ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 102 Číslo 11 Červen 2018 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM Dum spiro spero POZVÁNKA NA SOUTĚŽ Pozvání na soutěž ve čtení a psaní STALO SE „A je to!“ Košile je zapnutá a pověšená na ramínku. Přístroj přiblíží nevidomým okolní krajinu ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně LIDÉ KOLEM NÁS MOSTY – Luboš Zajíc ZORA RADÍ Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 06/2018 O čem se moc nemluví – Hypochondrie Kurz Jak na iPhone pro pokročilé BUDE VÁS ZAJÍMAT Zařízení MyEye má českou verzi ZDRAVÍ Výživa a krevní skupina AB KULTURA Na Festivalu integrace Slunce v Paláci Akropolis vystoupili také studenti Gymnázia pro ZP a SOŠ pro ZP SPORT Černobílé problémy S Jaroslavem Slaninou o stolních hrách pro nevidomé INZERCE # ÚVODEM: Dum spiro spero Do češtiny se tohle heslo překládá jako „Dokud dýchám, doufám“. Jedná se o velice rozšířené latinské motto používané po desítky generací. Nejčastěji je přičítáno Ciceronovi. Tohle jsem věděl. Tušil jsem i to, že za své ho považuje několik klanů rodin, jako např. skotský klan MacLennanů, klan Liversidgeů (a různých variant tohoto příjmení jako je Liversageovi, Liversedgeovi…), klan Doranových, Partidgeových atp. Co jsem ale nevěděl je, že v České republice ho jako své motto používá prostějovská výsadková 601. skupina speciálních sil generála Moravce. Co je na tom divného? Asi nic – naopak, kdo jiný než voják v akci potřebuje takové motto plné naděje?! Někdy ale je těžké, slogan neslogan, řídit se tím, co v běžném života běhu člověk bere jako nezpochybnitelné, i ve chvíli, když mu takříkajíc teče do bot. Pak není nad to spolehnout se – na rutinu. Ano, na tu kreativci vysmívanou a mysliteli zatracovanou rutinu, která ale dovede, když je potřeba, zklidnit dech, zpřehlednit konání a vytvořit kolem sebe situaci, jakýsi mikrokosmos vazeb a vztahů, kterým rozumím, u nichž jsem si jist tím, jak budou po sobě následovat jednotlivé kroky, a mohu přestat doufat, protože prostě vím: po tomhle pohybu musím udělat tenhle krok, po této akci zas další posun… A jak se nejlépe dobrat k tomu, abych takovou poslední obrannou baštu měl k dispozici na zavolání? Tak na to mám další, mnohými vysmívaný slogan: těžko na cvičišti – lehko na bojišti! Konání a opakování – a proto i na našich stránkách vyzdvihujeme třeba soutěž A je to! Mnohokrát osahané naskočí samo. Proto s radostí oznamujeme – hned v následující pozvánce – návrat soutěže ve čtení a psaní na pořad aktivit redakce ZORY. Krásné předletní čtení, inspirativní, ale zároveň návodné, v čase začínajícího času dovolených přeje za sebe i redakci Václav Senjuk # Pozvání na soutěž ve čtení a psaní Redakce časopisu Zora ve spolupráci s Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana, Oddělením pro odbočky SONS, Tyfloservisem, o. p. s., a Spektrou, v. d. n., vyhlašuje na sobotu 20. října 2018 celostátní soutěž v těchto disciplínách: a) ve čtení Braillova písma, b) v psaní na Pichtově psacím stroji, c) v psaní na tabulce, d) v psaní na počítačové klávesnici a e) ve čtení, psaní a korektuře textu na Easylinku12. Jednotlivé soutěžní disciplíny jsou jednokolové, finálové a uskuteční se v Domě služeb SONS v Krakovské 21, Praha 1 od 10 hodin. Vyhlášení výsledků se předpokládá ve 14 hodin. Soutěžící se může zúčastnit libovolného počtu vypsaných disciplín. Počet v jednotlivých disciplínách je z časových důvodů omezen na 25 účastníků, bude rozhodovat datum zaslání přihlášky. Soutěžící ve čtení Braillova písma jsou rozděleni do dvou skupin: a) Zrakově postižení, kteří prošli výukou Braillova písma na 1. stupni základní školy, b) později osleplí. Pro čtení bodového písma obdrží každý soutěžící nepoužitý text. Soutěžící si může přinést svůj Pichtův psací stroj, tabulku, klávesnici i Easylink 12. Pořadatel poskytne účastníkům soutěže občerstvení. První tři nejlepší soutěžící v jednotlivých disciplínách budou odměněni poukázkami na výběr zboží v prodejnách tyflopomůcek v Praze a Olomouci v hodnotách 2500 Kč, 1500 Kč a 800 Kč. Přihlásit se můžete individuálně nebo přes odbočky SONS. Přihlášky s uvedením jména, adresy, e-mailu, event. telefonu a vybraných disciplín zasílejte, prosím, tajemnici soutěže Pavle Jungwirthové, redakce Zory, Krakovská 21, 110 00 Praha 1, e-mail: zora-objednavky@sons.cz nejpozději do 25. září 2018. Za organizační výbor Jiří Reichel # STALO SE: „A je to!“ Košile je zapnutá a pověšená na ramínku. Tuto větu si mohli říct soutěžící v Olomouci, kde proběhla 10. 5. tradiční soutěž v sebeobslužných dovednostech „A je to!“ – ostatně jsme o jejím konání včas informovali. Cílem soutěže je pobavit se, poradit si v každodenních situacích, které přináší život, uplatnit své dovednosti, zkušenosti, nápaditost a odvahu. K tomu soutěž nabízí příležitost předat si své osobní zkušenosti, případně navázat nová přátelství. Pro instruktory sociální rehabilitace – pracovníky Tyfloservisu, je soutěž i zdrojem inspirace, protože sebeobslužným dovednostem zrakově postižené klienty vyučují. Soutěžilo 8 těžce zrakově postižených v neprůhledných brýlích, aby měli všichni stejné podmínky. Utkali se v 5 disciplínách. Všichni se každodenně oblékáme a obouváme, takže starat se o prádlo a obuv je častou aktivitou v domácnosti. Soutěžící měli navléknout tkaničky do bot, zavázat je a správně uspořádat pravou a levou. Zajímavé bylo sledovat, že každý má svůj styl. V koši s prádlem našli bez ladu a skladu prádlo, které měli rozeznat, roztřídit, poskládat, košili zapnout a pověsit na ramínko. Do sebeobslužných dovedností patří i péče o děti. Jedna z disciplín nabízela možnost zkontrolovat obsah aktovky školáka 4. třídy ZŠ: Jak to, že pastelky nejsou ostrouhané a jsou volně poházené v pouzdru, a co ty cigarety a nůž!? A co tu dělá tvrdý rohlík? Kde je svačina a pití? Hlavně muži si přišli na své u disciplíny, která se odehrávala přímo v automobilu. Na tomto stanovišti měli najít klíče na sedadle spolujezdce, vsunout klíč do zapalování pod volantem. Dále měli poskládat výstražný trojúhelník, obléct si reflexní vestu a poznat škrabku na okna. Někteří měli potřebu si i zatroubit. Rozeznat mouku hladkou, polohrubou, hrubou, krupici a strouhanku hmatem byla pro většinu soutěžících hračka. Náročnější to bylo s úklidem mouky, která se rozsypala na zem, což byla poslední z disciplín. Soutěž připravili pracovníci olomouckého střediska Tyfloservis, o. p. s., za pomoci kolegů z oblastní odbočky SONS ČR, z. s., a ochotných dobrovolníků. Soutěžící byli odměněni drobnými cenami a pracovníci dobrým pocitem, že se akce vydařila. Mgr. Veronika Haiclová, vedoucí krajského ambulantního střediska Tyfloservis, o. p. s., Olomouc. # Přístroj přiblíží nevidomým okolní krajinu Zařízení s názvem „Feel the view“ (Osahej si výhled) umí při jízdě autem převést snímek okolí na vibrace. Nevidomým tak nabízí improvizovaný pohled na krajinné scenérie. Přístroj dokáže přetvořit výhled ve vibrace skla, na kterém je připevněn, a tedy v hmatový vjem. Stisknutím tlačítka udělá „Feel the view“ fotografii scenérie. Tu převede do odstínů šedi a pak hapticky „promítne“ na okno pod sebou. Když pak člověk jezdí prstem po skle, zařízení sklem vibruje podle toho, jaký odstín šedi se nachází pod prstem. Kromě haptické reprodukce je v přístroji i umělá inteligence, která rozpozná, co je na snímku, a nevidomému to řekne. Třeba „hora se zasněženým vrcholkem“. Na vývoji zařízení se podílela automobilka Ford, firma GTB Řím a start-up Aedo, který se specializuje na pomůcky pro lidi se zrakovým postižením. zem Zdroj: Novinky.cz # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ - Přehledně V Odbočce Kroměříž uspořádali v dubnu bowlingový turnaj. Poprvé měli možnost vyzkoušet si hru s postranními zábranami, díky kterým byly hody úspěšnější a bodové zisky všech hráčů pěkně narůstaly.  I když hra připomínala chvílemi spíše kulečník, byli s výsledky spokojeni. Trutnovští se spolu s kolegy z Náchoda vypravili do Malých Svatoňovic. Společně vyrazili do Muzea bratří Čapků na komentovanou prohlídku. Dozvěděli se opravdu mnoho nového a zajímavého ze života Karla a Josefa Čapků. V Přerově proběhl koncert v rámci 24. ročníku Dne umění nevidomých na Moravě. Pozvání přijala zpěvačka Kateřina Schejbalová. Za kytarového doprovodu Filipa Moravce zazněly písně od klasiky po současnost. Koncert se uskutečnil ve slavnostní síni přerovského zámku. Téměř plné hlediště vytvořilo umělcům krásnou atmosféru. Pestrá hudba, divoký tanec, bujarý smích a přátelská atmosféra. I těmito slovy se dá vystihnout společenská akce, kterou v sobotu 14. dubna uspořádala šumperská odbočka SONS ve známém hotelu Grand. Tato velkolepá událost, považovaná již za tradiční, je velmi oblíbenou a zrakově postižení i příznivci organizace ji milují. Ani letos si nenechali členové OO Trutnov ujít výstavu tropických motýlů v pražské Fata Morgáně. Počasí přálo, takže kromě nádhery motýlích křídel mohli obdivovat i krásu nakvetlých stromů a květin ve venkovní expozici. A kdo to všechno neukoukal, tak si to vynahradil vůněmi, které byly opravdu omamné. Do skleníku se vypravili 11. května i členové táborské odbočky a byli přímo nadšeni, protože se jim dostalo i haptického poznání tropických rostlin a maket spojených s životním cyklem motýlů. Ve dnech 19. a 20. dubna na zlínské odbočce proběhly Metodické dny pomůcek pro osoby se zrakovým postižením a vyřizování nároků na pomůcky osob se zrakovým postižením. Odborní zaměstnanci SONS ČR, z. s., Tyfloservisu Zlín, Tyflopomůcek Olomouc a odborné firmy předvedli kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. Akce se setkala se značným ohlasem veřejnosti. Že i lidé s těžkou vadou zraku mohou sportovat a aktivně trávit svůj volný čas se ve středu 25. dubna přesvědčili žáci hanušovické základní školy a všichni, kdo se zúčastnili akce Věříme Když oči nevidí aneb sportujeme potmě, kterou pořádala šumperská odbočka. Olomoucká odbočka se zúčastnila 26. dubna Nočního běhu pro Světlušku. Přidala se k 630 běžcům, kteří tak podpořili vybrané projekty organizací poskytující nejrůznější služby pro osoby se zrakovým postižením. 24. dubna navštívili zájemci z přerovské odbočky zvonařskou dílnu v Brodku u Přerova. Po asi 1,5hodinové zajímavé přednášce o výrobě zvonů se přesunuli k nedaleké zvonkohře v obci, kde si poslechli tóny zvuků poskládaných do známých skladeb jako Largo od A. Dvořáka, Nabucco od Verdiho a Svatební pochod od F. Mendelssohna. Ve středu 2. května se členové SONS Kroměříž zúčastnili vernisáže výstavy prací slabozraké malířky a grafičky Markéty Evjákové. Akce proběhla v Knihovně Kroměřížska na Slovanském náměstí v rámci 24. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě. Slavnostního odpoledne se nezúčastnili pouze místní členové, ale také vedoucí oddělení pro oblastní odbočky a celostátní kluby SONS ČR Jan Pakoš, zástupci z Oblastních odboček Přerov a Uherské Hradiště a také další neziskové organizace a veřejnost. Semilští 3. května uskutečnili další z plánovaných akcí a zajeli si prohlédnout vodní nádrž Les království, která byla v roce 1964 vyhlášena národní technickou památkou. Údolní vodní nádrž se nachází přibližně 4 km nad Dvorem Králové – proti proudu Labe – a byla postavena na ochranu města i jeho okolí před povodněmi, kdy se Labe při prudkých jarních táních sněhu v Krkonoších mohutně rozvodní. V České Lípě proběhla soutěž v četbě bodového písma. Byla uspořádána pro nejen účastníky tamního kurzu, který vedou lektorky z libereckého Tyfloservisu, ale i pro ostatní zájemce. Organizátorům šlo především o to, aby se nevidomí nebáli bodového písma a začali se o tuto formu čtení také zajímat. Více o akcích se dočtete za sons.cz. # LIDÉ KOLEM NÁS: MOSTY – Luboš Zajíc Mgr. Luboš Zajíc je příjemný mladý muž s noblesním chováním a moudrým myšlením, jak se na právníka sluší. Jenže, tento renesanční člověk se nevěnuje jen právu a sociálně právní pomoci lidem se zrakovým handicapem. Výraznou součástí jeho osobnosti je i hudební profese a hluboký zájem o pedagogickou práci na tomto poli. Vím o vás, pane magistře, že vám letos bude čtyřicet čtyři let, a že váš hlavní pracovní úvazek je v Základní umělecké škole na Spořilově. Vystudoval jste Deylovu konzervatoř, vaším oborem jsou dechové nástroje, konkrétně klarinet, saxofon a zobcová flétna. Učit na tyto nástroje jste začal ještě při studiu na konzervatoři v roce 1994 a na stejné spořilovské hudební škole učíte děti dodnes. Vaše práce vás baví a jako pedagog můžete být spokojen s úspěchy většiny svých dětí. Jak se vám přihodilo, že jste se stal právníkem? Nebyl jste dokonce inspirován jinými podobnými hudebníky a právníky v jednom? „Nikoliv, takhle romantické moje úmysly nebyly,“ uvádí věci na pravou míru Luboš Zajíc. „Když mi bylo asi třicet let, objevovaly se různé zprávy, které varovaly před klesajícím zájmem o hudební školy, a tedy i ubýváním učitelských míst. Tehdy mě napadlo, že by bylo dobré mít ještě jedno zaměstnání, které by mě bavilo a zároveň uživilo mou rodinu, kterou jsem již tehdy měl. Ponechal jsem stranou vysokou pedagogickou, protože mě všechny ty pedagogické teorie nebavily už na nástavbě, kterou jsem kdysi absolvoval. Vynechal jsem i matematická studia, jakkoliv miluji matematiku a přesnost. Nemám z matematiky maturitu, a tak ani žádná vysoká se zaměřením na přírodní vědy pro mě nebyla. Nicméně, moje láska k přesnosti mě nakonec přivedla ke studiu práv, a dodnes tohoto rozhodnutí nelituji.“ Zabýval jste se tehdy myšlenkou být prospěšný klientům se zrakovým postižením? „Ne, řeknu upřímně, že tento motiv jsem neměl. Můj sen byl stát se soudcem. Jenže začal jsem studovat poměrně pozdě, a i rodina představovala určité omezení. Byl jsem tedy velmi rád, když mě oslovila SONS a já mohl ve třetím ročníku nastoupit v sociálně právním oddělení v Praze, v Krakovské ulici. Tehdy jsem tuto možnost uvítal jako velmi zajímavou praxi v práci s lidmi, ale okolnosti se vyvinuly trochu jinak, než jsem předpokládal. Pracoval jsem tehdy s Lucií Víškovou, která byla inspirativní a zkušená v tom, jak komunikovala s lidmi, jak zodpovědně jim pomáhala. Když se jí znovu vrátila nevyléčitelná nemoc a ona zemřela, najednou tu nebyl nikdo, kdo by sociální poradnu podržel. Tak jsem zůstal a ten model Lucie Víškové jsem se snažil přijmout i pro svou další práci. Časem jsem pochopil, že by bylo pro mne dobré, abych dělal něco nejen pro své žáky, ale i pro komunitu zrakově postižených, jejíž součástí jsem se cítil.“ Vy jste, pane magistře, ukončil právnickou fakultu UK v Praze v roce 2010. Právníci, které jsme znali z předchozí generace, a kteří, stejně jako vy, byli třeba zcela nevidomí, neměli ke svému studiu jiné pomůcky než Pichtův psací stroj a poměrně rozměrný kazetový magnetofon. Všechno si museli nechat načíst na kazety, později už třeba pracovali s Eurekou nebo s jednoduchým digitálním systémem tehdejších počítačů. Znamenalo to pracovat s nekvalitními skeny, se zvukem. Jak jste na tom byl s výbavou pro studium vy? „Já už to měl jednoduché,“ pochvaluje si magistr Zajíc. „Samozřejmě, běžně jsem používal počítač, a protože studium práv je především studium textů, měl jsem otevřenou cestu. Prakticky hned se začátkem digitalizace se na fakultě vytvořilo maličké oddělení, kde pomáhali zrakově postiženým studentům. Byl tam k dispozici i počítač vybavený Jawsem a skenerem. Texty nám však skenovalo hlavně středisko při matematické fakultě vedené tehdy Milošem Šmídem. Tam nám skenovali prakticky všechno, co jsme si přinesli, tedy především skripta. Tehdy už existovalo ASPI, což je Automatizovaný systém právních informací, které umožňuje neomezený přístup k digitálně upraveným textům, tedy především právním předpisům, judikátům atp. Když to shrnu, jsem přesvědčen, že za současných podmínek je studium práv pro zrakově postižené dobrá volba, především z hlediska přístupnosti ke studijním materiálům.“ Teoreticky vás připravila pro vaše povolání právnická fakulta. Kdo vás připravil pro praxi? „Já jsem nikdy neměl žádné zásadní problémy s komunikací. Od dvaceti let učím, musel jsem se rychle naučit zvládat interakci nejen s dětmi, ale i s jejich rodiči. A pokud jde třeba o specifiku zrakově postižených klientů, nepociťoval jsem žádné zábrany nebo bloky. Problematika zrakově postižených je mi natolik blízká, nakolik jsem se v komunitě stejně postižených v životě pohyboval.“ Na svém pracovišti, tedy v sociálně právní poradně SONS, jejíž jste nyní vedoucí, máte vyhrazené hodiny pro přímou práci s klienty, kromě toho pracujete na návrzích pro úpravu vlídnějších právních předpisů pro zrakově postižené, účastníte se porad a připomínkových řízení třeba na ministerstvu práce a sociálních věcí. Jezdíváte také na odbočky SONS? Jakým způsobem přenášíte potřebné informace do oblastních odboček nebo jiných uskupení, kde se vyskytují členové nebo i nečlenové se zrakovou vadou a sociálně právními problémy navíc? „Výjimečně jsme se domluvili s kolegy z Oblastní odbočky v Šumperku, že jsem přijel na celé dopoledne konzultovat klientské individuální potřeby. Odbočky nebo Tyflocentra samozřejmě objíždím, když si mě pozvou, přednáším o nových předpisech anebo na téma, které si odbočka zadá. Na odbočkách ale průběžně poskytují odborné poradenství vyškolení sociálně právní poradci. Ti poskytují základní pomoc v oblasti sociálního zabezpečení, nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění, jsou informováni o všech aktuálních právních předpisech, které se týkají zrakově postižených. V poslední době jsme často odpovídali třeba na dotaz o předpisu, který uděluje výjimku živnostníkům se zrakovou vadou při jinak povinném používání elektronických pokladen (EET).“ Jak tedy funguje pražská sociálně právní poradna, když větší část služeb se odehrává v oblastních odbočkách?„Pokud jde o přímou práci s klienty, v Praze se ujímáme zapeklitějších případů, které nám buď předávají z oblastí anebo klienti přijdou sami. Jsou to záležitosti více specificky právní. Kromě přímé práce s klienty se hodně věnujeme metodickému vedení oblastních poradců, zveme je pravidelně na doškolovací kurzy, z kterých je nutno složit zkoušky. Samozřejmě také konzultujeme problémy, které jsou složitější.“ Kromě vás pracují v sociálně právní poradně v Praze další vaše kolegyně. V kterou dobu je možné do poradny zavítat, aby byl někdo z právníků přítomen? „Pro klienty jsme tu každý pracovní den dopoledne i odpoledne. Jen je dobré předem zavolat, jednak aby se předešlo možnému čekání a jednak proto, abychom se mohli na konkrétní záležitost co nejlépe připravit. Kromě osobního setkání vyřizujeme spoustu telefonických a e-mailových dotazů. Máme i záznamník, kam lze nahrát dotaz nebo vzkaz, a my se v nejbližší době klientům sami ozveme.“ Vy i vaše kolegyně právnička máte úplnou kvalifikaci pro sociálně právní pomoc. Sami školíte pracovníky na oblastních odbočkách, aby získali potřebné certifikáty jako pracovníci v sociálních službách. Je tedy nutné, abyste se ještě dále vzdělával? „Všichni zaměstnavatelé, kteří mají ve svém týmu sociálně právní poradce, musí ze zákona dbát na to, aby se pravidelně účastnili akreditovaného školení nebo stáže, a to 24 hodin ročně. Tak i já se snažím absolvovat takový kurz, který pro mě bude přínosem, když budu např. připravovat školení pro naše oblastní poradce. Mám na starosti velký blok našeho akreditovaného kurzu, a tak musím velmi pečlivě a do hloubky prostudovat všechno, co pak budu sám školit. Tato příprava, která je velmi důkladná a nutno ji brát s maximální odpovědností, mi poskytuje stále aktualizované a navíc zpřesňující informace o jednotlivých tématech. A také je důležité, abych přednášel srozumitelně a s největším možným přehledem. Každý měsíc píšu článek do časopisu Zora, který se týká určitého tématu. I pro tuto příležitost musím téma velmi pečlivě a podrobně prostudovat. Pak z toho vyabstrahuji sdělení, které by mělo být maximálně srozumitelné pro běžného čtenáře.“ Sám jste od dětství nevidomý. I mezi sociálními poradci na oblastních odbočkách jsou někteří s lehčí nebo těžší zrakovou vadou. Domníváte se, že sám fakt, že je sociální pracovník takto postižený zlepšuje porozumění a vcítění ke klientovi, který má stejný zdravotní problém? „Myslím si, že to, zda má pracovník zrakový handicap, není rozhodující pro jeho postoj ke klientovi. Spíš je důležité, jestli měl pracovník příležitost se účastnit života zrakově postižených v jejich komunitě. Jestliže se bude vidící člověk mezi zrakově postiženými delší dobu pohybovat, pochopí, co řeší za problémy, jakým způsobem fungují, a také, jestli je jejich svět pro něho přijatelný. Potom určitě nebude mít žádný důvod k selhání v konkrétní pomoci nebo komunikaci. Naopak to platí pro zrakově postiženého pracovníka, pokud bude sám žít v izolaci, těžko bude empatický a schopný porozumět druhému člověku. Někdy je ale zrakový handicap výhodný – a to tehdy, když klient má oprávněný nebo i neoprávněný pocit, že mu nerozumíme, že nejsme na jeho straně. To sice může být pravda, ale přesto je výhoda, že na mě nemůže vytáhnout takový ten mechanizmus – co vy mi budete povídat, sám jste nikdy nezažil, jaké to je nevidět! Naopak, je možné mu z vlastní zkušenosti navrhnout nějaké řešení, ke kterému by takovou důvěru neměl, kdybych já sám dobře viděl. Nicméně, poskytování kvalitního poradenství je závislé na spoustě podmínek, nikoliv na míře zrakového vnímání.“ Převážnou část svého života pracujete s lidmi, kterým poskytujete profesionální oporu, a to jak na poli hudebním, tak i na tom poradenském. Máte někdy pocit, že byste mohl vyhořet? „Někdy se toho vyhoření trošku bojím, ale jde především spíš o tu teoretickou část mé práce. Nechci být rutinní a stereotypní ani při psaní článků, ani při přípravě kurzů. Nejsem typ, který si nosí problémy druhých domů, jako relaxaci a odreagování však provozuji sport, rád hraju showdown, tam si mužský správným způsobem odreaguje ty všelijaké potřeby s něčím nebo někým se porvat. Moc mi vyhovuje, že tenhle zápas má pravidla a hraje se fér. Docela dost čtu, taky mi pomáhá hudba, to je přece úžasný způsob odreagování. Je dobré si uvědomovat, že každá podpora nebo pomoc, a teď myslím především v tom právnickém smyslu, má určitá omezení. Nemohu pomáhat nad objektivní možnosti, ale určitě to nesmím prožívat jako zklamání. Tyhle pocity by prostě k ničemu nebyly. To raději pojedu s přáteli na nějakou sportovní akci nebo si zajdu na koncert,“ doporučuje magistr Luboš Zajíc s úsměvem. Rozmlouvala Jaroslava Novotná. # ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 06/2018 Červnový článek rozdělíme na dvě - veřejnoprávní a občanskoprávní - části. - nejdříve probereme novou dávku nemocenského pojištění, kterou je dlouhodobé ošetřovné - v druhé části odpovíme na dotaz nepříliš opatrného věřitele. Dlouhodobé ošetřovné Jedná se o dávku novou, kterou stejně jako v našem právním systému dávku známou, tedy „ošetřovné“ (bez dalších přívlastků), upravuje zákon o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ono „klasické“ ošetřovné, jak známo, je určeno ke krátkodobému uvolnění zejména rodiče ze zaměstnání na dobu, kdy potřebuje ošetřovat dítě, resp. nějakého jiného člena domácnosti. Po dobu tohoto ošetřování má rodič nebo jiný rodinný příslušník nárok na určitou kompenzaci příjmů, ovšem podpůrčí doba takovéhoto ošetřování činí devět, resp. šestnáct kalendářních dnů. Naproti tomu u dlouhodobého ošetřovného bude podpůrčí doba činit až 90 kalendářních dnů. Podpůrčí doba skončí pochopitelně dříve tehdy, když skončí potřeba dlouhodobé péče. Z právního hlediska jsme v představování dlouhodobého ošetřovného začali poněkud od konce, tedy délkou podpůrčí doby, pojďme se tedy již systematičtěji nejdříve podívat na to, kdo má na dlouhodobé ošetřovné nárok. Půjde o pojištěnce (ať už zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou), který z důvodu potřeby poskytování péče jiné osobě v domácím prostředí nemůže pracovat či podnikat. Základní parametry osoby, o kterou lze pečovat a při tom pobírat dlouhodobé ošetřovné, najdeme v ustanovení § 41a odst. 2, které říká toto: „Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které a) došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích, nejde-li o akutní lůžkovou péči standardní poskytovanou ošetřované osobě za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně; za den hospitalizace se považuje též den přijetí ošetřované osoby do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a den propuštění z takového zařízení, a b) je předpoklad, že její zdravotní stav po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň 30 kalendářních dnů.“ Dlouhodobé ošetřovné bude vypláceno jen pojištěnci, který má k ošetřované osobě nějaký vztah. Musí jít o: a) manžela nebo registrovaného partnera, b) příbuzného v linii přímé (předci a potomci) nebo o sourozence, tchyni, tchána, snachu, zetě, neteř, synovce, tetu nebo strýce, c) manžela či registrovaného partnera osob uvedených pod písmenem b), nebo jejich druha či družky, d) druha či družku ošetřované osoby nebo dokonce o jakoukoliv osobu, která žije s ošetřovanou osobou ve společné domácnosti. Za druha nebo družku příbuzného uvedeného v bodu b) se v tomto případě považuje jenom ten, kdo s ním má společné trvalé bydliště. Další podmínkou nároku je u zaměstnance účast na pojištění alespoň 90 dnů v posledních čtyřech měsících před začátkem potřebné péče, u OSVČ tři měsíce pojištění před touto dobou. Po skončení dlouhodobého ošetřovného může být další týmž pojištěncem čerpáno až po dvanácti měsících. Ošetřovaná osoba musí s ošetřováním vyslovit souhlas v písemné formě. O potřebě dlouhodobé péče rozhoduje ošetřující lékař zdravotnického zařízení, v němž byla osoba hospitalizována, a to na žádost ošetřované osoby, jejího zákonného zástupce nebo osoby, kterou ošetřovaná osoba určí. Jak jsme již uvedli, potřeba dlouhodobé péče pro účely probírané dávky může trvat maximálně 90 dnů, o jejím dřívějším konci rozhoduje ošetřující lékař poskytovatele ambulantní péče. Do zákoníku práce bylo nově vloženo ustanovení § 191a, které říká, že: „Zaměstnavatel není povinen udělit písemně souhlas s nepřítomností zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče v případech podle § 41a až 41c zákona o nemocenském pojištění, jen v případě, že prokáže, že tomu brání vážné provozní důvody.“ To znamená, že důkazní břemeno tohoto tvrzení ponese zaměstnavatel. Nárok na dlouhodobé ošetřovné nevzniká z dohody o provedení práce, ani ze zaměstnání malého rozsahu (odměna do 2 500 Kč za měsíc). Dlouhodobé ošetřovné se nevyplácí za kalendářní dny, kdy je ošetřovaná osoba hospitalizována, s výjimkou prvního a posledního dne hospitalizace. Výše dlouhodobého ošetřovného činí 60 % denního vyměřovacího základu, tedy je shodná s výší nemocenského poskytovaného v prvních třiceti dnech dočasné pracovní neschopnosti a na rozdíl od nemocenského zůstává po celých (maximálně 90 kalendářních dnů) stejná. Na tomto místě dodejme, že výše nemocenského se od 1. ledna 2018 vrátila k předreformním hodnotám, činí tedy a) 60 % denního vyměřovacího základu v prvních 30 kalendářních dnech, b) 66 % denního vyměřovacího základu od 31. do 60. kalendářního dne a c) 72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti. Dlouhodobé ošetřovné bude možné začít čerpat od 1. června tohoto roku. Vymáhání dluhu bez smlouvy v písemné formě Dotaz: Půjčil jsem kamarádce sumu v desítkách tisíc korun. Měl jsem s ní v tomto směru již z minula dobrou zkušenost, proto jsme nic nesepsali. Kamarádka ale postupně posouvala datum splacení částky, poslední dobou už na moje telefonáty ani SMSky nereaguje. Jak se mohu splacení dluhu domáhat?“ Hned na úvod musíme konstatovat, že situace našeho věřitele není příliš růžová. Z právního hlediska sice mezi ním a kamarádkou došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce upravené v ustanovení § 2390 a následujících, ale problematické bude prokázání, že taková smlouva skutečně vznikla a jaký byl její přesný obsah. To bude důležité samozřejmě tehdy, pokud by se jedna strana, bez pochyby jistě dlužník, začala snažit ze svého závazku nečestně vymanit. Jen pro zajímavost uveďme, že občanský zákoník smluvní strany zápůjčky nazývá zapůjčitelem a vydlužitelem, pro naše potřeby si však klidně (a přehledněji) vystačíme s věřitelem a dlužníkem. Jak jsem již naznačil výše, písemná forma u smlouvy o zápůjčce k její platnosti vyžadována není, – což platí u většiny smluvních typů podle občanského zákoníku, ale problém nastává při jejich vymáhání. Kdyby věřitel s dlužníkem smlouvu sepsali, potvrdili by ji svými vlastnoručními podpisy, bylo by poměrně snadné v případě, kdyby dlužník odmítal dluh vracet, jej k tomu nejprve písemně vyzvat, v případě dalšího prodlení se pak obrátit na soud, který by s velmi vysokou pravděpodobností vydal ať už rozsudek nebo dokonce platební rozkaz (tj. způsob rozhodnutí soudu, kdy není třeba pro jasnost případu ani nařizovat jednání), v němž by dlužníkovi pravomocně a vykonatelně uložil dluh v souladu se smlouvou splatit. V rozhodnutí soudu by navíc mohlo být zahrnuto i to, aby dlužník uhradil veškeré náklady, které věřiteli s vymáháním dluhu vznikly (soudní poplatek, případné náklady na právní pomoc). Ale když zde písemná smlouva není, věřitel zažaluje, může se začít dlužník bránit například tvrzením, že si od věřitele vůbec nic nevypůjčil. I v případě, kdyby věřitel byl schopen doložit, že dlužníkovi ze svého účtu zaslal bezhotovostně částku, která odpovídá právě výši jím tvrzeného dluhu, mohl by se prohnaný dlužník pokusit bránit tvrzením, že právě tento převod byl reakcí údajného věřitele, který jen splácel svůj předchozí závazek, o němž také bohužel nic nesepsali, a náš poctivý (snad můžeme říci i naivní) věřitel by se velmi pravděpodobně octl v důkazní nouzi. Příliš bych se ani nedivil, kdyby nakonec důkazní břemeno neunesl, spor prohrál, a dlužník by se ještě v rozsudku domohl úhrady nákladů na právní spor. Ale nemalujme obrázek našeho tazatele tak pesimisticky, je klidně docela možné, že dlužník nemá v úmyslu se zachovat nečestně a tvrdit, že žádný dluh neexistuje, zkrátka se jen dostal do finančních potíží, v nichž není schopen dluh uhradit v původně slíbeném termínu. V takovém případě je k dispozici pro obě strany elegantní řešení, které občanský zákoník nazývá „uznáním dluhu“. Jeho úpravu najdeme v ustanovení § 2053, cituji: „Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.“ Být na místě našeho „odvážného“ věřitele, doporučil bych mu tedy sepsat si návrh takového prohlášení, v němž jasně identifikuje dlužníka (jméno, příjmení, datum narození a bydliště), jednoznačně popíše důvod dluhu, např. takto: „dne W jsem přijal/a od pana X po vzájemné dohodě jako zápůjčku částku ve výši Y s tím, že ji dne Z splatím. Tento můj dluh trvá a budu jej splácet podle dohodnutého splátkového kalendáře...“ Pokud pak dlužník takovéto prohlášení podepíše, má věřitel, alespoň částečně vyhráno. Ne že by tím získal své půjčené peníze zpět, ale získává tím právní možnost se svého dluhu domáhat. Takovéto prohlášení má dokonce oproti standardní písemné smlouvě o zápůjčce tu výhodu, že zde platí desetiletá promlčecí lhůta, zatímco obecná subjektivní promlčecí doba trvá tři roky. Obecně pak ještě můžeme věřiteli, který má jisté pochyby o svém dlužníkovi stran jeho solventnosti, doporučit, aby v určitých intervalech kontroloval insolvenční rejstřík. Insolvenční rejstřík lze bezplatně zkoumat na této webové stránce: https://isir.justice.cz/. Pokud by se dlužník v tomto rejstříku ocitl, je třeba začít podnikat kroky vedoucí k přihlášení věřitelovy pohledávky, ale o tom podrobněji poinformujeme v některém z dalších článků. Za Sociálně právní poradnu SONS v Praze Luboš Zajíc # O čem se moc nemluví – Hypochondrie Hypochondrie je medicínsky definována jako neurotická porucha. Dříve se usuzovalo, že hypochondrie je účelové předstírání nějaké choroby, nebo dokonce více chorob. Dnes se už všeobecně tuší, že takhle lehké to není. Vždyť častokrát „hypochondr“ trpí konkrétními bolestmi, dokonce velmi krutými. Mívá nejednou i viditelné příznaky, jakkoliv laboratorní testy vylučují primární chorobu. Hypochondrii není dobré zlehčovat, protože ten, kdo jí prokazatelně trpí, je fakticky nemocný, i když jinak, než on sám popisuje. Ve starém Řecku se tato nemoc v překladu nazývala „podžebří“, což znamená bolest v těchto místech, o které pacienti nejčastěji hovoří a vyžadují léčbu, jakkoliv je i nejpečlivější lékař ujišťuje o dobré tělesné kondici a bezchybném zdravotním stavu. Základem hypochondrie je úzkost z nemoci nebo i z více nemocí. Pacient je často nebo nepřetržitě zaměřen na své tělesné projevy, pozoruje se a z každého nestandardního projevu usuzuje, že je těžce nemocný. Nepřipouští možnost, že by jeho potíže mohly mít psychický původ. Když nepomáhá běžná léčba symptomů, dožaduje se stále náročnějších lékařských vyšetření. „Moje dcera byla od dětství šikovné dítě, ještě jí nebylo ani pět let, když už mě dokázala bezpečně převést přes ulici a pomáhat mi i v mnoha dalších situacích. Byla velmi samostatná, měla pochopení, že nevidím, a že jsem většinu dne odkázaná na její pomoc. Když pak chodila do školy, vždycky se ujistila, jestli mám všechno, co je třeba. V sedmnácti letech jí našli nezhoubný nádor, který jí laparoskopicky odoperovali. Šlo v podstatě o úplně nevinnou záležitost a obě jsme byly ujištěny, že nehrozí ani opakování, ani jiné následky. Po tomto zákroku se ale chování mé dcery zcela změnilo, věnuje spousty času tomu, že si zaznamenává tlak, tepovou frekvenci, chození na velkou. Začala si abnormálně hlídat stravu, všechno chce mít bio. Když má menstruaci, zůstává ze školy doma, přestože nikdy neměla v tyto dny výrazné potíže. Má potřebu být obskakována při sebemenších tělesných potížích, jako je třeba lehké nachlazení. Často zůstává v posteli, přestala se věnovat závodnímu tanci a prostě – hraje si na nemocnou. Manžel jí hubuje, já se snažím vysvětlovat a uklidňovat. Nic není platné. Žádá vyšetření na VIP soukromé klinice, měsíčně polyká podpůrné potravinové doplňky za nehorázné ceny. Bio potraviny také nejsou nejlevnější. Já mám invalidní důchod a příspěvek na péči, manžel má plat pod státním průměrem. Jak tohle všechno máme řešit? A proč se dcera tak změnila? To jsou otázky, na které mě nenapadá žádná odpověď.“ Zuzana G. Existují teorie, že hypochondrií trpí muži i ženy, kteří byli v dětství svou nemocí nějakým způsobem zvýhodňováni. Jako autorka tohoto článku a psychoterapeutka si myslím, že tato teorie nemusí platit pokaždé. Z praxe vím, že hypochondrie může být únikem z nepřehledné životní situace nebo únikem od povinností, které přerůstají přes hlavu (nadměrná odpovědnost v práci nebo v rodině). Jednoho dne si mozek prostě řekne „a dost!“ a jako nástroj sebeobrany zvolí své tělo. Tento stav nijak nesouvisí s rozumovými důvody ani s logickou úvahou, co bude v budoucím čase. Pacient uvažuje – tady a teď mi hrozí těžké onemocnění, které se projevuje bolestí... A na této pozici trvá. Z takového postoje se rychle vyvine úzkost, strach z nemoci a ze smrti. Často se stává, že startovacím bodem je vyléčená nemoc. Pacient si podvědomě přeje vrátit se do situace, kdy neměl povinnosti, byl středem zájmu a účasti. I když mohl v té chvíli být objektivně ve vážném zdravotním stavu, jeho duše se cítila příjemně, protože o ni bylo dobře postaráno stejně jako o tělo. Mozek si zaznamenal tento příjemný pocit a uložil k budoucímu použití. Ale protože se žádná skutečná nemoc už nedostavila, musel si ji „vymyslet“. To ovšem vůbec nemusí souviset s nějakou vědomou spekulací nebo manipulací, jakkoliv si pacientovo okolí tohle může myslet. Léčba hypochondrické poruchy může nastat až tehdy, bude-li jednoznačně lékaři vyloučena skutečná nemoc. Existují nemoci (např. lupenka), které se zprvu neprojevují viditelnými příznaky. Tady by označení „hypochondrická porucha“ mohlo způsobit nežádoucí problémy. Stejně nevítaná varianta je, když lékaři pořád posílají pacienta na vyčerpávající a zatěžující speciální vyšetření, místo aby možnost hypochondrie konzultovali s psychiatrem. Takový postup pacienta vyčerpává a posiluje jeho přesvědčení o vážnosti jeho tělesných potíží. V současné době se dává přednost psychoterapii vedené jediným lékařem s potřebnými vědomostmi o psychoterapii nebo naopak terapeutem se základním medicinským poznáním. Terapeut s pacientem probírá jeho potíže, postupně se začne zabývat jeho osobními nebo rodinnými problémy. Cílem psychoterapie je, aby se pacient naučil sám překonávat své obavy z nemoci a nevyžadoval neustálé ujišťování a důkazy s vyloučením nemoci. Pacient se ovšem musí naučit i rozpoznat skutečné příznaky skutečné nemoci, nevytěsňovat nebezpečí, ale umět je reálně vyhodnotit. Je-li pacient depresivní nebo úzkostný, lze doporučit antidepresiva. Léky proti úzkostem se nedoporučují kvůli vzniku závislosti. Jak se má zachovat vůči pacientům s hypochondrickou poruchou jeho okolí? Je dobré účastně naslouchat, ale nedovolit, aby se rozhovor stočil k stálému opakování výčtu potíží, jak starých, tak zcela nových, nenechat rozhovor sklouznout k negativnímu nebo ignorujícímu postoji. Ani mentorování nepomůže. Je dobré, když jsme „při tom“, ale ne „v tom“. Nemocného respektujeme, ale nemusíme akceptovat jeho přání uvěřit, že je na tom tak zle. Jestliže se postoj pacienta k jeho obtížím lepší, nezapomeňme to nějakým způsobem ohodnotit jako náležitý a výborný krok ke změně současného stavu. Dr. Jaroslava Novotná # Kurz Jak na iPhone pro pokročilé Okamžik připravil pokračování audio/video kurzu Jak na iPhone přes VoiceOver. Předchozí kurz cílil na uživatele – začátečníky, tento je určen zkušenějším nevidomým uživatelům. Ve 13 lekcích je seznamuje s pokročilejšími funkcemi a aplikacemi telefonu, učí je již nabyté dovednosti využívat efektivněji a představuje některá externí zařízení, která lze k telefonu připojit. Mezi tématy je například snadná orientace v kalendáři, psaní Braillovým písmem, návod na používání diktafonu i jak na čtení knih z KDD pomocí aplikace VoiceDream Reader. Ve dvou posledních dílech nazvaných iPhone v každodenním životě jsou také popsány zkušenosti nevidomých uživatelů. Video kurz je na YouTube - https://www.youtube.com/watch?v=ibBJrAHqUx0&list=PLs-fJWzhqyxbM3jocYj0lWUOV26h6_gzW. Audio verze kurzu ve formátu mp3 je na http://www.okamzik.cz/main/okamzik/Poradenstvi/Kurz_iPhony/Konzultace.html. zem # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Zařízení MyEye má českou verzi Českou verzi zařízení, které nevidomým částečně nahrazuje zrak, představila izraelská firma OrCam Technologies. Stalo se tak na pražské konferenci při Týdnu inovací. Zařízení má podobu 7,5 centimetru dlouhé tyčinky, kterou lze připnout z boku na brýle. Rozliší obraz, čte text a podává nositeli další důležité informace. Podle Eliava Rodmana z OrCam Technologies dokáže MyEye pomoci lidem s poruchou zraku s každodenními těžkostmi, od výběru barevně ladícího oblečení přes rozpoznání tváří známých lidí po čtení novin či nápisů na ulicích a v obchodech. Zařízení uživateli řekne, co má před sebou. Nefunguje stále, aby uživatele neobtěžovalo, ale jen tehdy, když člověk ukáže prstem před sebe. Při posouvání prstu po řádku čte text. „Je přínosem i pro lidi s dyslexií, afázií nebo pro studenty, lékaře či právníky, kteří musí denně přečíst velké množství textu,“ řekl Rodman. Zařízení také upozorní například na to, že text ještě pokračuje, nebo že následuje obrázek. Prvním jazykem, který firma použila, byla zhruba před dvěma lety angličtina. Loni k ní přibyly další jazyky. Výrobek se nejvíce prodává v USA a také v Latinské Americe. V současné době je jeho cena vysoká, pohybuje se kolem 5000 eur (127 500 Kč). Výrobce jedná se zdravotními pojišťovnami, zda by některým lidem na zařízení přispěly. Jak uvedl Rodman, například v Kalifornii mají lidé s poruchou vidění výrobek hrazený, pokud jim umožní udržet si zaměstnání. zem Zdroj: zdravi.euro.cz # ROZHOVOR: O léčivých bylinách, alternativní medicíně i přírodě s Magdalénou Dobromilou Staňkovou V tomto roce nás v klubovně SONS navštívila již podruhé bylinkářka a autorka knihy „Bylinky pro děti a maminky“ Magdaléna Dobromila Staňková. Dozvěděli jsme se například, jak naše játra a žlučník souvisejí se zdravím našich očí. Nebo že klíčky semínek a první výhonky planých bylin jsou vhodnější alternativou tropického ovoce. Vyprávění i ochutnávky byly natolik zajímavé, že jsem paní Magdalénu požádal o rozhovor. Co vás přivedlo k bylinkám a alternativní medicíně? Babička lékařka, která mi věnovala první herbář s praktickými radami k použití bylin, maminka, jež mě naučila kreslit ilustrace rostlin, a můj zájem o indiány. Vystudovala jsem dvě výtvarné školy a bylinky jsem nejprve kreslila. Skutečně používat léčivé bylinky a homeopatika mě naučily až mé tři děti, a jen to, co mám sama vyzkoušené a co se nám osvědčilo, mohu pak předávat dalším. Jaké byliny lze podstatnou část roku používat i jako doplněk stravy? Všechny, které bezpečně poznáte a budou vám chutnat. Každý jsme jiný. To, co nám voní a chutná, je pro nás nejlepší. Naše vlastní intuice nám nejlépe poradí, jak se vyznat v nadbytku protichůdných informací dnešní internetové doby. Také moje kniha vám může pomoci poznávat léčivé rostliny a jejich použití. Podle rytmu roku sbíráme to, co roste, a v zimě pijeme čaje z nasušených bylinek. Na jaře sbírám ráda první kopřivy, bršlici, pampelišky a všechno dobré, co venku roste. Šťáva z čerstvé kopřivy je doslova jarní životabudič a pročistí naši krev. Z kopřivy se sbírají jen mladé vršky, ale pokud ji máme na zahradě nebo v čistém místě v přírodě, můžeme ji pravidelným otrháváním omlazovat a sbírat celoročně. Kde kromě knih může nevidomý najít vaše rady a tipy k léčení konkrétního neduhu nebo k používání konkrétní léčivé rostliny? Spolupracuji s několika časopisy. Mé články můžete najít i na webu Světa homeopatie (www.svethomeopatie.cz), kam píši každý měsíc. V archivu pod mým jménem najdete i všechny dřívější články. Pro nevidomé je ideální audio poslech, zatím je v jednání načtení mé knihy do audio knihovny KTN. Mé povídání o bylinkách lze poslouchat také na rádiu Bohemia, kde máme s přítelkyní Mariou Mojžíšovou, maminkou čtyř dětí, pořad Bylinář MaMa mia. Tak sdílíme své četné zkušenosti s domácím léčením celé rodiny. Pořad si můžete poslechnout kdekoliv, kde je připojení k internetu, třeba i z mobilu. Z archivu i kdykoliv chcete (www.radiobohemia.cz/bylinar-mama-mia). Co si může nevidomý v prostředí paneláku sám vypěstovat? V bytě v květináči na okně či na balkoně s dostatkem světla se nejlépe pěstuje bazalka, která snáší i horka. Osvědčila se mi varianta s drobnějšími lístky. Na okně přezimuje do dalšího jara. Dále se dá pěstovat pažitka, naťová cibule zimní a čínská pažitka s plochými lístky. Všechny tyto cibulovité rostlinky jsou vytrvalé. Když je přesadíme do dobré zeminy a většího květináče, vydrží nám i několik let a svou natí obohatí náš jídelníček o cenné vitamíny a minerály. Obsahují i železo a hořčík, které často ve stravě chybí. Pěstovat můžeme petrželku, majoránku, dobromysl, mátu nebo tymián. Balkónové podmínky snáší nejlépe netřesky, též léčivé. Dobře tam roste i planá bylinka popenec břečťanovitý, která léčí kašel i játra. Na jaře se používá čerstvá nať podobně jako petrželka, výborná je v tvarohu spolu s česnekem. Jak si může nevidomý představit a vnímat zahradu plnou léčivých rostlin? Na přednášce pro SONS se sešlo hodně zájemců o bylinky. Většina z nich vidí alespoň částečně nebo si pamatuje z doby, než se jim zrak zhoršil, a orientuje se čichem a hmatem. Pro mě to byla nová a cenná zkušenost. Těším se na další zážitkovou přednášku, která se bude konat přímo v mé bylinkové zahrádce na okraji Prahy. Nevidomým sice chybí jeden z důležitých smyslů, ale kde je jim ubráno na straně jedné, může jim být přidáno u jiného smyslu. Známe přece výborné nevidomé hudebníky, jako byl Jaroslav Ježek. Rostlinky na mé zahrádce budeme poznávat hmatem, čichem i chutí…, prostě všemi dostupnými smysly, a to bude jistě nádherný zážitek. Na zahradu za mnou chodí i školky, školy, s dětmi poznáváme bylinky také všemi smysly a ještě navíc hrou, a mám z toho vždy velikou radost. Mnoho lidí trpí alergiemi. Znáte nějakou jednoduchou metodu, jak poznat, že mohu být na tu kterou rostlinu alergický? Alergie jsou dnes čím dál častějším problémem, který souvisí s celkovým oslabením a zejména oslabenými játry, ledvinami a žlučníkem. Je potřeba posilovat tyto orgány vhodnou stravou a reflexní terapií nohou. Své vlastní nohy máme všichni vždy po ruce a reflexní terapii jsme si i vyzkoušeli na přednášce pro SONS. Tuto jednoduchou svépomoc jsem se naučila na kurzu od manželů Patakyových. Lidé alergičtí na pyl by měli být s používáním bylinek opatrní. Reakce se pozná podle vyrážky, alergické rýmy, dýchacích nebo zažívacích potíží. Výborně zde pomáhá homeopatická léčba a celostní přístup alternativní medicíny, který se zajímá i o psychické příčiny. Jak vnímáte přírodu? Co si myslíte o současných suchých létech a zimách bez sněhu? Je v přírodě ještě dostatek vody? V naší zahrádce je vody zatím dost, je spíše podmáčená. Obecně ale vnímám nedostatek úcty a vděčnosti vodě a přírodě vůbec. Na botanických vycházkách s dětmi i dospělými si povídáme o úctě k Matce Zemi, kterou indiáni brali jako samozřejmost. Nemůžeme od Matky Země jenom brát, ale také jí poděkovat a třeba i uklidit cizí odpadky v parku či v lese výměnou za to, co si „zadarmo“ bereme z přírody. Možná i rozmary počasí jsou „odměnou“ lidstvu za jeho neuctivé zacházení s planetou Zemí a budoucnost záleží i na nás, jak vychováme naše děti. Antonín Vraný # ZDRAVÍ: Výživa a krevní skupina AB Krevní skupina AB je nejnovější a také nejvzácnější. Vznikla promísením Kavkazanů s krevní skupinou A a Mongolů s krevní skupinou B. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by se objevila dříve než před tisícem let, kdy došlo k velkému stěhování národů. Její nositelé představují méně než 5 % populace. Tito lidé bývají vnímaví a citliví, přitom ale racionální, klidní a soustředění. Mají organizační dovednosti a zanechávají dobrý dojem. Vyhýbají se jim poruchy imunity a alergie, jsou však náchylní k rakovině žaludku a srdečním chorobám. Dobře jim udělá jóga, jízda na kole, tenis nebo relaxační cvičení. Trpíte nadváhou? Zařaďte do jídelníčku ryby, mořské řasy, tofu a mléčné výrobky. Zvýší tvorbu inzulínu a urychlí metabolismus. Ananas a zelenina zlepšují proces trávení zvýšením hybnosti střev. Omezte naopak červené maso. Je hůře stravitelné a má tendenci ukládat se ve formě tuku. Pšenice, kukuřice, pohanka a fazol obecný metabolismus zpomalují. Nevhodné jsou kromě arašídů ořechy a semínka, jež snižují hladinu krevního cukru. Vhodné je maso jehněčí, skopové, králík nebo krůta, naopak se nedoporučují kuřata a maso uzené a konzervované. Výborným zdrojem bílkovin jsou mořské produkty. Konzumace hlemýžďů působí preventivně proti rakovině prsu. Pokud nemáte potíže se zahleňováním organismu, jsou pro vás vhodná vejce i mléčné výrobky, zejména ty zakysané. Větší množství pšenice může v organismu vytvářet kyselé látky a hlen. Vhodnějšími cereáliemi jsou proto oves, proso a rýže. Prospěšnou luštěninou je sója a především čočka, která působí preventivně proti rakovině. Olivový olej je zdravější než všechny ostatní. Arašídy dokáží posílit obranyschopnost, ovšem další ořechy, semínka, oleje a tuky jsou spíše nevhodné. Zeleninu byste měli jíst několikrát denně. Nejlepší je květák, česnek, kapusta, brokolice a okurka, nevhodná je ředkvička a paprika. V případě ovoce dejte přednost hroznům, meruňkám a fíkům před pomeranči a banány. Den je dobré začínat sklenicí vody s citronovou šťávou. Srdci a cévám prospěje sklenice červeného vína denně, vychutnat si lze kávu, zelený čaj nebo bylinky jako heřmánek, echinaceu, hloh nebo lékořici. Kečupu a nakládané zelenině se vyhněte a solte raději mořskou solí. Antonín Vraný Zdroj: ziva-strava.cz, dietologickyporadce.cz # KULTURA: Na Festivalu integrace Slunce v Paláci Akropolis vystoupili také studenti Gymnázia pro ZP a SOŠ pro ZP Dva členové souboru drží ve vodorovné pozici dlouhou tyč s neprůsvitným plátnem. Za ním se schovává jeho hlavní část, kterou tvoří krásný princ, dvě škaredé sestry, Popeluška, dobrá víla a vypravěč. Postava, která právě hraje, vykoukne nad plátno a jedním slovem či krátkou větou pronese svůj projev. A diváci v hledišti se dobře baví. Také mě hrál během jejich pohádky „Popeluška“ úsměv na rtech. „Vaše hra byla přímočará, vtipná a určitě zaujala,“ zakončila uvaděčka Festivalu integrace Slunce vystoupení studentů. Pohádka však nebyla jediným počinem souboru. Pamatujete si scénku, kde pacientka sedí v zubařském křesle a s otevřenými ústy nesrozumitelně huhlá, když odpovídá na otázky lékaře? Ten jí v tu chvíli rozumí, jenže jakmile dokončí ošetření a ona může již artikulovat, nerozumí ani slovu. Studentka Ilona pak doplnila obě představení příjemnou recitací básně Pavola Országha Hviezdoslava „Zuzanka Hrašková“. Naučila se jí za dva dny, její procítění poté nacvičovala další týden. „Popelušku jsme nacvičovali od ledna tohoto roku,“ říká režisérka Klára a pokračuje: „Scénka ‚U lékaře‘ je v našem stálém repertoáru. Vystupujeme pravidelně na školních besídkách, ale hráli jsme též na recitační soutěži Butovické veršobraní nebo v Českém rozhlase. Zkoušíme každých 14 dnů v rámci našeho dramatického kroužku. Většina našich her je na motivy známého scénáře. Nejraději máme pohádky nebo parodie. Scénář většinou podle potřeby zkrátíme, přineseme ho studentům k připomínkám a upravíme, abychom byli schopni ho při školní režii nacvičit. Hráli jsme také autorskou hru Jána Rakytky. On sám se jako autor hudebních textů, režisér a hudebník angažoval v našich dalších dvou představeních.“ Společná odpověď na otázku „Proč hrajete divadlo?“ je, že jsou tu všichni správně trhlí. Krásný princ Honza k tomu uvádí: „Hrát mě baví proto, že v tu chvíli to jsem a zároveň nejsem já. Mohu si zkusit, jaké to je být někým jiným. Myslím, že role krásného prince mi byla ušita na míru.“ V souboru se ozve hlasitý smích a režisérka Klára následně dodává: „Na Vánoce hrál Honza opilce a šlo mu to náramně.“ Vžití se do postavy, kterou právě hraje, baví také vypravěčku Alenu. „V každé roli prožívám nějakou emoci, v některé si vybíjím energii, v jiné zase cítím zvláštní volnost,“ dodává kulisák Dan a pokračuje: „Já jsem jen náhodou přišel do zkušebny, poslechl jsem si, co hrají, a usoudil jsem, že by mě to mohlo bavit. Dali mi přečíst text, nato mě pochválili a řekli, že bych se pro divadlo hodil.“ Škaredá sestra Kristýna chtěla hrát divadlo vždy. Když se rozkřikla informace o divadelním kroužku, zapojila se. Společně se škaredou sestrou Hanou se cítí být krásné. Že jsou škaredé si myslí jen ti ostatní. „Mají rády moment, kdy se odmaskují a vyjdou již jako krásné ze zákulisí,“ sděluje jejich režisérka. „Myslím, že se všichni shodneme, že divadlo nám dává radost. Máme ji i z potlesku publika,“ uzavírá Popeluška Lucie. A jakou motivaci vést studenty k divadlu mají jejich učitelky? „To se před nimi hůř říká. Je to ale úplně jednoduché. V našem kroužku panuje nekonfliktní atmosféra. Nápady studentů jsou pro mě inspirací a velkým obohacením. Věřím, že to funguje oboustranně. Lépe se tu poznáme, čímž má divadlo rovněž socializační prvek. Také s paní kolegyní hrozně mládneme. Když se nám povede alternovat třeba roli princezen, jdu z práce domů úplně povznesená. Ještě chvilku při cestě domů si myslím, že jsem princezna. Je to takové dobití při té práci učitelky. Ta neformální setkávání dávají jiný rozměr, který člověka drží svěžího,“ uvádí Klára. Její kolegyně Mirka dodává: „Vidíme, řekla bych, opravdu skutečný viditelný nebo hmatatelný výsledek, což ve škole ne vždy funguje. Něco žákům vštěpujete, a ne vždy, studenti, promiňte mi to, tam je ta zpětná vazba. V divadle se vytvoří ten konečný tvar a výsledek. Cítím spokojenost nad tou společnou prací. A ještě jedna věc je pro mě podstatná. Při takové práci poznáte studenty úplně jinak než ve školní lavici. Při výuce je to úplně jiný typ kontaktu. Proto si myslím, že je dobré tyto věci ve škole podnikat.“ Antonín Vraný Festival integrace Slunce slouží k setkávání lidí se zdravotním postižením se zdravými všech věkových kategorií. Letošní 24. ročník se uskutečnil od 14. do 18. května tradičně v pražském Paláci Akropolis. Letos se festivalu také tradičně účastnilo pražské Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odborná škola pro zrakově postižené, konkrétně s hrou Popeluška a s scénkou U lékaře. red # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 6 Bantyš Nikolaj (Bělorusko) Schach-Aktiv 5/2003 Bílý: Kh1, Db1, Vf2, Jc4, Jf8, Pc2, c5, e5, g3, h4 (10) Černý: Ke4, Vb8, Jc8, Jh2, Pb7, d4, f7 (7) Mat 3. tahem (C+) Nikolaj Ivanovič Bantyš patří mezi přední běloruské problémisty, skládající především dvoj- a trojtažky. Ve světové databázi problémů World Chess problems se objevuje více než 200 jeho prací a uvedená úloha je jednou z nich. Do klasického provedení s výslednými třemi variantami zakomponoval výborný úvodník obsahující pěknou ideu (uvedu v řešení v srpnovém čísle). Jenže kterou figurou ten úvodník bude? Bílý má celkem čtyři a zkušenější řešitelé budou uvažovat i o možnosti tahu krále, protože na zajímavé 1. Db3? s myšlenkou (2. Jd2 Kxe5 3. Jd7 mat), má černý obranu 1. - Kd5!. Jenže už při zběžném pohledu se jistě dovtípíte, že úvodník bude asi přece jen tou dámou, která stojí na okraji šachovnice, kde velkou působnost zpravidla nemá. Pro milovníky miniaturek: Kiss – Barcza, Debrecín 1934, skandinávská: 1. e4 Jc6 2. d4 d5 3. exd5?! Nepřesnost. Zde se dá zabočit 3. Jc3! e6 (3. - dxe4? 4. d5! 4. Jf3 do výhodné varianty francouzské). 3. - Dxd5 4. Jf3 Sg4 5. Jc3? I napadení dámy se může ukázat jako rychle prohrávající chyba. Správné bylo 5. Se2!, aby nešlo 5. - Sxf3 6. Sxf3 7. Dxd4? pro 7. - Sxc6+ a vyhraje. 5. - Sxf3! 6. Jxd5. Jinak by ztratil pěšce. Následuje forsírovaný průběh. 6. - Sxd1 7. Jxc7 Kd7 8. Jxa8 Sxc2 9. Sf4 e5! 10. dxe5 Sb4 11. Ke2. Nebo 11. Sd2 Sxd2 12. Kxd2 Sg6 a Ja8 je lapen. 11. - Jge7 12. e6 fxe6 13. Jc7. Zdá se, že jezdce zachránil, ale král teď propadne hrdlem. 13. - Jd4 14. Ke3 Jef5 mat nula ku jedné. Málo vídaný závěrečný matový obrazec s králem v centru je opravdu unikátní! [glos. SJ] Řešení úlohy číslo 4 z dubna 2018 (Buňka): Krásný úvodník 1. De8! (2. Dxd7 mat) Vám udělal jistě radost: 1. - Kxe6 2. Vf6 mat (vazba černý pěšec e7), 1. - Sxe6 2. dxe5 mat (dvojšach!), 1. - Vxe6 2. Vxd5 mat (odlákání věže), 1. - dxe6 2. Dxd8 mat (odlákání pěšce ze sloupce "d"), 1. - Jdxe6 2. Jf7 mat (odlákání Jd8), 1. - Jfxe6 2. Sxe5 mat (odlákání Jf4). Nádherná a technicky naprosto dokonalá dvojtažka s tematickým šestinásobným braním na poli e6! Další body za správné řešení soutěže zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! # S Jaroslavem Slaninou o stolních hrách pro nevidomé Jaroslav Slanina je předsedou Společenství duševních sportů, zapsaný spolek. Navštívil jsem ho v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina, kde spolu se svou ženou pořádá tréninky a turnaje v mezinárodní dámě. Věnují se však nejen jí, ale i dalším deskovým a karetním hrám. Jaké konkrétní hry trénujete a hrajete? Trénujeme různé deskové hry, především mezinárodní dámu. Ta je dnes sportovním odvětvím, podobně jako šachy. Dále pracujeme i s dalšími variantami dámy. Rovněž hledáme a vyvíjíme deskové, karetní i další hry, které lze přepracovat do hmatové reliéfní podoby, aby je mohli hrát nevidomí. Některé nové hry na trhu dosud nejsou. V současné době je prezentujeme v nejbližším okolí. Ovšem v budoucnu bychom je chtěli představit také dalším hráčům, i těm potenciálním. To bychom rádi jak prostřednictvím médií, tak také dalšími metodami. Jsem přesvědčen, že jde o zajímavou myšlenku a pro nevidomé se tak dá udělat zase o kousek více. Ne každý má totiž možnost sportovat. U deskových her ale nezáleží na tom, jak je člověk schopen fyzicky. Mluvil jste o různých variantách dámy. Jaké jsou rozdíly mezi dámou evropskou, mezinárodní nebo brazilskou? Říká se jí evropská nebo soutěžní, oficiální název je však mezinárodní dáma. Hraje se na desce o 10 krát 10 polích. Brazilská dáma má prakticky stejná pravidla jako mezinárodní, jen se hraje na menší desce 8 krát 8 polí, což představuje klasickou šachovnici. Mezinárodní dámu nevidomí v České republice trénují a hrají již třetím rokem. Právě pro ně jsme zavedli desky pro hmatové hraní. Několik kusů vzniklo na zakázku a ve spolupráci se sponzorem, neboť jejich výroba je poměrně náročná. Upravili jsme je tak, aby byly využitelné i pro hru brazilské dámy. Vznikají rovněž cestovní verze hracích desek pro nevidomé. Jedna z nich, velice povedená, je od Jiřího Mojžíška. Ten spoustu her také sám vyvíjí. Jaké další hry vyvíjíte nebo přepracováváte? Představit mohu třeba hru Syllabatim. To slovo pochází z latinského výrazu „slovo za slovem“. Jde o karetní verzi Scrabble a velmi dynamickou hru. Při ní si hráči kontrolují pouze své vlastní karty. Nemusí sledovat stále nové situace na nepřehledné hrací ploše nebo karty svých protihráčů. Další hrou bude písmenkový poker, který budeme hrát s kostkami a zároveň s kartami. Myslíme si ale, že na trhu je deskových a karetních her pro nevidomé málo. Chtěli bychom jich představit podstatně více. Za vývojem však stojí obrovský kus práce. Nejde totiž jen o to hru vymyslet, ale je potřeba ji též vyzkoušet a sladit s potřebami nevidomých. A kdo jiný to dokáže lépe než samotní nevidomí? Proto když vzniká nová hra, konzultujeme ji ve stádiu testování právě s nimi. Ta spolupráce je velice úzká. Po otestování jde hra do výroby nebo je odložena či prohlášena za nevyhovující. Kde kromě střediska Dědina prezentujete své hry? Všechny hry, které představujeme, současně také trénujeme, hrajeme a pořádáme v nich turnaje. Kdo by se chtěl zapojit nebo si hru jen tak vyzkoušet, může přijít do knihovny na náměstí 14. října V Praze 5. Tady se konají pravidelná deskohraní. Hraje se každý čtvrtek od 16.00 téměř do zavírací doby v 19.00. Každý měsíc je zaměřen na konkrétní hru. Na jeho konci se pořádá turnaj. Pokud je na programu turnaj, začínáme o něco dříve. 28. 6. proběhne poslední hrací den sezony, kde se budou předávat ceny za celoroční soutěže. Předpokládáme účast okolo 100 hráčů. Jsou to i vidící děti. Knihovny v Praze mají totiž v současné době okolo 30 000 členů a každý z nich se může zúčastnit. Naše hry chceme však nabídnout také zrakově postiženým mimo Prahu. To plánujeme v červnu nebo v červenci, kdy fungují různé zájmové kluby, odjíždí se na rekondiční pobyty apod. Bude-li ze strany klientů a hráčů zájem, mohou si hry zakoupit nebo jim pomůžeme s tréningy či turnajem. To lze udělat na dálku i případnou osobní návštěvou. Pokud se tedy na nějakém místě vytvoří skupinka hráčů, může vás kontaktovat? Určitě. Jsme ochotni na to místo přijet, seznámit je s hrami, pomoci se založením a rozjetím klubu, uspořádat turnaj, vysvětlit pravidla apod. Věříme rovněž, že k dispozici bude brzy elektronická konference s názvem Deskovky na serveru Braillnet.cz. Podklady pro její vznik jsme již připravili a zaslali SONS. Zde budeme schopni všechny otázky a dotazy zodpovědět. V současné chvíli je k dispozici e-mailová adresa: sdszs@seznam.cz, případně telefonní číslo: 604 616 601. O prázdninách začneme vytvářet také webové stránky. Antonín Vraný # INZERCE Prodám kamerovou zvětšovací televizní lupu Topaz 22 se čtecím stolkem od firmy Galop za 20 000 Kč. Původní cena 85 000 Kč. Datum koupě: srpen 2015. Vhodné pro špatně vidící osoby – velké zvětšení. Mohu zaslat foto. Kontakt: 607 651 697.