ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 16 Srpen 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Jak bojovat se zrůdností Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 8 Děti a kontrola zraku Řemesla ve škole Jaroslava Ježka Stipendium Bariéry Opět jsme se setkali v Kyjově Novinka ze Španělska Nevidomí v izraelské armádě Vyhodnocení testu nové akustické signalizace Literární žeň Láska, která propůjčuje zrak Jakube, jdem do soutěže aneb Vivat PC Čtyřprocentní!?! Cestování po světě na Internetu Dvakrát měř, jednou aktualizuj Chvála knížek do ucha Varhaník od Matky Boží Dvanáct tras Šumavou Vítězství pro Slavii # Jak bojovat se zrůdností? „Lékaři mají mít právo postižené děti zabít hned po porodu,“ šokoval veřejnost dnes už bývalý člen vědecké rady ministryně práce a ředitel Ústavu sociální práce při Univerzitě v Hradci Králové JUDr. Miroslav Mitlöhner. Dokonce si o zdravotně postiženém novorozenci položil otázku, „zda je zrůda vůbec lidskou bytostí“. Jako jiné kauzy, i tato rychle zapadne. Ale zrůdnost této myšlenky pro mne jako člověka s těžkým zdravotním postižením zůstane. Navíc – málokdo si položil některé další otázky, které by zapadnout neměly. Proto se k tématu vyjadřuji, byť se zpožděním, se kterým jsem kauzu zaregistroval jako člověk nevidomý a tedy chtě nechtě v informačním deficitu. Před časem jsem navštívil výstavu obrazů mentálně postižených lidí, které nechal Adolf Hitler svým rozhodnutím vyvraždit. Sobě vlastním způsobem sebestředného demagoga a šílence takzvaně „vzal odpovědnost na sebe“, tedy zneužil své postavení proti bezbranným, pod rouškou odpovědnosti za jiné obelhal své svědomí, pokud nějaké měl, a demagogicky před veřejností ospravedlnil svůj zrůdný čin, totiž vyvraždění stovek lidí. Není třeba zdůrazňovat, nebo vlastně je velmi zapotřebí zdůraznit, že stejně tak rozhodl o vyvraždění milionů jiných lidí, kteří podle něj neměli nárok na život. Miroslav Mitlöhner vlastně navrhuje v bleděmodrém totéž: vyvražďování lidi se zdravotním postižením. Řečeno natvrdo, kdyby se mu a jemu podobným podařilo prosadit onen zákon umožňující lékařům zabít plod nebo novorozené dítě, například kdyby tento zákon platil před šedesáti lety, pak bych byl jako zdravotně postižený usmrcen hned po porodu. Možná by bylo pro společnost „efektivní“, kdyby mě a další zdravotně postižené lékaři hodili do propasti jako ve starověké Spartě. Ale spíše by takto osvícení lékaři navrhli použít smrtící injekci nebo plynovou komoru. To je přece vědečtější a odzkoušené jinými. Nestačí mi tedy globální distance vědecké rady, ale osobně cítím potřebu položit morální otázku: Kdo jsou vlastně lidské zrůdy? Byli zrůdami mentálně postižení lidé vyvraždění na pokyn Hitlera, nebo zrůdou byl právě on sám? Je zrůdou člověk s postižením, anebo člověk zcela vážně navrhující jeho zavraždění? A ještě jedna praktická otázka: Neměla by Národní rada osob se zdravotním postižením podat na Miroslava Mitlöhnera trestní oznámení kvůli vyvolávání nesnášenlivosti? Je právně v pořádku usilovat o cizí životy? Kauza vyvolává ještě další závažné otázky. Neméně šokující a mimo pozornost jsou totiž reakce čtenářů portálu novinky.cz, kteří se ve své většině přiklonili k názorům Miroslava Mitlöhnera. Některá vyjádření čtenářů jsou dokonce velmi brutální. Udivující také je, jak přispěvatelé vědí, co je pravda, např. že člověk s postižením žije nehodnotný život, že on i jeho matka po celý život trpí, že zdravotně postižení jsou nešťastní kvůli závislosti na jiných atd. Nuže, rád bych jako nevidomý, a tedy těžce zdravotně postižený člověk prohlásil, že jsem v myšlenkovém světě možná nezávislejší než většina komentátorů na novinkách.cz, že jsem v životě prožil mnoho šťastných chvil a že, pokud vím, moje matka ze mne měla, a ještě dnes v devadesáti letech má velkou radost. Ne že by si kdysi nepoplakala nad tím, že nevidím, ale rozhodně by se jako každá matka postavila proti vrahům svého dítěte. A co manželka? Snad postačí, když napíšu, že mi při čtení Mitlöhnerových slov řekla: „Mně se z toho dělá fyzicky špatně.“ Vyvstává tedy další závažná otázka: Jak je možné, že tolik lidí má zcela neadekvátní představy o lidech se zdravotním postižením? A co se s tím dá dělat? Co tedy s nízkou informovaností veřejnosti a s šokujícími postoji? Možná by MPSV mohlo přijmout myšlenku, že každé zařízení poskytující sociální služby je ideálním zdrojem informací pro veřejnost. A že tedy kromě práce s klientem a pro klienta bude uznanou součástí sociální práce i práce ve prospěch cílové skupiny, čili bude uznáván nějaký malý fond pracovní doby využitelný pro osvětu a vzdělávání veřejnosti. Ministerstvo vnitra v rámci prevence kriminality by asi také mohlo přinést něco podnětného k tématům nesnášenlivosti k odlišným skupinám obyvatelstva. A co školství, nemělo by dětem poskytovat nějakou psychologickou průpravu, aby si děti lépe ujasňovaly postoje a hodnoty a aby také uměly rozeznat nebezpečné manipulace? A proč veřejnoprávní média postupně likvidují pořady o zdravotně postižených? Kdysi celovečerní rozhlasový Handicamping se postupně smrskl na nulu, dva pořady pro zrakově postižené byly zrušeny. Nakonec ještě další nikoliv zanedbatelné otázky. Jak je možné, že se jmenovaný dostal do svých vysokých funkcí? Z jeho životopisu na internetu se dá spočítat, že tři desítky let pracoval jako úředník. Až na konci produktivního věku se z úředníka stává vědecký pracovník v sociální oblasti. Matematik nebo fyzik by se nemohl stát úspěšným vědcem, kdyby začal bádat v tomto věku, už by to nedohnal. V sociálních vědách to je žel jinak. Aby člověk uspěl, může se prosedět a propublikovat nahoru, aniž by sociální práci vůbec někdy dělal. Nedávno mi jeden vysokoškolský pedagog řekl o své publikaci: „To nečti, to je jen kvůli povinnosti publikovat.“ Není něco v nepořádku v naší akademické obci? A zdánlivě nesouvisející téma – nepřinese zákon o komoře sociálních pracovníků další eskalaci oddělenosti tzv. odborníků od reality? Hlavní sumu sociální práce vykonávají pracovníci v sociálních službách, ale o těchto zákon vůbec není. Za to zavádí „socionomy“, tedy jakési superexperty, kteří budou v mnohém udávat směr dalšího pohybu. Obávám se, že toto je potenciální líheň nových „inženýrů lidských duší“, odborníků na sociální práci, kteří ji možná někdy v životě i na chvíli vykonávali. Místo socionomů by nový zákon měl stanovit povinnost absolvování psychologických testů pro lidi ve vědeckých radách a na významných funkcích, jestli nemají přílišné „spasitelské sklony“, jestli nejsou totálně vyhořelí nebo jestli se nejedná o vzdělané osly, kteří se proopisovali a proseděli v komisích až kamsi nahoru za vyššími platy a větší prestiží. Je mnoho nezdravého a ledacos možná i zrůdného v naší společnosti, jak ukázal případ jednoho ředitele sociálního ústavu. Co s tím vším – nebo alespoň s něčím? Mirek Blind Michálek (kráceno) # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 8 V rubrice z naší poradny na tento měsíc naleznete informace o výhodách spojených s průkazem ZTP a ZTP/P při přepravě do zahraničí a zprávy o jednání Sociálně-právní komise SONS ČR. Několika čtenáři jsem byl v poslední době dotazován, jaké slevy lze z titulu průkazu ZTP či ZTP/P uplatnit při cestách do zahraničí. Jsem si vědom, že ti, kteří si články z naší rubriky archivují, již tuto informaci mají k dispozici z únorového článku z roku 2013. I přesto se mi jeví jako užitečné tyto informace znovu zopakovat, ačkoliv budou takřka totožné. Při cestách do zahraničí nelze uplatnit žádné slevy na jízdném z titulu držení průkazu TP, ZTP či ZTP/P v letadle ani v autobuse, tedy alespoň ne v žádném masovém měřítku. Samozřejmě není vyloučeno, že se najde nějaký přepravce, český, přepravu do zahraničí poskytující, nebo zahraniční, který českému držiteli jednoho z výše uvedených průkazů slevu na jízdném poskytne, ale zde půjde spíše o čestnou výjimku. Jinak je tomu ale na železnici. České dráhy, a. s., jsou smluvní stranou mezinárodní dohody, která slevy na železnici poskytuje, a to pro průvodce nebo vodicí psy nevidomých cestujících. Nevidomý tedy platí plné jízdné a jeho průvodce nebo vodicí pes, nikoliv oba, cestují zdarma. Pro možnost využití této slevy platí několik podmínek: a) Nevidomý se musí při nákupu jízdenky prokázat platným průkazem ZTP/P poskytnutým z titulu zrakového postižení. Právě k tomu slouží symbol nevidomého (piktogram) na průkazu ZTP/P. Nevidomý cestující musí být schopen se průkazem prokázat nejen při nákupu jízdenky, ale i kdykoliv během jízdy vlakem, bude-li k tomu vyzván. b) Jízdenka musí být zakoupena v České republice, a to jako jízdenka mezinárodní a zpáteční. Pro odbočné nebo navazující tratě mohou být jako návazné, k vydané přímé jízdence, vydány také zpáteční úsekové jízdenky. c) Slevu pro průvodce či vodicího psa je možné uplatnit v první i druhé vozové třídě, vždy podle toho, jakou jízdenku zakoupí nevidomý. Slevu je možné uplatnit i tehdy, koupil-li si nevidomý jízdenku se slevou jízdného (Rail plus, nabídka CityStar). d) Průvodce a nevidomý musejí cestovat spolu. e) Sleva se neposkytuje u síťových jízdenek, jako je např. InterRail a u vlaků IRT. f) Příplatky za zvláštní vlaky, místenku, lehátko či lůžko platí nevidomý i průvodce ve standardní výši. Takovouto jízdenku je možné zakoupit téměř do všech evropských států, včetně Velké Británie, mezi smluvními stranami však není uveden žádný ukrajinský ani ruský dopravce, proto se domnívám, že do těchto zemí není možné se slevou pro průvodce cestovat. Informace pro odpověď na výše uvedený dotaz byly čerpány z dokumentu Zvláštní ujednání ČD pro mezinárodní přepravu (ZUJ). O čem jednala sociálně-právní komise prezidenta SONS Komise se sešla ke svému pravidelnému zasedání dne 16. 6. 2014. V úvodu prezident přivítal a členům komise představil nově jmenovanou tajemnici Moniku Brůnovou, DiS. Tato od dubna v naší organizaci působící zaměstnankyně by se měla stát metodikem sociálních služeb poskytovaných SONS. Komise se věnovala kontrole splnění zápisu z minulého jednání, u některých bodů bylo zjištěno, že úkoly v dané oblasti dále trvají. Sem patří např. monitoring situace kolem vzniku zákona o veřejné prospěšnosti. Komise vzala na vědomí konstatování Luboše Zajíce, že proces vyřízení žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku se poněkud konsoliduje, dochází k mírnému zkrácení dříve neúnosně dlouhých dob od podání žádosti do vydání rozhodnutí. Také znalosti pracovníků úřadů práce, jaké skutečnosti je třeba pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku dodávat, se poněkud zlepšují. Požadavek vyplnění prohlášení o majetkových a sociálních poměrech, popř. testování příjmů u pomůcek s cenou nad 24 000 Kč nebo tam, kde žadatel nežádá o snížení zákonné spoluúčasti, je ze strany úřadu práce mnohem méně častější, a zejména, pokud žadatel sám nepotřebnost těchto údajů namítne, ÚP tuto námitku akceptuje. Probíhala-li by však jednání mezi SONS a ředitelstvím ÚP, bylo by vhodné toto téma zmínit. Komise se dále podrobně zabývala všemi okolnostmi provázejícími řízení o žádosti o zvláštní pomůcku a shodla se, že při příštím jednání se k tomuto tématu znovu vrátí. Luboš Zajíc komisi informoval o účasti SONS v pracovní skupině při MPSV, jejímž cílem je vypracování návrhů změn posuzování závislosti na pomoci jiné fyzické osoby pro účely příspěvku na péči. MPSV členům skupiny předalo návrh normativní instrukce určené sociálním pracovníkům provádějícím sociální šetření. SONS k materiálu uplatnila několik připomínek: 1. Nepovažujeme za správné zvyšovat význam sociálního šetření oproti objektivně doložitelným lékařským zprávám; 2. Sociální šetření navrhované normativní směrnicí by znamenalo masivní zásah do soukromí žadatelů, eventuální únik shromážděných citlivých údajů by měl velmi negativní dopad na žadatele; 3. U osob se zrakovým postižením se sociální šetření, které bylo MPSV navrženo, jeví vhodné pouze jako doplňkový podklad, eventuálně by ho bylo vhodné provádět jen v některých nejasných, hraničních případech; 4. Navržené sociální šetření by rozhodně nemělo být užíváno pro jiné účely než v řízení o příspěvku na péči. Z výše uvedených připomínek byla MPSV plně akceptována jen připomínka pod bodem 4. Luboš Zajíc dále informoval o záměrech MPSV v oblasti přeposouzení nároku na průkaz OZP. S těmito záměry SONS plně souhlasí a vy jste o nich již byli informováni v článku 05/2014. Komise též projednala stav akreditace kurzů pro poradce SONS. Prezident ocenil všechny pracovníky, kteří přispěli ke získání akreditačního rozhodnutí vydaného MPSV dne 14. 5. 2014. SONS tak získala možnost po čtyři roky pořádat akreditované kurzy pro své i další sociální pracovníky. Nejbližší kurz je naplánován na konec září 2014. Dále byl projednáván proces vzniku monitorovacího místa, které je zakotveno mezinárodní Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. V tuto chvíli se jeví jako pravděpodobná varianta, že monitorování Úmluvy bude prováděno Úřadem ochránce práv (ombudsmanem). Osoby se zdravotním postižením by však samy měly mít zastoupení až v poradním orgánu tohoto monitorovacího místa. SONS se procesu vytváření monitorovacího místa účastní. Jednání komise byl i tentokrát jako host přítomen Jan Příborský, který sdělil, jak pokračuje vytváření koncepce projektu péče o aktivní život seniorů se zrakovým postižením. Podporu tomuto projektu vyslovila i Republiková rada SONS, v současné době se shánějí finanční zdroje, uvažuje se o konkrétních krocích. JUDr. Pavel Ptáčník komisi informoval o nových legislativních předpisech: - Bude provedena novela zákona o důchodovém pojištění (z. č. 155/1995 Sb.), která do předpisu vrátí valorizaci důchodů způsobem, jakým byla prováděna do roku 2011. Tento valorizační klíč je pro poživatele důchodů výhodnější. - Byla navržena novela nařízení vlády č. 109/2008 Sb. o podmínkách poskytování zvláštních cen veřejně dostupné telefonní služby, podle které bude možné čerpat státní příspěvek na telekomunikační služby i tam, kde by šlo pouze o poskytování připojení k internetu, nejen u hlasových služeb, jak tomu bylo dosud. - Navržena byla též novela zákona o pomoci v hmotné nouzi (z. č. 111/2006 Sb.). Navržené změny se týkají zejména dávky doplatek na bydlení, kde docházelo ke spekulativním zvýšením nájemného některými poskytovateli ubytování. - Legislativním procesem prochází též významná novela školského zákona (z. č. 561/2004 Sb.), v níž je zcela nově zakotvena koncepce vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Na funkčnost celého systému však budou mít velký vliv prováděcí předpisy, které dosud navrženy nebyly. - Novela zákona o daních z nemovitých věcí (z. č. 338/1992 Sb.) nepřinesla žádná nová osvobození od této daně pro osoby se zdravotním postižením, ovšem osvobození již existující nebyla omezena a některá z nich byla i zpřesněna. - Velkou diskusi vzbudil návrh na změnu zákona o sociálních službách (z. č. 108/2006 Sb.), zejména převod mnohých kompetencí z MPSV na kraje, včetně financování sociálních služeb i kontroly jejich poskytování. - A konečně Pavel Ptáčník informoval komisi i o novele zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, kterou mají být zrušeny veškeré regulační poplatky kromě poplatku za využití pohotovosti. V diskusi pak Mgr. Viktor Dudr komisi zpravil o jednáních s Českými drahami, při nichž se dotazoval na způsob, jak si mají počínat těžce zrakově postižení cestující tam, kde funguje tzv. samoobslužný prodej jízdních dokladů. Vzhledem k tomu, že tento systém je užíván na regionálních tratích, kde obvykle jezdí pouze soupravy nevelkého rozsahu, může se nevidomý podle názoru Českých drah odbavit u strojvedoucího. Za Sociálně právní poradnu SONS Praha příjemné léto přeje Luboš Zajíc # Děti a kontrola zraku Prevence, prevence, prevence! Věc, na niž bychom neměli zapomínat a brát na lehkou váhu. Ze zkušeností MUDr. Lenky Danielové, zabývající se dětskou oftalmologií přes osm let, vyplývá, že pro nápravu očních vad je nejdůležitější včasná a neodbytá preventivní kontrola zraku. První kontrola se týká novorozených dětí. I když se všechna miminka rodí s ne zcela dokonalým zrakem – jeho vývoj pokračuje v následujících týdnech a měsících života – již v porodnici probíhá screening zraku novorozenců. Vyšetření vede k vyloučení vrozené slepoty způsobené např. šedým zákalem či nádorem. Speciální péče se věnuje nedonošeným miminkům, u nichž může být sítnice nedovyvinutá a vzniká vysoké riziko poškození očí tzv. retinopatií nedonošených – onemocnění, které je nejčastější příčinou vrozené slepoty u dětí (téměř 70 % všech nevidomých dětí tvoří pacienti, kteří prodělali tuto chorobu). Sledování dítěte by mělo pokračovat i nadále, apeluje MUDr. Danielová. Právě první rok života je velmi kritickým obdobím pro vývoj zraku. Důležitá je úzká spolupráce rodičů s pediatrem, který by měl jako první vyšetřit oči vaší ratolesti. Ve třech letech pak probíhá v rámci preventivní prohlídky vyšetření každého oka zvlášť. Pokud lékař zjistí nějaký problém, nebo nelze dítě vyšetřit, tak je pošle na oční vyšetření k odborníkovi. Například refrakční vady by měly být zjištěny nejlépe do čtyř let, avšak čím dříve, tím lépe. Proto hraje velkou roli pozornost samotného rodiče. Zrakovou indispozici dítěte lze často vypozorovat z jeho chování. Mezi podezřelé projevy může patřit časté zakopávání nebo sedání velmi blízko u televize. Další varovný signál může představovat to, že dítě naklání hlavičku a na předměty svého zájmu se dívá jen jedním okem (to je „alarm“ pro možný výskyt tupozrakosti, šilhání). Když dítě naopak oči přimhuřuje, aby lépe zaostřilo, může jít o refrakční vadu. Na oční vady se bohužel často přichází až ve chvíli, kdy potomek začne chodit do školy. Proto by měl být rodič ve střehu a při sebemenším podezření navštívit dětského oftalmologa. Zajisté je lepší jedna zbytečná návštěva u lékaře než cokoliv zanedbat. Samotná diagnostika dítěte je obtížná a vyžaduje vysokou erudici lékaře. K malým pacientům se musí přistupovat s vysokou dávkou trpělivosti a chápavého přístupu. Vyšetření ovlivňuje celá řada faktorů – nálada dítěte, jeho spolupráce, získání důvěry. Proto se dětští oční lékaři snaží při vyšetření postupovat tak, aby se dítě cítilo dobře. New expres/red. # Řemesla ve Škole Jaroslava Ježka Přibližovat věci kolem nás nevidomým dětem, to je jeden z cílů, který se snaží plnit pedagogové ze Školy Jaroslava Ježka pro žáky se zrakovým postižením. Ve školním roce 2013/2014 se proto rozhodli připravit a realizovat projekt Řemesla. Projekt měl tři fáze. 22. ledna se konal první projektový den. Proběhl ve spolupráci s lidmi praktikujícími řemeslo – s provozními zaměstnanci školy, se Střední školou A. Klara v Krči, která se orientuje na profesní přípravu žáků se zdravotním znevýhodněním, a dalšími hosty. Pro žáky bylo připraveno 9 řemeslných stanovišť. Mohli se seznámit s obory: ladič, zedník, masér, čalouník, košíkář, knihař, instalatér, švadlena a kuchař. Mladší žáci obešli stanoviště kuchaře, instalatéra, zedníka a švadleny. Starší pak stanoviště maséra, ladiče, knihaře, čalouníka a košíkáře. Na všech stanovištích si mohli žáci různé činnosti vyzkoušet. 5. března se konal druhý projektový den, tentokrát s programem, který si třídy samy připravily. Každá třída si vybrala nějaké řemeslo, které nebylo součástí prvního projektového dne a se kterým chtěli seznámit ostatní. Protože součástí školy je kromě školy základní i škola mateřská a praktická, tak bylo možné vidět a zažít široké spektrum podání různých řemeslných činností. Mladší žáci jako součást své prezentace zvolili písničku, básničku, hádanky či scénku, starší už měli odbornější vystoupení, kde přitom nechyběla nadsázka či humor. Žáci představili ostatním práci pekaře, cukráře, zahradníka, pradleny, hodináře, truhláře, papírníka, číšníka, kadeřníka, hasiče, hajného i tkalce. Po skončení prezentace si některé třídy se svými učiteli pro své spolužáky připravily dílnu, při které je prakticky učily, co některá řemesla obnáší. Mohli si vyzkoušet výrobu papíru, práci s krejčovskými střihy, vytváření oděvů z šátků či hasičské dovednosti. Třetí den projektu se uskutečnil 30. dubna ve spolupráci s dobrovolnými hasiči ze Zbraslavi. Akce proběhla na pozemku dobrovolných hasičů Prahy 1 v Loretánské ulici. Hasiči připravili pět stanovišť. Jejich náplní bylo zkoušení hasičského obleku a vysvětlení významu jeho jednotlivých částí, pumpování vody a stříkání hadicí na ozvučený cíl, záchrana osoby (představované hračkou) z hořícího domu, správný postup při nahlášení požáru a prohlídka plně vybaveného hasičského auta. „Tyto akce mě baví,“ napsal jeden žák školy o projektových dnech. Záživné a motivující podání se i v tomto případě prokázalo jako nesmírně efektivní metoda. Je pro pedagogy náročnější než běžné vyučování, ale díky efektu, který přináší, a dobré atmosféře, v níž probíhá, je nakonec pro všechny občerstvující. Monika Výmolová # Stipendium Bariéry V roce 2000 byl kontem Bariéry zřízen fond Stipendium Bariéra, který je určen pro středoškoláky a vysokoškoláky z řad těžce zdravotně handicapovaných studentů. Středoškolákům (od druhého ročníku) a vysokoškolákům je vyplácen měsíční příspěvek ve výši 1000 až 4000 korun na jejich konto. Tento příspěvek není podmíněn studijními výsledky, ale je chápán jako sociální podpora, která pomáhá hradit část nákladů spojených se studiem. Uzávěrka přihlášek pro školní rok 2014/2015 je 10. srpna 2014. Bližší informace včetně podmínek pro účast na výběrovém řízení naleznete na www.kontobariery.cz v sekci Projekty pod bodem Stipendium Bariéry. red. # Opět jsme se setkali v Kyjově Je brzké ráno, sobota 21. června 2014. Zasedám ke svému stařičkému stolnímu počítači, kontroluju seznam dnešních účastníků setkání, pro lepší přehlednost si barevně značím – tito tady spali (a mimochodem jsem s nimi prožila super večer v setmělém pokoji stroze vybavené ubytovny), pro tyhle je třeba poslat dobrovolnici k vlaku, tato skupina přijde rovnou do knihovny, pro tyto přijedeme autobusem až k vlaku, tato bude nasedat během cesty, tito přijdou až na místo konání a přinesou plech buchet! Ještě rychlou ranní sprchu a vyrážím směr městská knihovna, kde v druhém patře sídlí naše odbočka a kde už voní ranní káva, roznášejí se snídaňové chleby a pomalu se rozjíždí další ročník Setkání zrakově postižených v Kyjově. Oč tu kráčí? Na tato setkání se snažíme oslovit co největší skupinu zrakově postižených, nabídnout jim zajímavý program a hlavně je nenechat o hladu a žízni. A na letošní rok jsme připravili exkurzi do české pobočky firmy Sonnentor, s. r. o., v Čejkovicích. O tom, že je to jeden z nejvýznamnějších bio zpracovatelů bylin a koření v České republice, že se specializují na balené čaje, psát ani nechci. To vše se lze dočíst. Ale nikde už se nedočtete o atmosféře, která tady panuje. Hned v recepci mě silné aroma bylinek neomylně vnese do reality, to už se ke mně hlásí „naše“ průvodkyně, se kterou jsme si osobně v předstihu připravily scénář exkurze pro nevidomé. Je milé zjištění, že kvůli naší skupině si pořídila bezdrátový mikrofon, takže během dvouhodinové exkurze všichni všechno slyší. Jen jsem byla krapet mimo, když druhý den po setkání mi přišel mail, kde jeden z účastníků se mi snažil vysvětlit něco o slečně, o zadku a o reproduktoru. Až po třetím čtení jsem pochopila, že opravdu si nespletl adresáta, že měl jenom připomínku, že „naše“ průvodkyně měla mít připevněný reproduktor před s sebou, aby se zvuk šířil od ní zepředu – no jo, ti technikové. Nicméně, velmi pěkně byl zpracovaný i úvodní film, který byl i pro nevidomého posluchače čitelný, vynikající byl uvítací šálek voňavého čaje. Aby těch vůní nebylo málo, tak ještě prohlídka bylinkové minizahrádky, přičichnout, promnout v ruce lístek bylinky na zvýraznění jejího aróma, poptat se, co je toto a co tamto a hurá do prodejny! Opět mě přes nos praští silná vůně, ale již jsem zocelená. Navzájem se radíme co koupit, vždyť bio je všechno a názvy jsou tak lákavé. Čaje – Čepice plná spánku, Pro dobrý pocit v břiše, Směs pokušení, Jarní políbení, Ježíškův nebeský čaj, Kuc kuc, Raráškův čaj, Usmrkánek. Koření – Líbezné koření, Polévková čepička, Aladinovo koření, Dobrá nálada, Sluneční polibek, Všechno nejmilejší, Vše v zeleném. Nakoupeno, nasoukat se do autobusu a uhánět směr Kyjov. Zde na knihovně proběhne seznamovací kolečko, aby všichni byli v obraze, s kým mají tu čest se dnešní den setkat. Pak naplnit bříška řízkem se salátem, zazdít to sklenkou bílého či červeného nebo kávy, jak kdo chce, a přikusovat nějakou tu sladkost. A v nastalém šumu zachytím tu kousek hovoru starých známých, tu nesmělé oťukávání a navazující niť nového přátelství, tam zase radostný hlahol doposud virtuálních známých. Rukou jsem si potřásla se skalními návštěvníky našeho setkání a naopak měla možnost poznat nováčky. Byli zde lidé napříč celou republikou od Domažlic, přes Ostravu do Zlína a také od sousedů z Bratislavy a Senice. A letošek, byl obzvlášť podařený – naše pozvání přijala dáma, která v Kyjově před čtyřiceti léty žila a svůj pobyt si krapánek protáhla, aby nasála atmosféru svého dětství, prošla se městem, které na rozdíl od nás mládne, a pak se tu setkali lidé stejné krevní skupiny, kteří, nebýt našeho setkání, by tu příležitost neměli. Jejich přátelství se prohloubilo natolik, že už mají v plánu další společné akce. A tak se opět naplnilo hlavní motto, již 13. ročníku tohoto setkání – setkat se, potkat se, poznat se, prožít příjemný den, rozdat kousek sebe a nabrat energii druhých. A jen tak mimochodem jsem se později dozvěděla, že pán, který sem cestoval poprvé a sám, se ve vlaku potkal s kamarádem a proběhla následující konverzace – A kam jedeš ty? – Do Kyjova. – A co tam? – Na setkání. – A s kým? – Sám. – Jak sám? – No sám. – Cože, a to se tam budeš seznamovat sám se sebou? Hana Vrtková # Novinka ze Španělska Madridské taxíky musejí nyní svým zákazníkům umožnit přečíst si nejdůležitější informace i v Braillově písmu. Jde o informace typu státní poznávací značky, registračního čísla, počtu sedadel, která jsou k dispozici, a samozřejmě detaily o jízdném. Tyto informace by měly být v interiéru umístěny na dobře přístupném místě a jsou důležité zejména v případech, kdy si zákazníci přejí nahlásit jakékoli nepoctivosti. red. # Nevidomí v izraelské armádě Překvapením zejména pro občany ze zemí, kde byla zrušená povinná vojenská služba, může být informace z Izraele, Do tamní armády rukují všichni občané ve věku 17-18 let. Slovo „všichni“ zahrnuje i zdravotně postižené. Vojenskou uniformu oblékají i neslyšící, nevidomí a vozíčkáři. Chlapci rukují na tři, děvčata na dva a osoby se zdravotním postižením na 1,5 roku. Izraelská armáda připravuje pro všechny takové uplatnění, které odpovídá jejich možnostem. Osoby se zrakovým či tělesným postižením pracují obvykle jako spojovací operátoři, telefonisté nebo v administrativě. Neslyšící nacházejí uplatnění třeba v logistice (doprava, sklady, příjem, výdej a příprava materiálu), v administrativě apod. Na první pohled neuvěřitelnou informaci lze vnímat i tak, že jde o způsob integrace handicapovaných do společnosti. S touto skutečností souvisí i fakt, že většina osob se zdravotním postižením nemá v Izraeli problém se zaměstnáním. Společnost a firmy je přijímají jako přirozenou součást. red. # Vyhodnocení testu nové akustické signalizace Před dvěma lety jsme vás informovali o spuštění testovacího provozu tlačítek firmy Prisma Teknik, jež fungují jako akustická signalizace na přechodech. Do testu jsme vkládali veliké naděje, hlasitost výstupu se totiž měla přizpůsobovat hladině okolního hluku, přičemž výrobce vyzdvihoval i další výhody, jakými měly být vibrační odezva pro hluchoslepé, postranní mapka popisující přechod atp. V reálném provozu se bohužel ukázalo, že jsou tlačítka přes svou vysokou cenu velmi poruchová, výrobce přes veškeré sliby není schopen závady odstranit, a za určitých okolností může jejich instalace představovat dokonce i ohrožení bezpečnosti. Protože se nepodařilo prokázat ani údajnou největší devizu, totiž přizpůsobování hlasitosti okolnímu hluku, byla SONS nakonec nucena požádat o úplné odstranění těchto tlačítek a křižovatka pražského nám. Míru je nyní opět osazena starými dobrými mechanickými klepátky. Znovu se potvrdilo, že je nutné velmi hlídat, čemu my, zrakově postižení, vyjádříme svou podporu, protože přechodem na údajně mnohem vyspělejší produkt bychom si v tomto případě pohoršili. Stejně tak se bohužel ukázalo, že ani dlouholetá produkce zařízení exportovaného do velkého množství zemí není nejmenší zárukou kvality. To by jistě potvrdili např. návštěvníci Bratislavy, kteří měli možnost prohlédnout si právě tato tlačítka v instalaci, jež doslova ohrožuje bezpečnost. Zájemci o detaily celého testování si mohou pročíst kompletní zprávu ve formátu RTF na http://tinyurl.com/qzvjj4t Jan Urbánek Centrum odstraňování bariér # Literární žeň Sdružení BMI letos pořádalo již desátou literární soutěž pro autory se zdravotním postižením, nazvanou Internet a můj handicap. V prvních pěti ročnících byla soutěž zaměřena jen na internet. Pak zůstal její tradiční název, ale téma se rozšířilo o to, jak handicapovaným pomáhají i další komunikační a informační pomůcky, jako jsou telefon apod. Do letošního jubilejního 10. ročníku soutěže přišlo rekordních 68 příspěvků. Desetičlenná porota dospěla k pořadí vítězů, kteří byli vyhlášeni 15. března v pražském Kongresovém centru. Zrakově postižení autoři se letos prosadili na čelní místa a stanuli na první, druhé, čtvrté, šesté a osmé příčce. Na symbolický stupeň nejvyšší vystoupil Jan Gregorek s povídkou Láska, která propůjčuje zrak. Druhá byla Linda Albrechtová s textem Hra osudu. Na čtvrté místo dosáhla Olga Štěpánová, autorka textu s názvem Jakube, jdem do soutěže! aneb Vivat PC. Na šesté místo usedl Jaroslav Čajka, který do soutěže poslal text nazvaný Čtyřprocentní? Osmé místo patřilo Miroslavu Michálkovi a jeho zamyšlení s titulem Vesmír, děd Vševěd a nevidomí. red. # Láska, která propůjčuje zrak - Vítězná povídka ze soutěže Internet a můj handicap I jeho oči se probouzely pomalu. On si ale myslel, že je to svět, který ještě spí, že je to jeho ložnice, jeho byt. Na chvíli ještě zavřel oči a zase otevřel v naději, že se mu zaostří vidění. Ale nic. Sedl si na postel. Paleta jeho světa byla prázdná. A venku, venku zatím mladé slunce hladilo střechy domů. Paprsky šplhaly po střeše kostela a pozlatily kříž. Byla neděle a ženy s šátky se vracely ke svým mužům na hřbitovy, v novinách zabalené květiny s trny, které kdysi ranily jejich muže. Drásají zlomená srdce. Ještě si ale pamatoval večerní, do krvava odřené slunce, nebe černé a děravé nebe od hvězd a klenby měsíce. Pamatoval si rozčesanou oblohu s mraky. Jeho paleta dne byla prázdná a jeho oči živé. A vlastně ani nevěděl, že venku sněží. Rozpoznal, že bude pršet několik vteřin před deštěm, ale se sněhem to nedokázal. Těžko vstával z postele. Často hledal důvody, proč vlastně vstát. Aspoň jeden důvod. Nakonec vstal, šel do kuchyně a připravil si snídani. Ta žena, kvůli které vstával každý den, byla tím důvodem. Vstával s nadějí, že tento den bude aspoň jako ten včerejší. Ta žena měla kaštanové vlasy a velké oči, to ještě dokázal rozpoznat. A měla také krásný hlas. A taky dokázala krásně psát. Maily od ní byly začátkem jeho dne. Dovedla psát lehce a nenuceně a jednoduše. Zdánlivě jednoduše. Její slova měla hloubku. Jen kousek jejích slov čněl nad povrch, ale pod povrchem se skrývala myšlenka, hloubka citu, která vychází z čisté duše. Počítač poslušně četl její slova a on poslouchal. A její slova. Slova jako ledovec, když smysl a velká věc se skrývají pod vodou a vyjádřeny jsou jen tou malou špičkou ledu na povrchu. Nechal si ta slova číst počítačem pořád dokola. Na monitoru měl její fotku. Měla velké oči. Připomínaly mu květiny. Byly to sněženky. A počítač už monotónním hlasem dočetl poslední slova té ženy. A on jí pak psal zpátky. Písmeno za písmenem. Psal dlouho a den se měnil. Slunce se pomalu a potlučeně, unavené z celého dne, trmácelo za obzor a den již vysílený, s oblohou raněnou od večera, ode všech problémů lidstva, ode všech cest, ode všech slov básníků, od barev malířů. Paprsky toho slunce psaly do oken a na zem a pouštěly se po střechách a pomalu barvily svět. A slunce svými štíhlými prsty opouštělo jeho byt. Pomalu. Hladilo chodníky a opouštělo střechy, padalo od oken a kříž měl tu návštěvu jako poslední, měl dlaně odřené do krvava a nohy probodnuté, z boku se mu valilo tisícileté svědectví o křivdě. A on seděl, před sebou obrázek své ženy. Staré věty plné lásky, vyznání, a pak si nechal číst počítačem její slova. Její mramorové jméno pod křížem a utrpením spasitele. Ne, nemá sílu tam jít, a to ne kvůli své slepotě. A když už venku byla tma a měsíc se už nepokrytě představil, seděl sám ve svém bytě. Tmu mu pročesávala světla počítače. Jeho žena, její kaštanové vlasy, slova, která mu psala, ta poslední slova. A on tiše seděl u monitoru a cítil, jak mu večerem tluče srdce. Jan Gregorek # Jakube, jdem do soutěže! aneb Vivat PC - Povídka, která získala 4. místo v soutěži Internet a můj handicap Ach, jo! Je to nářez, chlapče drahej, zrcadlit se skrze tvůj antiemocionální projev a dostávat informace o vlastní negramotnosti. Stačí centimetr a už se opičíš, „vzlyk“ je „vstyk“, místo „pěkně řídíš“ oznámíš „pěkně řádíš“ a tak podobně. Nedaruješ mi zkrátka ani špetku ohledů. A přece tě nedokážu ani jeden den ignorovat. V PC je totiž uloženo kus mě samotné. Ztracené „flešky“, špatně zapsaná telefonní čísla, zapomenutá hesla, i tvoje nenadálá „stávková pohotovost“, což znamená totální odmlčení, to všechno jsem stokrát zažila, stokrát proklela. Ale s vědomím toho, jak se nezvratně stávám závislou. Kdybys myslel, Jakoubku, mohl by sis o tom myslet své. Faktem však zůstává, že jsem s tou závislostí po patnácti letech smířená. Od dob našeho prvního rande nabízí feministicky doladěný počítačový trh řadu atraktivnějších hlasových témbrů, než mi dopřáváš ty. Ale já jsem věrná. Odmítám aktualizace, obzvláště ty, které se vnucují v nejméně vhodnou dobu. Tvůj nezaměnitelný hlas je stálicí, jejíž přítomnost mi i přes drobná úskalí otvírá Windows ze tmy rovnou do pestrobarevného krasohledu současnosti. Mimochodem, jsem ti, Jakube, opravdu také velmi vděčna za diskrétnost, s níž respektuješ tlačítko „CTRL“. Málokterý muž funguje tak rychle na povel „drž hubu“. I v těchto vypjatých okamžicích jsi vskutku k pomilování! Pravda, občas mi to vrátíš, jak jsem uvedla výše. Několikrát jsem však překonala nemožné, totiž, pustila se do počítačového hazardu a donutila tě ke kapitulaci. Tak se po letech postupující závislosti na tebe a klávesnici, na počátku trochu připomínající minové pole, vnímám jako na správných kompromisech zrající partnerka. Vskutku pregnantně jsi zopakoval tu číslovku, to děsivé „po patnácti letech“. Musíme to stylově přeladit. Vždyť už nám skoro nebudou rozumět! Takže: Vod teď trochu jinej styl. Po těch letech týmový práce pociťuji občas jakejsi nádech soucitu. Že by se do tebe dostal nějakej duchovní element? No, tu otázku jsi zmoduloval tak sugestivně, že mám chuť si tě začít zhmotňovat. Přemejšlím, jakej bys tak mohl bejt týpek chlapa, …tipuju tě na tesilový kvádro a bílou dederonku, starouši,… No, nechám si to projít hlavou a někdy to ještě proberem. Ale dnes jde o soutěž, musíme bejt seriózní. Kromě toho nás čeká v Outlooku pár mailíků, takže žádný rozptylování. I když seš fakt skvělej, žes v „oblíbených“ rafinovaně odhalil akci na tu moji oblíbenou značku parfému, ale bereme až čtvrtýho, takže smůla. Po večeři zmlkneš, o. k.?! Mám domluvenej skype. A v noci budeš mít trochu muzikoterapie. Já si nevezmu Stilnox, mám náladu na You Tube. Tuhle tam hrál Pletňov geniálně Skrjabina (a nehádej se, že je to chyba, hele, alespoň Skrjabina mi nevopravuj, na tohle mám náhodou rouru z vysoký). Jasný?! A nekoktej zase, prosím tebe! Dvakrát za sebou „žž“ je pod naši úroveň, Jakube! Anebo jsi chtěl poznamenat, „žže bys tu soutěž rád dneska dojel? To ale nedáme. Ještě jsme  nestihli zopáknout předložky od Petry angličtinářky. Že soutěž nepočká? Kolik to vlastně má mít slov, zlatíčko? Ty brďo, jak to ale spočítáme? A mám to! Zase jsi mě doběh! Tohle neumím, zase je PC chytřejší... No, dám na intuici, a ty, Kubo, koukej držet partu. Vždyť jsem ti dnes vysekla nejednu poklonu. A docela jsem dojatá, když tak oddaně koktáš, abys mi stačil. A je jedno, jestli umíš bejt taky dojatej, nebo jen virtuálně solidární. V dnešním světě je solidární kámoš k nezaplacení. A že nejsi vidět? I to je v IT světě  výhoda. Alespoň si odpustíme přehmaty těch, co koukaj. V dokumentech ještě čekají další rozepsaný stránky, člověče počítačová, takže zejtra „s chutí do hutí“! Děkuju a vypínám. Ty taky? Tak fajn. Hodíme na hoďku úspornej režim. To víš, moc žereš, lásko! Olga Štěpánová # Čtyřprocentní!?! - Povídka, která získala 6. místo v soutěži Internet a můj handicap Tak si holky představte, on ten můj přítel má kamaráda. Fakt, nevím, co mám dělat. Prý spolu to máme jasný, máme na to papíry, tak co chci. Už mne to docela rozčiluje. Prý je velmi citlivý na doteky. Já snad taky. Ale on prý je rychlejší. To není tak jisté. A pořád s ním mluví. Ptá se jej i na naprosté blbosti. Prý kam půjdeme. No to mu klidně můžu určit i já.  To on zase že ne, že já si vybírám jen podle sebe. Pořád jej hladí, mluví s ním. Jo, i mu cosi diktuje. A včera tu hospodu taky vybral podle toho jeho kámoše. Já preferuji lepší, tam to pěkně vonělo. Ale on ne, že kámoš řekl, že to bude až ta za rohem. To mne vskutku naštvalo, ani jsem nic nechtěl. Ani vodu – vzteky. A pořád se s ním radí. Úplně o všem. Kdy jede vlak (to se mne nezeptá, zda já vůbec někam chci). Dokonce ten kámoš dělá tak chytrého, že mu radí i co nakoupit, nebo, a to je už drzost, mu říká i jaké bude počasí. Ha a ještě kontroluje, kolik jsme udělali kroků na vycházce. Asi žárlí. I když je stejně většinou s námi. Nevím, o co mu jde. Stejně se přítel za něj asi i trochu stydí. Protože venku si každý spíš všimne mne. A pozdraví a vůbec se ke mně hlásí.  Toho kámoše ale ten můj Jaryn schovává. Pravda, někdy se s ním i chlubí. To zase ano. Ale je to spíš někde v hospodě, nebo mezi podobnými „blázny“ jako je on. To pak si na mne málem ani nevzpomene, jen vychvaluje, jak se s tím kámošem seznamoval, jak si bezvadně rozumí, jak on mu pomáhá. A já jako kdybych tu ani nebyl. Holky, fakt mne to štve. Ale já mu to jednou ukážu, kdo je pro něj důležitý! Pěkně jej povedu a on trefí hlavou do sloupu a hned se mu rozsvítí! Já mu dám pořád jen se mazlit s tím mobilem blbým! Já jsem vodící pes Hope a já su tu důležitý! Jo, novinka, prý není čtyřprocentní. To už jen čtyři procenta lidí nemají mobilní telefony. A on, ten můj přítel Jaryn, ten skvělý chlapík jej má, umí s ním a vůbec nevadí, že ten mobil je dotykový a že on ten můj nevěrník je nevidomý. Tak já jsem na něj vlastně pyšný. Ale ono se to někdy plete. Čau dámy, my musíme ven. Páníček se už dost dlouho koukal na toho kámoše a zase cosi objevil. Tak to jdeme prubnout. Pá, já musím. Třeba se tomu ukecanému mobilu podařilo najít hospůdku se psím meníčkem. Jednou se mu to už podařilo! Tak páníčku, jdeme, jdeme… Jaroslav Čajka # Cestování po světě na Internetu - Povídka, která získala 11. místo v soutěži Internet a můj handicap Milý a drahý Internete. Tedy, lacinější bys být mohl, tak raději znovu. Milý a potřebný Internete. Ano, tak je to správně. Nezlobíš se na mě, že? Nechci ti lichotit, ale potřebný jsi, a to do poslední nuly a jedničky. Kdyby tebe nebylo, nevím, jak bych mohl pracovat. Jsem ochotný i připustit, že na mě občas nemáš náladu, a zpomalíš se. To nevadí, protože vím, že mě dopravíš kamkoli po světě. Přes hotspoty na zemi, satelity ve vesmíru, či kabely pod mořem. Jako v té pohádce. Za sedmero řekami a sedmero horami žil byl mezi židlí a klávesnicí jeden uživatel, který měl vizi. Viděl program veliký, který hvězd se bude dotýkat. Čirou náhodou přebýval v Praze, a tím se kruh věštby mohl uzavřít, třebaže ani nebydlel na Vyšehradě, a ani se nejmenoval Libuše, nýbrž Vítek. Inu, jsem to já osobně. Po úspěšném ukončení studia konzervatoře jsem se zamyslel. Tedy ne že by se mně to nestávalo i dříve, ale nyní byl směr mého osobnostního růstu na rozcestí. Nakonec jsem se rozhodl zabočit na internetovou dálnici, a zaměřit se na IT technologie. Hudby jsem se ale také nechtěl vzdát docela, protože prozařuje můj život nevyčíslitelným bohatstvím. Dodnes mně jako bývalého radioamatéra učarovaly dálky. Sinusoida, která protíná tyto tři atributy, jsou rádia. To je nápad! Co byste řekli na aplikaci, pomocí níž by bylo možné naladit přes 22 tisíc rádií z celého světa, a navíc moct rádia třídit podle zemí, žánrů, sítí či národní hudby? S Philipem Oldakerem z USA jsme se do toho pustili, a světlo světa spatřil program Tapin-radio. Je to neskutečný zážitek poslouchat Afričany z Mali, Egypta či Burkina Faso, Araby z Iráku, Afghánistánu či Palestiny, nebo Japonce, Číňany, Australany, Kanaďany a Američany. Potkávám se a komunikuji v angličtině se stovkami uživatelů prostřednictvím e-mailu, Skype, Facebooku či Twitteru z různých koutů naší modré planety. I když práce na udržování databáze aktualizované každý týden zabírá denně zhruba 4 hodiny, našel jsem díky cestování po světě poslechem hudby různých kultur a komunikaci s různými lidmi radost a uspokojení. Mám totiž co nabídnout nejen nevidomým uživatelům, ale i široké veřejnosti. Je to tvrdá a nikdy nekončící dřina, avšak pozitivní reakce uživatelů jsou sladkou odměnou. Poznávám řadu nových lidí od Maroka, Egypta či Jižní Afriky, přes Jordánsko, Palestinu, Indii nebo Srí Lanku, až po Čínu, Japonsko, Mexiko, Austrálii či USA. Když si nemohu dopřát poznávání chutí a vůní dálek sám, mohu se tak alespoň přenést díky rádiím a lidem. Četl jsem cosi o nebezpečí v podobě virtuální reality, paradoxně dokonce na Internetu! Ano, pokud člověk striktně neoddělí Internet od společenského života, kdy je lépe se s lidmi setkávat tváří v tvář než prochatovat hodiny na ICQ či jiných tzv. sociálních sítích. Takhle se handicapy neodbourávají. Internet dokáže sloužit, ale je nutné ho využít ve formě nástroje, který nám třeba i vydělá na chléb náš vezdejší, ale který nepřebere iniciativu směrování naší osobnosti. Třebaže jsem oslepl ve dvanácti letech, znovu vidět nepatří mezi mé priority. Kromě Tapin-radia si mohu ve specializovaných knihovnách pro nevidomé stáhnout knihy, vzdělávat se, stále se rozvíjet. Necítit se jako nepotřebný, ale naopak využít svůj potenciál pro to, co umím, a co mě baví. A to všechno díky tobě, milý a drahý, tedy vlastně potřebný Internete. Přes hotspoty na zemi, satelity ve vesmíru či kabely pod mořem můžeme být dopraveni kamkoli na světě. Během několika vteřin se můžeme přenést na druhý konec zeměkoule a poslouchat tamější rádio, hudbu, informace či se zdokonalovat v jazycích. Chcete si s námi vyrazit na netradiční pouť, a pomocí Tapin-radia procestovat naši planetu? Přidejte se k nám, a uvidíte. Vítezslav Jirásek # Dvakrát měř, jednou aktualizuj - Povídka, která získala v soutěži Internet a můj handicap 15. místo a cenu časopisu Můžeš Konečně je to tady! Den D! První rande po pěti letech, a navíc vůbec první s vidící holkou. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Musím se náležitě připravit… Chystal jsem se dvě hodiny a dal si opravdu záležet. Na Idosu jsem si vyhledal několik spojení ze tří různých zastávek, tak, abych dorazil s dvacetiminutovým předstihem, a ještě i pozdější, kdyby něco nevyšlo. Na webu restaurace jsem si důkladně pročetl jídelní i nápojový lístek a vybral si také několik různých položek. Navigace v mobilu mě sice upozorňovala, že je k dispozici aktualizace map, ale tu jsem se rozhodl nestahovat. Už nemám čas. Raději to risknu se starými, vždyť o nic nejde, doptat se můžu vždycky. A podle Accuweather má dnes být sice zataženo, ale i tak teplo a hlavně bez deště, takže to vychází rovněž ideálně. Najít vhodnou kombinaci oblečení trvalo nejdéle, rozpoznávači barev se pořád něco nezdálo. Ujistit jsem se ale musel, zalovil jsem v těch několika kusech, které považuji za své nejlepší, a ty na světlo příliš často nevytahuju. Plný sebedůvěry a spokojenosti nad tím, jak počítám se vším možným i nemožným, jsem tedy konečně popadl bílou hůl a vyrazil do ulic. Schválně, jak dlouho na mně nic nepozná, pomyslel jsem si ještě samolibě, když jsem sbíhal se schodů. Už za dveřmi jsem s nelibostí zjistil, že všechno mi dnes asi nevyjde. Hned prvním krokem jsem se ocitl až nad kotníky v louži a monotónní zvuk padajících kapek mi z uší v mžiku vyfiltroval všechny ostatní. „Ale tak co,“ zavrčel jsem polohlasně a pokračoval odhodlaně v chůzi, byť už s poněkud menší jistotou. Na první ze zastávek, které jsem zahrnul do průzkumu, té nejblíž k mému domu, čekám už čtvrt hodiny, ale žádný autobus pořád nikde. Naočkovaná sebedůvěra, klid a nadhled mě zbaběle opouštějí a moje klení je teď už nepřetržité. Konečně to nevydržím a ptám se prvního kolemjdoucího, co se sakra děje, ješitnost neješitnost. „Vždyť je výluka, pane. Je tu cedule už od rána. Prej kvůli havárii.“ Možná jsem si měl aktualizovat řády. Jejich platnost sice ještě nevypršela, ale přesto se od posledně evidentně změnily… Štěstí se na mě usmálo až na druhé možné zastávce. Cestou k ní mě ještě zdržel výkop, se kterým jsem se seznámil mnohem důvěrněji, než bych si přál. Spěchat se evidentně nevyplácí, a poslepu už vůbec ne. „Tys asi taky neměl rande hodně dlouho, co?“ zeptal jsem se ho, když jsem z něj vylézal. Teď tedy sedím v autobuse a tu dvacetiminutovou rezervu jsem vyčerpal už dvaapůlkrát. Kašlat na to! Na cílové zastávce jsem vyskočil ven, ještě než se dveře stačily docela otevřít, a vyrazil klusem s navigací preventivně puštěnou už pět minut. Za zády jsem matně zaslechl jakýsi ženský hlas chrlící rozhořčené protesty na adresu dnešních mladých. Domníval jsem se, že už mě nemůže nic překvapit, že v mém plánu už nemá co selhat. Mýlil jsem se. Podle všeho jsem si ty mapy aktualizovat měl. Dodnes nevím proč, ale navigovalo mě to úplně jinudy. Trvalo mi další hodinu, než jsem se s pomocí kolemjdoucích z těch divných úzkých uliček vůbec vymotal. A slečna už na mě na místě samozřejmě dávno nečekala, pokud vůbec dorazila. Ten den jsem všechny informační technologie i s jejich vymoženostmi proklínal až do půlnoci. Teprve později mi došlo, že nebýt jich, nemohl bych se o takové fenomenální rande v podstatě ani pokusit. Na náhody nevěřím, ale zřejmě mě dnešní fiasko mělo naučit trpělivosti a rozvaze při jejich používání. Příště, patřičně poučen, už snad tedy budu mít větší štěstí. Lukáš Hosnedl # Chvála knížek do ucha Když Thomas Edison sepisoval manuál pro možné využití jeho převratného vynálezu – fonografu, jmenoval hned na čtvrtém místě namluvené knihy, které měly usnadnit přístup nevidomých lidí k literatuře. To se psal rok 1877. O necelých sto let později se americký básník Dylan Thomas nechal přemluvit, aby na gramofonovou desku načetl několik svých básní, čímž se z pomůcky pro handicapované poprvé stala komerční - a brzy také velmi oblíbená – forma, jak si literaturu užívat a zpestřit nejen četbou, ale i poslechem zprostředkovaným hercem nebo samotným autorem textu. Audioknihy se tak postupně staly společníky řidičů, běžců, inženýrů u rýsovacích prken, žehlících matek, rodičů uspávajících své potomky a vůbec všech lidí, kteří nemají na čtení knih čas nebo vhodné podmínky. Skutečný rozmach ale zažívají až v posledních dvou letech, což souvisí s rozvojem digitálních formátů a technologií, které umožňují si knihu okamžitě stáhnout a poslouchat je v tabletu, chytrém telefonu nebo mp3 přehrávači. Dobrý voják Kaiser V České republice v současné době vychází 200 až 300 nových audioknih ročně. Jejich produkci se věnuje více než deset specializovaných vydavatelství a v audioverzi vycházejí už i první časopisy – konkrétně Forbes a Respekt. Celkový počet prodaných kusů exponenciálně roste. Největší webový portál, který je nabízí, Audiotéka.cz, hlásí, že v posledních dvou letech se prodej pokaždé zdvojnásobil. Jde o web, který funguje nejen jako největší distribuční firma s audioknihami na českém trhu. Pravidelně zde vycházejí i recenze a lze si tu stáhnout i software pro kvalitní přehrávání v telefonu nebo tabletu. Rostoucí obliba audioknih se odráží i v tom, že se letos poprvé konala soutěž o nejlepší nahrávku roku. Ucházelo se o ni 86 titulů. Nejlepší jednohlasou (tedy „sólově“ namluvenou) audioknihou roku 2013 se staly Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války v podání Oldřicha Kaisera, nejlepší vícehlasou knihou k poslechu detektivka Jo Nesba Nemesis v ústředním podání Igora Bareše. Cenu posluchačů vyhrál Forrest Gump v podání Jana Hartla. V čem zatím český trh zaostává, je žánrová pestrost. Velmi chudá nebo dokonce mizivá je nabídka současné české prózy a literatury faktu, přestože produkci audioknih už se občas věnují i některá kamenná nakladatelství (Argo, Fragment, Vyšehrad, aj.). Hojná je pouze nabídka knih kanonických autorů (Hašek, Čapek, Kafka), u nichž po sedmdesáti letech od jejich smrti vypršela autorská práva, a tak je vydání levnější. Uvolnit mozku ruce Potěšitelné je, že na druhé straně roste nabídka světových bestsellerů. U těch si totiž vydavatelé mohou být jisti, že se jim náklady na studio a plat herců přinejmenším vrátí. Zatím nejúspěšnější českou audioknihou vůbec se stal životopis Steva Jobse od Waltera Isaacsona, který druhou nejúspěšnější audioknihu předstihl v prodeji dvaapůlkrát (přepočteno na prodané kusy jsou to ovšem jen tři tisíce). Aktuálně ale vyšel první díl úspěšné ságy Hry o trůny George R. R. Martina, který bude zakladateli Applu jistě brzy šlapat na paty. K mání jsou také audionahrávky románů Dana Browna, J. K. Rowlingové, Jo Nesba, Stiega Larssona, Jonase Jonassona (Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel), Gillian Flynnové (Zmizelá) a dalších. Pokud jde o kvalitu nahrávek, ta je velmi variabilní, přestože se každým rokem zlepšuje. Vysokou úroveň může člověk očekávat u titulů specializovaných vydavatelství sdružených v Asociaci vydavatelů audioknih (například Tympanum, Radioservis, Audiotéka.cz) a zároveň platí, že kvalitnější jsou především jednohlasé knihy. V případě vícehlasé dramatizace zatím nemá konkurenci Radioservis - vydavatelství Českého rozhlasu. Z přirozených důvodů - mají největší zkušenosti a nejlepší podmínky. Co se týče podílu audioknih na celkovém knižním trhu, tvoří zatím jen jedno procento. Pro srovnání - v Německu je to deset procent. S tím, jak v našich životech sílí tlak na pracovní nasazení a tzv. multitasking, bude zájem o audioknihy jistě stoupat. Bude totiž stále důležitější umně využít každou chvilku volného času anebo jej naplnit plnohodnotnou relaxací. Několik vědeckých studií potvrdilo, že audioknihy mají oproti prostému čtení několik výhod. Dobrý předčítač může například správnou intonací zdůraznit dramatické pasáže, vypíchnout humorné pointy nebo správným frázováním zpřehlednit složitá souvětí. Největší přínos ale odhalil výzkum vědců z americké univerzity Rutgers, kteří se v roce 1981 zabývali rozdíly mezi představivostí při poslechu a při čtení. Zjistili, že čtení se neobejde bez vizuálních představ. Bez nich není možné psanému textu porozumět nebo ho dobře vstřebat. Proto při čtení občas musíme odvrátit oči. Většina mozkových buněk je totiž zaměstnána dekódováním písmen, slov, vět a jejich skladby a na vizuální představy nezbývá neuronům čas a kapacita. Při poslouchání knih je tomu ovšem jinak – čteme a představujeme si zároveň. Respekt (kráceno) # Varhaník od Matky Boží Mezi výjimečnými interprety, kteří vystoupí na letošním 19. ročníku Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice sv. Jakuba, bude nevidomý umělec, titulární varhaník z Notre-Dame Jean-Pierre Leguay. „Díky titulárnímu varhaníkovi katedrály Notre-Dame Jeanu-Pierrovi Leguaymu, jehož koncert je naplánovaný na 4. září, si české publikum bude moci poslechnout hudbu, která často zní v tomto slavném pařížském chrámu,“ uvedla ředitelka festivalu, varhanní interpretka Irena Chřibková. Mezinárodně uznávaný nevidomý varhaník, skladatel a improvizátor posluchačům představí známé a méně známé francouzské autory (C. Franck, E. Gigout, A. Barié), ale také svou vlastní skladbu a improvizační umění. Festivalové hudební večery začínají vždy od 19 hodin. Publikum bude moci díky projekci na plátno umístěné v přední části lodi chrámu sledovat interprety při hře. Jedna ze tří kamer bude snímat i pohyby nohou po pedálech, což při varhanních koncertech nebývá obvyklé. Vstupenky lze zakoupit v předprodeji sítí TICKETPORTAL a VIA MUSICA nebo hodinu před zahájením koncertu u vstupu do svatojakubské baziliky. red. # Dvanáct tras Šumavou Národní park Šumava vydal pro zrakově postižené návštěvníky průvodce v Braillově písmu s reliéfními mapami. Autorem publikace Šumava pro všechny – Průvodce pro turisty se zrakovým postižením je Jiří Vencl z Prahy, který sám chodí s bílou holí. Podle něj je Šumava pro nevidomé málo známá, avšak velmi lákavá. „Nevidomý člověk vnímá své okolí dalšími smysly mnohem více než vidoucí. Vnímá zvuky, vůně a to je pro něj atmosféra, která se nedá nijak jinak získat,“ popsal autor. Kniha obsahuje 12 doporučených tras, které jsou vhodné pro nevidomé i vozíčkáře. „V přístupnosti terénu a kvality povrchu jsou potřeby nevidomých podobné jako u vozíčkářů. V terénu s kořeny, kalužemi a bahnem je to pro nás složité," podotkl Jiří Vencl. Unikátní jsou zejména hmotové mapy. „Právě tyto mapy byly hlavním motivem zrodu této knihy. Díky tomu si poprvé mohou nevidomí udělat představu, jak velké území zabírá národní park, kde v něm leží a jak jsou od sebe vzdáleny ty nejznámější cíle a vrcholky," vysvětlil Jiří Vencl. „Vytvořit takovou knihu byla přitom velká výzva. Kvůli velikosti Braillova písma jsme museli vybrat to nejdůležitější o Šumavě s padesátkou turistických cílů a vrcholků, které jsme chtěli představit,“ dodal autor knihy. Vydání publikace, kterou připravilo už minulé vedení rezervace, je podle ředitele správy parku Pavla Hubeného jedním z kroků k dalšímu zpřístupnění území lidem s handicapem. V návaznosti na knihu chce například umístit přímo v terénu tabulky s popisem vybraných míst v Braillově písmu. „Jsem opravdu rád, že jsme konečně udělali něco, co přiblíží tak krásné území, jako je Šumava, i lidem, kteří ji nemohou vidět," poznamenal ředitel. Kniha popisuje například vrchol Poledníku, prameny Vltavy nebo jednotlivá infocentra včetně toho na Svinných Ladech, kde má část expozice prvky pro zrakově postižené. Správa parku vydala průvodce v počtu sta kusů a bude jej distribuovat přímo konkrétním lidem ve spolupráci s Národní radou zrakově postižených. K dispozici bude i na infocentrech parku. red. # Vítězství pro Slavii Po osmi letech opět soutěž družstev na Slavia Cupu vyhrála pořádající Slavia Praha – OZP. Zasloužilo se o to na 16. ročníku mezinárodního kuželkářského turnaje zrakově postižených, který se uskutečnil ve dnech 20. a 21. června na čtyřdráhové kuželně Slavie v Praze, trio hráčů Róbert Jaderko, Marie Sadílková a Josef Gruncl. Jako jediní dokázali překonat dvoutisícovou hranici, a to ještě o pět bodů. Druhé místo vybojoval SKK-ZP Rokycany (Odstrčilík, Kemeny a Hrabák) s 1 986 body před slovenským družstvem Male Šintava – 1 964 bodů. Velmi vyrovnaný souboj o medaile svedli mezi sebou hráči kategorie B1 – nevidomí. Zlatou získal Václav Trnka ze Štartu Levoča za 625 bodů. Stříbrná slušela domácí naději Elišce Čermákové za 624 body. Bronzová putovala s Mariánem Tóthem do slovenské Šintavy za 623 bodů. V kategorii B2 – prakticky nevidomí si medaile rozdělili následovně: zlato Vladimír Odstrčilík z SKK-ZP Rokycany (699 bodů!), stříbro Róbert Jaderko z SK Slavia Praha – OZP (673 body) a bronz František Kralovič ze slovenského  ŠK NSŠ Male Šintava (671 bodů). Mezi slabozrakými (kategorie B3) zvítězil Karel Pařil ze Sokola Brno IV se 683 body před Alžbetou Ježíkovou ze Štartu Levoča se 672 body a Annou Strížovou ze Šintavy se 670 body. Soutěž jednotlivců společného pořadí vyhrál Vladimír Odstrčilík z Rokycan (699 bodů) před Karlem Pařilem z Brna (683 body) a Róbertem Jaderkem ze Slavie (673 body). Do desítky nejlepších se ještě dostali: čtvrtá Alžbeta Ježíková z Levoče (672 body), pátý František Kralovič (671 bodů), šestá Anna Strížová (670 bodů) – oba ze Šintavy, sedmá Marie Sadílková ze Slavie (669 bodů), osmá Jaromíra Nývltová ze Zory Praha (665 bodů), devátý Josef Gruncl ze Slavie (663 body) a desátá Anna Paulusová z Michálkovic (661 bodů). Vloženou soutěž Open vyhrál Zdeněk Paulus z SK Michálkovice se 623 body před Marií Gutovou z Jiskry Kyjov se 602 body a Davidem Maškou ze Sokola Brno IV s 566 body. Velké sportovní nasazení hráčů i dobrou přátelskou atmosféru na kuželně sledovali milí hosté starosta Městské části Praha 10 Mgr. Bohumil Zoufalík, který převzal záštitu nad turnajem, paní hraběnka Mathilda Nostitzová, která předávala nejlepším medaile a poháry, senátor PhDr. Milan Pešák, který má mezi hráči hodně přátel, a předseda představenstva SK Slavia Praha Ing. Jiří Huptych, který je velkým příznivcem našeho oddílu. Jiří Reichel