ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 99 Číslo 12 Červen 2015 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Brněnská škola: Oslavy i znepokojení Dítě s postižením zraku V Indii testují hlídače zraku Schvaluje se lék pro načasování spánku Informace o odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 6 Tady orel, přepínám! Rybáři na Suchánku BeMyEyes aneb Půjčte (si) oči Braillem bez teček Dojetí z 3D tiskárny Coca-Cola píše Braillem Tmavomodrý festival Na Expu zazněla operní árie Svérázná detektivka Život je pes Flora a Neviditelná Olomouc Skvělý úspěch Sedmnáctiletá skokanka Inzerce # Brněnská škola: Oslavy i znepokojení Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené v Kamenomlýnské ulici v Brně-Pisárkách slaví v letošním roce významné výročí – 180 let od počátků vzdělávání zrakově postižených v Brně. Významné jubileum připomněla 15. května oslava s bohatým programem. Škola nabídla zájemcům komentované prohlídky svého areálu a sportovní aktivity, např. překážkovou dráhu s klapkami na očích. Návštěvníci také zjistili, jak se pracuje s kompenzačními pomůckami a co umí vodicí psi. Žáci se pochlubili svými keramickými a tkalcovskými výrobky. Program oživil hudební workshop, ukázky práce na tkalcovském stavu a masáží. Atmosféru zpříjemnil koncert žáků školy a závěrečné posezení u cimbálu. 180letá tradice vzdělávání zrakově postižených v Brně nebyla dosud nikdy přerušena. První soukromý ústav pro slepé vznikl v roce 1835 v Zábrdovicích. Ústav pak několikrát změnil sídlo. V současných budovách se začalo učit v září 1990. Dnešní podobu se třemi vzdělávacími stupni získala škola v roce 2006. Jedná se o komplex institucí, které poskytují vzdělání dětem a žákům především se zrakovým postižením, ale i s handicapem sluchovým, tělesným či mentálním. Místní základní školu v současné době navštěvuje 150 žáků, dalších 165 studuje na navazující střední škole a 20 dětí chodí do místní mateřské školy. „Našim žákům zajišťujeme komplexní vzdělávání a výchovu. Střední škola například nabízí šest oborů, z nichž tři jsou maturitní. Učíme za pomoci různých druhů kompenzačních pomůcek, poskytujeme individuální výuku, např. prostorové orientace a sebeobsluhy,“ představila část bohatého života školy její ředitelka Dagmar Sýsová. „Možnost pokračovat ve studiu na konzervatoři a na vysokých školách hudebního zaměření dává žákům výuka hry na hudební nástroj či výuka sborového zpěvu. Dále realizujeme hipoterapii, canisterapii, muzikoterapii apod. Účastníme se různých soutěží a naše hudební skupina Band(a) sklízí se svými vystoupeními velké úspěchy,“ dodala ředitelka. Výuku na největší podobné škole v republice nepřerušily války, nacisté ani komunisté. Teď ale chodbami ústavu obchází strach z budoucnosti. Po 180 letech je totiž její perspektiva ve hvězdách díky tlaku na integraci handicapovaných dětí do běžných škol. „Nový školský zákon, který má platit od září, radikálně omezuje přijímání žáků do tzv. speciálních škol. Běžné školy jim musí poskytnout taková podpůrná opatření, aby výuku zvládli. Teprve pak, až všechna opatření selžou, mohou být děti zařazeny do škol speciálních. Může se stát, že už ale nebude kam,“ obává se Dagmar Sýsová. „Mezi postiženými jsou děti, které integraci zvládnou. I naši nevidomí odcházejí na běžná gymnázia. Ale rozhodně to není pro všechny,“ dodala ředitelka. Podle zástupkyně Dagmar Pelikánové učitelé, kteří nikdy neměli co do činění s handicapovanými dětmi, by s nimi měli najednou pracovat. „Víme, že pak mnohdy dochází k problémům v předmětech, které se u nás normálně učí, ale tam jsou vylučováni z tělocviku nebo z výtvarné výchovy,“ upozornila. Podle další ze zástupkyň, Dany Švihálkové, se často stává, že nevidomé děti nastoupí do běžné školy, první a druhou třídu zvládají, spolužáci jim pomáhají, ale pak přijde zlom. „Okolo třetí čtvrté třídy k nám začnou chodit rodiče s tím, že jejich dítě je v běžné škole nešťastné, že nemá kamarády, protože zdravé děti mají jiné zájmy, třeba sport. A pro handicapované děti to zůstává zavřené, nemají si co se spolužáky říct,“ doplnila Dana Švihálková. V brněnské škole se navíc hodně dbá i na samostatnost dětí, tak aby byly schopné se i přes svůj handicap o sebe samy postarat. Učitelé s nimi trénují i dopravu od nádraží, do knihovny a všude po městě. Škola je pyšná na to, že do světa posílá mladé lidi, kteří jsou schopni v něm uspět. Velice žádáni jsou například absolventi středoškolského oboru masér. „Je o ně velký zájem například v lázních, v nemocnicích a v dalších podobných zařízeních. Dva naši absolventi dokonce pracují jako maséři v hokejové Kometě,“ pochlubila se další ze zástupkyň Soňa Šestáková. Právo/red. # Dítě s postižením zraku V březnové Zoře jsme informovali o nové knize Kláry Kochové a Markéty Schaeferové s názvem Dítě s postižením zraku. Z rozhovoru autorek pro časopis Informatorium 3-8 vybíráme: Společně jste napsaly knihu, která se věnuje právě dětem s postižením zraku, a to od jejich raného věku. Co vás k jejímu napsání vedlo? A co v ní najdou pedagogové mateřských škol? Nabídka k napsání této knihy přišla od nakladatelství (Portál – pozn. red.). Přijaly jsme ji, protože známe situaci na trhu a víme, že podobná kniha zde chyběla. Zvláště rodiče přitom v nové situaci po zjištění postižení svého dítěte hledají různé zdroje informací a my doufáme, že tato kniha jim přinese potřebný teoretický základ i praktické tipy na konkrétní aktivity a pomůcky. Pro pedagogy to je zejména vhled do prožívání rodiny dítěte se zrakovým postižením, problematika podpory zbytků zraku, dalších smyslů i dovedností potřebných pro nevidomé dítě při činnostech každodenního života v mateřské škole, jako je hygiena, oblékání nebo jídlo. Věříme, že kniha bude užitečná i pro asistenty pedagoga, kteří pracují právě ve třídách, kde jsou zařazeny děti s postižením zraku. Jak je možné u dítěte s vážným postižením zraku rozvíjet prostorovou orientaci? Začínáme u vlastního těla. Pomáháme dítěti uvědomit si ho a uvědomit si jeho jednotlivé části, například hlazením, ale i možností dotýkat se různých povrchů okolo sebe. Stejně důležitý je zážitek z pohybu celého těla při houpání, chování, masážích a podobně. Když už dítě samo leze a později chodí, umožňujeme mu co nejvíce rozmanitých zkušeností. Je dobré poskytnout mu dostatek času k prozkoumávání prostoru, ve kterém se pohybuje. Je normální, že zatímco ostatní děti už řádí na houpačkách, dítě s těžkým zrakovým postižením může například chtít chodit podél plotu hřiště, a utvářet si tak představu o jeho velikosti. Svůj čas bude dítě potřebovat i k seznámení s prostory mateřské školy a je vhodné, aby se zde naučilo pohybovat co možno nejsamostatněji. K tomu pomůže rozumné rozestavení nábytku, různé orientační body a relativní neměnnost prostředí. S prostorovou orientací velmi souvisí i slovní zásoba. Je dobré, aby dítě umělo využívat pojmy jako vlevo, vpravo atp. To můžeme trénovat při hrách se všemi dětmi, kdy se budou například vzájemně navigovat k nalezení hračky poslepu. Konkrétní tipy a rady ale vzhledem k danému dítěti nejlépe poskytne pracovník rané péče nebo speciálně pedagogického centra, který nejlépe zná jeho situaci i možnosti. Orientace v prostoru souvisí se smyslovým vnímáním. Jak rozvíjet smyslové vnímání těchto dětí? Pokud má dítě zbytky zraku, je vždy důležité je maximálně podporovat v jejich využívání. Aktivní každodenní život přináší sám o sobě mnoho příležitostí k rozvoji všech dovedností. Při hře s ostatními dětmi se dítě musí rychle orientovat mezi pohybujícími se spoluhráči. Při hledání oblíbené hračky rovněž zrak trénuje, když se snaží rozlišit jednotlivé předměty. Vděčné jsou i výtvarné aktivity. Dítě se zbytky zraku může malovat prstovými barvami nebo psacími potřebami s tlustší a barevně výraznější stopou na větší formát papíru. Při modelování a práci s nejrůznějšími materiály zase trénujeme hmat. Sluchové vnímání cvičíme v běžných situacích, kdy dítě podporujeme v tom, aby rozlišovalo zvuky ze svého okolí. Můžeme ale také hrát hry, při kterých je třeba spoluhráče vystopovat podle zvuku, najít ozvučený předmět nebo přiřadit předměty vydávající stejný zvuk, tzv. zvukové pexeso. U všech těchto a podobných činností je dobré, když je dítěti slovně komentujeme, a pomáháme mu tak v zařazení nových zkušeností do kontextu toho, co již dítě dosud zná. Informatorium 3–8 (kráceno) # V Indii testují hlídače zraku Malá kamera, sloužící původně technickému účelu, dovede po mírné úpravě ohlídat i lidský zrak. V zemích jako Indie, kde chybí oční lékaři, může částečně nahradit péči těchto specialistů. Řada lidí v Indii trpí cukrovkou. Pokud je nemoc špatně léčená, což je v této zemi dost časté, může vést k poškození zraku. Nedostupnost očních lékařů přivedla konstruktéry indické pobočky firmy Bosch na zajímavou myšlenku. Napadlo je, že by se kamera určená původně pro hledání závad u dieselových pump dala po mírné úpravě využít ke kontrole očí, konkrétně k prohlídce sítnice. Loni na podzim zkonstruovali „hlídače“ zraku a nyní ho s úspěchem testují v praxi. „Práce s naším přístrojem je velmi jednoduchá. Nemusí ho používat lékař. Stačí ho dát do ruky proškolenému laikovi,“ popsal pro jednu z výhod autor nápadu Harsha Angeri. Kameru, která vyjde na zhruba 3000 euro, tak lze přinést do školy nebo komunitního centra a tam s ní na jednom místě zkontrolovala zrak velkému počtu lidí. „Prohlídka zraku kamerou zabere pouhé tři minuty,“ dodal Harsha Angeri. Nápad by se časem mohl rozšířit i do dalších zemí. red. # Schvaluje se lék pro načasování spánku Výbor pro humánní léčivé přípravky Evropské lékové agentury (EMA) doporučil ke schválení léčivo tasimelteon (Hetlioz, Vanda Pharmaceuticals) pro léčbu tzv. non-24 (non-24-hour sleep-wake disorder). Jde o lék na chronickou poruchu cirkadiánního rytmu u nevidomých, kterou způsobují problémy s načasováním spánku. Oko má dvě funkce. Jednou z nich je vidět, druhou je signalizovat čas dne do mozku. Nevnímání světla zabraňuje synchronizaci těla s 24hodinovým cyklem střídání dne a noci. Hlavními příznaky poruchy non-24 jsou: • potíže s usínáním či spánkem • probuzení s únavou nebo s pocitem, jako by člověk neměl dostatek odpočinku • velké nutkání zdřímnout si během dne nebo neočekávané usínání • obtíže při vykonávání pracovních nebo školních povinností • problémy s koncentrací Pokud máte některé z uvedených příznaků v mírném nebo intenzivním stupni, můžete trpět poruchou non-24. Podle amerického výzkumu bylo zjištěno, že se tyto problémy týkají 70 % nevidomých. Doporučením schválit léky s obsahem tasimelteonu jde první krok k tomu, aby byly tyto přípravky k léčbě chronické poruchy cirkadiánního rytmu dostupné v lékárnách v rámci Evropské unie. red. # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 6 V dnešním článku se budeme zaobírat pouze jedním tématem, které však považuji za záležitost dosti aktuální. Jde o smluvní zastoupení, známé pod pojmem udělování plné moci. Vzhledem ke zvyšování frekvence otázek s plnou mocí souvisejících, jež v poradně v poslední době registrujeme, se budu této záležitosti věnovat celkem zevrubně. Smluvní zastoupení neboli udělení úplné moci Dotaz: „Jak mohu odvolat plnou moc, kterou jsem udělil určité společnosti, aby mě zastupovala při jednání s úřadem práce?“ Problematiku udělení plné moci, resp. zastupování jedné osoby osobou jinou upravuje občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., dále „NOZ“) v ustanoveních § 436 a následujících. V případě tohoto dotazu se bude jednat o zastoupení přímé a smluvní. Zastoupení přímé znamená, že zastupující osoba bude jednat jménem zastupovaného a na jeho účet. Smlouvu o zastoupení nazýváme obvykle (ačkoliv ne zcela přesně) plnou mocí. Plná moc je jednostranným úkonem, jímž jedna osoba zmocňuje druhou k určitým jednáním. Tímto úkonem se pak zástupce prokazuje třetí straně, s níž jedná. Smluvními stranami jsou zmocnitel (ten, kdo je zastupován) a zmocněnec (ten, kdo zastupuje). Vzhledem k tomu, že jednání s úřadem práce bude patrně vždy vyžadovat nějaký úkon v písemné formě, platí, že i plná moc musí mít písemnou formu. Opatření plné moci ověřenými podpisy je pak vyžadováno jen ve výjimečných případech, stanoví-li tak zákon nebo soud, jde např. o zastupování při uzavírání sňatku. V písemné plné moci zmocněnec stanoví zmocniteli rozsah tzv. zástupčího oprávnění, tedy určení právních jednání, při nichž má zmocněnec zmocnitele zastupovat. Zároveň je v této listině možné stanovit omezení, kdy by již zmocněnec za zmocnitele jednat neměl, např. je možné stanovit, že zmocnitel se zmocňuje k jednáním souvisejícím s prvostupňovým řízením o určité záležitosti, ovšem o uplatnění či vzdání se podání opravného prostředku (např. odvolání) rozhodne a jednat bude zmocněnec již samostatně. S jistou nadsázkou můžeme říci, že se stalo módou mezi zrakově postiženými, nechat se v některých správních řízeních zastupovat nikoliv jinou fyzickou osobou, nýbrž osobou právnickou. To občanský zákoník umožňuje. Je stanoveno, že za právnickou osobu by jako zmocněnec měl vystupovat statutární orgán (např. u s. r. o. jednatel), ale je možné, aby statutární orgán zastupováním pověřil i jinou osobu. Než přikročíme k popisu způsobu, jak lze plnou moc odvolat, podívejme se na to, jak občanský zákoník řeší tzv. exces, tedy situaci, kdy zmocnitel překročí rozsah zástupčího oprávnění, neboli jedná nad to, k čemu byl zplnomocněn. Nejdříve cituji ustanovení § 446 NOZ: „Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.“ Pojďme si toto ustanovení vysvětlit na již uvedeném příkladu, kdy půjde o spor zmocněnce a zmocnitele o platnost vzdání se odvolání v určitém řízení. Aby mohl zmocnitel postup zmocněnce spočívající ve vzdání se možnosti odvolat zneplatnit, bude vhodné, aby v plné moci bylo jasně uvedeno, že v této věci plná moc není udělena. Pokud totiž bude v plné moci stanoveno např. to, že se zmocnitel zmocňuje zastupovat zmocněnce při všech úkonech souvisejících se správním řízením např. o příspěvku na zvláštní pomůcku, pak z toho jistě plyne i oprávnění zmocněnce vzdát se za zmocnitele práva na odvolání. Předpokládejme však, že v plné moci takové omezení zmocnění stanoveno bylo, pak se jednoznačně jedná o exces. V tomto případě by se měl již sám úřad práce z plné moci, která mu musela být zmocněncem na začátku řízení prokázána, dozvědět, že se jedná o překročení rozsahu zástupčího oprávnění; ale i kdyby to úřad práce sám v úvahu nevzal, má zmocnitel možnost bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, oznámit úřadu práce, že toto jednání neschvaluje a bude mít možnost odvolání sám podat. Odvolání plné moci Konečně se již dostáváme k odpovědi na dotaz citovaný v úvodu, tedy k možnosti odvolat zmocnění. Ustanovení § 448 odst. 1 NOZ říká, že: „Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví.“ Tedy zmocnění k jednání v určitém správním řízení, které se stalo naším modelovým příkladem, zanikne samo osobě vydáním rozhodnutí, jež nabude právní moci. Dalším způsobem zániku smluvního zastoupení je odvolání zmocnitele nebo výpověď zmocněnce. Odvolání plné moci je třeba oznámit zmocněnci, ale je vhodné je oznámit i třetí osobě, které se záležitost týká, ať už jde o Úřad práce nebo např. o pohřební ústav, pokud bychom se nechali zastupovat třeba v záležitostech týkajících se obstarání posledního rozloučení se zesnulým. Za zmínku ještě rozhodně stojí ustanovení § 448 odst. 2: „Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.“ Z tohoto ustanovení plyne, že pokud bychom odvolání plné moci oznámili byť třeba jen ústně úřadu práce a až pak odvolání sdělili zmocněnci, neměla by mezitím učiněná jednání zmocněnce s ÚP mít právní význam. Zákon sice nevyžaduje pro odvolání plné moci písemnou formu, ovšem lze rozhodně doporučit, aby tam, kde došlo k udělení písemné plné moci, došlo i k jejímu odvolání v písemné formě. V souvislosti s odvoláním plné moci ze strany zmocnitele, které vede k zániku zastoupení, ještě upozorním na důvody vedoucí k odvolání. Nejsou-li mezi zmocnitelem a zmocněncem důvody k odvolání nijak specifikovány, pak jednoznačně platí, že k odvolání může dojít bez uvedení důvodů. Jsou-li ovšem důvody odvolání v dohodě (obvykle v plné moci) stanoveny, pak by mělo dojít k odvolání právě jen ze stanovených důvodů, ledaže by existovaly slovy zákona důvody závažné, pro které by bylo možné plnou moc odvolat. Vzhledem k této dosti složité konstrukci důrazně doporučuji, aby zmocnitel nepřistupoval na stanovení důvodů k odvolání plné moci a ponechal si tak v rukou možnost plnou moc odvolat kdykoliv a bez uvedení důvodů. Závěr Na závěr si tedy dovolím konstatovat, že ačkoliv může být udělení plné moci rozumným opatřením, které zmocniteli může ušetřit určitou námahu s vyřizováním rozmanitých záležitostí, je vždy velmi dobré uvážit, komu, v jakých záležitostech a v jakém rozsahu plnou moc uděluji a zda osoba (lhostejno, jde-li o osobu fyzickou nebo právnickou) nemůže mít v záležitosti, které se zplnomocnění týká, zájmy kolidující se zájmy zmocnitelovými. Rozhodně mějme na paměti, že udělením plné moci jiné osobě mohu získat výhodu v podobě odpadnutí nutnosti řešit samostatně určité záležitosti, zároveň tím částečně ztrácím nad týmiž záležitostmi kontrolu. Luboš Zajíc # Tady orel, přepínám! „Vítejte na zvukové telefonické konferenci,“ ozve se ve sluchátku po vytočení čísla 399 499 878. O jakou vymoženost se jedná a bude užitečná pro handicapované? Hned vám to povím. Nejprve mi dovolte, abych vás seznámil s příběhem, jenž mě na takový nápad přivedl. V minulém roce jsem se seznámil s človíčkem, který v dospělosti přišel o zrak, a tak se rázem ocitnul v izolaci od svého okolí. Není divu, život na malém městě není jednoduchý pro člověka od narození nevidomého. Co potom ten, kdo přišel o zrak v dospělosti. Takový jedinec se ještě hůř adaptuje na novou situaci. Tento lidský osud mě přivedl na nápad zprovoznit službu, která pomůže odstranit komunikační bariéry, bude jednoduchá a přístupná prakticky komukoli, to znamená i nám handicapovaným. Zvuková telefonická konference (Ztk), kde je možné si během celého dne svobodně zavolat z pevné linky, mobilu nebo internetu, tento požadavek jednoznačně splňuje. Hned po oznámení zahájení provozu se mezi zrakově postiženými rozběhla vášnivá debata, byl zájem účastnit se prvotního testování. Co Ztk nabízí? „Zdravím, Pavle, a nestačím se divit, co stačíš během chvíle vymyslet a jaké možnosti zvukové konference nabídnout.“ (Miloslav). Má pisatel pravdu? Posuďte sami, velmi stručně uvádím jen pár příkladů: * Číslo je veřejné. (Pokud na konferenci najdu další účastníky, dopředu vím, že i oni si chtějí popovídat, výhoda oproti volání na soukromo, kde mohu volat nevhod.) * V konferenci může být přítomných více účastníků najednou, hodí se hlavně při tematických schůzkách, kdy řešíme obecnou problematiku (např. zaměstnávání invalidů, vyměňujeme si recepty nebo se dělíme o radosti i strasti spojené s našimi vodicími pejsky.) * Průvodní hlasové menu poskytuje informace o plánovaných aktivitách, dovoluje propojení na další užitečné služby. * Ve skupině více lidí se může procvičovat konverzace nebo realizovat vlastní výuka cizích jazyků. Klienti nemusí docházet do učebny, do výukové „třídy“ stačí zavolat z mobilu nebo internetu. * Systém virtuální ústředny umožňuje otevřít více místností najednou, „sousedi“ se neruší. * Pro důvěrné hovory existuje možnost zařazení do „uzavřených konferencí“, tam se dovolají jen předem schválená telefonní čísla. Nabízí se založení například sociální poradny, ale také vytvoření prostoru pro skupinovou terapii. Výčet funkcí by mohl pokračovat, pro nás, zdravotně postižené, je rozhodující, že jsme na hlasové a internetové komunikaci velmi závislí a internet spolu s telefonem je vhodný prostředek, jak tyto bariéry překonat. Webové stránky „Nemohly by se do seznamovací konference přizvat skupiny lidí s odlišným postižením, anebo se třeba snažit prosadit a inzerovat tuto konferenci na běžných inzertních serverech?“ (Jirka) Během okamžiku je první koncept stránek hotový. Po přihlášení na http://www.ztk.uvadi.cz/ čtenář najde návod, jak se do Ztk dovolat, a to hned několika způsoby. Hlásí se lidi i ze Slovenska, jak je patrné z další reakce: „To je paráda. Mám síce volania zadarmo, ale zvuk cez skype (provolby) je určite kvalitnejší.“ (Mišo) Na web stránkách najdeme průvodní odkazy a texty, které souvisejí s probíranými tématy, pozvánky na další témata, inzeráty. Registrovaní dostávají další informace mailem. Posláním projektu je umožnit komunikaci a navazovat pozitivní vztahy se svým okolím bez ohledu na osobní překážky. „Ještě jednou mi dovolte poděkovat za to, že tato úžasná „kavárna telefonická“ vznikla, moc ráda jsem si zavzpomínala na Hradčanskou školu, chtěla jsem se zúčastnit i povídání o cestování, ale přepadla mě únava. Napadlo mě další téma. Myslím, že nejsem sama, kdo bojuje se závislostí na jídle, cigaretách a podobně.“ (Petra) Text loga „Tady orel, tady orel, přepínám“ vyzývá, abych přestal povídat a pustil ke slovu další diskutující. Je čas k mluvení, ale je také čas vyslechnout druhého. Proto „přepínám“ a zvu ostatní, aby také oni přispěli svým slovem ke vznešenému letu „orla“. Pavel Partyka # Rybáři na Suchánku Společný závod vidomých a nevidomých rybářů byl odstartován 8. května na rybníku Suchánek v Miroslavi na Znojemsku. Jedním z členů místního Moravského rybářského svazu je nevidomý rybář Pavel Kubíček, který je znám svou aktivitou a dobrými nápady. Jeho cílem je vysvětlovat ostatním, že nevidomí jsou úplně zdraví lidé, kteří „pouze nevidí“. „V letošním roce jsme připravili malé zvýhodnění pro nevidomé rybáře ve formě možnosti lovu také mimo soutěž v libovolných hodinách,“ uvedl Pavel Kubíček za pořadatele. Závodů se zúčastnilo sto čtyřicet osm vidomých a čtyři nevidomí soutěžící. Nejúspěšnějším nevidomým rybářem se stal Jiří Kobylka. Za vítězství obdržel věcné ceny, potlesk diváků i uznání ostatních závodníků. red. # BeMyEyes aneb Půjčte (si) oči Tento článek navzdory titulku není o transplantacích očí ani o žádné jiné převratné medicínské novince, ale o nové aplikaci pro mobily iPhone určené zrakově postiženým. I tato aplikace je ale svou koncepcí tak trochu převratná a virtuální půjčování zraku vidícího asistenta nevidomému klientovi opravdu umožňuje. Za vývojem aplikace BeMyEyes stojí zrakově postižený pracovník dánské asociace nevidomých Hans J?rgen Wiberg, který se svým týmem na projektu pracuje od roku 2012. Systém byl spuštěn letos v lednu a brzy se stal velkým tématem na internetu. Renomovaný server AppleVis aplikaci dokonce zařadil do své Síně slávy. A čím je tedy systém BeMyEyes výjimečný? BeMyEyes zprostředkuje nevidomému uživateli pomocí video-hovoru asistenci vidícího dobrovolníka a to kdykoli a kdekoli. Je k tomu třeba jen ozvučený mobil iPhone a internetové připojení. Když se nevidomý dostane do jakékoli situace, se kterou si nemůže samostatně poradit, a potřebuje cokoli „zkouknout“ od vidícího člověka, ale nikoho momentálně nemá nablízku, spojí ho aplikace BeMyEyes s vidícím asistentem. Během video-hovoru může nevidomý ukázat vidícímu pomocí kamery mobilu vše, co je třeba, a vidící na základě toho poradí. Jistě vás napadne spousta situací, kdy jste potřebovali pomoci, třeba při cestování nebo při práci v domácnosti, ale nebyl na dosah nikdo, kdo by vám pomohl. S BeMyEyes je získání pomoci otázka doslova jen dvou ťuknutí do mobilu. A kde se berou ti vidící asistenti? To je asi nejzajímavější stránka celého projektu. Do BeMyEyes se jako dobrovolník může zaregistrovat kdokoli, kdo má chytrý telefon a je ochoten ve svém volném čase přijímat video-hovory od nevidomých a bezplatně jim pomáhat. Aktuálně je v systému registrováno více než 200 000 dobrovolníků, a BeMyEyes se tak během několika měsíců své existence stal patrně největší dobrovolnickou sítí pro zrakově postižené na světě. Jak tedy služba z pohledu nevidomého uživatele funguje? Představte si, že jste sami doma a potřebujete někomu zabalit dárek k narozeninám. Najdete několik balicích papírů, ale neradi byste v červnu balili do toho se sněhuláky, který vám zbyl od minulých vánoc. Na svém iPhonu tedy otevřete aplikaci BeMyEyes a aktivujete tlačítko Připojit se k prvnímu dostupnému pomocníkovi. Protože jde o mezinárodní systém, má zde každý účastník nastavený jazyk, kterým hovoří, a ve chvíli, kdy nevidomý požádá o asistenci, je spojen s dobrovolníkem, který mluví stejným jazykem. Asistence je tedy anonymní - nikdy dopředu nevíte, s kým vás systém spojí, vždy by to ale měl být někdo, kdo je v danou chvíli ochoten pomoci. Prostředí aplikace je plně v češtině a v systému je v současnosti již zaregistrováno téměř 600 česky mluvících dobrovolníků a přes 100 českých zrakově postižených. Nic nám tedy nebrání BeMyEyes využívat, ale taky tuto novou službu propagovat jak mezi potenciálními klienty, tak i mezi dalšími dobrovolníky. Svým způsobem jde o převratnou věc. Od chvíle, kdy si BeMyEyes nainstalujete do mobilu, se vám už nikdy nestane, že byste někde zůstali bez pomoci. S touto novou masovou, anonymní, amatérskou osobní asistencí však ve větší míře vyvstávají otázky, které nám dříve nemusely připadat tak důležité. Když budu mít neustále nadosah pomoc vidícího, budu se vůbec ještě snažit dělat věci samostatně? Kde je hranice toho, co bych měl zvládat sám a kdy s tím můžu zatěžovat někoho jiného? Každý z nás si asi na tyto otázky bude odpovídat trochu jinak a určitě bude zajímavé sledovat, jak se bude tato obrovská nezávislá dobrovolnická síť dál vyvíjet. Každopádně BeMyEyes je tu a se svým konceptem pomoci zrakově postiženým dokáže oslovovat statisíce dobrovolníků. A přibývají i další projekty založené na vzdálené asistenci, jako je český projekt Remote Assistant či zahraniční Perceptron. Po technické stránce jsou tedy pro nás připravené nové možnosti pomoci a teď záleží jen na nás, abychom je byli schopni využívat co nejlepším způsobem. Jan Šnyrych # Braillem bez teček Mobilní zařízení s dotykovou obrazovkou všeho druhu způsobila za poslední dekádu revoluci ve výpočetní technice. Pro nevidomé jsou dotyková zařízení mnohdy stále spíše komplikací. I na ně ale programátoři začínají myslet. iBrailler Notes: Virtuální dotyk Na dotykovém zařízení s hladkou obrazovkou, jako je mobil nebo tablet, nebylo těm, kteří si i se zrakovým handicapem chtějí vlastnoručně (tedy ne pomocí hlasového ovládání, které se nehodí pro každou příležitost) napsat poznámku nebo odpovědět na e-mail, prozatím příliš dopřáno. Řešení se objevilo až v podobě specializované virtuální klávesnice simulující psaní Braillovým písmem, tedy programu, který na obrazovce vytvoří virtuální dotykové body místo běžné klávesnice. Jednu takovou nedávno na tržiště aplikací pro mobilní zařízení se systémem iOS umístila skupina ze Stanfordovy univerzity ve Spojených státech. Pracovala na ní čtyři roky a pojmenovala ji iBrailler Notes. Program se po spuštění kalibruje rozložením všech deseti prstů na obrazovku. Pod nimi vytvoří pomyslnou braillskou klávesnici – 10 kruhových bodů. Stlačováním jednotlivých prstů v různých kombinacích se pak na obrazovce komponují slova, která program uživateli zároveň přečte. Pomocí jiných dotykových gest je možné pohybovat se po jednotlivých slovech a případně je upravovat, mazat, kopírovat nebo vkládat, a to i celé věty. Samotný text se na obrazovce může nebo nemusí zobrazovat, to podle uživatelových preferencí. Aplikace nabízí také tři různé palety barevného zpracování pro barvoslepé. Aplikace není první, podobných pokusů o přenos Braillova písma na dotykovou obrazovku mobilních zařízení je k dispozici už několik, nejen na operační systém iOS. iBrailler Notes se však od své konkurence liší způsobem, jakým s klávesnicí pracuje. Na rozdíl od ostatních programů ji umí vytvořit vždy tam, kde se nacházejí prsty, tedy ne pouze na jednom specifickém místě. Pokud tedy uživatel zvedne od obrazovky ruce, virtuální klávesnice se následně automaticky vytvoří tam, kam je znovu položí. Program pracuje prozatím v anglickém jazyce se třemi Braille standardy a jeho tvůrci si od něj slibují nasazení hlavně u mladších uživatelů, například studentů, kteří prozatím mohli kvůli svým speciálním pomůckám v kolektivu trochu zaostávat. Teď prý mohou využívat k poznámkám tablet stejně jako jejich spolužáci bez handicapu. Program navíc není izolovaný od zbytku mobilního zařízení, naopak dobře spolupracuje i s jinými aplikacemi. Základem je kooperace s aplikací VoiceOver, kterou má každé zařízení s operačním systémem iOS nasazenu již z výroby a jež slouží ke čtení textu z obrazovky. iBrailler Notes umí také vzniklý text uložit jako textový soubor čitelný následně jakýmkoli běžným textovým editorem. Spolupracuje s cloudovým úložištěm Dropbox, poznámky lze tedy sdílet i na více zařízeních s připojením k internetu. Nechybí propojení se základním programem pro psaní e-mailů. Přímo v aplikaci lze také vyhledávat v internetu. Plná verze produktu přijde na 40 amerických dolarů, základní je na vyzkoušení zdarma. Sluha do kapsy Podobnou myšlenku jako iBrailler Notes má i prozatím nedokončený izraelský program Upsense, inovativní způsob ovládání mobilních zařízení pracující s dotykovými vzorci. Braillská klávesnice je v něm přítomna jako jedna ze součástí a podle videa, které výrobci prezentují na svých stránkách, funguje vlastně obdobně jako již popsaný iBrailler Notes. Více detailů zatím bohužel není známo. Program, ale i speciální telefon pro intuitivní dotykové ovládání bez zraku, vytváří izraelský Project Ray. Více informací najdete na internetových stránkách: www. project-ray.com, kde si uživatelé mobilních telefonů s operačním systémem Android mohou aplikaci ihned stáhnout a vyzkoušet. Telefon, jejž firma nabízí, je upraveným čínským strojem Huawei 510, obohaceným o plnou integraci výše zmíněného softwaru. Pozornost si získal také projekt BrailleTouch, virtuální braillská klávesnice, dostupná ovšem pro mobilní telefony. Většina virtuálních klávesnic je kvůli požadavkům na prostor omezena k použití hlavně na tabletech. BrailleTouch má na každé straně tři virtuální tlačítka umístěná po stranách obrazovky otočené do horizontální polohy. Uživatel drží telefon podobně jako ovladač videohry, avšak obráceně, displejem k pozorovateli, aby mohl třemi prsty na každé ruce ze strany pohodlně klepat do obrazovky. Jak to celé vypadá, se můžete podívat na internetové stránce http://www.brailletouchapp.com; program opět pracuje s anglickým standardem. Běžnější programy pro zrakově handicapované se na mobilních zařízeních už poměrně dobře usídlily a díky nim mohou být mobily i dobrým pomocníkem. Programů je dokonce tolik, že nemá cenu vyjmenovávat jejich názvy, každý si určitě vybere sám; orientovat se může například podle hodnocení ostatních uživatelů. K dispozici jsou různé zvětšovače textů, elektronické lupy, předčítací programy i aplikace usnadňující běžné ovládání mobilního přístroje, a každý, kdo se se zrakovým handicapem potýká, už se jistě s nějakým z vyjmenovaných programů setkal. Na výběr je na všech platformách, nejen na iOS zařízeních firmy Apple. Mobily a tablety od Applu jsou však už z výroby poměrně dobře vybaveny. K předčítání textu slouží už zmiňovaný program VoiceOver, uživatel může využít hlasového ovládání Siri (hovoří však v angličtině) aktivovaného jedním tlačítkem, k dispozici je funkce zoom, zvětšení fontů, invertované barevné podání nebo šedá škála barev. V obchodech s aplikacemi na to které mobilní zařízení můžeme najít i jiné vychytávky. Existují například aplikace, které podle čárového kódu poznají, co držíte v ruce, a hlasovým výstupem vám to sdělí. Podobně fungují i identifikátory bankovek nebo barev. Využívají fotoaparát mobilního telefonu a s jeho pomocí rozeznávají barvu toho, na co je namíříte, případně hodnotu bankovky, kterou držíte v ruce. Česky lokalizované programy, srovnatelné s uvedenými virtuálními klávesnicemi, se autorovi textu dohledat nepodařilo. Štěpán Beneš, Můžeš (kráceno) # Dojetí z 3D tiskárny Na internetu dojímá k slzám srdceryvné video, které bylo původně vytvořeno jako kampaň na plenky Huggies. Jeho protagonistkou je nevidomá Brazilka Tatiana Guerra (30), která se díky 3D tiskárně poprvé seznámí se svým ještě nenarozeným synem. Matka se nejprve lékaře ptá, jak vypadá její miminko. Jaký má nos, zda jsou vidět uši a jak se tváří. Pak následuje záběr na ultrazvuk a matka vypráví, jak si své dítě představuje, že musí vypadat jako rozkošný brambůrek s pusinkou a maličkým nosem. Mezitím 3D tiskárna přenáší záznam z ultrazvuku na papír, který jí lékař na konci videa vloží do dlaní. „To je váš syn,“ říká lékař a Tatiana se jemně dotýká křehkého obličeje. Poprvé si tak může prohlédnout tvář svého potomka. Díky tomu, že je reklama opravdu nasáklá silnými emocemi, se z něj stal rychle takzvaný virál, tedy video, které šíří sami diváci nebo uživatelé. red. # Coca-Cola píše Braillem Emoční kampaň Coca-Coly slaví v posledních letech světové úspěchy díky jmenovkám na etiketách. V Mexiku a Argentině teď mají ještě něco navíc. Rozhodli se do kampaně zahrnout lidi se zrakovým postižením. Firma nechala na etikety vyrazit křestní jména Braillovým písmem. V Argentině spojila Coca-Cola svou kampaň se slavným fotbalovým týmem nevidomých Los Murcielagos. V Mexiku zas instalovala do sítě kin Cinepolis speciální automaty, kde si mohou zájemci nechat na plechovku vyrazit v Braillově písmu své vlastní jméno. red. # Tmavomodrý festival Na 26. ročníku hudebního Tmavomodrého festivalu, který se uskutečnil od 14. do 16. května v Sále Břetislava Bakaly v Brně, vystoupilo kolem 110 účinkujících, převážně žáků s vadou zraku z Česka, Slovenska, Polska a jiných zemí. Představili se v sólovém i sborovém zpěvu, zahráli na hudební nástroje nebo předvedli divadlo. Před zahájením festivalu byl 13. května na programu na nádvoří Staré radnice benefiční koncert sdružení amatérských ukulelistů z Ukulele orchestra jako Brno. Výtěžek koncertu připadl na zajištění ubytování a stravování účastníků festivalu. Ve čtvrtek 14. května následovalo vystoupení nevidomého klavíristy, pedagoga Konzervatoře Brno Antona Mészárose a divadelní představení Zmoudření Dona Quijota v podání Divadélka Fortel, kde působí také nevidomí herci. V pátek 15. května přišel na řadu hlavní bod festivalu - veřejná hudební přehlídka jednotlivých účastníků. Současně se v prostorách brněnského Bílého domu konala výstava kompenzačních pomůcek prodejní výstava výrobků z dílny HapAteliér, před vchodem prezentace výcviku vodicích psů. Večer zakončilo interaktivní představení brněnské kapely Bongo BomBarďák. V sobotu 16. května pokračovaly zmíněné výstavy, a navíc se uskutečnilo setkání zrakově postižených uživatelů výpočetní techniky a prezentace firem, vyrábějících pomůcky pro slabozraké a nevidomé. Festivalu se obvykle zúčastňují především zrakově postižení a jejich průvodci. Zájem širší veřejnosti není příliš velký. To by chtěla změnit nová ředitelka Turistického informačního centra města Brna Jana Janulíková: „V následujících letech bychom chtěli veřejnost více zapojit,“ zdůraznila. Ředitelka TyfloCentra Hana Bubeníčková upozornila na význam a jedinečnost festivalu: „Nikde jinde se něco takového nekoná,“ připomněla. red. # Na Expu zazněla operní árie Během Českého národního dne na EXPO 2015 v italském Miláně vystoupilo v pátek 15. května celkem 150 umělců. Koncert zakončilo vystoupení známé kapely The Tap tap studentů a absolventů škol Jedličkova ústavu. Jako hosty k interpretaci duetu z Prodané nevěsty si kapela přizvala kromě ostravské operní pěvkyně Daniely Valíčkové také nevidomého zpěváka Radka Žaluda. red. # Svérázná detektivka Na knižních pultech se objevila detektivka s názvem Půjčiti stříbro loupiti zlato, která si utahuje z běžných společenských konvencí a neváhá „zapojit“ do hry dokonce ani zneužití soucitu k nevidomým. Knižní krimikomedie švédské autorky Catheriny Ingelman-Sundbergové rozvíjí příběh party důchodců, která se rozhodla obstarávat peníze pro chudé svérázným způsobem – v duchu Robina Hooda. Důchodci Märtha, Lumen, Motyka, Anna-Greta a Stina, vedeni touhou, aby se všichni lidé měli trochu lépe, se v komediálním duchu nerozpakují rafinovaně překračovat zákony. Pro své plány časem získají i členy nebezpečného motorkářského gangu, který předtím bezostyšně loupil v přestrojení za nevidomé s vodicími psi. Ukázka z knihy: „Zaměstnanci blízkého De Beersova klenotnictví nejspíš měli nějak zareagovat. Ale bezpečnostní dveře se otevřely dokořán a hlídači úslužně ustoupili stranou, protože dovnitř vešli tři vousatí mladí muži, kteří měli očividně naspěch. Dva z nich měli slepecké psy a třetí svým přátelům pomohl k pultu. Prodavačka se na ně soucitně usmála. Muži ji zdvořile pozdravili a požádali, aby jim ukázala vybroušené diamanty. Pak vytáhli pistole. „Naval ty diamanty!“ Prodavačka a její kolegové instinktivně o krok ustoupili, rukama šátrali po spínači alarmu, ale zároveň vytahovali zásuvky plné lesknoucích se drahých kamenů. Roztřeseně pokládali kameny na pult. Dva lupiči zatlačili hlídače ke stěně a odzbrojili je, třetí mezitím rychle strkal diamanty do speciálně upravených psích obojků. Za zářivými drahokamy pak rychle následoval tmavě modrý safír a nějaké další kameny, které ještě v dílně nestihli vybrousit. Lupiči vyprázdnili zásuvky a nevšimli si, že jedna z prodavaček stiskla spínač alarmu. Když alarm spustil, ještě v rychlosti zastrčili do obojků poslední kameny, zatáhli zip a upalovali ven. Poslední vyhodil pojistky, takže bezpečnostní dveře za nimi zapadly a nešly otevřít. Na ulici si muži sundali paruky, ale sluneční brýle si nechali. Pak klidně vykročili po ulici, jako by se nic nestalo. Trik se slepeckými psy už použili dřív. Fungoval dobře a lidé pak byli méně ostražití…“ Potřeštěná krimikomedie z nakladatelství Argo je k dostání za 328 korun. red. # Život je pes Česká televize zařadila od 24. května do vysílání nový dokumentární seriál s názvem Život je pes. Představuje prostředí asistenčních a vodicích psů, jejich trenérů i majitelů. Režisérem dokumentárního cyklu je Jiří Fedurco. Diváci se budou pravidelně setkávat se studentkou Klárou, která nedávno oslepla. Hlavní dějová linka sleduje rok života jejího budoucího vodicího psa – retrívra Messiho – od štěněte, po dobu výcviku až do chvíle, kdy bude nabídnut novému majiteli. Současně s příběhem psího průvodce Messiho sleduje dokument osud čerstvě nevidomé dívky Kláry. Vzhledem ke svému teprve nedávnému postižení musí Klára nejprve sama zvládnout základní orientaci v prostoru a běžné každodenní úkony, aby vůbec mohla s vodicím psem doma fungovat. Oba hlavní hrdiny bude divák poznávat v dlouhodobém horizontu od prvních chvílí jejich vzájemného sžívání se až k poměrně překvapivému finále. Během celého vyprávění vyvstane spousta otázek. Bude Messi pro Kláru vhodný pes? Podaří se Messiho vycvičit tak, aby si s novou majitelkou vyhovoval? Dokáže Klára zvládnout svůj zrakový handicap a sžít se s Messim? Průsečíkem mezi psími a lidskými dějovými linkami je psí trenérka ze sdružení Helppes Zuzana Daušová. Kromě Messiho, Kláry, Zuzany a psí trenérky Katky, jež Messiho připravovala na jeho poslání, má seriál Život je pes taky několik dalších hrdinů. Jednou z nich je vitální hluchoslepá Marie, důchodkyně, která srší životní energií a optimismem. Se svým nedoslýchavým, ale vidícím manželem má tři děti. Její nerozlučnou společnicí je fenka Kána. Kromě nevidomých protagonistek sleduje dokument i osudy dvou vozíčkářů – Jiřího a devítileté Barunky. Dokument Život je pes vysílá program ČT2 vždy v neděli v 17:55 a v repríze ve středu ve 12:30. Ve středu 3. června byla na programu repríza druhého dílu s názvem Messie, třetí díl, nazvaný Máme psa, byl vysílán v neděli 7. června. Odvysílané díly lze najít v archivu České televize. red. # Flora a Neviditelná Olomouc Na výstavě Neviditelná Olomouc jsou vystaveny florální objekty, které připravil Svazu květinářů a floristů ve spolupráci s obecně prospěšnou společností TyfloCentrum Olomouc a Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity. „Květinové kompozice jsou pro nevidomé i ostatní návštěvníky zajímavé svou vůní, texturami, strukturami i zvukovými efekty. Jejich autoři použili rozmanité suché plody, semínka, chlupaté listy či trnité stonky a šlahouny,“ popsal Jiří Horák, předseda Svazu květinářů a floristů. Expozice zůstane na Neviditelné výstavě vystavena do doby, kdy se bude konat letní etapa Flory Olomouc (20. – 23. srpna). Pak ji floristé doplní o další objekty, které budou provoněné letními bylinkami. Bude zde také možné ochutnat některé jedlé květy. „Pro zrakově postižené připravíme také workshop, kde si budou moci sami pod vedením floristů a dalších odborníků vytvořit drobnou práci z květů, kterou si odnesou na památku. Domníváme se, že tímto způsobem můžeme přiblížit nádherný svět květin lidem, kteří nemají to štěstí vnímat jejich barvy a tvary očima. Děkujeme ministerstvu zemědělství za finanční podporu, díky níž se mohl tento projekt uskutečnit,“ uvedl Jiří Horák. red. # Skvělý úspěch Od 8. do 18. května se v jihokorejském Soulu konaly Světové hry zrakově postižených. Hry, pořádané Mezinárodní slepeckou sportovní asociací (IBSA), jsou pro zrakově postižené největší akcí. Konají se vždy za čtyři roky, v podstatě jako olympiáda či paralympiáda. Na hrách se sešlo na sedmnáct stovek sportovců ze 61 zemí světa, kteří soutěžili v 10 sportech. Dvacetičlenná česká výprava měla zastoupení 13 sportovci v pěti sportech, a to v bowlingu, golbale, lehké atletice, showdownu a judu. Šestičlenné české bowlingové družstvo nebylo na Světových hrách zrakově postižených bez šancí na medaile, ale konkurence z celého světa byla obrovská. Pěti soutěžními dny nás zasvěceně provede Adam Vondráček, trenér Michala Krcha. První den bowlingového soutěžního klání zahájila kategorie B1 muži, kde nás reprezentoval novopečený mistr republiky Michal Krch z Tyflosportu. Michal bojoval statečně a ve velké konkurenci obsadil vynikající 5. místo. Pouze pár chyb na dohozech ho dělilo od medaile, v řeči čísel 33 kuželek. V úterý 12. května zahájila soutěž Věra Macháčková z Tyflosportu v kategorii ženy B3. Věra začala skvělou hrou 224 a ujala se vedení. Poté sklouzla do průměru, ale poslední hrou 181 si pojistila postupové místo do semifinále. V semifinále narazila na skvělou hráčku Hong Kongu Wing Shan Yuen, která by se svými výsledky bez problémů mohla hrát soutěže vidomých. Na úžasné semifinále asi asijská hráčka jen tak nezapomene. Věra dlouho držela strajkovou linii, v pátém frejmu však hodila 9 a nedohoz a dala soupeřce šanci. Wing Shan Yuen zahrála skvěle a výsledkem bylo 223. Věra však neměla slitování a osobním rekordem 234 nečekaně soupeřku porazila. Ve finále nastoupila proti Věře další zástupkyně asijského bowlingu, Japonka Akiko Morisawa. Byl to souboj o zlato, jak má být. Věra si celou dobu udržovala mírný náskok, ale v sedmém frejmu ji Japonka třemi strike dohnala. Před posledním hodem byl stav 185–185. Bylo zřejmé, že kdo posledním hodem hodí více, bere zlato. První házela Japonka a v nervozitě dala 8. Věra svůj hod trochu zavřela a na místě zůstaly kuželky 4 a 7. Kuželka 7 se však kývala a nakonec spadla. Nakonec Věra hodila zlatou devítku a porazila Japonku 194–193. To znamenalo zisk nejcennějšího zlatého kovu! (První kroky přešťastné a rozesmáté Věrky vedly k trenérovi týmu Jakubu Varaďovi, jehož pokyny vesměs důsledně plnila.) Odpoledne startovaly mužské soutěže B2 a B3. Reprezentovali nás Josef Gruncl, Karel Macháček, Luboš Krapka z Tyflosportu a Jiří Reichel ze Slavie Praha. Ve velké konkurenci bylo pomyšlení na medaili hodně troufalé. V kategorii B2 Luboš Krapka a Jiří Reichel obsadili 20. a 21. místo. Karel Macháček zahrál svůj nadstandard a obsadil výborné 8. místo. V kategorii B3 nastoupil Josef Gruncl. Dobře se vyrovnal s počáteční nervozitou a po 4 hrách byl na skvělém 3. místě. Na postupové místo do semifinále mu nakonec stačil průměr 204,5. V semifinále však na Josefa čekal soupeř nejtěžší, a to po kvalifikaci nejlepší hráč, Korejec Bae Jin-Hyung (průměr přes 237). Opravdu těžké sousto pro Josefa, na kterém už se projevila nervozita, a zahrál podprůměrných 161. Ale i tak skvělý výkon a další medaile, tentokrát bronzová. Ve středu 13. května se hrály soutěže dvojic, kategorie B1+Bx a kategorie B2+B2. I když se zdálo, že po výsledcích jednotlivců budeme mít šanci na úspěch, soupeři hráli více než výborně a naši reprezentanti skvělé výsledky nezopakovali. V kategorii B1+Bx nenašel formu z prvního dne Josef Gruncl s Michalem Krchem skončili až na 16. místě. V kategorii B2+B2 hráli Karel Macháček s Lubošem Krapkou. I tady byli soupeři nad jejich síly a skončili na 12. místě. Ve čtvrtek 14. května byly na pořadu trojice. Naši ve složení Michal Krch, Josef Gruncl a Karel Macháček byli po první rundě na postupovém místě do semifinále. V druhé rundě se ale pořadí hodně promíchalo a nakonec našim chybělo k postupu 178 kuželek. To stačilo „pouze“ na 13 místo. V pátek 15. května vyvrcholil turnaj soutěží čtveřic. Našim (Michal Krch, Luboš Krapka, Karel Macháček a Josef Gruncl) se po dobrém výkonu podařilo získat 12. příčku. V all events (součet bodů za všech 20 odehraných her) bojovala téhož dne Věra Macháčková o poslední možnou medaili. Předposlední hru pokazila a hráčka Hong Kongu se před ní dostala o 20 kuželek. V další hře Věra zabrala a před poslední vedla o 2 kuželky. Nakonec si Věra svůj malý náskok uhájila a získala další medaili, tentokrát bronzovou. Bowlingové družstvo v rámci celé české výpravy bylo nejúspěšnější. Získalo 3 cenné medaile: zlato a bronz Věra Macháčková a bronz Josef Gruncl. Medailový zisk korunovalo dvojí zlato atletky Miroslavy Sedláčkové (kat. B1) za běh na 800 a 1500 metrů. Obhájila tak svoje vítězství z roku 2011, kdy v turecké Antalyi závody na 800 a 1500 metrů také ovládla. Patnáctistovku běžela atletka v úterý 12. května stylem „start-cíl“. Přes silný točící se vítr se s trasérem vydali bojovat nejen o vítězství, ale i o kvalitní čas. To druhé se jim bohužel nepovedlo, oficiální časomíra ukázala 5:24.61, přičemž jejich cílem byl čas alespoň o 10 vteřin rychlejší. „Mám velkou radost ze zlata, lepší čas nám holt odvál vítr,“ zhodnotila Sedláčková. V pátek 15. května vybojovala česká atletka druhé zlato v závodě na 800 metrů. Zvítězila v čase 2:35.72. Dvě atletická zlata ze Soulu jsou pro Miroslavu předstupněm k účasti na paralympiádě v Riu. Velké zklamání prožili ve čtvrtfinále naši golbalisté. Poté, kdy suverénně bez ztráty bodu vyhráli osmičlennou skupin, a v zápase o semifinále se utkali se čtvrtým družstvem druhé skupiny – Čínou, s níž prohráli 3 : 8. Zde je ke smolnému utkání komentář reprezentačního trenéra Ladislava Fraňka: „Věřte, že nás to vystoupení s Čínou mrzí hodně moc. Prohra 3 : 8 je o to horší, že oni vůbec nebyli lepším týmem. My jsme jim postup darovali úplně sami a dobrovolně. Ještě teď nemohu pochopit, jak se to mohlo stát. Dostali jsme 6 gólů z penalt, 3 Honza (Božek) a 3 Lukáš (Valer). Další 2 góly byly přesně k tyčkám a o ně se podělili Honza s Lukášem. V tomto zápase zaslouží pochvalu za super výkon Franta (Tomáš Franěk), který pochytal vše, co mohl, ale bohužel to nestačilo. Dále zahrál výborně Vašek (Svoboda), který nastoupil asi na 5 minut a řekl si svým výkonem o výraznější zapojení do zápasu.“ A ještě několik čísel z celého vystoupení: Celkové skóre: 80 : 35 Více než půlka obdržených gólů byla z penalt. Góly celkem: Jan Božek 27, Lukáš Valer 36 – druhý nejlepší střelec turnaje za Turkem (38), Tomáš Franěk 9 a Václav Svoboda 8. V showdownu postoupil Pavel David ze skupiny, avšak boj o čtvrtfinále už byl nad jeho síly. V soutěži judistů Michal Motrinec v kategorii do 67 kil nejdříve porazil Japonce Yutu Kumagae, avšak v druhém zápase podlehl Ukrajinci Davidu Koravovi a jeho turnajové klání skončilo v opravě, když prohrál s Rusem Artemem Merkulovem. red. # Sedmnáctiletá skokanka Nevidomá sedmnáctiletá studentka Charlotte Brown vybojovala na květnovém šampionátu amerických středních škol bronzovou medaili ve skoku o tyči. Překonala laťku ve výši 3 a půl metru a porazila i zdravé sportovce. Dívka měla problémy se zrakem už od svých šestnácti týdnů. Nepomohlo ani několik operací. Dnes ji lékaři oficiálně uznávají za slepou. Aby se při rozběhu s tyčí naučila běhat rovně, má vedle trati položený tmavší koberec. „Rozeznám trochu jen světlo a stín. Abych trefila odraz, musí mi trenér počítat nahlas kroky, a pak mi dá signál k odrazu pípnutím pejdžru, který má u sebe,“ popisuje skokanka. Mladá sportovkyně válí třeba i v basketbalu. Na hřišti se orientuje podle čar, které cítí přes podrážky bot. Koš hledá podle chvění obroučky. „Dokázala jsem tím hlavně to, že když si nejdete něco, co vás baví, můžete překonat všechno,“ prohlásila Charlotte po zisku bronzu. red. # Inzerce Nevidomá 65/162 hledá tolerantního muže nejlépe ze střední Moravy, na věku nezáleží. Zvládám domácnost, vaření i úklid. Mám ráda veselé lidi, děti i zvířata – mám vodicího psa. K mým zálibám patří cestování, hudba, knihy. Volejte na mobil 774 989 592 nebo na pevnou linku 573 330 214. Prodám dvoukolo holandské výroby, pětirychlostní, téměř nepoužívané, cena 15 000 Kč. Zn.: 731 411 325.