ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 102 Číslo 3 Únor 2018 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. OBSAH ÚVODEM Schizofrenie pravdy STALO SE Zemřel PhDr. Josef Smýkal ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Přehledně LIDÉ KOLEM NÁS Keramika je řemeslem tvořivých a zručných: Jitka Musilová Eliška Hluší: Mé vzpomínky na Josefa Smýkala ZORA RADÍ Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 02/2018 O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 2. ZDRAVÍ Syndromu diabetické nohy předcházejte zvýšenou péčí Paliativní péče pomáhá pacientům i jejich blízkým BUDE VÁS ZAJÍMAT Tři rekordy nové lanovky dTest: Sušené brusinky a banány jsou plné přidaného cukru KULTURA Zveme do divadla Další bronzový model v Olomouci SPORT Černobílé problémy Dvojice v režii Brna INZERCE # ÚVODEM: Schizofrenie pravdy Musíš za svou pravdou stát, hlásá populární, a vlastně stále hraná píseň Za svou pravdou stát, kterou nahrál Spirituál kvintet a vydal na stejnojmenném albu v roce 1990. Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš, jen na tobě teď záleží, na jakou hru se dáš, zpívá Franta Nedvěd a sbor potvrzuje: Musíš za svou pravdou stát! Dobrý text se pozná tak, že není pitomý ani v konfrontaci se životem, a tohle je dobrý text, protože pokračuje „Už víš, kolik co stojí, už víš, co bys rád měl, už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl. Že máš za svou pravdou stát… Ruku na srdce, komu je více než třicet a nikdy nepřistoupil na kompromis? Jenže, jak jde život, původní stabilní přívlastek „shnilý“, ke kompromisu přilepený, už nelpí na něm tak pevně, už se začíná ukazovat, že jsou to možná i kompromisy, co drží pohromadě tu smečku, jež si říká společnost. A píseň zní neúprosně dál, tentokrát Dušan Vančura na nahrávce ze slavného koncertu na Strahově v roce 1996 pokračuje v příběhu: „Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad, už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat. Takhle za svou pravdou stát… Drama vrcholí, Olda Ortinský, jehož hlas obdivuji dodnes, frázuje „Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas, tvůj sok poslušně neuhnul a ty mu zlámeš vaz! – a všichni potvrzují: Neměl za svou pravdou stát, neměl za svou pravdou stát! A kruh se uzavírá: „Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád to heslo, které dobře znáš z dob, kdy jsi býval mlád,“ přidává se Irena Budweiserová, ďábelsky skvělá pěvkyně a závěr už míří na další generaci: Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš, jen na tobě teď záleží, na jakou hru se dáš. Proč tedy schizofrenie? Nejsem první, ani originální, někde jsem to kdysi už četl, a tak pro vás budu jen parafrázovat. Schizofrenie pravdy je v tom, že žádná esenciální, extrahovaná, od všech okolních vlivů očištěná, křišťálová, jak ji představuje třeba Vladimir Vysockij a v jeho botách obutý Jarek Nohavica (text písně Pravda a lež ovšem přeložil Milan Dvořák) – prostě není. Neexistuje! A jako vysvětlení stačí jediné, zato opravdu trvale platné (a pardon – pravdivé) – nevstoupíš dvakrát do téže řeky! Na zcela stejnou, identickou situaci se jinak dívá a tedy ji i hodnotí dvacetiletý, jinak třicetiletý, jinak bezdětná padesátnice a jinak mladá maminka s dítětem v kočárku, jinak… Proč vršit slova? Kdysi podobné řešil ve svém famózním filmu Rašomon i Akiro Kurosawa. Když jsem zjistil, že tenhle snad nejznámější japonský film je stejně starý jako já, uvědomil jsem si, že „moderní“ nemusí vždycky znamenat „současné“. Ale to jsme se k té schizofrenii pravdy o moc blíž nedostali, že? Navrhuji vrátit se pokorně k písni z úvodu. Tvůj sok poslušně neuhnul a ty mu zlámeš vaz. Neměl za svou pravdou stát! Až se naučíme nejprve přemýšlet, a až pak reagovat, mělo by být lépe. Ale stejně tak – ten, kdo přemýšlí, vždycky najde důvod neodpovídat na zlo násilím… Bohužel, za dva tisíce let jsme se již mohli přesvědčit, že tahle Kristova filosofie k přežití nevede, a jsme zase zpátky. Doporučení? Žádné nebude fungovat. Nezbývá než si poctivě přiznat, že pravda v krystalické podobě je stejná iluze jako trvalý růst nebo ideální vztah. Ostatně i v tomhle úvodníku jediné skutečně pravdivé je tvrzení o ději – panta rei. Inspirativní i tolerantní čtení přeje Václav Senjuk # STALO SE: Zemřel PhDr. Josef Smýkal Dne 28. prosince 2017 ve věku 91 let zemřel PhDr. Josef Smýkal, učitel hudby, později ředitel ve škole pro nevidomé a slabozraké v Brně, zakladatel tyflopedické poradny pro rodiče nevidomých a těžce slabozrakých dětí, zakladatel Slepeckého muzea v Brně, zakladatel a neúnavný propagátor zvukové knihy pro zrakově těžce postižené osoby, významný tyfloped, laureát Ceny města Brna v roce 2006, laureát Ceny Jihomoravského kraje v roce 2011 v oboru Výchova a vzdělávání a držitel ceny obce Vlčnov v roce 2011. 1. října roku 1999 založil své stránky, na nichž do poslední chvíle informoval o dění v oblasti historie, péče a vzdělávání nevidomých a těžce slabozrakých osob. O nekrolog této významné osobnosti českého slepeckého hnutí redakce požádala PhDr. Petra Peňáze, ředitele Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity Teiresiás. Chťél bych sa znova stat malým klučiskem… Počátkem roku 2018 se v nejužším rodinném kruhu konalo v Brně rozloučení s PhDr. Josefem Smýkalem, který zemřel 28. prosince 2017 ve věku 91 let. Byl autorem 15 monografií a více než 200 časopiseckých článků, jež jsou z podstatné části dostupné na jeho webových stránkách (http://smykal.ecn.cz). Narodil se 19. září 1926 ve slováckém Vlčnově. I když jeho zrakové postižení nebylo zprvu těžké, svěřili ho rodiče do péče brněnského Ústavu pro nevidomé. Učil se hře na klavír u Rudolfa Krchňáka a poznal jednak řadu nevidomých, s nimiž později spolupracoval, např. Klementa Lukeše, především však svou budoucí ženu Dagmar. Po státní zkoušce na konzervatoři r. 1947 působil na různých hudebních školách. Roku 1959 se pustil do magnetofonových záznamů zvukových knih pro nevidomé a stal se tak otcem dnešního zvukového fondu Macanovy knihovny. Jako promovaný speciální pedagog přijal r. 1967 místo učitele hudby na Základní škole pro nevidomé v Brně na Veveří ulici. Roku 1973 získal na Univerzitě Karlově doktorát filozofie a začal externě působit na pedagogické fakultě v Olomouci. V letech 1977-82 působil jako ředitel brněnské školy pro nevidomé, a přestože r. 1979 prakticky oslepl, stal se iniciátorem speciálně-pedagogického poradenství pro rodiny a mateřské školy pro nevidomé. Bývalý spolužák a přítel Klement Lukeš s vědomím dr. Smýkala nahrával pro nevidomé disidentskou literaturu; r. 1982 proto musel dr. Smýkal z politických důvodů opustit místo ředitele a r. 1985 byl předčasně penzionován. Po r. 1989 se dr. Smýkal podílel na vzniku České unie nevidomých a slabozrakých a r. 1992 pak jeho péčí vzniklo v Brně na Chaloupkově ulici Slepecké muzeum. Muzeální sbírky didaktických nástrojů a pomůcek, které začal shromažďovat ještě jako ředitel školy pro nevidomé, převzalo r. 2000 Technické muzeum v Brně jako jednu ze svých klíčových stálých expozic. Od poloviny 90. let vydával systematicky své monografie, některé i vlastním nákladem. Pohled do dějin slepeckého písma (1994) zaujal časovou hloubkou a systematikou, stejně jako Pohled do dějin slepeckých spolků (2000). Encyklopedie Tyflopedický lexikon jmenný (1996) navázala na Tyflopedické kalendárium a vzbudila obdiv objemem shromážděných údajů: druhé vydání (2006) obsahuje 1260 hesel, 400 portrétů a 140 obrazových příloh. Své znalosti dr. Smýkal rozšiřoval cestami do evropských hmatových muzeí a knihoven spolu s Eliškou Hluší, vlastní nevidomou žákyní, které předal péči o sbírky Slepeckého muzea. Roku 2000 navštívili v Paříži místa, kde se od 18. století rodil evropský systém vzdělávání nevidomých: Asociaci Valentina Haüy, Národní ústav nevidomé mládeže, Coupvray a další místa spjatá se životem Louise Braille. Následoval Madrid, potom Berlín, Hannover, Varšava, Moskva, Petrohrad, Florencie, Milán a Záhřeb. Pokud se dr. Smýkal cítil jist svou věcí, stával se neoblomným, a to mu získávalo nepřátele, zvlášť když neváhal vstupovat do sporů o detaily. Vadilo mu například chybné skloňování jména Louise Braille nebo skloňování iniciálové zkratky SONS. Ještě více mu záleželo na změně názvu pražské Konzervatoře Jana Deyla. Připomínal, že škola nese jméno lékaře, který vznik školy zaštítil svou autoritou, ale nemohl ji rozvíjet ani pedagogicky, ani umělecky. Důležitější se mu jevily zásluhy Jana Drtiny, který se jako nevidomý hudebník stal ředitelem školy roku 1948, kdy její osud byl nejistý, a vedl ji až do roku 1982, přičemž dosáhl mimořádného zvýšení její prestiže. „Chťél bych sa znova stat malým klučiskem z Vlčnova, který vyháňá koze na pastvu,“ napsal Josef Smýkal roku 2013 ve svých memoárech, neboť jako sveřepý Moravský Slovák neměl snadný život. Je pravděpodobné, že kdyby nebylo jeho zrakového postižení, byl by šťastnějším, ale také méně jedinečným člověkem, neboť by nemusel čelit tolika motivujícím výzvám a měl by méně příležitosti k službě ostatním. Petr Peňáz # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Přehledně Rekondiční pobyt za poznáním Prahy uskutečnili členové vsetínské odbočky. Mimo jiné navštívili středisko Dědina, komedii Mezi nebem a zemí v divadle Na Fidlovačce a Aquapalace Čestlice. Vědecká knihovna v Olomouci nově v multimediální studovně disponuje softwarem FriendlyVox. Ten umožňuje nevidomým a zrakově postiženým čtenářům prohlížet internet. Více o akcích se dočtete na sons.cz. # LIDÉ KOLEM NÁS: Keramika je řemeslem tvořivých a zručných: Jitka Musilová „Každý výrobek vzniká nejprve v mé mysli, teprve pak přistupuji k vlastnímu vymodelování,“ říká Jitka Musilová a ukazuje mi detaily vlastnoručně vyrobeného betlému a obličeje sošky čerta. Pracuje v keramické dílně v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina. Nechci rušit otázkami, nechávám ji proto volně mluvit. „Keramika mě bavila vždy. Když mi ještě sloužil zrak, koupila jsem si malou keramickou pec a absolvovala kurz. Tenkrát jsem vyráběla reliéfní obrázky, nádobí a také květináče na pěstování bonsají. Chodila jsem si je do lesa vyrývat a zasazovat a i dnes je hmatem a zbytkem zraku ráda pozoruji a starám se o ně. Od mládí jsem viděla špatně, přesto jsem se vyučila fotografkou a fotila jsem lidi na různé průkazky. Ačkoliv mě práce bavila, musela jsem ji přestat dělat. Zlom nastal po mateřské dovolené. Zkoušela jsem práci poštovní doručovatelky, prodavačky i uklízečky, ovšem nakonec ani to nebylo možné. Prodělala jsem několik laserových operací rohovky a po zjištění vady sítnice rovněž vitrektomii, odstranění sklivce a jeho náhradu vzduchovou náplní. Operace šedého zákalu se lékaři spíše obávají a nedoporučují mi ji. Asi před 10 lety mě inspiroval příběh ženy, která po ztrátě zraku začala s paličkováním. To považuji za obtížné i pro vidícího člověka. Navštívila jsem Den otevřených dveří ve středisku Dědina a nastoupila do rehabilitace. Začala jsem v košíkářské dílně, ale utahování proutí a práce s ostrým šídlem nebyla pro mě. Keramická hlína je příjemnější materiál, práce s ní se mi zdá kreativnější a hmatem prohlédnu tvar sošky nebo nádoby mnohem lépe. Učili mě, že při ruční práci mohu každý výrobek považovat za originální. Dnes tak pociťuji radost z toho, že dávám vzniknout plastickým dekorativním betlémům, nádobí nebo i šperkům. Nejraději ovšem zhotovuji postavy lidí nebo postavy z pohádek. Jsou asi čtvrt metru vysoké a mají zvonovitý podstavec. Protože se mi vždy líbily panenky s porcelánovou hlavičkou, nejvíce si vyhraji právě při jejich tvarování. Zřejmě je to i pozůstatek po mé dřívější práci fotografky lidských tváří. Malou nádobku velikosti hrnku, podšálku nebo popelníku jsem schopna vytočit na hrnčířském kruhu zcela intuitivně. U větších nádob se musím soustředit, aby byly správně vycentrované a pravidelné. Ne vždy se to daří. Japonci ovšem běžně vyrábějí nepravidelné nádoby a ve světě je to považováno za umění. Pokud byste to bral z tohoto úhlu pohledu, jsem vlastně také umělkyně,“ dodává se smíchem. A koho by mohl náš rozhovor inspirovat, aby si vyzkoušel práci v keramické dílně? „Určitě každého, kdo má tvořivého ducha, chce dělat jemnou práci a zároveň má cit pro keramickou hlínu. Ta má totiž tendenci k vysušování rukou a někomu může i vadit. Pro mě je ovšem hmotou velmi příjemnou a myslím si, že každý, kdo s ní chce pracovat, by se jí měl rukama dotýkat.“ Antonín Vraný # Mé vzpomínky na Josefa Smýkala S PhDr. Josefem Smýkalem jsem se poprvé setkala v roce 1972. Tehdy si přišel do 1. ročníku pro tři nevidomé žákyně, mezi nimiž jsem byla i já. Když si nás odváděl do „hudebny“, netušila jsem, že jednou spolu budeme trvale spolupracovat. Hodiny hry na klavír s ním mě velmi bavily, protože nám neustále zadával pro mě neohrané skladby. Koncem druhého pololetí 1. ročníku nás seznamoval s čtením brailleské (brajské) hudební notace. Měl výborně propracovanou metodiku její výuky, podle níž jsem velmi brzy pochopila, jak se správně učit z not. Protože jsem dobře intonovala, zařadil mne na počátku 3. ročníku do sboru. Nejdříve jsem si musela zvyknout na soustavnou práci, proto jsem navštěvovala s vrstevníky takzvanou sborovou přípravku. Od 5. ročníku jsem byla zařazena do velkého pěveckého sboru, kde nás bylo asi šedesát. V hudební výchově, ale i v hudební nauce pan učitel pracoval s dvěma svými pomůckami. Jednak to byl model durové stupnice, kde jsme se učili pochopit jednotlivé tónové vztahy. Používal ho jako náhradní graf za notovou tabuli. Jeho druhá pomůcka byla takzvaná „němá“ intonační klávesnice, která zaručovala jednak se dobře orientovat na klaviatuře, a také byla výbornou pomůckou pro uvědomování si jednotlivých tónových vztahů. Pan učitel pro nás hudebníky, ale i pro účastníky pěveckého sboru, organizoval se svou tehdejší kolegyní Libuší Dvořákovou jednodenní výlety do rodišť známých hudebních skladatelů. Vytanula mi vzpomínka na rodiště Bedřicha Smetany, kde průvodkyně dovolila, aby náš pan učitel zahrál na jeho klavír a sbor zazpíval jednoduchou, ale tříhlasou píseň. Již jako starší žáky nás seznamoval jak v hudební výchově, tak i v hudební nauce s tvorbou nevidomých skladatelů, hlavně Aloise Permana a Ivana Tylňaka. Maně si vzpomínám, že jsme byli s pěveckým sborem navštívit Aloise Permana v domově důchodců v Božicích. Tenkrát si vyslechl krátký program sestavený z jeho skladeb a na závěr vystoupil pěvecký sbor pod vedením pana učitele Smýkala. Mistr Perman měl z našeho vystoupení upřímnou radost. Neodmyslitelnou součástí bylo časté veřejné vystupování na školních koncertech, které zpočátku bývaly dvakrát ročně v sobotu. Bylo to proto, abychom svým rodičům předvedli, jak jsme ve hře na hudební nástroje a sborovém zpěvu pokročili. Pan učitel rovněž zavedl tradici výměnných koncertů našich žáků se žáky školy pro slabozraké v Bratislavě. Na tyto koncerty jsem se těšila proto, že v tento den bylo volnější vyučování, a také proto, že pokud přijeli žáci z Bratislavy, byli jsme ředitelem Drahomírem Hanákem vyzváni, abychom své kamarády uvítali. Totéž jsme zažívali i my v Bratislavě. Díky těmto výměnným koncertům vzešla mezi námi i učiteli hudby mnohá vážná přátelství. Od roku 1993 se v této tradici k velké škodě nepokračuje. Díky mému panu učiteli jsem po ukončení 9. ročníku začala studovat na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze, protože jsem měla bohaté základy hudební teorie. V roce 1990, po ukončení studia, jsem se opět vrátila do Brna, kde jsem vyučovala nejdříve na Základní umělecké škole na ulici Palackého, posléze jsem přešla vyučovat soukromě do Základní školy pro nevidomé v Brně-Pisárkách. Pan učitel měl také velký podíl na mém studiu na katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tehdy jsem si pro své studium zvolila obor tyflopedie a psychopedie. Již od začátku mého vysokoškolského studia jsem mohla za svým bývalým učitelem přijít na jakoukoliv konzultaci. Velmi neúnavným způsobem mi pomáhal při psaní bakalářské i magisterské práce. V době mého působení na Základní umělecké škole na ulici Palackého mi sehnal v Brně podnájem u nevidomé učitelky hudby Marie Jansové, s níž jsem si výborně rozuměla a ona mne seznamovala s historií slepeckého hnutí. Zároveň jsem měla tu čest, poměrně brzy po založení Slepeckého muzea v Brně, panu učiteli postupně pomáhat a seznamovat se s historií sbírek tohoto muzea. Od listopadu roku 1996 mi můj bývalý učitel PhDr. Josef Smýkal předal vedení Slepeckého muzea v Brně a od 28. října roku 1997 jsme začali společně navštěvovat slepecká muzea v Evropě. Po přestěhování sbírkového fondu Slepeckého muzea v Brně do Technického muzea v Brně jsem měla tu čest se podílet na organizaci výstavy Svět haptický – I, autora doktora Josefa Smýkala. Nejdříve v Kulturním a informačním centru v Brně (únor-duben 2002). Posléze na výstavách Svět haptický – II. V Moskvě (říjen-prosinec 2004) a na jejím přesunutí a otevření v Petrohradu (únor-březen 2005). Prakticky od otevření expozice Kultura nevidomých v červnu roku 2003 za výrazného přispění a konzultací s doktorem Josefem Smýkalem organizuji výstavy k různým výročím nevidomých a slabozrakých osobností, ale též k významným událostem ve slepeckém hnutí. Osobně jsem si vždycky vážila citlivého přístupu v té době již mého kolegy PhDr. Josefa Smýkala k veškeré činnosti, kterou do poslední chvíle svého života v plné síle zastával. Odešel tak, jak si přál, tedy uprostřed své každodenní práce ve prospěch nevidomých a zrakově těžce postižených spoluobčanů. Ještě před svou smrtí, konkrétně 8. října roku 2017, věnoval našemu oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně svou s láskou budovanou osobní tyflopedickou knihovnu včetně kartotéčních lístků. Slíbila jsem mu, že tuto knihovnu budu vhodně doplňovat další tyflopedickou literaturou. Zemřel 28. prosince 2017. Poslední rozloučení se konalo v úzkém rodinném kruhu dne 3. ledna 2018. Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku Mgr. Eliška Hluší # ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS v Praze 02/2018 V únorovém článku se zaměříme pouze na dvě témata: - změna přílohy vyhlášky upravující seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na které je možné získat příspěvek, - výjimka pro nevidomé podnikatele z povinnosti elektronicky evidovat tržby. Změny prováděcí vyhlášky upravující seznam zvláštních pomůcek, na něž lze poskytnout příspěvek 29. listopadu loňského roku byla vydána Ministerstvem práce a sociálních věcí novela vyhlášky č. 388/2011 Sb., tedy vyhlášky, která ve své první příloze obsahuje Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek určených osobám se zdravotním postižením, na jejichž pořízení se poskytuje příspěvek. Změny nastaly i v části II., tedy v seznamu zvláštních pomůcek určených těžce zrakově postiženým osobám. Budiž řečeno, že změny proběhly po velmi intenzivních konzultacích mezi MPSV a SONS, konkrétně oddělením Tyflokabinetu a Sociálně právní poradny. Podstatnou roli zde také sehrál Tyfloservis, resp. jeho pražské středisko. Úředníci MPSV obdrželi velmi podrobný připomínkový materiál, poté třikrát navštívili dům služeb v Krakovské, kde s námi byli ochotni o našich připomínkách diskutovat, ale zejména si prohlédli prakticky všechny pomůcky, které jsou ve vyhlášce zahrnuty. Od 1. ledna 2018 nabyly účinnosti změny, které si níže popíšeme, a na závěr této pasáže připojím krátké osobní zhodnocení. Třídění zrakových postižení pro posouzení nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku Seznam pomůcek je ve vyhlášce seskupen podle toho, kterým „stupňům“ zrakového postižení jsou jednotlivé druhy a typy pomůcek určeny. Příloha zákona 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením vymezuje „stupně“ zrakového postižení do čtyř kategorií, /a) až d)/; považuji za užitečné tuto klasifikaci, jež platí právě a jen pro účely stanovení nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku, odcitovat: „Za těžké zrakové postižení se považuje: a) úplná nevidomost obou očí, ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, b) praktická nevidomost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) – světlocit s jistou projekcí nebo omezení zorného pole do 5-10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti, c) těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) – lepší než 1/60 (0,02), d) ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku, visus vidoucího oka roven nebo horší než 6/60 (0,10) nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace.“ Pomůcky, na něž mohou získat příspěvek osoby se všemi uvedenými zrakovými postiženími Právě v této kategorii došlo k poměrně radikálním změnám. Zůstaly zde tyto pomůcky: - kalkulátor s hlasovým výstupem, - digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem, - speciální programové vybavení pro zrakově postižené. Nově sem však byly přesunuty i tyto pomůcky: - elektronická orientační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé; jde o akustické orientační majáky, vysílačky pro ovládání akustických orientačních majáků, pomůcky na zachytávání vysokých překážek, - multifunkční elektronická komunikační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé; jde o stolní nebo mobilní telefony se zvětšenou a kontrastní klávesnicí, ozvučené mobilní telefony nebo tablety se speciálními funkcemi či příslušenstvím pro zrakově postižené, - měřicí přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem. Pomůcky, na něž mohou získat příspěvek prakticky a úplně nevidomí - vodicí pes, - psací stroj pro nevidomé, - popisovací kleště pro nevidomé, - indikátor barev pro nevidomé, - braillský displej pro nevidomé, - tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé, - hlasové popisovače pro nevidomé a hluchoslepé, - digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem. Zde tedy došlo jednak ke – spíše kosmetické – úpravě některých názvů pomůcek, „slepecký psací stroj“ byl nahrazen „psacím strojem pro nevidomé“ a „dymokleště“ „popisovacími kleštěmi pro nevidomé“, ale zejména došlo k přesunu „digitálního čtecího přístroje pro nevidomé s hlasovým výstupem“, na který měly dříve nárok (poněkud nelogicky) všechny stupně zrakových postižení. Pomůcky, na něž nemohou získat příspěvek úplně nevidomí Osobám se zrakovým postižením uvedeným v písmenech b) až d), může být poskytnut příspěvek na tyto dva druhy lup: - kamerová zvětšovací lupa, - digitální zvětšovací lupa. Diktafon Tato pomůcka zůstala i nadále jako jediný zástupce pomůcek, na kterou mohou získat příspěvek osoby se zrakovým postižením pod písmeny a) až c). Zhodnocení Domnívám se, že za úspěch lze považovat to, že se podařilo tři pomůcky – elektronickou orientační pomůcku, nově pojmenovanou multifunkční elektronickou komunikační pomůcku a měřicí přístroje pro domácnost zpřístupnit i osobám s nižším stupněm zrakového postižení, nicméně takovým, které tyto pomůcky ke svému životu opravdu potřebují. Dále se nám podařilo zabránit v původní verzi navrženému zúžení možnosti získat příspěvek na digitální lupu pouze pro zraková postižení c) až d), všichni dobře víme, že i pro mnohé prakticky nevidomé je právě takováto pomůcka často tou pravou. Za potenciální problém lze označit, že se v důvodové zprávě MPSV objevilo tvrzení, že příspěvek na měřicí přístroje pro domácnost není možné poskytnout na osobní váhu s hlasovým výstupem. Ač jsme tuto pasáž důvodové zprávy napadli, MPSV na svém stanovisku setrvalo; až čas tedy ukáže, zda a jaký dopad bude tento názor ministerstva mít na aplikační praxi. Zdaleka ne všechny připomínky SONS byly přijaty, rozhodně nedošlo k vyřešení dvou nejpalčivějších problémů současného systému příspěvku na zvláštní pomůcku, za které považujeme časté frapantní překračování lhůt pro vyřízení žádosti a neodůvodněné snižování ceny, z níž se příspěvek vypočítává. Taktéž nevyslyšena zůstala naše připomínka, že stále nedošlo ke kompenzaci držitelům vodicích psů odňaté dávky sloužící k úhradě nákladů na veterinární péči a krmivo. Nicméně odpověď MPSV, že tyto záležitosti nelze řešit novelizací vyhlášky, které se jednání týkalo, že by muselo dojít k novelizaci zákona, byla obtížně zpochybnitelná. Doufejme, že přijaté změny spíše pomohou, aby osoby se zrakovým postižením mohly získat příspěvek na pomůcky, které opravdu potřebují a využívají; přiznejme si, že některé výše kritizované jevy byly přinejmenším spoluzaviněny neprozíravým a sobeckým postupem žadatelů z našich řad, kteří občas podlehli vábení některých dodavatelských firem, kterým více než o prospěch jejich zákazníků šlo o prospěch vlastní. Výjimka pro nevidomé podnikatele z povinnosti elektronické evidence tržeb Plánoval jsem, jak v následujících řádcích podrobně popíši nařízení vlády, které bylo po iniciativách a jednáních SONS a NRZP s příslušným ministerstvem financí a dalšími orgány a činiteli na sklonku minulého roku přijato, nicméně pověstnou čáru přes rozpočet učinil Ústavní soud České republiky. Ten ve svém nálezu se spisovou značkou Pl. ÚS 26/16, dostupném zde: https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-zrusil-nabeh-treti-a-ctvrte-etapy-elektronicke-evidence-trzeb-ale-sam/ zrušil nejen předmětné nařízení vlády, ale dokonce i zmocnění pro vládu, aby takové nařízení vydala. Nevidomí podnikatelé však zatím nemusejí zoufat, a to proto, že Ústavní soud zároveň zrušil náběh třetí a čtvrté vlny EET. Nyní tedy musíme vyčkat, jak si vláda a zákonodárci s nynějším stavem poradí. Za Sociálně právní poradnu SONS Luboš Zajíc # O čem se moc nemluví – Strachy a fobie v seniorském věku, část 2. Každý z nás už jistě nejednou zažil nejistotu, zda má všechny potřebné věci v zavazadle, a tak nesmyslně kontroluje kufr těsně před odjezdem na dovolenou. Vypnula jsem žehličku? Mám v kabelce dopis, který chci na poště poslat? Neztratila jsem někde peněženku? Dala jsem psovi do misky vodu? Nutkání se ujistit, že jsme to či ono udělali, bývá častokrát zbytečné, protože spoustu úkonů děláme podvědomě a automaticky. Stačí ale stres, horší zdravotní kondice nebo usilovné soustředění na to, co nás bezprostředně čeká, a to v nás může nastartovat nejistotu a obavy, jestli jsme něco nezanedbali. Nutkání neboli obsese se ale může zhoršovat i s postupujícím věkem. Dostavují se třeba i duševní stavy, kdy někdo může mít potřebu učinit něco negativního, třeba mluvit sprostě na veřejnosti, nevhodně se obnažovat v přítomnosti cizích osob nebo úmyslně poškodit předměty ve veřejném prostoru. Pokud si člověk tyto situace uvědomuje, nemusí hned propadat strachu, že své chování nezvládá. Pomoc se určitě najde. Je však třeba ji vyhledat už v začátku, protože strach z takové indispozice může tuto poruchu ještě zhoršit. Je mi už skoro osmdesát let, ale fyzicky se cítím dobře. Horší je, že poslední dobou prožívám divné pocity, kterým nerozumím. Tak např. – často navštěvuji náš místní klub seniorů. Jsou tam laskaví lidé, kteří mi vždycky pomohou najít místo u stolu nebo mě doprovodí na toalety. Několikrát se mi zcela nečekaně přihodila nepříjemnost: jsem na toaletě a můj průvodce čeká venku. Jenže já se pořád vracím do kabinky a znovu a znovu kontroluji, jestli jsem po sobě nezanechal nějaký nepořádek. Potím se nervozitou, vím, že zbytečně zdržuji, třesou se mi ruce, místo abych se vrátil na chodbu, opakovaně jdu spláchnout. Znovu si opláchnu a utřu ruce. Papírový ručník hodím do koše, ale musím zkontrolovat, jestli jsem ho náhodou nehodil na zem. Šátrám po zemi, musím si znovu umýt ruce, utřít a pak zas kontroluji, jestli použitý papírový ručník neleží někde mimo koš. Nakonec můj průvodce (někdy i průvodkyně) přijde za mnou na toaletu a ptá se, jestli jsem v pořádku. Je to trapné a já nevím, jak tomu zabránit. Také se mi občas stává, že se vracívám zpátky domů, přestože vím, že musím na autobus, který mi už brzy pojede. Vracím se, abych se ujistil, že jsem zamkl, vypnul sporák nebo zhasl. Vidím špatně, nerozeznám denní světlo od umělého, a tak chodím po bytě s indikátorem a kontroluji všechny místnosti, jestli se tam nesvítí. Autobus mi odjel a já nestihl přijít včas na oběd do jídelny, kam rád chodím. J. Z. Porucha, kterou popsal náš klient, se nazývá obsedantní kompulzivní porucha. Každý, kdo prožívá ve zvýšené míře podobné situace, měl by co nejdříve vyhledat pomoc odborníka, psychiatra nebo psychoterapeuta a nějakou dobu se dostavovat na pravidelná sezení. Odborník zná metody, jak se postupně zbavit nesmyslných nutkání a dostat pod kontrolu své chování. Pomůže i zbavit se strachu z trapných nebo nepříjemných situací. Pro ty, kteří trpí spíše zapomnětlivostí než obsedantní kompulzivní poruchou, máme přece jen dobrou radu: v první řadě se vyhýbejte stresu, dejte si časovou rezervu před odchodem z domu. Kontrolujete-li po sobě spotřebiče, světlo, pořádek na wc nebo v prádelníku, říkejte si nahlas, co právě děláte: např. teď jsem spláchl wc, teď jsem si zkontrolovala všechny předměty v kabelce, teď zamykám a teď dávám vodu do psí misky. Nebojte se, že by tato rada byla směšná, protože vám určitě pomůže dostat svou činnost do vědomí a tím se zbavit nejistoty. Pociťujete-li časté napětí a obavy, že byste mohli udělat něco nepřístojného, doporučujeme i změnu životosprávy: méně sedavé činnosti, procházky, uvědomování si hezkých a příjemných věcí kolem sebe. Vyhledávejte aktivně společnost přátel, kteří jsou s vámi rádi, a vy jste rádi s nimi. Neuzavírejte se ve svých nejistotách, aby vám nepřerostly přes hlavu. Vždycky jsou způsoby, jak jim to pořádně natřít! Dr. Jaroslava Novotná # ZDRAVÍ: Syndromu diabetické nohy předcházejte zvýšenou péčí Jedním z hlavních důvodů léčení cukrovky je předcházení jejích pozdních komplikací. Na dlouhodobě vysokou hladinu krevního cukru nejsou totiž naše tkáně připraveny. Glukóza za určitých podmínek snadno reaguje s molekulami bílkovin a produkty této reakce následně ucpávají tepny a snižují vodivost nervů. Pokud tento proces probíhá na dolních končetinách, mluvíme o syndromu diabetické nohy. Kůže je zde nedostatečně prokrvena, není mechanicky odolná a degeneruje. V důsledku poškození nervových vláken nepociťují pacienti bolest, teplo, chlad ani vlhkost. Nevnímají kamínek v botě a nereagují na drobné otlaky. Převážně na prstech, hranách chodidel, patách a bérci vznikají zprvu drobné defekty, které postupně prorůstají do hloubky. Snadno jsou napadány infekčními bakteriemi. A jak lze syndromu diabetické nohy předcházet? Pravidelně provádějte nebo si nechávejte provést prohlídku nohou. Zaměřte se na výskyt otlaků, zarudnutí, prasklinek nebo plísňových onemocnění. Při suché kůži nohy nemáčejte, spíše je zvláčňujte mastnými krémy. Každý den si oblékněte čisté ponožky a nechoďte naboso. Nehty si stříhejte rovně nebo raději navštěvujte pedikérku a upozorněte ji, že trpíte cukrovkou. Ošetření provede bez předchozího rozmáčení nohou. Vy sami se na nich nesnažte provádět jakékoliv chirurgické zákroky. Noste správnou a pohodlnou obuv. Bylo zjištěno, že až 40 % všech defektů nohy má na svědomí nevhodná obuv a nesprávné obouvání. Základem je měkká tlumivá stélka s možností vkládání vložky a kožený svršek. Při výběru bot dbejte na jejich správnou velikost. Boty zavažte a zatižte je vlastní vahou. Měly by být pohodlné na šířku nohy. Při posuzování správné délky boty se zaměřte na to, aby před nejdelším prstem zůstal prostor asi 1 cm. Podešev má být protiskluzná a nesmí být přítomny žádné vnitřní švy nebo nerovnosti. Poraďte se s vaším lékařem o používání vícevrstevných vložek na míru. Zhotoví vám je v podiatrické poradně podle individuálního otisku vaší nohy. Obuv i vložky na míru po schválení revizním lékařem částečně hradí zdravotní pojišťovny. Pamatujte, že nohy vás nesou a věnujte jim potřebnou péči. Již naši předkové věděli, že pokud zleniví nohy, zleniví rovněž mysl. Dopřejte jim proto dostatek pohybu. A co je nejdůležitější? Snažte se udržovat lékařem doporučenou hladinu krevního cukru a nepřekračovat ji. Antonín Vraný Zdroj: cs.wikipedia.org, celostnimedicina.cz # Paliativní péče pomáhá pacientům i jejich blízkým V době, kdy umírá někdo z blízkých, nás napadá mnoho otázek. Co člověk cítí při umírání? Jak rozeznám, že smrt již přichází? Mohu nějak pomoci? Co udělám v okamžiku smrti blízkého? Jak mluvit s pozůstalými? Umírání a smrt jsou tak jedinečné, jak jedinečný je každý člověk. Možná cítíte, že byste umírajícímu přáli jinou a lehčí cestu. Jenže jako doprovázející nejste ti, kteří mu ji mohou nabídnout. Víte, jak touto cestou sami jednou půjdete? Měli byste být proto připraveni přijímat právě ten způsob, který si umírající sám pro sebe zvolil. Často je to pacient trpící nevyléčitelnou chorobou, bolestí nebo depresí. Vyrovnává se s utrpením a řeší sociální, psychologické i duchovní otázky. Při péči o něho mohou tak nastat situace, které jsou depresivní a vysilující. Doprovázející by proto neměli zapomínat na svoje potřeby a umět si říct o pomoc. Nabízí ji paliativní, tedy útěšná a zmírňující medicína a péče v hospicích. Je zřejmě nejstarší lékařskou a ošetřovatelskou disciplínou. Hospic může být mobilním zařízením, kdy ošetřovatelský tým navštěvuje pacienta v jeho domácím prostředí. Tvoří jej lékař, zdravotní sestra, ošetřovatelka a dobrovolník. Jeho úloha bývá často podceňována, neboť rodina nechce do svých problémů zapojit neznámého člověka. On však nezištně věnuje svůj čas a může pomoci s hygienou, oblékáním nebo s pečovatelskými úkony. Pokud se rodině podaří tuto bariéru překonat, dochází k upevnění vztahů i ke zlepšení kvality poskytované péče. Někdy však nastane nutnost, aby pacient strávil zbytek života v lůžkovém hospici. Tehdy je výhodné kontaktovat konkrétní zařízení. Informace o možnostech paliativní péče lze získat například na stránkách www. asociacehospicu.cz pod odkazy „jak požádat o přijetí“ a „hospice v ČR.“ Asociace sídlí v Praze na adrese Karlovo náměstí 317/5, 128 01 Praha 2, kontaktní telefon je +420 731 461 142 a e-mail info@asociacehospicu.cz. Formulář žádosti o pobyt má většina hospiců na svých internetových stránkách. O přijetí pacienta rozhoduje vedení hospice. Hlavním kritériem je zdravotní stav pacienta. Antonín Vraný Zdroj: asociacehospicu.cz, osobniasistence.cz, umirani.cz # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Tři rekordy nové lanovky Lanovka, která vyváží turisty na nejvyšší horu Německa a slouží od loňského 21. prosince, drží hned tři světové rekordy. Nová kabinová lanovka poháněná motory ABB na Zugspitze v bavorských Alpách vyveze až 580 cestujících za hodinu. Toto nové dopravní zařízení drží hned tři světové rekordy v kategorii závěsných lanovek: její jediný ocelový opěrný sloup je se 127 m nejvyšší, lanovka překonává nejvyšší převýšení (1950 m) v jednom úseku a od opěrného sloupu na vrchol má nejdelší úsek volného lana bez opěry, měřící 3213 m. Dopravní zařízení nahrazuje padesát let starou lanovku Eibsee a tím, že vyveze na vrchol třikrát více cestujících, pomůže předejít dlouhému čekání, které bylo u lanovky Eibsee na denním pořádku. Novou rekordní lanovku provozuje akciová společnost Bayerische Zugspitzbahn Bergbahn AG. K hospodárnému a spolehlivému provozu napomáhá řada inovativních technologií od ABB, která má rozsáhlé zkušenosti s řešením náročných dopravních úkolů v Alpách. „Většina kabinových i sedačkových lanovek ve Švýcarsku je poháněna motory a pohony ABB,“ připomíná Hans-Georg Krabbe, předseda představenstva ABB Německo. „Jsme velmi rádi, že jsme se na takto jedinečném projektu mohli podílet i v Německu.“ Jiří Böhm, ABB # dTest: Sušené brusinky a banány jsou plné přidaného cukru Nejzdravější volbou je bezesporu konzumace čerstvých plodů. Když ale čerstvé ovoce není po ruce, může být to sušené vhodnou náhradou. Bohužel ne vše, co se jako sušené ovoce tváří, jím skutečně je. Spotřebitelský časopis dTest porovnal 35 vzorků nejrozšířenějších značek brusinek a banánů a zjistil, že často obsahují i přidaný cukr. Ten v sušeném ovoci nemá co pohledávat. Někteří výrobci porušují předpisy tím, že ovoce napuštěné cukerným roztokem označují jako sušené jednodruhové ovoce. Sušené ovoce může být sladké, musí si však vystačit s vlastními přirozenými zásobami cukru. Přidávat k němu jakákoliv další sladidla předpisy zakazují. „Aby bylo sušené ovoce ještě sladší a přitažlivější, namáčí ho výrobci před sušením v cukerném nebo sirupovém roztoku. Pod označením sušené se prodávají i proslazené výrobky, což spotřebitele klame. Takové ovoce má být podle potravinářských předpisů označeno jako proslazené ovoce,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová a vyjmenovává konkrétní příklady: „Vysloveně nesprávné označení jsme zjistili u proslazených banánů a brusinek značky Albert, jejichž přední strana nese univerzální název sušené ovoce jednodruhové. Podobně klamavé označení jsme našli i v případě proslazené klikvy značky Diana a banánových plátků EnerBio z drogerie Rossmann.“ Brusinky přinesly řadu překvapení. Z celkového počtu 20 nakoupených vzorků brusinek se bez přislazování obešly pouhé dva – lyofilizované americké brusinky značek Valdemar Grešík a Ježkův statek. Ostatní byly slazené buď cukrem, nebo ovocnou šťávou. Nejsladšími byly Billa Cranberries whole, jejichž obal uvádí 78 g cukru na 100 g výrobku. U proslazených výrobků se ovocný podíl průměrně pohyboval okolo 60 %. V případě čistě sušených plodů byl obsah cukru nižší. „Nejvíce s brusinkami skrblil Marks & Spencer, kde etiketa hlásila pouhých 41 %. Zbytek výrobku tvořil cukr a slunečnicový olej. Ten jsme našli ve všech proslazených výrobcích, kde se používá proto, aby se ovoce neslepovalo,“ dodává Hana Hoffmannová. Za brusinky vydávají obchodníci jim příbuzné klikvy, které mají mnohem větší plody. Červené bobule až na dvě výjimky, které o přesném botanickém názvu obsažených bobulí mlčí (Lifefood a Marks & Spencer), pocházely podle údajů na obalu z keříku klikvy velkoplodé. Banány jsou k dostání v několika formách. Ta nejčastější – křupavé banánové plátky – má blíž k chipsům než k sušenému ovoci. Jedná se totiž o slazené banánové lupínky, které jsou navíc smažené v kokosovém tuku. Z celkem 15 srovnávaných vzorků měly jen tři produkty 100% ovocný podíl bez oleje a sladidel. Banánové chipsy obsahovaly jen 68 % banánů. Nejnižší množství, pouhých 50 %, deklaroval výrobek Seeberger Wertvolle Snacks Bananenchips. Naopak nejovocnější lupínky se 76 % banánů nabízí značka Diana Svět oříšků. Tabulky nutričních hodnot ukázaly, že v banánových chipsech dost tuku zůstává. Jeho obsah se pohyboval od 27 do necelých 34 %, což je tučnost srovnatelná s klasickými bramborovými chipsy. Sušené a lyofilizované banány byly naproti tomu zcela „libové“, obsah tuku u nich byl maximálně 1,5 %. Rada dTestu: Jak ukázalo naše srovnání, obal je potřeba důkladně prostudovat i ze zadní strany. Nejlepším vodítkem je seznam složek. U sušeného ovoce v něm nesmí být uveden žádný přidaný cukr. Nejpodobnější čerstvému ovoci jsou plody sušené mrazem, tedy lyofilizací. Přehled srovnávaných sušených plodů najdete na webu https://www.dtest.cz/clanek-6300/susene-brusinky-a-banany-cukr-v-prevleku . Kompletní výsledky přineslo prosincové vydání časopisu dTest. Tisková zpráva časopisu dTest Kristýna Kuncová # Platby kartou se změnami Nově platí evropská směrnice o platebních službách PSD2, která přináší řadu změn v ochraně klientů a jejich práv. Přinášíme vám některé z nich tak, jak o nich informoval server Aktuálně.cz. Nový zákon o platebním styku přináší od 13. ledna 2018 změny v placení kartou. - Zakazuje se speciální poplatek za platbu kartou – tento příplatek dosud spotřebitelům účtovala část obchodníků (například někteří prodejci letenek, čerpací stanice, e-shopy nebo restaurace). - Při odcizení, ztrátě nebo jiném zneužití platební karty ponese klient ztrátu maximálně do výše 50 eur, tedy asi 1300 korun, zatímco dosud byla tato hranice trojnásobná. - Při rezervaci ubytování, půjčení auta nebo využití samoobslužné čerpací stanice musí obchodník nově oznámit přesnou částku, kterou chce na platební kartě zablokovat, a klient ji bude muset potvrdit. Blokace peněz pak musí být zrušena, jakmile bude bance známa přesná výše útraty. Zdroj: aktualne.cz # KULTURA: Zveme vás do divadla V minulém čísle bodové ZORY jsme psali, že budeme zvát do divadel a kin na představení nějakým způsobem přístupnější pro nevidomé a slabozraké. První naše pozvánka do divadla bude do Městských divadel pražských. Na otázku, která jejich představení jsou svým charakterem vhodná i pro slabozraké a nevidomé diváky, nám odpověděla Barbora Vyskočilová. Ale co víc – na vybrané termíny nabídla pro naši organizaci významnou slevu – vstupenky pro vás i doprovod pořídíte za 90 korun. A na jaké tituly Barbora Vyskočilová zve? „Jde o představení Na miskách vah a Teror. Oba tituly jsou hodně postaveny na slovu, s neměnnou jednoduchou scénografií a silným příběhem.“ Na miskách vah Harwoodova hra je inspirována skutečným příběhem geniálního dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera a klade otázky spojené s postavením umění a umělce v totalitní společnosti. Furtwängler byl po válce označen za Hitlerova oblíbence a obdivovatele, on sám se snaží tato tvrzení vyvrátit. Jeho protějškem je ve hře americký vyšetřovatel, člověk, který nemá o hudbě ani ponětí, jako voják však viděl při osvobozování koncentračních táborů hrůzy nacismu. Spletité dokazování nechává diváky dlouho na pochybách, na čí stranu se vlastně přiklonit a kde hledat pravdu... Teror od Ferdinanda von Schiracha – divadelní hit, který vidělo již 400 000 diváků. V současné době se hraje po celém světě na více než třiceti renomovaných scénách. Je to interaktivní drama ze soudní síně, ve kterém se vše točí kolem únosu letadla a kde autor svěřil roli poroty publiku. To si musí odpovědět na otázku, zda existují v lidském životě situace, kdy je zabíjení správné. Pouze na rozhodnutí diváků závisí, jaký konec představení prožijí... Ke hře vznikly i internetové stránky, na nichž si své rozhodnutí můžete porovnat s hlasováním diváků v dalších divadlech. Termíny, na které se dají vstupenky zakoupit: Sobota 17. 2. Teror / Divadlo ABC / 17.00 Čtvrtek 22. 2. Na miskách vah / Divadlo ABC / 19.00 Čtvrtek 1. 3. Teror / Divadlo ABC / 19.00 Středa 14. 3. Na miskách vah / Divadlo ABC / 19.00 Středa 21. 3. Teror / Divadlo ABC / 19.00 Pro rezervace volejte: 222 996 131, případně pište na: barbora.vyskocilova@m-d-p.cz. Cena vstupenek je 90 korun, jak pro vás, tak pro doprovod. Při rezervaci a nákupu je třeba uvést heslo SONS. Celý aktuální repertoár Městských divadel pražských: http://www.mestskadivadlaprazska.cz/program-a-repertoar/aktualni-repertoar/ Marie Zemanová # Další bronzový model v Olomouci Ten první byl umístěn v prostoru před orlojem v roce 2001 po generální rekonstrukci Horního náměstí. Umožňuje prohlédnout si zblízka, částečně i hmatem, celé historické jádro Olomouce. Druhý v pořadí je nově instalován na prostranství před hotelem Palác. Představuje jednu ze zbouraných městských bran – Hradskou. Je dobře přístupný a dá se kompletně prohlédnout i hmatem. Barokní kanalizace, nálezy z časů Velkomoravské říše a především mohutné základy Hradské brány – takové objevy přinesl rozsáhlý archeologický průzkum, který byl součástí velké proměny třídy 1. máje v historickém jádru Olomouce. Bránu tu nyní nově připomíná bronzový model na prostranství před hotelem Palác. Model na žulovém podstavci znázorňuje bránu v podobě, v jaké ji lidé mohli pravděpodobně vidět ve středověku. Na východní straně Olomouce však stála až do léta 1876, kdy zmizela při bourání hradeb a začátku nové éry města. Její pozůstatky si ale lidé nakonec budou moci prohlédnout i přesto, že je po znovuotevření ulice opět zakrývá dlažba. „Bránu bude připomínat také speciální 360stupňové video zachycující její odkryté základy. Bude umístěno na webových stránkách města. Odkrytí zbytků brány je nejvýznamnější objev, který letošní vykopávky v historickém jádru Olomouce přinesly. Kromě nich archeologové našli i řadu předmětů z období Velké Moravy a počátku 10. století. „Základy brány jsou velmi dobře zachované a kvalitně udělané – zatesané do více než metrové hloubky ve skalním výběžku,“ popsal již dříve Richard Zatloukal z Národního památkového ústavu, který měl v centru Olomouce záchranný archeologický výzkum spojený s opravami třídy na starosti. Základy, z nichž odborníci odebrali vzorky kamenů a malty, pocházejí ze 14. století, z doby lucemburské. Právě na dnešní třídě 1. máje, pár desítek metrů od hotelu Palác, tehdy Olomouc končila. Ještě předtím tady stával kostel, který právě kvůli budování dnešní třídy 1. máje a Hradské brány zmizel. Nejprve byla brána zřejmě pouze dřevěná, její založení Zatloukal spojil s takzvanou lokací města, tedy samotným založením Olomouce ve 40. letech 13. století. Mimochodem – v našem regionu se nacházejí ještě další dva bronzové modely historických center, a to v Přerově a Uničově, v obou městech na náměstí T. G. Masaryka. Jan Příborský Zdroj: www.olomouc.idnes.cz – upraveno # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 2 Knuppert Hugo (Dánsko) 3. cena, Die Schwalbe 1978 Bílý: Kb2, Dd8, Va4, Ve6, Sb5, Sb8, Jc5, Je5, Pb4, b6, d2, f3 (12) Černý: Kd4, Dh1, Vd5, Vh4, Sd1, Ja7, Pa5, b3 (8) Mat 2. tahem (C+) Kdo ví, zda autor dnešní dvojtažky, dánský skladatel Hugo Knuppert (*1920) ještě žije, asi ne, ale pokud ano, pak je mu úctyhodných 98 let! Jeho nejplodnější období spadalo do 50. – 80. let minulého století, kdy patřil mezi přední evropské komponisty. Za práci, kterou máte před sebou, obdržel 3. cenu v jednom z nejznámějších úlohářských časopisů, německém Die Schwalbe. Ten kladl vždy důraz na vysokou kvalitu a publikoval opravdu jen ty nejlepší skladby. Ke konstrukci pozice na diagramu musel Knuppert použít 20 kamenů, což je poměrně dost, ovšem výsledek za to rozhodně stojí – obsahuje celkem 7 variant. Černý král je v centru sice dokonale sevřen, jenže jak na něj? Z mnoha svůdností, kterými můžeme pohrozit, třeba [2.bxa5≠], bych upozornil na tři: 1. Dc7?, 1. Jcd7? a 1. Jed7?, které postupně vyvrací 1. - Df1!, 1. - Se2! a 1. - Jc6!, vždy s ideou představení figury na poli c4. Tak, to je ode mne vše a zbytek už ponechám vaší úvaze. Řešení úlohy číslo 12 z prosince 2017 (Vyoral): 1. Sxf3? Vxd3!, 1. Dc1? Va3!, 1. Kb7/b8? Vxb5!, 1. Ka6? Sb1! 1. Ka8! [tempo] 1. - Va3 2. bxa3 mat, 1. - Vb4 2. b3 mat, 1. - Vxb5 2. b4 mat, 1. - Vc3 2. bxc3 mat, 1. - Vxb2 2. Dxb2 mat, 1. - Vbxd3, Vfxd3 2. Jc2 mat, 1. - Ve3 2. fxe3 mat, 1. - Vf4/h3 2. f3 mat, 1. - Vxf5 2. f4 mat, 1. - Vg3 2. fxg3 mat, 1. - Vxf2 2. Sxf2 mat, 1. – J - libovolně 2. Jhxf3 mat, 1. - Sb1 2. Da7 mat. Krásná dvojtažka s velkým množstvím variant obsahuje téma Albino a to dokonce dvojnásobné! - Řešení úlohy z minulého čísla v textu (in memoriam P. Vyoralovi k „60“): 1. Jd3? gxf3!, 1. De2? Jxe2! - 1. Jfd5! [2. Vf4 mat] 1. - e5 2. Jf6 mat, 1. - g5 2. Ve6 mat, 1. - gxh3 2. Vxh4 mat, 1. - gxf3 2. Dc2 mat, 1. - Dd6 2. Jxc3 mat, 1. - Jh5/e2 2. D(x)e2 mat. Závěrečné body za správné řešení v celoroční soutěži zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Miloši Černému z Brna, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! Současně gratulujeme i výše jmenovaným úspěšným řešitelům k stoprocentnímu zisku bodů v celoroční soutěži v roce 2017 a zasíláme všem „zlatou“ medaili se šachovým symbolem, jejich jménem, názvem soutěže, včetně jejího ročníku. # Dvojice v režii Brna Do České Třebové se 13. ledna sjelo celkem 36 mužů a žen, aby bojovali o první letošní mistrovské tituly ve dvojicích mužů, žen a smíšených. Příjemné prostředí a kvalitní padavá kuželna měly být zárukou hodnotných výkonů. Dlužno dodat, že tomu tak skutečně bylo. Vždyť sedm výkonů lepších 700 bodů a šest splněných limitů pro mistrovství Evropy je toho dokladem. V zisku medailí byl nejpilnější oddíl Sokol Brno IV. ZP, který získal všechny mistrovské tituly. Celkem 12 dvojic mužů bojovalo o mistrovské medaile, ale při detailnějším prozkoumání startovní listiny bylo nanejvýš jasné, že se soutěží pouze o stříbro a bronz. Roli vysokých favoritů potvrdilo rodinné duo Karel Pařil a David Maška, jež zbytku startovního pole nadělilo více než 100 bodů. Vyrovnaný souboj o 2. místo pro sebe rozhodli Jan Ungr s Honzou Kemenym z SKK ZP Rokycany před Zdeňkem Paulusem z TJ Michálkovice, z. s. ZP, a Petrem Mrkvičkou z Klubu Zrapos Opava. Startovní pole dvojic žen bylo sice chudší, ale zato nesmírně vyrovnané. Mistrovský titul získala brněnská dvojice Ivana Vlachová a Silva Vymazalová, které stejně jako druhé Marie Gutová z TJ Jiskra Kyjov společně s Annou Paulusovou z TJ Michálkovice, z. s. ZP, překonaly hranici 1300 bodů. Zbylé tři dvojice bojovaly o bronz, který nakonec získaly Stanislava Bartoniková s Františkou Špačkovou z TJ Jiskry Kyjov. Nejdramatičtější souboje o cenné kovy jsme mohli sledovat ve smíšených dvojicích. To ovšem neplatí o mistrovském titulu, který získala dvojice Ivana Vlachová s Karlem Pařilem a jako bonus si k němu přidali nový český rekord smíšených tandemů kategorie B3. Boj o stříbro a bronz svedlo pět dvojic, když rozdíl mezi druhými manželi Paulusovými z TJ Michálkovice, z. s. ZP, a šestou Silvou Vymazalovou s Vítkem Chmelíkem ze Sokola Brno IV. ZP byl pouhých 23 bodů. Bronz si z České Třebové odvezla Marie Gutová z TJ Jiskry Kyjov společně s Michalem Zemanem z SKK ZP Rokycany. Z individuálních výkonů dosáhl nejlepšího výsledku Karel Pařil (756) před rokycanským Václavem Webrem (724) a jeho oddílovým kolegou Janem Kemenym (719). Hranici 700 bodů ještě překonal David Maška (717), Miroslav Srníček z SKK ZP Rokycany (706), Daniela Hladíková ze Sokola Brno IV. ZP (704) a Františka Špačková (702). Z tohoto výčtu vyplývá, že kuželkáři vstoupili do nového roku tou správnou nohou. V. W. # INZERCE Asistentka – administrativní pracovník na zkrácený úvazek Přijmeme zrakově postiženou asistentku / asistenta pro vyřizování běžné administrativní agendy – komunikace se zákazníky, vyřizování objednávek, příprava podkladů pro účetní, aktualizace webových stránek a sociálních sítí, tvorba databází a článků, výročních zpráv, vedení diáře, zajišťování chodu kanceláře. Jedná se především o práci na PC. Velmi rádi bychom našli komunikativní a seriózní asistentku s reprezentativním vystupováním. Nabízíme: HPP na 0,5 úvazku – 10 000,-/měsíc + prémie flexibilní pracovní doby, možnost dalšího vzdělávání a kariérního růstu Požadujeme: středoškolské vzdělání s maturitou / vyšší odborné vzdělání, praxe v administrativě alespoň 6 měsíců, praxe v NNO výhodou, samostatnost a loajálnost, znalost MS Office, výbornou znalost českého jazyka – ústní i písemnou formou, znalost anglického jazyka výhodou, orientace v internetových mapách výhodou Místo výkonu práce: Praha 13 – Stodůlky – 1–2 x týdně lze z domova Strukturované CV zasílejte na e-mail: beluska@beluska.cz do 16. 3. 2018. CV s fotografií výhodou. Kavárna POTMĚ – kavárník Nadační fond Českého rozhlasu – Světluška hledá spolupracovníka s těžkým zrakovým postižením do týmu kavárníků pro projekt Kavárna POTMĚ. Náplň práce: - práce ve vybrané dny a víkendy od jara do podzimu (výjezdy po ČR) - komunikace s návštěvníky a koordinace hostů uvnitř kavárny (v součinnosti s vidící hosteskou) - poskytování informací o projektu Světluška a Kavárně POTMĚ - bezpečně provést a usadit hosty v zatemněném prostoru kavárny - příprava nápojů a obsluha hostů v zatemněném prostoru kavárny - organizační pomoc s přípravou a úklidem po akci Požadavky nad výše uvedené (u pozice „brigádník“): - dobrou orientaci a schopnost pracovat ve tmě Nabízíme: - zkušenost v neziskovém sektoru v přední české charitativní organizaci - zajímavou práci v rámci ojedinělého charitativního projektu - smysluplné trávení volného času - možnost naučit se něco nové - práce ve vybrané dny a víkendy od jara do podzimu (výjezdy po ČR) - plat odpovídající dané pozici - možnost další spolupráce při doprovodných akcích v rámci projektu Světluška Své životopisy na obě pozice zasílejte společně s motivačním dopisem a fotografií do 15. 2. 2018 na e-mailovou adresu michaela.hronova@rozhlas.cz. *** Ráda pletu, hledám někoho, kdo má doma přílohy ZORY „Pleteme malým i velkým“ – ráda bych si dopisovala, a to i s těmi, kdo rádi pletou. Ráda bych také získala různé zkušenosti s odlišnými materiály, výměna vzorků atd. Alena Ponczová, Těrlicko 416, PSČ 735 47. *** Rád bych se seznámil Hledám partnerku z regionu Teplice v Čechách a Ústí nad Labem. Je mi 30 let, jsem nevidomý, po problematickém rozchodu s drobnými psychickými problémy. Hledám partnerku přiměřeného věku, která má trpělivost se zdravotně postiženým. Telefon 777 140 377, volejte denně po 15. hodině, o víkendu od 8 do 22 hodin. Zn.: Jan