ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 99 Číslo 7 Duben 2015 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Tradiční festival nevidomých na Moravě Oči a prevence Ocenění pro Evu Příběh masérky z Novidy Kousek nebe Jen si tak chvíli hrát Jak pobavit nevidící turisty Nabídka pobytu Další úspěch systému 4vision Tři opice po sluchu Zástěra na kolíčky Novinky pro malé čtenáře Vítání jara v Brně Černobílé problémy Úspěch Patrika Hetmera Bronz pro Michala Motrince Premiéra pro dvojici Nývltová – Matějný Pozvání na RunTour 2015 # Tradiční festival nevidomých na Moravě Letos v období duben – září se uskuteční již 21. ročník Dnů umění nevidomých na Moravě. Hlavním organizátorem této každoroční kulturní události je SONS a pořádá jej ve spolupráci s krajskými a městskými úřady v příslušných místech, kulturními a školskými zařízeními, místními odbočkami SONS a dalšími subjekty. Festival uměleckých výtvorů nevidomých a těžce slabozrakých se pravidelně koná na různých místech Moravy a prezentuje jejich práce keramické, malířské i hudební tvorbu. Mezi účinkujícími jsou nejen čeští, ale i zahraniční umělci. Každý rok se představují tvůrci z některé z evropských zemí. V letošním roce se mohou návštěvníci těšit na Sally Booth z Velké Británie. Sally Booth je zrakově postižená vizuální umělkyně, která žije a pracuje v Londýně. Sama o sobě říká, že zrakové postižení se stalo významným faktorem v její umělecké a profesní kariéře. Jejím zájmem je ve své práci vyjádřit radosti každodenního života. Její dílo zahrnuje různé výtvarné formy. Soudobý styl je zastoupen např. cestovními skicáky či kresbami na papírové ruličky, tvoří však i tradiční zátiší. Stále více pracuje také s fotografií, grafikou a filmem. Svá umělecká díla pravidelně vystavuje po celé Velké Británii i v zahraničí, např. v Japonsku, Jižní Koreji, Singapuru, USA a Belgii. Kromě umělecké činnosti se věnuje výuce kresby a malby a mentoringu v oblasti odborného poradenství pro začínající výtvarné umělce se zdravotním postižením. Moravská výstava Sally Booth je putovní. V dubnu se uskuteční v zámku Kinských v Lešné poblíž Valašského Meziříčí, v květnu pak přijede Sally na vernisáž do Knihovny města Ostravy, kde budou její díla vystavena po dobu jednoho měsíce. V červnu se mohou zájemci seznámit s tvorbou britské umělkyně v Opavě, v červenci ve Zlíně, v srpnu v Novém Jičíně a v září pak v Olomouci. V rámci této výstavy bude představena i keramika z dílny Kateřiny Rathúské, rodačky z Uherského Hradiště. Návštěvníky festivalu kromě uvedené výstavy čeká řada koncertů nevidomých či slabozrakých umělců a dalších zajímavých akcí. Zatím jsou naplánovány tyto akce: Mohelnice 24. 3. Podej ruku knížce (knihovna), kde budou prezentovány knihy pro nevidomé v Braillově písmu. Mj. zde bude vyhlášena výtvarná soutěž (pro základní školy) Světem s bílou holí (její výsledky budou prezentovány na vernisáži v knihovně Šumperk dne 21. 5.) Nový Jičín 17. 4. Koncert Ráchel Skleničkové (Sál evangelického sborového domu, Janáčkovy sady 1 od 17 hodin) Kopřivnice 18. 4. Koncert Ráchel Skleničkové (Kulturní dům Kopřivnice, Malý hudební sál od 17 hodin) Blansko 23. 4. Koncert Milana Hradila Prostějov 29. 4. Kulturní vystoupení zrakově postižených, profesionálních i amatérských umělců a souborů. Účast přislíbil Alois Macourek z Kojetína, Pavla Čechová z Chropyně, Milan Hradil ze Zlína, Monika Mašková z Pardubic, pěvecký soubor Pastelky z Kyjova, a Jakub Vevera, Jana Brožková a Ludmila Veselá ze SONS Prostějov (Podkrovní sál Městské knihovny Prostějov od 14:30 hodin, 9–16 hodin Výstavka výrobků Tvořivé dílny pro nevidomé v prostorách půjčovny knih pro dospělé) 13. 5. Koncert Jaroslava Knejpa z Prostějova a Milana Hradila ze Zlína (nám. T. G. M. od 14 hodin) Ostrava 4. 5. Vernisáž výstavy fotografií nevidomého autora Lubomíra Pavelčáka, pěvecké vystoupení Jekatěriny Garbové a Adama Blažka 19. 5. Vystoupení zpěvačky Moniky Maškové 15. – 22. 5. Workshop Hlas a hmat, při zahájení 15. 5. pěvecké vystoupení souboru Tichý zpěv ze ZŠ pro děti se specifickými potřebami (Galerie výtvarného umění) Olomouc 5. 5. – 30. 6. Výstava obrazů Jonathana Huxleyho (Knihovna města Olomouce) 2. 6. Kytarový recitál (Mozartův sál Moravské filharmonie od 18 hodin, hrají Jiří Jelínek a Filip Moravec) Šumperk 21. 5. Vernisáž obrázků a vyhlášení soutěže Světem s bílou holí. Vystoupí Milan Hradil. Bude spojeno s Kávovým festivalem (pro seniory), který se pořádá v rámci komunitního plánování knihovny (Městská knihovna) Další akce: Výstava výrobků zrakově postižených klientů z kroužků, které SONS pořádá 3. 9. Výstava akvarelů z pozůstalosti výtvarníka Josefa Ludského (knihovna), při vernisáži vystoupí nevidomý umělec Rožnov pod Radhoštěm 29. 5. Poděkování maminkám – koncert skupiny nevidomých hudebníků a zpěváků Kyklop band s hostem Radkem Žaludem (Domov pro seniory od 15:30 hodin) Vsetín 1. 6. Koncert Petra Bazaly (Penzion pro seniory od 9:30) Přerov 28. 6. Koncert tria Makabara (Přerovský zámek od 17 hodin) Opava červen: Koncert v Domě sv. Cyrila a Metoděje pro nevidomé ve Vlaštovičkách či v domě seniorů Valašské Meziříčí 23. 7. Letní koncert nevidomých a slabozrakých zpěváků z celé republiky pod názvem Vokál klub při SONS ČR Praha (Hospic Citadela) Lhotka nad Bečvou 21. 8. Ukončení léta – koncert nevidomého zpěváka Radka Žaluda (sportovní areál FC) Záměrem festivalu, který se poprvé konal v roce 1995, je představit co nejširšímu publiku nadané zrakově postižené umělce a přesvědčit je tak o tom, že nevidomý člověk má pouze ztížené zrakové možnosti, ale jinak je zcela schopen být nedílnou součástí společnosti. Přejeme si, aby letošní ročník Dnů umění nevidomých na Moravě byl stejně úspěšný jako ročníky předešlé a těšil se hojné návštěvnosti z řad co nejširší veřejnosti. Upozornění: V programu mohou nastat změny. Marie Svobodová # Oči a prevence Co hlídat u dětí Tupozrakost čili amblyopie je oční vada, již je možné v dětství napravit. Chce to jediné – všimnout si včas, že vaše dítě hůř vidí, a jít k lékaři. „Rodiče by měli zbystřit, pokud si děti například nerady čtou, neudrží pozornost, mají potíže při sportu, zavazování bot a opisování z tabule, sedí blízko u televize, často mrkají, mnou si nebo přivírají oči. Také mohou klesat jejich výkony ve škole,“ rekapituluje obvyklé příznaky vad zraku Pavel Diblík, primář oční kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Preventivní vyšetření zraku navíc musí udělat každý pediatr - hlavně při kontrole ve třech a pěti letech. Má to svůj důvod, v Česku má totiž každé dvanácté dítě do čtyř let nějakou oční vadu, předškoláků se zhoršeným zrakem už je pět až deset procent. „Dětí ve školním věku špatně vidí zhruba čtvrtina. Dioptrie jsou přitom často dědičné, pokud se tedy v rodině vyskytují vyšší dioptrie, je lepší navštívit očního lékaře již v prvním roce života dítěte,“ doporučuje začít s prevencí co nejdřív přednosta sítě očních klinik Gemini Pavel Stodůlka. Jestliže lékař před nástupem dítěte do školy žádnou oční vadu nenajde, nenechte se ukolébat. Například krátkozrakost se může objevit a postupně narůstat přibližně do dvaceti let. „Školáci by proto měli podstupovat pravidelné oční prohlídky každé dva roky, ti, kteří už brýle nosí, alespoň jednou ročně,“ popisuje harmonogram návštěv primář Diblík. Prohlídka na očním Měření refrakce Vyšetření, kdy vám lékař postupně vkládá před oči různé typy čoček, a vy určíte, se kterými vidíte lépe. Zjišťuje se tak krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus a jejich závažnost. Zakrývání očí Nejjednodušší způsob, jakým lékař kontroluje, jak vaše oči spolupracují. Postupně vám zakrývá oči a vy zaměřujete malý vzdálený a pak blízký předmět, aby lékař sledoval pohyby očí při odkrytí. Zjišťuje se tak šilhání. Vyšetření štěrbinovou lampou Kontrola oka speciálním mikroskopem, který pod velkým zvětšením odhalí infekce nebo jiné onemocnění. Tonometrie Nejběžnějším způsobem je vypuštění malé dávky vzduchu do oka, přístroj pak vypočítá nitrooční tlak. Je-li vyšší, hrozí riziko zeleného zákalu. Rozšiřování zorničky Vyšetření pomocí kapek, které rozšíří zorničky. To umožní lékaři získat lepší představu o vnitřních strukturách v zadní části oka. Jak si chránit oči 1 Prevence je důležitá Lékařská prohlídka může včas odhalit počínající oční choroby nebo již rozvinuté vady. 2 I oči potřebují vitaminy Pro oči je prospěšný vitamin E (rostlinné oleje, ořechy, listová zelenina), vitamin C (ovoce, zelenina), zinek (červené maso), lutein a zeaxantin (obilí, ovoce, zelenina, žloutek). 3 Umělé osvětlení škodí Vyhněte se dlouhodobému pobytu v silném umělém osvětlení, které namáhá a unavuje oči. 4 K létu patří sluneční brýle UV záření může oko přechodně, někdy i trvale poškodit. Noste proto kvalitní sluneční brýle. 5 Zkuste gymnastiku pro oči Pokud pracujete na počítači, používejte LCD monitor. Dělejte přestávky, přeostřujte na vzdálenější předměty nebo zkuste oční gymnastiku. 6 Make-up musí pryč Večer je nutné oči odlíčit, dekorativní kosmetika může vyvolat alergii či infekci a vysušuje oči. Test DNES (kráceno) # Ocenění pro Evu Třináct nejlepších školáků z opavských základních škol včetně těch speciálních převzalo ocenění z rukou první náměstkyně primátora Simony Bierhausové. Mezi nimi byla i Eva Lesová ze Základní školy pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči v Havlíčkově ulici. Tradiční akce se uskutečnila v úterý 24. února na Hlásce. Eva Lesová (ročník 1998) patří mezi nejaktivnější žáky ve škole. Účastní se dějepisných olympiád, v celostátní soutěži v psaní všemi deseti se umístila na druhém místě. Pravidelně se účastní celostátních sportovních her pro zrakově postiženou mládež a mistrovství zrakově postižených v plavání a v atletice, kde se vždy umísťuje na předních pozicích. Na mezinárodním šachovém turnaji v Bratislavě obsadila první místo. Ráda se účastní akcí pořádaných Českým svazem zrakově postižených sportovců v běžeckém lyžování a mistrovských soutěží v atletice a plavání. Eva je také redaktorkou školního časopisu Tandem. Vynikajících výsledků dosahuje každoročně v mezinárodních výtvarných a literárních soutěžích. Evinou velkou láskou jsou koně. Dochází k nim do centra ve Starém mlýně, kde se v současné době věnuje především péči o poničku Sáru. Její další velkou zálibou je malování a psaní básniček. Na svém kontě má prozatím dvoudílné dílko Srdcem u koní, které obsahuje její básničky a kresby o koních ze Starého mlýna. Při slavnostním vyhlášení nejlepších opavských žáků dostala Eva stejně jako dvanáct spoluoceněných školáků kromě pamětních listů upomínkové předměty a peněžní poukázku. Ke gratulaci se připojuje i redakce Zory. red. # Příběh masérky z Novidy Novida je obecně prospěšná nezisková společnost, která zaměstnává nevidomé a slabozraké maséry. Její provozovny najdete v Praze a v Ostravě V Praze sídlí společnost v areálu Hornické polikliniky na Sokolské třídě 81. Funguje od roku 2012. Kromě klasických rekondičních masáží nevidomí maséři provádějí medové masáže, ruční lymfatické masáže, masáže lávovými kameny a baňkami, shiatsu, reflexní masáže nebo kraniosakrální osteopatii „Nabízíme služby nejenom jednotlivcům, ale snažíme se i o firemní spolupráci. Můžeme přijet do jakékoliv společnosti namasírovat zdejší zaměstnance a jediné, co k tomu potřebujeme, je klidný koutek,“ nabízí obchodní a marketingová manažerka Novidy Adéla Binová. V Ostravě působí provozovna Novidy od května 2014. Pracují v ní tři zrakově postižení maséři – Pavla Šmídová, Oleg Peterek a Petr Vaculík. Absolvovali buď 3letý studijní obor rekondiční a sportovní masér, nebo masérský půlroční intenzivní akreditovaný rekvalifikační kurz pro slabozraké a nevidomé maséry. Pomáhají jim dvě asistentky, které mají na starosti kontakt s klientem a objednávky, jejichž vyřizování by pro handicapované maséry bylo komplikovanější. Sedmatřicetiletá Pavla Šmídová přestala vidět před sedmi lety. Ve dvanácti letech sice onemocněla diabetem prvního typu, ale zdálo se, že přesto může žít bez větších překážek. „Pracovala jsem na dětské jednotce intenzivní péče, když jsem přestala vidět. Nejspíše z dlouhodobého stresu, kdy diabetes nebyl ideálně kompenzovaný, se u mě projevily pozdní komplikace. V očích mi popraskala sítnice a oslepla jsem,“ popisuje rodilá Ostravanka. Operací se lékařům podařilo Pavle zachránit pouze jedno oko, kterým vidí asi na čtyřicet procent. „Jelikož jsem se jako nevidomý zdravotník stala pro pacienty takovou nechtěnou adrenalinovou záležitostí, musela jsem z nemocnice odejít,“ říká s úsměvem žena, která vystudovala školu se sociálně-zdravotním zaměřením. Dodává, že náhlý zrakový handicap zvládla hlavně díky svému partnerovi a rodině. V momentě, kdy se zdálo, že už nebude moci ve svém oboru nikdy pracovat a skončí jako nezaměstnaná, naskytla se jí nečekaná pracovní nabídka. „Dozvěděla jsem se o tom, že společnost Novida hledá pro masérnu v Ostravě nevidomé a slabozraké maséry, kterým poskytnou i zaškolení. Neváhala jsem a ozvala jsem se jim. Práce ve zdravotnictví mi hrozně chyběla,“ podotýká Pavla Šmídová s tím, že díky Novidě dostala znovu šanci částečně se vrátit i k tomu, co studovala na střední škole. „Shodou okolností jsem ve čtvrtém ročníku absolvovala pár hodin masérství. Bavilo mě to, takže jsem si po škole udělala i základní masérský kurz. Nenapadlo by mě ale, že bych se tím někdy v budoucnu živila,“ přibližuje masérka, která ještě donedávna masírovala pouze své rodiče, kamarády a příbuzné. Nyní už však má certifikát na lymfatické masáže těla i obličeje, baňkování i na medovou masáž. „Doufám, že si budu moci dodělat i další kurzy. Chci si zvýšit vzdělání o reflexologii a o kurzy masáže lávovými kameny,“ plánuje mladá žena. „Tím, že jsme přišli o jeden smysl, hmat a cit máme vytříbenější než vidící masér. Lépe tedy poznáme problémy klienta, jako jsou uzlíky na svalech, svalová ztuhlost, cítíme teplotní výkyvy svalu, jak je napnutý, a také to, kde má člověk otok. Rozlišíme, jestli je ten otok cévní, nebo lymfatický. Cítíme i různé blokády páteře, krku,“ uzavírá Pavla. Bruntálský a krnovský deník/red. # Kousek nebe V televizním pořadu Kousek nebe představil moderátor Pavel Kříž v únoru Renatu Moravcovou z Dobrušky na Rychnovsku a jejího syna Václava. Nevidomá maminka dostala nápad splnit dnes již dospělému Vaškovi jeho klukovský sen. Rozhodla se využít nového pořadu a darovat Vaškovi, který hraje fotbal za FC Domašín, jako poděkování nevšední zážitek. Den s milovanou Spartou. Letenskému klubu fandí Václav Moravec léta a věcí se znakem Sparty jsou v jeho bytě na každém kroku. Renata Moravcová oslepla ve třiceti letech následkem cukrovky. Do nemocnice tehdy odcházela se zhoršeným zrakem a nadějí, že jí pomůže operace. Domů se však vrátila zcela nevidomá. Tehdy bylo Vašíkovi dvanáct let. Vzal to jako chlap a o mámu se vždycky postaral. Po deseti letech se přidaly další diabetické komplikace a paní Renata musela čtyři roky třikrát týdně dojíždět na dialýzu do Rychnova nad Kněžnou. Opět jí nejvíc pomáhal syn. „Jsi můj anděl strážný, bez tebe bych nebyla tam, kde jsem,“ chválila paní Renata syna ve studiu. „Uvědomuji si, co pro mě můj syn od malička dělá. Odmala se o mě uměl postarat. Třeba když jsem dostala záchvat, tak už jako předškoláček všechno zvládl. ? Po ztrátě zraku to byl zase především Vašek, jehož zásluhou jsem všechna úskalí ustála. Bylo mu tehdy pouze dvanáct let. Na začátku jsem si s tmou skutečně nevěděla rady, ale Vašek mě stále tlačil dopředu. „To zvládneme, mami. To zvládneš. Zkus to,“ nepřestával mě povzbuzovat. Pak přišla další rána – dialýza. Můj taťka se mnou jezdil v úterý a ve čtvrtek a Vašek mě vozil každou sobotu. Na dialýzu mě odvezl, odjel si odehrát fotbalový zápas a po čtyřech hodinách se pro mě zase vrátil a vzal domů. Čtyři roky fungovala tahle sestava. Snad pouze jednou Vaška vystřídal manžel. Vašek byl bezproblémové dítě. Jasně že si šel občas posedět s kamarády, ale teď už ho to ani tak nebaví, asi bývá utahaný z práce. Kamarádky v domě mi často říkaly: „Ty ani nevíš, co máš doma za poklad.“ Vždy jsem se mu chtěla nějak odvděčit. Vloni jsem žehlila u televize a uslyšela upoutávku. Říkali, že „pokud máte ve svém okolí člověka, k němuž nebyl osud příznivý a zasloužil by si splnit přání, pište na e-mailovou adresu…“. Vypnula jsem žehličku a sedla si k počítači. Dlouho se nic nedělo, takže jsem to už pustila z hlavy. Po čase zazvonil mobil a ozvala se paní z České televize. Zajásala jsem: „Jé, vy mu to přání splníte?“ Měla jsem dva nápady, co mu splnit. Napsala jsem, že je velký fanda do aut a od pěti let hraje fotbal. A zbožňuje Spartu!“ vzpomíná paní Renata. Záložník FC Domašín Václav Moravec si svůj den D opravdu užil. Natáčelo se v létě před začátkem sezóny, v kabině dostala nová tvář místo mezi Romanem Bednářem a Kamilem Vackem. „Vašek je naše nová posila z Barcelony Domašín. Bude jen chvíli trvat, než vyřídíme transferkartu,“ představil ho hráčům sparťanský tiskový mluvčí Ondřej Kasík. A pak se televizní hrdina obul do své životní šance. Dělal při tréninku všechno, co borci áčka, čeští šampióni. „Třeba posilovna, to byla jatka. Kdyby mě nechali chvíli odpočinout, tak usnu i na asfaltu před šatnou... Ale když se cvičilo s míčem, tak to snad docela šlo,“ hodnotil se Václav. „Vašek určitě obstál, do všeho šel po hlavě. Pokud jde o technickou součinnost, neztratil se. Asi mu vadilo tempo vyšší, než na jaké je zvyklý,“ konstatoval trenér Vítězslav Lavička. Za statečný výkon dostal dvě permanentky na sezónu a sparťanský dres. „Nosil jsem ho i na všechny zápasy Evropské ligy,“ pochlubil se v televizním studiu Václav po boku šťastné maminky. Když se zpětně ohlédnete za neopakovatelným zážitkem, vybaví se Václavovi zejména jako krásný projev maminčina vděku: „Především bych chtěl poděkovat mojí mamce za její skvělý nápad. Hlavně jí vděčím za perfektní den, na nějž do smrti nezapomenu. Oceňuji, jak se jí to vše podařilo zorganizovat a zejména totálně utajit. Byla s trenérem Petrem Hertíkem skvěle sehraná. Vůbec nic jsem netušil. Až po neskutečném zážitku na Spartě jsem se později dozvěděl, jak zjišťovala moji výšku a velikosti oblečení. „Kdyby byla, jak sama říká „koukavec“, tak si vzala náhradní klíče od mého bytu, podívala se na tričko a na kopačky. Jako nevidomá to měla daleko těžší. Proto obdivuji, jak to všechno dokázala. Ke zjištění čísla kopaček vymyslela následující lest. Zavolala mi, že její kamarádka má syna na střední škole, a on že prý potřebuje půjčit kopačky. Takhle mazaně ze mě vymámila číslo bot…“, popsal Václav celou anabázi. Do televizního studia doprovodila Renatu Moravcovou její dobrá známá Marie Hájková, ředitelka Střediska výcviku vodicích psů SONS v Jinonicích, a dvojice jejích vodicích psů. Mladším z nich je i Xanto, který se učí průvodcovským dovednostem od dosluhujícího, ale spolehlivého ‚mazáka‘ Sonyho. Další dva pejsci vzorně prodřímali rozmlouvání moderátora Pavla Kříže a jeho hostů na místech pro diváky. Marie Hájková měla s sebou žlutého labradořího kluka Orfea, instruktorka z Jinonic Eva Bendová přišla s černým labradorem Percym. „Oba pocházejí z našeho chovu. Paní Moravcová oslovila mimo jiné i naše středisko, protože mít více vodicích psů v hledišti bylo přání jak televizního štábu, tak i samotné paní Moravcové. Známe se opravdu velmi dlouho, svého prvního vodicího psa Brinu měla Renata Moravcová od nás,“ vysvětlila Marie Hájková široké zastoupení psího publika ve studiu. „Po celou dobu natáčení a vůbec pobytu ve studiu byli naprosto hodní a vzorní, při natáčení dokonce oba usnuli. Vzbudili se jenom jednou, a to ve chvíli, kdy běžel záznam o návštěvě Pavla Kříže u paní Moravcové doma. Kamera natáčela, jak paní Moravcová chystá pro své psí kluky krmení, nese misky a volá: „Kluci, večeře!“ V tu chvíli byli Persy s Orfíkem na nohou a zmateně mžourali do kamer, kdeže je to papáníčko. Všichni ve studiu se rozesmáli, ale v televizi to pak nebylo, zřejmě to vystřihli,“ doplnila Marie Hájková dokonce i jednu „veselou příhodu z natáčení“ pořadu Kousek nebe. Taťána Králová # Jen si tak chvíli hrát Každý z nás se občas vrací do dětských let. Do toho krásného času bezstarostnosti, bezpečí a her. Vracíme se tam ve vzpomínkách na ty nejbližší, na chvíle šťastné i méně příjemné, na kamarády a věrné společníky – naše hračky. S nimi jsme si hráli ve dne, v noci jsme s nimi usínali. V 50. letech, v nichž jsem vyrůstal já, byl jejich sortiment dost chudý. Mnoho předmětů na hraní jsme si však uměli vyrobit sami. Několik jsem od rodičů přece jen dostal. Byla to autíčka se setrvačníkem, např. Tatra 603 nebo figurky na klíček. Vrcholem hračkářského průmyslu byly hlavolamy, jako například kulička v labyrintu. Dlouho jsem si své poklady schovával, bohužel ale nakonec padly za oběť v pozdějších letech generálnímu úklidu. Pro moji mámu to byly nepotřebné věci, pro mne nenahraditelné klenoty. Zmizely i mé sbírky minerálů a brouků a zbyly pouze některé stolní hry – Člověče, nezlob se či stolní fotbal, s nimiž jsme si hráli i v dospělosti. Má dcera už měla větší štěstí. 70. léta nabízela dětem pestrou škálu hraček. Ty byly vděčným dárkem k narozeninám nebo pod vánoční stromeček. Své zamilované panenky nebo modely pokojíčků si mohla dcera uchovat pro své potomky. Těmi, které si sama vyřadila, obdarovala drobotinu z dětských domovů. Dnes je na našem trhu obrovské množství výrobců hraček, neboť jde o jeden velký business. V nabídce jsou jednoduché mechanické, ale i velká škála interaktivních, pohyblivých, ozvučených a světélkujících. Ty náročnější bezpochyby rozvíjí inteligenční vývoj a motoriku dětí. Ale i naše vnoučata nakonec sáhnou po těch nejjednodušších. Pro mého vnuka Lukáška to je jeho králíček nebo žirafka Sophinka. My dospělí – tátové a mámy, babičky a dědečkové – se ovšem do dětských let nemusíme přenést pouze prostřednictvím výchovy našich dětí a vnoučat. Můžeme tak učinit i tím, že se vydáme za hračkami na nějakou výstavu. Jejich sbírky dnes v České republice vlastní řada muzeí, hradů a zámků, nadšenců z řad soukromých sběratelů. Ti posledně jmenovaní se pak mnohdy specializují na určitý druh. V Ostravě a jejím těsném sousedství najdete hned dvě expozice tohoto druhu. Tou první je Muzeum hraček v centru Ostravy. Druhou je expozice panenek s porcelánovou hlavičkou soukromé sběratelky v obci Dobroslavice. Obě výstavy jsou zcela bezbariérové. Ostravské muzeum hraček vzniklo v loňském roce. Nachází se ve 2. patře budovy obchodního domu Prior na Masarykově náměstí v centru města. Expozice zahrnuje tisíce exponátů za období zhruba od poloviny 19. století až po současnost. Je rozdělena do tří sekcí: 1. hračky a hry, 2. Disneyana a 3. sběratelství. Prohlídku muzea doplňuje výklad zasvěceného průvodce. Organizátoři umožní na požádání těžce zrakově postiženým návštěvníkům osahat si některé vybrané exponáty. Otevřeno mají denně kromě neděle. Poskytují slevu pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P. Druhou výjimečnou expozicí je soukromá sbírka panenek s porcelánovými hlavičkami Bianky Klapuchové v obci Dobroslavice v okrese Opava. Do obce se dostanete autobusy MHD z Ostravy-Poruby přes Plesnou. Vozíčkáři si mohou v jízdním řádu vybrat vhodný spoj. Z konečné zastávky je to už jen kousek po silnici kolem zámeckého parku k domu manželů Klapuchových. Přivítá vás milá, usměvavá a energická majitelka, která vás dvorem bez bariér provede do zahradního domku. V tomto čistém, vytápěném příbytku je umístěna jedinečná expozice panenek s porcelánovou hlavičkou. Zhruba 500 exponátů mapuje historii sbírky od 19. století po dnešek. Prohlídka s výkladem majitelky vás uchvátí jednak krásou expozice, a také entuziasmem člověka nadšeného pro věc. Kromě mnoha peripetií při získávání exponátů se dozvíte o náročné práci při rekonstrukci figur, kostýmů, šití krajek s pomocí zlatnické lupy atd. Bez nadsázky je možné říci, že odtud odchází každý návštěvník bohatší. Po návštěvě expozice je možné projít se zámeckým parkem s cizokrajnými stromy. Barokní zámek, který zde stával, byl na konci 2. světové války zničen. Podobný osud potkal mnoho selských usedlostí, ale obec byla po válce opět obnovena. V parčíku naproti zámeckého parku objevíte další místní raritu – dva smírčí kříže z 16. století – doklad středověkého trestního práva. Po málo frekventované silnici je možné dojet do obce Plesná k zastávce MHD. Obě jedinečné expozice jsme v nedávné době v rámci činnosti odboru zrakově postižených Klubu českých turistů Ostrava navštívili. Každá z nich je trochu jiná, ale jedno mají společné. Mají pobavit, potěšit a nás dospělé aspoň na chvíli vrátit do dětství. Že je v každém z nás kousek dítěte a že si umíme pořád hrát, jsme dokázali při návštěvách obou výstav. Nakonec proč ne. Vždyť ten, kdo si rád hraje, nezlobí. Milan Linhart # Jak pobavit turisty Animátoři jsou většině lidí známí díky pobytům u moře, kde se starají o zábavu turistů v daném rezortu. Připravují pro ně různé hry, soutěže, zkoušky šikovnosti i testování vlastních schopností. Jednotlivé aktivity musí být dobře promyšleny a liší se podle skupiny lidí, pro něž se činnost připravuje. Některé programy jsou určeny speciálně pro handicapované turisty – například se zrakovým postižením. Poptávka po animátorech začíná růst i v tuzemsku. Nové zájemce o tuto profesi nedávno připravoval pilotní kurz jabloneckého vzdělávacího centra EDUCA. Mezi účastníky byla i Liliana Daňková Uhlířová, jejíž animační program byl založen na poznávání vůní poslepu. „Zaměřila jsem se na skupinu zrakově postižených, se kterou mám osobní zkušenosti,“ řekla Liliana Daňková Uhlířová. Jabloneckého kurzu se zúčastnilo 18 zájemců z řad pracovníků cestovního ruchu a nezaměstnaných. Kurz probíhal ve třech víkendových setkáních, během nichž vznikala závěrečná práce každého účastníka – praktické ukázky animačních aktivit. Při předvedení animace během závěrečného setkání účastníků kurzu, které se konalo poslední únorovou sobotu v konferenčním sále sportovního areálu Střelnice, se všichni účastníci zapojili do hry v rolích turistů. Poznávání vůní bez pomoci zraku patřilo k programům, které nejvíc zaujaly. red. # Nabídka pobytu Oblastní odbočka SONS Praha-jih vás zve na letní pobyt Termín: 2. – 8. srpna 2015 Místo: Bystřice pod Perštejnem Cena: 2 800 Kč Cena zahrnuje ubytování v penzionu na kraji městečka. Je zajištěna celodenní strava a pokoje s příslušenstvím. Okolí nabízí mnoho zajímavých procházek. Koupaliště je vzdálené 400 m. Plánujeme tři odpolední zájezdy: na hrad Perštejn, do Šiklova mlýna a skanzenu řemesel s možností si něco vyzkoušet. Zájemci se mohou přihlásit u Žofie Mouchové, tel. 241 729 053, 604 587 932. Platbu lze uhradit převodem na účet 270 275 143 /0800. # Další úspěch systému 4vision V únorové Zoře jsme v článku Budoucnost s mluvicí holí? představili tehdy ještě bezejmenný projekt Juraje Kisztnera – navigační zařízení pro zrakově postižené. Dnes už má vynález i jméno: 4vision. Autor úspěšného prototypu je absolventem Institutu geoinformatiky, nyní doktorandem na Institutu geologického inženýrství Vysoké škole báňské –Technické univerzitě Ostrava (VŠB-TUO). Připomeňme, že vynálezem Juraje Kisztnera je senzor, který dokáže rozpoznávat překážky v cestě a nevidícího chodce na ně včas slovně upozornit tak, aby se jim vyhnul. „4vision funguje na bázi senzorů, které získávají obraz okolí nevidomých,“ vysvětluje vynálezce. Obraz se ve speciálním softwaru zpracuje a vyhodnotí překážky v cestě jeho uživatele. „Software kromě detekce překážek umožní také jejich obejití a hledání alternativní, bezpečnější trasy,“ podotýká Juraj Kisztner. Pomocí systému GPS je přístroj schopný navigovat uživatele až do cíle. 4vision obsahuje aplikaci, identifikující objekty z mračna bodů detekovaného zařízením Kinect. Následně transformuje tato data do navigačního systému, který pomáhá obejít překážku. Hlavní část nabízí řešení, které propojuje Kinect s detekčním softwarem, navigačním softwarem a zvukovou navigací. Všechna komunikační zařízení jsou přizpůsobena potřebám zrakově postiženým a fungují na principu zvukových signálů. Řešení se zaměřuje na pomoc při orientaci v novém prostředí, umožňuje předcházet neočekávaným situacím, zraněním a může také urychlit pohyb. Mluvicí senzor měl na počátku podobu herní konzole, v budoucnu však autor počítá se zmenšováním, aby se vešel přímo do bílé hole. „Systém dokáže nahradit vodicího psa a je rovněž podstatně lacinější,“ popisuje Juraj Kisztner. Po ocenění v soutěži European Satellite Navigation Competition 2014 (dříve Galileo Masters) sklidil projekt 4visoon další úspěch. Jeho autor s ním zabodoval v soutěži Green Light, kterou pořádá Centrum podpory inovací VŠB-TUO. Na podzim se do této soutěže přihlásilo 70 nápadů. Z nich porota vybrala 11 do tříměsíčního akcelerátoru, kde je jejich tvůrci vylepšovali pomocí přednášek a konzultací jako podnikatelské projekty. V sázce bylo hodně, finalisté usilovali o to, aby svým projektem zaujali přítomné investory. „Na závěrečné Startup Show jsme měli zástupce investorských fondů, kteří dokázali dát projektům tu správnou zpětnou vazbu tak, aby se připravily na to, co od nich trh očekává,“ popsal ředitel Centra podpory inovací Martin Duda. Projekt Juraje Kisztera si nakonec vedl u odborné poroty nejlépe. Získal hlavní cenu – padesát tisíc korun v hotovosti. V sobotu 28. března prezentoval Juraj Kisztner systém 4vision také v pražském Kongresovém centru na 15. ročníku konference INSPO, na které byly představeny nejnovější technologie usnadňující život lidem s těžkým zdravotním postižením. Autor projektu Juraj Kisztner a další lidé, kteří s ním pracují, se momentálně snaží věnovat vývoji prototypu, který by mohli testovat přímo na uživateli. I Kisztner ví, že v současnosti existuje celá řada pomůcek pro nevidomé, podle něho ovšem žádná z nich nedokáže řešit pohyb postižených takto komplexně. „Náš systém pracuje jiným způsobem. Je efektivnější a dokáže řešit širší spektrum problémů,“ dodává mladý muž. TaK # Tři opice po sluchu V odvětví herního průmyslu se nové hry snaží získat startovací kapitál na stránkách Kickstarter. Nedávno se zde objevil návrh hry s názvem Three Monkeys (Tři opice), která je přímo určena nevidomým hráčům. Její uživatelé ji budou moci vnímat výhradně sluchem. Prozatím je vytvořena pouze anglická verze. K uvedení na trh požadují členové tvůrčího týmu částku 28 tisíc liber. Projekt Tři opice patří mezi RPG (Roll Play Game), tedy hry, v nichž hráči přebírají roli jedné postavy a hrají v imaginárním světě, kde plní různé úkoly a vylepšují si své schopnosti. Kickstarterový projekt Three Monkeys pracuje s jednoduchou, ale odvážnou myšlenkou. Svůj fantaskní RPG svět nechá hráče vnímat jen za pomocí sluchu a představivosti. K tomu bude využívat moderní technologie pro co nejdokonalejší 3D projekci zvuku. Three Monkeys je RPG s otevřeným světem, který je vykreslován zvuky a komentářem průvodce, malé upovídané víly Yosky. Ta provází hráče říší jménem Byzantium, které někdo doslova ukradl slunce. Obyvatelé bohaté a pestré země jsou nyní uvězněni ve svých vesnicích, protože když je opustí, temnota, která obklopuje vše mimo lidská obydlí, jim nahání strach. Jediný, kdo se nebojí, je nevidomý mladík Tobar. Protože je zvyklý orientovat se bez zraku, stává se ve hře hlavním hrdinou. Tobar si tedy bere svůj meč a luk se šípy, hráč si nasazuje co nejlepší sluchátka a vyrážejí na cestu neviděným světem, aby zlomili kletbu. Všechny události se vykreslují ve zvucích. Protože hra Three Monkeys pracuje s představivostí, vykreslení světa funguje skvěle a přechody zleva doprava a zepředu dozadu, které lze slyšet, jsou zřetelné. Hráč kupříkladu uslyší svištět meč svým směrem a bude moci několika způsoby zareagovat. Prototyp Three Monkeys bezprostředně cílí na nevidomé hráče. Současně může být plnohodnotnou hrou i pro vidící. Prozatím je podmínkou jistota v lingvistických kramflecích, protože o úspěchu ve hře logicky rozhoduje, kromě reakce na různé zvuky, jen sluchem rozpoznaný anglický text. Reakce na kickstarterovou ukázku potvrzují, že by o Tři opice byl velký zájem. Ačkoliv malý britský tým Incus Games sehnal od vydavatelů a sponzorů dost peněz na vytvoření hry, požadovaná částka 28 tisíc liber by mu umožnila vytvořit Three Monkeys v takové podobě, v jaké by si členové týmu přáli. „Nebojte se, Yoska je po ruce, aby vám představila svět Byzantia. Nasaďte si sluchátka a poslouchejte – jen nezapomeňte popustit uzdu své fantazii,“ vybízejí tvůrci na stránkách www.kickstarter.com. red. # Zástěra na kolíčky Nemáte sušičku a prádlo věšíte pěkně na šňůru s kolíčky? Pak je zde jeden pomocník. Zástěra s klokaní kapsou na kolíčky. Máte je při věšení prádla pěkně po ruce. Stačí jen zástěru uvázat do pasu. Je z pevné látky a v kontrastním provedení béžová a tmavě červená, na klokaní kapse jsou větší červené puntíky. Je tam také poutko na pověšení zástěry někam na háček. Dostanete ji v tyflopomůckách za 150 korun. Dagmar Dvorská # Novinka pro malé čtenáře Pro čtenáře mladšího školního věku (od 7 let) vydalo nakladatelství Albatros knížku Jak voní týden polské autorky Olgy Masiukové. Laskavý příběh nevidomé holčičky přeložila Barbora Gregorová. Hrdinkou knížky je malá Konstantina. Má ráda slova, vůně, vítr ve vlasech a procházky se strýčkem Ríšou. Jenže na svět, který ji tak zajímá, nevidí. Barvy si sice tak docela představit neumí, ale dny v týdnu bezpečně pozná podle vůně. Sobota voní koláčem a babičkou Florou, neděle voní kafem, pondělí voní špatně, úterý voní rybou, středa středem týdne, čtvrtek rozvařenou rýží, pátek voní zimou a vlakem. Konstantina vnímá svět všemi ostatními smysly a vůbec neví, proč by ji měl někdo litovat. Jediné, co by doopravdy chtěla zkusit, je projet se na kole. Vyprávění malé Konstantiny má daleko větší časový rozsah než jeden týden plný vůní. Dozvídáme se například o tom, že její tatínek žije v jiném městě, že navštěvuje školu, kde se nevidomé děti integrují s vidoucími, na jaké situace naráží v komunikaci s lidmi z okolí (a kolik idiomů se v souvislosti se zrakem vlastně používá), jaká přání má a jak je její svět snadno ovlivnitelný (projížďka na kole a doteky větru), ale zároveň i zranitelný. Příběh malé Konstantiny jemně a poeticky ilustrovala Nanako Ishida. Velmi podařené ilustrace jsou třešničkou na dortu. Ilustrátorka zachycuje svět kolem nás v barvách. Tyto obrázky střídá šedočernými obrysy ztvárňujícími svět nevidomých. Knížka má 112 stran a je dostupná za cenu od 184 korun. red. # Vítání jara v Brně Pracovníci oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně si Vás dovolují pozvat na již 22. koncert Vítání jara. Bude ve středu 8. dubna 2015 v sále Konzervatoře Brno, Tř. Kpt. Jaroše 45 (vchod z ulice Lužánecké). Začátek je v 17 hodin. Na koncertech tradičně účinkují bývalí žáci Základní školy pro nevidomé a slabozraké v Brně, pozdější studenti nebo absolventi Konzervatoře Jana Deyla a Střední školy pro zrakově postižené v Praze. A nebude tomu jinak ani tentokrát. Budou účinkovat Eva Blažková, Simona Němcová, Tomáš Vrtek jako host a Kristýna Zapletalová. Koncert je věnován 110. výročí narození nevidomého učitele a hudebního skladatele Rudolfa Krchňáka. Vstupné je dobrovolné. Eliška Hluší # Černobílé problémy Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 4 Stanislav Juříček (Vsetín) originál Bílý: Kh1, Da5, Vg4, Sf6, Jb6 (5) Černý: Kh7, Sa3, Sg8, Pd6, f7, g6, h6 (7) Mat 3. tahem (C+) Motiv úlohy, kterou vidíte před sebou, se mi kdysi vyskytl v praktické partii, a proto i úkryt černého krále nám trošku připomíná rošádu. Zatímco v partii bývá dobyta často až po pečlivé přípravě a dlouhotrvajícím útoku, zde tomu bude během tří tahů. Pokud se někomu zdá být podivná pozice Sg8, pak vězte, že se tam dostal po trase Sc8-f5-h7-g8, uzavřen Pg7-g6 a pak třeba Kh8-h7. Šachista-praktik si teď rve vlasy, cože je to za nesmyslný manévr, naopak šachista-úlohář to ocení a jednoduchou retrográdní úvahou dojde k tomu, že tato dvanáctikamenová úloha, tzv. mereditka, je legální. Ale teď už k obsahu. Na 1.Jd7? [2.Jf8#] jde triviální obrana 1.-d5!, úvodník tedy musí být jiný a velmi přesný. Doufám také, že objevíte ještě i jednu další pěknou svůdnost a klasické tři obranné varianty. Pro milovníky miniaturek: Hradil K. (1878) – Zvardoň P. (2068), Vsetín 1999, [C41] Philidorova obrana: 1.e4 e5 2.Jf3 d6 3.d4 f5!? Lepší je 3.-Jd7. Na dvojsečný tah zareaguje bílý neméně ostře. 4.Sc4! exd4 5.Jg5 Jh6 6.0-0 Df6 7.c3! f4 8.Jf3 dxc3 9.Jxc3 c6 10.e5! Správně! Máme-li náskok ve vývinu, poučky velí otevřít centrální sloupce. 10.-dxe5 11.Jxe5 Jd7. Jezdec byl tabu pro ztrátu dámy vazbou Vel. 12.Jxd7 Sxd7 13.Ve1 Se7 14.Je4 Df8 15.Jd6 Kd8 16.Jxb7 Kc7 17.Sxf4. Druhá cesta k výhře šla „v intenci zahájení a starých mistrů“: 17.Vxe7 Dxe7 18.Sxf4 Kxb7 19.Db3 Kc8 20.Sa6 Kd8 21.Db7 Vc8 22.Vd1 (hrozí Dxc8#) 22.-Ke8 23.Sg5 De6 24.Sc4 Dg4 25.Dxc8! Sxc8 26.Vd8#. Bílý to vyřešil jednodušeji. 17.-Dxf4 18.Vxe7 Dxc4 19.Dxd7 Kb6 20.Dc7 a černý se před matem vzdal 1-0. Vítězem rázně vedený útok v klasickém stylu, nehledě na bezmála dvěstěbodový rozdíl v ratingu. [glos. SJ] Řešení úlohy č. 2 (van Woerden) z února 2015: 1.Sc4? gxh6!, 1.Jf5? Jxf5!, 1.Da6? Dxa6!, 1.Vg6?/Sxa3? e6!, 1.c4? b3! – 1.e4! [2.e5#] 1.-e6 2.Jf7#, 1.-e5 2.Vg6#, 1.-De3 2.Da6#, 1.-Jxe4 2.Jf5#, 1.-dxe3 e.p. 2.Se5#, 1.-fxe3 e.p. 2.Vxd4#. Nejhezčí byly poslední dvě varianty s dvojím braním „en pasant“ (tzv. braní mimochodem). Kromě toho úloha obsahovala dvojnásobnou záměnu matů. Zatímco v připravených hrách šel na tah 1.-d3 [a] mat 2.Se5# [A] a 1.-f3 [b] 2.Vxd4# [B], v řešení šly tytéž maty na jiné tahy: 1.-dxe3 e.p. [c] 2.Se5# [A], 1.-fxe3 e.p. [d] 2.Vxd4# [B]. Výborný obsah byl právem vyznamenán 3. cenou v soutěži belgického časopisu. Další body za správné řešení v soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Rostislav Miller z Bludova, Jan Olejník z Málkova, František Skoumal z Bludova, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. red. # Úspěch Patrika Hetmera Zrakově postižený lyžař Patrik Hetmer (B2) přivezl tři medaile z únorového Evropského poháru (EP) zdravotně handicapovaných lyžařů v italském středisku Sella Nevea. Klání vyneslo Patrikovi s trasérem Miroslavem Máčalou tři první místa, jedno druhé místo a dva nedokončené závody. Naše lyžařské duo se od pondělí 16. do čtvrtka 19. února postavilo pod vedením trenéra Františka Dostálka na start celkem šesti disciplín. První den ve slalomu EP vybojovali stříbro mezi pěti lyžaři. Druhý den v obřím slalomu vypadli ve druhém kole. Třetí den již byli na startu kombinačního super-G a posléze kombinace jen tři závodníci, přesto zlato za obě disciplíny jistě všechny těší. Tím skončil Evropský pohár. Ve čtvrtek už byl na programu závod IPCAS a v něm dvě super-G, ale také jen dva závodníci, respektive dvě dvojice. První super-G naši závodníci nedokončili, druhé ale ano, a tak vybojovali třetí italské zlato. Dvojice, která se loni zúčastnila i paralympiády v Soči, tak dosáhla na jeden z největších úspěchů ve své kariéře. „Jeli jsme hlavně potrénovat na nadcházející mistrovství světa, které se koná v Kanadě. Je to ale i tak asi náš největší úspěch. To i přesto, že konkurence nebyla taková, jako na některých jiných Evropských pohárech. Někteří závodníci se totiž už jeli aklimatizovat do dějiště nadcházejícího mistrovství světa,“ zhodnotil účast na evropském mistrovství Patrik Hetmer. Na kanadské Mistrovství světa alpských lyžařů 2015 odletěla naše výprava 1. března. Klání světové lyžařské špičky hostil resort Panorama Mountain, který má za sebou poměrně krátkou historii. Pro lyžování byl objeven skupinou místních nadšenců v roce 1962, od té doby se ale rozvinul v moderní lyžařský resort. Panorama leží v provincii Alberta a rozprostírá se v masivu kanadské části Skalistých hor, jejichž nejvyšší horou je 3959 m vysoký Mount Robson. Handicapovaní závodníci svedli boje na úbočí hory Panorama Mountain, vysoké 2365 m. „Našim cílem je být do pátého místa alespoň v jedné disciplíně. Těch chceme absolvovat všech pět, tedy slalom, obří slalom, superkombinaci, sjezd a super-G,“ nastínil před závody Patrik Hetmer. Vlastní závody začaly po dvou měřených trénincích sjezdu ve středu 4. března sjezdem. Zhruba měsíc před začátkem MS byla změkčena kvalifikační kritéria, zřejmě se záměrem, aby se zvětšilo startovní pole pro sjezd a kombinaci. I přesto se na start sjezdu postavilo jen sedm zrakově postižených mužů. Mezi nimi startovali jako poslední v pořadí také Patrik Hetmer s Miroslavem Máčalou. Svah v Panoramě se ve srovnání s extrémně drsným kopcem v Soči zdá být veskrze příjemný a bezpečný, přesto Patrik s Mirkem zvolili celkem opatrné tempo, a tak dojeli až v sedmém čase se ztrátou 6,4 na prvního. Po diskvalifikaci Španěla Yona Santacany se posunuli na šesté místo. Nejrychlejší byl teprve sedmnáctiletý Kanaďan Mac Marcoux, jediná „bé trojka“ ve startovním poli. Ve čtvrtek 5. března následoval superobří slalom. Na startu se sešlo celkem 12 dvojic. Za slunečného počasí, na kvalitním sněhu a bezvadně připraveném svahu vyrazili na trať poté, co dojely své závody všechny ženské kategorie. Nejrychlejší byl Rus Ivan Frantsev (B2), který ukazuje vzestup formy. Kanaďan Marc Marcoux (B3) dojel druhý se ztrátou 0,41 s, třetí Slovák Miroslav Haruas ztratil na prvního Rusa 1,18 s. Patrik s Miroslavem dojeli 6,4 vteřiny za Frantsevem, což jim stačilo na šesté místo. Za sebou nechali i taková jména, jako je Valerij Redkozubov nebo Jakub Krako. V sobotu 7. března se Patrik s Mirkem postavili na start kombinace. V dopoledním super-G začali velice dobře, dojeli ve čtvrtém čase se ztrátou 1,04 sec na prvního Rusa Frantseva. Odpolední slalom sice dojeli v šestém čase, nicméně posléze byli diskvalifikováni pro příliš velký rozestup. Pravidla IPCAS říkají, že vzdálenost mezi trasérem a závodníkem nesmí být více než dvě brány, a právě toto se jim přihodilo. V neděli 8. března se duo Hetmer a Máčala vydalo na trať obřího slalomu v třináctičlenném startovním poli. Dopolední první kolo zajeli ve výborném třetím čase se ztrátou 0,59 s na prvního Španěla Santacanu. Odpolední druhé kolo bylo o něco slabší. Na prvního Redkozubova ztratili 2,11 s, ale konečný součet 2:11,71 znamenal krásné třetí místo, a to pouhé tři setiny před Rusem Frantsevem. Stupeň nejvyšší patří Rusovi Redkozubovi, druhé místo vybojoval Španěl Santacana. Letošní kanadské mistrovství se tak zapíše do análů mapujících české lyžování zrakově postižených. Poprvé v historii se mezi medailisty z MS nebo ZPH objeví mužské jméno. Vedle Kateřiny Teplé, Sabiny Rogie a Anny Kulíškové přibude Patrik Hetmer. Na letošním vyhlášení nejlepších handicapovaných sportovců za rok 2104, které se konalo 17. března v Top hotelu v Praze, se Patrik Hetmer umístil jako desátý. red. # Bronz Michala Motrince Od 19. do 23. února se v maďarském Egeru konal Světový pohár IBSA judistů. Pořádající Mezinárodní asociace zrakově postižených sportovců (International Blind Sportsmen Association) dala judistům příležitost vybojovat body pro světový žebříček, podle kterého se pak bude rozhodovat o možnosti startovat na Letních paralympijských hrách 2016. V neděli 22. února se do bojů o medaile zapojil náš juniorský reprezentant Michal Motrinec, a to jednak mezi juniory, ale také mezi seniory. Jeho váhová kategorie je -66 kg. Mezi seniory zápasil Michal ve své váhové kategorii do 66 kg. Po volném prvním kole se utkal s portorikánským judistou, Luisem Perézem (B2). Průběh zápasu přiblížila Michalova trenérka Jiřina Kubíková: „Michal v druhém kole narazil na Portorikánce, nad kterým polovinu zápasu vedl, ale v druhé polovině udělal chybu a prohrál. Je to škoda. Portorikánec ve třetím kole prohrál a Michala již nevytáhnul do opravek.“ Následující soutěž juniorů provázely velké zmatky a nedůslednost ze strany pořadatelů. Kvůli nim byl Michal mezi juniory zařazen do kategorie -73 kg, a to ještě po protestech trenérky. „Vyhádala jsem Michalovi alespoň účast ve váze -73 kg. Byl to velký váhový rozdíl, ale i tak se některé zápasy Michal pral velice hezky. V jednom zápase mu neuznali škrcení, kdy současně se vzdáním soupeře byl přerušen zápas,“ popsala Jiřina Kubíková. Celkově zaznamenal Michal v juniorské soutěži medailový úspěch a odjížděl z Egeru ověnčený bronzem. red. # Premiéra pro dvojici Nývltová – Matějný Sobota 21. března je první jarní den. Pro kuželkáře to byl termín, kdy měl vyvrcholit premiérový ročník Českého poháru dvojic, který nese jméno hlavního sponzora společnosti Walter Graphtek. Celkem 18 dvojic se zapojilo do nové soutěže, která se skládala z šesti turnajů. Po základní části se vykrystalizovala finálová osmička. Měla se původně utkat v Jičíně, ale po změně ligových utkání padla volba na Přelouč. Stínem celého finálového turnaje byla neúčast prvních tří dvojic po základní části, ale zbylí finalisté doplnění o tři náhradní dvojice bojovali o každou kuželku. Úvodní série přinesla napínavý souboj mezi Václavem Webrem z SKK ZP Rokycany a Marii Gutovou z Jiskry Kyjov. V konečném účtování byly jejich výsledky 678 resp. 666 bodů nejlepšími výkony celého finále, nicméně soutěž dvojic se počítá až po odehrání obou hráčů a dost záleží na vyrovnanosti hráčů. Tento fakt plně naplnila dvojice Zory Praha Jaromíra Nývltová a Jiří Matějný, kteří vyrovnanými výkony ovládli finálový turnaj o pouhé tři body před rokycanskou dvojicí Vladimír Odstrčilík a Jan Kemeny. O obrovské vyrovnanosti finálových bojů svědčí fakt, že rozdíl mezi třetí dvojicí Silva Vymazalová a Milan Holý ze Sokola Brno IV a jejich oddílovými kolegy Blahoslavem Kačirkem s Antonínem Vitouchem byl pouhých pět bodů. Mezi tuto dvojici se ještě dokázali vklínit Marie Sadílková s Josefem Grunclem z SK Slavie Praha OZP. Po sečtení bodů ze základní části a finále se z celkového prvenství radovala dvojice Jaromíra Nývltová s Jiřím Matějným ziskem 47,5 bodů. Druhá příčka patří dvojici Silva Vymazalová a Milan Holý a na bronzový stupínek vystoupilo slavistické duo Marie Sadílková a Josef Gruncl. První vrchol sezony máme sice za sebou, ale již 4. dubna se sejdou nejlepší jednotlivci na finále Českého poháru v Zábřehu na Moravě. Václav Webr # Pozvání na RunTour 2015 Nadace Leontinka zve všechny děti i dospělé s postižením zraku k účasti na RunTour 2015 v následujících termínech: 18. 4. České Budějovice 9. 5. Olomouc 13. 6. Hradec Králové 18. 7. Liberec 22. 8. Brno 12. 9. Ostrava 19. 9. Plzeň 3. 10. Praha Přijďte se proběhnout, získejte nové zážitky a přátele a podpořte svou účastí Střediska rané péče. V roce 2014 jsme mohli díky RunTour rozdělit mezi Střediska rané péče částku 800 000korun. Nabízíme zázemí na všech závodech, startovné zdarma, traséry, osobní asistenci. V minulém roce s námi běhalo 38 zrakově postižených a věříme, že letos se naše běžecká rodina ve žlutých vestách ještě rozroste. Kontakt pro přihlášení: MgA. Radka Králová, +420 608 554 997, kralova@nadaceleontinka.cz, www.nadaceleontinka.cz