ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 101 Číslo 15 Srpen 2017 Šéfredaktor: PhDr. Václav Senjuk Redaktoři: Mgr. Jarmila Hanková, Bc. Jiří Hubáček, Petr Mašek, Ilona Ozimková, Mgr. Ing. Antonín Vraný, Mgr. Marie Zemanová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR. Tiskne: KTN v Praze. Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR. Vychází dvakrát měsíčně. Roční předplatné činí 72 Kč. Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce odpovědnost. Nevyžádané příspěvky redakce nevrací, při jejich výběru a použití si vyhrazuje právo redakční úpravy textu. Obsah ÚVODEM Všechno je jinak aneb Anything is Others STALO SE Studenti vymysleli novou hru pro nevidomé ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ Kroměříž – Dny umění nevidomých na Moravě Olomouc – v Zahradě smyslů Šumperk – novinky v kině Oko Uherské Hradiště – exkurze do Otrokovic LIDÉ KOLEM NÁS Devatero řemesel – Petra Šulcová Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás – SONS Nový Jičín ZORA RADÍ Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 08/2017 Nad zlato – Okna jako výkladní skříň – I. BUDE VÁS ZAJÍMAT Datum narození může ovlivnit, jakou chorobou onemocníte, tvrdí vědci SPORT Černobílé problémy # ÚVODEM: Všechno je jinak aneb Anything is Others Jan Berwid-Buquoy napsal v roce 2009 na svém blogu článek stejného titulku, jaký jsem si dovolil použít i já; mimochodem slibuji, že tento blog co nejdříve přetiskneme – je brilantní. Samozřejmě nemohl na tak malé ploše použít všeho, co je doopravdy jinak, než se zdá, a ačkoli prásknul na Jana Wericha, že „stvořil“ židovskou anekdotu, jiná podobná anekdota má až podezřele blízko k témuž meritu věci: Na smrtelné posteli svěří starý vinař svému prvorozenému největší rodové tajemství – pošeptá mu „milý synu, víno se dá dělat ze všeho. Dokonce i z hroznů…“ Nechci tím narážet na dvě kategorie stáčených vín, ta dobrá a pak ta pro Pražáky. Přesvědčil jsem se, že to platí v malé míře dodnes, byť Pražáci (přečasto původně odkudkoli z Moravy) už se ve vínu vyznají lépe než obyvatelé Brna, což nedávno proskočilo mediálním prostorem. Všechno je jinak také potvrzuje jiné přísloví – když dva dělají totéž, není to totéž! A zas je jedno, že vlastně jde jen o klon starého římského Qod licet Jovi, non licet bovi neboli Co je dovoleno Diovi (Bohu – Joviš, Zeus, druhý pád Dia), není dovoleno volovi. O čemž se zas skoro každodenně přesvědčují zástupy trestaných za banální krádeže v zemi, kde tunel poprvé v dějinách přestal mít význam věcný a získal ten přenesený, politicky korektní – spolu s tím tu politickou korektnost získala i různá odklánění peněz, zneužívání dotací a tak dále ad infinitum. Všechno je jinak ale vlastně není zdaleka nic proti ničemu. Stejný jev, třeba déšť, je stejně tak pohroma jako požehnání, podle toho, jste-li v záplavovém území rozvodňujícího se potoka anebo zemědělec hospodařící o pár výškových metrů nad ním. To jen někdo si myslí, že najde absolutní pravdu a na té že se musí všichni shodnout. Pokud nejde o diktátora s neomezenou mocí (ale stačí i diktátorek na malém plácku, ale s neomezenou mocičkou – takoví bývají dokonce nebezpečnější), ať si to myslí. Ono ho okolí již přesvědčí o opaku. Nebo taky ne – ale to již je problém toho okolí. Naštěstí na stránkách Zory absolutní pravdy nenajdete, avšak faktů nabízíme spoustu. Možná některé i zpochybnitelné, zde třeba článek o souvislostech mezi datem zrození a náchylností k nemocem – ale je zas na vás, jak si je přeberete. Krásné čtení na léto přeje Václav Senjuk # STALO SE: Studenti vymysleli novou hru pro nevidomé Studenti z Obchodní akademie a Střední školy cestovního ruchu Choceň vymysleli novou hru pro nevidomé. Pojmenovali ji OLÁ a se svým nápadem, který propojuje svět nevidomých a zdravých dětí, zabodovali už u dvou porot. Na její propagaci a šíření založili i firmu LAMcuties, která pak uspěla v národním kole SIR – Social Innovation Relay. Tu pořádá JA – Junior Achievment, jehož českou kancelář založil v roce 1992 Tomáš J. Baťa. Vzdělávací programy této neziskové organizace od té doby absolvovalo přes 350 tisíc mladých lidí. V rámci mezinárodní soutěže Social Innovation Relay studenti středních škol vymýšlejí podnikatelský záměr, který má kromě zisku přinést i řešení aktuálního společenského problému. Studenti pracují ve čtyřčlenných týmech za pomoci mentorů z řad zaměstnanců NN (Nationale-Nederlanden Group), kteří jim se směřováním projektů pomáhají a dávají zpětnou vazbu. Princip hry je jednoduchý. Zdraví si zavážou oči šátkem a všichni se střídají v házení kostkou, na které jsou vyřezané stejné tvary, jaké lze nahmatat v sáčku. Vrhající pak oznámí, co mají ostatní jen s využitím hmatu vyhledat. Soutěžící se také dohodnou, kolik předmětů musí najít, případně jaký je časový limit. Vítězí ten, kdo například kolečka v požadovaném počtu vyloví jako první. Lze stanovit i počet bodů za jedno vítězství a také počet hracích kol. „Hru si vyzkoušelo už 200 lidí a dobře se u ní pobavili. Ti zdraví se při ní navíc dostanou do pocitů nevidomých, kteří zase dostanou jedinečnou příležitost účastnit se hry, kterou může hrát každý,“ říká spoluautorka hry Lucie Částková. Studentský tým inspirovala jejich spolužačka – nevidomá osmnáctiletá studentka třetího ročníku Michaela Moravcová. Dívka oslepla ještě jako batole. A přestože se s handicapem vyrovnala a okolí jí vždy pomáhalo, cítí mezi sebou a zdravými lidmi jakousi zeď. Ta prý mizí jen zřídka. „Všichni se snaží, ale stále je mezi námi bariéra. My jsme přitom nejšťastnější, když nás berou jako normální. Tahle hra by tomu měla alespoň trochu pomoci,“ míní. Choceňští studenti se svou hrou v dubnu v konkurenci více než padesáti týmů obsadili druhé místo na Veletrhu studentských firem v Praze. V červenci pojedou reprezentovat Česko na světové finále soutěže studentských firem do belgického Bruselu. Co si musí dívky posílené o jednoho spolužáka na finále připravit? „Sepíšeme výroční zprávu, kde budou například údaje o prodejích a marketingu. Musíme se připravit na panelový rozhovor, prezentaci výrobku, jeho předvedení u stánku, připravit si propagační video. Zejména pro finále v Bruselu je toho opravdu hodně,“ říká Lucie s tím, že vše bude třeba zvládnout v angličtině. Po světovém klání se spolužáci chystají založit skutečný podnik, který by hru vyráběl a prodával. A časem by chtěli vymyslet i mobilní aplikaci pro neslyšící. „Pět her už se prodalo, kvůli finále v Bruselu nyní necháváme vyrábět dalších padesát kusů. Připravujeme kalkulaci, aby byl celý projekt udržitelný. Končí legrace, už nejde jen o soutěž, naším cílem je hlavně to, aby studenti uspěli s podnikatelským záměrem,“ uvedl učitel a vedoucí studentského projektu Radek Kroulík. Zatím se hra prodávala za 249 korun, až se bude vyrábět ve velkém, měla by stát kolem 300 korun. Zákaznický potenciál originálního nápadu je podle odhadů značný. Nevidomých je v Česku 12 tisíc, škol, školek, nemocnic a ústavů, kde by se mohli hrou společně zabavit zdraví i nemocní, stovky. Michaela se však podnikání dál věnovat nechce. Ráda zpívá a chce studovat jazyky nebo psychologii. „Ráda ale spolužákům, kteří se do podnikání s hrou pustí, vždy poradím. Zůstanu takovým přítelem na telefonu,“ říká. Úspěchem již bylo první místo hry OLÁ, svět nevidomých a zdravých dětí v národním kole soutěže Social Innovation Relay. Tu pořádají JA Czech a NN Životní pojišťovna a Penzijní společnost. Studenti si vítězstvím zajistili účast v celosvětovém finále, kde ale bohužel narazili na příliš silnou konkurenci. Vítězný tým Chaleur ze Singapuru vytvořil online platformu s názvem INTuition, která poskytuje studentům bezplatné akademické poradenství. SIR – Social Innovation Relay je globální soutěž JA Europe, organizovaná ve spolupráci s NN Group, jež podporuje studenty středních škol k rozvoji inovativního podnikatelského konceptu, který řeší sociální potřeby. Nezisková JA Europe je největším evropským poskytovatelem vzdělávacích programů pro podnikání, připravenost na práci a finanční gramotnost. Zúčastněné týmy spolupracují s mentory NN, kteří se spojují s nejlepšími 20 týmy v každé zúčastněné zemi, aby jim pomohli vyvíjet koncepční dokumenty, které by se mohly promítnout do realizovatelných podnikatelských nápadů. Společně se společností NN se JA Europe snaží zvýšit sebevědomí studentů, posílit jejich schopnosti, kreativitu a nalézání řešení místních i globálních sociálních potřeb v oblastech: vzdělávání, zdraví, sociální začleňování, rozvoj životní úrovně a udržitelnost. Marie Zemanová (Zdroj Hospodářské noviny, JA Czech) # ZE ŽIVOTA ODBOČEK A KLUBŮ: Kroměříž – Dny umění nevidomých na Moravě Dne 18. května se uskutečnil v rámci 23. ročníku festivalu Dny umění nevidomých na Moravě v prostorách Základní umělecké školy v Kroměříži koncert pořádaný naší Oblastní odbočkou SONS Kroměříž za finanční podpory města Kroměříže a Zlínského kraje. V programu koncertu vystoupili zrakově postižení hudebníci a zpěváci Alena Schutová a Miroslav Orság, absolventi Deylovy konzervatoře v Praze, kteří do svého vystoupení zařadili výběr z klasické hudby, např. z písňové a operní tvorby Antonína Dvořáka, několik lidových písní a závěrem i muzikálových melodií. Více než hodinu skvěle bavili posluchače svými výkony i vzájemným špičkováním. Po celou dobu udržovali kontakt s publikem, které i rozezpívali. Zlatou tečkou programu pak bylo nečekané vystoupení studentů Vyšší odborné školy pedagogické a sociální a Střední pedagogické školy Kroměříž, kteří nám pod vedením Mgr. Jablunky sborově zazpívali, a tím přispěli k úžasné atmosféře celého koncertu. Rádi bychom poděkovali účinkujícím umělcům, kteří nám ukázali s chutí a elánem, že i se zrakovým postižením se dá žít plnohodnotný život, a připravili pro nás báječný kulturní zážitek. Výtěžek z dobrovolného vstupného bude použit na podporu sociálně aktivizačních služeb pro zrakově postižené, které pořádá naše odbočka. (převzato z webu SONS) # Olomouc – v Zahradě smyslů V rámci Klubu setkávání jsme se všichni z olomoucké odbočky dne 18. května sešli na zastávce autobusu Tržnice a následně jsme navštívili místní Zahradu smyslů a rozárium. Současný areál Botanické zahrady Výstaviště Flora Olomouc se rozkládá na ploše tzv. Korunní pevnůstky v Bezručových sadech a zahrnuje rozárium, alpinum, zahrady národů, krátkodobé expozice jarních a letních cibulovitých a hlíznatých rostlin a od roku 2011 Zahradu smyslů pro nevidomé. Cílem této stálé expozice je poskytnout zajímavé smyslové – hmatové, čichové či sluchové – zážitky zrakově postiženým návštěvníkům. Dominuje zde záhon s osmi desítkami druhů bylin s bezbariérovým přístupem a značením v Braillově písmu. Zelený a voňavý projekt architekta Ivana Otruby je zatím teprve třetím svého druhu v ČR. Zrakově postiženým přiblíží botanickou zahradu, ale je zde také vzorkovník kmenů u dětského hřiště, dřevěné sochy u Mlýnského potoka, dřevěný xylofon, gruzínská dřevěná plastika a reliéfy a mozaiky handicapovaných dětí z Dětského centra Topolany. Návštěva botanické zahrady se opravdu vydařila – udělali jsme si v krásném prostředí, přizpůsobeném pro nevidomé a slabozraké, plném květin a jarní nálady, příjemnou procházku. Navíc nám přálo počasí a bylo velmi hezky a slunečno. Hana Pavlišová (převzato z webu SONS) # Šumperk – novinky v kině Oko Kino Oko v Šumperku představilo novinku v podobě speciálních sluchátek a brýlí, které zpřístupňují zrakově a sluchově postiženým návštěvníkům filmová představení. Tato nová technologie umožňuje orientovat se v ději, který se na plátně odehrává. Díky audiokomentářům a čtecímu zařízení s titulky nebudete ochuzeni o části děje, které kvůli svému handicapu nevnímáte. Kino má k dispozici 10 sluchátek pro nevidomé a 8 brýlí pro neslyšící. Filmy, které budou opatřeny audiostopou a titulky, budou označeny. Při rezervaci nebo nákupu vstupenek bude třeba nahlásit, že o tyto pomocníky máte zájem. Jedinou nevýhodou je počet takto zpřístupněných filmů, který je prozatím velmi nízký. Šumperští členové si tuto novou vychytávku vyzkoušeli v úterý 25. dubna, kdy pro ně byla zorganizována zkouška. Řada z nich si tuto novinku chválila a následující den mohli zhlédnout poslední díl „Básníků“ – Jak básníci čekají na zázrak. V Šumperku tuto novinku vítáme a věříme, že časem bude filmů zpřístupněných zrakově postiženým přibývat. Libuše Skálová (převzato z webu SONS) # Uherské Hradiště – exkurze do Otrokovic Poslední dubnový čtvrtek jsme zavítali na exkurzi do Otrokovic, konkrétně do Muzea motocyklů značky Harley-Davidson. Je zde největší sbírka strojů této značky ve střední Evropě. Exkurze překonala naše očekávání, o což se zasloužil zejména fundovaný výklad naší průvodkyně, která je zapálenou motorkářkou a fanynkou strojů značky Harley. Svůj odborný výklad prokládala i vlastními zkušenostmi a zážitky. Seznámili jsme se s celou historií firmy, od jejího vzniku v roce 1903, kdy se tři bratři Davidsonové a pan Harley v kůlně na dvorku rozhodli založit malou dílničku, až po dnešní nejuznávanější značku na světě. Nejvíc nás překvapilo, co všechno kromě motorek firma vyráběla. Byly to sněžné skútry, golfové vozíky, malé skládací motorky pro parašutisty ve 2. světové válce, kola pro děti a dokonce i čluny. Po prohlídce jsme si zašli do restaurace „Harley Pub“, na vynikající jídlo a pití. A tak jsme domů odjížděli nejenom plni informací, ale i s plnými břichy a s plnými petkami výborného piva z místního minipivovaru. Byl to prostě po všech stránkách naplněný výlet! (převzato z webu SONS) # LIDÉ KOLEM NÁS: Devatero řemesel – Petra Šulcová Petra Šulcová je milá, asi čtyřicetiletá nevidomá dáma, která se nechává doprovázet svým blonďatým labradorem Fidem. Oba je můžete vídat nejen na akcích, kde se něco děje kolem vodicích psů, ale také v rehabilitačním středisku Dědina i na trzích v Českých Budějovicích nebo v Českém Krumlově. Petra má široký záběr aktivit a určitě nevypadá jako člověk, který se nudí nebo propadá trudomyslnosti. Je prostě bojovnice. Petro, vy jste velká čtenářka a navíc vyznavačka Braillova písma a samostatné chůze s bílou holí. Narodila jste se se zbytky zraku, ale znáte většinu dovedností, které si spojujeme s nevidomými. Navíc jste nadprůměrně zručná. Jak jste k těmto praktickým věcem dospěla? „Žila jsem na vesnici nedaleko Českých Budějovic. Vesnické dítě má spoustu možností dostat se k praktickým věcem. Tehdy to znamenalo především domácí práce a moje zamilovaná stavebnice Lego. Pořád jsem musela něco dělat rukama, to mě bavilo. Nejdřív jsem chodila do běžné školy, ale od třetí třídy jsem už docházela do tzv. Šporkárny v Praze, což byla základní škola pro děti se zbytky zraku. Díky trpělivosti a pedagogickým schopnostem paní učitelky Provazníkové a Pavla Vienera jsem se rychle doučila to, co jsem nejvíc potřebovala – a to bylo čtení a psaní v braillu a chůze s bílou holí. Také oceňuji, jak se nám v odpoledním čase věnovala paní Kostlánová, vychovatelka na internátu, která výrazně přispěla k mojí soběstačnosti. Mohu říct, že tahle škola mě na život dobře připravila.“ Čím jste chtěla být a jaká je vaše kvalifikace? „Ještě na základní škole jsem se po exkurzi do krčské učňovské školy pro nevidomé jednoznačně rozhodla, že chci být čalounicí. Tenhle obor mě opravdu zaujal. Jenže okolnosti se začaly dramaticky měnit, a to k horšímu. Když mi bylo dvanáct, zemřel mi otec a matka zůstala na vesnici sama. Já jsem ve čtrnácti nastoupila do učňáku, ale dlouho jsem tam nepobyla. Rapidně se zhoršil můj zdravotní stav, vždycky jsem trpěla nemocemi horních cest dýchacích. V čalounické dílně v a pražském smogu jsem se tak zhoršila, že jsem musela ze zdravotních důvodů ve škole skončit. V ten čas prodělala moje matka mozkovou mrtvici, a tak jsme musely opustit rodný domek a odstěhovaly jsme se do domu s pečovatelskou službou v Českých Budějovicích. Tam jsem s matkou žila, dokud jsem se neprovdala, což bylo ještě před mým dvacátým rokem. Pak jsem se odstěhovala s manželem do bytu, také v Budějovicích, abych mohla snadno dojíždět za matkou. A tak jsem od svých patnácti let definitivně budějovičačka,“ věcně a bez patosu popisuje své mládí Petra. Kdo vám pomáhal? V pubertě jste se ocitla na dost náročné křižovatce, žila s nemohoucí maminkou odtržená od přátel i učitelů. Necítila jste se osamělá? „Pravda je, že jsem nevěděla, jak dál svůj život řídit. Ani jsem nevěděla, kdo mi napíše předpis na bílou hůl, kterou jsem po odchodu ze školy nutně potřebovala, protože tam nám hole jen půjčovali. Napadlo mě navštívit svou dětskou oční lékařku a ta mě prostřednictvím svého syna napojila na občanské sdružení Arpida, které se zabývalo lidmi s handicapem. Tam jsem našla spoustu přátel mezi mladými lidmi, byly tam zajímavé i smysluplné akce, kterých jsem se ráda účastnila. Nějak se do toho přimíchala i YMCA, kde byla spousta křesťanů, katolíků i nekatolíků. Velice mi vyhovovalo, že je to tak všechno sympaticky pomíchané – postižení se zdravými, mladí se staršími... Také jsem se úplně přirozeným způsobem vrátila ke své dávné víře v Boha. Nějak jsem pochopila, že smrtí nic nekončí, a chtěla jsem tomu přijít na kloub. Nechala jsem se pokřtít a později jsem šla k biřmování, takže jsem vlastně katolička, i když do kostela moc nechodím. Měla jsem období, kdy mě hodně lákalo vstoupit do řádu, viděla jsem to jako dobré východisko pro svůj život, ale po nějakém čase jsem od tohoto záměru upustila. Teď svou víru prožívám spíš soukromě, čtu si Bibli, křesťanské časopisy a tak. Mám také strach z různých sekt, už mám totiž jednu zkušenost s Mormony, a tak jsem opatrná, s kým se o své víře bavit, s kým ji sdílet. Ale i tak mi Bůh pomáhá celý život.“ Vaše první zaměstnání byla telefonistka. Kde jste se tomu naučila? „Já nejsem člověk, který by rád vysedával doma. Jakkoliv tehdy matka potřebovala mou pomoc, musela jsem přemýšlet o svém pracovním uplatnění. Seznámila jsem se s předsedou tehdejší budějovické Unie nevidomých a slabozrakých, panem Burdou. Ten mi nabídl, že mě naučí na telefonní ústředně. Naučila jsem se na třech typech ústředen. Byl to takový kurz – nekurz, ale zvládla jsem všechno, co bylo potřeba. Brzy jsem si našla místo v pekárnách, ale byl to jen záskok za mateřskou. Věděla jsem to dopředu, a tak jsem se zároveň rozhlížela po další práci, až v telefonní ústředně skončím. Naskytla se možnost pracovat v chráněné dílně, kompletovat, balit, sestavovat různé výrobky. Přitom jsem si udělala masérský kurz, obor regenerační a sportovní masáže. Nějakou dobu jsem se tím živila, ale netěšilo mě to. Zjistila jsem, že čím dál víc je mi tahle práce nepříjemná, a tak jsem s masérstvím skončila. Hledala jsem si tedy práci telefonistky, to mě bavilo opravdu hodně, především kvůli té komunikaci. Dostala jsem tohle místo na Krajské hygienické stanici a zůstala jsem tu sedm let. Pak přišla reorganizace, a tak hodně pracovníků, včetně mne, dostalo výpověď. Přijali mě ale okamžitě do následné instituce, a tam jsem byla až do roku 2009. Když jsem skončila s ústřednami, věděla jsem, že bych moc ráda šla do kurzu hmatového modelování do ateliéru Štěpána Axmana v Tasově. Měla jsem v tu dobu domácí práci, kompletovala jsem pro chráněnou dílnu letáky, takže jsem mohla relativně snadno do Tasova na pár dní v týdnu dojíždět. Můj původní záměr byl naučit se vytvářet hliněné nádoby tzv. Axmanovou technikou hmatového modelování. Bylo to tak nádherné, že jsem velmi rychle přešla na druhý stupeň a už jsem si představovala, že se naučím nejen nádoby, ale i reliéfy a sochy. Bylo tam ale takové podivné ovzduší, spousta věcí mi šla tak moc na nervy, že jsem po roce odešla. Asi to tak mělo být. Později mi došlo, že kdybych se chtěla modelováním živit, potřebovala bych ateliér nebo dílnu, spoustu vybavení a tak.“ Petro, vy jste tak neuvěřitelně aktivní, co vás motivuje? Petra ví své: „Víte, já mám celoživotní heslo – být pozorná k příležitostem a pak je zkusit chytit za pačesy. I kdybych musela nějaký čas být doma, určitě bych přitom číhala, co je pro mě kde připraveno.“ Co bylo pro vás připraveno po Tasově? „Nejdřív jsem se šla zaevidovat na Úřad práce. Bylo to oboustranně skeptické počínání, rovnou mi dali najevo, že bez kvalifikace moc šancí nemám. Ale zakrátko jsem se ze Zory dozvěděla, že se v rehabilitačním středisku Dědina otevírá nový rekvalifikační obor kartonářství. Podumali jsme s manželem a na Úřadu práce. Tam mi vyšli ochotně vstříc, zaplatili mi rekvalifikaci na Dědině, a já jsem za čtyři měsíce výuky obdržela kvalifikaci „pracovník v kartonáži“. Nadšeně jsem se vrátila do Budějic a oslovila firmu, která se těmito produkty zabývala. Když se dozvěděli, že jsem nevidomá, řekli mi natvrdo, že už tam někoho nevidomého měli a že mají špatné zkušenosti. Marně jsem dokazovala, že všechno, co se tam vyrábí, zvládám bez problémů. Škoda. Někdo přede mnou tam asi udělal ostudu, a tak ta firma už nikdy nevidomé zaměstnávat nebude,“ povzdechne si upřímně Petra Šulcová. Setkala jste se ještě někdy s takovým odmítnutím? „Ano, setkala, ale podruhé to bylo mnohem horší a víc ponižující. Oslovila jsem jinou firmu a nabídla svou kvalifikaci. Byli milí, řekli, že mám zavolat za týden, pak zase za týden a takhle se to táhlo skoro dva měsíce, než mi došlo, že mě tahají za nos, že mi nikdy práci nedají, ale že je jim trapné mě přímo odmítnout. Dodnes z toho mám špatný pocit, mnohem horší, než kdyby řekli rovnou NE.“ Je dobré, že vás to neodradilo a nerozhodla jste se pro povolání manželky v domácnosti. „Zase jsme u těch příležitostí,“ připomíná Petra. „Tehdejší ředitelka střediska na Dědině paní Schiferová mi nabídla, abych pracovala přímo ve Středisku. A tak jsem to vzala. Mám to tam ráda a také jsem si možná potřebovala zahojit rány. Pracovala jsem v kartonářské dílně a rozšířila jsem si kvalifikaci ještě o drátování, protože se nově otevřela drátovací dílna. Na Dědině jsem několik dnů v týdnu pracovala do roku 2014 – s určitým přerušením, protože jsem v roce 2012 dostala nového vodicího psa Fida, když starý Kolja už nevodil. Potřebovala jsem s nimi zůstat doma, naučit Fida, aby vodil nejen mě, ale i Kolju, kterého jsem neměla kam dát. Oba psy jsem naučila, aby se sehráli, a pak, dokud to s Koljou bylo možné, jsem dál jezdila na Dědinu s oběma psy. Byla jsem tam spokojená a myslela jsem si, že až Kolja nebude, vrátím se. Jenže mezitím jsem si založila živnost a na Dědinu jezdím už jen v rámci sociální terapie zdokonalovat se v kartonáži i drátování.“ Petro, vy jste se rozhodla, že budete své výrobky prodávat na trzích v Českých Budějovicích a třeba i při jiných příležitostech. Jak jste k tomu dospěla? Petra se srdečně směje: „K tomu jsem nedospěla já, ale můj manžel. U nás jsou dvě možnosti – buď prodáváte na náměstí Piaristů, kde máte jen místo, na které si postavíte stolek se zbožím. Vlastně, ještě jedno místo, kde má deku můj pes. Na zboží připevníte lístky s cenou, autorem, „ičem“ a prodáváte. Můj manžel to považoval za dobrý tip pro mne a měl pravdu. Moc mě to baví, jsem v kontaktu s lidmi, mohu jim říct, co je mé zboží zač. V českobudějovickém Tyfloservisu jsem se naučila plést šály na hrábích, kamarádka mě naučila plést na jehlicích kočky, a hlavně ale vyrábím z drátů a korálků všelijaké kytky na ozdobu. No, a když se mi dařilo na tomhle malém trhu, odvážila jsem se i na radniční trh, kde je opravdický stánek a i určité zázemí. Samozřejmě, prodávat se dá, jen když je alespoň trochu slušné počasí. No, když není, tak jsem doma a vyrábím. Samozřejmě potřebuji, aby mi manžel trochu pomohl, nemohu vláčet autobusem zboží, stolek a psa, ale jinak je to příjemná živnost,“ pochvaluje si Petra. Prozradila jste, že jste si sama zařídila živnostenský list a všechno, co k tomu náleží. Kdo vám ale pomáhá s účtováním, daněmi, formuláři? Co budete dělat, když budete muset používat EET jako jiní prodejci? „Ano,“ přisvědčuje Petra Šulcová. „Doteď je to zvládnutelné. Mám dobrou známou, která mi pomáhá vyplnit daňové přiznání, nemocenské i sociální zabezpečení. Na mně jen je, abych měla v pořádku své záznamy a účtenky. Ale jestli budu muset přejít na elektronické stvrzenky, s živností končím. Já zvládám dost věcí, ale na tyhle vychytávky nemám hlavu. Na počítači jsem se naučila, co je pro mne nezbytné, a když budu potřebovat, naučím se ještě další minimum nezbytností. Ale vést si účetnictví tak složitým a i finančně náročným způsobem, to ve mně budí silný odpor, přes který se těžko přenesu.“ Přála byste si, aby u budoucího zaměstnavatele za nevidomé někdo intervenoval, ať již třeba nějaká agentura nebo vyškolený specialista v organizaci nevidomých? „To je velmi těžké posoudit. Ten člověk, za kterého by se intervenovalo, by musel být nějak prověřený. Muselo by se vědět, že to se svým zaměstnáním myslí vážně, je ochoten napnout všechny síly, aby obstál, a je vděčný za to, že nějakou práci má. Je to oboustranně velká odpovědnost, a já si nejsem moc jistá, že to bude vždy fungovat. To samé by bylo, kdyby se těchto věcí ujala nějaká placená agentura. Nicméně si myslím, že někteří lidé by při hledání práce nějakou pomoc uvítali, zvláště když jsou méně komunikativní nebo nemají zkušenosti v jednání s úřady a zaměstnavateli. Také je důležité, aby měli dobré reference z předchozích zaměstnání.“ Jsem si jistá, že se ve svém budoucím profesním životě neztratíte, ale kdyby něco takového hrozilo, co byste doporučila i ostatním? „Myslím si, že v životě není nic zadarmo. Já mám dobré domácí zázemí a víru v Boží ochranu, ale to nestačí. Jak jsem již řekla – sedět doma můžu vždycky. Ale příležitost jít někam dál a být užitečná, ta se vždycky vyskytnout nemusí. Tím, že nevidíme očima, musíme být o to víc pozorní a hledat své uplatnění i přes všelijaké nepříznivé okolnosti. Takhle tomu věřím a takhle to funguje.“ Rozmlouvala Jaroslava Novotná # Poradci jsou (nejen) v každém kraji. Jsou tu pro vás - SONS Nový Jičín Ač se to jeví nepravděpodobné, značná část členů SONS opravdu neví, že v každém kraji, ale i v řadě větších měst, kde jsou oblastní odbočky, bývá i poradce, který dokáže poradit v právních záležitostech stejně jako v oblasti sociální a i v dalších zašmodrchanostech života. Představujeme tedy čtenářům postupně jednotlivé poradce, aby pro vás, bylo snazší obracet se na ně přímo kdykoli je to potřeba. Po Táboře to nyní bude Nový Jičín. Jmenuji se Martin Hyvnar a narodil jsem se 6. července 1983 ve Valašském Meziříčí. Po asi tříletém pobytu na Valašsku, v obci Hutisko-Solanec jsem se s rodiči přestěhoval do rodiště S. Freuda, města Příbor, kde žiji dosud. Povinnou školní docházku kvůli vrozenému postižení zraku (ztráta vidění na levém oku, vpravo pak slabozrakost) jsem absolvoval v Základní škole Havlíčkova 1 v Opavě. V této škole pro zrakově postižené jsem se také poprvé dostal do kontaktu se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých ČR, prostřednictvím místní oblastní odbočky, která každoročně pod vedením pana Stiborského pořádá cyklistické víkendy a tábory na tandemových kolech, kterých se velmi rád dosud účastním. Po základní škole jsem nastoupil ke studiu na Obchodní akademii pro zrakově postiženou mládež v Opavě. Po úspěšném zvládnutí maturity však mé další kroky nevedly do světa účetních operací a ekonomických rozvah, ale na pole humanitní k dalšímu studiu na Vyšší odborné škole sociální v Ostravě. I když mě studium na obchodce bavilo a účetnictví bylo mým oblíbeným předmětem, matematika již méně, spíše mě to táhlo k práci s lidmi. Jednak si myslím, že mě tímto směrem formovala výchova rodičů, kteří nás vedli k pomoci druhým. Oba se starali o naši babičku s dědou v době, kdy byli upoutáni na lůžko. Domnívám se také, že rozhodnutí kam směřovat dál ovlivnil i můj pobyt na internátu s lidmi s podobnými problémy jako jsem měl já. V té době jsem ještě vůbec netušil, že jednou budu pracovat v SONS. Od roku 2000 jsem se stal řádným členem opavské odbočky SONS ČR. Absolvoval jsem zde i odborné praxe v rámci studia na VOŠ. Pravidelně jsem pomáhal při sbírkách Bílá pastelka, hlavně v propagačním a informačním stánku, občas s kasičkou na krku. Podílel jsem se na přípravě textových informací pro první webové stránky oblastní odbočky a to pro mě bylo příležitostí k nahlédnutí pod pokličku fungování tehdy ještě občanského sdružení. Asi v roce 2006 mě oslovil jeden z členů vedení novojičínské odbočky s prosbou o spolupráci při rozšíření aktivit místního spolku. Byla to pro mě výborná zkušenost, měli jsme velký prostor pro realizaci různých volnočasových aktivit, které probíhaly zejména o víkendech. Postupně se nám povedlo získat důvěru Rady a všichni její členové se nám snažili pomoci se vším možným i poradit. Byl jsem rád, že jsem v té době mohl absolvovat i rekvalifikační kurz pro sociálně právní poradce SONS, což mi pak hodně pomohlo při závěrečných zkouškách ze sociální politiky. Začátky Novojičínské odbočky nebyly tehdy vůbec jednoduché. Neměli jsme vlastní prostory ani žádné zázemí a vše jsme budovali tzv. od píky. Proto jsme ve volném čase mimo vlastní činnost pro členy ještě sháněli, vyklízeli, malovali, bylo to těžké, ale pestré a rád na to s úsměvem vzpomínám. Tři dny po ukončení studia na VOŠ sociální v Ostravě (v roce 2006) jsem nastoupil do pracovního poměru ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR, jako sociální pracovník – poradce odborného sociálního poradenství na pracovišti Nový Jičín. Hned od začátku jsem byl činný v místní Oblastní radě, nejdříve jako řadový člen, následně jako místopředseda a pak i předseda oblastní odbočky. V letech 2009-2011 jsem si rozšířil vzdělání studiem na Univerzitě J. A. Komenského v Praze, v oboru vzdělávání dospělých. Jsme ženatý, s manželkou Zuzanou, která též byla pracovnicí SONS, vychovávám 8týdenní dceru Jitku. Mezi mé koníčky patří cyklistika, četba, vaření, procházky, hudba, cestování, jízda na tandemu. Vážím si pracovitých, kreativních, čestných a nesobeckých lidí, zapálených pro dobrou věc. Co nemám rád jsou věční stěžovatelé a lidi, co více namluví, než udělají. Martin Hyvnar S čím se můžete na naše poradce obracet:  dotazy k příspěvku na péči či na zvláštní pomůcku (pomohou vám vyřídit žádost a v případě nespokojenosti také odvolání)  dotazy související se zaměstnáváním (pracovní smlouvy na dobu určitou/neurčitou, dohody o provedení práce a pracovní činnosti, výpovědi)  dotazy z oblasti důchodového pojištění (invalidní důchody, starobní důchody, přechod z invalidního do starobního důchodu)  dotazy související s průkazem ZTP a ZTP/P – výhody a povinnosti držitele, pomoc při zařízení průkazu # ZORA RADÍ: Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS 08/2017 V textu, který by se k Vám měl dostat zhruba uprostřed léta, odpovíme na dva dotazy: • Jak je to se sociálním a zdravotním pojištěním po maturitě; • o nevydařeném zájezdu a známém. Dotaz: „V letošním roce jsem úspěšně odmaturovala, na vysokou školu se zatím nechystám. Ráda bych příští školní rok strávila studiem cizího jazyka v nějakém kurzu a možná nějakým přivýdělkem v rámci různých brigád. Zajímalo by mě, jak je to s mým zdravotním a sociálním pojištěním.“ V úvodu odpovědi na tento dotaz nahlédneme nejprve do zákona o důchodovém pojištění (z. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), abychom zjistili, dokdy je vlastně maturant považován stále za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání, jak zákon středoškolské a vysokoškolské studenty nazývá. Z ustanovení § 22 odst. 2 cituji: „Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také b) doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v měsíci květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v měsíci květnu nebo červnu konáno absolutorium, c) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo dobu uvedenou v písmenu b), pokud dítě po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, nestalo-li se studentem vysoké školy.“ Výše uvedené platí tedy pro účely sociálního pojištění, které v sobě zahrnuje pojištění důchodové, nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; pro pojištění zdravotní najdeme definici téhož, tedy laicky řečeno, dokdy je osoba považována za středoškolského studenta, v zákoně jiném, ale věcný obsah je totožný. Lze tedy říci, že za studenta je pro účely zdravotního a sociálního pojištění osoba považována až do konce srpna následujícího po složení maturitní nebo absolventské zkoušky; do té doby tedy nemá smysl se povinnostmi sociálního ani zdravotního pojištění zabývat, ovšem za předpokladu, že takový student nezačne během této doby pracovat nebo podnikat. Pokud by nějaký student, ať už z nedočkavosti po získání vlastního příjmu nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, pracovat nebo podnikat začal, pak by se na něj vztahovala pravidla, jaká pro něj budou platit hned po „velkých“ prázdninách (tedy od prvního září), jež se vztahují na všechny ostatní. Tato pravidla si pojďme níže rozebrat. Důchodové pojištění Jak už jsme si řekli, důchodové pojištění je součástí pojištění sociálního. Slouží k tomu, aby jeho účastníku v případě určitých okolností vznikl nárok na důchod. Pochopitelně nejde jen o důchod starobní, ale také o důchod invalidní. Účast na důchodovém pojištění je povinná jen za určitých okolností, možné je se důchodového pojištění účastnit i dobrovolně. Nejtypičtějšími důvody pro povinnou účast na důchodovém pojištění jsou pochopitelně získání příjmu ze zaměstnání a samostatná výdělečná činnost (podnikání). Existují příjmy ze závislé činnosti, při nichž nevzniká povinnost platit sociální pojištění, člověk tedy pak není důchodově ani nemocensky pojištěn. Jde o tyto: Pracovně právní vztah na základě dohody o provedení práce, kdy měsíční odměna z této dohody nepřesahuje částku 10 000 Kč. Tento limit platí pro dohody s jedním zaměstnavatelem, to znamená, že uzavřete-li s jinými zaměstnavateli několik dohod o provedení práce a odměna z žádné z nich nepřesáhne desetitisícový limit, nebudete platit žádné pojistné; zároveň vám tato doba nebude započítávána do doby pojištění, tedy jedné ze dvou nejpodstatnějších podmínek pro dosažení nároku na starobní nebo invalidní důchod. Sociální pojištění není nutné platit ani v případě, že jste uzavřeli pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti, a sjednaný ani skutečný měsíční příjem nedosahuje částky 2500 Kč. Příjmem zde máme na mysli příjem hrubý, tedy před odečtením zálohy na daň z příjmů a případného pojistného, které je povinen platit zaměstnanec. U samostatné výdělečné činnosti musíme právě pro účely sociálního pojištění rozlišovat, zda jde o tzv. „hlavní“, nebo „vedlejší“ výdělečnou činnost. U hlavní samostatné výdělečné činnosti je sociální pojištění povinné, u vedlejší jen tehdy, pokud hrubý zisk z ní dosáhne či převýší roční limit 67 756 Kč (tato částka platí pro rok 2017, každý rok se mění). K důchodovému pojištění by se mohla tazatelka přihlásit i dobrovolně, aby jí tato doba byla započítávána při žádosti o důchod, ale tato účast není povinná. Minimální pojistné dobrovolného důchodového pojištění činí v roce 2017 částku 1977 Kč měsíčně. Zdravotní pojištění Za jeden z hlavních rozdílů mezi zdravotním a výše pojednaným důchodovým pojištěním lze považovat skutečnost, že zdravotním pojištěncem musí být v zásadě každý občan České republiky. Důvodem je fakt, že ze zdravotního pojištění jsou placeny tak nezbytné služby, jako je lékařské vyšetření, léčení a další služby související se zdravotnictvím. Ne každý však je povinen platit pojistné na zdravotní pojištění, za některé pojištěnce je plátcem stát. Výčet pojištěnců, za něž stát pojistné platí, najdeme v ustanovení § 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění (z. č. 48/1997 Sb.). Výčet obsahuje položky od písmene a) do písmene q), pro účely tohoto článku proto uveďme jen některé příklady: • nezaopatřené děti – do této kategorie patří i čerstvá maturantka z našeho dotazu, a to právě do 31. srpna, jak jsme uvedli výše; • příjemce rodičovského příspěvku; • ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství; • uchazeči o zaměstnání evidovaní Úřadem práce; • osoby pobírající příspěvek na péči od II. po IV. stupeň, osoby o ně pečující a děti do deseti let s nárokem na příspěvek na péči již od I. stupně; • poživatelé důchodů – starobního, invalidního (všech stupňů), vdovského/vdoveckého, sirotčího. Pokud výše uvedené osoby získají příjem, z něhož se pojistné na zdravotní pojištění platí, pak pojistné za ně platí stát i tyto osoby. Pokud se tedy tazatelka po skončení prázdnin již nebude soustavně připravovat na budoucí povolání, zároveň by nespadala do kategorie tzv. státních pojištěnců, znovu tedy například uveďme, nebyla by poživatelkou invalidního důchodu, neregistrovala by se na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neměla by žádný příjem, z něhož by se zdravotní pojištění platilo a měla by toliko dvě brigády, obě na základě dohody o provedení práce, avšak odměna ani jedné z nich by nepřesahovala 10 000 Kč za měsíc, pak by si musela platit zdravotní pojištění. Výše pojistného pro rok 2017 činí 1485 Kč. Platit cenu za zájezd, na který jel známý? Dotaz: Koupil jsem si zájezd do Řecka, ale asi tři týdny před plánovaným odletem jsem zjistil, že se zájezdu nebudu moci ze závažných důvodů zúčastnit. Byl jsem proto velmi rád, že jednomu mému známému se zájezd zamlouvá a že by byl ochoten na něj jet místo mě. Cestovní kancelář s tímto postupem souhlasila. Kamarád na zájezd odjel, ale jak jsem se dozvěděl později, zaplatil pouze zálohu ve výši 75 % ceny, zbytek odmítal doplatit. Velmi mě překvapilo, že cestovní kancelář žádá doplatek ceny po mně, ačkoliv jsem s tím už neměl nic společného; předpokládám správně, že už nejsem povinen cestovní kanceláři nic platit?“ Bohužel pro vás v tomto směru nemám dobrou zprávu. Smlouvou o zájezdu se zabývá občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v ustanoveních § 2521, a následujících. Z právního hlediska došlo z vaší strany k tzv. postoupení smlouvy. V ustanovení § 2532 odst. 3 je uvedeno toto: „Postupitel a postupník jsou zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení ceny zájezdu a k úhradě nákladů, které pořadateli v souvislosti se změnou zákazníka vzniknou.“ To znamená, že cestovní kancelář se může domáhat zaplacení ceny zájezdu jak na vašem známém, tak na vás a pokud by vás zažalovala u soudu, uspěla by. Kdybyste však cenu zájezdu zaplatil, pak máte možnost se tzv. regresním nárokem domáhat zaplacení ceny na vašem známém v pozici žalobce a soud by dal tentokrát za pravdu vám. S ohledem na to, že pokud byste cestovní kanceláři odmítal zaplatit jí po právu žádanou cenu, musel byste kromě této ceny zaplatit navíc i náklady soudního řízení, ale hlavně též náklady, které měla s tímto řízením cestovní kancelář, a tyto „vícenáklady“ byste již od svého známého vymoci ani soudním řízením nemohl. Doporučuji vám cestovní kanceláři cenu zájezdu zaplatit a pak stejnou částku (eventuálně s požadavky na náhradu škody, která vám počínáním známého vznikla) po něm vymáhat. Taktéž bych doporučil obrátit se v této věci o právní pomoc na advokáta. Cestování bez obdobných komplikací přeje za Sociálně právní poradnu SONS v Praze Luboš Zajíc # Nad zlato – Okna jako výkladní skříň – 1. Matějovi ještě není šedesát a opakovaně si stěžuje na velkou zapomnětlivost: zapomíná, jestli si vzal léky, že má dojít na poštu, že měl domluvenou schůzku. Těch oken přibývá, už je jich celý pomyslný panelák a některá jsou opravdu velká. „Dokud jsem viděl, tenhle problém jsem neměl. Ale cukrovka mi zničila zrak natolik, že dnes mám chatrné zbytky, občas vidím nějaké barvy, když jsou výrazné. Trochu jsem se naučil Braillovo písmo, ale na plynulé čtení to není. Zvládám číst nápisy na sklenicích s marmeládou nebo na lékovkách. Maruška zavařuje a já píšu cedulky na sklenice. Docela mě to baví. Ale jinak je to na houby. Používám Pichtův psací stroj, dymokleště se samolepicí páskou a mám slušný tlačítkový mobil. Taky umím trochu s počítačem, nejsem žádný mistr v dlouhém psaní, ale číst s hlasovým výstupem a psát kratší texty, když mě nic nehoní, už mi docela obstojně jde. Jenže to neumím využít, i když si myslím, že bych si mohl nějak chytře psát poznámky a možná upoutávky. Učím se sice pomalu, ale jistě. Je zajímavé, že tady mi paměť slouží docela dobře, dokonce si pamatuju spoustu klávesových zkratek,“ chlubí se Matěj. Matějova obava, že ztrácí paměť, nemusí, ale může být opodstatněná. Z naší poradny jsme ho poslali na pracoviště, kde se dělají orientační testy na předběžné potvrzení nebo vyloučení Alzheimerovy choroby. Máte-li vážnější problémy s pamětí s nastupujícím seniorským věkem, určitě u vás v okolí můžete požádat neurologické oddělení nejbližší polikliniky o doporučení do vhodné poradny. Nyní ale nabízíme několik praktických rad, které poslouží k posílení tzv. paměťových stop. A nejen to – určitě si vyberete vhodnou vychytávku, která vám ulehčí rozpomínání a zároveň vás trochu potrénuje. Řád, pravidelnost a životospráva Patříte k lidem, kteří mají celý život řád a pravidelnost takříkajíc v krvi? Pak jste jistě mnohem lépe připraveni na pokulhávající paměť než lidé, kteří se s pravidelným životem nekamarádili. Čím dříve začnete se sledováním a budováním krátkodobé i dlouhodobější struktury svého času, tím lépe. Přemýšlejte chvíli o tom, jak vypadá váš rok, měsíc, týden a den. Začněte si plánovat své týdny a dny. Dlouhodobější časové plány mohou chvíli počkat, důležité je dostat pod kontrolu čas, na který dosáhnete. Pro slabozraké se osvědčuje papírový diář, který má celý týden na dvojstraně. Každý den tady přitom má dost místa. Lze používat také diář s označenými dny vždy na jedné straně, ale takhle se nedostanete k představě, jak bude vypadat váš týden. Zde už bych doporučila vytvořit si schéma, které zohlední týden, případně měsíc, a to mít stále po ruce, ať v počítači nebo na větší plachtě papíru s vyznačenými dny a činnostmi barevnými fixami. Někomu pomůže nástěnka s různými barevnými cedulemi a „upozorňovátky“. Je ale důležité co nejdříve se rozhodnout, že si něco podobného pořídím. To ostatně platí i pro následující rady a triky. Někteří z nás používají všelijaké aplikace v chytrých telefonech nebo v počítačích. Já jsem ze staré školy, a tak se mi osvědčil wordovský záznam, kdy každý den má svůj soubor ve složce. Zde si mohu svou činnost nejen plánovat, ale i rozhodovat se, jak mi ten den půjdou různé povinnosti pěkně po sobě, mohu zde leccos měnit a leccos doplnit nebo zrušit. Žádný zbytečně popsaný a stokrát proškrtaný papír! A co hlavně: pro trénink paměti je dobře, když se každý den pokusím naučit se zpaměti všechno, co jsem si do záznamu pořídila. Podobně si mohu plánovat větší celky – týdny, měsíce, celý rok. Jste-li navíc příznivci deníku, můžete vždy dodatečně celý den zhodnotit a připsat si poznámky. Když zapomenete, co bylo minulý měsíc ve středu čtvrtého, tak se vám takhle vlastnoručně vyrobený diář hodí. Kdo používá Braillovo písmo a do počítače se nehrne, má to trochu pracnější. Nejlépe se snad osvědčuje lístkový záznam jednotlivých dnů seřazený do týdnů, případně měsíců. To znamená úhrnem 365 lístků s braillským záznamem. Zato ale máte přehled a můžete po libosti trénovat svou paměť. Znalci diktafonů a různých hlasových záznamníků jistě přijdou se svou troškou do mlýna – všechno mají ve své kapesní empétrojce. Ano, jsem pro. Jen mi připadá pracné vyhledávání konkrétních záznamů, a pokud jde o nějaké retrospekce, každý diktafon má omezenou kapacitu, takže si pak musíte své denní záznamy stáhnout do počítače. Pro paměť i trénování poznávacích funkcí doporučuji: naučte se odhadovat časový úsek, začněte na pěti minutách, postupně si přidávejte. Výborně se osvědčuje minutník, který vám poskytne kontrolu. Také ho můžete využívat, abyste nezapomněli, že máte na plotně guláš, který musíte čas od času míchat nebo že nejpozději za půl hodiny máte jít naproti známému k vlaku. Když jsme dostali své dny a hodiny pod kontrolu, budeme usilovat, aby každý den měl nějakou svoji charakteristiku. Až budeme ještě starší, pomůže naší paměti určitá rutina, jakési zakódování toho, co který den děláme. Příklad: v pondělí návštěva přátel, úterý velká procházka, středa plavání, cvičení nebo jiný druh obrodného pohybu, čtvrtek návštěva knihovny nebo jiného kulturního místa, pátek sanitární den v domácnosti nebo v kůlně, sobota rodina, neděle kostel. Samozřejmě, tohle je jen model, ale je opravdu důležité, aby dny měly kromě svého pojmenování i určitou charakteristiku. Životospráva je natolik nadužívané slovo, že se nám na ně nechce ani pomyslet. Určitě jsme udělali pro svou životosprávu maximum, tak co ještě? Pro regeneraci mozkové činnosti ale přece jen můžeme hodně udělat. Zlaté pravidlo tří osmiček platí i po stu letech. Choďme spát pravidelně a když nenaspíme těch osm hodin, využijme třeba odpoledních dvaceti minut na příjemného šlofíčka. Odpolední spánek prý přispívá k vyhlazení vrásek, ale nesmí přesáhnout půl hodiny. Tento spánkový bonus je ovšem pro ty, kteří odpoledne nejsou v práci. Osm hodin práce se zdá někomu hodně, jinému málo. Nicméně, práce by měla být součástí každého dne. Někdo pracuje víc, někdo méně. Pro ženy v domácnosti, pro zahrádkáře nebo intelektuální pracovníky činnost nikdy nekončí. Ale měla by. Je na každém, jak si své pracovní povinnosti rozdělí, ale opravdu by neměly přesáhnout osm hodin denně. Naše celistvá bytost potřebuje smysluplnou činnost, také však osvěžení a změnu této činnosti. Možná tomu nevěříte, ale i pestrost vašeho denního či životního programu posiluje poznávací i paměťové procesy. Další osmihodinovou porcí je zábava, vzdělání, relaxace. Zdá se vám to hodně? Inu, pak se zamyslete, jestli něco u sebe nešidíte, a zařaďte do každodenního programu cokoliv, co pohne vašimi mozkovými závity. Poslouchejte přednášky a dělejte si u toho poznámky, které druhý nebo třetí den zrekapitulujete. Můžete hrát šachy a pořídit si záznamy o průběhu zápasu. Učte se básničky, verše z Bible nebo slovíčka, zkrátka učte se něčemu, co vám dává smysl. Třeba nové klávesové zkratky, zajímavé recepty nebo trasu, kterou ještě neumíte chodit. Užitečný je také seznam věcí, které si musím vzít na dovolenou a který se naučím zpaměti. Pak se nemůže stát, že u moře zjistím, že mi chybí plavky a opalovací krém. Zvláštním fenoménem je doprava. Někomu zabírá hodně času přemisťování do práce nebo za zábavou, vzděláním, za návštěvami lékaře nebo kohokoliv. Lze tento čas zahrnout do odpočinku nebo kam vlastně? Mnozí z nás cestují vybaveni tabletem, mobilem s různými nahrávkami nebo texty nebo s maličkým přehrávačem a sluchátky. Pozor, zde doporučuji mít jedno ucho volné, aby bylo možné sledovat hlášení o zastávkách. V přehrávači míváme rádio, audioknihu, anglická slovíčka nebo relaxační zpěv ptáků. Zde je také dobré zapnout si budíka, jedeme-li tak daleko, že pospáváme. Jak vidíte, čas v dopravě je také dobrý k využití. A když necestujeme zrovna s audiotechnikou, můžeme mít na kolenou braillský řádek nebo se učit zpaměti zastávky. Hlavně se nekabonit, že je náš čas dopravou zabitý. Každý čas je jen tak zabitý, jak mu to umožníme. K životosprávě patří také pravidelné stravování. Čím jsme starší, tím je pro nás i tento bod v programu důležitý. Dává nám jakýsi styl. Je dobré jíst 5x denně. Znamená to, jsem-li mimo dům, myslet včas na svačinku do tašky. Může to být umyté ovoce nebo oběd v patentní krabičce, ale snažme se stravovat se v přibližně stejných hodinách. Není to tak těžké, jak se nám zdá. Stačí natáhnout si vrnění v mobilu. Nebo zapnout hodiny v hlavě. Ke stravování nezbytně patří pitný režim. I ten blahodárně působí na regenerační schopnosti mozku. Není to pět piv najednou, ale aspoň pětkrát za den velká sklenice nebo malá láhev vody nebo něčeho, co není sladké ani alkoholické. A jak jsme na tom s pohybem? Pohyb je důležitý, protože prokrvuje a okysličuje celý organismus, a to potřebujeme jako sůl. Všimněte si, že turistům to docela dobře myslí, hodně si pamatují trasy a orientují se i v neznámém terénu velmi zdatně. Důvodem je, že si vypěstovali tzv. kinetickou paměť. Je to podobné, jako hmatová paměť, kterou využíváme při hře na klavír nebo při psaní všemi deseti na klávesnici. Kinetická paměť je ale ten druh záznamu, který se týká celého těla, tedy hrubé motoriky. Nemusíme však být turisté ani sportovci, stačí, když to jen trochu jde, ujít pár zastávek pěšky. Když to nejde, požádat někoho o vysvětlení kondičního cvičení, třeba podle internetu nebo příručky. Cvičení, které si zapamatujete a budete pravidelně opakovat, vás několikrát denně nastartuje k vzpřímenému sezení, chůzi i zdravému poležení. Lidé, kteří se v důsledku nemoci nebo úrazu odnaučili chodit, velmi rychle ztrácejí schopnost ukládání do paměti, vybavování i koncentraci. Tohle ovšem nemůžeme potřebovat! (pokračování v dalším čísle) Dr. Jaroslava Novotná # BUDE VÁS ZAJÍMAT: Datum narození může ovlivnit, jakou chorobou onemocníte, tvrdí vědci Pokud se vám bude zdát, že se následující článek nebezpečně podobá podpoře astrologie jako metody prognózování života, asi budete blízko pravdě. Ale stejně jako pranostiky stojí na dlouhých, staletých pozorováních počasí a jeho vývoje v souvislostech (a ústním předáváním jejich závěrů), ani astrologie zřejmě nevznikala jinak… Více už v článku, který jsme pro vás převzali ze serveru Novinky.cz: Španělští vědci mapovali data narození u lidí, kteří trpěli jednou z 27 chronických nemocí, a došli k závratnému zjištění. Lidé narození ve stejném měsíci trpí častěji stejným onemocněním. „Výsledky naší studie, které se zúčastnilo více než 30 000 lidí, skutečně prokázaly velmi významnou souvislost mezi měsícem narození a výskytem nejrůznějších chronických onemocnění či dlouhodobých zdravotních problémů,” vysvětlil pro Daily Mail profesor Jose Antonio Quesada, autor studie. Podle něj je to dáno různými faktory, například působením ultrafialového záření, množstvím vitamínu D, teplotou, sezonním vlivem virů a alergií, které ovlivňují vývoj plodu v děloze, ale i v prvních měsících života. A to buď v pozitivním, či negativním smyslu. Jednak mohou dané faktory zvyšovat obranyschopnost těla, v opačném případě jeho brzké poškození. Například sluneční světlo spouští produkci vitamínu D v těle, přičemž jeho nedostatek v prvních měsících života může mít v dlouhodobém horizontu velmi negativní vliv na duševní i fyzické zdraví. Zároveň je známo, že tento vitamín pomáhá regulovat tisíce genů v průběhu vývoje, což se také odráží na zdraví jedince. Měsíc narození/Nemoci ohrožující zrozence Leden Muži: zácpa, žaludeční vředy, bolesti zad Ženy: migrény, problémy v menopauze, srdeční infarkt Únor Muži: problémy se štítnou žlázou, srdeční onemocnění, osteoartróza Ženy: osteoartróza, problémy se štítnou žlázou, porucha srážlivosti krve Březen Muži: šedý zákal, srdeční onemocnění, astma Ženy: artróza, revmatismus, zácpa Duben Muži: astma, osteoporóza, problémy se štítnou žlázou Ženy: osteoporóza, zánět průdušek, nádorové onemocnění Květen Muži: deprese, astma, cukrovka Ženy: chronické alergie, osteoporóza, zácpa Červen Muži: srdeční onemocnění, šedý zákal, chronický zánět průdušek Ženy: inkontinence, artróza, revmatismus Červenec Muži: artróza, astma, nádorové onemocnění Ženy: chronická bolest v krku, astma, nádorové onemocnění Srpen Muži: astma, osteoporóza, problémy se štítnou žlázou Ženy: porucha srážlivosti krve, artróza, revmatismus Září Muži: astma, osteoporóza, problémy se štítnou žlázou Ženy: osteoporóza, problémy se štítnou žlázou, zhoubné nádorové onemocnění Říjen Muži: problémy se štítnou žlázou, osteoporóza, migrény Ženy: vysoký cholesterol, osteoporóza, anémie Listopad Muži: chronické kožní problémy, srdeční onemocnění, problémy se štítnou žlázou Ženy: zácpa, srdeční infarkt, křečové žíly Prosinec Muži: šedý zákal, deprese, srdeční onemocnění Ženy: chronický zánět průdušek, astma, porucha srážlivosti Ze zjištění vědců tak vyplynulo, že muži narození v září mají třikrát vyšší pravděpodobnost, že budou mít problémy se štítnou žlázou, než ti narození v lednu. Ženám narozeným v červenci hrozí až o 27 % větší riziko, že budou trpět hypertenzí a o 40 % vyšší riziko vzniku inkontinence. Chlapci narození v srpnu pak mají téměř dvojnásobné riziko vzniku astmatu ve srovnání s dětmi narozenými zkraje roku. U mužů narozených v červnu je téměř o 34 procent menší pravděpodobnost, že budou trpět depresí a o 22 procent větší naděje, že je nebudou v budoucnu trápit bolesti zad. V červnu narozené ženy mají naopak o 33 procent nižší riziko vzniku migrén a o 35 procent větší naději, že je nebudou trápit problémy spjaté s menopauzou. Asi nejlépe jsou na tom se svým zdravím děti narozené v září, u nichž je nejnižší možné riziko, že onemocní jakýmkoli chronickým onemocněním. Možná je to dáno i tím, že byly tyto děti počaty v období kolem Vánoc. Podobná vědecká zjištění Vědci z Oxford University v jiném průzkumu zjistili, že miminka narozená v jarních měsících jsou vystavena vyššímu riziku nemocí, jako je astma, autismus či dokonce Alzheimerova choroba. Mohou být také méně chytrá než spolužáci narození v jiných ročních obdobích. zdroj: Novinky.cz # SPORT: ČERNOBÍLÉ PROBLÉMY (154) Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha číslo 8 Neyndorff Luke (USA), 35 Australian Chess 7-8/2004 Bílý: Ke4, Db8, Vd5, Sh1, Pb4, h5 (6) Černý: Kc6, Pa6, c4, c5, d4, e7, f6, g5, g6 (9) Mat 2. tahem (C+) Tuto dvojtažku amerického skladatele, o němž jinak nevím nic bližšího, jsem vybral ze dvou důvodů. Jednak proto, že úloha je konstrukčně zdařilá a navíc představuje tzv. task, což vysvětlím v řešení. A pak také proto, že černý nemá žádnou figuru, zato disponuje všemi osmi pěšci, což je poněkud neobvyklé. Bude pro vás asi lehkým soustem, protože jednoduchým rozborem jistě rychle zjistíte, že černý v základní pozici nesmí ani 1. - a5 2. b5 mat, ani 1. - e6/e5 2. Vd6 mat. Má však celou řadu jiných tahů, vypořádat se musíte především s 1. - f5+. Kromě této hrozby vám řešení jistě usnadní i do očí bijící polobaterie na diagonále a8-h1. Řešení úlohy číslo 6 z června 2017 (Juříček): Nutné bylo pokrýt bílého Pe6 a dát černému králi volné pole f6, tedy: 1. Jc5! [2. Dg5 mat]. Pak následovaly dva motivy s blokádou pole 1. - Sf6 2. Sxc7 mat, 1. - Jxe6 2. Jd7 mat, vtažení do matové sítě 1. - Kf6 2. Dxh8 mat, uvolnění pole 1. - dxc3 2. Sxc3 mat a krytí hrozby 1. - Je4 2. Df4 mat. Další body za správné řešení v celoroční soutěži zapisujeme těmto úspěšným řešitelům: Ondreji Čaneckému z Doks, Miloši Černému z Brna, Josefu Lachmanovi z Mladé Boleslavi, Antonínu Maňákovi z Louky nad Veličkou, Rostislavu Millerovi z Bludova, Janu Olejníkovi z Málkova, Františku Skoumalovi z Bludova, Ireně Šourkové z Děčína a Kostasu Zisopulosovi ze Dvora Králové nad Labem. Blahopřejeme! Zapojí se do celoroční šachové soutěže další řešitelé? Svá řešení zasílejte do redakce do jednoho měsíce poté, kdy byla úloha zveřejněna.