ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 99 Číslo 14 Červenec 2015 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Večer plný uznání a pokory Informace a odpovědi ze Sociálně právní poradny SONS – 7 Proti tichým dvojkolkám Předzahrádky a zrakově znevýhodnění chodci Optika roku FriendlyVox – portál, kde nevidomí mají přednost ReadEasy Move 2 – všestranné čtecí zařízení Mluvící kamerová lupa ClearView C Učitel na telefonu Botanická zahrada Příbramská Madona Příběh z Číny Atraktivity města Uničova Slavia zase suverénem Inzerce # Večer plný uznání a pokory V pátek 29. května se v Sále Jana Drtiny Konzervatoře Jana Deyla a střední školy pro zrakově postižené v Praze uskutečnil koncert k 85. Narozeninám jednoho z nejúspěšnějších učitelů hudby Jana Olejníka. V rámci koncertu, na němž vystoupili studenti flétnových tříd Pražské konzervatoře a Konzervatoře Jana Deyla, byla slavnostně představena nevšední publikace Etudy a písničky pro příčnou flétnu, jejímž autorem je náš jubilant. Přátelské setkání po celý večer s patřičnou znalostí věci moderoval Lukáš Vytlačil, vedoucí třídy zobcové flétny na Konzervatoři Jana Deyla a externí pracovník Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd ČR, který má velké zásluhy na vydání této ojedinělé učebnice. Mimo jiné uvedl: Etudy a písničky pro příčnou flétnu jsou významným obohacením pedagogické flétnové literatury. Ve vydaném díle Jan Olejník shrnul své bohaté zkušenosti s výukou příčné flétny a ve své době originální pohled na výukovou metodiku. Je zde kladen důraz na jejich uživatelskou přívětivost při výuce a zároveň na vysoké nároky na muzikologické i notografické zpracování. Stručné doprovodné texty jsou doplněny také o anglický překlad, aby dílo Jana Olejníka bylo zpřístupněno i zájemcům v zahraničních zemích. Jsem přesvědčen, že výborné dílo nevidomého učitele bude dobře sloužit dětem, které se věnují hře na flétnu a zároveň účinně pomáhat učitelům v jejich práci.“ Také tři kmotři, skvělí flétnisté – Mgr. Monika Streitová, Art.D., která v současné době působí na Vysoké hudební škole v portugalské Évoře, Miroslav Lopuchovský a Jan Ostrý, oba profesoři na Pražské konzervatoři, nešetřili oprávněnými slovy uznání, chvály a obdivu k osobnosti skromného pana učitele za jeho tvůrčí a poctivý přístup k práci. Jan Olejník poděkoval za uspořádání koncertu, ocenil výkony účinkujících a velké díky vyjádřil všem, kteří se podíleli na vydání publikace. Jan Olejník se narodil 8. ledna 1930 v malé moravské vesničce Květná jako syn skláře. Sám měl k hudbě blízko. V šesti letech se začal učit hře na housle. Věnovat se hudbě profesionálně v úmyslu neměl, nebýt tvrdé rány osudu, kdy v patnácti letech při nešťastném náhodném střetu s výbušninou přišel o zrak. Starší bratr zjistil možnosti vzdělávání nevidomých v Praze na Hradčanech, kam byl Jan přijat. Sám nejvíce oceňoval pomoc spolužáků při zdolávání nové životní situace. Po osvojení Braillova písma včetně hudební notace se vší energií pustil do studia hry na klavír a flétnu u Otakara Heindla. Přípravu ke státním zkouškám z hudby narušila právě probíhající diferenciace speciálních škol. Nenastoupil do hudebního oddělení Deylova ústavu, ale odešel k soukromému studiu do Olomouce, kde se u M. Liškové-Kreutzerové, R. Slámy a J. Petzolda připravil ke státním zkouškám z hudby (flétna 1951). Druhou státní zkoušku vykonal v roce 1953 (klavír). V roce 1954 se oženil a přestěhoval se do Kladna, kde posléze dostal místo učitele hudby na tamní Lidové škole umění. „O mém přijetí nechal ředitel školy mezi třiceti učiteli hlasovat. Tři byli pro, tři proti a zbývající se zdrželi. Byl jsem přijat jako sociální případ,“ zavzpomínal na své pedagogické začátky Jan Olejník a dodal: „Ke zlomu došlo v roce 1956, kdy se připomínalo 200. výročí narození W. A. Mozarta. Učitelé i žáci byli vyzývání k vystupování. Přihlásil jsem se. Po vystoupení, kdy jsem hrál koncert pro flétnu, jsem zejména u kolegyň cítil výraznou změnu chování a přístupu ke mně.“ Ve výuce hry na příčnou i zobcovou flétnu a v žákovském souboru dosahoval brzy výborných výsledků. Setkával se však s nedostatkem studijní literatury. Tato situace ho přiměla ke kompozici etudových sbírek, které vyšly tiskem. Upravoval také lidové písně a skladby jiných autorů, zejména pro účely komorní hry. Jan Olejník se nedovedl nikdy spokojit s průměrně dobrými hudebně pedagogickými výsledky. Jakoby jeho rodný rázovitý kraj pod Javořinou zasel do jeho osobnosti nevyčerpatelnou energii, pro kterou slepota znamenala pouhou epizodu. Nástavbovým studiem na Pražské konzervatoři, které dokončil v roce 1971, si rozšířil své hudební vzdělání. Dlouhá léta byl členem celostátní komise nevidomých učitelů hudby, kde patřil mezi rozvážné a cílevědomé členy. Na několika kurzech těžce zrakově postižených učitelů hudby byl lektorem. Výbornou úroveň hry na flétnu dokazoval svými výkony na koncertech učitelů kladenské LŠU. Zasedal v četných soutěžních porotách. Byl také členem kabinetu oblastního pedagogického střediska, spolupracoval na tvorbě učebních osnov pro příčnou i zobcovou flétnu. V osmdesátých letech se podílel na zpracování nové koncepce hudebního vzdělávání v Československu. V roce 2002 mu byla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělena medaile 1. stupně za celoživotní hudebně pedagogickou činnost. Na kladenské hudební škole působil nepřetržitě až do roku 2007. Za svou více než padesátiletou učitelskou kariéru připravil 20 žáků ke studiu na konzervatoři. Se svými svěřenci získal řadu vavřínů v hudebních soutěžích, včetně těch nejvyšších v ústředních kolech celostátních soutěží ve hře na sólovou (příčnou i zobcovou) flétnu a také v oblasti komorní hry. Jiří Reichel # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 7 V prvním článku z letní série naší rubriky se budeme věnovat dotazům ze dvou oblastí: Slepecká zásilka a výživné mezi rodiči a dětmi. Slepecká zásilka Nejen prostřednictvím e-mailové konference Inpora nám byly v nedávné době opakovaně kladeny dotazy, jak je tomu s pravidly pro tzv. slepeckou zásilku. Ve vyhlášce č. 464/2012 Sb., o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování, kterou dne 17. 12. 2012 vydal Český telekomunikační úřad, je této problematice věnován § 7. Ustanovení je nadepsáno takto: „Služba bezúplatného dodání poštovních zásilek do 7 kg pro nevidomé osoby“. V odstavci 1 se dozvíme, že „zásilky pro nevidomé“, jak budu dále v článku tento typ zásilek nazývat, je možné posílat nejen na adresy v České republice, ale i do zahraničí. Odstavec 2 dále stanoví, co musí být obsahem zásilky, aby mohla být zásilka od poplatků osvobozena: „Jako obsah poštovních zásilek při poskytování služby podle odstavce 1 jsou povoleny jen věci pro potřebu nevidomých, kterými se rozumí písemnosti pořízené hmatným písmem pro nevidomé, zvláštní papíry pro potřebu nevidomých za podmínky, že odesílatelem je zařízení sloužící uspokojování zvláštních potřeb nevidomých (dále jen „zařízení pro nevidomé“), nebo zvukové záznamy pro osobní potřebu nevidomého za podmínky, že odesílatelem nebo adresátem je nevidomý nebo zařízení pro nevidomé.“ Ustanovení dále pokračuje popisem způsobu, jak musí být zásilky zabaleny: „Poštovní zásilka je zabalena tak, aby bylo možno bez porušení obalu přezkoušet její obsah.“ A ještě v totožném odstavci 2 zjistíme další velmi podstatné parametry, které musí zásilka splňovat: „Hmotnost poštovní zásilky nepřesahuje 7 kg. Rozměry poštovní zásilky jsou minimálně 14 x 9 cm. Největší rozměr zásilky nepřesahuje 60 cm a součet všech tří rozměrů 90 cm.“ Doteď jsme mluvili o zásilkách posílaných tzv. „obyčejně“, tedy takových, kdy provozovatel převzetí zásilky nestvrzuje a příjemce nepotvrzuje její převzetí, tudíž Česká pošta v případě ztráty, poškození nebo úbytku obsahu takové zásilky neposkytuje náhradu škody. Ovšem zásilky pro nevidomé je možné bezplatně zasílat i doporučeně. Pro tyto zásilky platí všechny parametry uvedené výše, ale v tomto případě provozovatel přijetí zásilky stvrzuje a příjemce její přijetí potvrzuje a Česká pošta za ztrátu, poškození nebo úbytek obsahu zásilky odpovídá. V případě ztráty doporučené zásilky pro nevidomé zasílané na tuzemskou adresu pošta uhradí částku 680 Kč, v případě poškození či úbytku zásilky bude nahrazena skutečná škoda, a to až do výše 680 Kč. Na webu České pošty se dále dozvídáme, že „Zásilku je vhodné opatřit v pravém horním rohu nálepkou nebo poznámkou „Slepecká zásilka“ – obdržíte ji na každé poště zdarma. V levé horní čtvrtině adresní strany zásilky musí být uvedena adresa odesílatele.“ Na závěr k tomuto tematu dodejme, že bezplatnost se vztahuje jen na tzv. základní služby. Služby doplňkové, jako jsou např. dodejka, dobírka, prodloužení nebo zkrácení lhůty pro uložení atd., jsou účtovány ve standardních cenách. Další detailní informace k popisovaným službám pak můžete najít na webu České pošty: https://www.ceskaposta.cz/sluzby/psani/cr na odkazech: Obyčejná slepecká zásilka a Doporučená slepecká zásilka. Výživné mezi rodiči a dětmi Dotaz: Může mít lajdácký přístup mého téměř dospělého syna ke škole vliv na moji povinnost platit na něj výživné? Jak je mým – zda dobrým nebo špatným, nechť posoudí čtenáři sami – zvykem, podíváme se na úpravu výživného nejdříve trochu z širší perspektivy. Nový občanský zákoník zrušil od šedesátých let minulého století platný zákon o rodině a vše, co tento zákon obsahoval, je nyní upraveno v samotném občanském zákoníku. Úpravu vyživovací povinnosti nalezneme v ustanoveních § 910 a následujících. Zákon stanoví vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, která předchází obecné vzájemné vyživovací povinnosti mezi předky a potomky. Velmi podstatné je pak ustanovení § 911, které stanoví zásadní podmínku, za níž je možné právo na výživné přiznat: „Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.” Povinnost rodičů hradit výživné nezletilému dítěti může vzniknout vzájemnou dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu. Při rozhodování o výši výživného musí soud vycházet z pravidel stanovených zejm. § 913 odst. 1: „Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.” Kromě porovnávání již uvedených ukazatelů ještě soud zkoumá životní úroveň rodičů a oprávněného dítěte. Ustanovení § 915 odst. 1 říká, že: „Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodič?. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.” To znamená, že kdyby životní úroveň jednoho rodiče byla výrazně vyšší, než úroveň dítěte, pak by soud musel stanovit výši výživného nejen s ohledem na odůvodněné potřeby dítěte, ale i s ohledem na to, aby se životní úroveň dítěte povinnému rodiči vyrovnala. Návrh na stanovení výživného na nezletilé dítě (tedy obvykle dítě do 18 let věku) může podat soudu i osoba, která o dítě pečuje, ovšem po nabytí zletilosti už může návrh podat pouze dítě samo. Výživné na nezletilé dítě lze žádat i zpětně (tři roky před podáním návrhu soudu na jeho stanovení), v ostatních případech pouze ode dne podání návrhu. Soud musí při řízení o výživném tedy zkoumat mnoho individuálních kritérií. Jedním z velkých problémů bylo prokazování příjmů a majetkových poměrů povinného rodiče, zejména pokud je rodič osobou samostatně výdělečně činnou. Zde se při prokazování pochopitelně vychází z daňového přiznání, které však nemuselo dostatečně odrážet skutečné majetkové poměry posuzovaného. Zvláště tehdy, pokud se tato osoba snažila všemi dostupnými prostředky své skutečné majetkové poměry nepřiznat, bylo pro soud velmi obtížné reálnou situaci zjistit. Proto se v zákoně objevilo sankční ustanovení, které nyní najdeme v § 916: „Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.” Životní minimum pro jednotlivce stanoví zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu částkou 3 410 Kč. Základem pro určení výše výživného bude v takovém případě tedy měsíční příjem povinného ve výši 85 250 Kč. Po nikoli vyčerpávající, pro naše účely však dostačující rekapitulaci základních pravidel pro stanovení výživného mezi rodiči a dětmi pojďme odpovědět na otázku položenou v úvodu této pasáže. Podle mého názoru toliko skutečnost, že dítě (bez ohledu na to, zda je, či není zletilé) neplní zcela řádně své studijní povinnosti, nebude mít vliv na posouzení, zda je či není schopno se samo živit, což je jedno ze zásadních kritérií pro stanovení výživného. Jiná situace by nastala např. tehdy, kdyby se dítě bez zjevných důvodů rozhodlo svou docházku do školy ukončit. V zásadě platí, že pokud se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání (jak se studium nazývá), pak v tuto dobu není schopno se samo živit. Rozhodně platí, že tato podmínka má být soudem vždy zkoumana v každém případě zcela individuálně a nelze stanovit naprosto jednoznačná pravidla, která by bylo možné paušálně aplikovat na všechny případy. Luboš Zajíc Proti tichým dvojkolkám Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých se obrátila na poslance, kteří mají projednat novelu zákona o pozemních komunikacích. Vyzvala je, aby zakázali provoz vozítek segway na chodnících. „Nevidomí občané Prahy se na nás obracejí se svými obavami z kolizí se segwayi. Upozorňují na to, že vozítko není slyšet a jede při tom rychle. Vůbec nevíme, jak zručný, odpovědný a ohleduplný je jeho řidič. Jestliže je vozítko nebezpečné pro všechny chodce, pro nevidomé a špatně vidící to platí mnohonásobně více. Proto se náš spolek zrakově postižených lidí obrací na širokou veřejnost se žádostí o podporu v úsilí o včasný zákaz provozu segwayů na chodnících dříve, než se začne zvyšovat počet jimi způsobených úrazů. Proto se obracíme na poslance parlamentu ČR s výzvou o zvrácení návrhu vlády a prosazení zákazu provozu segwayů na chodnících,“ uvedl prezident SONS Václav Polášek. Segwaye doposud nemají v zákoně vlastní kategorii. Nemohou být používány na pozemních komunikacích, ale právě na chodnících, kde se kvůli své rychlosti střetají s chodci. Vozítka si zpravidla půjčují turisté bez zkušenosti s jejich ovládáním. SONS již na problém opakovaně upozorňoval i radní Městské části Praha 1, kteří si slibovali zlepšení od nového zákona o silničním provozu. Pro plošný zákaz vozítek segway bylo ještě loni na podzim také ministerstvo dopravy. V březnu však ministr dopravy Dan Ťok přinesl vládě materiál, kterým chce provoz vozítek obecně povolit s tím, že obce budou moci jejich provoz zakázat dopravní značkou. Tento postoj odráží zájmy provozovatelů. „Ušlý zisk provozovatelů půjčoven vozítek segway lze v případě této varianty očekávat na nižší úrovni,“ uvedlo ministerstvo dopravy. Současně ministerstvo odmítlo požadavek na přesunutí vozítek na silnice. Podle vládního návrhu by segwaye mohly jezdit bez omezení na cyklostezkách. Při cenách dopravních značek 2 500 korun za kus ministerstvo předpokládá, že obce vozítka zakážou pouze v místech, kde je jejich provoz nejproblematičtější a kde si chodci na bezohledné chování jejich uživatelů stěžovali nejvíce. „V podmínkách hlavního města Prahy je naprosto nereálné osadit všechna nevhodná místa značkami, nemluvě o již značné hustotě dopravního značení, zvláště v centru města, a o finančních nákladech,“ uvedla k tomuto návrhu mluvčí magistrátu. „Bude-li ono ustanovení zákona schváleno, můžeme se těšit, že na ulicích měst se zanedlouho bude prohánět stále více plošinek s kolečky po stranách, s jakýmisi řídítky, poháněné elektromotory napájenými z akumulátoru, s hmotností několik desítek kilogramů, s možnou rychlostí přes 20 km/h (tedy více než 5 m/s), pohybující se velice potichu a řízené kýmkoli,“ popisuje Viktor Dudr z Centra pro odstraňování bariér. Sám se cestou na pracoviště v centru Prahy potkává jako nevidomý chodec s tichými dvoukolkami velmi často. Problém se segway řeší evropská města různě. Například v Drážďanech omezili jejich jízdu na cyklostezky, v Londýně nesmí na veřejné komunikace vůbec. „Jsem přesvědčen, že předkladatelé zákona ustoupili lobby provozovatelů před zájmy chodců pohybujících se po chodnících standardním způsobem,“ komentoval situaci starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký. K výzvě SONS se připojila Pražská organizace vozíčkářů, Klub přátel červenobílé hole a Pražské matky. „Chodník by měl sloužit chodcům a nikoli motorové dopravě s výjimkou vozíčkářů. Kromě toho, že jsou segwayisté  nebezpeční, neboť jejich váha i kynetická energie je mnohem vyšší než chodce, zabírají i mnohem více prostoru.  Obávají se jich oprávněně nejen nevidomí, ale i rodiče s malými dětmi,“ tvrdí Jarmila Johnová, předsedkyně organizace Pražské matky. Koordinátorka programu Bezpečné cesty do školy a Chodci sobě Eva Šuchmanová zdůraznila, že je situace velice nepříjemná: „Mám tři děti a vím, jak je těžké to uhlídat, aby je chodníku někdo nesrazil.“ Připomněla také, že letos v březnu došlo na Kampě k nehodě, kdy vozítko sjelo jednomu z turistů do plavební komory. Sněmovna se má návrhem novely zákona o provozu na pozemních komunikacích zabývat nejdříve koncem června, tedy v době po uzávěrce tohoto čísla Zory. O vývoji událostí budeme informovat. red. # Předzahrádky a zrakově znevýhodnění chodci Na Metodické centrum odstraňování bariér SONS byl předán jeden ze zajímavých a hlavně aktuálních podnětů Ing. Jiřího Pardubského: „Blíží se léto a s tím také rostou před restauracemi tzv. předzahrádky. Většina z nich se nachází na chodníku, kde běžně chodíme. Náhle tam však máme překážku v podobě předzahrádek. Některé jsou ohraničené a jsou kolem nich zábrany v podobě zábradlí, u jiných se jedná jen o stoly a židle před restaurací. V těchto případech může docházet k tomu, že nevidomý člověk skončí na zádech strávníka, který je právě zaneprázdněn krájením knedlíku. Proto bych měl dotaz, zda je podoba tzv. předzahrádek někde řešena a zda je či není povinností provozovatele restaurace tyto předzahrádky nějakým způsobem ohraničit, nebo jinak označit. Pokud by povinnost ohraničit předzahrádky v některých předpisech byla uvedena, kam se můžeme s ohlášením případného nedostatku obrátit?“ Pan Jiří Pardubský výstižně popisuje jeden z častých problémů nevidomých a špatně vidících chodců na ulicích mnoha měst naší republiky. Pokusím se problém rozebrat ze všech naznačených hledisek a nakonec odpovědět na jeho otázky. Cíl je zřejmý – vyprovokovat větší aktivitu místních složek SONS i jednotlivců k nápravě takových a jim podobných nedostatků, komplikujících život naší komunity. Právní oddělení či Centrum odstraňování bariér na ústředí SONS v Praze mohou problém z mnoha důvodů řešit jen omezeně. Nejprve, co na to předpisy… Jedna z prováděcích vyhlášek stavebního zákona, totiž vyhláška 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, v § 4, odst. (5) praví: „Umístění a zabezpečení městského mobiliáře, staveb pro reklamu, informačních a reklamních zařízení, předzahrádek restaurací, prodejních stánků, venkovních pultů a obdobných konstrukcí musí respektovat přirozený pohyb chodců a nesmí zasahovat do průchozího prostoru.“ Jak to má být zabezpečeno technicky pak říká bod 1.2.10. přílohy 1 citované vyhlášky: „Vnitřní i vnější pochozí plochy musí být řešeny tak, aby byla důsledně dodržena vodicí linie pro osoby se zrakovým postižením. Do průchozího prostoru podél vodicí linie se neumisťují žádné překážky. Předměty, stavby pro reklamu a informační nebo reklamní zařízení, letní zahrádky a jiné konstrukce na ostatních místech pochozích ploch musí mít ve výši 100 až 250 mm nad pochozí plochou pevnou zarážku pro bílou hůl jako je spodní tyč zábradlí nebo podstavec a ve výši 1100 mm pevnou ochranu jako je tyč zábradlí nebo horní díl oplocení, sledující půdorysný průmět překážky, popřípadě lze odsunout zarážku za obrys překážky nejvýše o 200 mm. Takto musí být zabezpečeny také předměty a konstrukce s bočními stěnami nesahajícími až k zemi nebo podlaze a výkopy a staveniště.“ Bod 1.2.1. přílohy 2 pak ještě upřesňuje: „Překážky na komunikacích pro chodce, zejména telefonní automaty, lavičky, pultový prodej, výkladce, stavby pro reklamu a informační nebo reklamní zařízení a stromy musí být osazeny tak, aby byl zachován průchozí prostor podél vodicí linie šířky nejméně 1500 mm.“ Ještě níže je uvedeno, že zmíněný průchozí profil lze na malou vzdálenost výjimečně snížit na 900 mm. Takto je to zdánlivě jednoduché. Předpis jednoznačně ukládá, že trasa chůze na veřejném prostranství musí mít vodicí linii, ať již přirozenou, nebo umělou, zřetelnou pro bílou hůl. Průchozí profil bez zasahujících překážek musí být široký alespoň metr a půl, jen výjimečně a na malý kousek se může zúžit na 90 cm. Kdybychom to vztáhli pouze na předzahrádky restaurací, tak jejich obrys musí být vyznačen něčím, co zjistí bílá hůl – třeba podiem alespoň 0,1 m vysokým, nebo nějakou jinou pevnou zarážkou ve výšce mezi 0,1 a 0,25 m. To by se stalo umělou vodicí linií, která by nás vedla mimo předzahrádku. Plůtek do výšky 1,1 m by pak byl ideální, zkušenější nevidomí chodci by asi na něm netrvali. Zbytek chodníku předepsané šířky alespoň 1,5 m by dovoloval pohodlné míjení chodců s dětskými kočárky, případně i s invalidními vozíky. Sloup veřejného osvětlení, strom apod. by ve vzdálenosti alespoň 0,9 m od předzahrádky, by nevidomého chodce při správné technice chůze s bílou holí neměl ohrozit. Jak je to ve skutečnosti Na počátku r. 2010, tedy jakmile vstoupila v platnost výše uvedená vyhláška, radnice některých měst, včetně některých úřadů městských částí v Praze, vkládaly do povolení provozování restauračních předzahrádek podmínky, uvedené ve vyhlášce, a trvaly na jejich dodržení. Bohužel, jednalo se pouze o výjimky. Dřívější živelný stav ve většině míst trval. V posledních letech naopak, bez ohledu na předpis, odbor památkové péče pražského magistrátu a po jeho příkladu i příslušné instituce dalších měst ve svých pravidlech pro předzahrádky jejich provedení vhodné pro samostatný pohyb zrakově znevýhodněných chodců výslovně zakazují. Co s tím? Odpovědi na dotazy Ing. Jiřího Pardubského Dotaz: „Je podoba tzv. předzahrádek někde řešena a je či není povinností provozovatele restaurace tyto předzahrádky nějakým způsobem ohraničit, nebo jinak označit.“ Odpověď: Místní úřad měl do povolení provozování předzahrádky provozovateli uložit mj. i podmínky, vyplývající z vyhlášky 398/2009 Sb. Dotaz: „Pokud by povinnost ohraničit předzahrádky v některých předpisech byla uvedena, kam se můžeme s ohlášením případného nedostatku obrátit?“ Odpověď: Na nevhodně umístěnou a neošetřenou předzahrádku je nejvhodnější písemně si stěžovat na odboru životního prostředí místně příslušného městského úřadu s odkazem na výše citovaná ustanovení vyhlášky 398/2009 Sb. (Poznámka: České obchodní inspekce se to netýká.) Výzva Metodické centrum odstraňování bariér SONS se při projednávání podobných záležitostí, jako je tato, na niž výstižně upozornil Ing. Pardubský, setkává s námitkou úředníků, že o projednávaném problému nevědí, protože místní zrakově znevýhodnění občané na něj neupozorňují. Proto vyzývám všechny, jimž nějaký místní problém, týkající se naší komunity zrakově znevýhodněných, pije krev, aby věnovali trochu času a příslušnou instituci písemně oslovili, ať přímo, nebo prostřednictvím místní odbočky SONS. Metodické centrum odstraňování bariér, popřípadě právní oddělení SONS pak rády pomohou s odkazy na příslušné předpisy nebo jinou radou. Dosáhneme tím tou nejpřirozenější cestou, aby naše oprávněné specifické potřeby vešly do povědomí úřadů a institucí. Viktor Dudr Metodické centrum odstraňování bariér # Optika roku Dne 21. května se v kostele sv. Markéty Břevnovského kláštera konal charitativní koncert spojený s vyhlášením vítězů druhého ročníku celorepublikové soutěže Optika roku. Mezi účinkujícími byli studenti Konzervatoře Jana Deyla. Součástí slavnostního večera bylo předání finančního daru na podporu uměleckých aktivit studentů této konzervatoře. Cílem soutěže Optika roku je zapojit co nejširší veřejnost do světa oční optiky tak, aby si lidé uvědomili nutnost správné korekce, dokázali sami posoudit, s kterou optikou jsou spokojeni a svým hlasem se mohli podílet na udělení odměn za práci optiků, optometristů a oftalmologů. Soutěž měla opět podobu hlasování formou sms.  Z celkového počtu 1 147 přihlášených očních optik bylo díky nejvyššímu počtu hlasů nominováno deset provozoven. O absolutním vítězi rozhodovala odborná porota. Čerstvým titulem Optika roku 2015 se může pyšnit uherskohradišťská oční optika Naome Filipa Momčila. Lidé jí prostřednictvím sms poslali rekordních 1600 hlasů, čímž optiku katapultovali nejen mezi desítku finalistů soutěže, ale nakonec i do pozice nejvyšší. „Překvapilo nás jak vítězství, tak i to, kolik lidí nám poslalo svůj hlas a chtěli bychom jim za to moc poděkovat. Byť se tu práci snažíme dělat srdcem a nejlépe, jak se dá, tak ocenění člověka vždycky potěší. Jeto nejen jakási prestižní nálepka, ale i zpětná vazba od zákazníků, že tu práci děláme dobře,“ poznamenal Filip Momčil. Ten spolu s manželkou Janou provozují kromě vítězné optiky v Uherském Hradišti ještě také optiky ve Veselí nad Moravou a Uherském Brodě, kde zaměstnávají celkem šest lidí. Pětačtyřicetiletý optik Filip Momčil se v oboru pohybuje už čtvrt století, letos to je navíc kulatých dvacet let, co jeho firma Naome působí v Uherském Hradišti. Tam tohoto původem Pražana zavál osud koncem osmdesátých let minulého století na vojnu. V metropoli Slovácka v té době potkává svou budoucí ženu Janu, a tak se v našem regionu usazuje natrvalo. Vstup do podnikání však podle jeho slov nebyl žádný med. Hodně mu dala v roce 1990 měsíční praxe v Bonnu. „Tam jsem pochytil nejvíc z toho, jak vše správně dělat. Tehdy bylo provozování optiky u nás pole neorané,“ vzpomíná Filip Momčil. Nějakou dobu pak trvalo, než rozjel svoji firmu, což se mu nakonec podařilo v roce 1995. „Manželka se starala o výchovu našich dětí, takže jsem byl na všechno sám. Neměli jsme zaměstnance, neměli jsme peníze, podmínky byly strašné,“ kroutí Filip Momčil hlavou. S optikou začínali v prvním patře hradišťského domu služeb. „Lidé za námi museli jít šedesát metrů dlouhou chodbou a pak je ještě čekaly schody do prvního patra,“ popisuje optik krušné začátky svého podnikání. To že byl od rána do večera na prodejně sám, všechno obsloužil a vydržel, bylo podle něj tím, že ho práce bavila. „Já jsem za tím neviděl žádné peníze, ani zbohatnutí, ani nic jiného. Mě i moji ženu dodneška ta práce baví. A myslím si, že to je jádro toho, jak cokoliv dělat dobře,“ přiznává Filip Momčil. Podle něj jde ale také o přístup k zákazníkům. „Mnozí z nich se u nás zastavují i proto, aby se s námi podělili o své radosti i smutky. Spousta z nich se stala našimi přáteli,“ vysvětluje recept na úspěšné podnikání Filipova manželka Jana s tím, že stres od rána do večera z papírování, práce v dílně až po obsluhování zákazníků a nákupy zboží skončil jejímu muži zhruba po pěti letech, kdy mu v optice začal pomáhat jeden zaměstnanec. Dnes už svému manželovi pomáhá i ona. „Teď už to zvládáme. Filip má konečně čas i na svého velkého koníčka, rybaření,“ přiznává Jana s úsměvem na závěr. red./Slovácký deník # FriendlyVox – portál, kde nevidomí mají přednost Název FriendlyVox jsme poprvé mohli slyšet ve čtvrtek 13. listopadu 2014, kdy byl tento produkt představen veřejnosti. Stručnou informaci o něm přinesla i naše Zora ve svém druhém čísle letošního roku. Jde o webovou aplikaci, která využívá principu cloudu. To znamená, že všechna uživatelská data a nastavení jsou ukládána na server a uživatelé k nim po přihlášení mají přístup prakticky kdykoliv a odkudkoliv. Můžeme si to představit jako internetovou stránku, která s námi bude sama mluvit. A to i v případě, že se k ní připojíme s počítačem, který není vybaven žádným hlasovým výstupem. V době svého uvedení na svět nabízel tento portál svým uživatelům přístup k elektronické poště, čtení zpráv ze zpravodajských portálů Blesk, iDnes a Novinky a poslech pěti vybraných rozhlasových stanic. Od té doby však programátoři firmy Turboconsult, kteří tuto aplikaci, založenou na modulárním, tedy stavebnicovém systému, vyvíjejí, udělali obrovský kus práce. V již páté, „veletržní“ verzi, kterou nám představili na letošním ročníku Tmavomodrého festivalu, v ní za necelého půl roku přibyla řada dalších užitečných funkcí. Ty výše citované byly rozšířeny o možnost čtení vybraných anglických a německých periodik a totéž platí i o možnosti poslechu anglických či německých rozhlasových stanic. Periodika jsou samozřejmě čtena hlasy příslušných jazykových mutací, tedy anglicky a německy. Tím nabízejí ideální příležitost pro procvičování cizích jazyků. Nicméně i čtenáři, kteří tyto jazyky neovládají, budou mít v budoucnu příležitost si zahraniční periodika přečíst díky možnosti jejich automatického překladu do češtiny. Kromě uvedených vylepšení pak byl FriendlyVox obohacen o další funkce, které umožňují listování a editaci kontaktů, využití Wikipedie, předpovědi počasí, YouTube, Google Translatoru, jízdních řádů apod. Tím se tato aplikace dostává na daleko vyšší úroveň, kterou můžou efektivně využívat například studenti, pracující osoby i pokročilí a počítačově zdatní uživatelé. Ale i méně zdatní uživatelé si s FriendlyVoxem přijdou na své. Práce s ním je velice jednoduchá. Všechny stávající funkce, ale i ty, které v této aplikaci v budoucnu ještě přibydou, je možné obsluhovat s použitím minimálního množství ovládacích tlačítek či zkratkových kláves, které mají ve všech funkcích stejný význam. Navíc se přehled potřebných kláves pro každou funkci dá snadno zjistit v tzv. kontextovém menu přímo v aplikaci. FriendlyVox je v současné době možné provozovat na jakémkoliv počítači s operačním systémem Windows nebo OS X který je připojený k internetu a na kterém je nainstalovaný prohlížeč Google Chrome. Při prvním přihlášení na stránku http://friendlyvox.com se jako první ozve podkresová hudba a uživatel je vyzván k nainstalování krátkého doplňku FriendlyVox. Tuto instalaci už zvládne i nevidomý uživatel sám, protože jej aplikace sama ve třech krocích hlasově navádí. Pokud se však na tuto stránku přihlašujete s mluvícím počítačem, pak vám doporučuji uživatelský hlasový výstup vypnout, aby nedocházelo ke kolizím obou hlasů. Po nahrání doplňku už je uživatel vyzván, aby si stiskem klávesy F2 otevřel hlavní nabídku. V ní si pak pomocí šipek nahoru/dolů vybere požadovanou funkci, kterou si spustí stiskem klávesy enter. Na hlavní stránce i ve všech spuštěných funkcích pak je možné použít klávesu F 3 pro otevření kontextové nabídky. V ní se dozví, jaké klávesy může v této funkci použít. Pod klávesou F8 je pak ještě možné si nastavit parametry řeči, tedy vybrat jeden ze čtyř českých hlasů a nastavit tempo a hlasitost mluvení podle vlastních potřeb. Také tam může zjistit, kde se zrovna nachází, získat informaci o čase, obnovit stránku či získat přístup k formuláři pro napsání dotazu na technickou podporu. Odchod ze všech nabídek a podnabídek, případně krok zpět, tedy vystoupení v jednotlivých funkcích o úroveň výš, je možné s užitím klávesy escape. Pro přesun mezi jednotlivými editačními políčky ve formulářích se ještě uplatní tlačítko tabulátoru. A to je z těch nejzákladnějších ovládacích tlačítek v podstatě všechno. Vedle snadné obsluhy je obrovskou výhodou FriendlyVoxu také skutečnost, že aplikace by měla pracovat stále stejně bez ohledu na to, jak se postupně budou vyvíjet a měnit verze jednotlivých použitých aplikací. Jaké aplikace to, vedle již výše zmíněných, v budoucnu ještě budou, je možné průběžně sledovat na internetových stránkách http://www.friendlyvox.info/cs/produkt Tak tyto novinky sledujte a FriendlyVox si také vyzkoušejte. Určitě to stojí za to. Josef Konečný # ReadEasy Move 2 – všestranné čtecí zařízení ReadEasy je speciálně vyrobené zařízení pro snadné čtení dokumentů a knih, a to i větších vazeb. Díky použití nejmodernějších technologií může toto zařízení přečíst text i z kulatých předmětů. Zařízení může být propojeno s monitorem, novější televizí či synchronizováno s počítačem. Díky této funkci lze vyfotografované texty převádět do digitálních formátů, jako například mp3, doc atd. Technická specifikace: Rozměry: 19,5 x 8 x 21,5 cm Váha: 1,6 kg Načtení textu: za cca 1 –15 sekund Kamera: 5 megapixelů Možné zvětšení: až 32x Hloubka ostrosti: 10 cm Napájení: 110 až 240 voltů, AC adaptér 12V DC, celková délka kabelu 3 metry Možnost převedení fotografie do formátu: Adobe PDF, Image (BMP, JPEG, PNG, TIFF), Microsoft Word (DOC and DOCX), MP3, Open Document Format(ODF) plaintext (TXT), Rich Text Format (RTF) Cena: 69 000 Kč s DPH Kontaktní osoba: Jakub Kachel, tel.: +420 603 838 103, e-mail: kachel@sagitta-brno.cz Sagitta Ltd., s. r. o., Železná 2, 619 00 Brno, tel.: +420 603 276 211, e-mail: lupy@sagitta-brno.cz www.elupy.cz www.sagitta-brno (Placená inzerce) # Mluvící kamerová lupa ClearView C Stolní kamerová lupa ClearView C je vhodná pro silně slabozraké čtenáře, kteří často čtou větší objem textu (noviny, časopisy, knihy). * Pohodlná práce s textem (nastavitelné zvětšení, barevné probarvení, čtecí stolek) * Možnost práce pod kamerou (luštění křížovek, vyšívání) * Lupa předčítá textovou předlohu hlasem ve chvíli, kdy jste unaveni Mluvící kamerovou lupu vám rádi předvedeme, zavolejte 247 763 416. www.spektra.eu (Placená inzerce) # Učitel na telefonu - Příspěvek, který získal 4. místo v soutěži Internet a můj handicap 2015 Něco umět je v dnešní době k nezaplacení. A v tom to právě je. Pokud totiž chcete, aby vám za vaše znalosti zaplatili, musíte je umět taky prodat. A dneska "frčí" prodej online. Nebo jak by řekla naše mamka, inline. Má v tom chudák někdy zmatek. Ale rozhodně ví, že obě slova jsou dneska "in". Nebo "on"? No ale to odbíhám. Já umím celkem slušně německy a zájemců o tento jazyk je naštěstí zatím ještě dost, ovšem když tak sleduju vývoj, trochu lituju, že neumím třeba čínsky, rusky nebo arabsky. No nic. Takže žáčci by byli, ale jelikož nevidím, není pro mě dojíždění za nimi domů úplně snadné. A zvát je k nám se mi taky zrovna dvakrát nechce. To aby měl člověk pořád naklizíno. A navíc, copak já jsem někdy pořádně doma? A tak se zájemců o lekce němčiny hned na úvod ptám, jestli mají nějaký program pro online-komunikaci jako třeba Skype, stabilní připojení k internetu a zda by jim nevadilo, kdyby hodiny probíhaly online. Někdo na to slyší a někdo zase ne. Teď je každopádně 17:56 a Limetka552 je online. Limetka píše: “Za 5 min jsem ready a můžeme začít.” Odepisuju, že OK a jdu si uvařit čaj. Pak si nasadím headset a rozvalím se ve své židli. Žákyni 7. ročníku ZŠ Limetce552 teče do bot, jelikož se blíží pololetí a němčina není právě její hobby. Zatímco čekám, až bude Limetka ready, myslím na její nohy. Tedy přesně řečeno, představuju si její boty – musí nosit dost velké, když jí tam mohlo natéct tolik, že v té němčině takhle plave. Než se ale dostanu od bot výš, už to ve sluchátkách vyzvání. “Hallo, kannst du mich hören?" Začínám obligátní otázkou, jak mě Limetka slyší... "Ja, Herr Lehrer," říká na to rozpustile Limetka. Je nějaká rozjařená, konstatuji v duchu a přemýšlím, proč asi. A hned jsem doma – ich bin zu Hause, jak by jistě řekla Limetka, a jak by v tomto kontextu rozhodně neřekl žádný Němec, dneska přece psali z němčiny. Tak to ono to nejspíš dopadlo dobře, soudě podle Limetčina tónu. Ale pro jistotu vyzvídám: "Na also, wie ist es heute bei der Schularbeit gegangen?" "Gut, sehr gut," zazní ze sluchátek. "Gut nebo sehr gut," zeptám se. Gut totiž v rakouském klasifikačním systému odpovídá našemu "chvalitebně", zatímco sehr gut je "výborně". "Gut mit Minus," praví vítězoslavně Limetka... No Gott sei Dank, říkám si pro sebe a nahlas Limetku zahřeju několika německými superlativy. Kdyby to totiž byla koule (Kugel, jak by jistě řekla Limetka), začal bych vážně přemýšlet, jestli moje dovednosti virtuálního učitele nejsou náhodou taky jen virtuální. A pak už začne naše klasická online hodina. Rozebírám s Limetkou německý text, který si měla do dneška přečíst a který si nejspíš opravdu četla, pilujeme na něm gramatiku a slovíčka, trénujeme různé obraty a já při tom s nohama na stole popíjím v teple domova čaj. Co při tom dělá Limetka netuším, ale myslím, že má plnou hlavu starostí se správným skloňováním. Kromě Skypu ještě používám cloudovou aplikaci Dropbox a každá z mých "oveček" tu má nasdílený svůj chlíveček, který každé plním vydatným krmivem – tedy chci říct učivem v podobě nejrůznějších článků, textíků a gramatických pouček. Dropbox se stará, aby vše bylo neustále aktuální a čerstvé. A co na tom, že jsem žádného ze svých žáčků nikdy neviděl. Kdybych za nimi chodil domů, nebylo by to s tím viděním z mé strany o nic lepší. A pokud jde o ně, můžu jim na přání zapnout kameru, i když si myslím, že na mně nic zvláštního ke koukání není. Zdeněk Rybák # Botanická zahrada Hlavním lákadlem botanické zahrady v pražské Troji je moderní skleník Fata Morgana se svými sezonními doprovodnými programy v podobě živých motýlů, orchidejí atd. K poznávání vybízejí i rostliny rozmístěné ve venkovních prostorách. V zahradě je možné využít tzv. diskrétní informační systém (Dinasys), který je určen nejen pro návštěvníky se zrakovým postižením. Zapůjčení sluchátek u pokladen je zdarma, pouze musíte složit vratnou zálohu 200 Kč. Na některých místech se nacházejí informační cedule v Braillově písmu. Kromě toho si lze předem objednat průvodcovskou službu. Tu poskytují průvodci speciálně vyškolení pro práci s handicapovanými návštěvníky. Cena takové služby pro držitele průkazu ZTP činí 90 Kč. Botanická zahrada také každoročně pořádá hmatové výstavy určené pro nevidomé, ale i vidoucí návštěvníky. Ti si mohou zapůjčit klapky na oči a výstavu si projít jako nevidomí. Vystavených exponátů je dovoleno se nejen dotýkat, ale některé mohou návštěvníci i ochutnat nebo si k nim přivonět (podle zaměření výstavy). Od roku 2010 je zahrada držitelkou označení Přátelské místo, které uděluje Český červený kříž. red. # Příbramská Madona Příbramská Svatá Hora je nejvýznamnějším a nejstarším mariánským poutním místem v Čechách. Největší vzácností je tu soška Panny Marie s Ježíškem. Příbramská Madona prý umí dokonce navracet zrak. Díky ní v roce 1632 údajně opět uviděl jeden slepý člověk. Sošku vytvořil podle církevní tradice v polovině 14. století arcibiskup Arnošt z Pardubic. V 16. století byla přenesena do kaple na Svaté Hoře a záhy k ní začala proudit procesí. V roce 1647 se areálu ujali jezuité, kteří v roce 1732 prosadili korunování sošky, což bylo jednou z nejvýznamnějších výsad udělovaných papežskou komisí. V roce 1861 převzali správu Svaté Hory redemptoristé, kteří tam působili až do roku 1950. Znovu se vrátili v roce 1990. V současné době se připravuje rozsáhlá rekonstrukce areálu. Díky ní tu má v budoucnu vzniknout badatelské centrum zaměřené na barokní kulturu s hudebním archivem. Hlavním záměrem projektu je stavební a restaurátorská obnova a nové využití areálu pro kulturní a vzdělávací služby. Má sloužit jako modelový projekt obnovy a využití památek. red. # Příběh z Číny V televizním zpravodajství se 6. května mihnul emotivní šot o dvou mužích z Číny, kteří již deset let sázejí u své vesnice stromy, aby ji pomohli chránit před záplavami. Jeden z mužů je nevidomý, druhý bezruký. Přátelé žijí v provincii Chebej v centrální Číně. Starší z obou mužů, čtyřiapadesátý Chaj-sia, byl od narození částečně nevidomý kvůli kataraktě. V roce 2000 přestal úplně vidět v momentě, kdy jeho pravé oko při práci v továrně zasáhl úlomek kamene. Jeho kolega a blízký přítel Wen-čchi má amputované obě ruce od tří let, kdy se popálil o spadlý drát elektrického vedení. Oba muži vyrážejí každé ráno s kladivem a ocelovou tyčí na zhruba osmihektarový pozemek, který jim vláda pronajímá. Vesničané z okolí jim dlouho nevěřili, nyní si je ale nezdolné úsilí obou mužů získalo. Dnes jim sousedé ochotně opravují nářadí i pomáhají. „Jsme sice fyzicky postižení, ale mentálně zdraví. A máme takový velký sen – zanechat alespoň pás zeleně našim dětem,“ řekl Chaj-sia. Jeho kolega Wen-čchi nyní čeká na operaci, která by mu mohla alespoň částečně zrak vrátit. red. # Atraktivity města Uničova Město Uničov leží na řece Oskavě v Hornomoravském úvalu 20 km na severozápad od Olomouce. V roce 2013 oslavilo 800 let od svého založení. Patří mezi nejstarší města u nás a může to taky dokázat. Pyšní se totiž nestarší dochovanou městskou zakládací listinou. Zakladatelem Uničova se stal markrabě Vladislav Jindřich, bratr českého krále Přemysla Otakara I. Ten předpokládal, že v okolí nalezne významná ložiska stříbra. Jeho očekávání se zcela nenaplnila, přesto patřil Uničov k nejvýznamnějším královským městům na Moravě. Po období rozkvětu přišla staletí strádání během husitské revoluce, uherských válek, dánských a švédských vpádů, pruských válek a tzv. sedmileté války mezi Pruskem a Rakouskem. Vedle válek to však byly i morové rány, cholera nebo ničivý požár z roku 1643, při němž lehlo popelem téměř celé město. V 19. století byl Uničov jen malým zemědělským střediskem. Jeho rozmach nastal až v polovině 20. století se založením Uničovských strojíren. Navzdory ničivým ranám se ve městě uchovalo mnoho historických památek, které prošly významnou rekonstrukcí v posledních letech. Náš odbor zrakově postižených Klubu českých turistů Ostrava si naplánoval návštěvu uničovských pamětihodností na sobotu 25. dubna. Když jsem zajišťoval tuto akci, setkal jsem se v tamním infocentru a u zaměstnanců muzeí s velkou vstřícností a ochotou. Navzdory tomu, že většina expozic otevírala své brány teprve počátkem turistické sezóny, bez jakýchkoliv problémů a s úsměvem na tváři nám je zpřístupnili. S průvodkyní včele jsme tedy vyrazili na prohlídku historického jádra města. Na četných místech lze nalézt zbytky městské fortifikace ze 14. a 15. století. Součástí opevnění bylo i 5 městských bran. Do dnešních dnů se dochovala jediná – Medelská. Tou vcházíme do centra. Po pravé straně míjíme kostel Nanebevzetí P. Marie. Je původně gotický ze 14. století. Po požáru byl v 17. a 18. stol. přestavěn barokně. Z gotických prvků vyniká jižní vstupní portál a tzv. Psí věž s chrliči v podobě psích hlav. Po chvíli vcházíme na hlavní Masarykovo náměstí, otevírá se nám pohled na prostorné velkoryse řešené náměstí s měšťanskými domy z období gotiky, renesance, baroka a klasicismu. Domy získaly v nedávné době nové fasády. Uprostřed stojí radnice, která je skvostem zdejší architektury. Původně sloužila jako městská tržnice. Z doby jejího vzniku ve 14. stol. pochází štít. Po renesanční přestavbě v 15. a 16. stol. slouží již jako radnice. Tomuto účelu slouží dodnes. Po zdejších úpravách dostala v roce 1891 konečnou novorenesanční podobu. Honosnou lodžií vcházíme do radniční věže a výstup na ní prochází přes půdu s archeologickou expozicí na vyhlídku. Šťastnější vidící průvodci nám se zrakovým handicapem popisují panorama s výhledy do okolí, ale i atmosféra výstupu je odměnou a zážitkem pro všechny. Pokračujeme úzkými uličkami až k Vodní brance. Jde o objekt bývalé zbrojnice, která byla součástí městských hradeb. V objektu z 15. stol. je expozice historie města a tzv. Síň starostů. Po prohlídce se vracíme do centra k Šatlavě, v níž sídlí muzeum vězeňství. Dnešní vzhled pochází ze 17. století. V přízemních kobkách je instalována expozice vývoje trestního práva a soudnictví od středověku až po 2. světovou válku, kdy objekt naposledy sloužil svému účelu. V 1. patře najdete místnost strážců a kapli. V muzeu nezapomínají ani na nevidomé. Ve vstupní místnosti jsme si mohli osahat originály i repliky mučicích nástrojů – palečnice, okovy, náhubky, drtiče nártů, masky pro klebetné ženy atd. Město má ještě další významnou památku – gotický kostel minoritů zbarokizovaný v letech 1705–1767. Dnes slouží jako koncertní sál a výstavní síň. Poblíž radnice stojí dvě barokní kašny a mariánský morový sloup z let 1729–1743 se sochami Jana Nepomuckého, Jana Sarkandra a P. Marie Immaculaty. Je to dílo významného barokního sochaře Jana Jiřího Antonína Heinze. Poslední zastávkou je Muzeum baroka vedle kostela Nanebevzetí P. Marie. Expozice je počinem nadšenců a zahrnuje sbírku obrazů, soch, oděvů, relikvií z kostela minoritů ze 17. a 18. století. Město se také pyšní významným rodákem Albíkem z Uničova, lékařem a poradcem krále Václava IV. Vrátili jsme se na pár hodin do historie města Uničova i minulosti naší země. Přispěli k tomu i zdejší milí průvodci. A když se i vy rozhodnete pro návštěvu města, nezapomeňte zajet si do okolí na lovecký zámek v Úsově, hrad Šternberk nebo do měst Litovle a Olomouce. Milan Linhart # Slavia zase suverénem V sobotu 6. června se v Praze uskutečnilo poslední sedmé kolo golbalové ligy. Po plánované neúčasti Slavie se ještě neplánovaně nezúčastnila béčka ze Zory a BSC. Takže přijely jen čtyři týmy a hrály se jen čtyři zápasy. Napilno měla Zora „ A“, která hrála hned 3 zápasy. První nepřekvapivě prohrála s BSC „A“  16 : 6. Druhý zápas byl již vyrovnanější. Zora porazila Brno 15 : 10. Třetí zorácký zápas byl nejzajímavější a pro Plzeň bronzový. Zoře by na celkově třetí místo stačila remíza, avšak Plzeň vyhrála 16 : 15. Vložený zápas mezi zorácké boje byl mač BSC „A“ – Brno. Dopadl jednoznačně, a to 11 : 1. Celkové ligové prvenství Slavie s 54 body asi nikoho nepřekvapilo. BSC rozložilo své trumfy do dvou týmů a na Slavii byli krátcí. Slavie nejen že vyhrála všechny zápasy, ale z 18 hned 12 vyhrála o deset a pět dokonce 10 : 0. I skóre tomu odpovídá 252 : 100. Druhý skončil BSC „A“ (39 bodů), který sice disponuje nejlepším střelcem, ale přeci jen na první místo to letos nestačilo. Poslední zápas ligy Plzeň – Zora „A“ rozhodl o bronzu pro Západočechy (31 bodů). BSC „B“ (21 bodů) se vměstnalo mezi Zory „A“ (30 bodů) a „B“ (7 bodů) na páté místo. Šesté béčko Zory si lepší postavení nezasloužilo. Ani ne tak výkonem jako disciplínou. Poslední Brno má sice jen tři kontumační body, ale jejich zlepšující se herní úroveň nám dává jistotu, že příští sezóna bude pro ně mnohem bohatší na body. Nejlepším ligovým střelcem se stal Jan Bošek z BSC „A“ se 139 góly před Lukášem Valerem ze Slavie Praha (136 gólů) a Martinem Vyletou z Plzně (107 gólů). Do desítky nejlepších se ještě vešli: čtvrtý Václav Svoboda z BSC „B“ (106), pátý Marek Duda z Plzně (99), šestý Tomáš Franěk ze Slávie Praha (93), sedmý Marek Moflar ze Zory Praha „A“ (74), osmý Tomáš Jirout z BSC „A“ (70), devátý Michal Novotný ze Zory Praha „B“ (59) a desátý Ivo Budil ze Zory Praha „A“ (58). Předseda Sportovní rady ČSZPS Robert Peška nejlepší týmy a střelce obohatil poháry, medailemi a diplomy. Karel Novotný # Inzerce Nevidomá 65/162 hledá tolerantního muže nejlépe ze střední Moravy, na věku nezáleží. Zvládám domácnost, vaření i úklid. Mám ráda veselé lidi, děti i zvířata – mám vodicího psa. K mým zálibám patří cestování, hudba, knihy. Volejte na mobil 774 989 592 nebo na pevnou linku 573 330 214.