ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 13 Červenec 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Práce jako příležitost Optika roku 2014 Sítnice z kmenových buněk Informace a odpovědi ze Sociálně právní poradny SONS – 7 Hudba jako radost Úspěchy na abilympiádě Školáci pomohli ústeckému TyfloCentru Rybářské závody u Miroslavi Návrat k přírodním materiálům Cirkus naslepo Pozvánka do přírody Mluvící lupa Readit Scholar HD Karlos opět úspěšný Radost tvořit Naše Klára ve dne šije Eurolines – vzhůru za dobrodružstvím Velká cena Brna handicapovaných Je dobojováno Černobílé problémy # Práce jako příležitost TyfloCentrum Hradec Králové, o. p. s., realizovalo v období od 1. června 2012 do 30. května 2014 projekt s názvem Práce jako příležitost pro osoby se zrakovým postižením. Projekt byl financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Do projektu bylo zapojeno celkem 32 osob s těžkým zrakovým postižením. Klienty byli lidé, kteří mají trvalé bydliště na území Královéhradeckého kraje. Všechny nabízené aktivity a asistence byly pro klienty bezplatné. Účastníci měli možnost využít nabídku absolvovat dva aktivizační semináře. Jejich cílem bylo aktivizovat zúčastněné k sebezapojení do procesu hledání zaměstnání. Přítomní byli seznámeni s přínosy aktivního přístupu k hledání zaměstnání a dobrými zkušenostmi z předchozího projektu. Účastníci dále mohli využít nabídky diagnostiky vlastních schopností a dovedností a diagnostiky připravenosti na výkon povolání. Výsledkem pro ně byly individuální plány hledání zaměstnání. V rámci vzdělávání v tzv. měkkých dovednostech proběhly tři kurzy, dva z nich (Kurz komunikace při jednání na trhu práce a Kurz timemanagementu) pobytovou formou. Tyto kurzy proběhly pod záštitou firmy Claritas, o.p.s. Dalším realizovaným kurzem byl Individuální kurz práce na PC. Absolvování tohoto kurzu bylo navíc vstupním předpokladem pro kvalifikační kurz pro operátory audiopřepisu. Kvalifikační program pro operátory audiopřepisu byl zaměřen především na zácvik s novým programem Dictate, práci s audiozáznamem a též na gramatickou stránku přepisu. Úspěšní absolventi kurzu získali možnost pracovního uplatnění u zaměstnavatele Spektra, v.d.n. Účastníci projektu podle potřeby využívali aktivitu pracovní konzultace a asistence. Populární byly zejména skupinové semináře, které nabízely atraktivní možnosti setkání se zástupci profesně úspěšných lidí se zrakovým handicapem, se zaměstnavateli a úředníky z úřadu práce. Během projektu se podařilo zaměstnat celkem 22 účastníků. Z toho 13 se mzdovou podporou a 9 účastníků bez mzdové podpory. Absolventi našli uplatnění např. na těchto pozicích: operátor audiopřepisu, masér, administrativní pracovnice, pomocný kuchař, asistent výcviku vodicích psů, výpomoc v jídelně, uklízečka, prodavačka, zpracování statistických údajů, pracovní ostraha, rukodělná výroba v chráněné dílně a košíkář. Lucie Jurniklová/red. # Optika roku 2014 Ve čtvrtek 5. června byli při charitativním koncertu Lubomíra Brabce a Jaroslava Svěceného v Betlémské kapli slavnostně vyhlášeni vítězové prvního ročníku celorepublikové soutěže Optika roku. Hlavním pořadatelem nové soutěže je  produkční agentura Iva Production Agency, s. r. o., ve spolupráci s MSOO, o. s., (Mezinárodní sdružení optiků a optometristů) a SONS ČR. Cílem soutěže Optika roku je zapojit co nejširší veřejnost do světa oční optiky tak, aby si lidé uvědomili nutnost správné korekce, dokázali sami posoudit, s kterou optikou jsou spokojeni, a svým hlasem se mohli podílet na udělení odměn za snaživou práci optiků, optometristů a oftalmologů, kteří dbají o správnou korekci svých klientů. Pořadatelé soutěže plánují kromě zvyšování kvality péče o zrak také každoročně pomáhat  Středisku výcviku vodicích psů SONS ČR. Pro majitele optik je soutěž novou výzvou k tomu, aby se nestali pouhými „prodavači“ brýlových obrub, skel či kontaktních čoček, ale odborníky na svém místě, kteří dokáží poradit a vysvětlit, jakou korekci používat při různých činnostech a jak se vyvarovat  nevratnému poškození zraku. První ročník soutěže probíhal od března do května. Pro jednotlivé optiky z celé ČR hlasovali jejich spokojení klienti prostřednictvím SMS. Z 961 přihlášených provozoven získal největší počet hlasů (380) Radim Prymus z Opavy. Na „stříbrné“ pozici se umístila MUDr. Edita Holubová z Říčan u Prahy (284 hlasů). Třetí nejvyšší počat hlasů (156) obdržel Ludvík Král, provozovatel optiky v pražské Radlické ulici. Výtěžek ze zaslaných SMS převzala při slavnostním večeru v Betlémské kapli ve prospěch Střediska výcviku vodicích psů SONS ČR jeho ředitelka Marie Hájková. „Dostali jsme příspěvek ve výši 15 094 korun. Výherce soutěže – Radek Prymus z optiky Vidum z Opavy – se ve prospěch našeho střediska vzdal šeku v hodnotě 5 000 korun, které dostal jako cenu od společnosti Bausch+Lomb. Celkem jsme tedy získali dvacet tisíc, což je částka, která pokrývá náklady na předvýchovu jednoho štěněte,“ sdělila ředitelka střediska časopisu Zora. Se soutěží byla spojena i anketa Zvolte jméno pro štěně vodicího psa. Štěňátko bylo přímo v Betlémské kapli pokřtěno jménem, které se v anketě nejčastěji opakovalo – Harry. red. # Sítnice z kmenových buněk Kmenové buňky už nejsou budoucností medicíny, ale její současností. Američtí vědci dosáhli dalšího zásadního úspěchu – v laboratoři vypěstovali oční sítnici, která je citlivá na světlo. Za vším přitom stojí kousek kůže, z něhož zázračné buňky získali. Malá sítnice začala růst sama, což slibuje pokrok ve vytváření orgánů na míru v laboratorním prostředí. „V podstatě jsme z kousku kůže získali indukované pluripotentní kmenové buňky a vytvořili miniaturní lidskou sítnici, která navíc reaguje na světlo,“ uvedla oftalmoložka Valeria Canto-Solerová z lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse, která vývoj vedla. Výzkumný tým uměle vytvořil indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC), které mají schopnost umožnit vznik mnoha různých buněčných linií. Jejich využití je tak velmi široké, a navíc je lze vypěstovat z obyčejných buněk pokožky. „Ani jsme neočekávali, že kmenové buňky budou schopné vytvořit sítnici téměř samy od sebe. Nějak věděly, co mají dělat. Tento výzkum by mohl vést k navrácení zraku u lidí s onemocněním sítnice,“ dodala Canto-Solerová. Uměle vytvořená sítnice sice reaguje na světlo, avšak nedokáže zaznamenat vizuální signál, který by mozek přeměnil v obraz. tyden.cz # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 7 V prvním z letních článků naší rubriky odpovíme na dva dotazy klientů a přineseme jedno varování. Dotazy se budou týkat možnosti hypotéky při nákupu družstevního bytu, ověřování podpisu osoby, která má závažné potíže se dostavit tam, kde se podpisy běžně ověřují. V závěru se budeme věnovat „nestandardním“ úvěrům. Dotaz: Mohu získat hypotéku na nákup družstevního bytu? Ještě před 1. lednem tohoto roku by odpověď zněla „nikoliv“. Díky změnám, které přinesla zásadní rekodifikace soukromého práva, dnes již odpověď takto jednoznačně záporná být nemusí. Tato změna nebyla způsobena přímo novým občanským zákoníkem, ale jiným, též velice významným novým kodexem; jde o zákon se zkráceným názvem „o obchodních korporacích“ (z. č. 90/2012 Sb.). V tomto zákonu najdeme: a) obecnou úpravu obchodních korporací, dále pak ustanovení věnovaná: b) osobním společnostem, kterými jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost, c) kapitálovým společnostem, jimiž jsou společnost s ručením omezeným a akciová společnost, d) evropské společnosti a evropskému hospodářskému sdružení e) a nakonec družstvům, z nichž zvláštní ustanovení upravují družstva bytová a sociální. Mezi družstvy též najdeme speciální úpravu pro evropskou družstevní společnost. Pod pojmem „vzít si hypotéku“ se z právního hlediska rozumí získání úvěru zajištěného zástavním právem k nějaké nemovitosti. A v tom byl právě háček, protože osoba, která si „kupuje“ družstevní byt, žádnou nemovitost do svého vlastnictví nezískává. Vlastníkem bytu je stále bytové družstvo, takový nabyvatel získá možnost být členem družstva a s tím spojený nárok na nájem družstevního bytu. Pro nás klíčové ustanovení najdeme již v ustanoveních obecných, konkrétně pak v § 32 odst. 3, které zní takto: „(3) Zastavit podíl společníka v obchodní korporaci lze jen za podmínek, za nichž ho lze převést; zastavení podílu v bytovém družstvu lze stanovami podmínit nebo vyloučit.“ Z tohoto ustanovení lze tedy dovodit, že nově lze zastavit tzv. družstevní podíl, ovšem pozor! Pokud se bytové družstvo rozhodne, že nechce, aby podíl zastavit možné bylo, má možnost tomu zamezit. To však může udělat jen změnou stanov. Z přechodných ustanovení zákona pak plyne, že korporace měly uvést stanovy do souladu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona do konce června tohoto roku. Pokud tak neučinily, může je k tomu vyzvat soud a přitom jim stanovit lhůtu, dokdy by tak měly učinit. Pokud by se tak v dané lhůtě nestalo, může to být dokonce důvodem ke zrušení korporace. Na položený dotaz lze tedy odpovědět tak, že dnes již družstevní podíl z právního hlediska možné zastavit je, ovšem je třeba zjistit, zda tomu nebrání stanovy konkrétního bytového družstva. Otázkou samozřejmě dále zůstává, nakolik bude pro instituce poskytující úvěry zajištění zástavou družstevního podílu akceptováno. Dotaz: Potřebuji ověřit podpis, ale mám velké potíže s pohyblivostí. Existuje nějaké řešení tohoto problému? Kromě řešení, že si tazatel dokáže zajistit, aby mu jiná osoba pomohla s přepravou na vhodné místo, kde se podpisy běžně ověřují, tedy matriční úřady, místa Czech POINT – na obecním či městském úřadu a na vybraných provozovatelnách České pošty, zde existuje další alternativa. Jak jsme na základě namátkových dotazů na některých úřadech zajišťujících ověření podpisu (legalizaci) zjistili, nabízejí pro osoby, které ze závažných důvodů nejsou schopny se k ověření podpisu nebo shody opisu či kopie s listinou (vidimaci) dostavit, možnost legalizace i vidimace v domácnosti či místě pobytu takovéhoto žadatele. Děje se tak na základě ustanovení § 15 odst. 1 zákona o ověřování (z. č. 21/2006 Sb.): „(1) Vidimace a legalizace se provádí v úředních místnostech úřadu. Na jiném vhodném místě lze provést vidimaci a legalizaci jen ze závažných důvodů.“ Takto provedené ověření by mělo proběhnout bezplatně. Smlouva o úvěru Kdo z čtenářů by očekával, že se nyní budeme věnovat ustanovením nového občanského zákoníku upravujícím smlouvu o úvěru, v tomto článku se nedočká. Následující řádky jsou zamýšleny jako varování těm, kdo uvažují o podpisu úvěrové smlouvy tak říkajíc na své jméno, a přitom prostředky úvěrem získané by věnoval jiné osobě. Říkáte si možná – „Kdo by mohl tak pošetile jednat?“. Věřte, že v naší poradně jsme se s tímto jevem setkali opakovaně; a v tomto případě nemám na mysli pouze dva případy, které z právního hlediska pojem „opakovaně“ již naplňují. Obvykle pak takový klient přijde žádat o radu tehdy, kdy osoba, které z velmi rozličných důvodů sám klient z vlastního úvěru prostředky poskytl, také z rozličných důvodů přestala plnit, co – tu písemně, tu jen ústně – slíbila. Jenže tehdy už bývá pozdě na rozumné řešení. Tam, kde došlo k odevzdání peněz třetí osobě bez písemné dohody, se nedá dělat téměř nic, pokud ona třetí osoba existenci takovéto dohody popírá. Ale i tam, kde existuje písemná smlouva mezi klientem a takovouto osobou, nebo lze dohodu např. svědectvím nebo jinými nepřímými důkazy velmi věrohodně doložit, není řešení jednoduché. Instituci, která poskytla úvěr klientovi, existence žádné další smlouvy rozhodně nezajímá a splácení úvěru dle podmínek daných úvěrovou smlouvou tvrdě po klientovi vyžaduje bez ohledu na to, jak klient s prostředky naložil. Klient se pak sice může pokusit na třetí osobě vyžadovat splnění této (často velmi nedokonalé smlouvy), ale úspěch při vymáhání takového plnění je velmi nejistý. Naopak instituce, která úvěr poskytla, bývá v oblasti vymáhání pohledávek profesionálem, a náš často naivní klient se dostává do velmi nezáviděníhodné situace. Noční (i denní) můrou se pak stává exekutor, původně vymáhaná částka se výrazně zvýší atd. „Pouze“ tyto problémy nastanou tam, kde původní úvěr nebyl účelově vázán. Ale existují i úvěrové smlouvy, kde se klient zavazuje k použití získaných prostředků na konkrétní, ve smlouvě určený účel, a tím obvykle poskytnutí prostředků jiné fyzické osobě nebývá. Navíc v rámci procedury ověřování klientovy kredibility před uzavřením úvěrové smlouvy bývá klient nucen poskytnout instituci rozličné informace. A pokud klient v úvěrové smlouvě uvede zkreslené údaje, některé podstatné informace zatají, popř. použije prostředky v rozporu se smlouvou o úvěru, velmi pravděpodobně se dopouští trestného činu. Jde o trestný čin úvěrového podvodu, který je upraven v ustanovení § 211 trestního zákoníku (z. č. 40/2009 Sb., v platném znění), jehož první dva odstavce si pro odstrašení odcitujme: „(1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.“ Luboš Zajíc # Hudba jako radost V pátek 16. května obohatil program jubilejního 25. ročníku Tmavomodrého festivalu samostatný koncertní recitál nevidomého klavíristy Antona Mészárose. Čtyřiapadesátiletý pedagog brněnské konzervatoře nadchl publikum v sále Břetislava Bakaly klasickým repertoárem i ukázkami z vlastní tvorby. Hudebník přešel po studiích a prvním působišti v Praze před čtvrtstoletím do moravské metropole. Jeho osud je inspirativní ukázkou životního optimismu a odvahy měnit své představy ve skutečnost. Pro všestranného muzikanta to platí jak v hudbě a rodinném životě, tak i ve sportu. Právě proto jsme naše povídání v učebně brněnské konzervatoře začali zdánlivě z opačné strany – u sportovních zážitků. Ukázalo se, že právě typicky sportovní přístup – houževnost a vůle překonávat hranice vlastních možností – jsou pro Antona Mészárose důležitými vlastnostmi, které mu umožnují žít naplno a s radostí. Šéfredaktor Zory dodnes vzpomíná, že jste spolu před lety absolvovali zimní lyžařský pobyt. Znamená to, že si občas rekreačně zasportujete, nebo má sport pro vás ještě větší význam? Platí spíš to druhé. V posledních letech už sice ze zdravotních důvodů sportuji spíš rekreačně, občas jsou to ty lyže nebo jezdím se syny na dvojkole, ale dřív jsem provozoval sport závodně. Běhal jsem dlouhé tratě, a to i maratony. Sportu jsem se věnoval natolik, že jsem dokonce před patnácti lety dostal z rukou tehdejšího brněnského primátora Petra Duchoně Cenu města Brna (prestižní ocenění, udělované každoročně několika významným osobnostem ve vybraných oborech – pozn. red.). Cenu jsem dostal právě za výsledky v oboru sport. Vraťme se ještě na začátek vaší životní dráhy. Narodil jste se v Nových Zámcích na Slovensku, ale v rodišti jste dlouho nepobyl… Kvůli vrozené zrakové vadě, která se prudce zhoršovala, jsem v šesti letech odešel na internátní školu v Levoči. Na škole jsem měl možnost hrát na různé hudební nástroje, zkoušel jsem flétnu i trumpetu. Rodiče mi už v první třídě koupili harmoniku, na kterou jsem se naučil hrát různé písničky. Tenkrát mě ještě klavír moc nelákal. Zdál se mi moc velký, líbily se mi spíš nástroje, které se daly vzít do ruky. Takže jste se už na základní škole rozhodl, že se budete věnovat hudbě? Ani ne, nejdřív jsem hudbu nechtěl studovat. Myslel jsem si, že půjdu na učiliště. Vzpomínám, že od kantorů na škole jsem moc lásky k hudbě nepochytil, jejich učení připomínalo spíš dril a hudba mě tehdy moc nebavila. Nevzpomínám na to moc rád. Teprve na druhém stupni základní školy jsem se rozhodl, že se budu věnovat klavíru. Co způsobilo takový zlom? Stalo se, že jsem v rámci přípravy dostal do ruky drobné skladby od Bacha – Knížku pro Annu Magdalenu Bachovou. Byly to jednoduché barokní tance s krásnými melodiemi. Začal jsem je hrát, a tak, jakoby samo od sebe, mě to začalo velmi bavit a zajímat. Ve vašem profesním životopise stojí, že jste pak vystudoval na konzervatoři pro zrakově postiženou mládež v Praze obor klavír u profesorky Ivy Skalákové a varhany u profesorky Dorothei Fleischmannové. Takže na konzervatoři už u vás klávesové nástroje definitivně zvítězily? Ano, i když zpočátku v tom hrála roli i vylučovací metoda. Hře na trubku jsem se nemohl dál věnovat kvůli nitroočnímu tlaku. Lákala mě i kytara, ale té jsem se musel vzdát proto, abych si neničil hmat. Tvrdé struny by mi poškodily citlivost prstů. Na čtení bodového písma můžu používat jen ukazováček levé ruky. Naučil jsem se používat slepecký notopis, při samotné hře pak samozřejmě musím spoléhat na paměť. Na konzervatoři jsem tedy měl jako hlavní obor klavír a jako vedlejší varhany. Ty mě pod vedením profesorky Fleischmannové opravdu moc bavily, ale na paměťové učení je to velmi náročný nástroj. Bezprostředně po absolvování konzervatoře jste se začal věnovat korepeticím. Doprovázíte tedy hudbou pohyb, o kterém máte zprostředkovanou představu… Hodně záleží na tom, zda to děláte s někým, kdo vás takříkajíc vtáhne. Já jsem měl velké štěstí, že jsem s korepeticemi začínal hned po maturitě. Pracoval jsem na ZUŠ v Kralupech nad Vltavou a ve Slaném. Setkával jsem se tehdy na počátku své profesní dráhy s velmi inspirujícími lidmi – se skvělým klavíristou Janem Dumkem, s Danielou Tišliarovou, která tančila v souboru Chorea Bohemica, a mnoha dalšími. Ve Slaném mě velmi bavilo hrát baletní hudbu ve vlastní klavírní úpravě. V Praze jsem doprovázel výuku profesorky Jiřiny Rákosníkové, která mi byla schopná krásně popsat, jak se tanečníci pohybují. Velmi mi to rozšířilo obzory. Mezi nevidomými hudebními pedagogy jste ale spíš výjimkou – většinou se věnují výuce hry na nástroj. Abych pravdu řekl, učení hry na klavír mě nikdy příliš nepřitahovalo. Navíc se někdy stává, že nevidomé kantory kritizují třeba za to, že údajně nemůžou důsledně dohlížet na prstoklad a držení rukou. Vždycky jsem chtěl dělat, co mě baví, a povedlo se, že jsem míval hlavní úvazek vždy na korepetice. Individuálně jsem učil jen improvizace. Nadšení zjevně přerostlo v celoživotní profesi, protože tanečním korepeticím se od roku 1989 věnujete i na brněnské konzervatoři. Co je na spolupráci s různými pedagogy i žáky nejtěžší? Korepetitor musí hrát takzvaně z hlavy, to znamená mít v zásobě a pohotovosti dostatečnou invenci. Doprovod musí přesně korespondovat s pohybem, hudba nesmí být mimo. Rytmické nápady musí zkrátka naskakovat hned, není čas je hledat. Zvlášť když choreografie vzniká až na sále a hudba se musí přizpůsobit. V týmu s vnímavými pedagogy, kteří mi dokáží tanec výstižně popsat, je to ale velká radost. Taková je třeba moje současná spolupráce s Ladislavou Košíkovou, choreografkou souboru Hradišťan, která u nás na konzervatoři učí pohyb a jevištní výchovu. Ona je typ pedagoga, na jaký se nelze dopředu nijak připravit, jako korepetitor před hodinou nevím, co mě čeká. V této profesi musím být hodně flexibilní, mít v hlavě pohotově připravené různé styly a zahrát třeba historické tance, lidovou i moderní hudbu, jazz – co je potřeba. Z letošního programu Tmavomodrého festivalu je zřejmé, že se věnujete nejen korepeticím a interpretačnímu umění, ale i autorské tvorbě… Ze začátku koncertu jsem hrál menuety od Leopolda Mozarta. Další skladba byl menuet z opery Don Giovanni ve vlastní klavírní úpravě. Hrál jsem i svoje skladby, poslední písničku jsem si i zazpíval. Složil jsem ji na báseň Emanuela Frynty Sako ve stylu jazzu. Mám ale radši, když jen hraju a zpěvu se ujme někdo jiný. Tak třeba při loňském koncertě zpívala mladá interpretka, švagrová mého syna, písničku Jsem studovaná žába Mici. Je také na slova Emanuela Frynty, který psal krásně rytmické a hravé texty. Zmínil jste syna – vaše rodina je ale mnohem početnější… Syny máme celkem tři. Nejstarší Jan už má rodinu a musím se pochlubit, že jsem díky němu od dubna dědečkem vnuka Otíka. Prostřední syn se jmenuje Daniel a nejmladší je Kuba. Věnuje se někdo z blízkých také hudbě? Naštěstí ne, tedy ne profesně, ale příležitostně, pro radost. Moje žena je pedagožka, němčinářka a češtinářka. Všichni tři kluci sice muzicírují, ale mají jiné profese. Zahráli si se mnou třeba i na koncertě konzervatoře v roce 2006, nejmladšímu bylo tehdy deset let. S Danielem jsme zase dělali společný pořad v divadle Barka, ke kterému syn namaloval i plakát. Vaše autorská tvorba je rozmanitá a je zřejmé, že nechcete hudbu svého srdce vtěsnat do jediného stylu… Je to od každého trochu, skutečně ji nechci řadit do nějakého systému. Je mi blízký bigbeat, jazz, blues, pop – od každého trochu. První krátkou skladbu jsem složil v roce 1981, jmenuje se Allegro giusto. Z poslední doby jsou například skladby s názvy Toccatina nebo Etuda con motto. Ty mám zapsané v notách, ale jinak si vše musím pamatovat. Skladby přepsané do not mám ale nejraději, protože je to taková zhmotnělá radost. Všimla jsem si, jak často je ze všeho, čím se zabýváte, znát radost a nadšení. Přitom je zřejmé, že máte ve zvyku klást si vysoké cíle a neustále na sobě pracovat. Dalo by se to označit za krédo, které prochází vaším životem? Souhlasím s tím, že člověk na sobě musí neustále pracovat. Snad jen slovo krédo je příliš vznešený výraz. Zjistil jsem, že když chci dělat něco, k čemu se musím tak trochu nutit, nebo když pracuji s někým, kdo po mně vyžaduje něco náročného nebo nového, dostanu ze sebe takříkajíc pod tlakem to nejlepší. To platí i ve sportu. Pamatuji si, že vždycky, když jsem dostal při běhání lepšího vodiče, míval jsem ze začátku trochu strach, jak mu budu stačit, ale pak jsem se mu snažil vyrovnat. Vždycky jsme si spolu dohodli strategii, abych s ním mohl běžet naplno, ale abych správně rozložil síly. Ideální by bylo, kdyby taková domluva byla vždycky možná i v pracovních záležitostech. Co plánujete a na co se těšíte do budoucna? V mém životě je nejdůležitější rodina a hudba. Mám ale ještě jedno poněkud neskromné přání. Byl bych rád, kdyby se mi povedlo vrátit na běžeckou trať a znova běhat závodně. Přál bych si, aby mi pořád vydrželo nadšení ze všeho, co můžu dělat. Nejvíc jsem ale vděčný za to, že mě potkalo to štěstí, že můžu žít a dělat to, co mě baví. Taťána Králová # Úspěchy na abilympiádě V květnu hostily Pardubice 22. abilympiádu – přehlídku pracovních schopností a dovedností lidí se zdravotním postižením. Do ČEZ Areny přijely kromě domácích účastníků výpravy Malty, Polska, Slovenska a Turecka. Pořadatelé z České abilympijské asociace připravili třiadvacet disciplín, kterých se zúčastnilo 116 soutěžících. Nevidomý Vladimír Zrna dostal loni zvláštní cenu pořadatelů za výkon v montáži zámku. Rodák ze Žamberka byl loni navíc náhradníkem v drátování, kde skončil druhý. Letos se už na tuto disciplínu připravil důkladně. „Dělal jsem kaktus a musel hodně trénovat. Pořád jsem se nemohl vejít do tříhodinového limitu, udělal jsem snad deset vzorků, až se to nakonec povedlo,“ komentoval skromně své první místo. Vladimír Zrna byl slabozraký, o zbytky zraku přišel po nehodě v metru. Má velmi citlivý hmat. Dokáže neuvěřitelné věci, což potvrdil i při premiéře nové disciplíny elektromontáž, ve které byl druhý: „Mohlo to být lepší, ale po drátování jsem měl otlačené a rozbolavělé prsty. Snad se to povede za rok. Přijedu rád a zase budu poctivě trénovat. Bez toho to v mém případě nejde,“ svěřil se sympatický Žamberák, kterému poté, co ho po ztrátě zraku propustili z práce pro nadbytečnost, podalo pomocnou ruku středisko Dědina. red. # Školáci pomohli ústeckému TyfloCentru Nová ředitelka ústeckého TyfloCentra Alena-Kristina Bašníková „zdědila“ z dřívějších dob nefunkční tiskárny na texty v Braillově písmu. Kvůli tomu nemohla organizace vydávat časopis pro nevidomé Severáček, tisknout brožury a letáky s programem a nabízenými službami ani učební pomůcky. Tiskárna se porouchala již před dvěma lety, její opravu však dosud nikdo neřešil. Nejde o levnou záležitost. „Tiskárnu jsme odvezli do Prahy a opravář nám řekl, že je teprve ve třetině své životnosti a přestože oprava bude v řádu desítek tisíc korun, za investici to stojí,“ vzpomíná ředitelka. TyfloCentrum na opravu z vlastních zdrojů nemělo. Ředitelka iniciativně oslovila pracovníky Ústecké komunitní nadace a společně našli řešení. Zapojili se do projektu Čtení pomáhá, který u dětí a mládeže podporuje četbu knih a zvyšuje sociální cítění. Principem je, že se děti registrují na webu projektu, přečtou si knížku z nabídky a poté, co vyplní ověřující testík, dostanou virtuální padesátikorunu. Děti si pak sami určí, na co jejich kredit půjde. Už po pěti týdnech se díky mladým čtenářům na kontě určeném pro TyfloCentrum shromáždilo 60 tisíc korun. Celkově potřebná částka 73 tisíc počítá nejen s opravou tiskárny, ale i s nákupem speciálního papíru, na který se tiskne, zprovozněním webu pro nevidomé a prezentačními materiály. Nyní už by se nevidomí na severu Čech mohli opravené tiskárny dočkat ve velmi krátké době. red. # Rybářské závody u Miroslavi Na rybníku Suchánek u Miroslavi odstartovaly v sobotu 3. května v šest hodin ráno společné závody vidomých a nevidomých rybářů. Provázelo je krajně nepříznivé počasí. Lovilo 132 vidomých a 6 nevidomých rybářů s asistenty. Pro závodníky i hosty bylo připraveno bohaté občerstvení. V poledne byly závody ukončeny. Celkem bylo uloveno 148 ryb, z toho 31 kaprů. Nejúspěšnějšími nevidomými rybáři se stali Václav Kouřim (52 bodů) a Jiří Kobylka (32 bodů). Byli odměněni věcnými cenami, potleskem a uznáním ostatních závodníků. red. # Návrat k přírodním materiálům V pondělí 19. května se zúčastnila skupina členů oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ze Vsetína ojedinělé výstavy, která byla zaměřena na lidovou kulturu Beskyd. Výstava, instalována v Muzeu města Příbor, je založena na bázi ukázky rostlin a tvorbu výrobků z těchto přírodních materiálů. Nebyla to ovšem jen výstava, každý účastník měl možnost vše osahat, ale hlavně vyzkoušet dovednosti, od poznávání rostliny až po např. tkaní. Předváděny byly části  čerstvé i suché kůry stromů, chorošů, stébel kopřiv, u kterých nechyběla ukázka zpracování od stébla až po hotové výrobky, například klobouky, tašky či misky. Všichni účastníci ocenili dobrou myšlenku tohoto projektu, který byl cílen na školy, seniory a osoby se zrakovým postižením. Při dnešním životě plném techniky a umělých materiálů jsme se mohli na chvíli vnořit do skutečné přírody a přiblížit si tyto výrobky. Poděkování patří nejen pracovníkům muzea, kteří se nám maximálně věnovali, abychom si skutečně každý vyzkoušel strukturu a zpracování materiálů, ale i předsedovi novojičínské oblastní odbočky Martinovi Hyvnarovi, který nám dal na návštěvu muzea a výstavy tip. Projekt byl sice v letošním roce ukončen, ovšem již se zpracovává další na příští rok. Ludmila Pavelková # Cirkus naslepo Cirkus naslepo je novým projektem pražského Centra pro nový cirkus – Cirqueonu. Toto sdružení pořádá pravidelné cirkusové kurzy pro profesionály i veřejnost, informuje o novém cirkuse v ČR i Evropě a podporuje vznik nových cirkusových projektů. Nápad dávat cirkusové hodiny lidem se zrakovým postižením vznikl náhodně na jaře loňského roku. K lektorům Adamovi a Václavovi tehdy přišel na pravidelný kurz žonglování v Psychiatrické nemocnici Bohnice nevidomý účastník. Po prvotním zděšení, jak učit žonglovat někoho, kdo nevidí, ho naučili několik triků kontaktního žonglování. Pro novou výzvu se oba lektoři natolik nadchli, že přesvědčili celý Cirqueon, aby jim pomohl rozjet pravidelné kurzy. Cirqueon se snaží reagovat na současný trend speciální pedagogiky, která pro zrakově postižené doporučuje specializované pohybové programy. Cirkus naslepo má však ambice být nejen originální a atraktivní pohybovou aktivitou, ale rovněž prostorem pro seberealizaci a komunikaci prostřednictvím uměleckého projevu. Po úspěšných zkušebních hodinách, na kterých si lektoři ověřili, že se cirkusové dovednosti mohou učit i zrakově postižení, se od loňského října rozběhly dva pravidelné kurzy. Jeden pro mladé lidi od 13 do 25 let, druhý pro dospělé. Konají se na dvou místech v Praze – v Nuslích a ve Střešovicích. Kurzy vedou zkušení lektoři Kateřina Klusáková a Adam Jarchovský, kteří se ve své praxi dlouhodobě věnují tzv. social cirkusu, tedy využívání cirkusových umění  pro terapeutické účely. „Velmi často se setkáváme s názorem, že lidé se zrakovým postižením přece nemohou dělat cirkus. Našim lektorům a kursistům se však na každé lekci daří tyto mýty bořit a jde jim to opravdu skvěle,“ konstatuje Adam Jarchovský. Náplní kurzů je kontaktní žonglování, při kterém se předměty nevyhazují do výšky, ale pohybuje se s nimi po těle bez ztráty kontaktu, akrobacie – pozemní i závěsná, či ekvilibristika – umění udržování rovnováhy. Přihlášení zrakově postižení účastníci trénují zdarma. Na kurz lze přijít i jednorázově. Od podzimu lidé si tak už díky Cirkusu naslepo vyzkoušelo zajímavé cirkusové techniky několik zrakově postižených. Pravidelnými účastníky kurzů je trojice, která v Centru nového cirkusu trénuje každý týden. Ivona Mojžíšková se zaměřuje hlavně na akrobacii, Jiří Mojžíšek se převážně věnuje balančním technikám, zejména provazochodectví, a Jiří Machovec dává přednost kontaktnímu žonglování. „Člověk sem chodí rád, je tu příjemná společnost,“ pochvaluje si Jiří Machovec. „Našim cílem je vytvořit kontinuální dlouhodobý vzdělávací projekt pro lidi se zrakovým postižením. Nechceme zůstat jen u samotných lekcí. Pokud studenti budou mít v budoucnu zájem o vystoupení, mohlo by v spolupráci s dalšími studenty Cirqueonu vzniknout i delší představení,“ prozrazuje produkční projektu Barbora Adolfová. Ke konci letošního roku plánují lektoři uspořádat větší představení, na kterém budou mít účastníci Cirkusu naslepo příležitost vystoupit spolu s vidícími kurzisty. Zároveň chtějí průběh projektu dokumentovat a vytvořit o něm časosběrný film. ČT 1/red. # Pozvánka do přírody Oblastní odbočka SONS Praha-jih má ještě pár volných míst na letní pobyt ve středisku Heroltice u Štítů. Termín: 23. – 30. srpna 2014 Cena: 3 400 Kč (děti sleva) Ubytování: dvoulůžkové pokoje, v budově bazén a sauna Stravování: plná penze Pobyt je vhodný i pro méně pohyblivé. Bližší informace ráda podá Žofie Mouchová, tel. 241 729 053 nebo 604 587 932, e-mail mouchovazofie@seznam.cz. # Mluvící lupa Readit Scholar HD Tuto mluvící lupu nám na 25. ročníku Tmavomodrého festivalu v Brně představila brněnská firma Sagitta. Jedná se vlastně o samostatnou kameru s vysokým rozlišením, kterou je možné připojit přes USB konektor k jakémukoliv i neozvučenému počítači či notebooku. Vlastní funkcionalitu, jako je sejmutí předlohy, zvětšení textu, možnosti nastavení různých barevných kombinací textu a pozadí, možnosti uložení textu v mnoha formátech (včetně formátu mp3) i vlastní mluvení syntetickým hlasem Zuzana zajišťuje dodávaný program. Ten je v podstatě stejný jako software autonomního čtecího zařízení Read Easy, o kterém jste se mohli dočíst v Zoře č. 20/2013. Kamera Scholar HD má rozlišení 16 Mpx, 21 násobný optický zoom, až padesátinásobné zvětšení a možnost rotace o 340 stupňů. Díky tomu umí snímat dokumenty nejen zblízka (cca 30 cm), ale i z větší vzdálenosti. Ověřeno je sejmutí a přečtení textu velikosti písma 12 bodů na vzdálenost 15 metrů. Proto je možné ji používat nejen pro čtení knih, dopisů, časopisů apod., ale také ji můžeme využít třeba ve škole pro přiblížení textu na tabuli nebo plátně dataprojektoru. Dokáže také zvětšit a ostře zobrazit HD video s frekvencí 60 snímků za sekundu. Proto je možné zvětšovat například rukopis v okamžiku jeho psaní. Kameru můžeme využít i tak, že ji otočíme směrem na sebe a můžeme ji využít jako zrcadlo, například při péči o svůj vzhled. Kamera Readit Scholar HD váží 1,2 kg, ve složeném stavu má rozměry 17 krát 28 krát 4,5 cm a v rozloženém 17 krát 28 krát 36 cm. Doba od sejmutí předlohy do zahájení čtení je s dodávaným notebookem 10 sekund. Tento čas však závisí na parametrech konkrétního počítače. Software pracuje na OS Windows od verze XP, až po Windows 8.1, 32 i 64 bit a na OS X 10.6 (s VM Ware Fusion). Firma Sagitta Brno ji nabízí za cenu 86 250 Kč vč. DPH. V této ceně je zahrnuta vlastní lupa, batoh s kapsami pro lupu a notebook, licence pro nainstalování programu až do tří počítačů, doživotní upgrade software a vzdálená podpora. Readit Scholar má i svého menšího a levnějšího bratříčka. Tím je mluvící lupa nazvaná Readit Air za 44 390 Kč. Pracuje v podstatě na stejném základě jako Scholar. Je však rozměrově menší – ve složeném stavu měří 6,5 krát 6,2 krát 25,5 cm a váží půl kila. Kamera s rozlišením 5 Mpx pak dovoluje snímat text ze vzdálenosti cca 25 cm. Avšak i tento model je velice rychlý a dokáže sejmout až 20 stránek textu za minutu. Josef Konečný # Karlos opět úspěšný V pátek 23. května se v Domě kultury Milevsko uskutečnilo finále pěvecké soutěže Oběžná dráha. Na děleném druhém a třetím místě skončil, hned po vítězné pěvkyni z pražské konzervatoře, nevidomý zpěvák Karel Leskovec (14) od Vodňan. Oběžná dráha je pěvecká soutěž pro zpěváky ve věku od deseti do dvaceti let, kteří chtějí být akční a kreativní. Jde o pěveckou show, jež umožňuje zpěvákům vystupovat jako skutečná pěvecká hvězda s tanečníky a muzikanty. Nabízí příležitost získat certifikát Oběžné dráhy, který uděluje známá pěvecká osobnost, a s ním i další možnosti rozvoje uměleckého talentu. Letos předávala certifikáty Superstar 2013 Sabina Křováková. Karlos tak po nedávném úspěchu na klavírní soutěži, o kterém jsme informovali v minulém čísle Zory, opět dokázal, že je nadaným a všestranným mladým hudebníkem. Nyní jej čeká spolu s dalšími dvěma oceněnými vystoupenil v sobotu 28. června na festivalu Open air Musicfest Přeštěnice. red. # Radost tvořit Soutěž Radost tvořit je jedním z tradičních doprovodných programů Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež, jehož 54. ročník se konal na přelomu května a června ve Zlíně. Soutěže se účastnily děti slabozraké, se zbytky zraku, nevidomé i hluchoslepé. Z jejich prací vyzařovalo opět velké nadšení a fantazie. Děti dokázaly, že fantazii se meze nekladou a představily svá dílka využívající nejrůznějších uměleckých technik od malby a modelování až po grafiku či leporelo. Slavnostní vyhlášení a ocenění vítězných prací se uskutečnilo na Den dětí v neděli 1. června. Hlavní cenu obdržel slabozraký školák Radim Páč za výtvarné dílo nazvané Cesta životem. Cenu vítězi předal otrokovický starosta Jaroslav Budek. „Jako kantor mám k dětem vztah a velmi intenzivně vnímám náročnou cestu životem, na kterou jsou postaveny děti s postižením. Moc jim všem fandím a mám velkou radost, že mohu ocenit jednoho z nich za vytvoření krásného díla,“ uvedl starosta. red. # Naše Klára ve dne šije Výstavní síň Muzea Těšínska nabízí přehlídku historie domácích textilních ručních prací s mottem Naše Klára ve dne šije, v noci párá. „Na interaktivním stanovišti se návštěvník seznámí s jednotlivými materiály textilií a ukázkami technik ručních prací. Výstava je přizpůsobena rovněž nevidomým či slabozrakým osobám, dotýkání je tedy rozhodně dovoleno,“ upozorňuje autorka výstavy Ilona Pavelková. Ve sbírkách Muzea Těšínska se nachází bohatá kolekce textilií, které dodnes jsou inspirací ženám se zálibou v ručních pracích. K nejvíce zastoupeným patří spodní a noční prádlo zdobené výšivkou či krajkou, ložní prádlo a ručníky s vyšitými monogramy, tehdejší součásti výbavy každé mladé ženy. Dečky, ubrusy a záclony – ručně háčkované nebo vyšívané – tvořily zdobný prvek ve vybavení každé domácnosti. Výstava představuje jednotlivé textilní materiály a techniky (šití, vyšívání, pletení, háčkování a paličkování) na ukázkách ručních prací, jež se zachovaly z konce 19. a 20. století do dnešních dnů. Jednotlivé vzory a návody se předávaly z generace na generaci, což dokládají dochované vzorníky a časopisy s návody pro ruční práce. Expozici doplňují také šicí, vyšívací i pletací stroje, které byly později pro tyto práce určeny. Výstava bude v Českém Těšíně k vidění denně kromě pondělků až do konce letošního roku. red. # Eurolines – vzhůru za dobrodružstvím! Podobný slogan by jmenovanou autobusovou společnost jistě potěšil, co říkáte? Jenže ono „dobrodružství“ může mít pěkně nepříjemný rub. Posuďte sami. Nedávno jsem se chystala na jižní Moravu a naplánovala jsem si, že pojedu s Eurolines přímým spojem do Kyjova, odkud mi za necelou půlhodinku měl jet autobus do Strážnice. Půlhodinka bohatě stačí k tomu, aby si i nevidomý člověk se špatnou orientací našel někoho ochotného, kdo ho dovede na správné stanoviště, takže pohodička. V daný den mě kamarádka doprovodila na nádraží, kde se asi dvě minuty před plánovaným odjezdem autobusu Eurolines objevila paní, která nám oznámila, že řidič našeho spoje si zapomněl kartičku umožňující mu vjezd do areálu nádraží, proto nás ona odvede na místo, kde si nastoupíme. Rozloučila jsem se s kamarádkou a následovala onu trochu zmatečnou paní, která mi na veškeré dotazy odpovídala stále stejně, tedy poplácáním po ruce a slovy „nebojte se, paní, nebojte se“. Všech nás devět cestujících se vydalo z poměrně prudkého kopečka po kostrbaté dlažbě kamsi, kde jsme půl hodiny čekali na řidiče. Mezitím nám ta paní řekla, že tímhle vozem pojedeme jen do Jihlavy, kde si přestoupíme. Mně osobně slíbila, že si mě řidiči předají, abych ten druhý autobus nemusela hledat. Konečně dorazil vůz, ale ne autobus, jak by člověk předpokládal, ale takové to auto pro devět lidí. Na můj dotaz po zavazadlovém prostoru mi bylo řečeno, že si mám batoh vzít dovnitř, protože je malý. To „dovnitř“ znamenalo, že ho celou cestu povezu na klíně – v takovémhle autíčku to totiž jinak nejde. Vedle mě se vmáčkl pán, který příliš nevoněl, a když se právě nesvíjel v záchvatu kuřáckého kašle, velmi hlasitě a s plnými ústy telefonoval. Navíc nám hned za hlavou z reprobeden nepřetržitě vyřvávala jakási dosti agresivní komerční rozhlasová stanice, takže o nějakém poslouchání zvukové knížky jsem si mohla nechat jenom zdát. V Jihlavě řidič zjevně nehodlal z auta vystoupit a jen ukázal, že náš vůz je „támleten žlutej“. Vztek a zoufalství z toho, že mi zřejmě v Kyjově ujede přípoj, mi dodaly odvahu, takže jsem vehementně trvala na tom, že mě předá druhému řidiči, a on tak beze slova učinil. Opět s báglem na klíně jsem se tedy usadila v podobném autě – jen mělo prosezenější sedadla a hrkotaly na něm snad všecky součástky – a jeli jsme. Mého souseda vystřídala dáma, která by byla potřebovala naše dvojsedadlo sama pro sebe, a mile mi oznámila, že si musela vzít prášek, protože se jí v autobuse dělá špatně. Naštěstí k nejhoršímu nedošlo a paní byla docela sympatická. Když řidič po nějaké době ohlásil „desaťminutovú prestávočku“, zeptala jsem se, jestli vidí reálně, abych stihla v kyjově přípoj v 15.38, když máme půl hodiny zpoždění. On se hluboce zamyslel a pak s úsměvem odpověděl „no, budeme vidieť“. Když jsme přibližně deset kilometrů před Kyjovem tankovali, do odjezdu mého přípoje zbývala slabá čtvrthodinka. Do Kyjova jsme dorazili v 15:34, takže mi na přestup zbývaly 4 minuty. Vzhledem k časové tísni jsem požádala řidiče, aby mi pomohl najít příslušné stanoviště. To jsme totiž na internetu nenašli – kyjovský autobusáček asi nebude příliš velký. Náš pan řidič tedy vystoupil, dvakrát do prostoru zavolal „odkiaľ to ide do Strážnice?“ a když nedostal odpověď, řekl mi, že musí jet, nastoupil a odjel. Tři kroky ode mě seděli na lavičce nějací lidičkové, ale na moje dotazy jen rozpačitě mručeli. Když jsem jim s úpěnlivou prosbou v hlase a skoro s brekem vysvětlila, že pokud mi nikdo z nich neodpoví, autobus mi ujede a já tu budu čekat další dvě hodiny, zvedl se jeden pán, rozhlédl se a pravil: „Támhle z desítky to jede.“ Na to, že jsem v ruce viditelně držela bílou hůl, to byla skutečně vyčerpávající informace. Nakonec se nade mnou smiloval jeden školák a přeběhl se mnou ty čtyři ostrůvky ke kýženému autobusu, takže všechno dobře dopadlo. Chápu, že za složení cestujících nebo za lidi nezvyklé komunikovat s „našinci“ žádná dopravní společnost nemůže, ale v jistých situacích nás dokážou rozhodit i mnohem menší maličkosti. A tak, pokud rádi cestujete v klidu, pohodlně a bez stresu, linkám Eurolines se raději vyhněte. Iva Mojžíšková # Velká cena Brna handicapovaných Součástí Mistrovství světa mužů, žen, juniorů a juniorek a světového poháru dorostu, které se uskutečnilo v Brně, byla v neděli 25. května také mezinárodní Velká cena Brna zrakově postižených kuželkářů. Do moravské metropole se sjelo 32 hráčů a hráček z České republiky a Slovenska, aby ve třech kategoriích bojovali o palmu vítězství. Ve vyrovnaném souboji hráčů kategorie B1 získal třetí místo Josef Borýsek ze Sokola Brno IV ZP výkonem 540 bodů. Na vítězství stačil výkon 554 bodů, ale tohoto výsledku dosáhli nakonec dva hráči. Tím méně šťastným byl druhý Pavel Petříček z SK Slavie Praha OZP. O vítězství Václava Trnky ze Štartu Levoča rozhodl větší počet devítek. I v kategorii B2 putovala palma vítězství na Slovensko, ale ani „domácí hráči“ nezůstali příliš pozadu. Těsně pod magickou hranicí 700 bodů se zastavilo snažení pátého Petra Mrkvičky (697) ze Zraposu Opava a čtvrtého Róberta Jaderka (698) ze SK Slavie Praha OZP. Medaile se rozdávaly za výkony začínající číslicí sedm. Bronz si stejně jako z Mistrovství ČR odvezl do Rokycan Jan Kemeny (700 bodů). S druhým místem se musela spokojit Anna Paulusová z SK Michálkovice ZPS za výkon 730 bodů. Palmu vítězství, navíc dvojnásobnou, získala Henrieta Vicenová z Lokomotivy Vrútky, když výkonem 754 bodů opanovala nejen kategorii B2, ale i celkové pořadí v turnaji. Kategorie B3 byla ve znamení domácích, mezi něž se vklínili slovenští hráči Patrik Vicen a Peter Vrablec. Celkem šestkrát padla hranice 700 bodů. O devět bodů nad tuto hranici se dostala jediná žena – Ivana Vlachová ze Sokola Brno IV ZP. O jeden bod víc získal pátý Patrik Vicen z Lokomotivy Vrútky. Ani vynikajících 721 bodů Josefa Gruncla ze SK Slavie Praha OZP na medailové umístění nestačilo. To Václav Webr z Jiskry Ústí nad Orlicí II-Hylváty bral po výsledku 723 bodů bronz. Stříbro putuje zásluhou Petera Vrablece z Jastrabi Inter Bratislava (742 bodů) na Slovensko. Čest domácích hráčů nezachraňoval nikdo jiný než Karel Pařil ze Sokola Brno IV ZP. Jeho výkon 751 bodů byl zároveň nejlepším mužským výkonem tohoto výjimečného turnaje. V. W. # Je dobojováno Před posledním kolem, které se uskutečnilo v sobotu 31. května v Praze 9 – Dolních Počernicích, bylo rozhodnuto pouze o posledním místě v ligové golbalové soutěži v sezóně 2013/14. Zbylo na BSC Praha B a vzhledem k administrativní chybě tohoto oddílu si nemohli připsat ani bod navíc. Všechny zápasy těchto mladých „pušek“ byly kontumovány, přestože se dočkaly prvního vítězství na hřišti, a to proti Zoře Praha. Pikantní duel byl mezi Startem Plzní a Zorou Praha. V tomto zápase se hrálo o třetí příčku celkového pořadí. Zora posílená reprezentačním centrem Josefem Sarkánym tento zápas zvládla lépe a vybojovala třetí „flek“. Zcela rozhodnuto nebylo ani o vítězi, potažmo vicemistrovi ligy. BSC Praha A vedlo o 6 bodů a Slávie Praha se musela spoléhat na zaváhání s některým ze slabších týmů. O titulu mistra ligy se však rozhodlo už ráno, když slávističtí hráči se sešli jen dva, a tak nenastoupili ani do jednoho zápasu. BSC A vyhrálo všechna svá utkání a tak nebylo co řešit. Mistrem České republiky pro sezónu 2013/2014 a obhájcem se stalo BSC Praha „A “ s 51 body. Druhá Slavia Praha získala celkem 33 bodů a třetí Zora Praha 30 bodů. Na čtvrtém místě skončil Start Plzeň s 27 body a „béčko“ BSC Praha na pátém místě docílilo 6 bodů. Střeleckou tabulku ovládl hráč vítězného mužstva Jan Bošek, přestože před posledním kolem ztrácel sedm branek na Plzeňského „snajpera“ Marka Dudu. Karel Novotný # Černobílé problémy (Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)) Úloha č. 7: Stanislav Juříček (Vsetín) Bílý: Kg8, Dc4, Vc1, Vf8, Sc7, Ja8, Pb5, d6 (8) Černý: Kd7, Sc5, Jb7, Jb8, Pe7, f6 (6) Mat 2. tahem (C+) originál Máme tu opět jednu dvojtažku vedoucího rubriky. Není složitá, řekl bych dokonce oddychová, protože s černým králem zatlačeným téměř k okraji šachovnice si jistě záhy poradíte. Při řešení objevíte ve výsledku dokonce šest obran a matových zakončení, ale nejprve se podívejme na některé připravené hry. Zatímco tah 1.-Jb=libovolně je trestán 2.V(x)d8# (to bude vlastně i jedna z těch šesti obran), zajímavější je 1.-exd6/e5[a], na což následuje 2.Df7#[A]. V řešení na tuto obranu [a] bude ale následovat jiný mat než [A], čili úloha obsahuje záměnu jednoho matu. To není zase až tak mnoho, ale odměnou vám bude těch pět dalších matů, o které se podělí všechny typy bílých kamenů vyjma Sc7. Řešení úlohy č. 5 (Hliněný) z května 2014: Řešením byl jemný úvodník 1.Dc6! [2.Dc1 a 3.Dg5#]. Ve třech obranách se pak objevily vysoce ceněné modelové maty: 1.-Jf5 2.Jf4 Kh6 3.Jxf5#, 1.-g3 2.Df3 Kh6 3.Sg5# a 1.-Kh6 2.Dc1 Kh5 3.Dg5#. Klasická česká trojtažka! Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Rostislav Miller z Bludova, Jan Olejník z Málkova, František Skoumal z Bludova, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. red.