ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 12 Červen 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Ještě z Tmavomodrého festivalu Kamerky na brýlích Hudba na pomoc zraku Hudebník patronem školy Kniha o komunikaci Padesát plus… 7: Zbyněk Galvas Exkurze na letiště Slavnostní otevření relaxačního centra Moderní počítačové pomůcky Zmapovaný Hradec Pozvánka do prostějovské zahrady Vína s braillskou etiketou Literární žeň Držme palce! Plány po paralympiádě Inzerce # Ještě z Tmavomodrého festivalu Letošní výroční mezinárodní hudební přehlídka zrakově postižených dětí a mládeže proběhla od 14. do 17. května v sále Břetislava Bakaly na Žerotínově náměstí v Brně. Brněnské TyfloCentrum je tradičním spoluorganizátorem doprovodných akcí Tmavomodrého festivalu. Výročí pětadvaceti let existence této akce oslavilo hned několika aktivitami. O řadě z nich jsme již informovali v červnové Zoře. Nyní se podrobněji zaměříme na další doprovodné akce, související převážně s výpočetní technikou. Od kolébky po aktivní stáří Ve čtvrtek 15. května brněnské Tyflocentrum ve spolupráci s Turistickým a informačním centrem (TIC) města Brna uspořádalo konferenci pro odbornou veřejnost. Pozváni byli oční lékaři, optici a oční specialisté, studenti odborných škol i úředníci z úřadů práce, kteří mají na starosti agendu týkající se lidí s těžkým zrakovým postižením. Od 13 do 16 hodin probíhaly prezentace všech organizací, které na území Jihomoravského kraje poskytují sociální služby zrakově postiženým lidem. Pro účastníky konference byli na místě k dispozici zástupci firem, zabývajících se kompenzačními pomůckami. Brněnské TyfloCentrum tak rozvinulo svou loňskou novinku - obrazovou prezentaci organizací, jejichž klienty jsou lidé se zrakovým postižením. Ta byla i letos umístěna na venkovních výstavních panelech a dva týdny před samotným festivalem si ji mohli prohlédnout kolemjdoucí, kteří procházeli Alfa pasáží v centru Brna. Na konferenci s názvem Od kolébky po aktivní stáří navázalo slavnostní zahájení výročního Tmavomodrého festivalu. Za účasti ředitelky brněnského TyfloCentra Hany Bubeníčkové, ředitelky TIC Petry Kačírkové, dále dvou dam, které stály u zrodu celého festivalu – Zdeňky Kafkové a Šárky Tryhukové – a za přítomnosti váženého čestného hosta, prvního nevidomého senátora v historii České republiky Milana Pešáka, proběhlo zahájení této unikátní akce, která nemá obdobu nejen v naší republice, ale ani v Evropě. Vzpomínalo se i bilancovalo. Čtvrtstoletí je dlouhá doba a všem, kteří se zasadili o trvání, patřilo velké poděkování a přání sil do dalších let. Memoriál Zdeňky Vernarské V sobotu 17. května v dopoledních hodinách pokračoval doprovodný program brněnského TyfloCentra odbornými přednáškami a prezentacemi. Paralelně s nimi pak probíhalo v diskrétním prostředí zákulisí velkého sálu finálové kolo Memoriálu Zdeňky Vernarské. Tuto soutěž pořádáme na připomenutí památky naší kolegyně a kamarádky, nevidomé lektorky Zdeňky Vernarské, která do roku 2007 učila nevidomé klienty v brněnském TyfloCentru pracovat s pomůckami, jejichž součástí je počítač. V letošním roce se do memoriálu přihlásilo dvanáct soutěžících. Korespondenční část jich pak úspěšně absolvovalo deset. Tématem jednotlivých úkolů byly doplňky pro odečítač NVDA, geolokační služba Foursquare a streamovací služba Spotify. Úroveň vypracovaných úkolů rozhodla o postupu do finále, do kterého se dostalo prvních pět soutěžících s nejvyšším počtem bodů získaných v korespondenční části. Pořadatelé ve finálovém kole uvítali: Radka Žaluda, Janu Homolovou, Michala Kolaju, Bohumíra Jurošku a Marka Durilu. V tomto pořadí finalisté obsadili prvních pět míst v korespondenční části soutěže. Finále se odehrávalo ústní formou. Každý soutěžící si mohl volit otázku z pěti tematických okruhů, navíc odstupňovaných od 10 do 50 bodů. Jednalo se o témata: Výpočetní technika obecně, Android a iOS, Excel a Word, Speciální software pro zrakově postižené a Legislativa v oblasti kompenzačních pomůcek. Nově získané body byly připočítávány k bodům dosaženým v korespondenční části. Jak již bývá ve finále této soutěže obvyklé, tak finální otázky mírně zamíchaly pořadím soutěžících. Celkové pořadí nakonec vypadalo následovně: Na pátém místě skončil Marek Durila s 423 body, na čtvrtém Michal Kolaja s 439 body. Oba finalisté byli odměněni licencí pro aplikaci Knihomol a flash diskem od firmy Spektra, v. d. n. Na třetím místě se s 458 body umístil Bohumír Juroška, jako cenu obdržel externí harddisk o kapacitě 500 GB od firmy NWT, licenci na aplikaci Knihomol a USB flash disk od firmy Spektra. Druhé místo obsadil Radek Žalud s 506 body a jako cenu získal ozvučený mobilní telefon Samsung Galaxy S4 Mini s dalšími aplikacemi, který do soutěže věnovala firma ACE Design. Druhá cena byla rovněž doplněna licencí na aplikaci Knihomol a flash diskem od Spektry. První místo si vybojovala Jana Homolová, která dosáhla počtu 521 bodů. Získala multimediální přehrávač iPod, braillskou klávesnici Easy Link a rovněž licenci na aplikaci Knihomol – vše věnovala Spektra, dále pak SMA odečítače JAWS od firmy Galop a USB flash disk od společnosti NWT. Všichni finalisté také obdrželi láhev značkového vína, které do soutěže věnovala společnost Sagitta. Je zřejmé, že se jednalo o velmi zajímavé a hodnotné ceny, za které všem sponzorům patří velké poděkování. Výstava výpočetní techniky S tradiční dvoudenní výstavou výpočetní techniky, s úpravou pro zrakově těžce postižené uživatele, jsou spojené i přednášky a prezentace. Proto také v letošním roce se svými nabídkami zaplnili výstavu známé a dlouhodobě osvědčené firmy ACE Design, vdn. Spektra, Adaptech a Sagitta. Zástupci firmy Galop se z účasti omluvili. Všichni vystavovatelé s sebou přivezli opět to nejlepší, co ve svých nabídkách mají, ať už se jednalo o zvětšovací kamerové lupy, nejnovější verze zvětšovacích i odečítacích programů či úplné novinky. Nebylo jich mnoho, ale za zmínku určitě stojí například mluvící Lupa CV+ Reader, kterou nám představili pracovníci v. d. n. Spektra, a dvě lupy s názvy Readit Air a Readit Scholar HD, s nimiž se pochlubila brněnská firma Sagitta. Ta prvně jmenovaná – CV+ Reader – je klasická stolní lupa s LCD displejem, doplněná o OCR program a hlasový výstup, kterým je možné si nechat číst, a tím si šetřit oslabený zrak, zejména delší části oskenovaných textů. Lupy Readit Air a Readit Scholar HD pak jsou samostatné, snadno přenosné kamery, které jako zobrazovač používají běžný počítač nebo notebook, a to i bez odečítacího programu. Funkčnost těchto kamer pak zajišťuje software, který v sobě obsahuje jak OCR program, tak i hlasovou syntézu. V sobotu 17. května pak proběhlo, vedle již dříve zmíněných výstav, v Malém sále Břetislava Bakaly Setkání fandů výpočetní techniky. Vystavovatelé v krátkých upoutávkách pozvali návštěvníky ke svým stánkům a naši hosté, jimiž byli tvůrci zajímavých a užitečných aplikací, pohovořili o jejich funkcích a možnostech využití. A tak se v době od půl desáté do necelých dvanácti hodin v roli přednášejících průběžně vystřídali: Vítek Jirásek, tvůrce již docela rozšířené a oblíbené počítačové aplikace Tapin Rádio. Ve svém vystoupení nám poradil, jak si prostřednictvím tohoto programu můžeme snadno naladit a poslouchat internetová rádia z celého světa, a osvětlil nám i řadu dalších možností tohoto oblíbeného programu. Za všechny uveďme alespoň možnost automatického vypnutí, nebo nahrání jakéhokoliv pořadu. Poté Petr Svobodník, tvůrce aplikace Blind Shell, prozradil, co všechno tato aplikace dosud umí a jak nám formou zjednodušeného rozhraní usnadní ovládání a používání dotykových telefonů s operačním systémem Android. Po něm se ujali slova dva zástupci v. d. n. Spektra. Patrik Benda představil již zmíněnou mluvicí lupu CV+ Reader a Jiří Sádovský zase braillský řádek Alva Comford v symbióze s mobilním telefonem iPhone. Na ně navázal Marek Susčík ze společnosti ACE Design. Představil jejich novinku, Cestovního průvodce pro nevidomé a slabozraké v mobilním zařízení se systémem Android, kterého nazvali DotWalker Pro. Následně se ujal mikrofonu Tomáš Staník, tvůrce programu Remote Assistant. Poradil nám, jak je možné se s pomocí mobilního telefonu iPhone, této aplikace a vidícího kamaráda, byť by byl zrovna na jiném konci republiky, zorientovat v neznámém prostředí, nebo si třebas jen roztřídit nákup nebo barevné prádlo na praní. Jako poslední z přednášejících se o slovo podělil Radek Seifert z pražského střediska Elsa a Petr Červenka z brněnského Teiresiás. Oba pánové teoreticky seznámili s možnostmi tvorby, tisku a užívání haptických map. V průběhu celého dopoledne byli tito pánové k dispozici také u svého stánku, kde si mohli návštěvníci vytvořené mapy nejen prohlédnout, ale, díky sponzorským příspěvkům Spektry a Galopu, které pro tento účel věnovaly speciální kapslové papíry, také nechat vytvořit mapu jakéhokoliv místa kdekoliv v ČR. Před dvanáctou hodinou, po vyhlášení výsledků a předání cen vítězům Memoriálu Zdeňky Vernarské, jsme se s našimi návštěvníky v přednáškovém sále rozloučili a ponechali jim ještě hodinu času na další návštěvu stánků, pomazlení s vodicími pejsky ze školy Milana Dvořáka, poklábosení s přáteli, nákup běžných kompenzačních pomůcek z olomoucké prodejny nebo třeba na občerstvení v místní kavárně, které si bylo možné vybrat z jídelníčku ve zvětšeném černotisku nebo v Braillově písmu. Jubilejní 25. ročník Tmavomodrého festivalu je tedy za námi. A co bude dál? To v tuto chvíli zatím nevíme. Pokud ale bude i nadále pokračovat tato hudební přehlídka, pak uděláme všechno pro to, abyste i vy měli důvod za námi do Brna jezdit, nejenom na její doprovodné akce. Irena Kocí, Jan Pokorný, Josef Konečný # Kamerky na brýlích Vrátit alespoň částečně nevidomým zrak se vědci snaží už léta. A to mnoha způsoby. Jeden z nich představil izraelský tým vědců z Elektrotechnické fakulta Bar-Ilanovy Univerzity. Vyvinul kamerku na brýlích, která „ohmatává“ zorné pole. S ní je propojená takzvaná Braillova kontaktní čočka. Díky tomuto spojení lze de facto „ohmatat okem“ předměty podobně, jako to dělají konečky prstů při četbě Braillova písma. Vědci využili toho, že rohovka je díky nervovým zakončením extrémně citlivá na dotyk. Kamera připevněná na brýlích vyšle bezdrátově informaci o objektu do sady elektrod na čočce. Elektrický signál pak rohovku podráždí. Nevidomí tak v podstatě cítí tvar předmětů a mozek ho převede do vizuální informace. „Je to jako by lidé objekty před sebou přímo cítili očima,“ přibližuje tento způsob vnímání Zeev Zalevsky z izraelského výzkumného týmu. Funkčnost metody prokázali izraelští vědci s nasazením vlastního těla. Jejich prototyp místo elektrickým signálem oko dráždí proudem vzduchu. Izraelští výzkumníci si pochvalují, že jde o jednoduchou a neinvazivní metodu. Připouštějí však, že si na ni budoucí uživatelé budou muset nejprve zvykat. Na obdobném principu pracuje i starší vynález amerických vědců. S tím rozdílem, že jejich kamerka nepřenáší elektrické signály do rohovky, ale do plátku, který se dotýká jazyka. „Nejlepší přirovnání asi je, jako by mi někdo kreslil detailní obrázek na ruku,“ popsal své vjemy nevidomý válečný veterán Graig Lundberg, který americký vynález vyzkoušel. Je zřejmé, že oba vynálezy jsou teprve v testovací fázi a žádný v dosavadní podobě nezaručí návrat zraku v plném rozsahu. Některé vize jsou však ještě odvážnější. Výzkumníci se již zaměřují i na nápad, zda by v budoucnu nebylo možné kamerku na brýlích dokonce vynechat. Doufají, že bude možné umístit elektrody pro „ohmatávání“ všeho, na co se člověk podívá, přímo do oka. Na nápad v tomto duchu – integrovat kamerku do kontaktní čočky – získala nedávno patent společnost Google. red. # Hudba na pomoc zraku Program, který převádí obraz na zvuk, a umožňuje tak nevidomým částečně „vidět“. Tak funguje vynález izraelského profesora Amira Amediho z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Jeho systém SSD (Sensory Substitution Sevice) využívá klasickou kameru, která snímá předměty před postiženým, jejich vzdálenost a polohu. Aplikace pro iPhone pak tyto informace podle speciálního algoritmu převádí na nejrůznější typy melodií. Současně mění barvy na tóny představované odlišnými hudebními nástroji. Posloucháním takto vytvořené „hudby“ se zrakově postižení mohou během několika hodin naučit rozpoznávat blízké okolí. Delší praxe jim pak umožňuje rozlišovat i podrobnosti. Při předvádění systému dokázali nevidomí vybrat odlišně zabarvené jablko z mísy ovoce, popřípadě určit podle barvy druh nápoje v různých lahvích. „Lidský mozek je mnohem přizpůsobivější, než by se zdálo. SSD představuje levný způsob, jak zlepšit orientaci zrakově postižených pomocí jiného smyslu,“ uvedl Amedi. Podle něj tak mohou být „oživeny“ či „odemknuty“ dosud nepoužívané části mozku, které se zapojí do zobrazení informací získaných ostatními smysly. Tentokrát právě sluchem. E15 # Hudebník patronem školy Italský skladatel a klavírista Luca Gualco se stal patronem dětí ze Základní školy Havlíčkova v Opavě, zaměřené na žáky zrakově postižené a s vadami řeči. Slavnostní akt patronace proběhl v pátek 16. května v kině Mír v rámci školní akademie za přítomnosti první náměstkyně opavského primátora Pavly Brady. Více než hodinový program zahájil školní sbor Slavíčci, který italský hudebník doprovodil na klavír. Umělec pak uvedl svou vlastní skladbu a ujal se klavírního doprovodu sólového vystoupení deváťáka Šimona Fischera, který zazpíval píseň Let It Be od legendárních Beatles. Muzikant se rozhodl pomáhat především hudebně nadaným dětem. Opavu si vybral z několika důvodů. Jednak zde před dvěma lety koncertoval a město si velmi oblíbil, jednak tady připravuje některé další projekty. V Opavě by se také rád usídlil. „Chtěl bych, aby moje pomoc byla adresná, hmatatelná. Tyto děti nemají to, co máme my ostatní. Ale naopak mají to, co chybí mnohým z nás. Jsou často hudebně velmi nadané, ale společnost je málo vnímá. A proto bych jim chtěl pomoci. Na svých koncertech i pedagogickou činností, propagací. Tyto děti si pozornost společnosti zaslouží,“ vyjádřil se Luca Gualco. Interpret pochází z italského Janova. V 90. letech pobýval v České republice a koncertoval s Pražskými madrigalisty pod vedením dirigenta Damiana Binettiho. V říjnu 2011 vydal debutové album Ballata Sull Oceano – romantický klavír, které obsahuje především skladby o moři, oceánech a volnosti. Rok poté vydal CD s orchestrem Sofijské filharmonie. red. # Kniha o komunikaci Olomoucká univerzita Palackého nově vydala brožuru Libuše Ludvíkové s názvem Specifika komunikace s osobami se zrakovým postižením. Cílem studijního textu je podat základní informace z historie vývoje písma pro nevidomé – přes výklad o systému Braillova písma až po metodiku výuky tohoto bodového písma. Třetí část textu je zaměřena na oblast speciálních pomůcek a jejich užití u osob se zrakovým postižením. V knize jsou prezentovány základní pomůcky spjaté s edukačním procesem, s prostorovou orientací a samostatným pohybem, ale i pomůcky z oblasti moderní výpočetní techniky či drobné pomůcky pro domácnost a zábavu. red. # Padesát plus... 7: Zbyněk Galvas Dlouhou dobu – známe se asi dvě desetiletí – vyhlížel jako trochu přerostlý student. Zřejmě byl tento dojem podmíněný nápadnými brýlemi i hustou kšticí. Dnes, když spolu sedíme v ladičské dílně Deylovy konzervatoře, na mě působí spíš jako jeden z profesorů. Brýle a kštice zůstaly, jen vlasy prokvetly a bříško, coby atribut solidnosti, trochu narostlo. Čas, který jsme spolu strávili, byl příjemný a hrozně rychle ubíhal. To prostě čas od určitého věku dělá. Pane doktore, kolik plus nad padesát vám vlastně život nadělil?“ Zatím je to padesát plus sedm (v době uveřejnění článku již plus osm), zvláštní je, že se to pořád mění. Nikdo pořádně neví, jak vidíte a co vidíte... I to se mění. Narodil jsem se jako dítě se šedým zákalem, operovali mi to v prvním a čtvrtém roce. K tomu se též přidružila i myopie, ale zatím pořád vidím se silnými brýlemi, občas si pomáhám lupou nebo zvětšenými písmeny nebo hlasovou podporou ve svém tabletu. Dá se říci, že jsem silně slabozraký. Vždycky jste mi připadal jako člověk, který rád čte, studuje, přemýšlí. Mýlím se nebo jste opravdu takový? Jsem takový. Studuji a přemýšlím vlastně celý život. V čase socialismu jsem ale byl odejit z vysoké školy (studoval jsem psychologii na Filozofické fakultě v Olomouci), ale to mi nezabránilo, abych se pořád nekrmil zajímavou četbou nebo studiem látky v mém oboru. Později jsem se dostal i ke studiu Bible, a to v souvislosti s mou tehdejší účastí na nejmenovaném náboženském hnutí, které jsem později opustil. Proč vás vyhodili z vysoké? Ale – byly v tom nějaké letáky a samizdatové texty, zakázané knížky a tak. Měl jsem toho ve své skříňce na koleji víc než dost, a kamarádíčkové se postarali, abych uvolnil své místo jiným a potřebnějším. Měl jste maturitu z gymnázia pro slabozraké, nemohl jste na ni navázat jinde? Opravdu nemohl, měl jsem zákaz studia na všech vysokých školách v ČSSR. Podařilo se mi ale vystudovat střední ekonomickou školu na úrovni dnešní VOŠ. Pracoval jsem ve skladu jedné stavební firmy, a tam jsem vlastně byl až do převratu v r. 1989. Pro mou příslovečnou nešikovnost mi dali nějakou kancelářskou práci a všichni jsme byli relativně spokojeni. Oni proto, že se nemuseli bát, že se zmrzačím na stavbě, a já byl rád, že dostávám peníze za něco, co dokážu zvládnout a ještě mi zbude čas na čtení a rodinu. Jste tedy ženatý a ještě navíc otec rodiny? Ano, ženatý jsem dávno s jednou dámou. Otcem jsem se stal bez vlastní zásluhy, vyženil jsem syna. V současné době si užívám i dědečkovství, protože máme dvou a půl letou vnučku. Když se vrátíme k vaší padesátce – jaké to bylo, když se změnil režim a vy jste konečně mohl realizovat své sny, touhy a plány? V roce 1990 jsem na základě mimosoudní rehabilitace mohl být přijat na Filozofickou fakultu UK, samozřejmě na obor psychologie, kterou jsem posléze dokončil i s doktorskou obhajobou. V té době jsem už začal spolupracovat s tehdejší Společností nevidomých a slabozrakých ČR, později s organizací hluchoslepých Lorm a ještě později s Českou unií nevidomých a slabozrakých. Statut psychologa jsem získal v roce 1998 a tehdy jsem konečně mohl začít to, k čemu jsem stále směřoval. Také jsem ukončil psychoterapeutický výcvik, a tím jsem se stal i psychoterapeutem. Tehdy jsem pracoval v pražském Tyfloservisu, kde jsem nabýval zásadní zkušenosti preferované koncepce psychologického poradenství. Nyní pracuji ve svém oboru ve dvou komplexech speciálních středních škol, a to na Deylově konzervatoři a na gymnáziu, obchodní akademii a obchodní škole pro zrakově postižené v Praze Butovicích. Kromě toho působím jako externí spolupracovník na katedře psychologie Filozofické fakulty UK v Praze. Také se občas realizuji jako lektor v tyflocentrech a v některých odbočkách SONS v ČR. Nedá se tedy říci, že bych strádal nedostatkem práce. Zmínili jsme, že jste založil rodinu. Co pro vás rodina znamená? Vyrůstal jsem v rodině, která byla stabilní a funkční. V nemalé míře k tomu přispěla i křesťanská víra rodičů i prarodičů. V této rodině jsem pochopil už jako dítě význam stability a také rolí, které se z generace na generaci mohou děti v rodině naučit. Dodnes je pro mne tradiční uspořádání rodiny východiskem i prostředkem k tomu, abych i já dokázal rodinu zajistit, udržet a hlavně milovat. Bez těchto hodnot bych byl ve svém životě asi zcela bezradný. Jaké jsou ztráty a jaké zisky v souvislosti s vaší zrakovou vadou? Ztráty – to je jasné. Kdybych dobře viděl, určitě bych měl menší potíže se čtením, psaním a prostorovou orientací. Jenže – už jako kluk jsem ze své zrakové nedostatečnosti trochu profitoval. Neuměl jsem kreslit, nezvládal jsem na základce pracovní vyučování a ani tělocvik. Tohle mi zůstalo. Ale měl jsem co nabídnout. Kamarádi mi pomáhali v dílnách a dělali za mne výkresy. Zadarmo to ovšem nebylo, ale já mohl odplatit výrobou matematických i jiných úloh. A doma? Všichni sourozenci dostali přidělené domácí i hospodářské práce. Já ne. Tatínek mi vždycky kladl na srdce, abych se šel učit a studoval, protože, když mám špatné oči, musí mě živit mozek. V tom se nemýlil, a tak mi svou moudrostí určil dráhu intelektuála, nikoliv zmrzačeného přisleplého nemehla. Když mi bylo třicet, oženil jsem se s velmi praktickou dámou. Snažím se jí v domácnosti pomáhat, jak jen umím, ale zbývají na mne takové ty soumarské práce – přinést, odnést, dopravit něco těžkého z místa na místo. Mé snahy v kuchyni jsou většinou následovány laskavým, avšak nekompromisním zákazem vstupu na toto území. Dalo by se říct, že toto jsou ty ztráty. Ale nevzdávám to, jakkoliv mě při mých občasných manuálních výkonech napadají neslušná slova... Je něco horšího než zraková vada? Jednu dobu jsem měl extrémně vysoký krevní tlak. Tak to jsem se trochu bál, protože na to se dá docela snadno umřít. Další handicap, který mě nevítaným způsobem postihl, bylo narušení funkce hlasu. Také z toho jsem se s pomocí odborníků dostal, ale ten strach někde v podvědomí zůstal a též vzpomínka na paniku, která se mě tehdy zmocňovala. Co bylo pro vás důležité, abyste překonával všechny ty peripetie, které váš život od mládí provázejí? Už jsem zmínil, že jsem byl vychován křesťansky. Po padesátce a možná i v souvislosti se zdravotními problémy, jsem chtěl prohloubit svůj duchovní život. Přihlásil jsem se na Teologickou fakultu a skoro jsem ji dokončil. Chybí mi vlastně jen sepsat bakalářskou práci. Musím však uznat, že k mému duchovnímu růstu toto studium výrazněji nepřispělo. Teologie je ošidná v tom, že může zahrnovat třeba všelijaké liberální směry a názorové tendence. Zmínil jsem, že jsem před léty byl i členem neoficiální církevní organizace, kde jsem prožíval něco podobného v tom smyslu, že názory instituce byly preferovány před poselstvím Bible. Nejdůležitějším mezníkem se pro mě stal fakt, že jsem se seznámil s evangelikální literaturou a na tomto základě jsem zakotvil v Apoštolské církvi, kde jsem se obrátil ke Kristu. V této pozici hodlám zůstat, protože Kristus je pro mě podle biblických ustanovení cesta, pravda a život. K tomuto předělu došlo v roce 2012. Brzy na to se obrátila i moje manželka. Nechali jsme se i církevně oddat a jsme tomu velmi rádi. Oba teď máme svůj domov v Apoštolské církvi v Kladně, kde i posledních patnáct let žijeme. Máte spoustu aktivit, které bezprostředně souvisejí s vaší profesí. Co ještě stíháte? Ve Slezsku žije moje maminka, o kterou sice pečují moji sourozenci, ale kterou rád navštěvuji a snažím se, jak můžu, fyzicky i finančně přispět na to, aby měla, co potřebuje. V Praze máme mladou rodinu mého syna. Jak jsem již zmínil, máme i tu křesťanskou rodinu v církvi, a ta je pro nás velice důležitá. Na obvyklé rodinné záležitosti tedy ponejvíce věnuji víkend, protože přes týden jsem opravdu hodně vytížený. Nicméně mám svou práci také moc rád a rodina je mi útočištěm i smyslem. Dělám všechno pro to, abych tyto své lásky vybalancoval a to jak časově, tak i energeticky. Jaký je podle vás smysl stáří? Je důležité nenechat se vláčet. Tedy, mohu být tak mladý, jak jsem aktivní. Nenechat se vláčet nemocemi, nenáladami, ztrátou smyslu. Každý život má smysl, jde o to, najít ho. Někdy třeba člověk musí do nějakého zařízení pro seniory. Na tom není nic špatného. Špatné je, jestliže zde ztratíme soukromí a jsme vláčeni okolnostmi, které jsme nijak nezavinili, ale které mohou být naprosto smrtonosné. Právo na soukromí, rozhodování o sobě a na aktivitu, to je úplně základní lidské právo. Pokud je o ně člověk oloupen, je to asi opravdu konečná. Toho bych se nikdy nechtěl dožít. Ztráta vize pro život, ale i absence těšení se na drobné radosti, třeba i nedostatek dalšího poznávání, ztráta smyslu člověka ubíjí. Co by se stalo, kdybyste třeba přišel o práci, o všechna ta darování i braní, prostě o to, co vás aktuálně nyní naplňuje? Pokud jde o mě, nikdy se mi neomrzí hledání tzv. finálního cíle. Já prostě věřím, že člověk tady není kvůli nějakému biologickému prožívání a přežívání. Po utrpení následuje radost, po smrti další nevysvětlitelný, ale reálný život. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je pro mne stálé prohlubování duchovního života, neboli mého osobního vztahu s Bohem. Součástí toho je práce pro bližní. Když už ale nemůžu žádnou práci vykonávat fyzicky nebo duševně, ještě je tady možnost, že mohu druhého potěšit dobrým slovem anebo mu pomoci modlitbou. Tyto cíle neztrácejí nikdy svou hodnotu. V Bibli se píše, že své poklady máme v nebi. Jsem přesvědčen, že nic z toho, co uděláme v životě pro Boha a pro své bližní, se neztratí. A to mi dává naději pro jakýkoliv tělesný nebo duševní stav. To mi dává i vnitřní klid a radost z každého dne. Jaroslava Novotná # Exkurze na letiště Karlovarské TyfloCentrum připravilo v měsíci dubnu pro své klienty a další zájemce velmi zajímavou exkurzi na letiště v Karlových Varech-Olšových Vratech. Zájem o tuto akci byl dosti veliký, a tak jsme se rozdělili do tří skupin, vždy po dvaceti účastnících. 9. a 16. dubna absolvovali prohlídku zájemci z Karlových Varů a Ostrova, chebští a sokolovští zavítali na letiště 30. dubna 2014. V nové odbavovací hale, postavené před pěti lety, nás přivítala Ladislava Sakáčová, vedoucí bezpečnostní kontroly a bezpečnostního dispečinku karlovarského letiště. Z jejích úst jsme se nejdříve dozvěděli základní informace o historickém vývoji letiště až po současnost. První let se zde uskutečnil 15. května 1931. V průběhu války zde působilo německé Luftwave. Po válce došlo k mnoha úpravám a rekonstrukcím tak, aby letiště mohlo sloužit civilním a obchodním účelům. Z pohledu celé ČR jde o malé letiště, denně je zde odbaveno jedno až dvě dopravní letadla společností ČSA a Aeroflot. Odtud jsou uskutečňovány pravidelné letecké spoje do Turecka a do rusky mluvících zemí. Z důvodu 2,5 km dlouhé a 34 metrů široké ranveje, zde přistávají pouze letadla o kapacitě cca 170 cestujících. Letiště je rovněž často využíváno soukromými osobami s malými cestovními letadly. Pro odbavení cestujících je letiště rozděleno na schengenský a nonschengenský prostor. V 1. patře se nachází salonek pro VIP klientelu. Nahlédnout jsme mohli i do odletové haly s koženými sedadly a luxusním barem pro cestující v business třídě. Součástí odbavovací haly je i restaurace. Čekání na odbavení si můžete zkrátit prohlídkou panelu s historickými fotografiemi vývoje karlovarského letiště. Porovnat zde můžete i ceny letenek vystavených dříve a dnes. Po celou dobu odbavovací procedury, ale i při příletu se zde průběžně pohybují policisté s vycvičenými psy pro vyhledávání drog či výbušnin. Po příchodu cestujících na letiště proběhne nejdříve tzv. odbavovací procedura, spojená s bezpečnostní prohlídkou zavazadel, každá letecká společnost si určuje maximální hmotnost jejich bagáže. Poté cestující projdou bezpečnostní kontrolou, jejíž součástí je i bezpečnostní rám. My jsme měli možnost nahlédnout do zákulisí tohoto zařízení včetně počítače se speciálními úpravami pro prosvícení či detailní zobrazení příručního zavazadla. Bezpečnostní rám detekuje pouze kovové předměty, místo jeho nálezu označí speciální kontrolky, umístěné po celém obvodu tohoto průchozího rámu. Následně pak dochází k fyzické kontrole cestujícího. Kromě jiného jsme se dozvěděli například i to, že pokud si cestující vezme s sebou na palubu letadla velmi vzácný strunný hudební nástroj, tak z bezpečnostních důvodů musí být struny z jakéhokoli nástroje demontovány, uschovat si je pak může do svého cestovního zavazadla, které je přepravován v zavazadlovém prostoru letadla. Po bezpečnostní kontrole přechází cestující do schengenské či nonschengenské odletové haly. V posledně jmenované hale musí projít celní a pasovou kontrolou. Poté se cestující pohybuje už jen v bezcelní zóně, kde se nacházejí tři menší free shopy včetně možnosti občerstvení. Musím zde podotknout i skutečnost, že vůně luxusních parfémů ve free shopu velmi příjemně lahodila i našemu čichovému ústrojí. Nás však také zajímalo, jak to vše probíhá po příletu letadla. Cestující procházejí příletovou halou, kam jsme i my měli možnost zavítat. Pokud jde o nonschengenský prostor, čeká je opět celní a pasová kontrola. Mezitím jsou k nim po běžícím pásu dopravena jejich cestovní zavazadla. Z bezpečnostních důvodů je zde také umístěno speciální rentgenové zařízení, kde lze odhalit dovoz syrového masa a zakázaných potravin či dovoz chráněných zvířat, např. papoušků, želv apod. Totéž platí i u dovozu některých druhů vzácných či expanzivních rostlin. Po vystoupení cestujících přichází do úklidová četa. Na kompletní úklid palubního prostoru a tří toalet má pouhých 20 až 30 minut. V té době se musí zvládnout natankování letadla, doplnění vody a dalších hygienických potřeb. Cateringová společnost mezitím přiveze čerstvá hotová jídla pro další let. Součástí letiště je i meteorologická stanice, vyhodnocující možnost bezpečného příletu a startu letadel. V návaznosti na nepřízeň počasí jsou lety odkláněny mimo Karlovy Vary, např. do Prahy či opačně. Samozřejmostí je následná přeprava cestujících speciálními autobusy do Prahy. Z těchto důvodů se uvažuje i o postavení menšího hotelu přímo na letišti, který by mohl poskytnout ubytování v případě náhradního či nouzového přistání. Naší pozornosti neunikla ani hasičárna, která je nezbytnou součástí každého letiště. V provozní době jsou zde v pohotovosti dvě specielně upravené Tatry 815 a jedna malá, třítunová Toyota, vybavena nejen vyprošťovací technikou, ale i nezbytnou zdravotnickou výbavou pro hromadné dopravní nehody. Každá tatrovka má cisternu na 8000 litrů vody, případně hasicího prášku nebo jejich kombinaci, a to podle potřeby daného zásahu. Nejúčinnější je však kombinace prášku a pěny, neboť rozpálený či hořící motor letadla se vodou hasit nedá. Na střeše vozidla je umístěna specielní „lafeta“ (vodní dělo) o průměru 24 cm, s výkonem 1600 l/min. Lafeta je v případě potřeby zaaretována a ovládána z kabiny hasičského vozu. Při maximálním výkonu je cisterna s 8000 litry vody či pěny vyprázdněna za pouhé dvě minuty. Po celé ploše letiště je zřízena hydrantová síť, naplnění uvedené cisterny trvá pět minut. Pro případ nouze je zde ještě připraveno další vozidlo značky LIAZ s desetikubíkovou cisternou. Prsty našich rukou jsme si mohli prohlédnout technické vybavení speciálně upravené tatrovky. Na záda jsme si mohli „přikurtovat“ i desetikilovou kyslíkovou soupravu. Při průměrné zátěži (náročnosti) zásahu vydrží obsah kyslíku cca 30 minut. Hasič však vždy musí pamatovat na návrat. K tomu slouží nanometr, na kterém lze sledovat množství zbývajícího kyslíku. Byla to opravdu velmi zajímavá a užitečná exkurze, ze které jsme si domů odváželi mnoho skvělých dojmů a zážitků. Emil Miklóš # Slavnostní otevření relaxačního centra V pátek 16. května se sešli obyvatelé Vsetína, členové SONS a představitelé města na slavnostním otevření provozu regeneračního centra SONS Vsetín – pracoviště zrakově postižených masérů. Prezident SONS ČR Václav Polášek a vedení oblastní odbočky Vsetín poděkovali starostce Ivetě Táborské a místostarostům za vstřícný postoj a pomoc při vzniku tohoto pracoviště. Za sociální oblast Květoslava Othová naopak s kytičkou poděkovala Dagmar Filgasové za nápad a úsilí věnované  realizaci tohoto projektu i dalším pracovníkům a dobrovolníkům za vynaložené úsilí při této náročné akci. Více než šedesát účastníků tohoto zahájení si prohlédlo zrekonstruované prostory bývalé rehabilitace v budově Rafanda – vedle kanceláře naší odbočky, v ulici Tyršova 1271 ve Vsetíně. V nabídce regeneračního centra jsou dvě masérská pracoviště vybavená speciálními masážními lehátky s vyhřívanou poduškou a dalšími doplňky. Poskytovány budou různé druhy klasických léčebných, relaxačních, regeneračních a sportovních masáží. Specialitou tohoto centra jsou lymfatické masáže, které jsou v současné době velmi vyhledávány pro svůj účinek na zdraví lidského organizmu. Tento zájem se projevil ihned v prvním týdnu a naše kvalifikovaná masérka s dlouholetou praxí Danka Pohořelská se rozhodně se svou specifickou kvalifikací při lymfatických masážích různých částí těla nenudila. Provoz regeneračního centra je v pracovní dny od 8 do 20 hodin. Při vybudování centra bylo vynaloženo vedle mnoho úsilí a dobrovolnické práce i větší část finančních prostředků. Největší část financí poskytl úřad práce na zřízení chráněných pracovních míst a další prostředky byly poskytnuty sponzorskými dary. Zájemci o masáže si mohou kdykoliv přijít prohlédnout pracoviště a vyzkoušet si citlivé ruce zrakově postižených masérů. V provozovně pracují čtyři maséři a dvě administrativní pracovnice. Při návštěvě Vsetína budete v našich prostorách vždy uvítáni a srdečně přijati. Rada oblastní odbočky SONS Vsetín # Moderní počítačové pomůcky Brailshop.eu nabízí moderní počítačové pomůcky pro nevidomé a slabozraké. Neumíte si sami vybrat vhodnou počítačovou pomůcku? U Brailshop.eu se můžete bezplatně poradit s vysoce kvalifikovanými odborníky. Nabízejí různé druhy pomůcek – digitální čtecí zařízení s hlasovým a hmatovým výstupem, komunikační a orientační pomůcky pro nevidomé a slabozraké, digitální a kamerové lupy, braillské řádky aj. Hledáte skutečně kvalitní produkty? Na Brailshop.eu koupíte nejkvalitnější značkové pomůcky. V nabídce je např. Apple iMac, MacBook, iPhone/iPod, braillský displej s braillskou klávesnicí VarioConnect 32, VisioBook – unikátní přenosná i stolní lupa na blízko i dálku (je mobilní a výkonná, má hmotnost pouze 3,5 kg). V sadě VarioConnect 12 + iPod Touch je dotykové zařízení vybavené hlasovým výstupem ve spojení s miniaturním braillským displejem s braillskou klávesnicí. Funguje jako minipočítač s možností psaní, čtení a počítání. Je ideální pro malé děti. Nevíte, jak s pomůckou pracovat? U Brailshop.eu získáte kvalitní vícedenní školení v ceně produktu. Další případné problémy pomůže řešit zákaznická podpora. Kontakty: tel. 242 486 008. www.brailshop.eu, e-mail: brailshop@brailshop.eu. Centrum odborné podpory pro nevidomé a slabozraké na adrese http://cop.brailcom.org nabízí bezplatné poradenství pro děti předškolního a školního věku, středoškoláky, vysokoškoláky, dospělé, speciální pedagogy i pedagogické pracovníky. Rádi pomohou s výběrem vhodných kompenzačních pomůcek. # Zmapovaný Hradec Na webových stránkách Hradce Králové nově funguje užitečná služba Bezbariérový Hradec. Díky mapování vozíčkáře Zdeňka Švarce a nevidomého Jarmila Moláčka jsou tu vyznačené první trasy, které jsou popsané z hlediska přístupnosti jak pro vozíčkáře, tak i pro nevidomé. K hodnocení jednotlivých tras  a přilehlých objektů použili tvůrci webu tzv. „kategorizaci přístupnosti“, která by do budoucna měla být používána v celé České republice. Základní informaci poskytují piktogramy v semaforové barevnosti. Symbol chodce s bílou holí v zeleném čtverečku označuje objekt pro nevidomé dobře přístupný. Stejný panáček na žlutém pozadí symbolizuje objekt částečně přistupný, červená barva signalizuje nepřístupné objekty. V rámci projektu byly dosud zmapovány 3 důležité cesty městem včetně 93 přilehlých budov a 17 zastávek MHD. Z porovnání prozatím vyplývá, že nevidomí mají pro cesty městem horší podmínky než vozíčkáři. Chybí vodicí linie, signální a varovné pásy u přechodů i zastávek MHD. V samostatném pohybu bráni například i reklamní tabule, stojany na kola nebo přerostlá vegetace. Projekt Bezbariérový Hradec je jen malým střípkem do mozaiky tvorby bezbariérového prostředí. Je však podkladem k tomu, co je nutné v této oblasti ještě upravit.  Mapy hradeckých tras mohou pomoci městu aktualizovat sami občané. Slouží k tomu nově založená služba bariery.hk@mmhk.cz. red. # Pozvánka do prostějovské zahrady V květnu se dočkala otevření rozšířená Botanická zahrada Petra Albrechta v Prostějově, v Lidické ulici. Při letošní rekonstrukci se zvětšila o třetinu své rozlohy směrem na jih a východ. Jsou zde nové rostliny a dřeviny, zpevněné chodníky a cestičky. Součástí nového území jsou také vyvýšené záhony. Při jejich koncepci pamatovali tvůrci zahrady na zrakově postižené i jinak handicapované návštěvníky. „Na vyvýšených záhonech jsou bylinky, léčivé rostliny a rostliny pro slabozraké, by se nemuseli zohýbat dolů, ale můžou si je pochytat, přivonět,“ přibližuje vedoucí zahrady Anežka Šrámková. Prostějovská botanická zahrada byla založená městem a zaměřená zejména na prezentaci regionální flóry (Kosíř, Předina, Grygov, Hněvotínské skály). Nabízí systematický přehled bylin. Roste zde 1500 rostlin ze 105 čeledí a menší počet dřevin. Je pojmenována po svém zachránci, který se zasadil o její zachování v době, když měla být v roce 1989 zlikvidována kvůli rozšiřování kasáren. Petr Albrecht měl blízko k přírodě. Jako pracovník referátu životního prostředí okresního úřadu se například podílel na vyhlášení přírodního parku Velký Kosíř. Pořádal floristické kurzy a školy ochrany přírody, prováděl inventarizační průzkumy chráněných území a navrhoval pro ně ochranářské zásahy. Bohužel svou činnost ukončil předčasně. V roce 2001, nedlouho po svých 40. narozeninách, zahynul i se svou ženou Magdou a starším synem Janem při autonehodě. Prostějovská zahrada je překrásná na jaře, v létě i na podzim. Brzy na jaře překrásně kvetou šácholany, známější jako magnólie – Magnolia obovata. Žlutými květy kvete známý liliovník tulipánokvětý – Liriodendron tulipifera. Zajímavými listy, a růžovými květy okouzluje zmarlika Jidášova – Cercis siliquastrum. Velmi vzácný je Rohanův buk střihanolistý – Fagus sylvatica var. atropurpurea f. rohani. Najdeme zde klokoč zpeřený – Staphylea pinnata s kulovitými dekorativními plody. Z jehličnanů je velmi vzácná metasekvoj tisovcovitá – Metasequoia glyptostroboides, která pochází z východní Číny a byla již považovaná za vyhynulý druh. Strom má na kmeni pod každou větví hlubokou a širokou prohlubeň, kůra se odlupuje, větve sahají až k zemi. Jelikož všechny rostliny nelze ve stručnosti představit, nezbývá, než se do prostějovské zahrady vydat. Od května do září je otevřená od úterka do pátku od 8 do 18 hodin, v sobotu od 10 do 16 hodin. Vstup je zdarma. red. # Víno s braillskou etiketou Vinařství Blatel z Blatnice pod Svatým Antonínkem začalo od ledna lepit na několik druhů vína etikety popsané Braillovým písmem. Novinka je k dostání ve čtyřech obchodních řetězcích. „Ve vinotéce je vždy nějaká obsluha, která může s výběrem poradit. V supermarketech ale tato možnost často není. Podobné etikety jsme viděli u zahraničních vín a uvědomili jsme si, že něco takového u nás chybí,“ uvedla marketingová ředitelka blatnického vinařství Monika Kořínková. Blatel proto neváhal a podle manuálu vytvořil etikety tak, jak by měly vypadat. O jejich grafickou podobu se pak postarala dolnobojanovická tiskárna Lelka. „Etikety s Braillovým písmem děláme už dlouho. Jejich příprava není nějak zvlášť časově náročná, záleží na grafickém motivu či materiálu,“ sdělil za podnik Vojtěch Lelka. Na etiketách je vyznačena zejména odrůda vína. Díky tomu je možné přečíst, zda se jedná o Muškát, Merlot nebo třeba Sauvignon. Nechybí ani informace o barvě vína. Lze tak jednoznačně poznat, zda je víno bílé, červené nebo růžové. Cena lahve s braillskou etiketou se neliší od běžně dostupných vín. „Víno mohou zákaznici standardně pořídit od sta korun, v akci stojí dokonce necelých sedmdesát,“ sdělila k ceně Monika Kořínková a dodala, že blatnické vinařství ročně vyrobí asi dvě stě padesát tisíc speciálních lahví. „Etikety s Braillovým písmem však lepíme pouze na láhve, které budou běžně k dostání v obchodních řetězcích Albert, Tesco, Kaufland a Enapo,“ upřesnila marketingová ředitelka. red. # Literární žeň Sdružení BMI letos pořádalo již desátou literární soutěž pro autory se zdravotním postižením, nazvanou Internet a můj handicap. V prvních pěti ročnících byla soutěž zaměřena jen na internet. Pak zůstal její tradiční název, ale téma se rozšířilo o to, jak handicapovaným pomáhají i další komunikační a informační pomůcky, jako jsou telefon apod. Do letošního jubilejního 10. ročníku soutěže přišlo rekordních 68 příspěvků. Desetičlenná porota dospěla k pořadí vítězů, kteří byli vyhlášeni 15. března v pražském Kongresovém centru. Zrakově postižení autoři se letos prosadili na čelní místa a stanuli na první, druhé, čtvrté, šesté a osmé příčce. Na symbolický stupeň nejvyšší vystoupil Jan Gregorek s povídkou Láska, která propůjčuje zrak. Druhá byla Linda Albrechtová s textem Hra osudu. Na čtvrté místo dosáhla Olga Štěpánová, autorka textu s názvem Jakube, jdem do soutěže! aneb Vivat PC. Na šesté místo usedl Jaroslav Čajka, který do soutěže poslal text nazvaný Čtyřprocentní? Osmé místo patřilo Miroslavu Michálkovi a jeho zamyšlení s titulem Vesmír, děd Vševěd a nevidomí. red. # Držme palce! Při vyhlašování nejlepších handicapovaných sportovců za rok 2013, které se uskutečnilo ve středu 2. dubna v pražském Top hotelu, vyšli zrakově postižení sportovci naprázdno. Ani jednomu se nepodařilo protlačit se do desítky nejlepších ozdobených medailemi z vrcholných evropských či světových soutěží. Zastoupení Český svaz zrakově postižených sportovců v programu, který přenášela Česká televize, přece jen měl. Moderátor večera sportovní redaktor Jakub Bažant na pódium pozval a sponzoři ocenili reprezentačního trenéra golbalu Ladislava Fraňka, kterého ČSZPS zvolil jako nejlepšího trenéra svazu. Golbal je kolektivní míčový sport nevidomých. Vznikl díky snaze Rakušana Hanze Lorenzena a Němce Setta Reindlea, kteří přišli v roce 1946 s tímto sportem jako s prostředkem rehabilitace vojáků osleplých za druhé světové války. Na paralympijských hrách se poprvé objevil v roce 1976 v kanadském Torontu. V golbalu hrají proti sobě dvě tříčlenná družstva. Hraje se na hřišti o rozměrech 9 x 18 metrů s ozvučeným míčem o váze 1,25 kg. Branky jsou přes celou užší stranu hrací plochy. Smyslem hry je vstřelit gól, přičemž se míč musí již z poloviny střílejícího družstva koulet po ploše hřiště. „Ke golbalu jsem se dostal před 13 lety, když ještě fungovala žákovská liga a začal jej hrát syn Tomáš,“ uvedl oceněný trenér roku. Tenkrát pomáhal s trénováním žáků ve škole pro zrakově postižené v Praze na náměstí Míru, kteří hráli pod hlavičkou Slavie Praha. Jezdil s kluky na turnaje a spolupracoval už se zdatnými trenéry Karlem Čermákem a Tomášem Králem na reprezentačních soustředěních. V dalším období vyjížděl jako asistent trenéra Petra Millera na některé turnaje po Evropě. Jako hlavní trenér převzal reprezentaci po nevydařeném Mistrovství Evropy skupiny B ve Finsku. Tam česká reprezentace sestoupila do skupiny C. „V roce 2010 se naše reprezentace omladila a začínali jsme od nuly,“ vzpomíná Ladislav Franěk a dodává: „Na ME v polském Bialystoku jsme vybojovali první místo a bez prohry postoupili do skupiny B.“ Rok nato v italském Ascoli Picenu tento úspěch naši zopakovali a opět bez porážky postoupili do skupiny A. „Do turecké Konyi, kde se mistrovství skupiny A v roce 2013 konalo, jsme jeli především s cílem nespadnou do skupiny B a pokud možno poprat se o postup na mistrovství světa,“ přiblížil záměry trenér. Mezi tím vším se reprezentační výběr zúčastnil mnoha turnajů po celé Evropě: Finsko – Pajulahti games: dvakrát první a jednou třetí, Litva – Vilnius: dvakrát druzí a jednou třetí, Polsko – Suprašl, Krakov: na obou první místo, Italie – Benátky: dvakrát páté místo, Belgie – Bruggy: první místo, Švédsko – Malmö: dvakrát druzí a jednou pátí, Řecko – Athény: první místo, Maďarsko – Budapešť: první místo, Španělsko – Madrid: první místo, Bulharsko – Sofia: první místo. Toto jsou většinou prestižní turnaje v Evropě a zúčastňují se jich nejlepší týmy Evropy i světa. Golbal se hraje v 55 zemích a v současné době naše reprezentace obsazuje desáté místo. K tomu reprezentační trenér dodává: „Nechápu systém bodování, jsou různé koeficienty pro kontinenty a ještě jsem zcela neporozuměl, jak to Mezinárodní organizace pro sport nevidomých (IBSA) vlastně počítá.“ Základna golbalu u nás, bohužel, není velká, spíš malá. Turnajů se zúčastňuje 5 oddílů. Tréninkových soustředění reprezentace je pořádáno okolo deseti do roka, a to ve škole pro zrakově postižené v Plzni. V této souvislosti patří velký dík ředitelce školy Ivě Smržové za perfektní servis, který tato škola reprezentaci České republiky poskytuje. Kapitánem reprezentace je Tomáš Franěk a jeho spoluhráči jsou: Jan Bošek, Lukáš Valer, Josef Sarkány, Václav Svoboda, Martin Fejfar a Marek Duda. Před mistrovstvím světa, které proběhne ve finském Espoo od 26. června do 6. července 2014, odehrál ve dnech 22. až 25. května ještě reprezentační výběr silně obsazený turnaj ve slovinské Izole. „Naše ambice na MS je umístit se mezi prvními třemi týmy, které pak přímo postupují na paralympijské hry v roce 2013 do brazilského Ria de Janeira. Tak bychom byli rádi mezi nimi,“ vyslovil přání Ladislav Franěk a jedním dechem dodal: „Prosím všechny čtenáře Zory a příznivce zrakově postižených sportovců, aby nám v Espoo drželi palce. Budeme to moc potřebovat!“ Jiří Reichel # Plány po paralympiádě V dubnovém čísle Zory jsme psali o tom, jak se na paralympiádě prosadil zrakově postižený lyžař Patrik Hetmer (31). Sportovec po návratu ze Soči bilancoval průběh závodů a nastínil plány do budoucna. Patrik se na svahy vydává s trasérem Miroslavem Máčalou. „Tohle byla první kompletní sezona, ale určitě je tam posun hlavně v komunikaci, ve vybavení a ve stylu jízdy. Pořád ale máme co zlepšovat,“ ví moc dobře lyžař. Trasér přidal svůj pohled: „Posun je tam obrovský, když jsme začínali tak jsme tápali a teď už dokážeme normálně sjet kopec. Teď se budeme snažit posunout ještě dál,“ říká Miroslav Máčala. Zimní hry si užil. „Motivace je velká. Byl to úžasný zážitek a určitě bychom si to chtěli ještě zopakovat,“ Už bez nervozity. Zatím se jí Patrik Hetmer zbavuje jen těžko. „Jsem nervózní před každým závodem, ale paralympiáda je specifická. Je při ní spousta diváků, média, nádherná atmosféra. Budeme se snažit, abychom si to mohli za čtyři roky zopakovat.“ Otázkou je, na jakých svazích. Ty letošní paralympijské svou obtížností nahrávaly názorům, že už moc nejsou pro handicapované sportovce. „Je to tak. Neříkáme to jenom my, říká to spousta lidí. Sjezdovky jsou spíše pro zdravé závodníky a pro jenom ty nejlepší handicapované. Ti, co jedou třeba vzadu startovního pole, to mají velice těžké. Trať už je rozbitá a v kombinaci s prudkými svahy to je opravdu těžké,“ okomentoval situaci rodák z Plzně, který většinu života prožil v Luhačovicích. Další závody čekaly na Patrika ještě po paralympiádě. „V závěru sezony je to rakouské mistrovství, kde jde o body, abychom příští rok mohli jezdit pravidelně evropské nebo i světové poháry.“ Na jaře pak nastává čas lyže odložit. O slovo se hlásí jiné sporty sloužící jako příprava pro další zimu. „Během přípravy jezdíme různé cyklistické závody, duatlony a triatlony,“ uzavírá povídání Patrik Hetmer, civilním povoláním učitel na základní škole Emila Zátopka ve Zlíně. red. # Inzerce Rozvedený absolvent ZDŠI Koperníkova, otec dvou synů 20 a 8 let, děda roční vnučky, majitel psa hledá ženu – nevidomou. Máš-li zájem, zavolej na tel. 605 734 371.