli 11. 8. členové OO SONS Náchod. Navštívili ateliér řezbáře Jana Paďoura, sochaře Petra Nováka a komentovanou prohlídku Umělecké kolonie BASTION IV, kde sídlí třeba trvalá expozice Muzea hraček. Opékání toho, co si kdo přinesl, pořádala v červenci v Benecku v Krkonoších OO SONS Semily. 6. 8. se zájemci svezli na koni v Odolenovicích a 13. 8. byl v Turnově tréning bowlingu na krajský přebor odboček. Společnou akcí s libereckým Tyflocentrem byla návštěva Vesnického muzea v Pertolticích. Kultura – DUN v Přerově Dagmar Filgasová z OO SONS Vsetín nás pozvala v rámci 26. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě na výstavu obrazů Zlaty Zumrové. Slabozraká malířka se věnuje figurální i abstraktní malbě. Akce se koná v přerovské Kavárně Peťkafé, Jiráskova 10, a to od 15. 9. do 30. 9. 2020. Neformální setkání s autorkou proběhne 15. 9. od 14.30 hodin. Barevné hrátky Markéty Evjákové – DUN poprvé v Praze Dagmar Filgasová byla v úterý 4. srpna též moderátorkou vernisáže výstavy „Barevné hrátky“ slabozraké grafičky Markéty Evjákové. Autorka tvoří na počítači obrazy, obaly na CD, pohlednice, ilustruje knihy apod. Výstava se uskutečnila ve dnech 4. 8. až 28. 8. v rámci festivalu Dny umění nevidomých, tentokráte poprvé v Praze, v Týnské literární kavárně. Naše zpráva vychází vzhledem k termínům uzávěrky bohužel již po skončení výstavy, tak alespoň pár dalších informací. Markéta Evjáková (38) si na svět přinesla makulární degeneraci, poškození zrakového nervu i drúzové papily, miniaturní granule umístěné v terči zrakového nervu. Od dětství tíhne k výtvarnému umění. Na gymnáziu a na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci začala pracovat s grafickými programy, které ji zcela pohltily. Na počítači kreslí běžnou myší obrazy, reklamní grafiku, pohlednice nebo portréty podle fotografie, ilustruje knihy. Svá díla tiskne ve zvoleném formátu na fotografický papír. Podle svých slov do obrázků vnáší radost, pozitivní myšlení i dětskou hravost. Moderátorka Dagmar Filgasová na vernisáži přivítala několik desítek návštěvníků, mj. prezidenta SONS ČR, z. s. Václava Poláška, ředitele agentury Fokus Praha Petra Hudličku, zástupce Lions Clubu Čestmíra Koželuhu a Vojtěcha Trapla. „Pokud se do obrazů opravdu hluboce zadíváte, najdete v nich to, co chtěla výtvarnice vyjádřit. Můžeme si připít na zdar výstavy i na to, že se dokáží spojit světy nevidomých a těch, kteří trpí duševním onemocněním.“ zakončila Dagmar Filgasová. Vernisáž doplnil náš kolega, nevidomý novinář a zvukař Petr Mašek, který ukázal zájemcům práci za mixážním pultem. O hudbu a zpěv se postaraly nevidomé umělkyně Ráchel Skleničková s Michaelou Blažkovou, a rovněž duo Hruška za Tolar z Fokusu Praha. Antonín Vraný # Nově zpřístupněné památky Vážení milovníci cestování, kultury a poznávání. Léto je v plném proudu a proto vás chci inspirovat na další přístupné památkové a kulturní instituce pro zrakově postižené. Tentokráte je to Zámek Žerotínů ve Valašském Meziříčí a také historické centrum města Brna. Zde si pro nás připravili dokonce dvě prohlídkové trasy s haptickými prvky a nejrůznějšími zajímavostmi. Tyto a všechny ostatní vstřícné památky naleznete na webu SONS ČR, pod již známým odkazem https://www.sons.cz/pamatky. Památky na webu stále přibývají. Jejich řazení je podle data uveřejnění, tedy nejnovější objekt je jako první. Pokud byste potřebovali hledat pouze konkrétní památku podle názvu nebo města, je možno využít rychlého vyhledávání s pomocí Vyhledávacího pole: napište do vyhledávacího políčka hledané slovo nebo jeho část. Nezáleží, jestli velkými nebo malými písmeny. Klikněte na tlačítko Vyhledat. Doporučuji pouze jeden výraz. Příklad: po vepsání slova „zámek“ a kliknutím na tlačítko Vyhledat, se zobrazí Zámek Žerotínů, Zámek Děčín, Výlet na zámek a další příspěvky, jejichž název obsahuje slovo „zámek“. Vyhledávání probíhá pouze na úrovni názvů všech příspěvků na webu sons.cz. Dalším z konkrétních tipů je expozice Muzea rekordů a kuriozit a expozice Zlaté české ručičky v Pelhřimově. První sídlí v kamenné historické věži, ul. Palackého 47, druhá v prvorepublikové vile se zahradou, ul. Nábřeží rekordů a kuriozit. Nevidomí mohou hmatem obdivovat venkovní exponáty nebo využít pracovníků muzea, kteří jim poskytnou výklad a zpřístupní více exponátů. V Muzeu rekordů a kuriozit vám zapůjčí třeba 30 cm vysoký funkční motocykl, kytaru ze střešní tašky nebo maxi smetáček na podlahu. Speciální prohlídku si můžete objednat do obou expozic nebo jen do expozice Zlaté české ručičky telefonicky (777 601 304) nebo e-mailem (muzeum@dobryden.cz nebo agentura@dobryden.cz). Přeji vám radost z cestování a krásné zážitky. Alena Hejčová, Metodické centrum odstraňování bariér # NAŠE VĚC – VOLBY VEDENÍ SONS: Václav Polášek, další kandidát na viceprezidenta SONS V pátek 14. srpna se dalším z kandidátů na viceprezidenta SONS rozhodl stát dosavadní prezident SONS Mgr. Václav Polášek. Ve svém stručném a věcném mailu o tom informoval formou prohlášení: Vážení funkcionáři, vážení zaměstnanci, milí členové, Dovolte mi, abych se podělil s Vámi o své rozhodnutí pokusit se zůstat i nadále aktivní a činný v SONS ČR. Rád bych se zúčastnil volby viceprezidenta jako kandidát. Co mne k tomuto, možná pro někoho překvapivému, rozhodnutí přivedlo? Starosti mi dělá především hospodářský vývoj po koronavirové pandemii, kdy obrovský schodek státního rozpočtu ČR nevěstí pro neziskový sektor nic povzbuzujícího, a tak si myslím, že by ve vedení měl ještě přece jen zůstat někdo, kdo situaci zná, má ve státní správě kontakty a ví, jak se potíže mají řešit. Zároveň chci být po boku nové prezidentky/nového prezidenta a zajišťovat určitou kontinuitu. Vycházím rovněž z přání mnohých odbočkových funkcionářů, i když, pravda, pouze na půl, jen pro pozici viceprezidenta. Samozřejmě budu i nadále spoléhat na funkcionáře, zaměstnance a členy našich odboček a budu vděčný za případnou Vaši podporu. Nemohu Vám nic slibovat kromě své práce a zkušeností, které chci do dalších let opět investovat! Václav Polášek Za redakci se domníváme, že dosavadního prezidenta není třeba představovat, a proto publikujeme pouze toto jeho prohlášení. Sj # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Dny umění nevidomých na Moravě – Prostějov Jak dopadl festival zrakově postižených, který pořádala Oblastní odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Prostějov v pátek 7. 8. již druhým rokem Na Splávku v Domamyslicích? Součástí této akce byla i prezentace kompenzačních pomůcek pod vedením pana Kavana z firmy Adaptech, na kterou navázal čtyřhodinový hudební maraton. V první hodince vystoupili tři amatérští interpreti z řad našich členů a čtvrtým umělcem byl náš dobrovolník. Hudební vystoupení Lidušky Veselé a Pavla Žvátory bylo s kytarou a Jakub Vevera měl hudební produkci na flash disku. Jana Brožková proložila kulturní program mluveným slovem a pobavila publikum interpretací vtipů. Poté jsme přivítali na pódiu pěvecké duo VojoDeyl z Uherského Hradiště. Profesionální zpěváci přijali opět naše pozvání a jejich vystoupení probíhalo v několika blocích tři hodiny. Oni mají širokospektrální záběr, takže atmosféra byla výborná. Od nás tam bylo 25 účastníků a postupně doplnila naše řady i široká veřejnost. Dokonce tam byl i požadavek právě z řad veřejnosti o prodloužení, ale zpěváci spěchali ještě na další akci. Slíbili, že přijedou zase příští rok, tak se budeme těšit. V Bistru Na Splávku jsme realizovali i v červenci dvě prezentace pomůcek firem Ergones a Sagitta spojené s hudebním vystoupením s kytarou a na obou akcích bylo kolem dvaceti našich účastníků. Pavlína Bartošková # Na Šerlich, do Orlických hor! Naše parta (SONS Náchod) se po jarní přestávce způsobené světovou pandemií vydala do Orlických hor. Jejich délka je 50 kilometrů a od roku 1969 jsou Chráněnou krajinnou oblastí se sídlem v Rychnově nad Kněžnou. Vyjížděli jsme za pěkného počasí z Nového Města nad Metují a mířili malebnými vesničkami s poetickými jmény Dobré, Bystré, Ohnišov až do Deštného v Orlických horách. Mnozí jsme vzpomínali na listopadové pobyty právě tady, naším cílem však byl tentokrát Šerlich. Krátkým svahem jsme mířili k Masarykově chatě. Na kraji lesa vykukovaly květy mohutných náprstníků. Ty v sobě ukrývají lék i jed. Ještě vzácnější jsou však vstavače a drobné jestřábníky či nepatrné horské zvonečky ukryté ve vysoké trávě. Pohled z vrcholu na polskou stranu byl pohádkový. Na obzoru se tyčilo pásmo Bystřických a dále Stolových hor. Na naší straně byl pohled umírněný, plný malých obcí a městeček. Jen nejvyšší hora Deštná se vypínala s výškou 1115 metrů 3 kilometry od nás. Na Masarykovu chatu na oběd, na kávu už nezbyl čas. Zpáteční cesta vedla údolím Divoké Orlice, která se brzy spojila s Orlicí Tichou, a obě skončily svou pouť z hor v Hradci Králové. Zde se v Jiráskových sadech vlévají do Labe. Výlet však ještě nekončil, poslední neplánovaná zastávka byla v Solnici. Málo z nás toto městečko zná. Ale dobře, že náš autobus jel až po hodině čekání. V malé hospůdce na náměstí jsme se u dobré kávy rozloučili s Orlickými horami. Nemají výšku Krkonoš ani tajemnost a rozlehlost Šumavy či bohatství léčivých pramenů Jeseníků. Vídáme je však v letním slunci i ranní mlze. Žijeme pod nimi a mnozí se zde i narodili. Rádi se k nim vracíme. Jsou prostě naše. Běla Hejzlarová, OO SONS Náchod # Tyfloléto na Mariánské Pod tímto názvem se skrývá velice úspěšná a užitečná akce, kterou karlovarské TyfloCentrum oslavilo 20. výročí svého založení. Akce proběhla v penzionu Lesanka na Mariánské u Jáchymova ve dnech 24. až 26. července 2020 a zúčastnilo se jí na tři desítky klientů nejen z karlovarského regionu, pozvání přijalo i pět účastníků z Prahy, jeden dorazil i z nedalekého Mostu. Pro účastníky „TYFLOLÉTA 2020 byly připraveny všestranné aktivity, každý si mohl vybrat dle svého zájmu i dle svých fyzických sil, pamatováno však bylo i na relax či ranní rozcvičku, kreativní činnost, pravidelné měření krevního tlaku apod. V pátek po příjezdu a slavnostním zahájení se mohli někteří klienti vydat na komentovanou procházku obcí Mariánská. První zmínka o tomto poutním místě pochází z druhé poloviny 15. století. Později obec proslavila těžba stříbra a v neposlední řadě smolince či uranové rudy. Nadmořská výška 902 m obec a její okolí předurčuje převážně k zimním sportům, horské cykloturistice i k vycházkám s nádhernými výhledy do podhůří Krušných hor. Po návratu jsme si mohli zajezdit na tandemovém kole, dva mladší klienti si vyzkoušeli běh s trasérem. Pro ostatní byl mezitím připraven vědomostní kvíz. Před večeří jsme si mohli nechat změřit tlak, ten se měřil třikrát denně. První společenský večer byl zaměřen na tanec a zpěv, kterým nás na klávesy provázelo Duo Návraty a jejich písničky od 50. let minulého století. Na závěr večera přišla na řadu i harmonika, vozembouch a valcha, na poslední dva „nástroje“ si mohli zahrát i někteří z nás! Před snídaní, v sobotu i neděli, absolvovalo pár nadšenců ranní rozcvičku! Programová nabídka na sobotní dopoledne byla opět velmi pestrá. Zdolávání umělé horolezecké stěny s vrcholy 7 a 9,5 m zahájila odborná instruktáž včetně úvazu lan i sedla k závěrečnému slaňování. Našlo se pár odvážlivců, kteří to chtěli zkusit. Nejdříve to vypadalo, že to nebude až tak moc těžké, avšak někteří si posléze sáhli opravdu až na dno svých sil. Ale – dali to! Na penzionu souběžně probíhaly vědomostní kvízy a povídání o bylinkách. Ani tandemové kolo nezahálelo, instruktor jízdy měl po celý den o práci postaráno. Větší část odpoledních aktivit byla věnována turistice. Pro zdatnější trasa 10 km vedla na strážní věž Šlikovku, překonávání místních kopců přívlastek „náročnější“ potvrdil. Na trase vycházky jsme se zastavili u tří poutních kapliček ze 17. a 18. století. Vidoucí klienti si mohli cestou vychutnávat nádherné panorama a vyhlídku jak do údolí kolem Jáchymova, tak i naopak na vrcholky Klínovce. Při zpáteční cestě jsme mohli obdivovat letité „Mariánské lípy“. Té nejstarší je prý 240 let, výška dosahuje 32 m a na změření obvodu kmene nám sotva stačily rozpažené ruce čtyř účastníků. Turistika „na pohodu“ představovala výlet k hospůdce Sluníčko, kde si kromě jiného můžete prohlédnout maketu důlních štol k dobývání stříbra. A co dál? Opět společenský večer, tentokrát v duchu trampských písní u táboráku spojený s opékáním buřtů. O hudební část večera se postaralo Duo Mexiko a spol. Kytara, housle a zpěv všech přítomných včetně praskání hořícího dřeva a vůně opečených buřtů navodily tu správnou a báječnou atmosféru. Nedělní dopoledne patřilo soutěži v simulované střelbě a hmatové karetní hře pro nevidomé Quardo. Té první soutěže se zúčastnilo celkem 16 střelců, do Quarda se zapojilo osm hráčů. A jak dopadly obě soutěže? Vzhledem k nedostatku času se střílelo na pouhých 10 ran. 3. místo obsadila Marie Zemanová, která nastřílela 84 bodů, 2. místo si vybojovala Markéta Žítková za nástřel 94 bodů a absolutní prvenství náleží Slávku Schweinerovi za 98 bodů. V Quardu náleží třetí místo paní Anně Šimkové, druhé místo si vybojoval Emil Miklóš a s velkým náskokem překvapivě zvítězila Emílie Jenčíková. Vyhodnocení všech aktivit se nakonec týkalo všech, každý klient byl za svou přičinlivost dekorován mj. velmi vtipnými medailemi, posuďte sami: medaile Tyflošlapák za zdolávání lesních kořenů a kopců (Slávek Schweiner), Tyfloběžec náleží Michalu Pobišovi za vytrvalý běh s trasérem, za perfektní znalost bylinek medaile Tyflobylinkář (Alžběta Sekerová), medaile Tyflochodec náleží Anně Šimkové za absolvování náročné turistiky. Medaili s neobvyklým názvem Tyflocvička za vzornou aktivitu při ranních rozcvičkách (Mirka Nývltová a Václav Sýkora). Medaili Tyflotanečník za vzornou účast na tanečním parketě získali Evička Bajgerová a Milan Kožešník. Další, tvrdě vydřenou medaili Tyfloborec si plně zaslouží vozíčkářka Vlasta Lendvajová za zdolávání vstupních schodů bez vozíku! Medaili Tyflošoumen za svou všudypřítomnost si odvezl Pavel Vrána, Tyfloskřivan (Edita Nejedlíková za nedočkavého cvičence u ranních rozcviček), naopak Tyflosova za pravidelnost posledního nočního návštěvníka u baru patří Zdeňkovi Horskému! Za své neustálé připomínky si medaili Tyflokouč vysloužila Ljuba Neslušanová, cenu Tyflokouzelník za ovlivňování kamerky Orcam si vykouzlil Ivo Ouřada, za otužování v ledovém bazénu před hotelem medaili Tyfloplavec získal Miloslav Liška. Medaili s názvem Tyflokreativec obdržela Alena Braunová za vzorovou tvůrčí aktivitu. Za svůj neobvyklý výkon na horolezecké stěně si medaili Tyflolezec odvezla Markéta Žítková, krásnou cenu Tyflopohodář si za svůj stálý úsměv a dobrou náladu vysloužila Valentina Malimánková. Medaili Tyflohlava za vynikající znalosti při kvízovém klání získaly Marie Zemanová a Lenka Matějná. Za svědomité a pravidelné měření krevního tlaku si cenu Tyflotlakař odnáší Jiří Matějný. Vítězové soutěže ve Quardu byli dekorováni medailí Tyflohráč a aby to nebylo líto soutěžícím v simulované střelbě, tak ti naopak obdrželi medaili Tyflostřelec. V samotném závěru této akce došlo i k poděkování všem účastníkům fotosoutěže s názvem „Nevidomý za objektivem“, která probíhala v našem regionu po celý uplynulý rok. Dlužno dodat, že vybraná fota jsou zpracována a zařazena do putovní výstavy, kterou budete moci postupně navštívit nejdříve v Ostrově, posléze v K. Varech, Sokolově a Chebu. Vernisáž této neobvyklé výstavy se uskuteční 9. října 2020 v Ostrově za účasti věhlasného fotografa Roberta Vano. A co zbývá dodat? Snad už jen poděkování všem aktérům tohoto prvního ročníku „Tyfloléta 2020“, za příjemně strávený víkend a za mnohé dojmy a zážitky. Emil Miklóš # PODĚLTE SE O NÁZOR: Manuál zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové Po přečtení v ZOŘE článku „Slepec, hluchý či vozíčkář“ jsem nabyl dojem, že ten COVID-19 napadl místo dýchacích cest některým lidem mozek, a to nejen v naší republice. A také, že zástupkyně ombudsmana si spletla pracovní místo. Řeší totiž problémy, které přísluší jiným organizacím v naší republice, zatím co ty, které trápí zdravotně postižené, zůstávají neřešené. Také si myslím, že celý tzv. „civilizovaný svět“ se zabývá nepodstatnými maličkostmi zatím co to podstatné jako je morálka, mezilidské vztahy, úcta ke stáří, ekonomické problémy zdravotně postižených jsou na bodě mrazu. Předpokládám, že po pandemii svět a tím i naši úředníci budou mít jiné, ekonomické starosti a nebudou se zabývat, jestli je někdo slepý, hluchý nebo vozíčkář. Vzpomínám si na školní léta a hodinu češtiny, ve které jsme se učili o reformátorech českého jazyka, kteří chtěli nahradit cizí slova českými, např.: klavír – prstobřinkoklapka; kapesník – nosoplena… a dnes je to podobné. Sám mám vrozenou zrakovou vadu, která se s věkem zhoršuje. Dnes při chůzi používám slepeckou hůl a můj stav zraku uvádím jako praktická slepota. Nikdy jsem se nepozastavil nad tím, když mi někdo řekne, že jsem slepý nebo nevidomý a už vůbec to nepovažuji za urážku. Více mi vadí, když se ke mně někdo chová bezohledně. A ještě k některým náhodně vybraným pojmům: • Slovo „vozíčkář“ je vžitý pojem, který jednoznačně určuje pohybově postiženého člověka pohybujícího se na invalidním vozíku. Zatímco „člověk pohybující se na vozíku“ je neurčitý; může to být třeba člověk, který stojí na vozíku a hýbe rukama. • „Slepecká hůl“ je technický pojem jednoznačně určující její účel a tvar. „Bílá hůl“ může být nějaký bílý klacek nebo bílá násada ke smetáku. A obdobné je to s ostatními pojmy. Zástupkyně ombudsmana paní Monika Šimůnková sděluje, že „Manuál“ vznikl ve spolupráci se speciálními pedagogy, lingvisty, neziskovými organizacemi, novináři a také s lidmi s postižením. Velmi by mě zajímalo, kdo na tvorbě „Manuálu“ zastupoval SONS jako organizaci zastupující nevidomé. Doufám, že výše citovaný paskvil skončí brzy na smetišti dějin. S pozdravem Ing Mieczysław Filipczyk # Vážný problém, nebo nezávazná hra se slovy? Jedna „stará pověst slepecká“ vypráví o studentech Deyláku, kteří se snažili přesvědčit jistého malostranského hostinského, že by bylo lépe než slepý říkat nevidomý. A co on na to? „Nevidomej, to je jako nevědomej, to já rači budu říkat slepej.“ A o nevidomých a nevědomých pohovořil začátkem 70. let i sám Dr. Husák. Nu, časy se mění, i ve slovníku nastávají změny. Článek v bodové Zoře č. 13. z června 2020 přebírá z Mladé fronty dnes ony známé věty paní Šimůnkové, zástupkyně ombudsmana o tom, jaké výrazy pokud jde o osoby s postižením je dobré používat a jakých se, naopak, vystříhat. Tato paní, jak jsem ji slyšela v rozhlase, na mne působí docela příjemně, samotný její záměr má jistě smysl. Nejsme přece rádi všelijak podceňováni nebo naopak nekriticky obdivováni! Ovšem instruktážní brožurky byly, jsou a budou. Lidé si jejich obsah přečtou, ale „zelený je strom života“, vše dopadá úplně jinak. Řekne-li budoucí zaměstnavatel: „toho slepého beru“, pak jde o slovo chlapa, který si na něco nového troufl. Ale někdo jiný zas vyjde s velice sofistikovanou větou „pokud jde o onoho člověka s úplným postižením zraku, pak si nedovedu představit jeho činnost v naší firmě.“ S tím nikdo nic neudělá. Chopím-li se problému zas z jiného konce, pak zde z velké části jde o vlamování se do otevřených dveří. Slova jako nevidomý či neslyšící jsou už zažitá a nemyslím, že by někoho urážela. Vzhledem k tomu, že hluchý a slepý bývaly přívlastky, brané zcela samozřejmě, pak zde nastal dost značný posun. Slovo odezírat, ač se běžně nepohybuji mezi neslyšícími, znám už dávno, na „čtení ze rtů“ nevidím nic hanlivého. Vodicí pes také zaslechnu častěji než slepecký pes, no a u té hole mi přijde, že je celkem jedno, zda někdo řekne bílá, stejně každý ví, že není jiná než slepecká. Literaturu, Biblí a řeckými bájemi počínaje až po současnost, asi, byť kvůli korektnosti, těžko někdo přepíše. A pokud jde o nás, jak tak vedle sebe existujeme, přehnaná korektnost toho s námi asi moc neudělá. Na slovech záleží někdy víc a někdy naopak skoro vůbec, spíš by mělo jít o posuny co do vzájemného pochopení. Nechci už zdržovati více, ale pokusím se do řeči korektní převést název jednoho článku v tomtéž třináctém čísle Zory z roku 2020: Autodromem se řítil v pozici pilota člověk s úplnou ztrátou zraku. Tento člověk s lidovou přezdívkou „slepý bandita“, vystřihl rekord…Tak tedy blahopřejme rekordmanovi a sami zachovejme klid, neboť dle Exupéryho Malého prince je právě řeč pramenem nedorozumění. Po debatách se svým chotěm, zároveň přítelem, partnerem i manželem, sepsala Eva Budzáková # LIDÉ KOLEM NÁS: „Členy se začínají stávat skuteční zájemci,“ říká Vojtěch Železník Možná, že předseda Aktiv klubu SONS přece jen očekával více opravdovějších nadšenců i jednodušší práci. Tu vykonává obvykle ve volném čase. Největší podíl připadá na přemýšlení, sedění u počítače a zvedání telefonů. Neodradilo ho to, spíše zjistil, jak se k určitým věcem postavit, aby pracoval efektivněji. Povídali jsme si s předsedou Aktiv klubu SONS Vojtěchem Železníkem. Proč vznikl Aktiv klub? Nápad se zrodil současně v několika hlavách. Podnětem byla touha ukojit nenasytnost po zážitcích. Nejprve jsme se o ní začali bavit s kolegou Robertem Kostkou, později se připojila Dáša Filgasová. Dospěli jsme k rozhodnutí založit celostátní zájmový klub. Jde totiž o instituci, kterou SONS určitým způsobem podporuje a kterou lze založit bez počáteční investice. To se stalo v listopadu 2018. Celostátní klub potřebuje celostátní členskou základnu. Ideálem je, aby v každém kraji působil náš aktivní člen. Daří se to u nás ve Zlínském kraji, díky Jiřímu Pikešovi v Praze, Andree Hlaváčkové ve Středočeském a Milanu Včelákovi v Plzeňském kraji. Dnes má klub asi 70 členů a s potěšením mohu konstatovat, že základna se postupně tříbí. Myslím, že našimi členy se začínají stávat skuteční zájemci, kteří touží něco zajímavého prožít i projevit aktivitu. Nejen ti, kteří očekávají tak trochu cestovku. Mottem je, že klub bude tak aktivní, jak aktivní budou jeho členové. I panu prezidentovi SONS jsem řekl, že akce klubu jsou vždy s nějakou přidanou hodnotou. Limitem není věk, i když je pravdou, že členská základna SONS je tvořena většinou seniory. A plánovat akci pro ně i juniory zároveň je kumšt. Osobně rád chodím na delší výlety, což nemohu chtít po každém. Jaké typy akcí organizujete? Z Uherského Hradiště se nám hůře organizuje akce v Plzni. Někdy se jí ani nemohu osobně zúčastnit. Proto potřebujeme člena, který na místě zmapuje situaci nebo lépe, akci přímo zajistí. To byl třeba případ outdoorového treku do Jeseníků. Lesácká chata bez vody a elektriky, těžké batohy na hřbetech, déšť a umění postarat se sám o sebe. Pro mě nic nového, pro někoho zřejmě divočina. A hodně improvizace! Na Niském jezeru jsme měli domluvenou plavbu na jachtě. Jenže den předtím nám kapitán jachty i šofér dodávky sdělili, že nemohou. Díky Petře Trunečkové jsme sehnali náhradního kapitána a nakonec vše klaplo. Na jachtě jsme strávili půlden, zkusili jsme si ji ovládat i pracovat s plachtami. Stálou asistenci i legraci přitom poskytoval vodicí pes. Orientace na lodi nebyla ani pro prakticky nevidomé složitá, nejtěžší byl nástup a výstup. Plavidlo bylo 3 metry široké, 9 metrů dlouhé, po jeho obvodu byly lavice, zábradlí a dalo se držet i ráhna. Plavat jsme uměli všichni, kdyby snad někdo spadl do vody, ale nestalo se to. U dalších akcí spolupracuje celá klubová rada přímo v místě jejich konání. To je případ olomouckého cestovatelského festivalu. Vznikl tak, že jsme navázali na soubor přednášek o cestování lidí s postižením zraku, které v roce 2017 pořádal Jiří Pikeš v liberecké knihovně. Sám letos v zimě navštívil Indii a my doufáme, že o své cestě na příštím ročníku povypráví. Zná řadu cestovatelů nejen s postižením zraku, proto si vzal na starost pozvání hostů a scénář festivalu. Robert Kostka zařídil catering, já technickou podporu festivalu, sál, techniku, ubytování apod. Myslím, že se to společnými silami povedlo. Mimochodem, náklady na festival činily okolo 60 tisíc Kč. V začátcích, kdy Aktiv klub ještě není tak známý, je těžší žádat nějakou nadaci. Podpořila nás společnost Symbio, firma z Uherského Brodu na výrobu lehokol, i kamarádi. Další ročník chceme uskutečnit v roce 2021 a poté každé dva roky. To i proto, aby jeho hosté měli čas vycestovat. Tahákem jsou naše zájezdy. Sami je se vším všudy organizujeme, proto i jejich cena bývá stejná nebo nižší než cena běžného zájezdu. Ten podle nás nemusí být pro našince to pravé. My poskytujeme zázemí, zkušenosti i speciální program. Průvodci znají nás i místní terén, domlouvají prohlídky ušité nám na míru, máme k dispozici více času i větší pohodu. V Miláně i v Barceloně jsme navštívili místní organizace pro lidi se zrakovým postižením. Všichni se tak mohou cítit komfortně a být spokojeni. A kdo s námi může cestovat? Cestující s postižením zraku by měl být členem klubu. Byli bychom rádi, aby jím byl i jeho doprovod, ale to už přes koleno nelámeme. V prvním roce navštívilo 23 našich členů a průvodců italský Milán. Průvodci byli nutní. Dokážu si sice představit, že se parta nevidomých drží za rameno a jde za jedním průvodcem. Ale 23 lidí je už pořádný had. Ve městě tou dobou navíc probíhaly oslavy. Bylo tu spousta tyrolských myslivců a na tisíce lidí, opilých, zpívajících, valících se do metra. A my s manželkou mezi nimi s dvouletým synem v kočáru. Museli jsme být důslední, abychom se vzájemně neztratili. Metro mi připadalo složitější než u nás. Třípatrové přestupy, eskalátory i výtahy. Zpočátku nebylo snadné se v tom vyznat a raději jsme přestupovali i s kočárem s ostatními po eskalátorech. Nejsem odborník na zahraniční organizace pro nevidomé, ale ta milánská mě zaujala svou velikostí a úctyhodností. Už když vejdete do budovy, jako byste se ocitli na zámku. Její představitelé k nám byli velice pozorní. Provedli nás i místním slepeckým muzeem. Tady zažila krušné chvíle naše průvodkyně a tlumočnice. S názvy některých exponátů se při výuce italštiny zkrátka nesetkala. Ačkoliv nejsem člověk, který rád chodí po městských památkách, Milán se mi velmi líbil. Ve druhém roce navštívili naši členové španělskou Barcelonu. Osobně jsem na klubové radě byl pro jiná města, Tarragonu, Malagu. Zvolila se Barcelona, pro svou velikost a architektonickou bohatost, i proto, že ji naše průvodkyně dobře znala. Bohužel jsem se výletu nakonec nemohl účastnit. Letos byla plánovaná Paříž, musela být ovšem zrušena. Očekáváme, že letecká společnost i hotel nám vrátí zaplacené prostředky. Chystáte něco ještě tento rok? Opět outdoor, na počátku srpna na Velké Fatře. Je tu horská chata Pod Borišovom nebo útulna Limba. Ubytování na zemi na matracích, bez elektřiny, obývák si nesete v batohu. Ráno vám chatár, který tam jediný bydlí, uvaří polévku a prodá pivo, které donesl na vlastním hřbetě. Je tam náročnější terén a výstupy, které u nás nenajdete. Když je zvládnete, dostane se vám dobrého pocitu. V tom je ta přidaná hodnota. Na Fatře jsem provedl i svůj první noční výstup. Přijeli jsme už za tmy, ale na Limbu jsme dojít museli. Cesta vede korytem potoka a já se jí zpočátku velice obával. Uprostřed zorného pole mám mlhu, periferně jsem za světla schopen ukoukat nějaký prostor. Tady jsem téměř neviděl. I tak jsem zjistil, že to jde. V přírodě jsem se narodil a připadá mi bezpečnější. I u některých nevidomých jsem si potvrdil zkušenost, že městské dlažby mohou být nebezpečnější než přírodní terén. U něj čekáte, že bude hrbatý, že můžete do něčeho vrazit, a jste na to připraven. Chápu ale, že řada dalších nevidomých přemýšlí opačným způsobem. Věnuji se i práci se zvukem, sám jsem se jí naučil. S Dášou Filgasovou jsme toho názoru, že online vysílání, třeba koncertů, je pro klub skvělá cesta. Na podzim proto jeden plánujeme. Původně měl vystoupit ostravský zpěvák David Stipka. Bohužel z toho sešlo. Vytipované mám i další muzikanty. Dva online koncerty jsme už organizovali. První, určený pro náš klub, byl ve Zlíně. Vystoupili na něm Radim Vojtek, Martin Dejl, Zdeněk Hradil a další. Ve druhém zahrála v horšicích u Blatnice cimbálovka Falešnica. Ten jsme nabídli lidem na všech nám dostupných adresách. Shlédlo ho už 1500 lidí. V plánu máme dále zájezd, náhradu za Paříž, nějaké přednášky a stmelovací akci na chatě s kytarami. Letos se toho zřejmě už tolik nepodaří. Doufejme, že do budoucna nebude nutné akce rušit. Co musí udělat zájemce o členství v klubu? Kontaktovat mě, přihlásit se, zaplatit 200 Kč roční členský příspěvek, Jednou ročně se účastnit klubového shromáždění, a hlavně chtít něco prožít. Kontakt najdete na stránkách sons.cz/aktiv. Pokud byste chtěl v klubu aktivně pracovat, mohli bychom vás požádat o spolupráci při organizaci akcí, nebo se zapojíte přímo do práce klubové rady, kterou lze rozšířit. U navrhované akce bych se zeptal, jakou přidanou hodnotu tam najdeme. Stezku v korunách stromů, horskou chatu nebo třeba lanovku nad zatopeným lomem. V Jeseníkách taková je, hrazda s madlem, chytíte se a chvilku jedete nad vodou… Antonín Vraný # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 09/2020 V letošním devátém článku této rubriky se budeme věnovat změnám a popisu jediné dávky ze systému státní sociální podpory, a to příspěvku na bydlení. O zákonu o státní sociální podpoře jsme se naposledy v této rubrice zmiňovali v článku 02/2020, kdy jsme probrali zvýšení rodičovského příspěvku. Tuto změnu přinesla novela č. 363/2019 Sb., rodičovský příspěvek se změnil již od 1. ledna t. r. Ovšem ve stejné novele byla zakotvena i změna, která se týká příspěvku na bydlení, jež nabyla účinnosti až 1. července. Protože jde o dávku, na kterou dosáhnou i mnozí lidé z naší komunity, jak o tom svědčí poměrně časté dotazy na toto téma v poradně, považuji za užitečné o současné podobě příspěvku na bydlení poreferovat. Zatímco do konce června 2020 měli nárok na příspěvek na bydlení jen vlastníci nebo nájemci bytu, kteří v něm byli hlášeni k trvalému pobytu, podmínka trvalého pobytu od července tohoto roku neplatí. Nyní má nárok na příspěvek na bydlení nájemce či vlastník bytu, splňující dvě následující podmínky, které jsme již v článcích několikrát uváděli, nicméně jejich krátká rekapitulace nemůže uškodit: a) náklady na bydlení vlastníka či nájemce a s ním společně posuzovaných osob musí činit více než 30 % a u osob žijících na území hlavního města Prahy 35 % rozhodných příjmů v rodině a b) 30 % a u osob s bydlištěm na území hlavního města Prahy 35 % rozhodných příjmů v rodině nesmí přesahovat normativní náklady na bydlení. Za společně posuzované osoby se považují rodiče a nezletilé nezaopatřené děti, manželé, partneři, rodiče a zaopatřené nezletilé děti, rodiče a zletilé děti, pokud s rodiči užívají byt a nejsou posuzovány s jinými osobami a dále i jiné osoby, které společně užívají byt s výjimkou osob, které prokáží, že spolu trvale nežijí a neuhrazují náklady. S trochou zjednodušení lze říci, že pro příspěvek na bydlení se vždy posuzují společně osoby, které spolu fakticky užívají jeden byt, přičemž má-li na příspěvek na bydlení nárok více osob, musí se dohodnout, kdo o příspěvek požádá; pokud by se nedohodly, o nároku rozhodne Úřad práce. Vlastnické či nájemní právo lze odvodit i od stejného práva druhého manžela, pokud tento nežádá o příspěvek na bydlení. Dojde-li ke změně bydliště u vlastníka či nájemce bytu, který pobírá příspěvek na bydlení, vždy se v příspěvku tato změna projeví až od prvního dne následujícího kalendářního měsíce. Ve výčtu položek, které se započítávají do nákladů na bydlení, k žádné významné změně nedochází, patří sem pochopitelně nájemné, u družstevního či vlastnického bydlení pak s nájemným srovnatelné náklady podle počtu osob, které spolu byt užívají. Tyto částky činí v současné době od 2128 Kč pro jednu osobu až po 4592 Kč pro čtyři a více osob. Dále se do nákladů na bydlení započítávají náklady za plyn, elektřinu a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu, kterými se rozumí náklady za dodávku tepla (dálkové vytápění) a centralizované poskytování teplé vody, dodávku vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou a odvoz komunálního odpadu, případně náklady za pevná paliva; započitatelné částky za pevná paliva jsou zákonem opět konkrétně vyčísleny dle počtu spolu bydlících osob. Náklady na bydlení se prokazují čtvrtletně, započítá se jejich měsíční průměr za bezprostředně předcházející čtvrtletí. Náklady se započítávají ve skutečně vyplacených částkách, a to včetně zálohových plateb s tím, že případné přeplatky či nedoplatky se započítají do období, kdy byly skutečně vráceny, resp. doplaceny. Důležitým ustanovením, k jehož pravidelné novelizaci je zákonem vláda zmocněna, je § 26. V tomto ustanovení jsou stanoveny normativní náklady na bydlení, které jsou rozhodné při posuzování druhé podmínky nároku na příspěvek. Pokud 30 %, resp. u bytů v Praze 35 % rozhodných příjmů společně posuzovaných osob tyto normativní náklady přesáhne, pak na příspěvek nárok nevznikne. Normativní náklady jsou odstupňovány nejen podle počtu společně posuzovaných osob, ale také podle počtu obyvatel obce, v níž se byt nachází. A tak zatímco pro tříčlennou rodinu v pražském nájemním bytě činí normativní náklady 15 953 Kč, normativní náklady tříčlenné rodiny v obci s počtem do deseti tisíc obyvatel činí 10 220 Kč. U bytu družstevního či v osobním vlastnictví pak normativní náklady téže tříčlenné rodiny činí 9462 Kč, zde bez ohledu na obec, v níž se byt nachází. Výše příspěvku Výše příspěvku se rovná rozdílu mezi normativními náklady na bydlení a 30, resp. v Praze 35 % příjmů. Pokud by byly skutečné náklady na bydlení nižší než normativní náklady, pak rozdílu mezi skutečnými náklady a 30, resp. 35 % příjmů. Od dubna 2020 mohlo dojít k poněkud paradoxní situaci, a to v důsledku zvýšení částek životního minima. U osob, jejichž 30, resp. 35 % příjmů nedosahuje životního minima, se totiž výše příspěvku vypočítává jako rozdíl mezi životním minimem a normativními náklady na bydlení, a tak mohlo dojít ke snížení příspěvku; doufám, že tento nezamýšlený důsledek zvýšení částek životního minima v naší komunitě postihl minimum lidí. Do rozhodných příjmů se vedle zdanitelných příjmů ze závislé činnosti a samostatné výdělečné činnosti započítávají také příjmy plynoucí z invalidního či starobního důchodu, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, ale i příspěvek na péči, pokud osoba poskytující pomoc bude patřit do okruhu společně posuzovaných osob. K orientačnímu výpočtu, zda byste na příspěvek na bydlení měli nárok, můžete použít kalkulačku na tomto webu: https://www.finance.cz/duchody-a-davky/kalkulacky-a-aplikace/prispevek-na-bydleni/ Protože byla zrušena podmínka trvalého pobytu, má zároveň Úřad práce pravomoc kontrolovat, kdo v bytě, na který se o příspěvek na bydlení žádá či se již poskytuje, skutečně bydlí. Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze Luboš Zajíc # Od podzimu už jen přístupně? 23. září 2020 nebude jen astronomický začátek letošního podzimu, ale tentokrát i datum, které by mělo zrakově postiženým přinést lepší přístupnost velkého množství webů. Od tohoto data totiž bude nově platit požadavek na přístupnost všech webů organizací ve veřejném sektoru, který vyplývá ze Zákona č. 99/2019 Sb.. Na žádných webech z veřejné sféry bychom se tedy teoreticky už neměli setkat s tím, že se na nich k některým informacím či funkcím s odečítačem nedostaneme nebo že budou pro slabozraké špatně čitelné. Taková je tedy teorie. Jak už to ale bývá, praxe bude mít pár háčků. Povězme si tedy, co reálně můžeme od 23. 9. v přístupnosti čekat. Prvním háčkem je, jak vůbec zjistit, po kterých organizacích můžeme přístupnost na základě zmiňovaného zákona požadovat a po kterých nikoli. To je totiž v zákoně pro běžného smrtelníka popsáno dosti nesrozumitelně. Přístupnost je povinná pro organizační složky státu, a územní samosprávné celky, což je ještě vcelku uchopitelné – to jsou weby ministerstev a všemožných dalších úřadů (Finanční úřad, Celní úřad, Katastr nemovitostí, ČSSZ atd.) a také weby všech krajů, měst a obcí. Dále je ale přístupnost vyžadována i u právnických osob zřízených či financovaných státem či územními správními celky za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu. A zde se dostáváme na tenký led. Kdo z nás si bude při brouzdání po internetu jistý, zda provozovatel právě navštíveného webu je zrovna organizace financovaná státem a uspokojuje obecný zájem? V praxi to tedy potom vypadá následovně. Zatímco eshop na jízdenky státních Českých drah musí být přístupný, eshop soukromého RegioJetu nikoli. Zatímco vyhledávač vlakových spojů Správy železnic má být přístupný, jízdní řády IDOS ne. Stránky zámku Vranov musí být přístupné, protože spadají pod Národní památkový ústav, ale pro zámek Orlík to neplatí, jelikož patří Schwarzenbergům. Divadlo ABC musí být přístupné, poněvadž spadá pod Městská divadla pražská, ne tak soukromé Divadlo M. A nakonec je třeba též zmínit, že ačkoli by se dle výše uvedeného měl zákon vztahovat i na veřejnoprávní média a školy, mají právě tyto organizace úplnou nebo v případě škol částečnou výjimku. Druhý háček spočívá v tom, že mnohé organizace zákon prostě nedodržují. To často nemusí být vůbec úmyslné, ale z prosté neznalosti. Organizaci se třeba o web stará externí firma, která deklaruje, že web je přístupný, a v organizaci není nikdo, kdo by to byl schopen ověřit. A pak jsou samozřejmě také organizace, které povinnou přístupnost berou jako jednu z dlouhé řady dalších povinností, které na ně stát hrne, vše odbydou tím, že si na web vyvěsí prohlášení o přístupnosti a dokud nepřijde nějaký reálný problém, tak to více neřeší. Dost však bylo skepse, je třeba říci, že nový zákon o přístupnosti je přes všechny své slabiny znatelným krokem kupředu. V SONS díky němu zaznamenáváme mnohem vyšší zájem o přístupnost ze strany širokého spektra organizací. A tak pilně testujeme a připomínkujeme přístupnost nejrůznějších webů. Jsou mezi nimi potenciálně zajímavé či užitečné weby, jako je web Národního muzea či budoucí eshop pro jednotné železniční jízdenky, a na druhou stranu třeba také web Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, kam asi příliš slepců nezavítá. V každém případě, jsme rádi za každého, kdo chce mít web přístupný, a snažíme se na tom spolupracovat. Dalším pozitivem by měla být o trochu lepší vymahatelnost tam, kde se pravidla přístupnosti nedodržují. Narazíte-li na problém v přístupnosti na webu, který spadá pod daný zákon, je postup pro zjednání nápravy následující: 1. Zjistěte, na jaký kontakt lze zasílat oficiální požadavky na řešení problémů v přístupnosti. U webů spadajících pod zákon o přístupnosti musí být takový kontakt uveden na stránce nazvané Prohlášení o přístupnosti, na kterou bývá odkaz většinou v patičce webu. 2. Na daný kontakt zašlete žádost o vyřešení s dostatečně podrobným popisem problému. 3. Pokud ani přes urgence na vaši žádost nebude nikdo reagovat nebo nebude ochoten či schopen ji v rozumném čase vyřešit, dává nám zákon možnost obrátit se na vyšší instanci, kterou je Ministerstvo vnitra. Příslušné kontakty musí být opět uvedeny v každém prohlášení o přístupnosti. Ministerstvu vnitra lze podat podnět ke kontrole přístupnosti daného webu a pokud bude opodstatněný, mělo by ministerstvo uložit organizaci konkrétní lhůtu pro nápravu problému. Pokud nemáte kapacitu vším výše uvedeným se zabývat, můžete se obrátit s problémem v přístupnosti na SONS. Problematický web můžeme prověřit a jeho provozovatele oslovit za vás. Protože známe jak odečítače pro zrakově postižené, tak i webové technologie, je tu i šance, že se nám ve spolupráci s tvůrci webu podaří rychleji najít vhodné technické řešení problémů. Velmi mě potěšilo, že naši kompetenci v prosazování přístupnosti nedávno ocenila i Evropská unie nevidomých. SONS obsadila první místo v evropské soutěži, v rámci níž různé země sdílejí své příklady dobré praxe z oblasti přístupnosti ve veřejném sektoru. Na webu tyflokabinet.cz pro zájemce brzy zveřejníme český překlad našeho příspěvku s deseti tipy, jak přístupnost úspěšně prosazovat. Ještě více potěšující však samozřejmě bude, když díky nové legislativě, ale i díky snaze SONS a našich kolegů z dalších organizací a též díky zapojení komunity zrakově postižených bude stále větší část online prostoru pro nás, zrakově postižené, bezbariérová. Jan Šnyrych, specialista SONS pro přístupnost webů # ZDRAVÍ: Co je normální a kdy mít podezření na Alzheimerovu chorobu? Alzheimerova choroba je závažné onemocnění. Způsobuje nevratné změny v mozku a demenci, vlivem které se pacienti stávají závislými na pomoci druhých. Postihuje hlavně osoby starší 65 let. Častěji onemocní ženy, což souvisí pravděpodobně s jejich delší průměrnou délkou života a hormony. U nás je dnes odhadem okolo 100 tisíc nemocných, ale se stárnutím populace jich bude zřejmě přibývat. Jaké jsou příznaky a stádia Alzheimerovy choroby? Nemoc se může rozvíjet nenápadně. Varovným signálem bývá ztráta paměti, která ovlivňuje schopnost plnit běžné úkoly. Pacient neustále něco hledá a nechává věci na neobvyklých místech, klíče v troubě, peněženku v lednici, hodinky v cukřence. Nepamatuje si činnost, kterou vykonával před několika vteřinami, co měl k obědu, ale dokáže dopodrobna vyprávět příběh, který se mu stal před padesáti lety. Zapomínat občas úkoly, jména nebo telefonní čísla, a vzpomenout si na ně později, je normální. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou však zapomínají častěji a nevzpomenou si vůbec. To působí potíže s vykonáváním běžných činností. Připraví si jídlo, ale zapomenou ho dát na stůl, později zapomenou i to, že ho udělali. Normální je i stav, kdy občas hledáte správné slovo nebo zapomenete, jaký je den. Pacient s Alzheimerovou chorobou mívá ale výraznější potíže s řečí a orientací v prostoru i čase. Zapomíná i jednoduchá slova a nemůže si je vybavit. Používá jejich opisy: To, čím se odemykají dveře, krájí chléb apod. Někdy slova nahrazuje nesprávnými a jeho věty nedávají smysl. Neví, jaký je den, měsíc či rok. Je schopen se ztratit ve vlastní ulici a neví, kde je, jak se tam dostal ani jak se dostat domů. Dalším příznakem je zhoršující se myšlení a usuzování. Člověk trpící Alzheimerovou nemocí může zapomenout, co znamenají čísla na bankovním účtu nebo složenkách. Neví, co s nimi má dělat. Při vykonávání nějaké činnosti může zapomenout na denní povinnosti a třeba i na vnouče, které mu dcera nechala pohlídat. Mohou si počínat nesmyslně i při oblékání, typické je vzít si na sebe několik košil nebo halenek. Později přicházejí změny osobnosti. Člověk snadno podléhá prudkým změnám nálady, náhle se bezdůvodně hněvá, za chvilku pláče. Ztrácí zájem o činnosti, které rád vykonával. Může propadnout i úplné pasivitě. Aby se do něčeho zapojil, potřebuje neustálé podněty. Přitom si však neuvědomuje, že je nemocný, a bývá zmatený, ustrašený nebo naopak agresivní, sobecký a mrzutý. Své blízké nepoznává a obviňuje je ze spiknutí, krádeží a lží. V konečných stádiích nemoci pacient opakuje pár slov dokola nebo nemluví vůbec. Mívá potíže se stravováním, základními pohyby i s vyprazdňováním. Průměrná doba přežití se udává osm let od prvních příznaků. Příčiny nemoci zatím nejsou zcela známé. Na jejím vzniku se podílí hlavně dědičnost a stáří. Onemocnět ale mohou i mladší lidé. Důležitá je včasná diagnóza a nasazení léků, které dokáží průběh nemoci zpomalit. Léčba spočívá zatím jen ve zmírnění příznaků. Pacienti užívají léky, které zlepšují funkce mozku a zabraňují odbourávání látek důležitých pro přenos nervového vzruchu. Pomoci mohou též léky na nespavost nebo na odstranění úzkosti, deprese, neklidu a agresivity. Prevencí snad může být zdravý životní styl a tréning mozku. Posilujte ho plánováním času, znalostními soutěžemi, studiem jazyka i poslechem hudby. Jiří Petr Zdroj: alzheimer.cz, zdravi.euro.cz # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 9 György Bakcsi (Maďarsko) 1. cena, Concours FIDE 1961 Bílý: Ka6, Dc6, Ve3, Sf3, Sf4, Ja4, Je4, Pb3, b5, d3, e6, g3 (12) Černý: Kd4, Dc2, Vf1, Sb4, Ja2, Pa7, c3, d5, d6, f5, f7, g6 (12) Mat 3. tahem (C+) Maďarský autor dnešní trojtažky György Bakcsi (*1933) patří vůbec k těm nejplodnějším, vždyť ve světové databázi jsem našel údaj překračující více jak 2700 prací! Když uvážíme datum jeho narození a že mohl začít publikovat odhadem tak zhruba ve svých patnácti letech, pak nám vychází, že musel složit bezmála každý týden jednu úlohu..., to je doslova neuvěřitelné. Skladba, kterou vidíme před sebou, se mu opravdu povedla, vždyť v prestižní soutěži FIDE obdržela nejvyšší cenu. A v řešení za dva měsíce si řekneme proč. Co tuto úlohu charakterizuje? Především poměrně velký počet kamenů, 24 je už opravdu hodně. Ty jsou ale krásně rozprostřeny po celé šachovnici, ovšem toto je pouze kosmetický doplněk k vynikajícímu obsahu. Protože je dost obtížné, něco vám napovědět musím. Hezkou svůdnost 1. Jec5? s hrozbou 2. Dxd5 mat vyvrací 1. - Vxf3! (1. - Dxb3? 2. Jxb3 mat). Zkusíme-li to jinak 1. Jg5? opět s hrozbou 2. Dxd5 mat (1. - Vxf3? 2. Jxf3 mat), přijde jiná obrana 1. - Dxb3!. A do třetice 1. Jd2? s toutéž hrozbou 2. Dxd5 mat (1. - Vxf3? 2. Jxf3 mat nebo 1. - Dxb3? 2. Jxb3 mat), pak to nevychází pro 1. - fxe6!. Dále už musíte zapojit své mozkové buňky, a pokud se vám podaří celý obsah úlohy objevit, pak se už můžete považovat za opravdu dobré řešitele. Řešení úlohy 7 (Juříček) z července 2020: Úloha obsahovala jednu záměnu obrany [aA-bA], tedy ve svůdnosti bylo: 1. Jc6? dxc6 [a] 2. Je6 mat [A] ale 1. - Kxg3!, v řešení pak: 1. Dc5! [tempo] 1. - d6 [b] 2. Je6 mat [A]; 1. – Jd libovolně 2. D(x)e3 mat; 1. - Kxg3 2. Df2 mat; 1. - hxg3 2. Jxd5 mat; 1. - e4 2. Dd6 mat; 1. - Jf3 2. Vxf3 mat; 1. - Jxh3 2. Jxh3 mat. Ještě upozorním na to, že kdybychom pozici posunuli o jeden sloupec vlevo, pak by sice přibyla osmá obrana 1. - Jh2, ale existovaly by duálové matící tahy 2. De2 mat a 2. Ve3 mat. A to je prakticky vždy kazem úlohy. Pro milovníky miniaturek: Aljechin – de Cassio, San Sebastian 1944, Vídeňská: 1. e4 e5 2. Jc3 Sc5. Proti tomu není námitek, i když silnější je 2. - Jf6 a na 3. f4 d5 s napadením bílého centra. 3. Sc4 Je7? Prvopříčina prohry. Opět bylo lépe postavit jezdce na přirozenější pole f6. 4. d3 Jbc6 5. Dh5. Důsledek 3. - Je7?, bílá dáma jde do útoku s tempem. 5. – rošáda malá 6. Sg5 De8. Plánem černého je Kh8 a pak f7-f5. 7. Jf3 Jg6? Jenže tady zjistil, že na 7. - Kh8 by šlo 8. Sxe7 Dxe7 9. Jg5 s rozhodujícím útokem. 8. Jd5! To vypadá jen jako hrozba Jxc7, ale ... 8. - Sb6 9. Jf6!! Typická oběť figury. 9. - gxf6 10. Sxf6. Černý se vzdal. Proč tak brzy? Maestro, t. č. mistr světa, totiž připravil dvě matové hrozby: první je Dh6 a Dg7 mat, druhá Jg5 a Dxh7 mat. A obě současně pokrýt nelze. [glos. SJ] Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Dodatečně připisujeme bod panu Maňákovi za správné řešení úlohy č. 6. # Už zas se střílí a hraje Po pauze, zaviněné koronavirovou krizí a následně vydanými opatřeními k zamezení šíření nového onemocnění covid-19, na nějaký čas utichlo i sportovní dění mezi plánovanými akcemi pro nevidomé a slabozraké sportovce. Nicméně situace se již koncem jara začala zlepšovat a pomalu se navracet do normálních kolejí. Proto se již na konci června mohli v Praze sejít střelci a střelkyně, aby absolvovali dvě kvalifikační soutěže – z března odložené Něžné tóny jarní střelby a letní Alpina Cup, tradičně pořádané střeleckým oddílem TJ Zora Praha. V sobotu 27. 6. 2020 proběhl v prostorách Hotelu TJ Chodov jubilejní 25. ročník Alpina Cupu – 6. ročník memoriálu Jana Síly, kvalifikační závod v simulované zvukové střelbě jak z pistole, tak také, jako druhý ročník kvalifikace na MČR, z pušky. Pětačtyřicet střelců z celé republiky absolvovalo ve dvou kolech střelbu z laserových pistolí a biatlonových pušek. A protože v březnu bylo nutno zrušit kvalifikační závod Něžné tóny jarní střelby, využili pořadatelé příležitost, a hned následující den, tedy 28. 6. uspořádali i 24. ročník tohoto závodu. Během prvního dne střeleckého supervíkendu se v pistoli podělili o medaile střelci Handicapu Zlín, Olomoucké Sigmy, Zory Praha a Startu Plzeň. Ve střelbě z biatlonových pušek to bylo obdobné s tím rozdílem, že mezi medailisty pronikli, na úkor Startu Plzeň, reprezentanti Tandemu Brno. Druhý závodní den se vyvíjel podobně, ale tentokrát laserovou puškou vystřílel zlatou medaili i střelec Jiskry Kyjov Pavel Gut. Současně ve dnech 26. – 29. 6. 2020 uspořádala TJ Zora Praha v Hotelu TJ Chodov také showdownový turnaj jednotlivců. Bohužel se, jen pár dní před konáním, odhlásili tradiční soupeři z Holandska. I tak nemálo sportovců zvládlo skloubit jak střelbu, tak showdown. Po celý víkend měli všichni zúčastnění možnost aktivně relaxovat u deskových a karetních her, které pro společné chvíle vidících a nevidících lidí připravují manželé Slaninovi ze Společenství duševních sportů Praha. Vladimír Krajíček # Handicapovaní sportovci hodnotili Ve středu 29. července 2020 konečně došlo k vyhlášení vítězů tradiční ankety mapující úspěchy českého sportu handicapovaných. Slavnostní galavečer proběhl v pražském TOP HOTELu v náhradním termínu (původní konání akce dne 10. března překazilo vyhlášení nouzového stavu v České republice). Z celkového triumfu se stejně jako v loňském roce radoval sportovní střelec Tomáš Pešek. Sportovec původem z Královéhradeckého kraje a člen České asociace tělesně handicapovaných sportovců vyhrál v roce 2019 světový šampionát v australském Sydney, a také se mu povedlo vystřílet jistotu startovního místa pro Českou republiku na Letních paralympijských hrách, které se – doufejme – na přelomu srpna a září 2021 uskuteční japonském Tokiu. Posledním sportovcem, jemuž se podařilo v anketě obhájit vítězství z předchozího ročníku, byl legendární cyklista Jiří Ježek, který triumfoval v rámci anket NHSR 2011 a 2012. Druhé místo v anketě obsadila lyžařka Tereza Kmochová, která ze Zimních deaflympijských her v Itálii v prosinci přivezla fantastickou sbírku pěti cenných kovů. Čtyři stříbrné medaile a jedno zlato – taková byla vizitka české jedničky v alpském lyžování mezi neslyšícími sportovci. Kmochové se podařilo ovládnout anketu Nejlepšího handicapovaného sportovce roku již dvakrát (ročníky 2013 a 2015). Třetí příčku si vysloužil snowboardista Tomáš Pazdera, který ve své disciplíně snowboardcross zůstává na světové scéně dlouhodobě neporažen. Svěřenec trenéra Marka Jelínka zažil povedené období, když kromě triumfu z deaflympijských her o několik týdnů později oslavil také rozšíření rodiny o prvního potomka. Až na 10. místě ankety NHSR 2019 najdeme zrakově postiženého sportovce – mladého alpského lyžaře Tadeáše Kříže, a jeho traséra Romana Nevrlého. V případě šesti Trenérských cen uspěl jako zástupce Českého svazu zrakově postižených sportovců slabozraký Pavel David z Tandemu Brno, vedoucí reprezentačního týmu showdownistů. V rámci výročí založení Českého paralympijského výboru udělila pak organizace ceny pro nejúspěšnějšího sportovce za jednotlivé svazy. Za uplynulých 25 let byla vybrána za ČSZPS sjezdová lyžařka Kateřina Šromová, rozená Teplá, medailistka z několika paralympiád a světových šampionátů. V kategorii Juniorka roku byla oceněna tělesně handicapovaná plavkyně Vendula Dušková; cena pro Juniora roku připadla neslyšícímu tenistovi Jaroslavu Šmédkovi. Mezi Objevy roku došlo k vyhlášení bronzového sjezdového lyžaře z deaflympijských her v Itálii Jiřího Hartiga a tenistky Kateřiny Blaščíkové (oba Český svaz neslyšících sportovců). Síň slávy byla letos rozšířena o úspěšného cyklistu Jiřího Boušku (Česká federace Spastic Handicap). Škoda, že starty a úspěchy nevidomých a slabozrakých sportovců v mezinárodních soutěžích jsou v posledních letech tak sporadické... Vladimír Krajíček # INZERCE Prodám čtecí zařízení pro nevidomé ClearReader Plus. Původní cena 78 100 Kč. Více informací zde – https://spektra.eu/cteci-zarizeni-clearreader-plus/ Nová cena dohodou. Možno čerpat příspěvek od ÚP. Tel.: 602 124 563 * * # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104, číslo 17, září 2020 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.