ZORA
časopis pro zrakově postižené

Ročník 102 Číslo 23	Prosinec 2018

Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk
Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, 
Mgr. Ing. Antonín Vraný

Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1
Telefon: 221 462 472
e-mail:zora@sons.cz

Vydává: SONS ČR.
Tiskne: KTN v Praze.
Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR.
Vychází dvakrát měsíčně.
Roční předplatné činí 72 Kč.
Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu.

OBSAH

ÚVODEM PODĚKOVÁNÍ NEJLEPŠÍM
Jak jsme poděkovali za tři mega

POZORNOST PRO VÁS
Kapesní plastový kalendář

STALO SE
Fotbal pro nevidomé. Komentátoři Radiožurnálu přiblížili Spartu dalším fanouškům
Český projekt chce miliardě lidí na planetě zlepšit zrak. A jde na to překvapivě jednoduše

ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ
Přehledně

NAPSALI NÁM
Napsali nám… z Loun

LIDÉ KOLEM NÁS
Mosty – Daniel Tůma
Kurzy sebeobrany v Brně se pořádají i pro lidi s těžkým zrakovým postižením

ZORA RADÍ
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 12/2018

BUDE VÁS ZAJÍMAT
Nevidomí mohou přijít o výjimku z EET. Ministerstvo financí viní opozici

ZDRAVÍ
Obezita je epidemií současného světa

SPORT
Černobílé problémy
Na Svatého Martina jeď na Quardo do Zlína

INZERCE

#
ÚVODEM – třeba i… PODĚKOVÁNÍ NEJLEPŠÍM

Jak jsme poděkovali za tři mega
Je pátek 16. listopadu dopoledne. Nově zvolený primátor hlavního města Prahy MUDr. Zdeněk Hřib je ve funkci necelý jeden den, prvních 24 hodin pomyslně „doklapne“ právě během slavnostního ocenění čtrnácti dvojic (resp. i trojic i jedince) za nejlepší výkony (vyjádřené v korunách vybraných částek) při veřejné sbírce Bílá pastelka. Tohle ocenění probíhá letos podevatenácté, v celkovém vyjádření výsledku sbírky jde o slušnou sumu 2 941 163 korun českých. První ročník se odehrál prvního roku nového milénia, v roce 2000.

V rezidenci primátora hlavního města Prahy, jejíž okna shlížejí na Mariánské náměstí před vchod do radnice, vítězí na body ostré, na listopad až agresivní slunce. Méně zručné fotografy, třeba mě, pěkně štve, ale pak si mě usmíří tím, jak světlem a stíny podtrhuje půvab mladých a usměvavých tváří zejména skupiny flétnistek, o nichž bude ještě řeč, zatímco v obličejích těch dříve narozených pečlivě vyhledá každou vrásku – ještě že mě nikdo nefotografuje! Ale abych nebyl označen ze ageistu, pojďme zpět a k meritu věci. Právě mluví sotva vyklubaný primátor, ale mluví dobře. Do rezidence byly pozvány nejlepší dvojice z jednotlivých krajů České republiky, zástupci pořadatelů sbírky, zástupci organizací věnujících se zrakově postiženým a partnerů sbírky Bílá pastelka, a na všechny jeho krátký projev zapůsobil příznivě. Mluvil totiž mj. o dobrovolnictví, což je princip, na němž stojí velká část činnosti SONS, pořadatele a organizátora sbírky.

Dobrovolnictví jako indikátor
„Dobrovolnická práce ukazuje vyspělost společnosti,“ říká primátor Hřib a neopomine poukázat na to, že i jeho strana, Piráti, tento princip vyznávají. Sice o pár desítek let méně než většina organizací slepců a později nevidomých (dá se říci, že dobrovolnictví jako takové, jemuž je jinak spíše dva než jeden tisíc let, využívaly i spolky v přímé linii předcházející SONS přes sto let), ale nešť – ať si přihřejí polívčičku i Piráti. Jinak primátor působí přirozeně a příjemně, tak uvidíme za pár měsíců. Nyní však bezesporu toto setkání nejenže svou osobní přítomností poctil, ale stal se již napořád prvním pražským primátorem, který tak učinil! Po projevu vlastnoručně předal ceny prvním třem nejlepším a pak ho jeho nabitý program odvlekl kamsi jinam, přesto díky, pane primátore. Ostatně stejně jeho účast ocenil i prezident. Mám na mysli pochopitelně prezidenta SONS Mgr. Václav Poláška.

Moderátorka pak prezidenta nazvala otcem sbírky Bílá pastelka, ale udiveně zvednutá obočí v publiku poslal zpátky Václav Polášek přiznáním, že otcem rozhodně být nemůže, když nezažil ani její začátky. Pak poděkoval znovu všem partnerům (už jsme je většinou jmenovali výše), organizátorům, a hlavně těm jen zdánlivě „pěšákům“ celé akce. On pěšák nebyl ani v armádě tím nejméně důležitým, ale přece jen… – leč ve veřejné sbírce není důležitějších osob, než jsou právě tyhle dvojice, řídčeji trojice (a párkrát možná i jednice – jeden takový byl i mezi oceněnými) těch, kteří jdou doslova s kůží na trh. Vysvětlují důvody, informují o komunitě, pro kterou se koná, i cíl a to, nač bude výtěžek použit, čelí někdy i atakům a nepřízni těch, na něž se obracejí. Podle slov oceněných však – alespoň v mikro interview, která s nimi vedla spolumoderátorka Alena Bašníková – takových nemilých reakcí moc nebylo. Sláva!

Jejich okamžiky slávy
Podle mého soudu je ale stejně nejpopulárnější osobou ředitel Tyfloservisu PhDr. Josef Cerha. Alespoň tentokrát byl na pódiu hned dvakrát, a to poprvé jako první, když přebíral drobné dárky a přijímal ocenění za NEJ trojici – jako již vloni a tuším i předtím byli mezi nejlepšími totiž „jeho lidé“, konkrétně Jana Makošová, L. A. Šporová a Zdeněk Doležal. Posledně jmenovaný se prý – ale to máme právě jen od jeho šéfa Cerhy, který za něj ocenění přebíral i vloni – připravuje na akci dlouho dopředu, především pak studiem jazyků místních obyvatel. Což je v Karlových Varech vícejazyčná komunita, a tak kolega Doležal dnes, alespoň o sbírce, mluví anglicky, německy i rusky – zatím žádné zprávy o stavu jeho mandarinské čínštiny nebo egyptské hovorové arabštiny. Pro úplnost – trojice vybrala neuvěřitelných 24 528 korun.

Ještě neuvěřitelnější jsou ale dvě dívky ze druhého místa a také ze Zlína. Karolína Andrýsková a Sabina Hoferová, jedna blondýnka jedna tmavovláska, neptejte se mě, která je která, v tom fofru jsem tuhle informaci nezaznamenal. Ve Zlíně vybraly o necelou tisícovku méně – 23 582 Kč! Ani tyto dívky nebyly v roli dobrovolníků – prodejců bílé pastelky – žádnými nováčky, nakonec z výsledku je to i patrné. A ještě si potřásly rukou s pražským primátorem! A ještě se dvěma zástupkyněmi partnerské firmy sbírky, Seznam.cz, a pak i s paní doktorkou Urbanovou z České spořitelny, která je dalším z významných partnerů, a také s prezidentem SONS Václavem Poláškem a také… vlastně už dost, připočteme-li dvě moderátorky, je to na potřásání rukou až až. Škoda, že jsem se děvčat nezeptal, jestli je nebolí ruka. Třetí potřesení s primátorem získala třetí dvojice na pásce, Šárka Andělová a Michal Maišl z TyfloCentra Praha, vybrali přes 18 tisíc.

Nač že se to vybíralo?
Výtěžek sbírky bude opět věnován na speciální výukové programy pro nevidomé a těžce slabozraké, v nichž se naučí zvládat základní dovednosti umožňující jim samostatnější existenci a komunikaci s okolím. Jde o kurzy prostorové orientace (chůze s bílou holí) či o výuku čtení a psaní Braillova písma, pořádané obecně prospěšnou společností Tyfloservis, nebo o výuku ovládání speciálních pomůcek a komunikačních prostředků pro nevidomé včetně počítačů vybavených speciálním softwarem, o podporu zaměstnanosti zrakově postižených aj., které organizují SONS ČR a krajské obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum. Tolik pro připomenutí, byť pro naše čtenáře převážně zbytečné, neb notoricky známé informace.

Nejen slovem, také hudbou
Světlých bodů bylo kromě Slunce, oceňovaných a příslušných částek ještě více, hlavní ale byly dva hudební. Vlastně tři, ale já zrovna nemusím jazz, takže poslední hudební vystoupení mě minulo. Nejprve – a to mi bylo líto nevidomých přítomných, že tohle těleso plné půvabu a mládí neviděli – zahrály dívky z Flétnového souboru Fakultní ZUŠ HAMU v Praze, a co se mě týče, ještě že lze poslouchat a dívat se najednou. Část souboru pak ještě působila jako zdroj slavnostních fanfár při vyhodnocování, a pokaždé to byla pěkná muzika. Druhým hudebním zastavením byl pak skoro na závěr smíšený pěvecký sbor nevidomých VOKÁL Klub SONS, a i u nich by člověk v hudbě těžko hledal chybičku. Jednu – tedy pár – jsem našel ve výslovnosti jedné z čerstvě prý nastudovaných písní; ta angličtina byla zřejmě ale z málo známého regionu na pomezí USA a ČR. Všechna čest i závěrečnému rautu, kterému ovšem předcházela ještě před akcí zábavná scénka – jedna ze servírek nevybalancovala podnos s welcome drinkem u vstupu do sálu, a tak nastal závod, co se povede dřív. Zda příchod primátora, nebo úklid a vytření nápojů včetně bublinek. O prsa zvítězila četa likvidátorů nehody, sláva jim! Sláva ale hlavně těm stovkám bezejmenných, na jejichž ramenech obrazně stáli všichni ti, jimž se v ten pátek dopoledne děkovalo.

Jo, a ten nevidomý na závěr, mladý, ještě ani ne středoškolák, klávesista Jakub Blažek, hrál prý skvěle. To pro úplnou úplnost. A pokud jste čekali obvyklý úvodník – může být nějaký lepší?

Václav Senjuk

#
POZORNOST PRO VÁS

Kapesní plastový kalendář
Tak jako vloni vydáváme jednolistový kapesní plastový kalendář. 
Jak v něm vyhledávat? Když uchopíte kartičku tak, abyste měli useknutý rožek vlevo dole, máte před sebou přední stranu kalendáře. Folie s označením letopočtu 2019 obsahuje pět bloků. V prvním bloku jsou uvedeny ve zkratce číslice od jedné do jednatřiceti, např. 1 – a, 2 – b podle pořadí v abecedě. Ke druhé desítce přidáváme třetí bod, takže 11 – k, 15 – o. Ke třetí desítce přidáme ještě šestý bod, 21 – u, 26 – ý. Číslice 31 – á (tedy bez třetího bodu).
V blocích dva až pět se nacházejí hledané dny v jednotlivých čtvrtletích, p – pondělí, ú – úterý, s – středa, č – čtvrtek, ý – pátek, ž – sobota, n – neděle.
Chceme-li najít např., jaký den bude 1. ledna, najdeme si a, prstem po řádce najdeme v druhém bloku v prvním sloupci písmeno ú, což znamená úterý. A zajímá-li nás, jaký den připadne na 24. prosince, v prvním bloku si najdeme na třetím řádku y a po něm se přesuneme na konec pátého bloku a zjistíme, že Štědrý den bude v úterý.
Na zadní straně folie jsou uvedeny státní svátky ČR v roce 2019, např. 1. ledna – úterý, 8. května – středa.
Rychlé a příjemné vyhledávání vám přeje vaše redakce  

#
STALO SE: Fotbal pro nevidomé. Komentátoři Radiožurnálu přiblížili Spartu dalším fanouškům

Radiožurnál, Světluška a fotbalová Sparta testují komentování pro nevidomé. To má svá specifika. O těch se komentátoři mohli vůbec poprvé přesvědčit na utkání Sparta – Mladá Boleslav. Co nevidomí fanoušci oceňují nejvíc? A jaká je pro ně zkušenost být přímo na stadionu?
V malém tiskovém centru sparťanského stadionu se setkali komentátoři ČRo Jan Suchan a František Kuna s trojicí nevidomých fanoušků. Pro všechny to byla nová situace. Nevidomí fanoušci přímo na stadionu vůbec poprvé slyšeli komentář toho, co se dělo na hřišti. Předtím ale bylo třeba si říct, co by se při zápase chtěli dozvědět.
Důležité mohou být detaily. Co stojí na transparentu fanouška na tribuně? Z jaké vzdálenosti dal hráč gól hlavičkou? To chce po komentátorech větší představivost. „Víc přiblížit místo, co se děje. Třeba i jak se hráč tváří,“ přál si jeden z trojice nevidomých fanoušků.
Každý z nich dostal bezdrátový přijímač a sluchátka, díky nimž při zápase slyšeli všechno, co Jan Suchan a František Kuna popisovali z komentátorské lávky. Michal, Tomáš a Zdeněk se usadili na svých místech a vyzkoušeli spojení s komentátorskou dvojicí. Nakonec mohli oslavit celkem čtyři sparťanské a jeden boleslavský gól.
Zdeněk se velmi bavil u některých slovních obratů komentátorské dvojice. Tomáš se zase nechal vtáhnout do zápasu a možná by se neztratil ani v kotli. „Mně se líbily i věci mimo fotbal, jak jste na začátku popisovali vlajky. A pak se mi moc líbilo, když jste komentovali komunikaci mezi hráči, to mě hrozně bavilo. Nádhera!“ shrnul živý komentář Zdeněk.
Nároky jsou kladeny nejen na komentátory, ale také na samotné fanoušky. Musí se naučit orientaci po stadionu. Zatím není možné vzít si s sebou vodicího psa, kterého by mohly rozrušit dělobuchy. Další příležitost zažít atmosféru fotbalového zápasu se speciálním komentářem měli nevidomí fanoušci 4. listopadu při fotbalovém derby Sparta – Slavia.

Zdroj: irozhlas.cz

#
Český projekt chce miliardě lidí na planetě zlepšit zrak. A jde na to překvapivě jednoduše

Nekorigovaný špatný zrak je v současnosti nejrozšířenějším zdravotním problémem na světě. Valnou většinu potíží se zrakem lze přitom jednoduše eliminovat. Více než miliardu lidí totiž trápí problém, který by se dal vyřešit pomocí dioptrických brýlí. Ty ale bohužel nejsou dostupné zdaleka všude. Situaci se nyní snaží zlepšit český projekt DOT Glasses.
Nejčastější příčinou špatného zraku je nekorigovaná refrakční vada, která způsobuje rozmazané vidění. Pokud se neřeší, tak na sebe nabaluje řadu potíží v čele s nemožností dalšího vzdělávání. To pak způsobuje, že takto postižení lidé nemohou najít uplatnění téměř v žádné pracovní činnosti a následně se potácí v chudobě. Průzkumy ukazují, že globální náklady spojené se ztrátou zraku činí více než 3 biliony dolarů ročně, v nichž je zahrnuto i zhruba 200 miliard dolarů jako důsledek ztráty produktivity.
Dobrou zprávou je, že refrakční vadu je možné poměrně snadno vyřešit: stačí jedny dioptrické brýle. Bohužel, pro stovky milionů lidí na celém světě jsou brýle nedostupné, stejně jako vyšetření u optometristů nebo optiků. Více než 80 % z nich je soustředěno v pouhých 20 zemích světa, nejhorší situace je v Číně, Indii a afrických státech. Tento alarmující stav se rozhodl změnit projekt DOT Glasses, který slibuje poskytnout nejlevnější ucelené řešení pro globální nasazení. Aktuálně se snaží vybrat 400 tisíc korun prostřednictvím sbírky na crowfundingovém serveru HitHit.cz. Následně plánuje i mezinárodní kampaň na webu Kickstarter.
Projekt DOT Glasses není první, kdo se o něco podobného pokouší. „Mnozí se o řešení špatného zraku ve světě pokusili už před námi. Patří jim za to velký respekt. Nikomu se to ale zatím doopravdy nepodařilo. Dosavadní řešení jsou příliš složitá nebo příliš nákladná, aby se ujala globálně, a žádné z nich není dlouhodobě udržitelné... Věříme, že DOT Glasses je řešením,“ říká Philip Staehelin, zakladatel projektu DOT Glasses.
DOT Glasses jsou brýle navržené v jednotném designu a jedné velikosti nastavitelných modulů. Touto inovací došlo razantně ke snížení výrobních nákladů. Za technologií a designem stojí firma MBtech, patřící do celosvětové technologické skupiny AKKA Technologies. „Spuštění první velkosériové výroby plánujeme na konec roku 2018. Máme už nasmlouvanou výrobu i domluvenou distribuci napříč cílovými zeměmi. V tuto chvíli čekáme jen na to, jak dopadne kampaň na Hithitu,“ doplňuje Philip Staehelin. Projekt můžete podpořit na HitHit.cz, kde lze za 150 korun darovat brýle někomu, kdo je potřebuje.
Zdroj: reflex.cz

#
ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně

Již několik let Karlovice nabízejí příjemné zázemí pro konání šachových turnajů těžce zrakově postižených sportovců. V termínu od 6. do 13. října se sem sjeli účastníci oddílového turnaje, který pořádala SK SIGMA Olomouc MŽ jako kvalifikaci na Mistrovství ČR. Mezi sedmi hráči nechyběl ani osmdesátiletý nevidomý člen šumperské odbočky František Skoumal. Dvě partie vyhrál, dvě remizoval a dvě prohrál. Umístil se tak na krásném 4. místě a za svůj výkon se nemusí vůbec stydět. 

V říjnu byl oficiálně zakončen 24. ročník festivalu Dny umění nevidomých. Stalo se tak ve Starém Městě u Uherského Hradiště 12. října a sedm členů šumperské odbočky byli při tom. První část zakončení proběhla v moderním kostele sv. Ducha. V podvečer zde vystoupil vokálně instrumentální soubor Musica Pro Sancta Cecillia sestavený ze zrakově znevýhodněných zpěváků a hudebníků. Večer pokračoval při víně v tamějším Jezuitském sklepě. 

Z Uherského Hradiště se 19. října vypravili na výlet do Prahy. Navštívili zde kostel sv. Cyrila a Metoděje s kryptou v Resslově ulici, výstavu Retrobiják v Tančícím domě a krásný muzikál v divadle Kalich Johanka z Arku. Další den patřil zámku Troja, kde nejdřív obdivovali přilehlý park a poté absolvovali haptickou výstavu. 

V Kroměříži 31. října uspořádali na základě pozvání Poradenského centra pro sluchově postižené společnou přednášku o Braillově bodovém písmu. Účastníci přednášky měli možnost dovědět se mnohé o historii a vývoji slepeckého reliéfního a bodového písma a historii vzdělávání nevidomých i o samotném Braillově bodovém písmu, jeho důležitosti při vzdělávání nevidomých, komunikaci a práci s informacemi, možnostech jeho využití např. při trávení volného času a jako prostředku pro orientaci nevidomých a slabozrakých.

Trutnovští si na novém dataprojektoru promítali fotografie ze společných akcí: „Někdo z nás něco ukouká, vzájemně si řekneme, co kdo vidí a co je na fotce, a pak se většinou zasmějeme, kde jsme co vyváděli...“ Byl to velmi příjemně prožitý čas.

Den otevřených dveří s výstavou kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené uspořádala 23. října OO v Havlíčkově Brodě. Mezi přibližně 70 návštěvníky byli například studenti Střední zdravotnické školy, pracovnice z Úřadu práce a oční lékařky. Půldruhé hodiny strávili na výstavě manželé – lékaři, kteří pocházejí z Havlíčkobrodska a již několik let žijí a pracují ve Francii. O všechno se velmi zajímali a ocenili systém péče a možnosti zrakově postižených v ČR. Zájemci si na místě mohli vyzkoušet, které pomůcky by jim nejlépe vyhovovaly, obdrželi i potřebné informace a podněty. Akce se těší stále větší pozornosti mezi veřejností, především díky výborné spolupráci s Tyfloservisem Jihlava, Sagittou, Senior Pointem a Centrem zdravotně postižených. 

Více o akcích se dočtete na sons.cz.

#
Napsali nám… z Loun

Přeji krásný den
a přemýšlím, zda je můj mail stížnost či prosba.
Často píšete o zrakově postižených lidech, kteří pro naši komunitu nic neudělali, ale pouze se nevzdali a postavili se osudu tak jako mnozí z nás.
Vše co učinili, však udělali pouze pro sebe, pro seberealizaci, pro svoji peněženku. Málokdy jsem četl o lidech, jejichž práce také navíc pomáhá i nám ostatním.
Mám na mysli lektory, programátory počítačů, mobilů a jiných přístrojů, jež nám slouží k snazšímu životu. Přiznávám, že články o někom komsi nečtu a je tudíž možné, že mi něco uteklo.
Nikdy jsem se v Zoře nedočetl o Petře Schejbalové, o Michalu Jelínkovi od vás z Krakovské, a přece jsou k dispozici, pomohou každému, kdo má nějaký problém s počítačem. Vy Pražáci, kteří máte k dispozici tyflo---, to asi nedoceníte, ale my kdož bydlíme v menších městech, vesnicích, vzdálených od různých tyflo--- (čtenář má na mysli podle kontextu zřejmě Tyflokabinet, který v SONS řídí ing. Jiří Ježek – pozn. red.) tuto pomoc hodnotíme zcela jinak.
Byl bych proto velice rád, kdybyste se také o nich zmínili a pochválili jejich práci. Nikdy jsem se u nich nesetkal s neochotou, nervozitou nebo s odsekáváním. Zděnka Bajtla netřeba představovat, ale zmínit byste se mohli i o něm.
Je mi 76 roků, bydlím 60 km od Prahy a nelze mne tudíž podezírat, že tento mail píši proto, že jsem jejich kamarád. Vždy měli se mnou trpělivost a já se nemusel dotazovat na různých konferencích, a pak posuzovat, které „rady“ mají či nemají nějakou hodnotu, zda je napsal někdo, kdo dané problematice vůbec rozumí, nebo je to jen nějaký rozumbrada-žvanil, který má radu na cokoli.
Ti dva vždy poradili, pomohli!!!. Co vy nato?
Dobrou náladu v dobrém kolektivu s úsměvem na tváři vám přeje
Luboš Hocký Louny

Odpověď šéfredaktora:
Vážený pane Hocký,
děkuji za Váš dopis i za názor, který je, přiznávám, i do jisté míry oprávněnou kritikou. Nebo alespoň připomínkou.
Na druhou stranu – ještě v tomto roce se chystáme udělat rozhovor s ing. Jiřím Ježkem, který celému Tyflokabinetu v Krakovské, na jehož pracovníky pějete oprávněnou chválu, šéfuje. A pak dojde i na představení „jeho“ lidí, kteří navíc nedělají jenom to, že pomáhají potřebným s počítači, jak o tom píšete. Například aktivně vyhledávají možné problémy v programech, které by mohly být překážkou pro užívání daného zařízení nevidomými, a zařazují do standardních školení i rady, jak se s nimi vyrovnat. Ale víc o tom se již dočtete co nejdříve, ale až v dalším ročníku Zory. A mám ještě jednu připomínku – nemálo jsme dosud psali i o těch, kteří rovněž pomáhají, dokonce vůbec ne zanedbatelně, ale pravda, nebylo to právě o pomoci s počítači…

Václav Senjuk

#
LIDÉ KOLEM NÁS: Mosty – Daniel Tůma

Před osmi lety se mi přihodilo, že jsem si ze Střediska výcviku vodicích psů SONS v pražských Jinonicích přivezla domů blonďatého, akčního, komunikativního a šikovného psa. Čirou náhodou se tyto jeho vlastnosti téměř do puntíku shodovaly s vlastnostmi instruktora Dana Tůmy, který měl mého Felixe po dobu výcviku na starost. Dan i vodicí pes se mi stali mosty k samostatnému pohybu, k navázání vztahů s dalšími lidmi v jejich okolí, ať již měli psa nebo neměli. Během naší komunitní známosti jsem se přesvědčila, že Dan Tůma a jím vycvičení psi jsou i pro mnohé další zrakově postižené tím mostem, který potřebujeme, abychom se nejen dostali z bodu A do bodu B, ale abychom se ujistili, že s dobrým psem můžeme vytvořit dvojici, která se nemusí bát vydat do světa.
Dan Tůma už nepracuje v Jinonicích a nežije v Praze, protože své lásce k vodicím psům i jejich páníčkům podřídil svůj životní program. Pro psy ve výcviku, ale také pro svou ženu a dceru, pořídil dnes osmatřicetiletý Dan domek na kraji vesnice v okrese Český Brod. Cesta od nich z domu vede přímo do polí, luk a strání. Tůmovým a jejich psím svěřencům je tu dobře, mají dost prostoru, komfortní bydlení, hodné sousedy a Prahu na dosah. A všichni žijí na zdravém vzduchu!

Dane, čím jsi chtěl být a čím ses stal?
„Od dětství jsem se hrabal v autech a ochočoval psy, kteří se mnou nekamarádili. To byla pro mě výzva – ukecat psa, který mi prokousl nohu. Důležité bylo porozumět psům a motorům. Postupně jsem se naučil cvičit psy našich sousedů a kamarádů a spravovat leccos na autech. Bylo mi deset, když jsem vycvičil svého prvního psa a objevil u sebe nejen lásku ke psům, ale i určitý talent. Nicméně musel jsem něco vystudovat, a tak jsem odmaturoval na hotelové škole. Kromě psů a aut mě bavilo i pečení, ale všechno se zvládnout nedalo. K rozhodování o budoucnosti nečekaně přispěla okolnost, že jsem šel na civilní vojenskou službu do Střediska výcviku vodicích psů v Jinonicích, kde jsem nejdřív dělal ošetřovatele. Jenže jsem se tam seznámil i s nevidomými lidmi, a dost rychle jsem pochopil, jak zásadně může být pes užitečný. Není to jen o tom, jestli umí základní povely a vozit mě na skateboardu, objev pro mě byl, že pes může být nejen parťákem klukovským hrám, ale opravdovým pomocníkem.
Po skončení civilní vojenské služby jsem se stal v SVVP instruktorem, což obnášelo, že jsem se vzdal dosavadního, dost lukrativního místa řidiče dodávky v jedné prosperující firmě.
Mám rád lidi, jsem hodně komunikativní a starám se i o věci, které jsou třeba někomu lhostejné. A tak jsem se začal zajímat i o praktické podmínky všedního života klientů, kteří požádali o vodicího psa. Snažil jsem se chápat, v čem slepota konkrétního člověka omezuje a kde má svoje specifické možnosti v běžných životních podmínkách, ať v okolí bydliště, ať na pracovišti nebo v nějakém společenském seskupení. Pobyl jsem za tím účelem i nějakou dobu mezi nevidomými na Dědině, učil jsem se znát jejich potřeby a také jsem absolvoval výcvik orientace s bílou holí.
Za čtrnáct let, co pracuji jako instruktor a cvičitel, se mi podařilo propojit zaměstnání s mým největším koníčkem, a já jsem se v tom opravdu na sto procent našel. A také jsem našel lidi, kterých mám plné srdce. Proto se moje aktuální firma jmenuje Vodicí psi srdcem, zapsaný spolek,“ upřesňuje Dan Tůma.

Jakým způsobem se ti daří najít spolupracovníky, kteří budou nejenom umět zacházet se psy, ale budou mít svá srdce připravená pro nevidomé klienty?
„Celoročně náš spolek pořádá spoustu akcí pro klienty se zrakovým postižením. Jsou to rekondice, víkendové pobyty, ale i procvičování již odevzdaných psů. Tady všude potřebujeme asistenty, průvodce a dobrovolníky, kteří chápou naši filozofii pomoci a spolupráce. Oni se vlastně učí za pochodu. Samozřejmě, dostanou nejprve základní školení, ale hodně záleží na jejich vcítění a chuti pomáhat. V tomhle jsou nezastupitelní sami držitelé vodicích psů, kteří se o svých možnostech a potřebách s novými dobrovolníky baví. Na to jsou nejlepší týdenní rekondiční pobyty. V budoucnu bychom chtěli vydat příručku, jakýsi manuál, kde budou uvedeny hlavní zásady provázení nevidomých a způsoby, jak jim pomáhat. Součástí naší osvěty jsou i besedy na školách nebo povídání při různých prezentacích se zájemci o tuto problematiku. Musíme se v tomto smyslu věnovat i předvychovatelům štěňat, kteří často viděli nevidomé jen zdálky, ale mají touhu dělat něco smysluplného pro spoluobčany s handicapem.“

Když máš nějaký volný čas a jdete si třeba sednout s přáteli, zajímá je tvoje práce?
„Moc volného času fakt nemám, ale když si jdu někam sednout a přijde řeč na zaměstnání, říkám popravdě, že cvičím psy a pracuji s nevidomými. V tom momentě je to téma pro celý stůl, lidi se o mou práci extrémně zajímají a já hlavně odpovídám na spoustu otázek, a bývá to buď o psech a jejich „zázračných vlohách“ nebo o nevidomých, anebo o výchově štěňat. Každého zajímá něco a já se snažím, aby moje odpovědi byly reálné a podnětné. A tak se pak zas já seznamuji s lidmi, kteří si mě odněkud pamatují a třeba se i nabídnou ke spolupráci,“ pochvaluje si Dan.

Jaké nástroje pro získání zájmu veřejnosti spolek využívá?
„Na každé akci – třeba na závodech – máme svůj interaktivní stánek s osvětovým materiálem, kompenzačními pomůckami a dárkovými předměty s naším logem. Vždy je tam alespoň jeden klient se svým psem, který odpovídá na dotazy. Zároveň nabídneme možnost projít si se zapůjčeným psem a s holí poslepu překážkový labyrint. Je dobrým zvykem, že návštěvníci sami oslovují nevidomé klienty a ptají se jich na spoustu věcí, zvláště poté, když sami udělali zkušenost s chůzí naslepo se psem.“

Změnil jsi svůj životní styl – jak to vnímá tvoje rodina?
„Samozřejmě bez souhlasu mé manželky, že postavím náš život na hlavu, že nebudu mít čas a ani zajištěnou existenci, by to nešlo. Ale překonali jsme už spoustu překážek, žijeme tak, jak jsme si to představovali. Děláme všechno společně, manželka je zapojená do všech aktivit – od předvýchovy psů, přes shánění štěňat až po organizování akcí či vyplňování formulářů. Bez ní bych to prostě nemohl dělat. Je na ni spolehnutí, ale mrzí mě, že často pracuje na hranici svých sil. Obojí rodiče nás také podporují, ale pro nedostatek času jsem se trochu oddálil od starých přátel. Dá se říct, že v současné době převažují v okruhu našich rodinných přátel spíš nevidomí, ať již aktuálně se psem, nebo třeba čekatelé. Jsme prostě komunita. A mnozí z těch původních přátel na mě také nezanevřeli a naše rodiny si navzájem pomáhají od nepaměti do současnosti. Máme dobré vztahy se sousedy, shodou okolností milují psy. Na zahradě máme prostor (free running), kde si psi hrají, běhají a vyhrabávají krtiny, prostě je to jejich teritorium. Odkoukal jsem to v zahraničí a poznal jsem, že je to důležité. Nyní mám ve výcviku pět psů, a kdybychom neměli dobré sousedy, asi by to nebylo tak jednoduché.

Ty jsi, Dane, nejen mostem mezi psem a budoucím držitelem, ale mezi štěňaty a předvychovateli, mezi zkušenými držiteli vodicích psů i mezi naprostými nováčky. Stále objíždíš všechny své klienty a poskytuješ stejný full servis, jaký jsi poskytl i mně a mému Felixovi?
„Ano, je to pořád stejně náročné, k tomu ještě musíme přičíst spolupráci s veterinární službou, s prodejci krmiv a dalšími subjekty. Ale přemosťování dělám rád a sám se kolikrát divím, že to zatím všechno funguje,“ spokojeně odpovídá Dan.

Co děláš, Dane, proti vyhoření?
„Moc vtipná otázka! Za poslední čtyři roky jsme byli s manželkou necelé dva dny na dovolené na Lipně. Letošní volné dny jsem věnoval budování nových kotců a úpravě areálu. Ještě teď jsem celý od malty,“ radostně oznamuje instruktor Dan Tůma.

Rozmlouvala Jaroslava Novotná.

#
Kurzy sebeobrany v Brně se pořádají i pro lidi s těžkým zrakovým postižením

„Každý se může stát obětí fyzického útoku. A nikdo nemá zaručeno, že se mu ubrání. Ale každý, i nevidomý, má možnost udělat něco pro to, aby riziko a případné následky útoku minimalizoval. Třeba absolvovat náš jednodenní kurz sebeobrany,“ říká jejich pořadatel Bc. Martin Zobač, který našemu časopisu poskytl rozhovor.

Co vás přivedlo k práci se zrakově postiženými?
Dlouhodobě se zabývám úpolovými sporty, bojovými uměními a sebeobranou. V posledních šestnácti letech se specializuji na bojové umění Ju-Jitsu, vhodné pro použití v sebeobraně. Během studia na Masarykově univerzitě jsem se jako sparingpartner zúčastnil kurzu sebeobrany pro zrakově postižené. A protože jsem sám silně krátkozraký, rozhodl jsem se je organizovat dál. 

Dokáže se nevidomý člověk podle vás ubránit útoku? 
Jsem o tom přesvědčen. Samozřejmě záleží na typu útoku, počtu útočníků, místě atd. V kurzu proto zkoušíme modelové situace, které přibližují útok i sebeobrannou situaci co nejvíce realitě. Účastník si při nich vyzkouší nabyté znalosti, dovednosti a pozná své reálné možnosti. To je jeden z hlavních cílů. 

Co učíte zrakově postižené v kurzech sebeobrany?
Cílem je získat a propojit teoretické znalosti a praktické dovednosti, které využijete v konkrétní sebeobranné situaci. Ideální je se do ní vůbec nedostat, proto v teoretické části probíráme problematiku prevence kriminality, zvládnutí komunikace s okolím při hrozícím konfliktu i právní aspekty sebeobrany. Mezi praktické dovednosti patří hlavně nácvik správného postoje, pohybů a úhybů těla, využívání paží jako obranného krytu hlavy atd. Kromě vlastního těla se můžete bránit také určitými obrannými prostředky.

Jaké obranné prostředky máte na mysli? 
Na trhu jich existuje řada, ale bohužel velmi málo je vhodných pro osoby se zrakovým postižením. Podle mých zkušeností připadá v úvahu v omezené míře použití osobního paralyzéru a slzotvorného spreje. Řada nevidomých je s sebou nosí, ale manipulace s nimi není jednoduchá a má i své nevýhody. Řekl bych, že se hodí spíš k zastrašení útočníka. V kurzu s nimi sice účastníky seznamujeme, ale jen okrajově. Více času věnujeme osobním alarmům. Ty sice nejsou přímo obrannými prostředky, ale dokáží upozornit okolí, že dojde nebo už došlo k útoku. 

Jak se osoba se zrakovým postižením může útokům vyhnout? 
Dodržujte obecné preventivní zásady. Pokud to není nutné, nevydávejte se do části města, která je známá svou vysokou kriminalitou. Pokud tam musíte, zajistěte si doprovod a běžte tam ve dne. Nevyhledávejte návštěvy podniků a restaurací se špatnou pověstí. Pamatujte, že pro ženy, děti, seniory a osoby se zdravotním postižením je riziko napadení výrazně vyšší. Osobu zjevně zrakově postiženou si útočník vybere za svůj cíl pravděpodobněji, a sice pro její snadnou zranitelnost, nemožnost útěku apod. Je to pro něho bohužel „snadná kořist“. 

Lze rozeznat útok na mou osobu od situace, kdy mě chce útočník „jen“ okrást?
Myslím, že ne. Pokud vás okrade šikovný kapsář, zřejmě to v první chvíli ani nezjistíte. Pokud vydáte pod hrozbou fyzického násilí útočníkovi peníze, také nevíte, zda vás nechá odejít nebo zaútočí. V každém případě si uvědomte, že nejcennější je váš život, zdraví, a teprve poté peníze. V situaci, kdy jste napadeni, jste sami na ulici a jsou po vás požadovány peníze, doporučuji vydat peněženku a připravit se k fyzické sebeobraně. Pokud útok nepřijde, jedině dobře. 

Jak upozornit na útok okolí?
Odpověď rozdělím podle toho, zda jde o útok verbální či fyzický. Možná se vám už stalo, že vám někdo zastoupil cestu a vyžadoval peníze, cigarety apod. Pokud jste mu nevyhověli, pravděpodobně vám začal nadávat a urážet vás. To už je forma verbálního útoku. 
V této situaci učíme uplatnit zásadu správné komunikace při hrozícím útoku a upozornit okolí. Jednoznačně, srozumitelně a dostatečně nahlas dejte útočníkovi najevo, že mu peníze nedáte, protože u sebe třeba žádné nemáte, rádi byste mu vyhověli, ale bohužel nemůžete apod. Lidem ve vaší blízkosti by mělo být jasné, že dotyčný není váš kamarád, že nejde o legraci a je potřeba zasáhnout. Často se totiž stává, že lidé ani netuší, že se jen pár metrů od nich děje něco nebezpečného. Někdy to samozřejmě pramení z pouhé lidské lhostejnosti, ale to je už jiné téma. 
Po verbálním útoku může následovat útok fyzický. V tu chvíli platí stejné zásady jako při verbálním útoku, pouze s tím, že je nejvyšší čas použít např. zmíněný osobní alarm. Navíc by se měl každý napadený začít okamžitě fyzicky bránit, pokud je toho schopen.

Mám zavazadlo a v ruce bílou hůl. Jak reagovat při útoku?
Z praxe i z kurzů víme, že pro sebeobranu není bílá hůl vhodná. Spíše v takové situaci překáží a bránící se o ni může i zranit. V kurzu učíme při útoku jí volně spustit k nohám a bránit se obvyklým způsobem. Větší zavazadlo doporučujeme odhodit směrem na útočníka. Existuje šance, že ho zasáhnete. Menší zavazadlo volně spusťte k nohám. Samozřejmě se bavíme o fyzickém, nikoli verbálním útoku.

Jak jsou vaše kurzy uzpůsobeny pro nevidomé a slabozraké?
Účastní se jich jen osoby se zrakovým postižením. S každým spolupracuje sparingpartner, nejčastěji student Fakulty sportovních studií. Sebeobrana je náplní jeho studia, je tedy odborně na výši. Doprovází „svého svěřence“ po dobu trvání kurzu i o přestávce. Zajišťuje bezpečnost při cvičení i pomoc při orientaci v prostoru. Výuka probíhá vždy ve skupině 5 až 8 účastníků, ale díky spolupráci se sparingpartnerem lze mluvit o individuálním přístupu.

Kdy, kde a za kolik se konají kurzy? 
Kurzy se konají čtyřikrát až pětkrát ročně v úpolové tělocvičně v Brně – Komárově, Sladkého 13, od 10.00 h do 18.00 h. Probíhají pod záštitou Katedry gymnastiky a úpolů Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Kurzovné 400 Kč na osobu slouží k zaplacení pronájmu tělocvičny. Pořádání kurzu není pojato jako výdělečná činnost. Já a všichni sparingpartneři pracujeme bez nároku na odměnu.

Pro účely naší prezentace existuje internetová stránka facebook.com/events/179770216186787, kde je možné nalézt potřebné informace, včetně kontaktů na mne. S propagací kurzů nám pomáhá i Fakulta sportovních studií, středisko Teiresiás Masarykovy univerzity a také Rádio ZK. Můj dík za podporu patří pedagogům Mgr. Aleně Skotákové, Ph.D., doc. Zdenko Regulimu, Ph.D., a rovněž Jiřímu Šťovíčkovi, který mi pomáhá s komunikací s novými zájemci.

Máte odezvu od zrakově postižených absolventů kurzu? 
Vždy na konci kurzu zhodnotíme celodenní výuku. Všichni účastníci včetně sparingpartnerů si vymění své názory a poznatky. Okamžitá odezva je pro nás velmi důležitá a pomáhá nám zvyšovat úroveň výuky. Někteří účastníci se k nám do kurzu opakovaně vracejí a přinášejí svoje nové zkušenosti. Podle jejich slov chtějí dále zapracovat na dovednostech, ve kterých jistotu ještě necítí. A ač mi to přijde jako samozřejmost, považuji za nutné připomenout ještě jednu zásadní věc. Naprosto všechny kurzy probíhají ve velmi přátelské atmosféře, a to i přesto, že se většina účastníků potkává poprvé v životě, a hned při tak náročné a specifické činnosti.

Antonín Vraný

#
ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 12/2018

V minulém článku jsme psali o trvalém pobytu a doručovací adrese, což nás přivedlo k myšlence napsat několik informací o pravidlech samotného doručování.
„Během rozhovoru s novinářem předseda jednoho soudu ukázal na objemnou publikaci obsahující asi 300 stran s tím, že je jen o doručování.“ Tento článek nemůže postihnout vše, co souvisí s doručováním, proto se zaměříme jen na doručování fyzickým osobám, které nejsou podnikateli.
Takové osobě se v první řadě doručuje do datové schránky (o ní dále), pokud ji má zřízenu.
Běžné doručování poštou
Zjednodušeně řečeno platí, že adresátu se doručuje na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti (viz minulý článek), a není-li taková adresa evidována, na adresu místa trvalého pobytu. Lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen. Jestliže o to adresát požádá, doručuje se mu na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou adresát příslušnému orgánu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování, změnu musí adresát samozřejmě oznámit. Další samozřejmostí je, že má-li adresát zástupce, doručuje se většinou jen tomuto zástupci, nejde-li o úkon, kde je nutná osobní účast účastníka řízení.
S výjimkou insolvenčního řízení (kde je třeba se aktivně zajímat, co se ve věci děje nahlížením do internetového insolvenčního rejstříku) je nutné, aby se adresát vůbec dozvěděl, že mu soud nebo úřad něco doručuje, a to tím spíš, když žádnou písemnost nečeká. Nezastihne-li poštovní doručovatel adresáta osobně, slouží k tomu „oznámení o uložení zásilky / výzva k převzetí zásilky“, vhozené do schránky. Nedbá-li někdo o svoji poštovní schránku tak, aby byla správně označená a zabezpečená, jde to k jeho tíži. Důležité zásilky se doručují doporučeně do vlastních rukou adresáta a u těch nejdůležitějších je vyloučeno tzv. náhradní doručení, tj. může a musí je převzít jen adresát osobně. Jde například o platební rozkaz nebo trestní příkaz, tedy o rozhodnutí vydaná bez ústního projednání. Pokud se tak nestane, tyto typy rozhodnutí se ruší a nařizuje se jednání. U řady jiných zásilek (například u běžného soudního rozsudku) je ale už možné doručení tzv. fikcí, tj. předpokládá se, že adresát se o uložení dozvěděl a zásilku si v úložní době nevyzvedl. Za den doručení se pak považuje poslední den desetidenní úložní lhůty. V závislosti na pokynu odesílatele na obálce pak doručovatel písemnost buď vhodí do poštovní schránky adresáta, nebo ji pošta vrátí zpět odesílateli. Toto řešení je vlastně obranou proti těm, kdo si myslí, že nepřebíráním zásilek na druhou stranu vyzrají.
Je zřejmé, že role pošty respektive poštovního doručovatele je v tomto procesu velice důležitá. Je na doručovateli, zda na zásilku vyznačí: 
1. „adresát nezastižen – oznámeno“ nebo 
2. „adresát na této adrese neznámý“ nebo 
3. „adresát se odstěhoval bez udání adresy“ 
Jestliže doručovatel svůj obvod zná a je poctivý, snad není třeba se obávat. Co když má ale třeba dovolenou a zastupuje ho brigádník? Z vlastní zkušenosti vím, že doručovatelka vícekrát omylem vhodila oznámení o uložení zásilky do jiné schránky v domě a ve své schránce jsem dokonce našla oznámení pro adresáta z vedlejšího domu. Jako všude může i zde zapracovat lidský faktor s velice nepříjemnými následky – fiktivním doručením důležité písemnosti, o které se přitom adresát vůbec nedozví.
Naštěstí existuje prostředek k odstranění tvrdostí v případě fikce doručení. V soudním řízení na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Omluvitelným důvodem ale nemůže být, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností adresát seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána. Ve správním řízení je úprava podobná a nazývá se žádost o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku doručení písemnosti.

Doručování datovou schránkou
Výše popsaným problémům je možné předejít zřízením datové schránky, která podle mého názoru znamená značný komfort. Přesto ji řada lidí chtít z různých důvodů nebude – například v mém okolí ji má dobrovolně málokdo. Dovolte mi přesto podělit se o zkušenost běžného uživatele datové schránky.
Datové schránky (dále DS) provozuje Česká pošta a zřízení je bezplatné. Je třeba na poště podat žádost a následně jsou žadateli doručeny přihlašovací údaje. Jedná se o tzv. ID schránky, což je sedmimístná kombinace písmen a přihlašovací jméno, což je šestimístná kombinace čísel a písmen. Uživatel si sám zvolí heslo. Pak už je jednoduché se po vyplnění CAPTCHA kódu do DS přihlásit. CAPTCHA kód je možné si přehrát i zvukem, takže je přístupný i pro nevidomé uživatele. Práce s DS je uživatelsky příjemná – má přehlednou grafiku, postup je v celku intuitivní a pro nevidomé uživatele se zkušeností s prací na internetu je webové rozhraní zvládnutelné. Zprávy se dají podobně jako při používání e-mailu posílat s přílohami. Nejběžnějším formátem příloh je PDF, jejich čitelnost screenreadery je pochopitelně různá, ale poměrně velké množství příloh podle našich zkušeností čitelných je.
Zřízení DS není třeba nikomu hlásit, protože odesílatel její existenci ověřuje sám automaticky. Každý orgán veřejné moci je povinen doručovat občanu do DS, pokud ji má zřízenu. Naopak i když má občan DS, pokud nechce, nemusí přes ni nikomu psát. DS lze tedy využívat jen k přijímání písemností – ale pozor, výjimkou je opět insolvenční řízení a dále komunikace s finančním úřadem. Fyzická osoba, vlastnící datovou schránku, by měla daňové přiznání podávat právě skrze ni. Dále je potřeba upozornit na velice důležitou věc: písemnosti jsou doručené okamžikem přihlášení do DS a jestliže se nepřihlásíte, jsou doručené uplynutím desetidenní lhůty od okamžiku odeslání odesílatelem. Tady už se opravdu nedá vymlouvat tradičním „přestěhoval jsem se“ nebo „nic jsem nedostal“. Dobrá věc je možnost nastavit si v DS notifikaci na e-mail zdarma nebo SMS zprávou na mobilní telefon za 3 Kč, že v DS „přistála“ nová datová zpráva. Pak se zmenšuje riziko, že adresát případnou včasnou reakci na datovou zprávu zmešká.
Používáním DS se ušetří na poštovném, protože za odeslání datové zprávy státnímu orgánu se nic neplatí. Ušetří se i na papírech a tonerech a k nezaplacení je ušetřený čas jinak strávený cestami na poštu a ve frontách. Je však třeba rozlišovat bezplatnou DATOVOU ZPRÁVU a placenou POŠTOVNÍ DATOVOU ZPRÁVU (PDZ). Datové zprávy, které si vyměňujete s orgány veřejné moci (soudy, úřady, exekutory, notáři, insolvenčními správci…), jsou v DS nastaveny automaticky a neplatí se za ně. Naproti tomu poštovní datové zprávy jsou určeny pro korespondenci se soukromými subjekty, jejich přijímání a odesílání je třeba si v DS nastavit a za odeslání se platí malý poplatek. Poštovní datovou zprávou se dá například odeslat předžalobní výzva firmě, která mi dluží, samozřejmě za předpokladu, že i tato firma má nastaveno přijímání poštovních datových zpráv.
Určitou nevýhodou je nutnost tzv. konverze dokumentu. Někdy je nezbytné mít v ruce originál rozhodnutí s kulatým razítkem. Dříve mi v této podobě přišlo poštou. Teď si musím rozhodnutí v DS odeslat ke konverzi, vytisknout si o tom potvrzení a s ním se odebrat k poštovní přepážce na CZECH POINT, kde mi pošta rozhodnutí vytiskne a potvrdí, že jde o konvertovaný dokument, a to za 30 Kč za jednu stranu. Naštěstí to příliš často dělat nemusím.
Přijaté a odeslané zprávy jsou v DS uchovávány tři měsíce. Má-li uživatel zájem o delší dobu, musí zaplatit za tzv. datový trezor. Samozřejmě každou zprávu lze z DS odeslat na jakýkoliv e-mail nebo uložit. Celkově mohu říci, že datová schránka je pro mě velký přínos.

Václava Baudišová

#
BUDE VÁS ZAJÍMAT: Nevidomí mohou přijít o výjimku z EET. Ministerstvo financí viní opozici

Nevidomým podnikatelům hrozí, že se jich budou od ledna týkat povinnosti vyplývající ze zákona o evidenci tržeb. Současná výjimka jim platí jen do konce roku. Zaseklo se navíc schvalování zákona, který měl postavení nevidomých v systému EET upravit podle požadavků Ústavního soudu.
Ústavní soud loni odložil třetí a čtvrtou vlnu elektronické evidence tržeb. Jednou z výjimek, které musí projít legislativními změnami, je i výjimka pro nevidomé. Pokud se nestihne do konce roku schválit, přestane platit. A to právě hrozí. Upozornil na to server podnikatel.cz a Hospodářské noviny.
Podle ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) za to může opozice. „My jsme připravili novelu vyjímající zrakově postižené podnikatele z evidence tržeb neprodleně po rozhodnutí Ústavního soudu,“ uvedla Schillerová.
Úprava zákona leží ve Sněmovně od června, ani jednou však nedošlo na hlasování, protože opozice vyčerpala všechen čas svými příspěvky. Podle viceprezidenta Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Rudolfa Volejníka k dohodě dojde. Mohlo by se najít jiné dočasné řešení, například vyhláška. „Očekávám, že se nějak dohodneme s Ministerstvem financí. Jinak nevidomí lidé budou muset EET skutečně dělat,“ řekl HN.
Elektronická evidence tržeb by se v prvních dvou vlnách podle něj odhadem týkala tisíce až 1 300 nevidomých podnikatelů. Ministerstvo financí odhaduje dva tisíce. Většina by měla spadat do třetí a čtvrté vlny, například maséři, ladiči nástrojů, tlumočníci apod.

Zdroj: iDNES.cz

#
ZDRAVÍ: Obezita je epidemií současného světa

Diagnostika obezity je snadná. Vypočítejte si svůj BMI tak, že hmotnost v kg vydělte druhou mocninou vaší výšky v metrech. Vážíte-li 70 kg a měříte 1,7 m, je váš BMI roven číslu 24,2. Jste v intervalu normální váhy (BMI od 20 do 25). Pokud vám vyjde číslo pod 20, zřejmě trpíte podváhou. V intervalu 25 až 30 máte nadváhu, hodnota BMI mezi 30 až 40 znamená již obezitu a nad 40 dokonce těžkou obezitu. 
Vědci si dali práci a vypočítali následující údaje. Průměrný obyvatel planety váží 62 kg, průměrný Evropan pak o 9 kg více, tedy 71 kg. Nadváhou v Evropě trpí přibližně polovina populace. V České republice postihuje nadváha každého třetího a obezita každého pátého obyvatele. Ještě hůře jsou na tom USA. Hmotnost jejího průměrného občana činí více než 80 kg. Obezita se v současnosti týká 36 % dospělých Američanů. 
Americký režisér Woody Allen komentuje obezitu jako „vítězství nad buržoazní morálkou“. Docela trefně. V USA žije jen 6 % celosvětové populace, ale jejich tukové polštáře tvoří 34 % celosvětové nadváhy. Od mnoha žen, které tu právě sestupují z váhy, vskutku nemůžeme žádat líbezný úsměv. Od roku 2005 nemohou již američtí tlouštíci kvůli obezitě vinit před soudem potravinářský průmysl a řetězce fastfoodů. Zákon o osobní zodpovědnosti za konzumaci potravin (cheeseburgerový zákon) jim to nedovoluje. Jen pro zajímavost, energie největšího burgeru ve známé restauraci je 3690 kj (880 kcal). Abyste ji spálili, budete si muset udělat zhruba pětihodinovou procházku.
Ale ani USA nepatří světové prvenství. Zemí s nejvyšším výskytem nadváhy a obezity na světě je Mexiko. Pokud byste naopak přijeli na Nový Zéland a měli nadváhu, zamítnou vám vydání pobytového víza. Pokud jde o celkovou nadváhu světové populace, je podle výpočtů živena takovým množstvím potravin, jaké by v průměru stačilo na obživu další miliardy lidí.
Latinské přísloví říká, že kdo je umírněný v jídle, je sám sobě lékařem. A pravdivě. Bylo zjištěno, že obezita se chová úplně stejně jako zánětlivé onemocnění. Tuková tkáň v břiše, ve svalech a okolo důležitých orgánů zvyšuje obsah tuků, cholesterolu a kyseliny močové v krvi a po čase spouští inzulinovou rezistenci (cukrovku 2. typu). Zvýšené zatížení pohybového aparátu vede vždy k nestabilitě a zhoršené pohyblivosti. Degenerativní onemocnění kloubů sice nemají příčinu v obezitě, ale ta jejich stav výrazně zhoršuje. To platí dvojnásob v případech ortopedického nálezu, jakým může být špatné postavení páteře, kloubů nebo plochá noha.
Obézní onkologičtí pacienti mají ve srovnání s těmi štíhlými horší prognózu při léčbě rakoviny. Jsou-li totiž v nádoru přítomny buňky tukové tkáně, vyživují ho a podporují jeho růst. Zablokování vstupu tukových buněk do nádoru se tak jeví jako nový přístup k léčbě rakoviny.
Obezita způsobuje i neurologické problémy. Komplikací bývá zvýšený nitrolební tlak se závratěmi, zvracením i poruchami vidění, které mohou vést až k nevratnému poškození zraku. Obézní lidé mají zhoršenou paměť. Jakmile ovšem zhubnou, a stačí jen 1 kg, výsledek jejich paměťového testu se okamžitě zlepší. Když tuk tlačí na dýchací ústrojí, plíce se nemohou rozepnout a přijmout dostatek čerstvého vzduchu. V těle se hromadí oxid uhličitý a způsobuje překyselení organismu, únavu a spavost během dne. Ve spánku pak může docházet ke krátkodobým zástavám dechu (spánková apnoe).
Kapitolu samu pro sebe představuje psychologický přesah obezity. Sem patří poruchy sebevědomí, snížená možnost uplatnění až sociální izolace. To vše vytváří prostor pro rozvoj depresí. Hormonální změny mohou způsobit pokles libida (sexuální touhy) u mužů i u žen. U obézních mužů klesá hladina mužského hormonu testosteronu a naopak se zvyšuje hladina ženského estrogenu, u žen je tomu přesně opačně.
Návodů jak zhubnout lze najít celou řadu. Chce to ovšem vytrvalost a vůli. Osobně využívám počítání využitelné energie potravin. Zvažte se a hmotnost v kg vynásobte číslem 24 (počet hodin jednoho dne). Pokud vážíte 70 kg, vyjde vám číslo 1680. Tolik kilokalorií (7030 kilojoulů) z potravin můžete přijmout za den, pokud nemáte žádnou fyzickou aktivitu. Tou může být pro nás především chůze. Na svou výšku, hmotnost a délku kroku si nastavte krokoměr. Za hodinovou procházku spálíte cca 150 až 200 kilokalorií. O tolik více energie z potravin můžete v daný den přijmout. Kalorické hodnoty potravin lze nalézt třeba na stránce kaloricketabulky.cz. Pro přepočet kilokalorií na kilojouly platí, že 1 kilokalorie = 4,185 kilojoulů.
Vyhněte se restauracím. Lidé, kteří tu stolují, budou obézní pravděpodobněji než ti, kteří jedí doma. A dbejte na výživu vašich dětí. Zda se budou v dospělosti potýkat s obezitou, závisí na tom, jaké stravovací návyky si osvojí v raném věku. Zvláště důležité jsou u těch, které nebyly kojeny. K obezitě mají více než dvakrát větší sklon.

Antonín Vraný
Zdroj: stoplusjednicka.cz, lidovky.cz, citatyo.cz, forexample.cz

#
SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY
Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)

Úloha číslo 12
Sovík Štefan (Slovensko)
8. místo, 7. WCCT - C 1. 3. 2003. 

Bílý: Kg4, Db4, Vg5, Vh4, Sd2, Ja5, Jg3, Pb3, c2, d5, f3, f6, h3, h5 (14) 
Černý: Kd4, Da2, Vc8, Vh7, Sf1, Sf2, Jb7, Pb2, c4, d6, f7 (11) 
Mat 2. tahem (C+)

Štefan Sovík (*1944) patří již ke starší, ale stále vynikající generaci slovenských komponistů, což dokumentuje i náš diagram. A když se podíváte, na kterém místě tato dvojtažka ve světové soutěži komponistů skončila, pak je zřejmé, že je to práce opravdu par excellence. Můj přítel Štefan hrává dobře také prakticky, setkávali jsme se občas na turnaji Unichem v Beskydech. Však mám o tom ve svém archivu záznam: Pražmo 2005 (27.-28. 5.) Zajímavé setkání tří úlohářů i praktiků (Janál, Sovík, Juříček) v průběhu víkendového turnaje. Zatímco Janál předvedl jeden ze svých excelentně dlouhých sériových pomocníků, já se blýskl dvěma čerstvě publikovanými dvojtažkami z italských časopisů. Štefan mlčky přihlížel, uznale pokyvoval hlavou a pak nás s potutelným úsměvem trumfl svým „kalibrem“, nádhernou tematickou dvojtažkou s trojí třítahovou sekvencí (vazbou na c4, blokádou polí a braním), naprosto famózní skladbou, která skončila na vynikajícím 8. místě ve světové soutěži (7. WCCT, C 1. 3. 2005). Takže si ji zkuste vyřešit a její obsah vysvětlím v přespříštím čísle. A abychom to měli opravdu všechno tematické, v minipartiích uvádím jednu moji z onoho turnaje v Pražmu proti zkušenému polskému kandidátu mistra. 

Pro milovníky miniaturek:
Klimiec A (2092 POL) – Juříček S (2169 CZE), Pražmo 2005, [A44] Benoni: 1. d4 c5 2. d5 e5 3. c4 d6 4. e4 Se7 5. Jc3. Pokud 5. Jf3 tak 5. - Sg4! 6. h3 Sxf3 7. Dxf3 Sg5 (důsledná černopolná strategie). 5. - Sg5 6. Jf3 Sxc1 7. Dxc1 Je7 8. Sd3 0-0 9. 0-0 Ja6. Dobrý tah. Po možném b2-b4 vezme na c5 jezdec. 10. h3 Jg6. Bílý čekal jistě 10. - f5. Ale kdepak! V jeho pozici je citlivější bod (f4) a f7-f5 přijde později. 11. Je2 De7 12. a3 f5. Teď je vhodná chvíle! 13. Dg5 Dxg5 14. Jxg5 f4 15. Jf3 Sd7 16. Jd2 Jh4 17. Kh2? Tak dlouho bílý přemýšlel, až, jak by řekl slovenský velmistr Plachetka, „pre stromy nezbadal les“. Životně nutné bylo 17. f3. 17. - f3! Tento tah okamžitě rozhoduje. 18. gxf3 Jxf3 19. Jxf3 Vxf3 20. Vad1 Vaf8. Černý nemá důvod spěchat, jeden z pěšců („f“ nebo „h“) padne vždy. 21. Vg1 Vxh3 22. Kg2 Vhf3 0-1. [glos. SJ] 

Řešení úlohy číslo 10 z října 2018 (Juříček): 
Úkolem úvodníku 1. Sd2! [2. De7 Kd4/d5 3. Dd6 mat] bylo pokrýt ústupové pole c3. Braní střelce 1. - Dxd2 pak odlákává dámu od dvojnásobného krytí Pe4: 2. Vxe4 Sxe4 3. Dxe4 mat (2. - Kd5 3. Df5 mat), po braní jezdce 1. - fxg3 jde 2. De7 Kf5 3. Sc8 mat a na dva ústupy krále 1. - Kd4/e6 2. Dd7 Kc5/e5 3. Dd6 mat. Zbývá ještě poslední ústup a ten je pro autora oním „nešťastným“: 1. - Kd5 2. Dd7 Kc5/e5 3. Dd6 mat, protože mat lze docílit také duálem 2. De7 Kd4 3. Dd6 mat. A právě kvůli němu by byla tato úloha v soutěži bez šance. 

Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme!

#
Na Svatého Martina jeď na Quardo do Zlína

V neděli 11. listopadu se uskutečnil v pořadí již VI. ročník Zlínského turnaje ve hře pro nevidomé QARDO. Musíme však konstatovat, že díky našim přátelům z Únie nevidiacich a slabozrakých z Nitry se tento turnaj stal potřetí v řadě turnajem mezinárodním.
Tento ročník byl ve své zlínské historii nejpočetnějším. Celkem se ho zúčastnilo 24 hráčů, z toho 9 reprezentovalo Slovenskou republiku, 15 zastupovalo odbočky zlínského kraje a jednotlivci přijeli z Břeclavi, Prostějova a Prahy. Potřetí se hráčem stal i zástupce společnosti našeho sponzora Martin Maňas z firmy Trelleborg Wheel Systems. 
Atmosféra celého turnaje byla velmi příjemná, přátelská, plná napětí a očekávání, které postupně gradovalo od mírné nervozity po velkou radost z výhry. Pravda je, že v tomto turnaji vyhrává každý. Ten, který dobře vidí, nebo má jen mírné omezení zraku, vítězí sám nad sebou, neboť s klapkami na očích poznávat tvary kartiček není jednoduché. A ti, kteří jsou nevidomí déle nebo od narození, mají výhodu excelentního hmatu a rychlosti, a ti nás často porážejí. Ale tyto překážky nám vůbec nevadí, protože díky skvělým sponzorům jsme mohli obdarovat každého účastníka cenou útěchy a vítěze hodnotnými cenami. Děkujeme našim sponzorům – firmám Tescoma, s. r. o., Čokoládovna Carletti, s. r. o., Vincentka, a. s., Noventis, s. r. o. a Trelleborg Wheel Systems Czech Republic, a. s., Nadaci Agrofert za krásné ceny, které všechny potěšily.
Ještě jednou také blahopřání za skvělé výkony vítězům: Za první místo Lidce Pavelkové ze Vsetína, za 2. místo Ludmile Šišákové z UNSS, 3. byla Růženka Plačková ze Zlína a 4. Jarda Žamboch ze Vsetína. Srdečně blahopřejeme!
A co by bylo QARDO bez našeho Václava Fanty, průkopníka a otce této skvělé hry. Jsme moc rádi, že od prvního ročníku je Vašek naším stálým hostem a rozhodčím. Už teď se moc těšíme na příští ročník, kdy se opět všichni společně setkáme. A jak říká Pierre de Coubertin: „Není důležité vyhrát, ale bojovat čestně a ze všech sil“. Takže příští rok na shledanou!
Pavla Andrýsková

#
INZERCE

68letá nevidomá, střední postavy, by se ráda seznámila s nevidomým mužem od 57 do 77 let, který je sám jako já a má stejné zájmy – to znamená hudbu lidovou, dechovku, country, a také aby mu nevadil pejsek. Já ho totiž mám, je vodicí. Ostatní si povíme po telefonu. Prosím, volejte na mobil 732 213 674.

Kdo prodá funkční kazetový magnetofon? Tel.: 774 989 592

Koupím zachovalý funkční pravoruční Pichtův stroj.
Tel.: 515 271 448

Ráda bych si telefonovala a dopisovala s mužem nebo ženou. Znalost Braillova písma je nutná. Jsem nevidomá, 56letá z Prahy.
Tel.: 728 934 287