ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104 číslo 13 červenec 2020 OBSAH: ÚVODEM Úskalí cizích slov POZVÁNKY DUN v Olomouci a Zlata Zumrová Tyfloart letos opět ve Vsetíně PODĚLTE SE O NÁZOR Slepec, hluchý či vozíčkář? Nevhodné výrazy, píše zástupkyně ombudsmana ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně Výstava je v knihovně. V „patnáctce“… LIDÉ KOLEM NÁS Marija Zulic: Jóga je mou životní láskou ZORA RADÍ A INFORMUJE Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 7/2020 Tyflokabinet pro klienty bezplatně BUDE VÁS ZAJÍMAT Autodromem se řítil nevidomý pilot! Slepý bandita vystřihl rekord ZDRAVÍ Vzdejte se těchto čtyř věcí a váš život bude pohodovější a kvalitnější SPORT Černobílé problémy INZERCE # ÚVODEM: Úskalí cizích slov Opět jsem se nechal přesvědčit, abych vystoupil s nepřipravenou řečí, a opět jsem se potkal se svou nedokonalostí. Navíc ve městě, kde jsem již jednou měl kvůli stejnému tak trochu i problém. Jednalo se v obou případech o cizí slova a v obou případech také o přílišné sebevědomí. Moje, pochopitelně. O akci ve Zlíně, kde jsem se dopustil (snad ne všemi povšimnuté) pitomosti, píšeme na jiném místě. Měl jsem při té příležitosti říci pár slov o svém dlouholetém příteli Václavu Fantovi. V zajetí svojí ješitnosti jsem zkoušel být vtipný na úkor slova festival, a co myslíte? No samozřejmě. Jistě, je to slovo z latiny, ale prý ze slova festive, což znamená událost (shodného významu je také slovo feast). Tvrdí to alespoň Wikipedie. Podle druhé její verze slovo festival pochází ze středověké angličtiny a francouzštiny se základem ve starém latinském slově festivus, znamenající slavit nebo oslavu. No, a já si vzal pro vysvětlení latinské úsloví festina lente, což znamená Spěchej pomalu; slovo spěchej se pak k festivalu podle mě váže tak, že… zamotal jsem se do toho jen což. Prostě blamáž! Naštěstí se toho snad moc lidí nevšimlo a kdo si všimnul, nechal si to pro sebe, asi aby starému pánovi nekazil radost. Díky. Když jsem ve Zlíně před více než dvěma dekádami jistý čas působil jako odborný asistent na jisté vysoké škole, přednášel jsem filosofii a také dějiny filosofie. Sám ze sebe jsem měl radost, studenti hltali každé moje slovo s očima zavěšenýma na mých ústech… - jak jsem se za pár dní dozvěděl, bylo to proto, že se někteří vůbec nechytali. Pan děkan, jehož dcera v tom ročníku také byla a na přednášky poctivě chodila, mě zastavil na chodbě a prosil mě, abych namísto alespoň některých cizích slov zkusil používat české ekvivalenty. Tehdy jsem to bral jako nemístné zasahování do svých akademických práv, přece vysokoškolák musí být vybavený tak, aby přinejmenším rozuměl, co se vykládá! Nemluvě o tom, že na daný předmět byla i tehdy literatury spousta. Ale postupně jsme si začali rozumět a podezírám sám sebe, že jsem si jeho slova vzal k srdci, i když jsem si to odmítal – opět z ješitnosti – připustit. A zanedlouho jsem se setkal i s poučkou z jiného oboru, která říká, že nepochopí-li posluchač mluvčího, je to vždycky chyba mluvčího a nikdy posluchače. Prostě – musíte vědět, ke komu hovoříte. Mimochodem – tehdy jsem také pochopil, proč většina amerických, britských, ale i dalších naučných dokumentů vysílaných v televizích, třeba těch z války, ke mně mluví jako k debilovi a ještě většinu tvrzení několikrát opakuje. Beru si za svědky vás, naše čtenáře, že zlozvyku nadužívání cizích slov jsem se zbavil. Nebo je alespoň omezil – nebo ne? Jen tak mezi námi: víte, které cizí výrazy jsou na ABZ.cz, což je slovník cizích slov, mezi dvaceti nejvyhledávanějšími? Jsou to 1. sofistikovaný, 2. ad hoc, 3. sarkazmus, 4. anotace, 5. demagogie, 6. xenofobie, 7. žoviální, 8. logistika, 9. extravertní (podle mě to má být extrovertní, ale podle ABZ je obojí možné), 10. paranoia, 11. melancholik, 12. potenciální (když někdo napíše nebo v řeči použije potencionální, vraždil bych, to mi věřte!), 13. apriori (také a priori), 14. asketický, 15. patetický, 16. cholerik, 17. postulát, 18. vágní, 19. stigma, 20. metrosexuál. To je sbírka, co? Ale schválně si zkuste vybavit některá slova cizího původu a pak si najděte jejich význam. Možná uvidíte, že celý život žijete v bludu a jen slušnost okolí vás zatím nevystavila trapným pocitům blamáže. Na těch přednáškách jsem sice používal opravdu jen taková slova, co by měl student znát, aby zkouškou z filosofie alespoň prolezl, ale i tak se chybička někdy vloudí. Třeba festival. Příjemné chvíle s červencovou Zorou za celou redakci přeje Václav Senjuk # POZVÁNKY: DUN v Olomouci a Zlata Zumrová Již 26. ročník festivalu Dny umění nevidomých na Moravě představuje v Olomouci malířku Zlatu Zumrovou. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaný spolek, Oblastní odbočka Olomouc, srdečně zve na výstavu této slabozraké malířky do Knihovny města Olomouce, pobočka Brněnská. Výstava proběhne od 2. července do 31. srpna 2020, neformální setkání s autorkou bude 9. července od 14 hodin. Vstupné zdarma. Zlata Zumrová (*1951) pochází z Brna, dětství strávila na Vysočině, již od útlého věku se věnuje výtvarné tvorbě. Jejími učiteli byli akademický malíř Robert Hliněnský, Petr Skácel a profesor Jiří Šindler. V průběhu své tvůrčí činnosti se malířka postupně věnovala figurální i abstraktní malbě, používala techniky jako olej, tempera, pastel, tuš nebo fix. 70. léta představují ikony, abstraktní malbu (do modra laděné obrazy s tematikou vesmíru), později divoké obrázky malované barevnými fixy (charakteristickým motivem jsou bílé letící ženské postavy). V 80. letech obrátila autorka svou pozornost k naivnímu umění (malby temperou). Od 90. let se věnuje osobité tvorbě janter a mandal. Autorčina zraková vada „putující pigmentóza“ se od dětství zhoršovala, nyní má pouze koncentrické vidění. Kvůli těmto problémům se od mládí věnuje józe, kterou již téměř 20 let jako instruktorka předává zrakově postiženým v Brně, kde také žije. Několik slov o DUN SONS ČR, z. s. pořádá každoročně Dny umění nevidomých na Moravě – festival zrakově postižených umělců a souborů, jejichž jsou nevidomí a slabozrací rozhodujícími činiteli. Koná se každoročně již od roku 1995 v období jara a léta ve vybraných městech především střední, severní a východní Moravy. Cílem festivalu je představit nejširší veřejnosti nadané zrakově postižené umělce a přesvědčit ji tak o tom, že nevidomý člověk má pouze ztížené zrakové možnosti, ale jinak je zcela schopen být nedílnou součástí společnosti. KK # Tyfloart letos opět ve Vsetíně Není třeba představovat, Festival zájmové umělecké činnosti osob se zrakovým postižením Tyfloart proběhne letos již po osmadvacáté. Opět ho pořádá Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaný spolek, a to ve dnech 17. – 20. 9. 2020. Festival zájmové umělecké tvorby amatérských zrakově postižených umělců Tyfloart 2020 se uskuteční již potřetí na Moravě, ve městě Vsetín, zasazeném v malebném kraji Valašském. Uvítáme nevidomé a slabozraké hudebníky, divadelníky, výtvarníky, rukodělce, recitátory a autory povídek či zvukových nahrávek z celé republiky, kteří v rámci čtyř dnů festivalu představí své dovednosti. Pro letošní rok jsme pro vás připravili několik zajímavých novinek. Představíme novou stolní hru nejen pro nevidomé s názvem Labyront. Tato hra se v současnosti stává i výukovou pomůckou a slouží jak mladým, tak letitým. Další novinkou je zařazení nové disciplíny, kterou je přehlídka zvukových nahrávek pořízených účastníky festivalu. Účastníci festivalu mohou nahrávku pořídit při jakékoliv příležitosti, např. v přírodě nebo během prohlídky různých objektů a na festivalu ji pak mohou prezentovat doplněnou o vlastní komentář. Tato disciplína nás může pobavit nebo i poučit. Třetí novinkou je výstava haptických obrazů z hovězí kůže v dubových rámech. Tyto obrazy zpracovala umělecká skupina AaGROUP ze Vsetína pro osoby s těžkým zrakovým postižením. Obrazy vyjadřují různé motivy a jsou velmi příjemné na dotek. Autoři obrazů nás provedou jejich tvorbou, ke které používají prastarou technologii zpracování kůže používanou vazači knih již před několika staletími. Festivalu se mohou zúčastnit také diváci, kteří mají zájem dozvědět se zajímavé informace o životě osob se zrakovým postižením. Pozvánku a přihlášku na letošní ročník festivalu naleznou zájemci na adrese https://www.sons.cz/tyfloart, případně na oblastních odbočkách SONS ČR. Na setkání s účastníky festivalu se těší Dagmar Filgasová # PODĚLTE SE O NÁZOR Slepec, hluchý či vozíčkář? Nevhodné výrazy, píše zástupkyně ombudsmana Rámeček: Následující text jsme převzali z iDnes, ale podobné úvahy a diskuse zaznívají již nějakou dobu z více stran. Osobně si myslím, že jsou i ve světě lidí postižených, i uvnitř komunity zrakově postižených podstatně důležitější otázky k řešení, a to i ve vztahu k nepostižené majoritě, ale mohu se mýlit – veřejné mínění konec konců určuje profilová i tabuizovaná témata, a to nezřídka bez ohledu na logiku. Můžete se vy, naši čtenáři, s námi podělit o svůj názor na takto, dle mého soudu zbytečně, vyostřené terminologické konflikty? Václav Senjuk, šéfredaktor Vozíčkář, invalida, slepec, hluchoněmý a další. Dosud běžně užívané výrazy označila v nové příručce zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková za nevhodné. Slova chce nahradit výrazy, které budou „více respektující“. Seznam doporučovaných pojmenování má podle ní primárně sloužit médiím, ideálně by se však měla vžít i pro širokou veřejnost. Manuál zástupkyně ombudsmana na prvním místě nedoporučuje užívání všech jednoslovných výrazů například slova neslyšící nebo vozíčkář. Nově by měli lidé používat „člověk se sluchovým postižením“ nebo „člověk pohybující se na vozíku“. Jako vyloženě urážlivé jsou pro lidi s postižením uvedeny označení hluchý, slepý nebo mentálně retardovaný. Na manuál upozornil jako první server Echo24. Důraz má být nově kladen na slovo člověk nebo lidé. „Důležité je vidět na prvním místě člověka a teprve pak jeho postižení,“ uvedla Šimůnková. I proto se má slovní spojení „postižený člověk“ změnit na „člověk s postižením“, přitom by se lidé měli vyvarovat přidávání slova „zdravotní“ (postižení). Jako dramatické vyjadřování jsou označena zažitá slovní spojení „trpí postižením“ nebo „je upoután na vozík“. Taková slova podle příručky uměle vyobrazují lidi s postižením jako oběti, které je třeba litovat, nebo naopak jako hrdiny, že s nějakým postižením dokážou žít. Do kategorie „nevhodné“ jsou zařazeny také výrazy slepecká hůl nebo pes, která jsou nahrazeny pojmy „bílá hůl“ a „vodicí pes“. Přestat používat by se měly i některé zastaralé výrazy jako je znaková řeč nebo čtení ze rtů – ty mají být nahrazeny pojmy „znakový jazyk“ a „odezírání“. „Média výrazně ovlivňují postoje a chování lidí; věřím, že pokud si nejen novináři osvojí námi navrhovaný způsob prezentace lidí s postižením, přirozeně tím ovlivní i pohled celé veřejnosti na lidi s postižením,“ vysvětluje Šimůnková důvod vydání manuálu. Ten vznikl ve spolupráci se speciálními pedagogy, lingvisty, neziskovými organizacemi, novináři a také s lidmi s postižením. Podle Šimůnkové není třeba se bát komunikace s člověkem s mentálním postižením nebo s poruchou autistického spektra. „Stačí pouze dodržovat určitá pravidla a řídit se radami z našeho manuálu, přizpůsobit tempo i slovník, snažit se o maximální srozumitelnost,“ dodává zástupkyně ombudsmana. O volbu výrazů projevila starost i OSN Starost o to, jaká slova lidé používají, nedávno projevila také Organizace spojených národů. Zveřejnila výběr anglických výrazů, které by podle ní měli lidé nahradit genderově neutrálnějšími slovy. Zmínila hned několik označení profesí s rozšířenou příponou -man, například policistu – policeman – navrhuje ze slovníku vyřadit ve prospěch korektnějšího police officer. Vadí však i slova přítel a přítelkyně, nahradit je má bezpohlavní partner, skončit mají i časy manželů a manželek – vystřídá je korektní choť. was Zdroj: idnes.cz # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně V posledních několika měsících poklesla aktivita ve většině součástí SONS, konec konců důvody jsou všeobecně známé a tento pokles nebyl rozhodně dobrovolný. Nicméně již pár týdnů se tu rychleji, jinde o něco pomaleji, všude však rozhodně život opět dostává do svých standardních kolejí. Což je dobře. Na naší výpravě do rubriky Aktualit v Oblastních odbočkách SONS jsme vybrali jen pár příkladů znovu se rozbíhajících aktivit. Také chceme připomenout, že na stejných webových stránkách lze najít spoustu inspirace… OO Kyjov: Fit club je jednou z našich pravidelných aktivit, nehodlali jsme tedy zahálet ani v době, kdy jsme kvůli koronaviru museli zůstat doma a nemohli se setkávat. Opět jsme ocenili, že víc jak polovina našich členů má mailovou poštu a do ní pravidelně dostávali cvičební sestavy, které jsme amatérsky natáčeli, střihali, formátovali a distribuovali. Nejdříve jsme natočili komentovanou sestavu Pozdrav Slunci, kterou jsme se na posledním setkání Fit clubu učili, a pak následovala sada základních cviků na zahřátí, protažení těla, i za pomocí sportovního nářadí či plyšáků - to když jsme si na pomoc přizvali děti. Sestavu Pozdrav Slunci si můžete každé ráno zacvičit – doporučuje se alespoň 6x opakovat. Tak mnoho zdaru! Trénink paměti u nás na odbočce provozujeme snad více jak deset let. Za tu dobu se prostřídali lektoři a také někteří trénující. Ale pointa zůstává stejná – vše je přizpůsobeno zrakově postiženým lidem, celý trénink probíhá mluveným slovem. A když jsme zůstali doma, odříznutí od pravidelných aktivit, není divu, že jsme hledali další možnost navázání spojení s našimi členy a hlavně, smysluplně jim vyplnit dlouhé volné chvíle, Nejdříve jsme prostřednictvím mailu posílali hlášky ze známých filmů a hned na to se zrodila další pravidelná aktivita – mailový trénink paměti, jehož zadání dostal každý majitel emailové schránky každý den včetně svátků či víkendů. Vždy obden pak s novým zadáním přišlo i řešení z kola předminulého. Dnes už můžu prozradit, že tyto úkoly budeme rozesílat každý den až do plné obnovy našich klubových aktivit, celkem to bude 77 kol, kdy v každém kole jsou dva úkoly. Jednoduchým matematickým výpočtem zjistíme, že za dobu pandemie rozešleme 154 úkolů. Těm, kteří budou v závěru ocenění, to bude právem náležet, protože ne vždy byly úkoly jednoduché. Ostatně – můžete mrknout a potrénovat. (viz stránka OO Kyjov na webu SONS). OO Česká Třebová: Turistické šlápoty Doba je nelehká pro pořádání aktivit, mnozí se ptají, sejdeme se vůbec do prázdnin? Já pevně věřím, že se nám to povede. Vždyť turisté se již vydávají na svoje vycházky, klub konverzace německého jazyka měl první setkání (má pouze pět členů) za dodržení všech nařízení. Vycházky turistů – květnové pátky Sraz za pošmourného počasí v parku Javorka. Vyrážíme po silnici směr Kozlov, ale v první zatáčce odbočujeme na polní cestu, která nás dovede až k rozcestí, kde odbočíme a stoupáme až do lesa. Našim prvním cílem je Semanínská kaplička, která leží u silnice ze Semanína ke Kozlovské hájence. U kapličky máme přestávku na občerstvení. Odpočinkové místo je provoněno pokáceným dřevem. My, pokračujeme lesní cestou, která klesá až k našemu druhému cíli – chatě kamaráda a kolegy. Trochu nám sice zapršelo, ale to jenom proto, aby Žofie dodržela pranostiku. (15. 5. – 8 k Týden poté jsme šlapali po blízkém okolí města. Prošli jsme podél Křivolického potoka až k lesní cestě, která vede od hájenky U Kohouta, my jsme se vydali směr Hory. V některých místech jsme využili i lyžařských cest, které v zimě (když je sníh) slouží pouze lyžařům. Tato síť cest je součástí lyžařského areálu Hory. Občerstvení v restauraci Na Horách, pak už jen čekala cesta z kopce do Třebové. Výlet se vydařil, počasí nám přálo. (22. 5. – 6 km) Další pátek odjezd osobním vlakem do Brandýsa nad Orlicí. Brandýs je malé městečko známé především Rehabilitačním střediskem a pobytem J. A. Komenského. Nás tentokráte lákala procházka Čertovou roklí a čertova lávka, obojí se nachází v NS Oucmanice. Po mostě přes Tichou Orlici, a začínáme stoupat lesem po značené TZ. Cestou musíme být opatrní, protože v některých místech byla cesta doslova rozbahněná. Okolí je porostlé vysokými stromy, které mnoho světla dolů nepustí. Po vystoupání z rokle na kraj lesa, nad obec Oucmanice, se nám otevřel nádherný výhled do kraje směrem na Vysoké Mýto. Pokračujeme po TZ k cíli putování do Chocně. Odtud zpět s tím, že výlet se opět vydařil. (22. 5. – 10 km) Zdroj: web SONS # Výstava je v knihovně. V „patnáctce“… Prší. Prší už od rána, jako kdyby někde na kopcích v okolí Zlína právě nějaký místní Noe dokončoval Archu a příštích čtyřicet dní mělo stále pršet. Přecházíme mezi budovami někdejšího Baťova obuvnického impéria, osvíceně rekonstruovaného do podoby vhodné pro dobu současnou. Jen na tu plochu měl někdo vymyslet raději trávník než hladký beton. Vestibul Krajské knihovny Františka Bartoše, která dostala právě budovu číslo 15, hned vedle ve čtrnáctce je Institut Tomáše Bati a v sousední řadě objektů sídlí část Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně – prostě Baťa kam se vrtnete. Chtěl jsem napsat kam se podíváte, ale když je tahle akce součástí kulturních aktivit nevidomých? Festival Dny umění nevidomých na Moravě asi právě tady a teď vstoupil do svého 26. ročníku. Chvilku jsme se domlouvali s hlavní koordinátorkou projektu Ing. Dagmar Filgasovou, jak to vlastně je, když už vloni byl jeho součástí i koncert v Praze, ale prý to není proto, že Praha je největší moravské město. To zatím jen několik málo aktivit jako drobná erupce třeba v podobě onoho koncertu v kostele svatých Šimona a Judy vyšlehlo z korony (míněno jako paralela se sluneční, nikoli virovou koronou) mimo moravské regiony. Ale uvažuje se o postupném rozšíření této nepochybně oblíbené kulturní události časem i do Čech. Jen jsem se zapomněl zeptat co na to Slezsko, tak snad příště. Podle zásad dobré novinařiny jsem měl o skutečném předmětu této reportáže napsat nejpozději ve druhé třetí větě, ale snad mi bude odpuštěno, když mu věnuji až třetí odstavec. Nechtěl jsem až tak protežovat Václava Fantu, když se stejně ví, že jsme léta přátelé. Ale ano, ve Zlíně byla onoho deštivého 10. června zahájena slavnostní vernisáží výstava jeho fotografií Praha z ptačí perspektivy. Dny umění nevidomých na Moravě jsou festivalem uměleckých aktivit nevidomých, které stojí za to i vidět, ale většinou hlavně slyšet, i pro ty „koukavé“. Spíše slyšet pak proto, že v oboru hudby a zpěvu není o přínosu nevidomých umělců, a to nejen interpretů, nejmenší pochyby. Jisté rozpaky u neznalých vzbuzuje ale již přinejmenším část výtvarných aktivit, i oni ovšem připouštějí, že malovat a kreslit i bez zraku do jisté míry lze. U fotografie však existuje jasná dělicí linie: s fotografií si na zobrazovanou skutečnost prostě sáhnout nelze. A samotný autor zmíněné výstavy fotografií k tomu – jako vystudovaný fotograf až do svých padesáti let vidoucí a ve svém oboru uznávaný umělec – dává svůj jasný názor. Nevidomý fotografii jako umělecký žánr tvořit nemůže, už jen z podstaty umění fotografie. Nicméně právě takoví, jako on, co přišli o zrak až v průběhu života, do širokého proudu umění nevidomých a slabozrakých patří. O tom má Dagmar Filgasová jasno a její plány do budoucna jsou v tomto ohledu jasné: „budu se snažit rozšiřovat náš festival nejen co do geografického pokrytí republiky dalšími místy, ale i co do počtu aktivních účastníků i rozmanitosti uměleckých oborů,“ říká aktuální kandidátka na vedoucí funkci v SONS, ale také ta, co si ztrátou zraku v dospělosti sama prošla a nedala se jí zlomit. Stejně jako Václav Fanta. O jeho fotografiích, které pořídil shodou šťastných okolností ještě jako vidoucí, ale již na prahu slepoty, hned na počátku devadesátých let, jsme již psali. Tahle výstava má také svůj osud a tato její podoba je již druhou sadou – první nějak „zmizela“ ve víru změn a na jejím vzkříšení má zásluhu kromě autora hlavně odbočka SONS v Jeseníku. Zahajovali ji tam téměř na den před jedenácti měsíci. Ale nemyslete si, že tím to bylo pro Zlín jednodušší. Už jen proto, že vloni ještě nebylo ani potuchy o nějakém koronaviru. Zábavné je, že i tady ve Zlíně se při instalaci rozbila jedna ze skleněných tabulí – a nejspíš i tady střepy znamenaly štěstí. Rozhodně instalace ve vstupní hale pod knihovnou, hned naproti recepci a v intimní blízkosti příjemného souostroví kavárenských stolků a barového pultu, je zajímavá a upoutá na první pohled. Minout ji na cestě do knihovny prostě nelze. A tak je na místě poděkovat jak městu Zlín jako podporovateli místní odbočky SONS, Zlínskému kraji jako zřizovateli knihovny, tak i samotné knihovně, ale i krajským činitelům kultury, což se ostatně stalo hned v úvodu vernisáže, třeba i z úst prezidenta SONS Václava Poláška. Na co se ale úplně zapomnělo – a musím s hanbou připojit i „mea culpa“, protože i já jsem pronesl pár slov při představování autora –, to je poděkování zlínské odbočce SONS… Ale houby, copak to byla odbočka, která to celé dohadovala, dojela si pro fotografie i pro klip rámy do Prahy, instalovala výstavu rukama a organizovala celou slávu? Samozřejmě že ne, a tak s omluvou, že tohle „Díky“ nezaznělo již tu středu odpoledne na místě samém, děkuji touto cestou Pavle Andrýskové, vedoucí pracoviště, Evě Benešové, která má tamtéž na starosti sociálně právní poradnu, a také Martě Zemanové, předsedkyni oblastní odbočky Zlín. Navíc – nachystaly na nás přímo tsunami péče. Přijeli jsme totiž s Václavem Fantou již v úterý v podvečer, a od té chvíle jsme se jen chabě bránili atakům pohoštění jídlem, pitím, ale i nehrané radosti ze setkání. Ve středu dopoledne došlo i na QARDO – Marta Zemanová je mnohonásobnou účastnicí turnajů a i několikanásobnou laureátkou pobytů „na bedně“. Takže, dámy, díky za péči a hlavně za to, jakou atmosférou jste vybavily otevření výstavy za účasti autora i kolik práce při její instalaci jste odvedly. Vernisáž jsme tomu říkali spíše ze setrvačnosti, což pro ty vidoucí budou ilustrovat snímky; ještě jsem neviděl, a snad už ani neuvidím vernisáž s rouškami na velké části tváří. Naštěstí úsměvy na tvářích dvou, vlastně tří hlavních protagonistek (sem autora nepočítám – pochopte, je to jen chlap!) jsme směli zahlédnout i bez roušek. Nezbývá než popřát jim i výstavě, aby podobných úsměvů u návštěvníků tahle expozice vyvolala co nejvíce. A ještě jednou poděkovat Krajské knihovně Františka Bartoše; její projektová manažerka Gabriela Winklerová byla tím spojovníkem za „hostitele“ a také pilnou fotodokumentátorkou. Václav Senjuk # LIDÉ KOLEM NÁS Marija Zulic: Jóga je mou životní láskou Marija Zulic absolvovala Mezinárodní akademii pro vzdělávání instruktorů jógy Evropské jóga federace v srbském Bělehradě. Je členkou České a Evropské federace jógy. Profesí je speciální pedagog – somatoped a střední fyzioterapeut s doktorátem na Univerzitě Karlově v tomtéž oboru. Již mnoho let je lektorkou jógy pro děti a dospělé. Věří, že správně aplikovaný a dávkovaný pohyb může člověku pomoci v mnoha aspektech života. Přes 25 let se zabývala tancem, z toho 8 let profesionálně v divadle v Bělehradě. Ráda cestuje, jezdí na kole, běhá, tančí, zpívá, užívá si slunce, moře a hor a miluje zvířata. Jste cizinka, prozradíte, odkud pocházíte a jak jste se dostala do České republiky? Narodila jsem se v Bělehradě, v Srbsku, kde jsem žila do roku 2014. Tam jsem dokončila studia a pracovala ve škole pro děti se zdravotním postižením. Věnovala jsem se především dětem s tělesným postižením. Do Prahy jsem přijela v roce 2014 na doktorské studium, které jsem dokončila v roce 2018. Zde jsem poté začala i pracovat. V současnosti jsem zaměstnaná na Pedagogické fakultě UK jako odborný asistent na katedře pro speciální pedagogiku. Pracuji také v soukromé škole da Vinci jako speciální pedagog v poradenském pracovišti. Kam až sahají kořeny jógy? Jóga je disciplína samorozvoje, vznikla v Indii před mnoha tisíci lety. Slovo „jóga“ znamená: sjednotit se nebo sloučit, v přeneseném smyslu – spojení ducha i těla. Dnes existuje mnoho typů jógy, ale nejčastěji se praktikuje Hathajóga. Zahrnuje kombinaci různých pozic a pohybů těla (ásany), dýchacích technik a technik koncentrace, relaxace a meditace. Základním principem jógy je „dělat vše v mezích vašeho pohodlí a příjemnosti“, takže žádná pozice by neměla být nepohodlná, nebo dokonce škodlivá. To znamená, že se v hodinách jógy učíme rozpoznávat, kde jsou hranice naší příjemné polohy a pohybu. Uvědomujeme si, že je tělo přizpůsobivé a že pravidelným cvičením časem prohlubujeme své možnosti, které se později přenášejí na jiné aspekty života. Nejvýznamnější přínosy cvičení jógy byly pozorovány v následujících oblastech: - zlepšení činnosti kardiovaskulárního systému, lepší výživa tkání, odplavování toxinů z těla; - harmonizace endokrinního systému; - stimulace zažívacího a dýchacího systému, jakož i lepší fungování vylučovacích orgánů; - dosažení lepší flexibility pohybového systému, snížení bolesti zad; - zlepšení pozornosti, učení, tvořivosti, představivosti; - lepší a kvalitnější spánek; - snížení úzkosti, více radosti, celkové zlepšení nálady; - zvýšení sebevědomí, otevřenosti vůči ostatním lidem. Cvičení jógy rozvíjí stabilitu mysli, osvobozuje vlastní potenciál, takže je člověk schopen vyzařovat jistotu, důvěru a inspirovat ostatní svou řečí, chováním a činy. Co vás přivedlo k józe a od kdy se jí věnujete? Jóga mě poprvé zaujala v roce 2009, když jsem si při práci s dětmi s poruchou pozornosti uvědomila, že určité pozice těla pomáhají těmto dětem, aby se zklidnily. Začala jsem se více zajímat o jógu, a tak jsem na internetu našla Akademii pro vzdělávání instruktorů jógy. Zapsala jsem se do Akademie v r. 2010 a tak se zrodila nová láska, která trvá až dodnes. Studium jógy jsem ukončila v roce 2012 a od té doby pracuji jako instruktorka jógy. Pracovala jsem s různými populacemi: s malými dětmi ve věku 2-5 let, s dětmi ve věku 5-9 let, s teenagery, se zaměstnanci v korporacích, s těhotnými ženami, se sportovci, se staršími lidmi, s lidmi s tělesným, smyslovým či mentálním postižením atd. Jóga je vlastně adaptivní činnost, kterou může praktikovat doslova kdokoliv a tímto způsobem zušlechtit a posunout svůj život na vyšší úroveň. Pro mě je adaptace jógy velkou výzvou. Myslím, že neexistuje žádná individuální překážka pro praktikování jógy. Jóga povzbuzuje lidi a otevírá jim nové perspektivy, ve smyslu objevování nových příležitostí a nových činností, ve kterých se mohou rozvíjet. Jak jste se dostala k práci s lidmi se zrakovým postižením? Již v Srbsku jsem se několik měsíců věnovala lidem se zrakovým postižením, cvičili jsme jógu a byla to skvělá zkušenost. Tady v Praze už několik let cvičím individuálně s jednou úžasnou nevidomou slečnou. Náš trénink je zaměřen především na posílení svalů, stimulaci správného držení těla a určitých svalových skupin, které nepoužívá každý den. Do těchto cvičení zahrnujeme také prvky jógy a máme viditelné pokroky při každém tréninku. Tak jsem dostala nápad, že by možná i skupina zrakově postižených ráda cvičila jógu. Na doporučení jsem se dostala k SONSu. Od ledna 2020 vedu lekce jógy v Praze, v Krakovské ulici, k velké, doufám oboustranné, spokojenosti. Jak odlišné je cvičit s vidícími lidmi a s lidmi se zrakovým handicapem? Nevidomí, nebo špatně vidící nejsou schopni napodobit cvik, který právě provádíte. Řídí se pouze vaším hlasem. Jak těžké je popsat pohyb, který mají udělat? Rozdíl je v tom, že na začátku a při každé nové pozici, kterou jsme dosud ještě nedělali, musím vysvětlit každou ásanu velmi podrobně, i do nejmenších detailů. Například, když řeknu: spojíme dlaně před hrudníkem, každý to udělá jinak, dle toho, jak si představuje, že to má udělat. Ale pokud řeknu: spojíme dlaně před hrudníkem, lokty jsou pokrčené a směřují do stran, prsty jsou natažené a směřují nahoru ke stropu a navzájem se dotýkají, tak všichni vědí, jak mají postavit ruce. Po několika hodinách jógy pak stačí říct: spojíme ruce před hrudníkem a cvičenci si obvykle zapamatují pozice. Existují také některé ásany, které můžeme spojit s životní zkušeností osob se zrakovým postižením. Například, když řeknu: ruce dáme do pozice svícnu, všichni vědí, že mají upažit a pokrčit lokty, aby předloktí svírala úhel 90 stupňů se stropem. Rozdíl je také v tom, že kolem nich často běhám a upravuji jejich pozice individuálně, Někdy totiž dobře nerozumí, co říkám. Jsem koneckonců cizinka, a ne každý rozumí mojí balkánské češtině . Právě proto se v průběhu hodiny občas zasmějeme. Společně se navzájem přizpůsobujeme a doplňujeme a pokaždé se naučíme něco nového. Skupina v SONSu, se kterou v současné době cvičíme jógu, je milá a velmi inspirativní. To, čeho, jsem si všimla při práci s lidmi se zrakovým postižením, je jejich výrazně lepší pozornost ve srovnání s lidmi bez zrakového postižení. Naše hodina jógy trvá 90 minut a oni jsou zapojeni s plnou pozorností od začátku až do konce hodiny. Do naší skupiny patří i vodicí psi, kteří poslušně sedí vedle svých majitelů, ale i oni se s námi občas protáhnou. Opravdu si velice užívám každé jóga setkání v SONSu. Existují nějaké kontraindikace jógy? Kdo by cvičit rozhodně neměl? Jak jsem již řekla, pro praktikování jógy nejsou žádné kontraindikace. Kdokoliv může praktikovat dechová cvičení, cvičení koncentrace a meditace. Co se týče pohybové části jógy, tady už existuje několik kontraindikací. Konkrétně u zrakově postižených je hlavní kontraindikací glaukom a vůbec zvýšený nitrooční tlak. Existují jednotlivé pozice, které se nedoporučují těhotným ženám, lidem s poraněním míchy atd. Proto je velmi důležité, aby každý účastník před začátkem cvičení jógy informoval instruktora o svých specifických potřebách. A především je důležité, aby byl váš ošetřující lékař informován o vašich jógových aktivitách a aby s tím souhlasil. Pokud se rozhodnete věnovat józe, raději se zeptejte svého ošetřujícího lékaře, jestli je jóga vhodná právě pro vás. Děkuji za rozhovor, Ilona Ozimková # ZORA RADÍ A INFORMUJE: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 07/2020 První ze série letních článků zaměříme na: - úmrtí v souvislosti s příspěvkem na zvláštní pomůcku a - žádost o kratší pracovní dobu v některých případech Příspěvek na zvláštní pomůcku a úmrtí Mezi právní události, s nimiž se lidé občas potřebují vypořádat, patří smrt blízké osoby, a tak i na naši poradnu se obracejí klienti s dotazy, které s touto smutnou, ale bohužel s koncem bytí vezdejšího nevyhnutelnou událostí souvisejí. Nejčastějším dotazem bývá, jak naložit s pomůckou, na kterou získal těžce zrakově postižený člověk příspěvek, když pomůcku nestihl užívat po dobu zákonem požadovaných 60 kalendářních měsíců. Nejprve je nutné říci, že pomůcka je bez ohledu na to, zda byla či nebyla pořízena s pomocí příspěvku na zvláštní pomůcku, od jejího zakoupení vlastnictvím toho, kdo si ji zakoupil, tedy v řešeném případě byla ve vlastnictví zemřelé osoby. Úřadem práce poskytnutý příspěvek nedává státu žádný nárok, aby k pomůcce uplatňoval jakákoliv vlastnická práva. A jako vše, co bylo ve vlastnictví zemřelého (zůstavitele), stává se i zakoupená pomůcka po smrti jejího vlastníka předmětem dědického řízení. Na úvahy o tom, co dále s pomůckou učinit, je tedy vhodné počkat až na výsledek tohoto řízení (obvykle tedy několik měsíců). Teprve poté, co dědické řízení proběhne, eventuálně bude zastaveno z důvodu, že zde není žádný majetek nebo pouze majetek nepatrné hodnoty, bude jasné, kdo pomůcku zdědil a kdo s ní může nakládat. Ještě předtím je však vhodné úmrtí nahlásit Úřadu práce, který příspěvek na zvláštní pomůcku poskytl, a to bez obav, že by bylo nutné příspěvek nebo jeho poměrnou část vracet. V zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (z. č. 329/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je v ustanovení § 12, které upravuje povinnost vrátit příspěvek, v odstavci 2 písm. c) uvedeno, že: „Osoba uvedená v odstavci 1 není povinna vyplacený příspěvek na zvláštní pomůcku nebo jeho poměrnou část vrátit, jestliže c) osoba zemřela.“ Po skončení dědického řízení je již tedy jasné, kdo pomůcku zdědil a kdo s ní může dále nakládat jako vlastník, tedy dle své vůle ji darovat, pronajmout, prodat atd. Je vhodné, pokud je pomůcka ještě funkční, se poohlédnout buď po fyzické osobě s obdobným zrakovým postižením, popř. po organizaci, která je s podobně postiženými osobami ve styku, v případě naší komunity tedy oblastní odbočky SONS či dceřiné společnosti (Tyflocentra, krajské středisko Tyfloservisu) apod. Jsem přesvědčen, že tímto postupem se vždy podaří najít rozumné řešení a pomůcka může ještě někomu dobře posloužit. Úmrtí žadatele během řízení Setkáváme se také s dotazy, jak postupovat v případě, že žadatel o příspěvek na zvláštní pomůcku zemře během řízení o žádosti, popř. poté, co již bylo vydáno rozhodnutí, ale příspěvek dosud nebyl vyplacen. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením v ustanovení § 17 upravuje odlišně od pravidel dědického řízení přechod nároku na dávku v případě, že osoba během řízení zemře. Pro příspěvek na zvláštní pomůcku je rozhodující nikoliv okamžik podání žádosti nebo dokonce okamžik vyplacení příspěvku, nýbrž okamžik, kdy byla pomůcka skutečně zakoupena. Pokud tedy události proběhnou tak, že si žadatel pomůcku zakoupí, podá žádost o příspěvek a před vydáním rozhodnutí zemře, řízení po úmrtí žadatele se dokončí a v případě vyhovění žádosti Úřad práce příspěvek vyplatí. Na místo oprávněné osoby postupně nastoupí manžel, děti či rodiče oprávněné osoby. Pokud však žadatel zemře předtím, než si pomůcku pořídí, i kdyby již měl k dispozici pravomocné rozhodnutí i vyplacenou částku příspěvku, měl by být příspěvek vrácen. Nárok na kratší úvazek Dotaz: „Pracuji na celý úvazek a zároveň se starám o osobu, která pobírá příspěvek na péči ve třetím stupni. Jak jdou léta, jsem čím dál unavenější, nezvládám již práci na celý úvazek skloubit s řádnou péčí. Rád bych požádal o zkrácení pracovního úvazku, ale obávám se, že mi zaměstnavatel nevyhoví. Existuje právní úprava, která by na podobnou situaci pamatovala?“ Odpověď: Ano, existuje. Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) obsahuje ustanovení § 241 odst. 2, které zní takto: „Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.“ Ze znění tohoto ustanovení tedy plyne, že pokud zaměstnanec převážně sám pečuje o osobu s nárokem na příspěvek na péči (od druhého stupně a požádá o kratší pracovní dobu, popř. jinou úpravu pracovní doby, pak by zaměstnavatel této žádosti vyhovět měl. Pokud by žádosti nevyhověl, musí uvést vážné provozní důvody, které mu ve vyhovění brání. V této souvislosti si ještě dovolím ocitovat právní větu z rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2013: „Při posuzování, zda jsou na straně zaměstnavatele dány vážné provozní důvody ve smyslu ustanovení § 241 odst. 2 zák. práce, je rozhodný stav provozu zaměstnavatele, jaký tu je v době, v níž dochází k posuzování opodstatněnosti žádosti (zrušení povolení) o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby. Z tohoto stavu je třeba při posuzování vážnosti provozních důvodů vycházet jak při zkoumání povahy provozu a dalších skutečností o organizačně technických poměrech zaměstnavatele, tak i při posuzování množství (počtu) zaměstnanců působících u zaměstnavatele, možností jejich vzájemného zastupování a možnosti (úrovně) jejich odměňování za vykonanou práci. Je – obecně vzato – nepochybné, že zaměstnavatel může vyhovět žádosti o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby tím „snadněji“, čím více má zaměstnanců, čím lépe se jeho zaměstnanci mohou vzájemně zastupovat a čím více má peněžních prostředků použitelných pro jejich odměňování, a že vážné provozní důvody nemohou nikdy bránit ve vyhovění žádosti podané zaměstnancem, jehož práci zaměstnavatel pro plnění svých úkolů nebo činnosti nepotřebuje vůbec.“ Ze znění zákona i z výše citovaného judikátu je tedy patrné, že zaměstnavatel by se měl skutečně vždy snažit žádosti zaměstnance vyhovět. Je přitom vhodné, aby zaměstnanec konkretizoval, jakou úpravu pracovní doby potřebuje a jaké důvody jej k této žádosti vedou. V komentáři k tomuto ustanovení autorka také uvádí, že i k částečnému vyhovění žádosti zaměstnance, pokud úplnému vyhovění brání vážné provozní důvody, by soud rozhodující v případném sporu přihlédl. Jinými slovy, zaměstnavatel by se vždy měl maximálně snažit vyjít zaměstnanci vstříc. za Sociálně právní poradnu SONS v Praze Luboš Zajíc # Tyflokabinet pro klienty bezplatně Vážení čtenáři časopisu Zora, vážení uživatelé našich sociálních služeb, rád bych vás informoval o změně, k níž došlo v Tyflokabinetu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaný spolek. S účinností od 1. ledna 2020 se služby pro zrakově postižené klienty stávají registrovanou sociálně aktivizační službou dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Nemění se kvalita ani rozsah námi poskytovaných služeb, ale pro všechny naše klienty jsou nyní veškeré konzultace a výuka prováděny bezplatně. Tyflokabinet bezplatně poskytuje registrovanou sociálně aktivizační službu zahrnující: • základní poradenství týkající se rehabilitačních a kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené • vstupní konzultace – zjištění situace a potřeb uživatele, pomoc při výběru pomůcky, základní přehled dodavatelů a cen a způsob získání pomůcky, • individuální konzultace, kurzy a školení v obsluze náročných elektronických pomůcek. V Tyflokabinetu vás naučíme pracovat zejména s následujícími pomůckami: • stolní počítače a notebooky s hlasovým výstupem nebo zvětšovacím programem jako jsou digitální čtecí přístroje, digitální zvětšovací lupy či digitální zápisníky, • speciální mluvící a zvětšovací programy pro nevidomé a slabozraké, • mobilní telefony a tablety pro zrakově postižené, • hmatové zobrazovače pro nevidomé neboli braillské displeje. Všechny služby vztahující se ke konkrétnímu zrakově postiženému klientovi jsou poskytovány individuálně a jsou určeny klientům nejen z Prahy a Středočeského kraje. Ostatní služby Tyflokabinetu zůstávají beze změny. I nadále zajišťujeme odbornou a metodickou pomoc lektorům ze všech propojených, partnerských a spřátelených organizací. Dále pak spolupracujeme na vývoji a testování pomůcek, přístupnosti webových stránek, podáváme podněty k jejich zlepšení, komunikujeme s Úřadem práce, zdravotními pojišťovnami, speciálními školami a věnujeme se další související činnosti. V pracovních dnech nás můžete telefonicky kontaktovat na čísle 221 462 422. Bližší informace o činnosti Tyflokabinetu naleznete na našich webových stránkách www.tyflokabinet.cz nebo www.sons.cz/tyflokabinet. Budeme rádi, když tuto informaci budete šířit také mezi vašimi známými, kterým by mohla být naše služba prospěšná. A protože se situace v naší zemi po pandemii způsobené koronavirem vrací do normálu, jsou vám naše dveře otevřené, a to v Domě služeb pro nevidomé na adrese Praha 1, Krakovská 21. Těšíme se na vaši návštěvu. Jiří Ježek # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Autodromem se řítil nevidomý pilot! Slepý bandita vystřihl rekord Velká inspirace pro všechny nevidomé. Autodrom Most byl dějištěm pozoruhodného výkonu. Tým Buggyra Racing si na své konto připsal další rekord. Zajel ho jeho nový člen, třicetiletý masér Petr Haluška alias „Slepý bandita“, s Renaultem Clio IV Cup. Pozoruhodné je, že odvážný pilot je od narození nevidomý! I přes svůj handicap je však Petr Haluška velkým motoristickým nadšencem a již dlouho měl jeden nesplněný sen. Jak sám říká, rád motivuje lidi okolo sebe a chtěl ostatním ukázat, že slepota neznamená konec světa, ba naopak může přinést i nové začátky. Rozhodl se tak, že se naučí řídit auto a zajede čas na reálném okruhu. Svoji jízdu začal trénovat na simulátoru u 301.cz, největšího centra se závodními simulátory v Evropě, kde našel i svého navigátora Jaroslava Ševčíka. „Petr nás oslovil, že by chtěl u nás trénovat, což je před ostrou jízdou na dráze velmi rozumné. Rádi jsme mu vyhověli. S Petrem jsem jako navigátor absolvoval tři kratší tréninky. Je to totiž velmi náročné. Musel jsem se pekelně soustředit, pořád mluvit. Ale myslím, že jsme se sehráli,“ popisuje navigátor. Klíčové nouzové slovo „průser“ „Dost nás fascinovalo, o co se chce Slepý bandita pokusit, a tak jsme se mu rozhodli pomoci,“ říká Martin Koloc, mentor týmu Buggyra Racing. „Petr je opravdový automobilový nadšenec a rozhodně se nebojí výzev. Dohodli jsme se tak s Autodromem Most a dali mu k dispozici naše cupové Clio z Buggyra Academy,“ dodává Koloc. Nevidomý odvážlivec cíl splnil a pochválil ho také Tomáš Enge, jediný Čech se zkušeností z formule 1. „Mám hroznou radost, že se to povedlo. Je to samozřejmě i o bezpečnosti, zpočátku jsem jel opatrně. Věřím, že ještě dostanu příležitost, abych se mohl zlepšovat. Všem, kteří mi tohle umožnili, chci moc poděkovat. A samozřejmě, nedokázal bych to bez svého navigátora. Určitě si prožil více strachu než já,“ svěřil se v cíli Slepý bandita. „Přiznávám, že při ostré premiéře jsem se zapotil. V jednu chvíli jsme totiž skončili mimo dráhu, málem jsem prošlápl podlahu, Petr ale zachoval chladnou hlavu a na nouzové slovo průser reagoval bez zaváhání a bezpečně zastavil,“ usmívá se Ševčík. Odměnou nové angažmá Nový rekord Autodromu Most pro nevidomého jezdce tedy činí 4 minuty 42 vteřin, maximální rychlosti 101 km/h dosáhl Petr „Slepý bandita“ Haluška na cílové rovince a svůj pokus absolvoval včetně výjezdu a následného vrácení se do boxové uličky pouze s hlasovou asistencí svého navigátora Ševčíka. „Kromě stanovení nového rekordu se Slepý bandita může těšit i z nového angažmá jakožto fyzioterapeut Buggyry,“ potěšil Koloc nevidomého. Haluška si před sebe klade další cíle. Hned po dojetí plánoval, kde všude se může zlepšit a jak vylepšit systém navigace, aby mohl jet ještě rychleji. Zálusk si dělá i na závodní tahač VK50, ve kterém se svezl zatím jen jako spolujezdec. Dos Zdroj: Sport.cz (Příště o tom, zda mohou nevidomí řídit…) # ZDRAVÍ: Vzdejte se těchto čtyř věcí a váš život bude pohodovější a kvalitnější Rychlost současného světa si našla cestu do naší každodennosti, a ne vždy nám to prospívá. Technologie a zkratky, které nám měly šetřit čas a osvobodit nás, nám často vzaly ještě více energie. Je tedy nejvyšší čas zastavit se a zpomalit, dát šanci našemu mozku si řádně odpočinout. Jedině tak nám totiž bude dobře sloužit a my budeme mít šanci radovat se ze života a být spokojenější. Začít dělat méně přitom neznamená zlenivět, ale dát šanci mozku skutečně zregenerovat. Mozek navíc využívá chvíle „nicnedělání” ke své nejdůležitější funkci – kvalitnímu učení se. Díky čemuž se lidé mohou zlepšovat, lépe si pamatovat a v konečném důsledku i zvládnout více věcí a přitom klidněji, a tedy bez většího stresu a psychického vypětí. 1. Propojenost Jestli je něco opravdovým symbolem dneška, je to propojenost. „Sociální sítě, online propojené platformy, sdílení souborů a kalendářů. Když si nedáme pozor, můžeme se do takové sítě také snadno úplně zaplést,“ upozorňuje psycholožka Alžběta Protivanská. Podle studie společnosti Mediakix lidé stráví každý den průměrně 40 minut na YouTube, 35 minut na Facebooku, 25 minut na Snapchatu, 15 minut na Instagramu a jednu minutu na Twitteru. Za život na těchto službách promarní čas rovný zhruba 5 letům a 4 měsícům. Dát si detox od komunikace v online světě je tak skutečně namístě. „I kdyby to mělo být dvacet nebo třicet minut denně, dopřejte si čas k reflexi, zamyšlení a ujasnění priorit. Nezáleží ani tak na tom, zda jste extrovert, nebo spíš uzavřenější introvert. Každý z nás zkrátka potřebuje chvíli pro sebe. Využijte ji k tomu, abyste se na svůj život podívali z většího nadhledu,“ doporučuje Alžběta Protivanská. 2. Prokrastinace a svody obrazovek Ve chvílích nudy, prokrastinace a stresu není snad nic svádivějšího než se nechat zabavit nekonečným obsahem internetu. Tyto tři vnitřní stavy člověka mají společného více, než se může zdát. Všechny s sebou nesou nejasnou tíhu v těle, zmatené a často úzkostné myšlenky a silnou nechuť k jiné činnosti. A jsou to právě ony, ve kterých se nejsnadněji vypěstuje závislost. Ve výzkumech se ukázalo, že průměrně zkontrolujeme svůj telefon 85x denně. Bývá to dvakrát víc, než člověk odhaduje. Znamená to, že kontrola telefonu se stává něčím nutkavým, bezděčným, zcela podvědomým. „Člověk je jedním celkem a stejně tak jeho vnitřní psychický prostor funguje provázaně. Tak, jak fungujeme v jedné oblasti, budeme fungovat i v jiné. Jak tedy můžeme čekat, že po hodinách strávených bezcílným scrollováním dokážeme věnovat plnou pozornost třeba svému partnerovi nebo dětem? Mozek se i s nimi zkrátka odmítne soustředit a my se začneme brzy nudit nebo nesoustředěně zlobit,“ varuje Protivanská. Jak tedy začít, když si přejete dát obrazovce nějaké hranice? Zkuste se používání technologií vyhnout první hodinu po probuzení. Raději ji věnujte cvičení, psaní do deníku, soustředěné snídani nebo svým blízkým. Vyhněte se obrazovce i těsně před usnutím a nahraďte ji třeba knížkou. Nepoužívejte telefon, když jste s druhými lidmi, se kterými si přejete mít dobré vztahy. Zkuste to a uvidíte, že na začátku to možná bude velký úkol, ale brzy se vám to vyplatí. Jak začít s digitálním detoxem? Nastavte si pravidla Aby vaše digitální očista měla dlouhodobý smysl, je vhodné nastavit si jistá pravidla ohledně technologií i během všedních dní. Nezačínejte přitom zbytečně drasticky, tak jako v případě různých diet se vyplatí pozvolné kroky, důležitá je ale naopak důslednost, pevná vůle a odhodlání. Začít lze například tím, že si v práci nedáte telefon na stůl, ale necháte jej v tašce či batohu. Sejde z očí, sejde z mysli, říká se. Doma je pak dobré smartphone odložit na vzdálenější místo a nikoliv jej neustále nosit v kapse. Zároveň vypněte různé notifikace a připomínky a stanovte si, že si zprávy či e-maily zkontrolujete jen jednou za hodinu. Pokud se vám daří to vydržet, můžete tento interval postupně prodlužovat. Experti také doporučují nastavit si na telefonu černobílé zobrazení. Lidé jsou totiž obecně více přitahování dynamickými barvami a šedá škála tak může na podvědomé úrovni přitažlivost chytrých telefonů zeslabit. Samozřejmostí by měl být zákaz mobilů či tabletů v ložnici i u jídelního stolu. 3. Overcommitment neboli neúměrný závazek k práci Prožíváte práci tak, že vás dokáže snadno zahltit? Myslíte na práci hned po probuzení a stejně tak s myšlenkami na ni usínáte? Trvá dlouho, než se začnete soustředit na něco jiného ve svém volném čase? Lidé vám říkají, že se práci obětujete? Dříve se v této souvislosti hovořilo o workoholismu, dnes už se daleko více mluví o overcommitmentu neboli neúměrném závazku k práci. Prožívá to daleko více lidí než dřív a co hůř, téměř se to považuje za normu. „Opravdový odpočinek od práce přichází teprve ve chvíli, kdy tu nejsou žádné pracovní myšlenky. To je možná snazší v případě manuální práce nebo zkrátka takové, za kterou se dají zavřít dveře. Takových už je dnes čím dál méně. Daleko častěji se věnujeme datům, tabulkám a informacím. Vykonáváme mentální práce ve vysoce stresovém a na výkon zaměřeném prostředí,“ upozorňuje psycholožka. Pokud se ale člověk nedokáže zcela odpoutat od myšlenek na práci, po nějaké době nastává zlom a efektivita práce se snižuje. „Přetížený jedinec zároveň začíná trpět nepříjemnými fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, stres, poruchy spánku, zhoršená schopnost soustředění, trávicí potíže, snížená chuť na sex, únava, bolesti hlavy a hlavně trpí jeho imunita, takže je například i častěji nachlazený,“ vysvětluje psycholožka Lenka Čadová. Přesvědčení, že se taková práce dá vykonávat osm hodin denně, je z předminulého století, kdy klasickou pracovní dobu nastavila průmyslová revoluce. Dnešní výzkumy jasně ukazují, že vysoké soustředění a kreativní pozornost je pro člověka možná maximálně 3–5 hodin denně. Nastavit si něco takového je opravdu možné. „Ujasněte si, které hodiny ze dne jsou pro vás nejproduktivnější a věnujte je nejdůležitějším úkolům. Nastavte si v nich jasné hranice a lidé v práci je budou respektovat. Když nejste v práci, vyhýbejte se rozhovorům o ní i pracovním úkolům. Pečujte o své hranice a svět je bude ctít,“ radí Protivanská. 4. Vnitřní kritik a negativní myšlenky Každý z nás má v sobě svého vnitřního kritika, který v naší hlavě neustále něco kritizuje, analyzuje, pošťuchuje nás a nedá nám v podstatě často ani spát. Často je to důvod i naší nízké sebedůvěry, sebejistoty a nejistoty v nejrůznějších životních krocích. Jak se ho zbavit? „Zkuste se zaposlouchat do hlasu svého kritika. Možná zjistíte, že se chová jako naštvaná nebo protivná verze vás. Možná zjistíte, že mluví trochu jako táta nebo učitelka ve škole. Ještě chvilku ho poslouchejte. Všimněte si tónu, jakým mluví a jaká používá slova. A zkuste si uvědomit, jak se v ten okamžik cítíte,“ doporučuje Protivanská a dodává: „Jestli se objevilo stažení nebo napětí, našli jste svého vnitřního kritika. Všimněte si, že nemá k dispozici nic jiného než myšlenky a dokáže vás úplně paralyzovat. A co hůř, tyto myšlenky vůbec nejsou vaše. Jsou to mnohokrát opakované a známé myšlenky, které jsou ve vás pravděpodobně velmi dlouhou dobu, nejspíše už od dětství. A vy je dosud necháváte převzít kontrolu. Dává to smysl, protože jsou to myšlenky autorit z dětství. První krok je uvědomit si, že myšlenky ve vaší hlavě nejsou nutně vaše. Vlastně téměř nikdy. Druhý krok je naučit se dát si na chvíli detox i od myšlenek.“ Jak si dát detox od myšlenek Udělejte si každý den deset až patnáct minut pro sebe. Sedněte si na zem nebo na židli, narovnejte záda a uvolněte ramena. Uvolněte i čelist a svaly kolem očí a obočí. A pak si jen všimněte svého dechu. Kde se dá cítit, jakou má teplotu a jaký je to pocit, když se dotýká kůže. Brzy se objeví myšlenky, a jakmile si toho všimnete, vraťte pozornost zase k dechu. Není to nic složitého. Zkuste to týden a ucítíte obrovský rozdíl. Budete se lépe soustředit, celkově budete klidnější. Budete lépe vnímat své tělo a bude snazší vycházet s druhými. Jen vědomě začít dýchat. Zdroj: Novinky.cz # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra FIDE Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 7 Stanislav Juříček (Vsetín) originál Bílý: Ke1, Dd6, Vg3, Vg8, Je7, Jg5, Pd3, h3 (8) Černý: Kf4, Jd5, Jg1, Pd7, e2, e5, f5, h4 (8) Mat 2. tahem (C+) Jedním z drobných kritérií solidní úlohy je m. j. vyváženost počtu kamenů a také jejich postavení na šachovnici. Ty by měly být rozprostřeny, pokud možno, po celé ploše, a to naše úloha, bohužel, nesplňuje. Kameny jsou trochu nakupeny do pravé poloviny a vlevo vidíme 3 volné sloupce. Být to tak ale musí. Pokud úlohu vyřešíte, posuňte si ji o sloupec doleva. Idea řešení sice bude stejná, ovšem uvidíte, že přibude jedna varianta, bohužel, s tzv. duálem, což by kvalitu obsahu snížilo. Důležitější je ale samozřejmě obsah a v tom dnešním je tzv. záměna obrany, to znamená, že existuje rozdílný tah černého ve svůdnosti a řešení na stejný mat. Zde to bude pouze jedna záměna a složit takovou úlohu není zase až tak těžké. Zkušení úloháři dokáží zkonstruovat takové záměny dvě nebo tři a navíc ještě i ve svůdnostech. A to je naopak hodně složité. Přestože tato práce má dokonce sedm obran, není příliš obtížná. Proto vám k ní tentokrát nepovím nic dalšího, snad jen to, že tři připravené hry 1. - hxg3 2. Jxd5 mat, 1. - Jf3 2. Vxf3 mat a 1. - Jxh3 2. Jxh3 mat se objeví i v řešení. Řešení úlohy 5 (Müller) z května 2020: Kromě naznačených svůdností při publikaci úlohy byly další ještě tyto: 1. Vxf7? Jxf7!, 1. Vc6? Vxc6!, 1. Dd5? Sxd5! a všechny se vyvracely trochu hrubým braním. To však bohatě kompenzoval pěkný úvodník 1. Vc5! s přímou hrozbou [2. Vxe5 mat], po němž přišlo pět obran s blokádami polí e4, e6, f4, f6, g6: 1. - De4 2. Sg4 mat; 1. - Ve6 2. Dxc2 mat; 1. - Sxf4 2. g4 mat, 1. - f6 2. Je7 mat; 1. - Jxg6 2. Vh5 mat. Pozorně si prohlédněte ony blokády, to je opravdu skvěle provedená úloha! Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Rudolfu Birtusovi z Teplic, Ondreji Čaneckému z Doks, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Petru Šimovi z Chromče, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. # INZERCE Prodám mobilní telefon pro zrakově postižené značky BlindShell. Zakoupen v 7. měsíci 2019, používaný 2 měsíce, stav nového je v záruce. Cena 5400kč. Kontakt 725707070 * * # Tiráž ZORA, časopis pro zrakově postižené Ročník 104, číslo 13, červenec 2020 Redakce: Šéfredaktor PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný Tajemnice redakce, předplatné, administrace: Pavla Jungwirthová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR, z. s. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně, roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.