ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 99 Číslo 16 Srpen 2015 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Braillovo písmo slaví výročí Čtvrtstoletí obětavé práce Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS - 8 V Ostravě se školilo o eGovernmentu Pomůcky na konferenci Telefon pro slepýše Vstřícná banka Sally Booth v Opavě Specialista na role nevidomých? Radost tvořit Koncert pro tři ženy Není Lešná jako Lešná Sport dokáže vrátit chuť do života Rokycanským se dařilo # Braillovo písmo slaví výročí V roce 1825 představil Louise Braille (1809–1852) svým spolužákům a pedagogům speciální typ hmatového písma určeného pro nevidomé. Funguje na principu plastických bodů vyražených do materiálu, které čtenář vnímá hmatem. Systém psaní, zvaný dnes Braillovo (Brailleovo, braillské) písmo, tedy v letošním roce oslavil 190. výročí svého vzniku. Šestnáctiletý vynálezce Mladý Braille, v roce 1825 teprve šestnáctiletý žák francouzského Národního ústavu pro mladé slepce, byl inspirován vojenským kódem nazývaným noční psaní. Taktilní systém umožňující čtení zpráv za tmy vyvinul šlechtic a dělostřelecký důstojník Charles Barbier de la Serre (1767–1841). Reagoval tak na zadání císaře Napoleona vymyslet kód, který by vojákům umožňoval komunikovat i v noci. Barbierův systém obsahoval 12 reliéfních bodů. Vojáci však měli problém rozpoznat jednotlivé znaky hmatem. Proto francouzská armáda navrhovaný kód odmítla. V roce 1821 nabídl Barbier svůj systém pařížskému ústavu pro nevidomé. Do té doby četli žáci texty přepsané do vypouklé latinky. Zjistili, že Barbierovo písmo se jim čte lépe. Vadilo jim však to, že nerespektuje francouzský pravopis. Barbier se domníval, že nevidomým postačí si text pouze foneticky zapsat a přečíst. Barbierův návrh zaujal dvanáctiletého (!) Louise Brailla. Vnímavý žák začal kód přizpůsobovat tak, aby jej mohli nevidomí lépe využívat v praxi. Několik nevidomých chlapců se domluvilo, že na písmo z bodů vypíšou soutěž. Výsledkem bylo v roce 1825 několik návrhů znakových sad. Návrh šestibodového písma Louise Brailla ocenili spolužáci jako nejlepší. Silná a slabá místa Louis Braille vytvořil ucelený, ale otevřený systém bodového písma pro nevidomé celého světa. Jeho znaková sada má symboly pro interpunkci i pro velká písmena. Je ji možné použít i v jazycích, které mají, jako například čeština, písmena s diakritickými znaky. Braillovo písmo dnes právem považujeme za symbol gramotnosti. Umožňuje nevidomým rychlou orientaci v psaném textu včetně možnosti vnímat všechny jeho nuance, které akustický záznam nenabízí. Písmo rovněž plní stále stoupající nároky na grafickou úpravu. Je pozoruhodné, že Braillovo písmo „si rozumí“ i se současnou počítačovou technikou. Tato kombinace výrazným způsobem rozšiřuje a zefektivňuje přístup nevidomých k informacím. Kromě nesporných výhod má Braillovo písmo několik slabých stránek. Základní nevýhodou systému je, že braillské znaky jsou výrazně větší než znaky běžného černotisku. Typická velikost znaku je cca 7,5×5 mm, což umožňuje na běžné straně formátu A4 zaznamenat jen asi 800–900 znaků. Knihy v Braillově písmu jsou tudíž velmi rozsáhlé. S touto nevýhodou souvisí i typografické problémy: jelikož na jeden řádek se vejde pouze maximálně 30 znaků, jen těžko se dají používat tabulky či jiné běžné formátovací postupy. Místo nich je třeba všechny informace psát sekvenčně, což jen dále zvýrazňuje potřebu zvýšeného rozsahu. Dalším velkým problémem je nejednotnost systému. Různé země používají různé normy Braillova písma, které se navzájem poměrně výrazně odlišují. I mezi českou a slovenskou normou je už v základních písmenech abecedy 7 rozdílů. Další výraznou komplikací je linearita zápisu, což se projevuje zvláště při přepisu matematických, fyzikálních a chemických textů – i jednoduché rovnice mohou zabírat několik řádků. Písmo v proměnách času Louis Braille své písmo v průběhu života neustále zdokonaloval a rozšiřoval. Zůstal v ústavu i v dospělosti. Počátkem třicátých let byl jmenován řádným učitelem ústavu. Vyučoval francouzskou gramatiku, algebru, aritmetiku, hru na klavír a violoncello. Průběžně se přitom věnoval svému vynálezu. Další generace uznaly Braillovo písmo jako revoluční vynález, který byl upraven pro použití v jazycích celého světa. Původní znaky se postupně transformovaly v různé zkratky. Kromě základní podoby (plnopis, Grade 1), ve které se slova přepisují znak po znaku, existují komplexnější formy (zkratkopis, Grade 2, v kompletní formě byl hotový v roce 1905), ve kterých každý znak reprezentuje celou skupinu hlásek a je v podstatě obdobou těsnopisu. V češtině se tato forma příliš neujala, ale např. v angličtině či němčině se Braillovo písmo používá převážně takto a základní přepis slouží prakticky jen začátečníkům. Šance pro vás Chcete si poměřit své schopnosti s ostatními? Případně víte o někom, kdo by se chtěl také zúčastnit soutěže ve čtení a psaní? Neváhejte s účastí, předejte následující sdělení dalším zájemcům. Nepropásněte šanci zasoutěžit si, setkat se s novými lidmi i starými přáteli a v neposlední řadě získat uznání a zajímavou cenu. V nesoutěžním čase se budete moci pod odborným vedením seznámit s novými kompenzačními pomůckami. Redakce časopisu Zora ve spolupráci s výrobním družstvem nevidomých Spektra Praha pořádá v sobotu 24. října 2015 od 10 hodin v Domě služeb v Krakovské 21, Praha 1 soutěž ve čtení a psaní. Soutěžit se bude v následujících disciplínách: a) ve čtení Braillova písma, b) v psaní na počítačové klávesnici, c) ve čtení, psaní a úpravě textu na krátkých elektronických braillských řádcích. Soutěžící se může zúčastnit více disciplín. Ve čtení Braillova písma z papíru jsou soutěžící rozděleni do dvou skupin. a) zrakově postižení, kteří prošli výukou Braillova písma již na 1. stupni ZŠ, b) později osleplí. Každá skupina soutěží zvlášť, čte se neznámý text po dobu dvou minut. V disciplíně psaní na počítačové klávesnici si může soutěžící přinést svou klávesnici. Po dobu dvou minut se píše neznámý text podle individuálního diktátu. Soutěžící ve třetí disciplíně budou pracovat na elektronických braillských řádcích o délce 12 až 18 znaků připojených k výrobkům společnosti Apple typu iPhone, iPod Touch a iPad. V editoru Poznámky budou číst na rychlost, psát na přesnost a upravovat nesprávně uspořádaný text v daném časovém limitu. Součástí disciplíny bude i odesílání psaných výstupů elektronickou poštou. Těšíme se na vaši hojnou účast. Své přihlášky zasílejte na e-mailovou poštu: zora@sons.cz nebo přes klasickou poštu: Redakce Zora, Krakovská 21, 110 00 Praha 1. Případné dotazy rádi zodpovíme na telefonu 221 462 473. Výstava v Brně Ke 190. výročí vzniku šestibodového písma Louise Brailla je v prostorách Tyflopedického oddělení Technického muzea v Brně (Purkyňova 105) umístěná výstava, která mapuje vznik, vývoj a současnou podobu tohoto převratného vynálezu. red. # Čtvrtstoletí obětavé práce Vedoucím oblastní pobočky SONS Bruntál je Jaroslav Pata. Své činnosti se věnuje rovných dvacet pět let. Jaký je v soukromí? O tom si můžeme udělat představu díky rozhovoru, který poskytl Týdeníku Krnovské noviny Když jste byl dítě, čím jste chtěl být? Babička pracovala u dráhy. Lákala mě pára na nádraží, jeden čas jsem chtěl být strojvedoucí. I námořníkem jsem chtěl kdysi být. Jaký jste byl žák? Ne vynikající, ale myslím si, že nadprůměrný. Proč děláte práci, kterou máte? Abych sám sobě dokázal, že jsem schopen fungovat a pomáhat i se svým handicapem. Rád pomůžu. Chci být příkladem těm, kteří si třeba nevěří. Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout? Ta poslední byla včera. Bývá to ve chvílích rozladěnosti z přístupu některých úřadů a dalších institucí, které by nevidomým a slabozrakým mohly pomáhat podstatně více. Určitě bych ale nedokázal opustit svoje lidi po tolika letech. Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete? To vám ani nevím. Kromě toho, že dělám předsedu oblastní pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jsem zároveň prezidentem Českého svazu zrakově postižených sportovců, pracuji i v Paralympijském výboru a jsem předsedou Unie zdravotně postižených České republiky. Na nabírání sil tak příliš času nemám. Vzpomenete si na seznámení se svou partnerkou? Se Zdeničkou Pavlitovou jsme se seznámili na rekondičním pobytu v prosinci 1990. Sportujete? Který sport vás baví? Dodnes jsem držitelem českých rekordů v atletice v hodu diskem a ve vrhu koulí. Chodíme si, my starší pánové, ještě sem tam zaházet. Občas hraji slepecký stolní tenis, kde jsem ve čtyřhře několikanásobným mistrem republiky. Rád se věnuji simulované zvukové střelbě. Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala? Zaujal by mě dubnový koncert zpěvačky Bonnie Tyler. Nemohl jsem se zúčastnit, jelikož jsem byl na valné hromadě naší organizace zrakově postižených. Máte nějaké oblíbené místo ve městě či regionu? Nejoblíbenější je můj gauč doma v obýváku. Co byste v životě nechtěl zažít? Nějakou nemilou událost nejen v rodině, ale i u svých nejbližších, kde bych nemohl pomoct. Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám? Sám si připravuji jen vajíčka, čaj, kafe, zvládnu i těstoviny. Mám rád skoro všechno, kromě dušené mrkve a brambor. Zdravá výživa, ta pro mě moc není. Ta by mě zabila. Máte raději lahvové, nebo čepované pivo, a proč? Můžu vám říct, že před deseti lety jsem pil pivo, šmakovalo mi. Už jsem ho ale vypil tolik, že deset let jsem neměl žádné pivo, víno ani tvrdý alkohol v ústech. Dávám přednost kole. Co děláte, když na vás přijdou chmury? Na splín je nejlepší country muzika. Který moderní přístroj byste oželel? Počítač. Nemám ho rád. Týdeník Krnovské noviny # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 8 Pokračování letní série článků ze Sociálně právní poradny SONS-Praha věnujeme podání informace o účasti SONS na schůzce, jejímž hlavním a jediným bodem byla iniciativa některých poslanců a některých organizací osob se zdravotním postižením. Půjde o pravidla přiznávání příspěvku na péči. Začátkem měsíce června byla SONS pozvána k účasti na jednání podvýboru pro nepojistné dávkové systémy, zdravotně postižené, seniory a sociálně ohrožené skupiny. Tento podvýbor je pomocným orgánem výboru Poslanecké sněmovny pro sociální politiku. Tématem schůzky, která se uskutečnila ve čtvrtek 25. června v prostorách Poslanecké sněmovny, byla iniciativa navrhující novelu zákona o sociálních službách (z. č.108/2006 Sb.). Podstatou návrhu, za jehož hlavní iniciátory lze označit předsedkyni zmíněného podvýboru paní Janu Hnykovou (Úsvit) a Sdružení zdravotně postižených ČR v čele s předsedkyní Marií Havlíčkovou a právničkou Zdenou Cupkovou, je návrat posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby pro účely příspěvku na péči před rok 2012. Podobný návrh byl již před časem neúspěšně prosazován tehdejší poslankyní Věcí veřejných Kateřinou Klasnovou. Pokud by tento návrh prošel úspěšně legislativním procesem (tedy by byl schválen Poslaneckou sněmovnou, nerozporován Senátem a podepsán prezidentem), pak bychom se opět vrátili k posuzování 36 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti namísto dnešních 10 základních životních potřeb. Z hlediska žadatelů a příjemců příspěvku na péči je v zásadě jedno, zda se posuzuje 36 úkonů, které byly ještě rozpracovány do mnoha činností nebo zda je posuzováno 10 základních životních potřeb rozpracovaných do dalších aktivit, podstatné je, jaký stupeň závislosti, tudíž i výši příspěvku na péči konkrétní osoba při těchto dvou způsobech hodnocení získá. Na tomto místě mohu s jistotou prohlásit, že z hlediska osob s těžkým zrakovým postižením nelze jednoznačně říci, že by posun od starého systému k novému přinesl nějaké markantní zlepšení nebo zhoršení, proto je nanejvýš pravděpodobné, že by návrat zpět neměl způsobit výraznější změny, tudíž by nám ani nemusel příliš vadit. Problémem této iniciativy je však absence prodiskutování se zástupci alespoň největších organizací hájících zájmy osob se zdravotním postižením, ale zejména její naprostá nekoncepčnost. V tomto smyslu se v průběhu schůzky vyjádřil předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása, nesouhlas zněl pochopitelně i ze strany MPSV a Posudkové služby. Obavu před neuváženými změnami a o to, že vůbec není promyšlen dopad na jednotlivé skupiny příjemců či žadatelů o příspěvek na péči vyjádřil předseda Vládního výboru zdravotně postižených Pavel Ptáčník. Autorky poslanecké iniciativy připustily její nekoncepčnost, nicméně na svém návrhu nekompromisně trvaly. Jeho správnost obhajovaly zejména tím, že opakovaně vyzývaly ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou k urychlené nápravě dopadů reforem bývalého vedoucího představitele téhož resortu, Jaromíra Drábka, ale dle jejich slov neúspěšně. Navíc na podporu svého kroku zorganizovaly petici, pod niž se podepsalo přes 11 tisíc signatářů. Na schůzce bylo přečteno Memorandum ke zlepšení podmínek v oblasti přiznávání příspěvku na péči. Memorandum obsahuje i následující pasáž: „Podmínky pro přiznání příspěvku byly spravedlivé a většina nás žadatelů o příspěvek byla s jeho výší spokojena.“ Touto „ideální dobou“ mají autoři memoranda na mysli stav před rokem 2012. Zásadním problémem je skutečnost, že vždy existuje (doufejme, že pouze menšina) žadatelů, kteří s výsledkem posouzení spokojeni nejsou. Jde však o to, jak velká tato menšina je a jak oprávněné její námitky jsou. Cílem novely by přece měla být právě snaha o nastavení co nejobjektivnějších kritérií posuzování stupně závislosti, k čemuž, dle mého přesvědčení, tento krok zpět rozhodně nesměřuje. Za náš spolek jsem tedy jednoznačně vyjádřil stanovisko, že tento návrh naši podporu nezískal. Jsme naopak pro pokračování činnosti pracovní skupiny, jež vznikla při MPSV a v jejímž rámci „snad“ může dojít k nalezení většinově přijatelného konsensu, který posune hodnocení potřebnosti státní subvence jednotlivých osob skutečně vpřed. Předložený návrh by přinesl „zlepšení“ jen pro některé osoby, jiným by však pravděpodobně uškodil. A navíc, sami předkladatelé návrhu návratu zpět připouštěli, že by se mohlo jednat jen o jakési provizorium, než bude vytvořen návrh nový, vzešlý ze zmíněné pracovní skupiny a mající podporu MPSV. Ovšem neustálé změny právních předpisů jsou jedním z nejčastěji oprávněně kritizovaných jevů našeho polistopadového legislativního vývoje. Za pravdu mně určitě dají ti z Vás, kteří po průkazu mimořádných výhod získali tentýž průkaz v podobě karty sociálních systémů (sKarty), poté dočasného průkazu a nyní snad již na nějakou dobu definitivního průkazu osoby se zdravotním postižením. Za Sociálně právní poradnu SONS Praha Luboš Zajíc # V Ostravě se školilo o eGovernmentu Dne 22. června se v odbočce SONS Ostrava uskutečnil teoretický seminář v rámci projektu Vzdělávání dospělých s těžkým zrakovým postižením v oblasti počítačové gramotnosti v návaznosti na zavádění eGovernmentu v České republice. Projekt realizuje SONS z dotačního programu Moravskoslezského kraje Podpora aktivit v oblastech využití volného času dětí a mládeže a celoživotního vzdělávání osob se zdravotním postižením pro rok 2015. Seminář na téma zavádění eGovernmentu v ČR si vyslechlo více než 20 účastníků. Pozvání přijala i Mgr. Renáta Solská z odboru školství, mládeže a sportu Moravskoslezského kraje. Dozvěděli se, že eGovernment se zabývá elektronizací veřejné správy, tedy že jde o zefektivnění a optimalizaci chodu veřejné správy za pomoci informačních a komunikačních technologií. Myslí se tím možnost komunikace s institucemi veřejné správy v elektronické podobě a veškeré procesy s tím související, zejména tvorba příslušné legislativy a přechod úřadů na elektronickou verzi vedení agendy. Cílem eGovernmentu je především usnadnit styk veřejnosti s úřady, zejména z hlediska úspory času, ať už se to týká občanů, nebo podnikatelů. Měl by také zajistit větší efektivitu fungování úřadů, a tím ušetřit finance potřebné na výplatu později zbytečných úředníků. Další peníze, jak na straně veřejnosti, tak na straně úřadů, ušetří i možnost uchovávání veškeré agendy pouze v elektronické podobě. Rovněž byly účastníkům podány informace o platné legislativě a regulačním rámci pro tuto oblast. Realizátorem eGovernmentu je Ministerstvo vnitra ČR. Symbolem pro eGovernment je eGON, který v přeneseném významu představuje živý organizmus, v němž vše souvisí se vším a fungování jednotlivých částí se navzájem podmiňuje. Existenci a životní funkce eGONa zajišťují:  Prsty: Czech POINT – soustava snadno dostupných kontaktních míst Oběhová soustava: KIVS – komunikační infrastruktura veřejné správy zajišťující bezpečný přenos dat Srdce: datové schránky Mozek: základní registry veřejné správy – bezpečné a aktuální databáze dat o občanech a státních i nestátních subjektech Pro potřeby uživatelů jsou důležité CZECH POINTy a datové schránky. Czech POINT (Český podací ověřovací informační národní terminál) je základním pilířem eGovernmentu. Jedná se o službu, díky níž může občan komunikovat se státem z jednoho kontaktního místa a nemusí při řešení svého problému „oběhávat“ více úřadů. V současné době je možné na Czech POINTech veřejné správy získat výpisy z katastru nemovitostí, obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, rejstříku trestů, bodového hodnocení řidiče, insolvenčního rejstříku dále přijetí podání podle živnostenského zákona (§ 72 živnostenského zákona), vydání ověřeného výstupu ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů, podání do registru účastníků provozu modulu autovraků Informačního systému odpadového hospodářství, ověření dokumentu z datové schránky a autorizovaná konverze dokumentů (Pozn.: Jedná se o převedení dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo úplné převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky. Dokument, který provedením konverze vznikl, má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl.) Czech POINTy jsou dnes rozšířeny na více než 7 100 obecních a krajských úřadů, na vybraných pracovištích České pošty, kancelářích Hospodářské komory, kancelářích notářů a na 38 zastupitelských úřadech v zahraničí. Český občan tak může např. získat výpis z registru trestů na Velvyslanectví ČR v USA, Spojených arabských emirátech či na všech velvyslanectvích v členských státech EU. Dalším důležitým nástrojem jsou datové schránky, které zajišťují komunikaci s veřejnou správou v elektronické podobě. Datové schránky jsou elektronickým úložištěm, jež je vymezeno k doručování dokumentů orgánů veřejné správy, uskutečnění úkonů vůči orgánům veřejné správy a také předávání dokumentů právnických a fyzických osob. Povinnost mít zřízenou datovou schránku platí pro veškeré orgány veřejné moci, právnické osoby zřízené zákonem, právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, tedy i bytová družstva, organizační složky firem zahraničních právnických osob, které jsou zapsané v obchodním rejstříku, dále pak advokáty, daňové poradce a insolvenční správce. Zřídit si datovou schránku mohou i fyzické osoby, a to na žádost, kterou lze např. podat na CZECH POINTu. Výhody datových schránek lze spatřovat v tom, že zřízení i používání datové schránky je pro komunikaci s úřady zdarma, tudíž se neplatí za poštovné. Rovněž můžeme komunikovat s úřady přes internet z pohodlí domova nebo z jakéhokoli místa na světě. Nejsme tedy omezeni úředními hodinami úřadu ani otvírací dobou a vzdáleností od pošty. Pokud však máme zřízenou datovou schránku, veškeré písemnosti jsou doručovány do této schránky, a tak vzniká povinnost pravidelně se do datové schránky přihlašovat. Problémem může být, když se uživatel do datové schránky do 10 dnů od dodání nové zprávy nepřihlásí; zpráva je pak považována za doručenou 10. dnem od dodání, a to se všemi právními důsledky, které z toho plynou. Toto však lze upravit nastavením v datové schránce – na náš e-mail či sms obdržíme informaci, že máme novou zprávu v datové schránce. V letošním roce bylo poprvé povinností podávat daňové přiznání datovou schránkou pro jejich držitele. Lektorka se rovněž zmínila ve stručnosti o KIVS a základních registrech, bez nichž by eGovernment nemohl vůbec fungovat. Teoretický seminář se těšil zájmu účastníků, kteří se aktivně zapojili do diskuse se svými zkušenostmi. Projekt bude obsahovat i praktickou výuku počítačových dovedností v návaznosti na zavádění eGovernmentu v ČR. Toto setkání se uskuteční dne 8. září opět v sídle odbočky Ostrava. Marie Svobodová # Pomůcky na konferenci Jubilejní 10. vědeckou konferenci na téma Vzdělávání ve zdravotnictví pořádala dne 12. května Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., v Praze ve spolupráci s Vysokou školou tělesné výchovy a sportu Palestra. Mezinárodní konference byla pořádána symbolicky v Mezinárodní den ošetřovatelství, kdy si připomínáme výročí narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingalové. Součástí konference byl velmi zajímavý workshop. Byl zaměřen na využití kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené, které představila nevidomá Eva Odehnalová. red. # Telefon pro slepýše - Povídka ze soutěže Internet a můj handicap Tím slepýšem není žádný had, jak by se někdo domníval, ale jednoduše někdo takový, jako jsem já – tedy člověk téměř nevidomý. Dlouho mi trvalo, než jsem si připustil, že mezi slepýše opravdu patřím.  Do toho dne D, kdy jsem se probral z toho sebeklamu, že stále ještě vidím na hodinky, po dlouhém pátrání najdu jméno na mobilu, jsem se označení slepýš vyhýbal, jak jen to šlo. Ale od toho dne, kdy jsem jel sám navštívit kamaráda ze Zlína, už vím, že mezi ně patřím. Ten den  byl jako vymalovaný. Od rána svítilo sluníčko a na obloze ani mráček. Vlakem jsem přijel do Otrokovic a z Otrokovic do Zlína už to byla hračka. Vždyť tuto cestu jsem už tolikrát jel s manželkou. Můj kamarád mně sice vysvětlil cestu k němu domů, ale najednou jsem nevěděl kudy kam. Vyndal jsem z kapsy telefon, abych mu oznámil, že jsem v tom jeho městě ztracen.  Jenže ačkoliv jsem zacláněl telefon rukou, zkoušel se schovat do stínu, jména na displeji ne a ne uvidět.  Volal jsem, ale vždy jsem se dovolal někomu jinému v úplně jiném městě.  V tu chvíli jsem cítil ohromnou bezmoc, takovou, až by jeden brečel. V ten moment jsem si konečně připustil, že jsem slepýš slepý a že se s tím konečně musím něco dělat. Ke kamarádovi jsem se naštěstí dostal díky jedné hodné paní, která mi v mém telefonu našla patřičné jméno a řekla mi, kde se právě nacházím. Dnes bych se do takových nesnází nedostal.  Zmáčknul bych příslušné tlačítko na mém mluvícím telefonu a příjemný ženský hlas by mi oznámil jméno  kamaráda a já bych se mu pohodlně dovolal. Proč jen jsem se tak dlouho bránil všem těm vychytávkám, které nám slepýšům tolik pomáhají. Někdy jsou to drobnosti, jako třeba hladinka do hrníčku, abych si už nemusel pálit prsty při zkoušení, jestli mám dostatečně zalitý čaj, nebo mluvicí metr, který mi řekne, že ta deska na poličku má přesně ten rozměr, který chci uříznout, aniž bych musel s každou mírou běžet za manželkou. Už se mi nestane, že nedokážu přečíst důležitý dopis a doma není nikdo z lidí, kdo by mi jej přečetl. Dnes je se mnou doma čtecí zařízení, které mi dopis přečte, a když tomu hned nerozumím, přečte mi ho tolikrát, kolikrát budu chtít a bez řečí.  Občas se spolu i zasmějeme, to když jsem si četl knížku od Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí a můj nedokonalý přístroj ještě neuměl číst krátká slova a větu, kdy Janek ukradl husu a držel ji za krk a před sousedy zmizel za roh chalupy, jsem se dověděl, že husu držel za K.R.K a zmizel za R.O.H.  Zkrátka můj den D je za mnou, mezi slepýši mám spoustu kamarádů a snažím se pronikat do všech vychytávek a pomocníků, které jsou pro nás připraveny. Josef Hudeček # Vstřícná banka Projekt prvního klientského ratingu bank GEEN Vstřícná banka nedávno zmodernizoval své stránky www.vstricnabanka.cz a přišel s několika novinkami. Mezi nimi je projekt s názvem Handicap Friendly. Díky němu mohou nyní lidé se zdravotním postižením podrobně hodnotit jak lidský přístup ze strany bank, tak i odbornou pomoc při pochopení produktů a jejich výhodnosti. Pro zrakově postižené nabízejí stránky možnost vyjádřit se k těmto kritériím: * speciální úprava poboček bank pro lidi se zrakovým postižením * speciální úprava a přístup k bankomatům pro lidi se zrakovým postižením * internetové stránky přizpůsobené pro speciální programy lidí se zrakovým postižením * přívětivost a srozumitelnost internetového bankovnictví pro občany se zdravotním postižením, snadné telefonické spojení pro vyřízení věcí alternativně * kontakt na zaměstnance banky specializovaného na komunikaci s lidmi se zdravotním postižením * ochota a empatie personálu banky a to jak při osobním kontaktu, tak i telefonickém kontaktu či kontaktu e-mailovou formou * obecné informace pro osoby se zrakovým postižením a jejich dostupnost - letáky, brožury, reklama – například informace o nejbližší speciálně upravené a přístupné pobočce či bankomatu Hodnotit můžete tak, že se přihlásíte v sekci Hodnocení bank, vyberete si, kterou banku budete hodnotit, a zaškrtnete okénko, že jste OZP. Vaše hodnocení pak bude zařazeno do této kategorie. Každou banku můžete známkovat hvězdičkami od jedné (nejhorší) do deseti (nejlepší). Díky porovnání hodnocení pak můžete vybírat, které banky jsou ke klientům nejvstřícnější. red. # Sally Booth v Opavě Putovní výstava anglické malířky Sally Booth, která probíhá v rámci letošního festivalu Dny umění nevidomých na Moravě a kterou mohli zájemci navštívit již na zámku v Lešné a v Knihovně města Ostravy, v červnu „zakotvila“ v Knihovně Petra Bezruče v Opavě. Byla naistalována v krásných prostorách historického atria knihovny. Vernisáž k výstavě se uskutečnila dne 9. června za účasti ředitelky knihovny Mgr. Zuzany Bornové, která přivítala přítomné a zmínila se o dlouhodobé spolupráci knihovny a SONS. O poslání a hlavních cílech SONS i historii tohoto festivalu, jehož první ročník se datuje již v roce 1995, pohovořil Jan Pakoš z pražské SONS. Jeho kolegyně Marie Svobodová seznámila ve stručnosti s tvorbou Sally a její technikou malování. Návštěvníci, stejně jako v Lešné a Ostravě, obdivovali technické ztvárnění a „přesvědčivost“ maleb i kreseb Sally, která se snaží zobrazit na plátně radosti každodenního života. Součástí vernisáže bylo i hudební vystoupení, na němž se představili žáci Základní umělecké školy Václava Kálika v Opavě. V červenci bude výstava k vidění ve Zlíně. Marie Svobodová # Specialista na role nevidomých? Herec Slováckého divadla v Uherském Hradišti Pavel Majkus se letos již podruhé zhostil role nevidomého. V představení s názvem Autista – moje zatracené nervy! si zahrál postavu nevidomého souseda. V únorové Zoře jsme psali o premiéře divadelní hry Studna světců, uváděné rovněž na scéně Slováckého divadla. Zkušený člen souboru Pavel Majkus se při něm představil v roli nevidomého žebráka Martina Doula, jednoho ze dvou protagonistů. Tehdy hrál postavu nevidícího poprvé v životě. Inspiroval se u nevidomé učitelky Mirky Kneslovou ze ZUŠ v Uherském Hradišti. Hlavním představitelům, kteří se ujali úloh chudých slepých manželů, poskytla cenné rady ze života a zvyků nevidomých. Zatímco žebrák Martin Doul ve Studně slepců je obdařen téměř aurou vizionáře, soused, ztělesňovaný Pavlem Majkusem ve hře Autista – moje zatracené nervy!, není jednoznačně sympatickou postavou. Přesto však patří postava muže středního věku s bílou holí a v „golfovém“ svetru k velmi zajímavým partům nové inscenace. Soused, který nemá ve hře žádné jméno, je totiž sokem hlavního hrdiny Kašpara v boji o přízeň jeho vyvolené. Malá scéna slováckého divadla se tak při premiéře Autisty stala 14. června místem prvního uvedení nového českého textu. Ústřední postavu autistického mladíka napsala dramaturgyně Slováckého divadla Alžběta Michalová na základě zkušeností se svým bratrem. Režie se ujal Michal Zetel. Hlavní hrdina, představovaný Josefem Kubáníkem, má sympatie publika téměř automaticky na své straně. Rolí Pavla Majkuse však je být mu protivníkem a rušit jeho milostné záměry. Objeví se například v klíčové scéně, kdy chce autista pozvat spolužačku na rande. Soused začne dívku okamžitě velmi neodbytně „balit“ a potenciálního soka v lásce Josefa Kubáníka několika pichlavými větami zcela vyšachuje ze hry. Jaké vyvolá nová inscenace ohlasy? Na to odpoví teprve budoucnost. Další představení je naplánováno až v nové sezóně – na 26. září. Předprodej již byl zahájen. Taťána Králová # Radost tvořit Mezinárodní soutěž ve výtvarném projevu zrakově postižených dětí a mládeže s názvem Radost tvořit se stala již tradiční součástí doprovodného programu Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Letošní 18. ročník si zvolil téma Svět jako pohádka.  Soutěž seznamuje veřejnost s výtvarnými projevy mnohdy velmi talentovaných zrakově postižených dětí. Děti mají velmi bohatou fantazii k vytvoření prací, nad kterými se mnohdy tají dech. V odborné porotě, která rozhodovala o nejlepších pracích, letos zasedla akademická malířka Šárka Šišková, výtvarnice Jarmila Sitníková, výtvarník Josef Ruszelák a galerista Otto Kamenský ze zlínské Galerie pod Radnicí. V kategorii Mládež 12 – 14 let získal krásnou hlavní cenu Marek Kříž, žák 7. B ze ZŠ Zachar v Kroměříži. Porotu zaujala prostorová kompozice s modrou velrybou, která se s úsměvem pohupuje na modrých mořských vlnách a na hlavě nese ostrov s vysokými domy a zelenou trávou. Marek své originální výtvarné dílo pojmenoval podle svého přání Mít tak ostrov na velrybě. Nejmladší oceněnou malířkou se stala pětiletá Amálka Buková z Jindřichova Hradce, kterou do soutěže přihlásily paní učitelky z I. mateřské školy v Růžové ulici. Cenu jí a dalším oceněným dětem předali v pondělí 1. června ve zlínském Kongresovém centru moderující herci Dana Morávková a Jan Čenský. V červnu byla výstava prací zrakově postižených dětí ke zhlédnutí v prostorách Univerzitního centra ve Zlíně. red. # Koncert pro tři ženy V sobotu 27. června se v letním amfiteátru v Orlové konalo rockové odpoledne Rocktherapy s podtitulem Hudbou na pomoc zrakově postiženým. Výtěžek ze vstupného, které bylo pouhých 50 korun, pak pořadatelé předali vybraným zrakově postiženým, aby jim přispěli například na cestu do zahraničí nebo na zakoupení zdravotnických potřeb. Tvářemi, tj. obdarovanými, se letos staly tři zrakově postižené ženy Anna Kožinová, Elena Klieštiková a Dagmar Molnárová. V loňském roce pořadatelé rockové přehlídky věnovali výtěžek ze vstupného lidem, které trápí cukrovka. „Loňským tvářím festivalu jsme předali 90 048 korun, což byla rekordní částka, a věříme, že v letošním roce bude pokořena,“ prohlásila před festivalem (konal se po uzávěrce tohoto čísla Zory, pozn. red.) ředitelka pořádajícího Domku kultury města Orlová Izabela Kapiasová. Hlavní hvězdou letošního ročníku hudebního projektu Rocktherapy byl Blaze Bayley, britský zpěvák, který na pár let nahradil v Iron Maiden Bruce Dickinsona. V programu zazpíval také zrakově postižený hudebník Marek Cabák z Havířova, známý jako Marek of Phil Collins. red. # Není Lešná jako Lešná Když se u nás na Moravě vysloví Lešná, téměř každému se vybaví známá zoologická zahrada u města Zlína. Ti, kteří ji navštívili, také vědí, že v jejím areálu se nachází i stejnojmenný romantický lovecký zámeček – rodové sídlo Salmů. Existuje ovšem ještě jiná Lešná, o které se toho donedávna mnoho nevědělo. Obec téhož názvu najdeme i na jiném místě Zlínského kraje 8 km severozápadně od Valašského Meziříčí. V jejím středu stojí hezký zámek s malebným anglickým parkem. Ten byl nedávno zpřístupněn veřejnosti, a díky tomu se stal velmi vyhledávanou turistickou atraktivitou. První písemná zmínka o obci Löschna pochází z poloviny 14. století, kdy stála gotická vodní tvrz. Za Pražmů z  Bílkova nebo za jejich nástupců Půhončích z Předmostí byla v  16. století tvrz přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek s arkádovým nádvořím. Na vnitřním členění prostor se nejvýrazněji podepsalo 18. století. Za držení rodu Podstatských z Prusínovic a následně za Jana Emanuela hraběte z Luzan došlo k výrazným úpravám. Zejména šlechtický rod Podstatských patřil k významným mecenášům umění v kraji, o čemž svědčí i výzdoba zámku a kostela s galerií soch na ohradní zdi v blízkých Hustopečích nad Bečvou. Barokní okázalost se nejvíce uplatnila na reprezentativním křídle stropu, tzv. piano nobile s bohatou štukovou výzdobou stropů a nástropními obrazy. Druhou a poslední etapou přestavby byl přelom 19. a 20. století, kdy vlastnil zámek Lešná rod Kinských. Za Filipa Kinského získal objekt dnešní klasicistní podobu s prvky doznívajícího empíru. Zámek byl po dlouhodobé rekonstrukci zpřístupněn návštěvníkům v roce 2011. Pokoje jsou vybaveny mobiliářem z doby majitelů hrabat Kinských. Dokumentují život na venkovském šlechtickém sídle té doby. Prohlídka zahrnuje místnosti 1. patra – loveckou halu, knihovnu, jídelnu, dámský salonek a Bílý Pokoj s unikátní barokní podlahou, jejíž mozaika je tvořena několika druhy dřeva. V přízemí jsou zatím instalovány časové výstavy. Přírodovědnou expozici zahrnující výstavu o využití dřeva pro výrobu nábytku, intarzií, o zámeckém parku jako součásti šlechtického sídla nahradila v současné době výstava zaměřená na historii cukrářství. V této části prohlídky probíhají nejrůznější programy pro děti a školní mládež s interaktivním obsahem. Průčelí zámku tvoří pompézní novoklasicistické sloupy s předsunutým parterem. Zámek obklopuje anglický park o rozloze 7,5 ha. Zahrnuje bohatou sbírku azalek, pivoněk, rododendronů a domácích a cizokrajných dřevin. S jejich výsadbou započali na počátku 19. století Beesové z Chrostiny a pokračovali v ní Kinští vytvořením průhledu do obory, založením jezírek, bažantnice a výstavbou drobných architektonických prvků. Zámek je otevřen od dubna do října, park je přístupný celoročně. Interiéry se budou postupně vybavovat dobovým mobiliářem. Raritou vnitřních prostor je plechová balustráda s kuželkami u schodiště do lovecké haly. Důležitou informací pro těžce tělesně handicapované je bezbariérový vstup a zvedací plošina do patra se zámeckými historickými interiéry. Pohyb v zámeckém parku je možný s pomocí asistenta nebo na elektrickém vozíčku. Doprava do obce je snazší autobusem z Valašského Meziříčí nebo vlastním vozidlem z kteréhokoliv směru. My, členové odboru zrakově postižených Klubu českých turistů, se na většinu míst v Česku přepravujeme vlakem. Výjimkou nebyla ani poslední jarní vycházka v sobotu 20. června s cílem v obci Lešná u Val. Meziříčí. Ze stanice Ostrava-Svinov na zastávku ČD Lhotka nad Bečvou s přestupem v Hranicích na Moravě. Odtud už jsme se museli k cíli přesunout pěšky. Není žádným překvapením, že během letní sezóny probíhají na našich hradech a zámcích četné svatební obřady. V tomto směru není lešenský zámek výjimkou, protože v onu sobotu bylo zde vskutku „přesvatbováno“. Vedení nám vyšlo vstříc a prohlídka proběhla mimo oficiální otevírací dobu od osmé hodiny ráno. K  tomu jsme dostali fundovanou a velmi ochotnou průvodkyni Terezu. Díky ní mohla proběhnout i mimořádně bohatá haptická prohlídka. A pak už tu byli první svatebčané. Po procházce parkem jsme se stali svědky okamžiku, kdy novomanželé vypouštěli před vstupem do zámku pro štěstí párek bílých holubů. Tím ovšem ještě zdejší zážitky neskončily. Stačilo přejít silnici a octli jsme se před místním kostelem sv. Archanděla Michaela. Jeho historie je úzce spjata s dějinami zámku. I on prošel přestavbami a jeho dnešní vzhled je empírový. V jeho interiéru najdete vzácné fresky, připisované baroknímu malíři Sattlerovi. Dvě boční kaple jsou zasvěceny sv. Valentýnovi a sv. Janu Nepomuckému. To vše a mnoho dalších informací o této hodnotné sakrální památce nám poskytla další místní průvodkyně. Ve Zlínském kraji totiž probíhá od května do září ve vybraných kostelích projekt Otevřené brány. Kostel v Lešné je jeho součástí. V blízkosti kostela jsou dvě náhrobní kaple rodu Beesů a Kinských a náhrobky členů těchto rodů, které zdobí výrazné a dobře hmatatelné erby. Při zpáteční cestě do Lhotky nás míjela troubící auta s dalšími svatebčany, a tím také symbolicky odtroubila odpoledne plné skvělých uměleckých zážitků v Lešné u Valašského Meziříčí. Náš turistický program pokračoval zastávkou v Hranicích s procházkou arboretem zdejší lesnické školy a výstupem na věž zdejší Staré radnice. Dojmy z návštěvy zámku Lešné však byly až příliš silné, aby je překryly ty další. Milan Linhart # Sport dokáže vrátit chuť do života Pedagog, aktivista a metodik v oblasti sportu lidí s postižením PaedDr. Jan Hruša, CSc vzdělává na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK budoucí učitele a instruktory tělesné výchovy osob se specifickými potřebami. Vede Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů Univerzity Karlovy v Praze, pořádá pravidelné kurzy a sportovní aktivity doma i v zahraničí. Je autorem řady metodik. Narodil se v roce 1947. Měl se stát strojařem konstruktérem, celoživotně se ale věnuje sportovním aktivitám. Sám aktivní sportovec vystudoval ve svých třiceti letech FTVS, kde od té doby působí na katedře sportů v přírodě. Jeho doménou je lyžování, jachting a kanoistika. Z rozhovoru, který Jan Hruša poskytl časopisu Můžeš, vybíráme: Fakulta tělesné výchovy a sportu a lidé s postižením. Někomu to může znít jako protimluv, nemyslíte? Někomu možná, ale takový člověk o problematice sportování lidí s postižením nic neví. Za třicet devět let své praxe v tomhle oboru jsem už potkal hodně příběhů, v nichž sport sehrál velmi pozitivní roli. Před jedenácti lety se nám navíc podařilo založit Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů Univerzity Karlovy v Praze. Když zalistuji výročním kalendářem s fotkami z různých akcí, každý obličej na nich ilustruje takový příběh. Víte, je to oboustranně užitečné, když se zdraví sportovci potkávají s těmi, kteří mají nějaké postižení. Když jsme pořádali společný kurz studentů s postižením i bez něj, nikdy se nestalo, že by někdo odmítl druhému pomoci. Taková zkušenost se přece hodí i mimo sportovní prostředí. Naše společnost ji potřebuje. Někteří intelektuálové přitom nad sportem ohrnují nos a ptají se, proč právě sport se těší takové oblibě (nejen) u lidí s postižením, proč se víc neprosazují i jiné aktivity. Čím si tu oblibu vysvětlujete? Sport dokáže úžasným způsobem navracet chuť do života. Dává radost z pohybu, soutěžení, zažívání úspěchu, překonávání výzev a snad ze všeho nejvíc tvoří partu. Lidé se díky sportu setkávají, baví, cestují. Potkají nové kamarády s postižením i bez něj. Po náročném dni na sjezdovce nebo na lodi se večer sedne ke stolu s kytarou. Kdo by to neměl rád? Můžete to brát i tak, že sport je vlastně dobrá záminka. Jezdí s námi i ti, které baví celková atmosféra víc než sport sám o sobě. Stává se, že poprvé přijde smutný a zapšklý člověk po úrazu. Časem však dojde k téměř zázračnému obratu. Stane se z něj vitální usměvavý optimista. To nedělá sport sám, ale společnost lidí kolem něj. Takže nejdůležitější je setkávání? Ano! Víte, ti lidé jsou jinak izolovaní. Sedí někde uzavření do své deprese a jsou bezradní. Za velmi podstatné považuji vytváření různých spolků. Nemusí jít přitom jen o sportovní oddíly. Ve sdruženích dochází k výměně informací, novým podnětům a inspiracím. Správný impulz dokáže člověka nastartovat a odrazit ode dna. Skvěle fungují příklady, které táhnou. Když se člověk čerstvě po úrazu setká s někým, kdo si prošel stejným osudem, ale funguje naplno dál, může to mít velký psychoterapeutický efekt Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu lidí s různými handicapy? Nevidomí lidé milují běžky nebo tandemovou cyklistiku. Jsou šťastni, když se jim někdo věnuje. Nejde přitom o pokoření nějakých obřích výkonů. Prostě si to užívají. Řekl bych, že právě lidé bez zraku jsou trvale nejvděčnější, protože jsou u sportování nejvíc závislí na pomoci druhých. Amputáři a samostatní vozíčkáři jsou v tomhle ohledu daleko nezávislejší. Ale každý člověk je individualita, a tak lze těžko hovořit o nějaké všeobecně platné tendenci. Je to jako u všech ostatních lidí. Někdo se nadchne, jiný méně a další třeba vůbec. Je těžké motivovat k nějaké sportovní aktivitě? Přiznám se, že já se setkávám spíš už s těmi motivovanými. Věnuji se tolika aktivitám, že už nemám kapacitu ještě hledat a přemlouvat ty, kteří nemají zájem, i když spolupracuji na různých přednáškách a workshopech, které vlastně takový účel do značné míry naplňují. A co přitáhlo vás samotného? Já měl být původně konstruktér strojař, ale nějak jsem cítil, že to není ono, a přestoupil jsem na fakultu tělesné výchovy a sportu. Před čtyřiceti lety jsem se na horách náhodou potkal se skupinou lyžařů po amputaci. Začalo mě to hrozně zajímat. Viděl jsem, že pro tyhle lidi se tu nic nedělá, a to byla výzva. Chtěl jsem vytvořit sportovní metodiku pro všechny typy postižení. Dělám to, co mám rád, a naplňuje mě předávat to dál. Učit lyžovat zdravého člověka je snadné. Ale naučit to někoho, kdo nemá obě nohy, to už je výzva! To má pro mě ten správný náboj. Nic proti vrcholovému sportu, ale ten mě zdaleka neláká tak jako tohle. Můžeš/red. # Rokycanským se dařilo Vítězem v soutěži družstev 17. Ročníku mezinárodního kuželkářského turnaje zrakově postižených – Slavia Cup, který uspořádal Odbor zrakově postižených SK Slavia Praha ve dnech 19. až 21. června na kuželně v Edenu, se stalo trio Hráčů SKK-ZP Rokycany. Hráli v sestavě Webr, Odstrčilík a Kemeny a dosáhli 2 011 bodů. Druhé místo vybojovala domácí Slavia „A“ (Čermáková, Jaderko a Gruncl) s 1 961 body před slovenskou Malou Šintavou s 1 929 body. Soutěž jednotlivců v kategorii B3 (slabozrací) vyhrál Václav Webr z Rokycan se 686 body. Druhé místo obsadila Anna Strižová z Male Šintavy se 658 body před dalším slovenským hráčem Aloizem Koprdou z Levoče (650 bodů). V kategorii B2 (prakticky nevidomí) hned první dvě místa patřili opět Rokycanským. Zlatou medaili za 663 body obdržel Vladimír Odstrčilík a stříbrnou Jan Kemeny (662 body). S bronzovou z pódia odcházel Róbert Jaderko z pořádající Slavie (652 body). Také ve vložené soutěži kategorie Open se na prvním místě umístil zástupce rokycanských – Jan Ungr se 653 body před Marií Gutovou z Jiskry Kyjov (635 bodů a Zdeňkem Horským ze Zory Praha (562 bodů). Rovněž v soutěži dvojic si zlaté medaile odvezli rokycanští, a to zásluhou Václava Webra a Jana Kemenyho za 1 344 dosažených bodů. Stříbrné putovaly až do Levoče. Václav Trnka s Aloizem Koprdou získali 1 299 bodů. Jen o jediný bod zpět zůstali bronzoví (Josef Gruncl a Róbert Jaderko) z domácí Slavie. Velkým úspěchem pro domácí byla soutěž v kategorii B1 (nevidomí), kde obsadili první dvě místa. Zvítězila Eliška Čermáková se 663 body před Pavlem Petříčkem se 613 body. Třetí místo obsadila Kamila Vlásáková z Rokycan za 532 bodů. Jiří Reichel