ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 11 Červen 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Jubilejní Tmavomodrý festival Informace a odpovědi na dotazy ze sociálně právní poradny SONS – 6 Létající optici Chytré kontaktní čočky Učebnice v tabletu Karlos zabodoval u klavíru Kniha o dětských hrách Masér ze Zahrádek BlindShell zkouší Android pro nevidomé Co umí vzdálený asistent Velikonoční koncert Sochaři portrétují po hlase Častolovice vítají návštěvníky Černobílé problémy Střílí podle zvuku Rekordní vrchol sezóny Lázeňské turnaje # Jubilejní Tmavomodrý festival Brněnský Tmavomodrý festival, věnovaný zrakově postiženým dětem a studentům, letos oslavil čtvrt století existence. Každoročně na něj přijíždí do Brna přibližně dvě stovky účastníků s různými vadami zraku. Hlavním pořadatelem festivalu je Turistické informační centrum města Brna. Velmi pestré a tradičně hojně navštěvované doprovodné akce pořádá TyfloCentrum Brno. Ve čtyřech májových dnech nabídl jubilejní festival dohromady patnáct akcí. Pětadvacátý ročník mezinárodní přehlídky zahájil ve středu 14. května benefiční koncert Vojenského uměleckého souboru Ondráš v Sále Břetislava Bakaly. Orchestr lidových nástrojů při něm doprovodil dívčí sbor. Výtěžek koncertu pomohl pořadatelům uhradit pobyt mladých účastníků přehlídky v Brně. O den později na festivalu společně vystoupili houslista Jaroslav Svěcený a kytarista Vladislav Bláha. Koncert obou renomovaných umělců s názvem Hvězdy ve tmě se konal v Besedním domě. „Oba interpreti takto společně vystoupili asi poslední rok. Hráli sólově i ve dvojici skladby pro housle a kytaru. Tentokrát nabídli průřez skladeb od baroka po současnost od autorů Antonia Vivaldiho, Nicoly Paganiniho, Astora Piazzolly či Miloše Štědroně. Došlo i na jednu vlastní autorskou skladbu od Jaroslava Svěceného Strings for NY,“ přiblížila náplň koncertu organizátorka festivalu Barbora Hocková. Samotní účastníci festivalu předvedli své umění v pátek odpoledne v pětihodinovém programu zahrnujícím sborový zpěv, instrumentální a pěvecká vystoupení sólistů i kapel. Koncert zahájil brněnský klavírista Jiří Unger, který spolu s pedagožkou Soňou Škodovou uvedl Slovanský tanec č. 7 pro čtyři ruce. Žáci Múzické školy Ostrava se speciálním zaměřením na děti se zdravotním postižením s vedoucí pedagožkou Janou Poláškovou zahráli na zobcové flétny, keyboard i klavír. Na jejich repertoáru byla zastoupena jak „klasika“ (nadějný mladý klavírista Adam Blažek zahrál Etudu od A. Skrjabina), tak i soudobé hity, jako například Stín katedrál nebo píseň Šaškové počmáraní, známá z Manéže Bolka Polívky. Pěvecký sbor brněnské Střední, základní a mateřské školy pro zrakově postižené Kamenomlýnská s vedoucí Soňou Škodovou představil lidové písně i evergreeny autorů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra či Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Z Litvínova přijel mladý klient tamější Domácí péče Ondřej Krejča, který zahrál na akordeon. Skupina Band(a) z brněnské školy pro zrakově postižené Kamenomlýnská pak předvedla pásmo Nezacházej slunce, které s nimi nacvičila pedagožka Veronika Svobodová. Pak došlo i na první zahraniční účastníky přehlídky. Z Polska přijel zazpívat pásmo písní sbor, jehož zřizovatelem je Specjalny Ośrodek dla Niewidomych i Słabowidzących nr 13, Wrocław. Absolventka pražské konzervatoře Jana Deyla Lucie Hudcová zazpívala písně z repertoáru Alžběty Kolečkářové, Nadi Urbánkové a Heleny Vondráčkové. Prahu reprezentoval pásmem písní i Pěvecký sbor Školy Jaroslava Ježka s vedoucí Hanou Tenglerovou. Po přestávce vystoupila mladinká brněnská zpěvačka Markéta Levíčková. Píseň Ezop a mravenec z repertoáru Osvobozeného divadla doprovodil na housle Benjamin Levíček, který poté zazpíval druhý hlas v písni J. Zímy Píšťalička. Jako sólista zahrál Benjamin Levíček z brněnské školy Lerchova na flétnu skladbu Východní tanec a zazpíval Hvězdu na vrbě od Jiřího Štaidla. Druhým zahraničním hostujícím tělesem byl litevský lidový soubor, jehož zřizovatelem je Kaunas Trainig centre for Blind and Visually impaired a vedoucí Reda Urniene. Představili litevské lidové písně i neobvyklé nástroje – například skudučiai (druh panovy flétny) či typický litevský nástroj kankles. Litevský sólista Gražvydas Sidiniauskas pak zazpíval písně z vlastní tvorby. Poté zahráli žáci a pedagogové ze Speciální ZŠ, MŠ a PrŠ Moravská Třebová s vedoucí Jitkou Ottovou pásmo Princové jsou na draka. Šestice studentů pražské Střední školy Aloyse Klara s vedoucím pedagogem Janem Papežem, který se ujal kytarového doprovodu, zazpívali autorské písně V. Lipenské a písně Zuzany Navarové a Ozzyho Osbourna. S pásmem písní vystoupil i třetí zahraniční sbor, který přijel z polské školy SOSW dla Dzieci Słabo Widzących i Niewidomych w Dąbrowie Górniczej. Zpoza slovenské hranice to měli do Brna blízko žáci Spojené školy internátné z Levoči. Jejich vedoucími pedagogy jsou Peter Kolesár a Ľubica Ševčíková. Nejprve zazpíval pěvecký sbor Duha pásmo Keď sú kamaráti spolu, poté následovala sólová vystoupení klavíristů T. Kotarbové a L. Medvece. Tomáš Maršálek z Gymnázia V. B. Třebízského ve Slaném zazpíval s kytarou Lukáše Hosnedla písně z repertoáru Tomáše Kluse a Druhé trávy. Odpolední program uzavřeli žáci olomoucké Speciální základní školy pro zrakově postižené prof. V. Vejdovského pod pedagogickým vedením Radima Gorice. Tomáš Rybařík zahrál na keyboard písně P. Didoviče Bláznova ukolébavka, Jiřího Suchého Malé kotě a skladbu Pohoda z repertoáru skupiny Kabát. Kytarista Ondřej Zelenka se představil ukázkami z díla autora četných skladeb pro klasickou kytaru Jaroslava Kormudy La Roque a Samba Tortilla. Klavírista Marek Trunečka završil koncert skladbami Josepha Haydna Menuet a River flows in you od současného jihokorejského klavíristy a skladatele Yirumy. Pestrá směsice hudebních žánrů a nadšení interpretů nakazila diváky i účastníky dobrou náladou. Nácvik hudebních vystoupení komplikuje kupříkladu to, že zpěváci nemohou používat notové záznamy a celé skladby musí znát zpaměti. Také role dirigenta je v případě sborů značně omezená. „Dirigent musí mluvit a udat tón, tudíž i nácvik je značně specifický,“ vysvětlil Miloš Paleček, který se podílí mj. na organizování tzv. Koncertů ve tmě v brněnských Chrlicích, kdy nevidomí zpěváci zpívají v potemnělých sklepních prostorách, aby jejich diváci měli možnost vnímat výhradně hudbu. V pátek večer aplaudovalo festivalové publikum v Sále Břetislava Bakaly při koncertu nevidomého klavíristy a pedagoga Konzervatoře Brno Antona Mészárose. Festival zakončila sobotní odpolední premiéra představení Divadélka Fortel, kde působí také nevidomí herci. Divadélko působí pod mezinárodní organizací Nová Akropolis. „Na festivalu jsme vystupovali už dříve, ale vždy v jeho úvodu a jen s kratšími ukázkami. Představili jsme takto třeba naše komponované pásmo z brněnských pověstí. Tentokrát jsme připravili vlastní nastudování Moliérovy komedie Scapinova šibalství,“ přiblížil umělecký vedoucí souboru Ladislav Muroň. Tmavomodrý festival nabídl v roce svého čtvrtstoletí bohatší doprovodný program než obvykle. Tradičně se konala dvoudenní výstava kompenzačních pomůcek a v sobotu 17. května již 23. setkání zrakově postižených uživatelů výpočetní techniky včetně slavnostního vyhlášení vítězů Memoriálu Zdeňky Vernarské O této akci budeme podrobněji informovat v příštím čísle Zory. Zájemci mohli také navštívit prezentaci brněnské školy vodicích psů nebo si vybírat z nabídky výrobků zrakově postižených klientů sociálně terapeutické dílny brněnského TyfloCentra HapAteliér. Letos se podruhé konala i obrazová prezentace organizací, poskytujících péči a služby pro zrakově postižené v Brně a v Jihomoravském kraji. Pod názvem Od kolébky k aktivnímu stáří ji připravilo brněnské TyfloCentrum. V doprovodném programu byla zahrnuta rovněž interaktivní výstava s názvem Tmavomodrá, která byla instalovaná od 12. do 17. května v Galerii R10 na Radnické 10. V sekci Brno v miniatuře byla vystavena sbírka modelů Stavební fakulty VUT Brno od autora Dušana K. Josefa, která nabídla možnost detailně se hmatem seznámit s některými brněnskými pomníky a zajímavostmi. V sekci s názvem Bílá v bílé představili pořadatelé výstavu prací zrakově postižených tvůrců z dílny HapAteliér. Návštěvníky nejvíc zaujaly zvukové a hmatové obrazy, obří dešťová hůl či neprůhledné krabice s různými objekty. Víte, že… Brněnský festival si do názvu vypůjčil část známé písně s hudbou Jaroslava Ježka a slovy Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Skladba Tmavomodrý svět z roku 1929 vystihuje Ježkův životní osud – téměř úplnou slepotu, kdy byl schopen rozeznávat jen tmavé odstíny modré. Jednalo se o první společné blues, které trojice z Osvobozeného divadla napsala právě v Brně. Původně je složila pro užití ve skeči Babylon, později bylo blues zařazeno do revue Ostrov Dynamit. Jiří Voskovec o vzniku skladby napsal: „…jednoho májového odpoledne v Brně jsme všichni tři vespolek míchali tóny se slovy, až jsme rukou společnou a nerozdílnou zhotovili nejmodřejší ze všech svých blues: Tmavomodrý svět.“ Taťána Králová # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 6 Dnešní článek je věnován opozdilcům a pak těm, kteří si libují v pojmenovávání příbuzenských vztahů. Ale teď už vážně – připomeneme si definitivní skončení sKaret, popíšeme si úpravu nového občanského zákoníku v oblasti dědění ze zákona a nakonec odpovíme na otázku, jakým způsobem se dědí stavební spoření. Poněkud opožděná informace pro ještě větší opozdilce Již koncem minulého roku jsem v jednom z článku informoval o způsobu zániku sKaret. V článku bylo uvedeno, že držitelé sKarty budou Úřadem práce ČR vyzváni, aby si v případě, že součástí jejich sKarty byl také průkaz osoby se zdravotním postižením, zašli na příslušné kontaktní pracoviště sKartu vyměnit za nový dočasný průkaz. Jsem přesvědčen, že takto došlo k bezproblémové výměně. Nicméně pokud by se přece jen našli lidé, a podle statistik Úřadu práce ČR takoví existují, u nichž z jakéhokoliv důvodu dosud k výměně nedošlo, doporučuji jim následující postup. Ať neprodleně kontaktují (např. telefonicky) pracoviště krajské pobočky Úřadu práce ČR podle místa jejich trvalého pobytu a domluví si, kdy je vhodné pracoviště navštívit a výměnu provést. Jak bylo stanoveno zákonem o zrušení karty sociálních systémů (z. č. 306/2013 Sb.), platnost všech sKaret zanikla k 30. dubnu 2014. Od té doby již není možné sKartu žádným způsobem použít, tedy ani k uplatnění benefitů souvisejících s držením průkazu osoby se zdravotním postižením. Nový občanský zákoník a dědění ze zákona Následujícími řádky pokračuji v plnění daného slibu, že si v rámci článků z naší poradny budeme poněkud nesystematicky, přece však snad pro čtenáře užitečně, představovat, co nového přinesl nový kodex občanského práva. Dnes se budeme věnovat dědění. Konkrétně nás bude zajímat, co platí pro tzv. „dědění ze zákona“. Tento způsob dědění nastupuje tam, kde zůstavitel neučinil pořízení pro případ smrti, jimiž jsou závěť a nově též dědická smlouva a dovětek. Zákonná dědická posloupnost přijde ke slovu i tam, kde by pořízení pro případ smrti nepojednávalo o celé pozůstalosti zůstavitele. Na rozdíl od dřívějších čtyř dědických skupin nový občanský zákoník (dále NOZ) upravuje šest dědických tříd. První čtyři třídy jsou v zásadě shodné s předchozími čtyřmi skupinami, pojďme si je tedy popsat. První dědická třída V první dědické třídě dědí stejným dílem zůstavitelovy děti a zůstavitelův manžel. To znamená, že měl-li by zůstavitel v době smrti např. dvě děti a manželku, dědily by každý jednu třetinu pozůstalosti. Manžel (manželka) však nemůže v první třídě dědit sám. Nedědí-li v první třídě některé z dětí, pak jeho díl dědí jeho děti, popř. vzdálenější potomci. To znamená, že pokud by jedno dítě zůstavitele z prvního příkladu ještě před zůstavitelovou smrtí zemřelo, a přitom by po sobě zanechalo dvě děti (tedy např. vnuky zůstavitele), pak by tito vnukové zdědili každý jednu šestinu pozůstalosti. Druhá dědická třída Ve druhé dědické třídě pak dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a ti, kdo žili se zůstavitelem alespoň jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Na druhou třídu však přijde řada jen tehdy, pokud nedědí zůstavitelovi potomci. Manžel zde dědí nejméně polovinu, ostatní rovným dílem. Opět si uveďme ilustrující příklad. Po bezdětném panu Novákovi, který byl v okamžiku své smrti ženatý a naživu byli ještě i oba jeho rodiče, bude dědit manželka polovinu a rodiče každý po jedné čtvrtině pozůstalosti. K zajímavé situaci by mohlo dojít tehdy, pokud jiný ženatý zůstavitel, tentokrát třeba pan Dvořák, se svojí manželkou již delší čas před smrtí sice fakticky nežil, ale nedošlo k rozvodu manželství, zato déle než rok žil s družkou ve společné  domácnosti. Pokud by rodiče pana Dvořáka nebyli v době jeho smrti naživu, pak by družka i manželka dědily každá polovinu pozůstalosti. Třetí dědická třída Pokud nedědí ani manžel ani žádný z rodičů zůstavitele, přichází na řadu dědicové třetí třídy. Z toho plyne, že nejsou-li naživu rodiče zůstavitele, nemůže ve druhé třídě dědit sám druh nebo družka Ve třetí třídě dědí sourozenci zůstavitele a ti, kteří žili po dobu alespoň jednoho roku se zůstavitelem v jedné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Pokud nedědí některý ze zůstavitelových sourozenců, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti (zůstavitelovi neteře či synovci). Dědicové třetí třídy dědí rovným dílem. Čtvrtá až šestá dědická třída Na čtvrtou třídu dědiců přijde řada tehdy, pokud nedědí žádný z dědiců třídy třetí. Do čtvrté třídy patří prarodiče zůstavitele, kteří dědí rovným dílem; dědění podle této třídy tedy nebude právě nejčastější. Ve čtvrté skupině podle dřívější úpravy mohly dědit ještě děti prarodičů zůstavitele, tedy pokrevní strýcové a tety. Dnes na ně přijde řada až ve třídě šesté. Ale vzhledem k tomu, že v páté třídě dědí prarodiče rodičů zůstavitele, tedy zůstavitelovi pradědové a prabáby, a toto dědění je tedy ještě nepravděpodobnější, dostane se na pokrevné strýce a tety jako dříve. Navíc v současnosti oproti minulé úpravě v šesté třídě dědí i děti dětí sourozenců zůstavitele (tedy pokrevní praneteře a prasynovci). Teprve nedědil-li by žádný z těchto dědiců, v praxi tedy pokud by nikdo z vyjmenovaných pokrevních příbuzných nebyl naživu, došlo by k tzv. odúmrti, tedy k dědění státu. Přechod stavebního spoření po smrti jeho účastníka Dotaz: „Kdo by získal moje stavební spoření v případě, kdybych zemřel předtím, než si je stihnu vybrat?“ Ve způsobu řešení přechodu nároku ze stavebního spoření došlo s účinností od 1. ledna 2014 ke změně. V souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se totiž novelizovalo ustanovení § 8 odst. 1 zákona o stavebním spoření (z. č. 96/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a to takto: „(1) Závazek ze smlouvy o stavebním spoření zaniká smrtí účastníka a součástí pozůstalosti je pohledávka na výplatu uspořené částky, pohledávka na výplatu záloh státní podpory evidovaných na účtu účastníka a zálohy státní podpory za kalendářní rok, ve kterém účastník zemřel, podle skutečně uspořené částky ke dni smrti účastníka v tomto kalendářním roce. Součástí pozůstalosti jsou i případné dluhy účastníka vyplývající ze stavebního spoření.“ Před touto novelizací, tedy ještě v minulém roce, stavební spoření v případě smrti účastníka přecházelo na pozůstalého manžela, teprve pokud by této osoby nebylo, přecházelo stavební spoření na jednoho z dědiců. V současnosti již tento speciální způsob přechodu neplatí a lze říci, že po smrti účastníka stavební spoření končí. Aktiva, ale i pasiva, tedy případné úvěry ze stavebního spoření, se stávají předmětem klasického dědického řízení. Luboš Zajíc # Létající optici V hlavě středoškolského kantora Martina Aufmutha z města Erlangen ve Středních Frankách (Bavorsko) se před časem zrodil smělý plán. Přímo v terénu bude vyrábět levné, a přitom zcela funkční dioptrické brýle. Zázrak za pouhý jeden dolar už spatřil světlo světa. Statisícům lidí žijícím v zemích „třetího světa“ neumožňuje poškozený zrak najít si jakoukoli práci. Bez dobrého zraku se děti nemohou učit, protože školy pro slabozraké jsou v chudých zemích Afriky, Asie či Latinské Ameriky velkou výjimkou. Z rozvinutých zemí přicházejí do „třetího světa“ sice každoročně zásilky s jedním a půl milionem použitých brýlí, ale to nestačí. Ani snadno nastavitelné optické pomůcky z Nizozemska problém neodstranily. Větší pokrok slibuje teprve nápad Martina Aufmutha. Autor unikátního projektu nevymyslel jen levné a snadno zhotovitelné brýle, nýbrž propracoval účinný systém proškolování stovek „létajících optiků“. Ti přímo v terénu vyšetří svým pacientů zrak a na míru jim vyrobí osobní zdravotní pomůcku. „Stále hledáme zájemce, kteří se pod naším dohledem naučí vyrábět jednodolarové brýle. Poté na čas odcestují třeba do Afriky, Latinské Ameriky nebo Asie. Tam mohou předávat své získané dovednosti místním obyvatelům,“ vyzývá k další spolupráci Martin Aufmuth. Sám vynálezce získal první praktické zkušenosti v ugandské nemocnici. S pěticí tamních pracovníků vyzkoušel prototyp ohýbacího a frézovacího zařízení, na němž už zhotovili pět set potřebných zrakových pomůcek. Celá „výrobní linka“ brýlí se snadno vejde do menšího dřevěného kufříku. Kufřík o rozměrech 30x30x30 cm obsahuje mj. plastový box s očními skly z polykarbonátu ve 24 provedeních, od -6,0 až do +6,0 dioptrií. Ostatní už záleží pouze na šikovnosti optiků. „Létající optici“ předávají potřebné dovednosti místním lidem. Aby se zabránilo „fušerské“ práci, musejí zájemci o výrobu brýlí získat originální certifikát a pravidelně skládat zkoušky z kvality své práce. Základ úspěchu spočívá v tenké pružinové oceli, stahovacích hadičkách a čočkách z umělé hmoty. Pomocí jednoduchého ohýbacího zařízení vykouzlí optik z drátu slušivé brýlové obruby, přizpůsobí je tvaru obličeje, ze stran opatří hadičkami z plastu a podle počtu dioptrií usadí do obruby broušené čočky. Aby všechny brýle nevypadaly navlas stejně, optici je zkrášlí dvěma barevnými skleněnými perlami. Výroba se odehrává téměř na koleně, obejde se bez elektřiny a netrvá déle než čtvrthodinku. Tři lidé mohou zhotovit za jediný rok třicet tisíc kusů! V jednodolarových brýlích spatřuje Martin Aufmuth jednu z účinných zbraní proti chudobě. Vynálezce má smělé přání: „Toužím po spravedlivém světě, v němž chudí budou mít o něco více a bohatí o něco méně.“ Rytmus života/red. # Chytré kontaktní čočky Společnost Google si nechala patentovat nápad s kontaktními čočkami, které mají integrované miniaturní kamerky. U Googlu to není první počin, ve kterém chce rozšířit možnosti kontaktních čoček o elektroniku. Z popisu v patentové přihlášce vyplývá, že by takové čočky mohly pomoci lidem se zrakovým postižením. Pomocí systémů na rozpoznávání obrazu by bylo možné zpracovat data, jako jsou například intenzita světla, barvy, vzory, tváře nebo pohyb. Systém by tak například mohl upozornit nevidomého na přechodu, že se blíží vozidlo. Nový patent ukazuje, že firma to s využitím kontaktních čoček myslí opravdu vážně. Patentová přihláška obsahuje zobrazení dvojice kontaktních čoček, které mají ve spodní části integrovány mikrokamery. Ty by měly pořizovat snímky doslova mrknutím oka. Jde zatím spíše o zobrazení myšlenky než o nějaký reálný návrh. Bude ještě třeba vyřešit takové otázky, jako je například napájení. Google poněkud šalamounsky nechává získávání energie na části označované jako senzor. To prý může být jakýkoliv vhodný snímač pro zachycení energie bezdrátově nebo mechanicky. Mnohem reálněji vypadá jiný počin, který Google oznámil letos v lednu. Ten se skládá z kontaktní čočky, glukózového senzoru a bezdrátového čipu. Má sledovat hladinu cukru, a zjednodušit tak život diabetikům. Hladina cukru by se totiž měla zjišťovat z jejich slz, jejichž rozbor mají čočky průběžně dělat. Technet.cz/red. # Učebnice v tabletu Na olomoucké Základní škole V. Vejdovského, zaměřené na vzdělávání dětí se zrakovým postižením, právě končí první etapa unikátního projektu, který podle odborníků znamená revoluci ve vzdělávání nevidomých a slabozrakých. Doposud měli zrakově postižení žáci k dispozici jen učebnice tištěné v Braillově písmu. Ty jsou však objemné a neskladné, navíc nikdy nejsou přesnou kopií materiálů, z nichž se učí ostatní spolužáci. Ne všechny tituly na trhu se totiž převádějí do bodového písma. Díky digitalizaci mohou mít nevidomé děti k dispozici identickou učebnici i s popisy obrázků. V digitalizovaných učebnicích si mohou „číst“ prostřednictvím hlasového výstupu z elektronické čtečky – tabletu, internetu, nebo převodu do bodového písma. Slabozrací žáci si zase na počítači budou moci zvětšovat text, měnit jeho barevné kombinace a pozadí či ovlivňovat délku řádků. Z novinky je nadšený například nevidomý šesťák Ondra Zelenka. Například jeho tištěná učebnice fyziky nyní čítá sedm svazků a na všechny své učebnice dřív potřeboval ve třídě malou knihovnu. Nyní si do školy vystačí s malým tabletem. Na běžném stolním počítači pak dělá jen těžší cvičení, jako jsou třeba doplňovačky. „Aktovku už bude potřebovat akorát tak na velkou svačinu,“ říká s nadsázkou Ondrova třídní učitelka Jana Čiscoňová. „Tento projekt je naprosto zásadním a průlomovým faktem hodným vstupu do 21. století ve vzdělávání těžce zrakově handicapovaných žáků,“ hodnotí vedoucí olomouckého Speciálně pedagogického centra pro zrakově postižené Mirko Spurník. Velký význam mají digitalizované učebnice nejen pro zrakově postižené žáky speciálních škol, ale hlavně pro ty, kteří chodí do běžných základních škol a kteří kvůli náročné manipulaci se svazky tištěných knih nemohli při řešení úkolů konkurovat svým spolužákům. „Díky elektronické učebnici splní nevidomý žák cvičení precizně a za stejných podmínek, někdy dokonce i rychleji než ostatní děti. To je náš cíl – začlenit ho a co nejvíce jej motivovat ke vzdělávání,“ shrnuje Michaela Fojtů, která na ZŠ V. Vejdovského učí na prvním stupni. Děti, které na olomoucké škole elektronické učebnice testují už několik měsíců, jsou nadšené ještě víc než pedagogové. „Žáci digitalizaci zvládají možná lépe než my učitelé. Prsty pohybují po tabletu naprosto intuitivně,“ popisuje Michaela Fojtů. Technologicky čtečky pomohly olomouckým pedagogům, kteří celý nápad promýšleli několik let, připravit obecně prospěšná společnost Brailcom, která na projekt dokázala získat státní i evropskou dotaci. „Už před lety jsme přišli na to, že by bylo dobré převést knihy do digitální podoby, tak aby je mohli využívat žáci, kteří jsou integrováni, i děti na speciálních školách. Netušili jsme ale, co všechno to obnáší a jak velké je to sousto,“ svěřil se ředitel ZŠ V. Vejdovského Jiří Müller. V první části projektu E-books pro nevidomé a slabozraké, která končí v červnu, převedli digitalizátoři 40 titulů učebnic od nakladatelství, jako jsou Alter, Nová škola, Fraus, Prodos, Albatros nebo Nová škola Brno. V navazující etapě, která potrvá do konce letošního roku, bude digitalizováno dalších šest desítek učebnic. Podmínkou projektu podpořeného z fondů Evropské unie je, že elektronické učebnice budou zdarma využívat jen děti s trvalým bydlištěm v Olomouckém kraji. To je maximálně 150 žáků. Kvůli grantu zůstává prozatím novinka v tomto kraji. Podle Pavlíny Baslerové z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého je velkou nevýhodou evropských projektů, že neumožňují použít výsledky za hranicemi kraje, pro který byl grant schválený. Odborníci z univerzity spolu s metodiky z celé republiky by přitom právě nyní mohli elektronické učebnice prosadit do škol v celé zemi. „Chtěli bychom i učitelům, kteří mají ve třídách zrakově postižené děti, nabídnout konkrétní učebnice. Je to ale velký problém, protože neexistuje jednotná databáze. Elektronizace učebnic by situaci výrazně zjednodušila,“ podotkla Pavlína Baslerová. Společnost Brailcom i ZŠ Vejdovského plánují, že najdou způsob, jak tyto učebnice postupně zpřístupnit i ostatním zrakově handicapovaným dětem v republice. „Je to výborná věc a naším cílem je, aby tyto nové elektronické učebnice měl k dispozici každý, kdo je potřebuje,“ uzavřel ředitel školy Jiří Müller. MF dnes/red. # Karlos zabodoval u klavíru Čtrnáctiletý Karel Leskovec z Újezda u Vodňan již je čtenářům Zory dobře známý jako úspěšný zpěvák a uživatel Braillova písma. Nyní si na konto výborných výsledků přidal třetí místo v květnovém celostátním kole klavírní soutěže pro základní umělecké školy v Praze, kterou vyhlašuje ministerstvo školství. Pomyslnou bronzovou medaili vybojoval v šesté věkové kategorii. Nadějný nevidomý muzikant navštěvuje Základní školu ve Vodňanech. Hru na klavír studuje v Základní umělecké škole ve Vlachově Březí. „Jeho úspěch je o to větší, že chlapec je od narození nevidomý, veškeré hudební skladby musí nastudovávat z Braillova notopisu a odposlechem nahrávek, což je velmi náročné. Navíc studuje hru na klavír teprve pět let,“ vysvětlila ředitelka vlachovobřezské školy a Karlosova učitelka klavíru Tatjana Tláskalová. Zároveň svému studentovi vysekla pochvalu s tím, že takový úspěch zatím vlachovobřezská umělecká škola nezaznamenala. „Myslím, že jeho umístění je vůbec jedno z nejlepších na celém Prachaticku,“ zhodnotila pražské vystoupení talentovaného žáka. Karlosova úspěchu si Tatjana Tláskalová považuje o to víc, že čtrnáctiletý chlapec oproti svým vrstevníkům hraje na klavír poměrně krátkou dobu. „Všichni, kteří s ním soutěžili, jsou žáky již vyšších ročníků základních uměleckých škol,“ vysvětlila ředitelka ZUŠky. Kromě hry na klavír se Karel Leskovec věnuje také hře na zobcovou flétnu a zároveň studuje sólový zpěv. „Při hře na zobcovou flétnu již svou školu reprezentovat v krajských kolech soutěží, ale tahle klavírní zatím vyšla nejlépe,“ upřesnila Tatjana Tláskalová. Prachatický deník/red. # Kniha o dětských hrách Hrají si děti se zrakovým postižením stejným způsobem jako děti běžně vidící? Jak se učí nevidomé děti imitovat hru jiných dětí? Mohou se děti s postižením zraku naučit hrát si společně s ostatními dětmi? Jaké jsou překážky ve vývoji jejich hry? Mohou se děti se zrakovým a mentálním postižením naučit, jak si hrát? Odpovědi na tyto otázky hledá kniha Rosteme hrou s podtitulem Vývoj a podpora hry dětí se zrakovým postižením. Autorkami knihy jsou tři holandské psycholožky Ans van Eijden, Yolanda Moleman a Ellen van den Broek, které dlouhodobě pracují s dětmi s postižením zraku. Raná péče EDA přeložila knihu do českého jazyka, upravila ji graficky a obohatila o fotografie z našeho prostředí. Publikace podává nejen shrnutí vědeckého výzkumu v oblasti vývoje hry této skupiny dětí v uplynulých padesáti letech, ale i mnoho konkrétních postřehů k tomu, jak jejich hru podpořit. Hlavním motivem knihy je myšlenka, že hra je pro děti přirozenou vyjadřovací možností a zažívají při ní mnoho radosti. Poradkyně rané péče Bc. Alice Pexiederová k tomu říká: „Kniha nás zaujala a rozhodli jsme se ji přeložit, protože zatím žádný ucelený materiál o hře dětí se zrakovým postižením nebyl v Čechách k dispozici. Setkáváme se v praxi také s tím, že pro běžnou populaci jsou některé reakce a chování dětí se zrakovým postižením překvapivé a nepochopitelné. Děti bývají ve školkách považovány za zlobivé nebo příliš ,své‘, rodiče zas někdy mají pocit, že by si jejich dítě už mělo hrát jinak než si hraje. Kniha nabízí mnohá vysvětlení vývoje jejich hry, nápady k její podpoře a srovnání s hrou běžně vidících dětí.“ Kniha byla pokřtěna za přítomnosti dvou z autorek 11. dubna na přednášce a workshopu Příprava dítěte se zrakovým postižením a jeho rodičů na vyšetření u oftalmologa, případně na další zákroky týkající se diagnostiky a léčby očí., který uspořádala Raná péče EDA ve spolupráci s holandskou nadací Visio International. Kmotrou knihy se stala přední dětská oftalmoložka MUDr. Anna Zobanová, zakladatelka komplexní péče o pacienty nejen se zrakovým, ale i vícečetným postižením v ČR. Kniha bude k prodeji za 295 Kč  v sídle organizace v Trojické ulici č. 2 v Praze. Lenka Bártová/red. # Masér ze Zahrádek Masér František Špaček (61) žije v Zahrádkách na Českolipsku. Jako jedenáctiletý školák přišel nejen o zrak, ale také o dva prsty na levé ruce. „Nevidomí tehdy neměli mnoho možností. Mohli dělat telefonistu, čalouníka, kartáčníka, ladiče pian, učitele hudby nebo maséra,“ vzpomíná dnes František. Zprvu se pětadvacet let věnoval ladění pian, ale v roce 1993 si začal pomalu, ale jistě plnit svůj sen – stát se profesionálním masérem. „Nejprve jsem absolvoval kurz sportovní masáže, ale bylo to, jako by mi někdo dal klíčky od auta a řekl jeď. Později se mi podařilo vyhledat kurz klasické masáže. Bavilo mě to a našel jsem se v tom. Vy těma rukama koukáte, ostatní jen čumí, chválil mě tehdy náš instruktor,“ usmívá se masér. V domě manželů Hany a Františka Špačkových panuje příjemná atmosféra. V suterénu se nachází místnost vyhrazená masážím. Do Zahrádek za Františkem jezdí kromě českých i zahraniční návštěvníci. Mezi nimi také černošský zubař z New Yorku. Zkušeným masérským rukám se bez obav svěřuje i řada klientek. „Pro ženy je to velká výhoda. Ony mě vidí, ale já je ne,“ směje se František. Úspěšný masér má velkou oporu ve své manželce, s níž zvládá handicap mnohem snáz. „Naučil jsem se s tím žít a mám skvělou ženu. Celý život mi pomáhá,“ děkuje paní Haně. 5plus2/red. # BlindShell zjednoduší Android pro nevidomé Nevidomý a dotykový telefon? Možná si řeknete: nesmysl! Omyl, technologie se vyvíjí i tímto směrem. Dnes si představíme BlindShell, launcher pro nevidomé. I zcela nevidomý člověk může dnes téměř dokonale ovládat dotykový telefon. Jednak tu máme Apple iOS a v něm integrovaným software Voiceover, který umožňuje ovládání pomocí sady gest, navržených tak, že nevidomý může se zařízením pracovat rychle a efektivně. To samé by se dalo v dnešní době říci už i o systému Android, kde Google postupy od Applu kopíruje a, nebudeme-li zacházet do detailů, funguje zde vše spolehlivě. Jedinou černou dírou tak zůstává systém Windows Phone. Nicméně srovnávat, co funguje a nefunguje v jednotlivých systémech, není předmětem tohoto článku. Co když jsou pro nevidomého gesta složitá, nebo se prostě jen nechce učit pracovat se všemi funkcemi telefonu? Je spousta lidí, kteří potřebují jen telefonovat, psát, spravovat kontakty, případně si nastavit budík, nebo pořídit zvukový záznam. Právě pro takové uživatele je určená aplikace BlindShell. Aplikace vznikla v rámci skupiny mobilních lékařských technologií na ČVUT, celý projekt financovala Nadace Vodafone. Aplikace je určena pro zařízení se systémem Android a má opravdu jen ty nejzákladnější funkce. Umí telefonovat, přijímat a odesílat zprávy, lze v ní spravovat kontakty, zjišťovat info o stavu telefonu a má pár dalších doplňkových aplikací: budík, diktafon a jednoduchou čtečku textových souborů. Plus možnost nastavit základní parametry, hlasový výstup, vyzváněcí profily a pár dalších věcí. BlindShell je zatím ve fázi beta, dá se však již stáhnout z Google Play, a to zcela zdarma. Jedinou investicí tak zůstává instalace hlasového výstupu v češtině (pokud nechce používat nekvalitní předinstalovaný hlas od Googlu). Nejdražší hlas stojí jen něco okolo 150 Kč (viz Google Play). Ovládání Aplikace se instaluje jako alternativní launcher, to znamená, že skryje původní Android a pokud nechcete, vůbec se nemusíte dostat mimo BlindShell. Vše je realizováno pomocí jednoduchých menu, např. hned hlavní obrazovka má pouze sedm položek: telefon, zprávy, kontakty, info o stavu, nastavení, další aplikace a zmeškané události. Tedy naprostý ideál pro člověka, který nepotřebuje pět domovských ploch se složkami, widgety a bůh ví čím. Blind-shell má svůj vlastní systém gest, která jsou navržena tak, aby je pochopil úplně každý. Klepnutím vpravo nebo vlevo na okraji obrazovky se listuje vpřed nebo vzad položkami menu. Delším přidržením prstu na středu obrazovky se položka aktivuje. Delší přidržením dvou prstů na středu obrazovky znamená návrat o obrazovku zpět. Dlouhým stisknutím zapínacího tlačítka telefonu vyvolá jednoduchou vestavěnou nápovědu, která všechna gesta vysvětlí a objasní. A to je vlastně vše. Psaní a editace Samostatnou kapitolou je psaní a editace textů. Toto vždy byl a je největší problém pro nevidomé uživatele dotykových telefonů. BlindShell na to jde netradiční cestou. Na obrazovce se nachází virtuální alfanumerická klávesnice. Přiložíme-li na displej prst, můžeme se po klávesnici pohybovat a BlindShell čte, jaké číslo se pod prstem nachází. Najdeme-li číslo, které chceme zadat, necháme na něm prst, druhým prstem klepneme kamkoliv na displej a pro potvrzení výběru zvedneme první prst z čísla. Obdobně to funguje i se zadáváním znaků. Znaky jsou rozmístěny na alfanumerické klávesnici, jako to bylo kdysi na tlačítkových telefonech. Chceme-li například zadat písmeno H, najdeme si tažením po displeji čtyřku, prst na ní necháme, dvakrát přiťukneme druhým prstem, až se ohlásí písmeno H a první prst zvedneme. Myslím, že je to dobrý systém pro ty uživatele, kteří se nechtějí učit dotykovou QWERTY. Osobně nemohu říct, jak moc je tento způsob psaní rychlý či příjemný, používám klasickou QWERTY, ale znám hodně lidí, kteří tento systém psaní uvítají. Ostatní funkce Z ostatních funkcí bych vyzdvihl jednoduchou čtečku souborů TXT, či TXD (formát knih z portálu http://www.kdd.cz). Stažené texty přes počítač nahrajete do složky BlindShell a v aplikaci je pomocí gest procházíte. V režimu čtení knihy pak funguje už jen dalších pár gest, o kterých se tu rozepisovat již nebudu. Moje dojmy a shrnutí Aplikaci jsem testoval zhruba týden a osobně mi tak jednoduché používání telefonu nevyhovuje, pravidelně používám spousty dalších aplikací a na ovládání telefonu pomocí vestavěného odečítače Talkback už jsem si zvykl. Zcela objektivně ale musím říct, že aplikace je opravdu jednoduchá, svižná, má rychlé reakce. Pochopit ji a naučit se s ní pracovat, mi zabralo asi deset minut. Výhodou je vestavěná nápověda a také opravdu jednoduché rozhraní. Žádná zbytečná tlačítka navíc. Jedinou chybou, kterou jsem zatím objevil je nemožnost vypnout telefon, dlouhým stiskem zamykacího tlačítka se totiž vyvolává nápověda. Aplikace zatím také neumí ohlašovat doručenky u SMS, ale to se snad do vydání oficiální verze napraví. Jako zjednodušení ovládání dotykových telefonů pro nevidomé hodnotím dosavadní beta verzi BlindShell na 90 %. Těch deset dolů je za dvě zmíněné chyby. V příštích vydáních bych také rád viděl více aplikací, např. jednoduchý e-mail či úkolovník. Odkazy: Celkově: Poslepu: blog, kde najdete spoustu článků pro změnu o ovládání iOS bez zrakové kontroly O projektu: BlindShell.com Pavel Ondra # Co umí vzdálený asistent V dubnovém čísle Zory představil Jaroslav Čajka nejzajímavější ukázku z konference INSPO, která umožňuje zrakově postiženým konzultaci „s přítelem na telefonu“. Zařízení Remote Assistant (Vzdálený asistent) je služba, která by měla být k dispozici od letošního června. Aplikace slibuje, že když bude její uživatel potřebovat, může 24 hodin denně zavolat o radu či pomoc kamarádovi, rodině či asistenční službě. Příjemce hovoru – asistent přitom uvidí v reálném čase video snímané kamerou nevidomého uživatele a jeho polohu na mapě. Počátky, současnost i další perspektivu slibného projektu představuje jeho autor Tomáš Staník. Počátky projektu Myšlenka vzdálené asistence vznikla v roce 2010 na Slovensku na Technické univerzitě v Košicích. Jejími původními autory jsou Jaroslav Porubän, Michal Prisáš, Marek Tomáš, Tomáš Staník a Marek Šuščák. Nápad je inspirován zpětnou vazbou od nevidomého spolužáka Jána Krekáňa, se kterým jsme spolupracovali. Po tom, co mu bylo předloženo několik různých aplikací na pomoc nevidomým, se vyjádřil, že existující řešení nejsou dostatečná a nic nenahradí to, když má nevidomý člověk po svém boku kamaráda. V jednoduchosti je krása V dnešní době už existuje mnoho mobilních aplikací, které mají nevidomým ulehčit ž už čtení textu aplikací TextGrabber, rozeznávání ů využitím aplikace TapTapSee, nebo pomoc s navigací využitím aplikace BlindSquare. Na všechno existuje „řešení”, mnohokrát ale nespolehlivé. Tyto aplikace jsou založeny na strojových výčtech a často selhávají. Během průzkumu jsme zjistili, že většině nevidomých dělá práce s komplikovanými aplikacemi problém. Často je pro ně jedinou možností požádat o pomoc kamaráda. Cílem aplikace Vzdálený asistent je nahradit přítomnost vidící osoby. Nevidomý si z přátel vybere libovolného asistenta. Ten má aplikaci také přijetí hovoru a vidí polohu nevidomého a současně video z kamery jeho mobilního zařízení přenášené v reálném čase. Účastníci hovoru se navzájem slyší a nevidomý může asistentovi položit jakoukoli otázku. Asistenční služba Pro případy, kdy žádný z kamarádů není k dispozici, připravujeme ve spolupráci se SONS asistenční linku, která bude nevidomým poskytovat vzdálenou asistenci non-stop. Je zřejmé, že při řešení některých problémů, jako je třeba přečtení soukromého dopisu nebo bankovních informací, upřednostní nevidomý uživatel přátele a rodinu. Právě proto si uživatel bude moci v každé situaci zvolit, zdali chce problém vyřešit s kamarádem, nebo se spojí s operátorem zaškoleným poskytovat profesionální pomoc pro nevidomé uchazeče. Další rozšíření Spojení videohovoru a sdílení lokace nevidomého uživatele je jen jádrem aplikace Vzdálený asistent. Přidanou hodnotou pro uživatele jsou také další navržené funkce, které jim usnadní život v různých situacích. Kupříkladu uveďme jeden častý problém. Pro zrakově postižené lidi je velice obtížné přečíst datum spotřeby na potravinách text je někdy nemožné přečíst mobilní čtečkou, vidící člověk si ale s takovým textem dokáže snadno poradit. Na tuto potřebu odpovídá aplikace Vzdálený asistent funkcí, která umožní asistentovi vzdáleně vyhotovit fotografii ve vysokém rozlišení. Tato fotografie je ze zařízení nevidomého automaticky poslána asistentovi, který si ji může zvětšit a přečíst tak i velmi malý text. Implementace a fungování mobilní aplikace Nevidomý uživatel si nejdřív do svého telefonu aplikaci nainstaluje a z kontaktů v telefonu vybere přátele a rodinné příslušníky, kteří jsou ochotni mu v případě potřeby asistovat. Každý z nich obdrží pozvánku ve formě SMS s odkazem na aplikaci, kterou si musí také nainstalovat. Jde o stejnou aplikaci, kterou má nainstalovanou nevidomý. Tímto způsobem si nevidomý uživatel vytvoří seznam kontaktů neboli asistentů. Aplikace podporuje zvětšení textu pro částečně vidící uživatele a čtečku displeje VoiceOver pro úplně nevidomé, takže se uživatel dokáže v seznamu asistentů jednoduše orientovat. V případě, že potřebuje pomoc, zvolí nevidomý ze seznamu kamaráda, o kterém si myslí, že mu tento problém dokáže pomoci vyřešit. Alternativně může místo známého kontaktovat asistenční linku poklepáním na zelené tlačítko v dolní části aplikace. Tím se zahájí spojení a asistent vidí na obrazovce video přenášeno od nevidomého a jeho lokaci na mapě v reálném čase. Poloha nevidomého je na mapě indikována modrou šipkou informující asistenta o směrování nevidomého. Zvuk je přenášen v obou směrech. Aplikace Vzdálený asistent byla nejdřív implementována pro platformu Apple iOS, jakožto nejrozšířenější mobilní platformu mezi nevidomými, která umožňuje implementaci potřebných funkcí. V současné době se už ale připravuje i aplikace pro platformu Android. Tomáš Staník # Velikonoční koncert Ve velmi příjemném prostředí kostela Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli se v pátek 25. dubna uskutečnil již 6. ročník Velikonočního koncertu, konaného ve prospěch zrakově postižených. Pořadatelem této akce bylo TyfloCentrum Karlovy Vary, o. p. s. Upřímné poděkování náleží faráři tohoto svatostánku panu Millerovi. Díky jeho vstřícnosti a pochopení se zde mohl uskutečnit tento koncert již pošesté. Tuto akci podpořilo a zaštítilo město Karlovy Vary a město Ostrov. Z významných hostů jsme tak mohli mezi námi přivítat Mgr. Jiřího Klsáka, náměstka primátora pro sociální oblast Magistrátu Karlovy Vary, a místostarostu Městského úřadu v Ostrově Milana Matějku. Úvod koncertu patřil Pěveckému sboru Gymnázia Ostrov. V jejich provedení zazněla nejdříve studentská hymna, poté to byla ukázka staré barokní hudby od Georga Fridricha Händla. V jejich podání jsme si však mohli vyslechnout i některé písničky ze současných muzikálů a skladby z oblasti spirituálu či folku. Tak jako vždy, tak i letos vystoupili na tomto koncertu i zrakově postižení hudebníci. Na podiu jsme tak mohli přivítat Hanu Šimkovou z Prahy a Milana Hradila ze Zlína. Oba si pro nás připravili písničky nejen z vlastní autorské dílny, zazněly tu však i známé instrumentální skladby, country či folkové písničky za doprovodu kytary a foukací harmoniky. Na velikonočním koncertu poprvé vystoupil i nevidomý zpěvák Radek Žalud z Českých Budějovic. Jelikož je v tomto kostele velmi dobrá akustika, tak jsme si zde mohli opravdu „vychutnat“, skvostné Ave Maria od Franze Schuberta i variace od Georga Fridricha Händla. V okouzlujícím podání tu zazněly i další písničky z  muzikálů, jako jsou Kat Mydlář či Jesus Christ Superstar. Svým vystoupením si tak interpret u posluchačů získal velký obdiv a opravdové uznání. Závěr koncertu patřil dětskému pěveckému sboru Rolnička ze Základní umělecké školy v Karlových Varech, Šmeralova ulice. Žáci této školy si pro nás připravili jak několik lidových písniček, tak i písniček s jarní tematikou. K dětem patří jistojistě i pohádky, a tak své vystoupení zakončily pásmem písniček z pohádkových seriálů. Z jejich písniček vyzařovala upřímná radost a potěšení. Ve vstupních prostorách kostela byla připravena prezentace služeb TyfloCentra Karlovy Vary spojená s prodejem výrobků zrakově postižených klientů. Výtěžek tohoto koncertu bude využit na rozvoj sociálních služeb pro zrakově postižené karlovarského regionu. Emil Miklóš # Sochaři portrétují po hlase V květnové zoře jsme informovali o brněnské výstavě s názvem Portréty nového tisíciletí, na níž představili svá díla nevidomí sochaři. Jak popsal specifickou metodu práce zakladatel Mezinárodního centra Axmanovy techniky pro zdravotně postižené a jak tvůrčí proces vnímají sami umělci? „Nevidící člověk proporce nepoměřuje vůči něčemu, ale počítá je. Ne na 16 centimetrů nebo cokoli, ale na hady. Takže hlava je 16 hadů, 4 krk, 4 pusa, 4 nos.“ vysvětlil Štěpán Axman. Umělci dotyku přitom své předlohy neosahávají, spoléhají především na hlas dotyčného a celkový dojem. „To už by nebylo ono, kdybychom na něj sahali. To už bychom věděli, jak ten člověk vypadá,“ uvedl mladý nevidomý sochař Pavel Sláma. „Boříme nějakou představu, že kdo nevidí, ten neví, jak vypadají obličeje. Já to ve skutečnosti sice nevím, ale když někoho potkám, tak mě nezajímá, jak vypadá. Zajímá mě, jak ten člověk mluví, jak se chová a jak na mě působí pocitově,“ vysvětlila svůj způsob práce šestatřicetiletá Alena Stanická, která má už od narození poškozený zrak. Deset let se učí pracovat s hlínou, posledních šest let předává své zkušenosti i dalším nevidomým. „Když si prohrábnu vlasy, tak nevidomý tuší, že je mám asi delší. To jsou různé drobné nuance a zvuky, které o mně něco říkají,“ naznačila předsedkyně sdružení Slepíši Tereza Axmanová. „Člověk je přece zvědavý, jak si ho nevidící představují,“ připustila Axmanová, kterou portrétovala nevidomá Alena. Její busta vznikala přibližně měsíc. Návštěvníci výstavy si mohli u některých soch prohlédnout i fotografie předlohy a poslechnout hlasový záznam, aby sami posoudili, jaký dojem na ně dotyčný dělá, a jestli se nevidomému sochaři podařilo zachytit jeho podobu co nejvěrněji. red. # Častolovice vítají návštěvníky Na zámku Častolovice na Rychnovsku i v nové sezóně pokračují i ve speciálních individuálních hmatových prohlídkách pro nevidomé, které se setkaly s velkým úspěchem. Návštěvníci se při nich mohou seznámit s interiéry dvaceti místnosti. Jsou zařízeny nábytkem od renesance až po biedermeier, tedy ze 17. až 19. století Majitelka zámku Franziska Diana Phipps Sternbergová patří k významným bytovým architektům. Jejím přáním je, aby se zde příchozí cítili dobře. Dekorační látky, množství osobních předmětů, fotografií a květin dávají každému pocit, jakoby přišel na návštěvu. Spoustou květin vyzdobenou, a tím pádem velmi voňavou arkádovou chodbou se odeberete do Rytířského sálu, který se chlubí původním renesančním kazetovým stropem. Kazetový strop má i zámecká jídelna Tobiáška. Součástí prohlídkového okruhu je zámecká knihovna, dětský pokoj s hračkami z konce 19. a počátku 20. století, luxusně zařízený dámský obývací pokoj, zlatá a reprezentační ložnice, Tapetový pokoj se vzácnými obrazy či kuřácký pokoj. Skvělý zážitek vám může překazit jenom zámecké strašidlo. Zámek „obývá“ dlouhá léta Černá paní. Kdysi prý milovala snoubence své sestry a těsně před svatbou ji zavraždila. Rodiče vražedkyni ukryli před světskou spravedlností do kláštera. Její duše však prý nenašla dosud klid a bloudí po zámku. Asi hodinová zámecká prohlídka ve vás jistě zanechá krásný dojem. Neváhejte a věnujte ještě další čas na procházku zámeckou zahradou. Je vybudována a okrášlena ve stylu anglického parku na prostoru 42 ha. Její dominantou je staletá lipová alej, která dokáže během letního období pořádně omámit neodolatelnou vůní. Stejně tak vás okouzlí i mnoho různých květin, keřů a stromů. Některé rostliny si dovezla majitelka z Anglie a nejsou u nás zase tolik známé. Růžová zahrada je spojena s vodní zahradou a přítomné lavičky přímo vybízejí k odpočinku v centru přírodních skvostů. Zastavte se i u zámeckého rybníčku, kde hnízdí labutě a kachny.  Na nádvoří čeká posezení v zámecké kavárně, již zdobí nově zrestaurované renesanční fresky. I letos je otevřen zámecký obchůdek, který nabízí nejen prodej suvenýrů, ale i bytových doplňků. Úpravám se nevyhnul ani zámecký zvěřinec, kde se neustále rozšiřují a vylepšují prostory pro zvířátka. Mezi stálé obyvatele patří balkánský miniosel, pony plemene shattlend, vietnamská prasátka, kamerunské kozy, pštrosi emu, perličky a bažanti. V oborách přibyli k bílým daňkům a jelenům Dybowského tři noví jeleni maral. Na zámku Častolovice usilují především o to, aby nebyl jen muzeem, ale stal se příjemným místem odpočinku. Až do konce září ho mohou lidé navštívit denně mimo pondělí od devíti do osmnácti hodin. Prohlídky lze domluvit na tel. 494 323 646. red. # Černobílé problémy - Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 6: Zdeněk Zach (Bělá n/Radbuzou) Bílý: Kc4, Vd8, Sd1, Jh4, Pf2, h2, h5 (7) Černý: Ke4, Pb3, e5, f6, g4, h3 (6) Mat 4. tahem (C+) originál Autor dnešní úlohy Zdeněk Zach ze Západočeského kraje je příslušníkem už starší generace našich úlohářů (5. 5. 1944), který začal skládat teprve před deseti lety. Publikuje povětšinou v českých novinách a časopisech, ale na jeho kontě je za tu krátkou dobu už bezmála 200 zveřejněných skladeb! S oblibou tvoří právě vícetahové úlohy, ale nevyhýbá se ani pomocným matům, či dnes tak populárním exo-skladbám. Jeho další zálibou je četba knih o vesmíru, ve sportu je fanda boxu. Z vícetahové výzvy Mat 4. tahem strach mít nemusíte, černý má jen několik pěšců a nemnoho možností. Pokud se nad touto klasickou čtyřtažkou podrobněji zamyslíte, zjistíte, že má přirozený logický úvodník (a následně také průběh), ovšem tahy musíte poskládat naprosto přesně. Věřím, že se vám čtyřtažka bude nejen líbit, ale že na její řešení i zakrátko přijdete. Řešení úlohy č. 4 (Juříček) z dubna 2014: Dvojtažka to byla jistě lehká, ale o to více zábavná. Úvodníkem 1.Kxc5! [2.S=libovolně#] vstoupil bílý na pole, kde je vystaven šachům: 1.-Vc1 2.Sxc1#, 1.-Vc8 2.Sc7#. Kromě toho obě věže se snaží zabránit odtahu střelce, ten je však vždy zablokuje: 1.-Vb8 2.Sxb8#, 1.-Vd8 2.Sd6#, 1.-Ve8 2.Se5#, 1.-Vg8 2.Sg5#, 1.-Vh8 2.Sh6#, 1.-Ve1 2.Se3#, 1.-Vd1 2.Sd2#, 1.-Vg1 2.Sg3#, 1.-Vh1 2.Sh2#. Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Rostislav Miller z Bludova, Jan Olejník z Mulkova, František Skoumal z Bludova, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. Body za úspěšnou účast v březnu 2014 připočítáváme s omluvou dodatečně Františku Skoumalovi, u kterého si už podruhé zařádil zlomyslný redakční šotek a jeho správné řešení nebylo v minulém čísle omylem zmíněno. red. # Střílí podle zvuku Martin Adámek z Ostravy přišel o zrak před patnácti lety. Úraz mu převrátil život naruby, ale své hobby – střelbu ze vzduchovky – si vzít nenechal. Doufá, že se střelba pro nevidomé v budoucnu dostane i mezi paralympijské sporty. Bývalý policista Martin je jediným českým zástupcem tohoto sportu. Při střelbě využívá speciálně upravenou pušku, s níž míří na milimetry přesně. „Každý terč má střelec nasvícený bodovou zářivkou a má tam umístěnou takovou záměrnou masku. Na pušce máme umístěný infrazaměřovač. Když vezmu pušku a zaměřím na cíl, tak zaměřovač vydá do sluchátka zvuk,“ poodhalil Martin v reportáži TV Barrandov taje svých sportovních výsledků. Čím blíže středu střelec míří, tím se mu ve sluchátkách ozývá vyšší tón. Sluch mu tedy do jisté míry slouží místo zraku. Výhodou při střelbě je bezesporu i dobrý hudební sluch. Nyní pracuje Martin Adámek opět u policistů, jako operátor telefonní ústředny. Sportovní klub policie mu nabídl členství a částečně i finanční zázemí pro sport. Jen speciální zpevňující oblek vyjde na třicet tisíc. Vybavení přesahuje sto tisíc korun. Například speciální stojan na pušku mu vlastnoručně vyrobil jeho otec. „Jestliže jsou lidi, kteří člověku v začátcích pomáhají, když má oporu v rodině, přátelích a kamarádech, tak je cesta zpátky do života o to snadnější,“ bilancuje Martin. K minulosti už se Martin nevrací, je to pro něj uzavřená kapitola. Nechce už ani mluvit o tom, jak se mu osudný úraz stal. Co mu však rozhodně nechybí, je smysl pro humor. Důkazem jsou i jména, která přidělil své bílé holi. „Je pro mě jednou Lucie (Bílá) a jednou Daniel (Hůlka),“ usmívá se. TV Barrandov/red. # Rekordní vrchol sezóny Sobota 10. května byla termínem 35. mistrovství ČR v kuželkách zrakově postižených. Do České Třebové se sjelo celkem 27 hráčů a hráček, kteří splnili náročná kritéria. Kuželna v České Třebové patří mezi „nejpadavější“ v celé republice, a tak se daly očekávat velice kvalitní výkony. Úvod šampionátu obstarali hráči kategorie Open, kteří svedli mezi sebou velice vyrovnaný souboj. Vítězně z něj vyšel Zdeněk Paulus z SK Michálkovice ZPS výkonem 661 kuželek. Stříbro nakonec uhájil Pavel Kilián ze Zory Praha (649) před Marií Gutovou z Jiskry Kyjov (640). V kategorii B1 byli na startu pouze 4 hráči. V průběhu hry se ve vedení střídali Pavel Petříček z SK Slavie Praha OZP a objev sezóny Zdeněk Hradil z SK Handicap (?) Zlín. Nakonec se smál ten třetí vzadu Josef Borýsek ze Sokola Brno IV, který výkonem 616 kuželek zvítězil. Stříbro patří Pavlu Petříčkovi za výkon 584 kuželek a bronz získal Zdeněk Hradil (kterému se nepovedla poslední dráha) za výkon 563. Kategorie B2 měla na startu 9 hráčů a hráček a právě hráčky udávaly tón celé soutěži. V úvodní rundě dosáhl hráč SK Slavie Praha OZP Róbert Jaderko kvalitního výkonu 707 kuželek, což v konečném součtu stačilo jen na 4. bramborové místo. Ve druhé rundě této kategorie se zaskvěl Jan Kemeny z SKK ZP Rokycany, když dosáhl výkonu 730 kuželek, což mu v konečném účtování vyneslo 3. místo. Závěr této kategorie byl strhující. Anna Paulusová z SK Michálkovice ZPS po vítězství v Českém poháru zvítězila, ale jako bonus předvedla fantastický český rekord 789 kuželek (starý rekord Marie Kulhánkové z tehdejší Lokomotivy Ingstav Brno byl 779). Stříbro si z České Třebové odvezla za výkon 733 Žofia Škropeková ze Zraposu Opava. Kategorie B3 měla největší obsazení v podobě 11 startujících. Přestože se všichni snažili podat co nejhodnotnější výkony, medailisté se od zbytku startovního pole oddělili dosti výrazně. Bronzovou medaili získal za výkon 725 kuželek „domácí“ Václav Webr z Jiskry Ústí nad Orlicí II – Hylváty. Stříbro získala Marie Sadílková z SK Slavie Praha OZP, a navíc svým výkonem 736 kuželek překonala český rekord kategorie B3 ženy (starý rekord držela Jaromíra Nývltová ze Zory Praha výkonem 725). Zlato obhájil Karel Pařil ze Sokola Brno IV za vynikající výkon 753 kuželek, kterým jen podtrhl vynikající úroveň letošního mistrovství ČR a byla to nádherná tečka za sezónou 2013–2014. Václav Webr # Lázeňské turnaje Jsou dva a oba mají v Karlových Varech už svou tradici. V pátek 16. května proběhl za účasti 19 střelců a 6 tříčlenných družstev 21. ročník Lázeňského poháru v simulované střelbě. V soutěži jednotlivců první místo si „vystřílela“ Mária Zemanová z KK Karlovy Vary výkonem 177 bodů. Jen o jediný bod méně docílil Josef Hudeček z Jiskry Kyjov a bronzovou medaili za 174 bodů obdržel Ferdinand Špengler z domácího KK. Šestici nejúspěšnějších ještě doplnili: čtvrtý Milan Hradil z Handicapu Zlín (171 bodů), pátý Josef Gruncl z SK Slavia Praha (170 bodů) a šestá Anna Sílová ze Zory Praha (168 bodů). V soutěži družstev zvítězila Jiskra Kyjov (Hudeček, Gutová a Gut) se 488 body před KK Karlovy Vary (Špengler, Zemanová a Žídková) se 486 body a Zorou Praha A (Sílová, Síla a Matějná) se 479 body. Vítězem jubilejního 25. ročníku kuželkářského turnaje o Lázeňský pohár se stalo kvarteto hráčů Slavie Praha A, které hrálo ve složení Gruncl, Petříček, Sadílková a Jaderko a dosáhlo hodnotných 2 714 bodů. Druhé místo obsadila Zora Praha A (Nývltová, Aleš, Kilián a Matějný) se 2 589 bodů. Na třetím místě skončil KK Karlovy Vary B (Jenčíková, Šimková, Jarůšková a Pobiš) se 2 334 body. Mezi jednotlivci zaujalo 728 bodů Evy Bednářové (kat. B2) z VTŽ Chomutov. Druhou sedmistovkovou hranici o jeden bod překonal také Robert Jaderko ze Slavie Praha. Dařilo se i dalším slavistům: Pavel Petříček (kat. B1) 686 bodů, Marie Sadílková (kat. B3) 674 bodů a Josef Gruncl (kat. B3) 659 bodů. Velmi dobře zahrál také Jiří Matějný Ze Zory Praha, když dokázal nasbírat 698 bodů. Mezi Opny si nejlépe vedl Pavel Kilián ze Zory Praha – 661 bodů. Jiří Reichel