ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 101 Číslo 16 Červenec 2017 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost. Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 120 korun českých Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. Flash disk, prosíme, vraťte do deseti dnů po obdržení na přiloženou adresu. Nahrávku vyrobilo zvukové studio Knihovny a tiskárny pro nevidomé v Praze. OBSAH: ÚVODEM Léto ještě drží vládu STALO SE Tajná služba se otevírá i lidem s handicapem ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Rekvalifikační kurzy pro maséry tradičně pořádá středisko Dědina LIDÉ KOLEM NÁS Masérka Martina: rekvalifikační kurz má vysokou úroveň Zrakový handicap není překážkou v umění ani v humoru Rozhovor s Martinem Hývnarem nejen na téma Dny umění nevidomých na Moravě Dny umění nevidomých na Moravě pohledem faráře Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – Poradenství na Blanensku a Boskovicku ZORA RADÍ Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 09/2017 HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ A OMLUVA – NEVYDALI JSME VČAS: ZE STRÁNEK DÁVNÝCH KRONIK III. Nešťastný osud krále Oidipa 1. část – Ten, kdo odpověděl Sfinze BUDE VÁS ZAJÍMAT Chcete si pořídit vodicího psa a nevíte, kde na něj vzít? Zrakově postižení maséři mají svou profesní organizaci Oční jóga předchází bolestem i stařecké vetchozrakosti ZDRAVÍ Za „minutovou slepotu“ může oční migréna Věkově podmíněná makulární degenerace není jen nemoc očí – Část první: léčíte ji správně? SPORT Černobílé problémy # ÚVODEM: Léto ještě drží vládu – ale už fouká ze strnišť a tu a tam ráno potkáte mlhu. Po brutálně horkých dnech července a srpna bereme zavděk – tedy my, co horko zrovna nemusíme – i teplotami jen pár stupňů pod třicítkou a věřte, já se na podzim vysloveně těším. Na žádná vedra se ale nemohu vymlouvat v omluvě za zpackané vydání seriálu o Oidipovi – v tomto čísle se totiž teprve dovíte, jak to všechno začalo, když už konec dávno víte. Skoro to vypadá jako klasická zlomyslnost někoho, kdo vám nepřeje tu trochu napětí a dopředu vám prozradí zápletku, vraha v detektivce nebo nový zvrat v teprve nadcházejícím dílu seriálu. Nedá se nic dělat, omlouvám se na jiném místě a zde vám, milé čtenářky a laskaví čtenáři, jen popřeji krásné chvíle s tímto vydáním Zory, letos již sedmnáctým. Václav Senjuk # STALO SE: Tajná služba se otevírá i lidem s handicapem Bezpečnostní informační služba chce patřit – stejně jako významné tajné služby světa CIA či MI5 – mezi TOP zaměstnavatele. Nově proto více podporuje rovné příležitosti a její náboráři cílí i na osoby se zdravotním postižením. „Jsou mezi nimi lidé velmi schopní, pracovití a s morálními vlastnostmi, které naše služba vyžaduje. Jsou to jedinci, kteří jen třeba neměli v životě v určitém momentě tolik štěstí a nemohou se opřít o bezvadné zdraví“, napsal na webové stránky BIS její ředitel Michal Koudelka s tím, že se těší na nové kolegy. A dodal: „Pokud jste zdravotně handicapovaní nebo máte ve svém okolí někoho, kdo by podle vás mohl být pro službu České republice užitečný, tak se podívejte na stránky www.kariera.bis.cz. Ucházet se o práci v našem týmu není o nic složitější než kdekoliv jinde. Stačí poslat životopis, motivační dopis a vyplnit elektronický dotazník na našich stránkách.“ Obecně jde říci, že největší zájem mají zpravodajci o nové experty v oblasti informačních technologií. Bezpečnostní informační služba hledá jak středoškolsky vzdělané uchazeče pro práci v terénu, tak uchazeče s vysokoškolským vzděláním, kteří mají zájem pracovat v oblasti získávání a zpracování informací. Uplatnění najdou absolventi, stejně jako odborníci z rozličných oblastí (ekonomie, strojírenství, chemie) nebo jazykoví specialisté. Místo je v BIS i pro pracovníky znalé administrativy nebo manuálně zručné. Ti najdou uplatnění v nabídce profesí od asistentských pozic, přes službu v ostraze, na recepci, až po ty, kteří zajišťují autopark a údržbu objektů. Požadavky na nové zaměstnance stanovuje paragraf 13 zákona 361/2003 Sb. Musí jít o občana České republiky, staršího 18 let, který je trestně bezúhonný. Měl by také mít negativní lustrační osvědčení. Podrobnosti najdete na www.bis.cz. Marie Zemanová # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Rekvalifikační kurzy pro maséry tradičně pořádá středisko Dědina Po rozhovorech s cechmistrem Cechu ZP masérů ČR Josefem Hlaváčkem a absolventkou masérského rekvalifikačního kurzu Martinou Půtovou (oba vyjdou v příštím čísle Zory) mě zajímalo, čím musí člověk s postižením zraku projít, než se naučí masírovat. Vybaven znalostí, že pečlivým prováděním masáže uvolňujeme napětí svalů, podporujeme jejich lepší prokrvení a stimulujeme mízní oběh, jsem se vydal do Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina, abych zjistil více informací. „Dobře jste se připravil,“ usmívá se instruktorka kurzu Marta Struková a dodává: „To vše vede k dobrému pocitu a uvolnění psychického napětí. Masáže vyhledává stále více lidí. Objednávají si je úřady a instituce pro své zaměstnance a domovy seniorů pro klienty. Je pro vás překvapením, že mnoho výborných masérů pochází z řad osob s postižením zraku?“ Protože jsem již osobně využil služeb nevidomých masérů, pro mě to zase tak velkým překvapením není. „Odborníkem masérem se můžete stát i vy,“ sděluje mi ředitelka střediska Naděžda Modráčková. „Akreditovaný kvalifikační kurz Nevidomý a slabozraký masér organizujeme v našem středisku tradičně. Pokud splníte podmínky, můžete do kurzu nastoupit již v září nebo v únoru. Výuku absolvujete u nás ve středisku a praxi na dvou odděleních rehabilitace v Praze. Za 17 týdnů složíte zkoušku, dostanete certifikát a můžete masírovat, dokonce i na živnostenský list.“ Zatímco přemýšlím, zda se chci stát masérem, mi obě ženy ukazují místnost, kde probíhá výuka. Trojrozměrné hmatové modely lidských svalů, kostí a orgánů mi okamžitě připomenou má studia farmacie. Jsou tu dvě lehátka, klekačka, je tu čisto a místností se line slabá příjemná vůně masážní emulze. V duchu řeším otázku, jakým způsobem pojme nevidomý člověk za tak krátkou dobu tolik informací, ale paní ředitelka mi zřejmě čte myšlenky: „Učiva a učení je v tomto kurzu poměrně dost. Myslím, že klienti zde mají pro studium výborné podmínky. Učit se musí ovšem každý sám. Zápisky z výuky je možné získat v tištěné i digitální podobě. Někdy klient projeví zájem také o poznámky v Braillově písmu. Většina z nich ovšem používá vlastní elektronické pomůcky.“ U kávy se pak dozvídám, že středisko klientům rekvalifikace zajišťuje pracovní oděv, obuv, hygienické potřeby a rovněž celodenní stravování. Málokdo z nás pracuje za chůze, nebo dokonce vleže. Většinou dlouhodobě sedíme u počítače nebo stojíme za přepážkou. Ačkoliv o přísloví „Zleniví nohy, zleniví mysl“ většinou dobře víme, mnoho pohybu našemu tělu nedopřejeme. Slabozrací zase možná potvrdí, že při chůzi a sledování cesty mají předkloněnou hlavu. Všechny tyto strnulosti časem vedou k zatuhnutí svalů a nepříjemným bolestem. Masáže určitě nabízejí zdravou a příjemnou možnost, jak svému tělu poskytnout úlevu. A ti, kteří masáž vyhledávají jako prostředek prevence a relaxace, činí také dobře. Antonín Vraný # LIDÉ KOLEM NÁS: Masérka Martina: rekvalifikační kurz má vysokou úroveň Martina Půtová úspěšně absolvovala rekvalifikační kurz Nevidomý a slabozraký masér v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina. Když jsem ji letos v dubnu potkal na hudebním matiné pořádaném Lions klubem v plzeňském Domě hudby, měl jsem samozřejmě velkou radost a požádal jsem ji o krátký rozhovor. Jak jste se, Martino, dozvěděla o rekvalifikačním kurzu? Od mé tehdejší lektorky výpočetní techniky v plzeňském TyfloCentru. Poté jsem si našla více informací na webových stránkách a domluvila si osobní návštěvu a schůzku s paní ředitelkou, abych si udělala vlastní představu a zjistila, jak to ve středisku funguje. Kolik času jste potřebovala k rozhodnutí nastoupit do rekvalifikačního kurzu? U mě byl asi opačný postup než u jiných absolventů či uchazečů o kurz. Po ztrátě zraku jsem nejprve začala hledat nějaké možnosti uplatnění na trhu práce a v té době jsem dostala nabídku na práci masérky. Můj nynější zaměstnavatel sháněl do své firmy novou posilu. Rozhodla jsem se tedy, že si najdu nějaký opravdu dobrý kurz, který bude pro mě vhodný i s mým postižením a bude kvalitní, a zkusím se naučit masírovat. Začala jsem procházet nabídky kurzů a napadla mě jako první Dědina. Zjistila jsem si reference a domluvila si návštěvu přímo ve středisku. To bylo na podzim roku 2015 a v únoru 2016 jsem nastoupila do kurzu. Vyhovoval vám způsob výuky, praxe a připravenost vyučujících? Ano, vyhovoval. Myslím, že kurz je na vysoké úrovni. S jeho náplní a vedením jsem byla velmi spokojená. Teoretická příprava mě opravdu překvapila a jsem za to opravdu ráda. Pokud klient chce, odnese si mnoho užitečných odborných informací. S praktickou výukou jsem byla také spokojená, ale zde si myslím, že by mohl být ještě o maličko důkladnější přístup a výuka podrobnější. Ale samotná praxe byla doopravdy výborná co do množství i do různorodosti klientů. Kolik času vám zabralo studium a příprava na zkoušky? Příprava mi zabrala relativně dost času, ale věděla jsem, že se učím pro sebe a že získané informace potom v praxi zúročím, takže mě studium bavilo. Připravovala jsem se průběžně během celého kurzu a na závěrečné zkoušky jsem si opakovala asi týden před ukončením. Jak rychle jste po ukončení kurzu našla uplatnění? Jelikož jsem si kurz dělala proto, abych mohla rovnou nastoupit jako masérka do místní firmy, nemusela jsem ji hledat. Do práce jsem nastupovala ani ne tři týdny po úspěšném absolvování kurzu. Měla jste možnost vybrat si z více pracovních míst? Nezkoušela jsem práci hledat ještě u jiné firmy. Ale v průběhu roku jsem dostala nabídku na práci masérky ještě u další firmy zaměstnávající handicapované maséry. Jaký je podle vás obecný trend zájmu veřejnosti o služby masérů? Myslím, že na tuto otázku zatím nejsem schopná relevantně odpovědět. V tomto oboru se pohybuji ani ne rok. Ale obecně si myslím, že o tyto služby zájem je, lidé více pečují o své zdraví a s tím souvisí i návštěvy masážních salonů. Jak podle vás vnímají klienti maséra s postižením zraku? Za sebe můžu říct, že mě lidé vnímají velmi pozitivně, pokud si toho vůbec všimnou. Většinou se ptají, jak obecně člověk bez zraku zvládá různé věci, a to mi přijde užitečné, propojí se trochu víc svět zdravých a nevidomých. A také je to výhoda pro lidi, kteří jsou stydliví. Děkuji, Martino, za váš čas a přeji samozřejmě hodně zdraví, mnoho spokojených klientů a štěstí v osobním životě. A protože 10. října se bude konat podobné setkání s hudbou, tentokrát v plzeňské Velké synagoze, již nyní se těším na další shledání. Antonín Vraný # Zrakový handicap není překážkou v umění ani v humoru - Rozhovor s Martinem Hývnarem nejen na téma Dny umění nevidomých na Moravě Bc. Martin Hývnar, DiS., je od roku 2006 sociální pracovník ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR, v oblastní odbočce v Novém Jičíně. Je ženatý, s manželkou Zuzanou očekávají narození prvního potomka. Mezi jeho koníčky patří cyklistika, četba, vaření, procházky, hudba, cestování. Váží si pracovitých, kreativních, čestných a nesobeckých lidí, zapálených pro dobrou věc. Nemá rád věčné stěžovatele a lidi, co více namluví, než udělají. Tématem našeho rozhovoru byla přehlídka umělecké činnosti zrakově postižených umělců, kterou Martin organizuje. Martine, co jsou Dny umění nevidomých na Moravě? Tento festival je přehlídkou umělecké činnosti zrakově postižených umělců. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR a její oblastní odbočky jej pořádají v moravských městech již 23 let. V Novém Jičíně se koná s podporou zdejšího evangelického sboru od roku 2011. Hlavní myšlenkou je ukázat, že zrakový handicap není překážkou k tomu, aby člověk mohl v umělecké činnosti dosáhnout výsledků srovnatelných s lidmi, kteří žádné postižení nemají. Většina účinkujících má za sebou vystoupení s uznávanými hudebními tělesy, jako například s Českou filharmonií. Mnozí se umisťují i na předních místech v domácích i zahraničních soutěžích. Kde všude se festival v našem kraji koná? Novojičínská část festivalu v tomto roce začala 8. dubna v Kopřivnici, kde vystoupil KyklopBand, což je skupina složená z nevidomých a slabozrakých umělců a jejich vidících kolegů s repertoárem jazzových, rockových, rokenrolových i populárních písní. 28. dubna vystoupil v Novém Jičíně nevidomý zpěvák Radek Žalud s klavírním doprovodem Sergeje Pereplatnyka s repertoárem muzikálových písní. Tentýž den byla zahájena i výstava reprodukcí obrazů anglického zrakově postiženého malíře Jonathana Huyleye. 29. dubna pak ve Frenštátě pod Radhoštěm uzavřel novojičínskou část festivalu opět Radek Žalud. V Moravskoslezském kraji probíhají i další kulturní akce v Ostravě, dále pak v Třinci, Opavě, Orlové a Havířově. Jaké umělce zveš? Jedná se jen o muzikanty? Účinkující jsou většinou z řad absolventů Konzervatoře Jana Deyla pro zrakově postižené v Praze. Od roku 2011 se publiku v Novém Jičíně představili Petr Bazala (klavír a akordeon), vokální trio Makabara, klavíristka Ráchel Skleničková, zpěvačka Alena Schutová. Od roku 2015 probíhají i výstavy reprodukcí obrazů zrakově postižených malířů: Sally Booth (2015, Anglie), Silja Korn (2016, Německo). A kdo tvoří publikum? V Novém Jičíně jsou hudební večery hojně navštěvovány zejména členy místního evangelického sboru. Přidávají se k nim i členové našeho spolku a další veřejnost. Pravidelně koncerty navštěvují také zástupci vedení města. Myslíš, že mají nevidomí umělci něco společného? Určitě velkou vůli a píli, životní optimismus a nadhled. Opravdu je na nich vidět, že hudba je velmi baví a hluboce ji prožívají. Jak večery probíhají? Nechceme, aby se jednalo jen o klasický koncert. Přestávky vyplňujeme krátkým moderovaným rozhovorem s účinkujícím, dotazy pokládá i publikum. A musím říci, že se lidé nebojí zeptat. Po hudebním večeru pak následuje občerstvení, kde je opět prostor pro rozhovor. U nás ve sboru v Novém Jičíně děláme festival už posedmé. Jak spolupráci vnímáš? Je festivalový večer v modlitebně nějak jiný? Myslím, že se nám společně povedlo založit pěknou tradici, která obohacuje obě naše společenství. Když jsme před třemi lety poprvé v modlitebně instalovali výstavu, měli jsme trochu obavu, jak budou členové sboru abstraktní obrazy vnímat. S negativními ohlasy jsme se ale dosud nesetkali. Festivalové večery v modlitebně jsou určitě jiné než třeba v sále kulturního domu. Je zde hezké prostředí, výborná akustika, ale hlavně vřelí a přátelští lidé, kteří nás hezky přijali. Za to děkujeme. Pár let už také spolupracujeme při Noci kostelů. Pověz k tomu něco... Při Noci kostelů jsme měli program s názvem „15 minut v kůži slepce“; zájemci si mohli sami na sobě vyzkoušet různé pomůcky pro nevidomé. Další rok jsme tady měli střelbu speciální laserovou pistolí se zvukovým naváděním na terč. A loni chůzi s bílou holí s klapkami na očích okolo fary a potom jízdu na tandemovém kole. O nevidomých jsme také promítali krátké filmy. A na závěr trochu osobněji. Ty sám nejsi členem evangelického sboru, ale několikrát jsi tady byl na bohoslužbách nebo i jindy. Jak na tebe prostředí evangelické církve působí? Jako otevřené společenství přátelských lidí. Taková jedna velká rodina. A líbí se mi, co všechno tady děláte. Myslím, že se v tom najde opravdu každý. Ptal se Pavel Prejda, novojičínský farář. # Dny umění nevidomých na Moravě pohledem faráře Vzpomínám si, že na začátku jsem měl trochu obavy. Jaká bude komunikace s nevidomými umělci? Kdo bude tvořit publikum takového zvláštního festivalu? Jak to přijme sbor? Uběhlo sedm let a z koncertů, právě i díky skvělému přijetí ze strany sboru, se stala tradice. A tady je několik vzpomínek: *V roce 2011 jsme pozvali Petra Bazalu, téměř nevidomého hráče na klavír a akordeon. Výborný muzikant, který jako by svůj zrakový handicap ani nevnímal. Hraje, cestuje po světě, poznává nové kultury a fotografuje!!! Že téměř nevidí? To není na závadu! *Tři děvčata se zrakovým postižením: Maruška, Katka a Bára – trio Makabara. Píše se rok 2013. Po úspěšném koncertu sedíme na zahradě, jíme pizzu, resp. hledáme ji rukama na stole a já zjišťuji, že nevidomí lidé mají úžasný smysl pro humor. *To potvrzuje i kapela Kyklopband z Olomouce. Hlášky typu: „Jak to vidíš?“ a „Uvidíme!“ létají modlitebnou. Dobrá nálada ovládla prostor. A když vedoucí kapely začne v jednu chvíli hovořit směrem k oknům místo k posluchačům, ozve se přátelský smích. *Úžasná klavíristka Ráchel Skleničková. Nádherný koncert a potom rozhovor o hudbě i víře. A když jsme ji večer zavedli do podkrovního pokoje ke spaní, řekla nám: „Hlavně si tady všude pozhasínejte, ať zbytečně neplatíte. Však já si poradím.“ A usmála se. Tak jsme pozhasínali a nechali ji tam stát v naprosté tmě. Byl to hodně zvláštní pocit. Pavel Prejda Zdroj: Český bratr 5. květen 2017 # Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás: Poradenství na Blanensku a Boskovicku Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás bylo snazší obracet se na ně přímo, kdykoli je to potřeba. Dnes představujeme SONS Blansko. Přes dvě desetiletí mohou nevidomí a těžce zrakově postižení občané využívat sociální poradnu v blanenské odbočce SONS k řešení své tíživé sociální situace. Jedním z důvodů zřízení této služby pro minoritní skupinu je ta skutečnost, že osoba nevidomá, či se zbytky zraku má podstatně sníženou možnost čerpat veškeré dostupné informace zrakem. Literatura uvádí, že informační deficit je snížen až o 85-90 %. Po celou tu dlouhou dobu působím jako sociální poradce. Nedílnou součástí dobré poradenské praxe je zcela jistě vzdělávání, ať už na bázi dobrovolnosti, či později nutnosti podle zákona o sociálních službách. Sama jsem si po absolvování vyšší odborné školy (obor sociálně právní) doplnila své znalosti na Masarykově univerzitě v Brně – v bakalářském studiu, obor speciální pedagogika se zaměřením na oftalmologii. Každoročně vítám školení pořádané naší organizací, kde načerpáme nové znalosti a formou supervize si každý utřídí tok svých myšlenek. Za ta léta jsem poznala mnoho lidí, kteří přišli řešit svůj problém či potřebu právě do naší poradny. Někdy s větším, někdy s menším úspěchem jsme se vždy společně snažili dojít ke zdárnému výsledku. Nejlépe tak, aby to splňovalo zákonné předpoklady a odpovídalo představám dotyčné osoby. Smyslem je poskytovat cílené rady tak, abychom napomáhali těžce zrakově postiženým osobám v řešení jejich problémů a současně ctili literu zákona. Vedle obecných konzultací k problematice zrakového postižení se na naši poradnu klienti většinou obracejí s dotazy ve věcech příspěvků a dávek. Vyskytnou se však mnohdy i otázky smluvních vztahů. A z čeho mám největší radost? Podaří-li se společně vyřešit problém ke spokojenosti klienta. Sama těžce zrakově postižená vím moc dobře, že lidé se stejným handicapem mají omezené možnosti orientovat se ve spleti různých předpisů a někdy pomoc potřebují. A kde mne mohou potřební zastihnout? V Blansku, v prostorách naší odbočky na ul. K. J. Mašky 2. Ideální je nejdříve si telefonicky (tel.: 775 438 123) dohodnout schůzku, a to i z toho důvodu, abych se mohla na řešení problému předem připravit. Mým zájmem totiž je poskytnout klientům kvalitní službu. Marie Reková # ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 09/2017 V článku, který se k vám dostane v době, kdy budou letní prázdniny už jen vzpomínkou, si nejprve • odpovíme na dotaz související s novelizací zákona o zaměstnanosti, • dále si připomeneme důležitost statusu osoby schopné výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek a • ve třetí části si popíšeme, co vše lze dělat s průkazem osoby se zdravotním postižením – tedy správněji řečeno, co vše se s ním dělat nesmí. Nebojte se, na novelizaci zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, která přináší mimo jiné zvýšení příspěvku na mobilitu, jsem nezapomněl, ale vzhledem k tomu, že ještě nebyl završen legislativní proces a účinky novely s největší pravděpodobností nastanou až 1. ledna 2018, přesné informace o ní přineseme v jednom z následujících článků. Vliv dohody o provedení práce na evidenci uchazečů o zaměstnání Dotaz: „V srpnu tohoto roku jsem skončil zaměstnání, chci se zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce, abych získal podporu v nezaměstnanosti. Mám uzavřenou malou dohodu o provedení práce s měsíční odměnou kolem 5000 Kč. Můžu se na Úřadu práce zaevidovat?“ Odpověď na tento dotaz by byla rozdílná v závislosti na tom, jestli byl položen v červenci nebo v srpnu tohoto roku. Přesněji 29. července 2017 totiž nabylo účinnosti ustanovení zákona č. 207/2017 Sb., které novelizovalo zákon o zaměstnanosti tak, že z tzv. nekolidujících zaměstnání byla odstraněna činnost na základě dohody o provedení práce. Pokud odměna z takovéto dohody před 29. červencem nepřesahovala polovinu minimální mzdy (aktuálně tedy částku 5500 Kč), pak tato skutečnost nikomu nebránila být jako uchazeč o zaměstnání Úřadem práce zaevidován. Jen pro pořádek připomeňme, že podpora v nezaměstnanosti mu při výkonu tzv. nekolidujícího zaměstnání stejně vyplácena být nemohla. Ale pro mnohé uchazeče je podstatným důvodem vedení v evidenci Úřadu práce skutečnost, že za ně platí zdravotní pojištění stát. Z nynější úpravy však vyplývá, že každý, kdo má uzavřenou jakoukoliv dohodu o provedení práce (bez ohledu na výši měsíční odměny z ní), nemůže být v evidenci jako uchazeč veden. Ministerstvo práce a sociálních věcí tento krok odůvodňuje snahou předcházet dlouhodobému setrvávání lidí v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tito evidovaní uchazeči o zaměstnání, kteří zároveň pobírali odměnu z dohod o provedení práce pod 5500 Kč, totiž z takovýchto dohod neplatí zdravotní ani sociální pojistné. Novela v přechodných ustanoveních obsahuje jediné změkčení této klauzule v tom smyslu, že ti uchazeči o zaměstnání, kteří dohodu o provedení práce uzavřeli před účinností tohoto zákona (tedy před 29. červencem), zároveň již tehdy byli jako uchazeči o zaměstnání Úřadem práce evidováni, mohou v evidenci zůstat ještě po tři měsíce. Do té doby se musí rozhodnout, co je pro ně „výhodnější“ a ukončit buď dohodu, nebo vedení v evidenci. Není invalidita III. stupně jako invalidita III. stupně Když už probíráme pravidla daná zákonem o zaměstnanosti, dovolím si připomenout problém, s nímž se na naši poradnu čas od času nějaký těžce zrakově postižený klient obrátí. Zákon o zaměstnanosti v ustanovení § 25 odst. 2 písm. d) říká toto: „Uchazečem o zaměstnání se nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou d) je invalidní ve třetím stupni, s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.“ Občas se stává, že si někdo (třeba i pracovník Úřadu práce) nedočte toto ustanovení až do konce a na onu výjimku zkrátka nepřijde. I tento příklad ze zákona o zaměstnanosti tak demonstruje skutečnost, jak je důležité, aby v rozhodnutí nebo v posudku o invaliditě bylo uvedeno, zda pojištěnec je nebo není „schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“. Když pojištěnec „je schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“, pak může být zapsán i veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a při splnění dalších podmínek má nárok na podporu v nezaměstnanosti. Přestupky související s průkazem osoby se zdravotním postižením V souvislosti se změnami v přestupkovém právu došlo k novelizaci pro nás důležitého zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Novela, kterou mám na mysli, nabyla účinnosti 1. července tohoto roku. Do zákona byla včleněna hlava VI. s lakonickým nadpisem „Přestupky“. Najdeme v ní vymezení přestupků souvisejících s průkazem osoby se zdravotním postižením, kterých se může dopustit fyzická osoba, a také za ně hrozící sankce. V ustanovení § 36a odst. 1 nacházíme toto: „(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně zničí, poškodí, pozmění nebo zneužije průkaz osoby se zdravotním postižením.“ A v odstavci dva nacházíme definici dalších dvou přestupků: „(2) Držitel průkazu osoby se zdravotním postižením se dopustí přestupku tím, že a) nesplní oznamovací povinnost podle § 34a odst. 4, nebo b) neodevzdá dosavadní průkaz osoby se zdravotním postižením při převzetí nového průkazu osoby se zdravotním postižením podle § 34a odst. 5 nebo 6.“ Zatímco činy, které by naplňovaly skutkovou podstatu přestupků definovaných prvním odstavcem, si představíme snadno, odstavec druhý zasluhuje vysvětlení. Nejprve k písmenu a): Oznamovací povinnost, jejíž porušení naplňuje skutkovou podstatu přestupku, zní takto: „Držitel průkazu osoby se zdravotním postižením je povinen písemně do 8 dní ohlásit krajské pobočce Úřadu práce, která průkaz vydala, jeho ztrátu, odcizení, poškození nebo zničení, popřípadě změnu údajů uvedených na průkazu. Na základě ohlášení vydá krajská pobočka Úřadu práce nový průkaz osoby se zdravotním postižením. Doba platnosti takto vydaného nového průkazu je totožná s dobou platnosti nahrazovaného průkazu; zdravotní stav se za účelem vydání tohoto průkazu znovu neposuzuje.“ Neohlášení uvedených skutečností je tedy trestné. Nyní vysvětlení k přestupku pod písmenem b): „(5) Každý, kdo nalezne průkaz osoby se zdravotním postižením nebo má v držení takový průkaz osoby zemřelé nebo osoby prohlášené za mrtvou, je povinen jej neprodleně odevzdat kterékoliv krajské pobočce Úřadu práce. Stejnou povinnost má i držitel průkazu osoby se zdravotním postižením, který ohlásil ztrátu svého průkazu, jestliže průkaz nalezne nebo jej jinak získá zpět. Při převzetí nového průkazu osoby se zdravotním postižením je jeho držitel povinen odevzdat příslušné krajské pobočce Úřadu práce dosavadní znovu nalezený nebo jinak získaný průkaz osoby se zdravotním postižením. Krajská pobočka Úřadu práce, které je odevzdán průkaz podle věty první až třetí, je povinna odevzdat průkaz krajské pobočce Úřadu práce, která jej vydala. (6) Držitel průkazu osoby se zdravotním postižením je povinen odevzdat tento průkaz příslušné krajské pobočce Úřadu práce také v případě, kdy je mu podle tohoto zákona vydán nový průkaz osoby se zdravotním postižením.“ A na konec této podrobné stati o tom, jakých všech přestupků se může držitel průkazu dopustit, ještě uveďme, jaká sankce mu podle zákona hrozí. Za uvedené přestupky může být uložena pokuta až do výše 20 000 Kč. Užívání průkazu jen bez přestupků vám za Sociálněprávní poradnu SONS v Praze přeje Luboš Zajíc # HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ A OMLUVA: NEVYDALI JSME VČAS! Omlouváme se čtenářům za to, že z nějakých důvodů, které dnes již nedohledáme, vypadl z čísla 10 Zory první díl seriálu kolegy Jirky Hubáčka o Oidipovi. Teprve díky pozornému, leč poněkud pozdějšímu čtení o osudu Oidipa čísel 11 a 12 s díly 2. a 3. se začal Dr. Cerha pídit po prvním dílu a ukázalo se, že vůbec nevyšel. Ještě jednou se hluboce omlouvám čtenářům a přiznávám: Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa! Václav Senjuk # ZE STRÁNEK DÁVNÝCH KRONIK III.: Nešťastný osud krále Oidipa (1. část – Ten, kdo odpověděl Sfinze) Ač by se mohlo zdát, že příběh neštěstí a oslepení slavného řeckého krále Oidipa zná přece každý, dodnes v sobě tají mnoho nečekaného a hlubokého. Proč by jinak o něm slavný řecký filozof Aristotelés prohlašoval, že je to nejtruchlivější příběh celého Řecka, proč by právě Sofokleův Král Oidipus zůstal řeckým dramatem, stále znovu hraným i na našich jevištích... A právě proto chceme vypravování o tom, jenž sám sebe nazýval „nejnešťastnějším z lidí“, věnovat celé tři části našeho seriálu. V té dnešní budeme sledovat jeho narození a zdánlivý vzestup, ve druhé s ním prožijeme muka strašného poznání a utrpení, abychom nakonec byli přítomni jeho podivuhodnému osvobození. Snad může tento příběh i pro nás nevidomé znamenat cosi hlubšího – neboť právě v něm se vyjevuje pojetí ztráty zraku z tak mnoha úhlů pohledu, jako ve starých příbězích jen málokde. Oidipovým otcem byl thébský král Láios a matkou jeho žena Iokasté. Ta dostala několik nocí před narozením synáčka věštbou (nebo podle jiných podání prostřednictvím snu) znamení o tom, že její dítě se stane zkázou obou svých rodičů i města Théb. Aby hroznému neštěstí zabránil, rozhodl se Láios, že dítě nechá po narození usmrtit. Proto, jakmile královna porodila, povolal jednoho ze svých pastevců a svěřil mu provedení ukrutného činu. Dobrý muž se ale nad dítětem slitoval a rozhodl se, že ho v lese „pouze“ ponechá napospas vlastnímu osudu – ergo divé zvěři. Pro jistotu mu však přece jen propíchl kotníky obou nožiček, jimiž mu protáhl řemen, a tím dítě dokonale spoutal. – Zde se mimochodem některé verze poněkud liší: ono zranění podle některých pramenů způsobil svému synovi otec Láios a pastýř dítě nepohodil, nýbrž zanesl je přímo k jednomu ze svých přátel do Korinthu – nicméně ponechme detaily stranou. Jisté je, že divá zvěř proti všemu očekávání děťátku neublížila. Brzy je našel pastýř korinthského krále Polyba a rozhodl se, že jej odnese svému pánu. Ten přijal děťátko za vlastní a dal mu jméno Oidipus, a to podle onoho zranění, které mu způsobil pastýř, jenž je pohodil. Jméno se skládá ze dvou částí – oidé (opuchlý) a pous/pús (noha); dobře si to zapamatujme, neboť právě Oidipovo jméno v celém jeho příběhu hraje zcela jedinečnou roli. Oidipus vyrůstal na korinthském dvoře, až mu jednoho dne králova žena Meropé (podle jiných verzí se jmenovala Periboia) prozradila, že s jeho osudem není vše, jak se zdá – víc mu ale neřekla. A proto se Oidipus vydal do slavné delfské věštírny, aby se dověděl více. Tam mu Apollónova věštba oznámila, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Mladík byl zděšen – tak hrozný osud dosud nepotkal nikoho z lidí – a vydal se z Delf pryč, kamkoli, jen co nejdál od Korinthu, aby předurčenému osudu unikl. Na cestě z Delf – podle některých to bylo nedaleko Théb, podle jiných poněkud dál, poblíže Daulidy – potkal na cestě vůz. Jeho vozataj, jakýsi Polyfón, se na něj rozzlobil, ať prý táhne z cesty a ustoupí jeho pánu, aby mohl projet. Ohnivý mladík protestoval a vozataje udeřil. V odpověď na to dopadla na jeho záda hůl starce, jenž na voze seděl. To Oidipa rozzuřilo ještě víc a chystal se, že starci ránu vrátí. Rozmáchl se tedy holí, o niž se kvůli svým zraněným nohám (!) musel opírat – bohužel však jedinou ranou starce srazil z vozu dolů a na místě zabil. Netušil, že jím nebyl nikdo jiný než jeho skutečný otec Láios, který měl právě namířeno tam, odkud on se vracel – totiž do Delf. Příčina téhle nakonec tak osudné cesty starého krále nebyla jen tak ledajaká – město Théby sužovala obluda zvaná Sfinx. Předobraz pro ni našli Řekové snad v egyptských sfingách, posvátných symbolických zobrazeních dávných faraónů. Obluda, jež se usadila nad propastí nedaleko Théb, aby odtud terorizovala jejich obyvatele, měla lví tělo a lidskou (snad i krásnou ženskou) tvář. Každému, kdo se ji pokusil přemoci, pokládala obtížnou hádanku – a pokud ji nešťastník neuhodl, svrhla ho ze skály. O nebezpečí, které blízkému městu hrozí, se brzy dověděl i Oidipus a rozhodl se, že se město pokusí zachránit – vždyť, tak si to aspoň myslel, se jmenoval Oidipus; vykládal totiž své jméno od slova oideia, eideia, „vědění“, jako „ten, který všechno zná“. Sfinx mu pak položila svou slavnou otázku, kterou zná snad každý: „Kdo chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech.“ – „To je člověk,“ odpověděl Oidipus. „V dětství leze po čtyřech, v dospělosti chodí po dvou a ve stáří po třech, protože se opírá o hůl,“ – a Sfinx, celá rozzuřená, že její hádanku někdo rozluštil, se sama vrhla ze skály... Takhle zná rozluštění oné proslulé hádanky asi každý, kdo se někdy s Oidipovým jménem setkal – málokdo si však uvědomí, že i tady je skryt tragický náboj osudu a skrytý hlubší smysl. Vždyť tím, kdo Sfinze odpovídá, je „oidi-pous“, „ten s opuchlými kotníky“, tedy někdo, kdo v nejranějším dětství pro zranění svých nohou nemohl lézt vůbec, kdo v dospělosti, kdy ostatní chodí po dvou, musí používat oporu hole... Co tedy Oidipova odpověď znamená? Proč se vztahuje na všechny lidi okolo, jen a právě jen na něj ne? Nevyřazuje tak nevědomky „všeznající“ král ve chvíli svého největšího triumfu sám sebe ze společenství ostatních lidí? A je-li tomu tak, není právě tahle jeho odpověď tím nejtragičtějším a zlomovým...? Můžeme se o tom jen dohadovat, jisté ale je, že ani tenhle moment tu není náhodný a jméno Oidipa opět zrazuje... Město je nicméně osvobozeno a Oidipus se do něj vrací jako vítěz. Když se zdejší občané dovědí, že jejich král byl neznámými lupiči na cestě do Delf zavražděn, ustanoví jej za odměnu nejen novým králem svého města, ale dají mu za manželku i ovdovělou královnu Iokasté. A věštba se nemilosrdně naplňuje... Jenže zatím nikdo – snad krom nesmrtelných bohů nahoře na Olympu – nic o tom netuší... Jiří Hubáček # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Chcete si pořídit vodicího psa a nevíte, kde na něj vzít? Pak právě vám je určeno několik následujících řádků, po jejichž přečtení snad již budete moci na nadpis článku odpovědět „ano, a už vím!“ K úhradě nákladů spojených s pořízením vodicího psa slouží dávka nazvaná „příspěvek na zvláštní pomůcku“. Na tuto dávku má nárok každý úplně nebo prakticky nevidomý člověk. Pravda, s tím každý jsem to možná trochu přehnal, určitá omezení tu jsou. Příspěvek může získat ten, komu je nejméně patnáct let. Dostat ho naopak nemohou např. lidé, kteří mají výraznou alergii na srst, slovy zákona těžká polyvalentní alergie a alergie na zvířecí srst, nebo lidé s těžkou duševní poruchou či mentálním postižením, popř. lidé závislí na omamných látkách. Ale předpokládám, že nepatříte ani do jedné z uvedených kategorií, takže pojďme dál. Zákon požaduje, aby vám vodicího psa vycvičil a předal takový subjekt, který je členem mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy, což naše Středisko výcviku vodicích psů samozřejmě splňuje. Navíc věřím, že výběru subjektu, který Vašeho budoucího pejska vychová a vycvičí, jste již věnovali nebo věnujete dostatek času i energie; to se určitě vyplatí. O příspěvek na zvláštní pomůcku můžete podat žádost na Úřadu práce, krajské pobočce podle místa vašeho trvalého bydliště. Papírový formulář získáte na kterémkoliv kontaktním pracovišti Úřadu práce, ale je dost možné, že nejlépe a nejsamostatněji se vám bude vyplňovat formulář elektronický. K tomu se dostanete na této adrese: https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/form/edit.jsp?FN=OZPPnZP140101572&CMD=EditForm&SSID=Z2YkrOlYn2U1k0Zf4BYC~4tZ6ZlvT9mz. Tento dlouhý odkaz vede přímo na ten správný formulář, ale pokud Zoru nečtete elektronicky, pak by jeho přepsání do adresního řádku nějakého prohlížeče byla práce za trest; pro vás tu mám adresu o něco kratší: https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/welcome/forms.jsp. Tato adresa vede na stránku, kde si ten správný formulář musíte vybrat, ale protože víte, že chcete formulář žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku, není to nic složitého. Kdybyste si s vyplněním žádosti nevěděli rady, věřím, že pracovníci SVVP vám rádi pomohou. V žádosti vyplníte kromě svého jména také adresu praktického lékaře, na něhož se Úřad práce sám obrátí s tím, aby doložil váš zdravotní stav. Proto je potřebné mít u svého praktika zprávy od očního lékaře, aby se měl při vyplňování formuláře oč opřít. Příspěvek na vodicího psa činí ze zákona 90 % předpokládané ceny; pokud si s chybějícími deseti procenty poradíte tak říkajíc z vlastních zdrojů, nemusíte v žádosti vyplňovat nic ani o majetku, ani o příjmech svých nebo pro tyto účely s vámi společně posuzovaných osob. Jestli však budete chtít požádat o snížení desetiprocentní spoluúčasti, budete muset část věnovanou majetkovým poměrům a příjmům vyplnit. Po podání žádosti na Úřad práce následuje čekání, jak vaši žádost posoudí. Nedivte se, že to bude chvilku trvat; Úřad práce musí oslovit vašeho ošetřujícího lékaře, aby mu sdělil podklady o vašem zdravotním stavu, ty pak putují k posudkovému lékaři okresní správy sociálního zabezpečení, která vyhotoví posudek, zda máte na příspěvek se svým zrakovým postižením nárok. Tento posudek okresní správa sociálního zabezpečení pošle zpět Úřadu práce, který vydá rozhodnutí. Úřad práce v některých případech může provést i sociální šetření, jímž zjišťuje, zda budete schopni vodicího pejska ve svém prostředí využívat. Zkrátka procedura od vás bude vyžadovat pevné nervy, ale věřím, že výsledek za to stojí. A kdyby se náhodou stalo, že s finálním rozhodnutím Úřadu práce nebudete spokojeni, můžete zkusit kontaktovat naši Sociálně právní poradnu, určitě spolu problém rozebereme, a bude-li zde alespoň nějaká šance na zvrácení negativního rozhodnutí, pomůžeme vám s podáním odvolání. Luboš Zajíc # Zrakově postižení maséři mají svou profesní organizaci Masáže jako doplněk léčby i jako formu relaxace vyhledává stále více lidí. Vesměs všichni zrakově postižení maséři jsou právem zařazeni do zdravotnického personálu, a to jako „nižší zdravotnický pracovník-masér.“ Mají rovněž svou profesní organizaci, Cech ZP masérů ČR. Požádal jsem jeho cechmistra Josefa Hlaváčka o odpovědi na pár otázek. Jste cechmistrem cechu zrakově postižených masérů, co je jeho posláním? Cech zrakově postižených masérů je zájmovou organizací. Vznikl původně jako klub masérů při SONS. Jeho posláním je dát lidi s kvalifikací masér dohromady a nabídnout jim možnost setkávání, dalšího vzdělávání ve formě kurzů a výměnu zkušeností. Jaké kurzy nabízíte svým členům? Po ukončení základního kurzu zvládá absolvent techniku klasické masáže. My nabízíme kurz reflexní masáže plosky nohy, reflexní masáž, sedativní masáž obličeje a vlasové části hlavy, manuální lymfodrenáže, shiatsu nebo kraniosakrální osteopatie. Všechny naše kurzy mají sloužit ke zvýšení kvalifikace každého jednotlivého maséra, který má možnost nabídnout svým klientům lepší přístup a kvalitnější služby. Také pořádáme výukové semináře mobilizace žeber, měkké mobilizační techniky, čínské masáže, akupresury atd. Kurzy a semináře jsou pro naše členy zajímavé i finančně. Zastřešují je vyškolení a certifikovaní odborníci, kteří jsou oprávněni vydávat jeho absolventům osvědčení. Školitele si sami vybíráme a klademe důraz na způsob výuky a hlavně předvádění jednotlivých technik. Vidící člověk většinou posuzuje vše zrakem a často nemá tendenci nás kontrolovat hmatem. Nejde nám o to vyslechnout přednášku nebo promítnout prezentaci na plátně. Pro nás je nesmírně důležité, aby školitel postupně obešel každého jednotlivce a ukázal mu příslušné hmaty. Poté rovněž hmatem zkontroluje, zda ten, kdo se učí, je provádí správně. Přístup vyučujících by tedy měl být jiný, samozřejmě s ohledem na to, že masér se zrakovým postižením musí zvládnout vše, co dokáží všichni ostatní. Jinak by se nemohl uplatnit. Z tohoto důvodu již mnoho let bojujeme za to, aby u názvu profese nebyl uveden druh postižení. Doporučil byste člověku s těžkým zrakovým postižením rekvalifikaci masér? Jak podle vás vnímá společnost tyto lidi? Myslím, že o služby masérů se zrakovým postižením byl ve společnosti zájem vždy a dnes dokonce vnímám jeho nárůst. Vysvětluji si to jejich lepším citem v rukou a empatií ke klientovi. Nevidomí maséři prokazatelně působili již před dvěma tisíci lety v Číně a Japonsku. Úspěšně se věnovali nejen masážím, ale také akupresuře, akupunktuře a dalším léčebným technikám. Pro člověka se zrakovým postižením může být práce maséra zajímavou alternativou, jako životní náplň i jako prostředek pro lepší finanční zabezpečení. Je však nutné splnění určitých podmínek. Neměl by se jím stát ten, kdo trpí jakoukoliv zdravotní komplikací, která způsobí ztrátu citlivosti prstů. Také je potřeba si uvědomit, že jde o fyzicky náročnější práci a ne každý má dlouhodobé předpoklady ji vykonávat. V dnešní době není bohužel výjimkou, že klient přichází ve stresu a jeho svalové kontraktury není lehké uvolnit, čímž se práce stává ještě náročnější. Důležitou a neoddělitelnou součástí práce maséra je komunikace s klientem. Ta by měla být závislá na potřebách klienta. Pokud přišel na masáž relaxovat, je důležité ho ke konverzaci nenutit. A naopak, přišel-li si popovídat nebo sdělit své pocity, dojmy a problémy, má masér správně naslouchat a reagovat empaticky. Měl by si umět poradit také se záplavou negativních informací a stížností. Zkrátka musí být tak trochu psychologem. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s prací maséra? Masíruji již 45 let a svou práci mám velmi rád. Myslím, že při svých zkušenostech dokážu již do značné míry vnímat klientovy potřeby a odhadnout, jak přizpůsobit intenzitu masáže. Masírovat se člověk musí ovšem naučit. Nejde jen o fyzickou sílu. Je potřeba proložit hmaty silové i hmaty uvolňujícími, které klient pociťuje jako příjemné, ale masér při nich dokáže ulevit rukám. Tak je možné pracovat efektivně a dlouhodobě. Antonín Vraný # Oční jóga předchází bolestem i stařecké vetchozrakosti Syndrom suchého oka, chronické záněty spojivek, glaukom, ale i unavené nebo krátkozraké oči mohou po celodenní námaze bolet. Pravidelným cvičením oční jógy, někdy nazývané též Batesovou metodou očního tréningu, jim můžeme hodně pomoci. Dlouhodobé uvolnění krční páteře, prokrvení oblasti krku i hlavy a tím také očí jsou jejími hlavními pozitivními efekty. A nás bude zajímat hlavně to, že oční jóga představuje výbornou formu obnovy akomodační schopnosti čočky a prevenci stařecké vetchozrakosti, presbiopie. Funguje také jako přirozená masáž očního orgánu. Oční jóga je systémem nenáročných cvičení. Je ovšem třeba je provádět tak, abychom se při nich cítili příjemně. Mírná únava nám jistě vadit nebude, ale při vyšším napětí svalů nebo bolesti je potřeba se před dalším cvičením uvolnit. Před každým cvičením vždy odložte brýle. Obecné doporučení je vlastně brýle odkládat při každé příležitosti, kdy je opravdu nepotřebujeme. Naše oční svaly nezatuhnou v jedné pozici a my tak přirozeně posilujeme svůj zrak. Mezi jednotlivými cvičeními krátce a vědomě uvolňujte oči. Na stěně před vámi asi ve vzdálenosti dvou metrů si vyhledejte bod, na který soustřeďte po dobu deseti sekund svůj pohled. Pak mírně předkloňte hlavu, oči zavřete a vědomě je 20 – 30 sekund uvolňujte. A nyní k vlastnímu provádění oční jógy. Začneme procvičením krční páteře a uvolněním obličejového svalstva. Zavřete oči a kývejte hlavou dopředu, dozadu, ze strany na stranu a kolem dokola. Každé z těchto cvičení patnáctkrát zopakujte. Poté zařaďte popsané uvolňovací cviky. Pokračujte pomalým pohybem očí desetkrát nahoru a dolů. Po uvolnění pohybujte očima desetkrát z jedné strany na druhou. Nahoru, dolů i do stran se dívejte tak daleko, jak je to jen možné. Snažte se přitom nehýbat hlavou. Dalším cvikem je pohyb očima do levého dolního rohu a z něj poté do pravého horního rohu. I tento pohyb po úhlopříčce opakujte desetkrát. A po opětovném uvolnění kružte očima pětkrát na jednu stranu a pětkrát na druhou. Nyní natáhněte před sebe ruku, ve které držíte svisle tužku. Zaostřete na horní konec tužky a ruku pomalu přibližujte. Pořád mějte zaostřeno na tužku. Tento cvik je možné provádět i tak, že jednu ruku se vztyčeným ukazováčkem natáhnete co nejdále před sebe a druhou ruku rovněž se vztyčeným ukazováčkem máte 15 – 20 cm před sebou. Zaměřte pohled na vzdálenější ukazováček a sledujte ho. Poté krátce mrkněte a zaměřte svůj pohled na bližší ukazováček. Zaostřování desetkrát střídejte. Na závěr zavřete oči a zakryjte je dlaněmi tak, aby se jich nedotýkaly a neprocházelo skrze ně světlo. Po dobu tří minut takto relaxujte a snažte se myslet na pozitivní události. Lidé po operacích očí by měli alespoň jeden měsíc počkat se cvičením. Jinak oční specialisté doporučují provádět oční jógu třikrát denně. Pokud to stihnete jen jednou, je vhodné cvičit večer před ulehnutím ke spánku. Cvičte tedy své oči a mějte na paměti, že v jednoduchosti a ve vytrvalosti tkví velká síla. Antonín Vraný Zdroj: rehabilitace.info; novinky.cz; vitalia.cz # ZDRAVÍ: Za „minutovou slepotu“ může oční migréna Když se to stalo poprvé, docela jsem zpanikařila. Výpadek vidění, záblesky světla před očima a chvění obrazu, následovaný křečí okolo očí a bolestí hlavy. Byla jsem zrovna v metru a uvažovala, zda nejde o cévní mozkovou příhodu a nemám jet na pohotovost. Po chvíli se mi ulevilo a nejela jsem nikam. Po nějaké době, kdy jsem o tom postupně mluvila se svou praktickou lékařkou i očařem a navštívila i neuroložku, jsem došla k závěru, že jde o jednu z komplikací mých několika souběžných očních diagnóz. Příspěvek v Meteoru z 10. 6. 2017, který odvysílala stanice Dvojka Českého rozhlasu, ale naznačil, že mohlo jít i o něco jiného... A sice o oční migrénu nebo také zrakovou auru. Když se to stane poprvé, může to dost překvapit a šokovat, potvrzuje oční lékař z Ústřední vojenské nemocnice MUDr. Pavel Němec s tím, že se ale tento problém objevuje jen u malého procenta pacientů. „Někde v jejich zorném poli, velmi blízko jeho centra, se objeví drobný záblesk nebo rozostřený bod, který se rozšiřuje víc a víc, lehce se při tom chvěje celý obraz a rozšiřuje se do zbytku zorného pole,“ popisuje oční lékař. Když se něco takového stane, člověk se přestane orientovat a může i zazmatkovat. Pokud tedy zrovna řídí auto, je vhodné co nejdříve bezpečně zastavit a počkat, až to odezní. Většinou se tak stane do pár minut. Někteří pacienti zmiňují, že je potom silně rozbolí hlava. Retinální migréna Pokud se problém týká jednoho oka, mluvíme o tzv. retinální migréně. „Předpokládá se, že to souvisí s prokrvením oka, dočasná ztráta prokrvení znamená šok pro nervovou tkáň s miliony receptorů na sítnici. Na membránách buněk vznikne reakce, a ta se přenáší do okolí,“ vysvětluje doktor Němec. Výsledkem je chvějící se rozšiřující se skvrna (tzv. oscilující skotom). Můžeme si to představit i tak, že někdo přivře přívod krve do oka a buňky na sítnici nemají dost energie pracovat. Vypínají se jedna po druhé, a to vypínání se šíří po sítnici asi jako vlny na rybníce, když do něj hodíte kámen. Pravá oftalmická migréna Uvedené se týká situace, kdy k postižení zraku dojde jen na jednom oku. Když ale probíhá na obou očích najednou a obraz je vysoce symetrický, mluvíme o tzv. pravé oftalmické migréně. „Dříve se myslelo, že příčiny jsou stejné, tedy že jde o horší cévní zásobení. Když je to ale takto symetrické, znamená to, že postižení není jen v očích, ale vzadu v hlavě, kde se kříží zraková dráha,“ dodává lékař. Stejně jako v prvním případě lze říci, že samotnému oku nic není, jde o záležitost nervové soustavy. U mladších pacientů do 40 let to většinou souvisí s velmi nízkým tlakem, stresem, případně hormonálními výkyvy – to se často týká žen ovlivněných menstruačním cyklem, případně těhotenstvím. Pavel Němec se setkal i s případem pacientky, které se potíže s oční migrénou objevily poté, co přestala pít kávu, může to tedy souviset i s nedostatkem kofeinu, na který si tělo zvyklo. Riziko je třeba hlídat zejména u starších pacientů – u těch totiž mohou být podobné problémy průvodním znakem možných zúžení cévního systému, který má zásobovat oblast hlavy. Při takovém podezření se doporučuje ultrazvukové vyšetření krkavic. Marie Zemanová (s využitím m.rozhlas.cz/meteor) # Věkově podmíněná makulární degenerace není jen nemoc očí Část první: léčíte ji správně? Asi třicet milionů osob je celosvětově postiženo věkem podmíněnou makulární degenerací. Ta se stala hlavní příčinou ztráty zraku u osob ve věku nad 55 let. Navíc se zdá, že klasická medicína je při její léčbě takřka bezradná. Úspěšnost laserové operace pro úpravu prosakujících cévek na sítnici bohužel nepřináší dlouhodobý efekt, někdy dokonce stav ještě zhorší. Odhalí medicína způsob jejího léčení? V publikaci Tomáše Broučka „Zbavte se makulární degenerace, část 1 – přírodní terapie s výsledky“ je možné se o zákeřné nemoci dozvědět mnoho zajímavých informací. Autor zde uvádí, že na jejím vzniku a rozvoji se rozhodující mírou podílí celkový stav organismu. U pacientů trpících makulární degenerací byla pozorována řada dalších zdravotních komplikací. K nejčastějším patřily poruchy funkce štítné žlázy a nadledvin. Mnoho pacientů trpělo nadváhou, trávicími obtížemi, poruchami funkce ledvin a lymfatického systému. Časté byly rovněž alergie, ekzémy, záněty a bolesti. Věkem podmíněná makulární degenerace je pouze dalším příznakem již nemocného organismu. A co autor doporučuje? Pravidelně navštěvujte svého očního lékaře. Nejméně jedenkrát za rok, s postupujícím věkem i častěji. Samozřejmě ideální je se chorobě zcela vyhnout a včas se věnovat prevenci. Čím dříve se ovšem dozvíte o svém onemocnění, tím lépe. Většina pacientů se ale dopouští zásadních chyb. První chybou je, že po sdělení diagnózy vyčkáváte příliš dlouho a doufáte, že váš lékař vyřeší problém za vás. Jenže právě v počátečním stadiu je nejjednodušší onemocnění zastavit. Pokud v této fázi rezignujete a nic nepodniknete, je velmi pravděpodobné že se váš stav bude nadále zhoršovat. Vaše netrpělivost je další velikou chybou. OČEKÁVÁTE VÝSLEDKY PŘÍLIŠ RYCHLE. Jenže vašemu tělu trvalo mnoho let, než se zformovaly všechny podmínky pro vznik makulární degenerace. Další čas byl potřebný k prvním projevům nemoci. Jakmile přistoupíte na podmínky léčení, je potřeba počítat minimálně se dvěma, či spíše se čtyřmi až šesti měsíci, než vy i oční lékař zaznamenáte nějaké změny zraku i fyziologie sítnice. U lékaře se ptejte na veškeré podrobnosti, ovšem pamatujte, že ani on nemusí mít k dispozici všechny dostupné informace. Především se to týká nových studií a výzkumů. Otázky, které by vás měly zajímat, jsou třeba tyto: Jaký je rozsah poškození mého zraku? Je poškozeno pouze jedno oko? Proč pouze jedno oko? Znamená to, že bude postiženo i druhé? Jaké jsou příčiny vzniku tohoto onemocnění? Jak dlouho bude trvat, než zaznamenám nějakou poruchu vidění? Jak může degenerace sítnice krátkodobě a dlouhodobě ovlivnit můj zrak? Jaký dopad má onemocnění na psychiku? Jak dlouho a jakým způsobem lze makulární degeneraci léčit? Jaká je úspěšnost této léčby? Jaká jsou rizika této léčby? Co nejhoršího se může stát a jak je to pravděpodobné? Jaké jsou zkušenosti a rizika s aplikací léčivé látky injekčně do oka? Kolik vašich pacientů se po injekcích svých potíží natrvalo zbavilo? Co mohu já sám (sama) udělat pro zpomalení nebo zastavení postupu choroby? Autor zde doporučuje nespokojit se s odpovědí, že nemůžete dělat nic nebo že můžete brát přípravky s luteinem, betakarotenem nebo výtažkem z borůvek. Pokud podle klasické medicíny neexistuje žádná možnost léčby, můžete mi doporučit nějaké alternativní metody, případně změny životního stylu? Přestože vám oční lékař diagnostikoval věkem podmíněnou makulární degeneraci nebo vás zařadil do rizikové skupiny, vždy můžete podniknout kroky, které povedou k prevenci nebo ke zlepšení stavu. Vy sami rozhodujete, jak zkombinujete alternativní a přirozené metody s těmi, které doporučí váš lékař. Vaše zdraví je jen vaše a nikdo jiný za něj nemůže být zodpovědnější. Příště o úpravě výživy a životosprávě Antonín Vraný # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 9 Juříček Stanislav (Vsetín), originál Bílý: král Felix tři čárka dáma Adam čtyři čárka věž Adam pět čárka věž Eva šest čárka střelec Felix jedna čárka střelec Felix čtyři čárka jezdec Eva pět čárka jezdec Hubert sedm v závorce osm kamenů Černý: král Felix pět čárka věž Hubert pět čárka střelec Božena osm čárka jezdec Božena čtyři čárka jezdec Gustav sedm čárka pěšci David pět čárka Eva sedm čárka Felix sedm čárka Gustav šest v závorce devět kamenů Mat 2. tahem v závorce kontrolováno počítačem Na dnešním diagramu vidíte dvojtažku, kterou jsem složil už před více jak 15 lety a byla původně určena pro Hobby magazín, v němž vedl rubriku jeden z našich výborných úlohářů ing. Jaroslav Karel. Jenže ta byla zrušena a tak se na úlohu dostává až dnes. V základní pozici je na braní věž, ale na to je už připraven mat začátek závorky první tah černého král bere Eva šest otazník druhý tah dáma David sedm mat konec závorky čárka stejně tak jako na šach věží začátek závorky první tah černého věž Hubert tři otazník druhý tah střelec bere Hubert tři mat konec závorky tečka A do třetice nelze ani sebrat jezdce začátek závorky první tah černého střelec bere Eva pět otazník druhý tah věž bere Eva pět mat konec závorky tečka Na Vás tedy zbývá najít úvodník, který, pokud ho objevíte, povede k pěti matovým závěrům. Je zajímavé, že se na nich budou podílet, mimo krále, všechny druhy bílých figur. Řešení úlohy číslo 7 z července 2017 (Křivohlávek): Úloha začínala krásným úvodníkem první tah jezdec Hubert pět vykřičník s hrozbou začátek závorky druhý tah jezdec Felix čtyři král Eva čtyři třetí tah střelec David tři mat konec závorky tečka Černý se proti tomu bránil buď ústupem krále: první tah černého král Eva čtyři druhý tah jezdec Felix šest král Felix pět třetí tah střelec Gustav čtyři mat a první tah černého král Eva šest druhý tah střelec Gustav čtyři věž Felix pět třetí tah jezdec Felix čtyři mat lomeno vazba vykřičník lomeno začátek závorky druhý tah černého král David pět třetí tah jezdec Felix šest mat konec závorky nebo pokrytím pole Felix čtyři věží: první tah černého věž Felix tři druhý tah střelec bere Felix tři král Eva šest třetí tah jezdec Gustav sedm mat čárka první tah černého věž bere Hubert čtyři druhý tah střelec Felix tři věž Eva čtyři třetí tah jezdec Felix čtyři mat lomeno druhá vazba vykřičník lomeno začátek závorky druhý tah černého král Eva šest třetí tah jezdec Gustav sedm mat konec závorky tečka Nádherný obsah i technické provedení, k němuž autor použil jen tři bílé figury! Řešení úlohy Juříček+Křivohlávek v textu: první tah dáma Gustav sedm vykřičník začátek závorky druhý tah dáma Gustav šest král David pět třetí tah jezdec bere Eva sedm mat konec závorky první tah černého Eva bere David šest druhý tah jezdec David čtyři král David pět třetí tah dáma Gustav pět mat čárka první tah černého král bere Felix pět druhý tah dáma Felix sedm král Gustav pět třetí tah střelec Felix čtyři mat čárka první tah černého král David pět druhý tah dáma Eva pět král Cyril šest třetí tah dáma bere Eva čtyři mat tečka „Česká škola a čtyři modelové maty v podání moravských autorů,“ dodává k tomu jeden z našich nejlepších současných skladatelů ing.I.Skoba. Další body za správné řešení v celoroční soutěži zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Miloši Černému z Brna, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! Zapojí se do celoroční šachové soutěže další řešitelé? Svá řešení zasílejte do redakce do jednoho měsíce poté, kdy byla úloha zveřejněna.