ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 9 Květen 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: O budoucnosti Konzervatoře Jana Deyla Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 5 Prevence diabetické retinopatie Medaile pro paní učitelku Butovické veršobraní Z Chrlic do Kyjova Ohlédnutí za olomouckým projektem Maškarní ples na zámku Asistence v obchodech? Nový pomocník Čitelné kontejnery Počtvrté ve Stavovském divadle Rostliny, které změnily svět Portréty nového tisíciletí Národní galerie oceněna Pozvánka do Kutné Hory Černobílé problémy Rokycany opět mistrem Jubilejní turnaj Premiéra se vydařila Inzerce # O budoucnosti Konzervatoře Jana Deyla Mezi odbornými hudebními školami v naší zemi zaujímá Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené v Praze specifické místo. Již od roku 1910, kdy byl dr. Janem Deylem založen v malostranském barokním paláci první Deylův ústav, se zde mohli hudebně nadaní studenti se zrakovým postižením vzdělávat v hudbě. Tím je škola jedinečná nejen u nás, ale i ve středoevropském prostoru. V současné době stojí v jejím čele MgA. Naděžda Ostřanská, která poskytla rozhovor časopisu Hudební rozhledy. Důležitým posláním konzervatoře je výuka studentů se zrakovým postižením, zároveň se však škola pod vaším vedením snaží více otevírat širšímu okruhu zájemců. Jedním z pozitivních rysů je například lepší možnost integrace těchto žáků mezi většinovou společnost. Jak škola tuto ideu naplňuje? Vyjdeme-li z kořenů základní myšlenky vzniku Deylova ústavu na Maltézském náměstí, zasvěceného ochranné péči o slepé děti a postupně formující se vzdělávací instituce, která v průběhu své více jak stoleté existence procházela nejednou zatěžkávací zkouškou, avšak vždy svoji pozornost směřovala k zrakově postižené, hudebně nadané mládeži, nemůže být pochyb o tom, že by současná vzdělávací strategie školy mohla být jiná. Ovšem rozvojem oftalmologie, tyflopedie, vlivem současných vzdělávacích trendů i konkurence na trhu práce se ocitáme v jiných podmínkách, na které se snažíme reagovat. Proto chceme vytvářet prostředí, v němž se vedle sebe vzdělávají zrakově postižení a žáci bez postižení, kteří se dokáží vzájemně inspirovat a být příkladem pro ostatní v překonávání oboustranných bariér. Myšlenku inkluzívního vzdělávání jsme také schopni díky velmi dobrým personálním podmínkám naplňovat a věřím, že velmi brzy budeme mít možnost přesvědčit i ty, kteří snad pochybovali. Jedná se tedy o důležitě změny, které výrazně mění ustálenou představu o KJD. Je těžké probíhající proměnu školy prezentovat veřejnosti? Ona to zase tak výrazná změna není. I v minulosti se na konzervatoři i na střední ladičské škole vzdělávali žáci bez handicapu. Šlo spíše o procentuální poměr daný legislativními požadavky. Domnívám se, že i kdybychom zrealizovali kdovíjaké změny, image školy to příliš nezmění. Příležitost přijímat žáky na základě jejich skutečného talentu nám však dává vzácnou příležitost pro kladení náročnějších úkolů, ale tím i pro dosahování vyšších cílů. K významným úpravám došlo v samotném vzdělávacím kurikulu. Na konzervatoři poskytujeme vzdělávání v souladu se školským zákonem, tedy v šestiletém vzdělávacím programu, který je jednooborový. Studium jednoho hlavního oboru vnímám jako cestu, která je předpokladem ke zvýšení celkové úrovně školy. Povinný druhý obor, tedy hra na druhý nástroj nebo zpěv, je obsahem už jen dobíhajících ročníků. Přes mnohé diskuse, zda jednooborovost nepovede k obtížnější uplatnitelnosti absolventů školy na trhu práce, zastávám prioritu kvality před kvantitou. Ředitelé ZUŠ, tedy potencionální zaměstnavatelé, také nejsou tam, kde byli ještě před lety. Kromě toho připravujete otevření nových hudebních oborů, které by měly obohatit dosavadní nabídku konzervatoře. Kdysi se vedle hry na tradiční hudební nástroje, jakými jsou klavír, varhany, housle nebo kytara, vyučovala také hra na mandolínu nebo citeru. V současné době vyučujeme klasickým oborovým zaměřením. Druhým rokem se slibně rozvíjí obor populární zpěv a pod vedením aktivně působících skladatelů obor skladba. S radostí prozradím, že v tomto oboru jsou využívány při výuce zrakově postižených nejnovější IT hudební programy. V příštím školním roce chceme otevřít nové obory - hru na zobcovou flétnu a hru na bicí. Věřím, že se nám podaří uspokojit nabídku, a vyplnit tak byť malou mezeru tam, kde ji jiné školy přehlédly. Rovněž uvažujeme o oboru zvuková tvorba, ale to je spíše otázka budoucnosti. Zatím jsme se bavili jen o konzervatoři, ale důležitou součástí celé instituce je také ladičská škola, která má rovněž nemalou tradici. Ano, historie tohoto oboru se váže k roku 1924, k roku, kdy univerzitní profesor a předseda spolku českého ústavu pro slepé, MUDr. Jan Deyl, umírá. Vedle tohoto oboru s označením „ladění pian“ zde existovala řemeslná výroba kartáčnictví a vyplétání židlí. V roce 1961 se obor osamostatnil od hudební větve Střední hudební školy internátní a vznikla Ladičská škola nižšího typu bez maturity a později jako pětileté učiliště Střední odborná ladičská škola pro zrakově postiženou mládež, ukončené maturitní zkouškou. Tento obor je v současnosti jediným oborem svého druhu v České republice. Oproti konzervatoři zůstal nadále oborem speciálního vzdělávání, kde studuje osm zrakově postižených žáků. Zájemce bez postižení jsme museli, bohužel, odmítnout, a to paradoxně v době, kdy tento obor téměř skomírá. Příslibem jsou nově příchozí pedagogové, odborníci z ladičského oboru, a navázaná spolupráce s odbornou ladičskou veřejností. Jaké důležité projekty a události vaši školu v budoucnu cekají? Máme před sebou samé nemalé úkoly. Už jenom to, že chceme být kvalitní vzdělávací institucí s velmi dobrou úrovní, je výzvou. Aktuálně nás čekají kroky, které souvisejí s řešením problematiky ladičského oboru, a také náročná zkouška, rekonstrukce části objektu školy. Hudební rozhledy # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 5 V květnovém článku se zaměříme na dvě témata: 1. Seznámíme se se záměry Ministerstva práce a sociálních věcí ČR s průkazy osoby se zdravotním postižením a zamýšlenými změnami v posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči. 2. Odpovíme na otázky, zda musí nevidomí pro účely vyfotografování při pořízení občanského průkazu odložit tmavé brýle a zda může občanský průkaz získat osoba, která má potíže s vlastnoručním podpisem. Plány Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v oblasti průkazu osoby se zdravotním postižením a posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči V pátek 11. dubna se uskutečnila schůzka, kterou svolalo MPSV a na niž pozvalo představitele zainteresovaných subjektů. Jednání předsedala náměstkyně pro sociální a rodinnou politiku Mgr. Zuzana Jentschke Stőcklová, přítomna byla i paní ministryně Mgr. Michaela Marksová. Ústy nejvyšších představitelů MPSV a odboru posudkové služby byly se zástupci klíčových organizací hájících zájmy osob se zdravotním postižením, registrovaných poskytovatelů sociálních i pečovatelských služeb diskutovány resortní záměry s provedením 1. výměny průkazů mimořádných výhod za průkaz osoby se zdravotním postižením a 2. změny v posuzování stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby pro účely příspěvku na péči. Výměna průkazů MPSV se rozhodlo zvolit pro držitele starších průkazů co nejvstřícnější a pro posudkovou službu ekonomicky co nejméně náročnou cestu. U všech osob by mělo dojít k automatické výměně starších průkazů za nové, se stejným stupněm a se stejným datem platnosti, jaké bylo uvedeno na průkazech starších. K výměně by mělo dojít bez zahájení správního řízení, tudíž i bez přeposuzování nároku. Úřad práce si je zcela jist, že je schopen výměnu automaticky provést u všech osob, které jsou zároveň příjemci příspěvku na mobilitu, u ostatních osob bude vzhledem k údajné nejistotě schopnosti tyto osoby vyhledat vhodné, aby se tito držitelé v případě neoslovení sami o výměnu přihlásili. Co se piktogramů týče, zde bude nutné podat „osvědčení“, že osoba má na piktogram nárok; k tomuto osvědčení postačí fakt, že jej dosavadní průkaz obsahoval. V případech, kde by tomu tak nebylo, by bylo nutné nárok na piktogram osvědčit jiným způsobem, pravděpodobně tedy novým posouzením zdravotního stavu. MPSV deklarovalo, že byl-li někomu, ať už na průkazu, či v posudku lékařské posudkové služby, přiznán nárok na průkaz trvale, tedy bez omezení platnosti, mělo by to být respektováno. Tuto platnost nároku je ovšem třeba oddělit od platnosti průkazu, tedy data uvedeného toliko na samotné kartičce, zde bude ponechána maximální desetiletá, resp. pětiletá platnost. Toto omezení MPSV omezuje nutností výměny všech karet z důvodu opotřebení atp. K prosazení tohoto záměru bude ovšem třeba upravit znění současného zákona, což má MPSV v úmyslu provést cestou poslaneckého návrhu. Posuzování stupně závislosti na pomoci Ministerstvo vnímá některé systémové problémy související se způsobem hodnocení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, a proto se rozhodlo usilovat o následující změny: a) měla by být významně posílena role sociálního šetření oproti posudku vydávanému lékařskou posudkovou službou okresní správy sociálního zabezpečení; b) pro účely kvalitního provedení sociálního šetření by měl vzniknout pro každý posuzovaný případ jakýsi vícečlenný hodnotící tým, v němž by měl, kromě rozhodující úlohy sociálně-zdravotního pracovníka, mít místo též ošetřující lékař posuzované osoby; c) mělo by dojít k navýšení počtu a rozšíření okruhu vzdělání současných sociálních pracovníků tak, aby se z nich stali „sociálně-zdravotní pracovníci“; d) v nejbližší době MPSV neuvažuje o zásadní změně základních životních potřeb uvedených v zákoně, nicméně je nakloněno změnám prováděcí vyhlášky, v níž jsou jednotlivé základní životní potřeby rozpracovány. Za tímto účelem budou vytvořeny pracovní skupiny, do kterých by měly být organizace hájící zájmy osob se zdravotním postižením v blízké době přizvány. K představenému záměru proběhla diskuse, během níž zaznívaly vesměs hlasy vítající posílení významu sociálního šetření coby přiblížení rozhodování žadateli. Vzhledem k tomu, že z přednesených tezí nevyplývalo, kdo je přesně míněn „ošetřujícím lékařem“, vznesl prezident SONS Mgr. Václav Polášek oprávněnou pochybnost, zda praktičtí lékaři mohou být dostatečně erudovanými v problematice zrakového postižení. Odpovědí bylo konstatování, že „ošetřujícím lékařem“ je míněn lékař specialista; jak tomu však bude v případě kombinace několika zdravotních postižení u jednoho žadatele, jsme se z odpovědi nedověděli. JUDr. Pavel Ptáčník zdůraznil skutečnost, že v krátké době (od vzniku zákona o sociálních službách) se jedná již o třetí koncepci posuzování a že s ohledem na princip právní jistoty uživatelů doporučuje její velmi pečlivé uvážení před pokusy o zavedení do praxe. Mgr. Václav Krása konstatoval, že NRZP by i nadále v krátkodobém horizontu uvítala změnu nejen prováděcí vyhlášky, ale i zákonného zakotvení základních životních potřeb. Koncepce byla vřele vítána zástupcem poskytovatelů sociálních služeb, který zároveň zdůrazňoval potřebu zvýšení kontroly využívání příspěvku na péči. V závěru představitelé MPSV konstatovali, že vítají dosažení plného konsensu v prvním projednávaném bodu, v druhém bodu vnímají podporu v posilování role sociálního šetření; k dalším otázkám by se měly vyjádřit plánované nově ustanovené pracovní skupiny. Fotografie a podpis nevidomého při vydávání občanského průkazu Dotaz: Chci požádat o vydání nového občanského průkazu. Jsem úplně nevidomý a vzhledem k poškození očí bych byl rád, aby na průkazu byla fotografie, na níž budu mít tmavé brýle. Je to možné? Problematika fotografie a podpisů potřebných pro vydání občanského průkazu je řešena v zákonu o občanských průkazech (z. č. 328/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Věc je poněkud komplikována tím, že v současné době existují tři typy občanských průkazů, jak je upraveno v § 2 odst. 2 zákona: a) občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem, b) občanský průkaz se strojově čitelnými údaji, c) občanský průkaz bez strojově čitelných údajů. V praxi bude většina žadatelů požadovat vydání občanského průkazu pod písmeny a) nebo b), protože občanský průkaz bez strojově čitelných údajů má platnost omezenou pouze na nejdéle 6 měsíců, v některých případech dokonce pouze na 1 měsíc. Jde o občanský průkaz „pro výjimečné situace“, např. při živelných katastrofách apod. Pravidla pro zobrazení na fotografii jsou však v zákoně jednoznačně upravena právě pro občanský průkaz pod písmenem c), proto si nejdříve ocitujme § 4 odst. 3: „(3) Požádat o vydání občanského průkazu uvedeného v § 2 odst. 2 písm. c) může občan u obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle odstavce 1. K tiskopisu žádosti zpracované obecním úřadem obce s rozšířenou působností občan předkládá 2 fotografie o rozměru 35 mm x 45 mm, odpovídající současné podobě občana, zobrazující občana v předním čelním pohledu, v občanském oděvu, bez pokrývky hlavy, bez brýlí s tmavými skly, s výjimkou nevidomých, s výškou obličejové části hlavy od očí k bradě minimálně 13 mm (dále jen „fotografie“), které splňují požadavky na technické provedení, stanovené prováděcím právním předpisem. K žádosti lze v odůvodněném případě z náboženských nebo zdravotních důvodů předložit fotografii s pokrývkou hlavy, která nesmí zakrývat obličejovou část způsobem znemožňujícím identifikaci občana. Žádost musí být podepsána občanem, jemuž má být občanský průkaz vydán.“ Z tohoto ustanovení tedy jednoznačně vyplývá, že nevidomí občané mohou být foceni v brýlích s tmavými skly. Pravidla pro vydání občanského průkazu pod písmeny a) a b) (tedy průkazu se strojově čitelným kódem) upravuje ustanovení § 4 odst. 2 poněkud zdlouhavě, ale i přesto si je ocitujme téměř celé: „Požádat o vydání občanského průkazu uvedeného v § 2 odst. 2 písm. a) a b) může občan u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností, u kterého byla žádost o vydání občanského průkazu podána, vyřizuje žádost s využitím údajů vedených v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů, popřípadě v agendovém informačním systému evidence cestovních dokladů (dále jen „evidence cestovních dokladů“). Při vyřizování žádosti se současně pořídí digitalizovaná podoba občana; součástí zpracování žádosti je vlastnoruční podpis občana určený k jeho dalšímu digitálnímu zpracování. Pro tyto účely lze použít digitální fotografii pořízenou fotografem, která byla bezodkladně po jejím pořízení zaslána prostřednictvím datové schránky Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“). Současně s digitální fotografií se zasílá jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození občana, včetně údajů o obecním úřadu obce s rozšířenou působností, u kterého občan požádá o vydání občanského průkazu. Ministerstvo předá digitální fotografii spolu s údaji podle věty páté, příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud občan nepožádá o vydání občanského průkazu do 60 kalendářních dnů od jejího doručení, bude tato digitální fotografie zlikvidována.“ A teď konečně přichází pasáž zaručující, že i při pořízení digitální podoby občana může být nevidomý zachycen s tmavými brýlemi na očích: „Při pořízení podoby občana obecním úřadem obce s rozšířenou působností nebo fotografem platí obdobně požadavky stanovené pro zobrazení občana na fotografii.“ Ještě přidejme dobrou zprávu pro ty, kdo např. musí brzy po žádosti o občanský průkaz žádat i o vydání pasu. Digitální podoba občana ani digitální podpis se nepořizuje, pokud od vydání předchozího dokladu, pro jehož účel byly pořízeny, neuplynula doba delší než 1 rok, nedošlo k podstatné změně podoby a občan o takový postup požádá. Dotaz: Jsem nevidomý a mám omezenou motoriku obou paží, tudíž mám velké problémy s vlastnoručním podpisem. Jaký vliv má toto omezení při žádosti o vydání občanského průkazu?“ Podpis žádosti o občanský průkaz je upraven v ustanovení § 4a odst. 3, a to tímto způsobem: „Podpisem občana se pro účely vydání občanského průkazu rozumí vlastní rukou občana provedené písemné vyjádření jeho jména i příjmení, popřípadě pouze příjmení. Podpis se nevyžaduje, pokud občanovi v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka; tato skutečnost se uvede na žádosti.“ Podpis se vyžaduje i při převzetí občanského průkazu, konkrétně podle ustanovení § 8 odst. 1: „Občan je povinen převzít občanský průkaz osobně. Po prokázání totožnosti zkontroluje správnost osobních údajů uvedených v občanském průkazu, ověří funkčnost a kapacitu kontaktního elektronického čipu, pokud jej občanský průkaz obsahuje, zvolí bezpečnostní osobní kód a potvrdí svým podpisem na žádosti převzetí občanského průkazu. Podpis se nevyžaduje, pokud občanovi v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka; tato skutečnost se uvede v žádosti o vydání občanského průkazu.“ Občanovi, který není schopen některé úkony spojené s vydáním občanského průkazu provést samostatně, může při celé proceduře významně pomoci podpůrce na základě smlouvy o nápomoci nebo člen domácnosti, jejichž oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem. Jedná se o instituty upravené novým občanským zákoníkem, o kterých jsem referoval v článku rubriky z naší poradny, a to č. 1/2014. Na závěr dodávám, že občanský průkaz se strojově čitelnými údaji je vydáván s platností na pět let pro občany mladší 15 let, na deset let pro občany starší. Luboš Zajíc # Prevence diabetické retinopatie Diabetická retinopatie (DR) je nejčastější příčinou slepoty produktivního věku prakticky všech industriálně vyspělých zemí. Přes veškeré pokroky, které byly učiněny v diagnostice i léčbě, nárůst slepoty následkem DR trvá. Podle statistických dat publikovaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR byl počet léčených diabetiků v České republice v roce 2012 zhruba 841 000, což představuje více než 300% nárůst oproti roku 1975. Znamená to, že 8 % populace v ČR má cukrovku. Z tohoto počtu bylo 92 % diabetiků 2. typu. Existuje předpoklad, že v roce 2020 bude trpět cukrovkou každý desátý občan ČR. Nejčastější komplikací DM je diabetická retinopatie. Celkem bylo v roce 2012 evidováno 100 662 diabetiků s DR. V témže roce bylo registrováno 2 230 slepých diabetiků. Zvládnutí DR je založeno především na její prevenci, tedy optimální kompenzaci diabetu i dalších rizikových faktorů. Prevence vzniku a progrese DR může být realizována za předpokladu odborné spolupráce diabetologů, internistů a oftalmologů. Cílem léčby diabetologa u nemocných diabetem ve vztahu k prevenci a stabilizaci DR je dlouhodobá normoglykémie, kompenzace hypertenze a kontrola dyslipidémie. Diabetolog doporučuje nemocného s diabetem k vyšetření oftalmologem vždy při záchytu onemocnění a pak minimálně jedenkrát za rok. Sleduje dodržování těchto kontrol ze strany nemocného. Oftalmolog pak odpovídá za včasný záchyt DR, eviduje diabetiky s DR, zve je k pravidelným kontrolám a zajišťuje specializovanou oftalmologickou léčbu. Aktivní screening provádí oftalmolog u dětí od 10 let, u DM 1. a 2. typu bezprostředně po stanovení diagnózy DM. Četnost kontrol u diabetiků s DR je častější (po 3 až 6 měsících) a závisí především na stupni DR. Častější kontroly jsou nutné také během těhotenství a při předpokládaném rychlém zlepšení kompenzace diabetu. V těchto případech je nutný kontakt diabetologa s oftalmologem. Oftalmolog musí vždy napsat jasný klinický závěr a informovat diabetologa o svých léčebných záměrech a termínech kontrol. Komplexní léčebně preventivní postupy, které zahrnují intervenci rizikových faktorů (hyperglykémie, hypertenze hyperlipidémie), aktivní screening DR a specializovanou oftalmologickou léčbu, redukují riziko úplné ztráty zraku o více než 90 %. red. # Medaile pro paní učitelku U příležitosti Dne učitelů udělil ministr školství Marcel Chládek padesáti sedmi učitelům ocenění za vynikající pedagogickou činnost. Mezi vyznamenanými pedagogy byli i zasloužilí kantoři, kteří dostali cenu za celoživotní práci. Medaili 1. stupně za dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost obdržela i Jana Bušková, která před odchodem do důchodu učila na Gymnáziu pro zrakově postižené a SOŠ pro zrakově postižené v Praze 5. Oceněná pedagožka působila ve školství 53 let. Celý profesní život věnovala zlepšení vzdělávání a integrace zrakově postižených dětí a mládeže. Vytvářela pro ně i speciální učební pomůcky. Jejím nejvýznamnějším přínosem je přehledná periodická soustava chemických prvků v Braillově písmu. Paní učitelce srdečně blahopřejeme. red. # Butovické veršobraní V úterý 1. dubna se na půdě Gymnázia a obchodní akademie v Praze 5 – Butovicích podruhé veršobralo. Řečeno pragmaticky, proběhl II. ročník recitační soutěže zrakově postižené mládeže. Ve skutečnosti to byl ročník třetí, poněvadž ten první, jenž v Butovicích založil tradici, proběhl v roce 2012, zatímco loni se role pořadatele zhostila staroslavná Levoča. Butovičtí si tedy z nás nedělají apríl, mají zkrátka své vlastní počty. Na apríl to přesto v jednom okamžiku skoro vypadalo, když před okna klubovny, kde se soutěž konala, přihrčel ohromný autojeřáb a s rachotem se jal skládat nějaký materiál. Na chvíli nás zamrazilo.. Ale to jsme skočili doprostřed slunného dopoledne, takže zpátky na začátek. Jak už bylo řečeno, organizátorem akce byla GOA Butovice, vyjádřeno personálně především trojice profesorek Klára Eliášková, Miroslava Kučerová a Hedvika Haráková. Pan ředitel Ivan Antov pochopitelně podobné nepovinné aktivity horlivě podporuje, což také na úvod soutěže stvrdil slovy i květinami, kterými symbolicky poděkoval všem pedagožkám i vychovatelkám, soutěžícím pak popřál tfuj! tfuj!, za které se na divadle neděkuje. A kdo všechno přijel na recitační klání? Nejblíže to měla Škola Jaroslava Ježka z Prahy-Hradčan a Základní škola pro zrakově postižené nám. Míru z pražských Vinohrad, následovala Základní škola pro zrakově postižené a vady řeči Plzeň a konečně nepočetná výprava ze Spojené školy internátní pro zrakově postižené Levoča. Soutěžilo se v pěti kategoriích: poezie mladší a starší, próza mladší a starší a drama dohromady. Porota byla trojčlenná: Ján Rakytka, šéfredaktor zvukového literárního časopisu Polyfémos, spisovatelka Ilona Fryčová a Jiří Reichel, šéfredaktor časopisu Zora. Aniž to možná účinkující tušili, byli s porotci na jedné vlně – všichni tři si se zrakovým handicapem za život užili své. Takže nelíčená empatie a ukázka pohotovosti – vedle notebooku se sluchátky skřípal tlustý fix a klapal Pichtův stroj. Díky tomu bylo vyhodnocení kategorií zpracováno do pěti minut. Tato úspora času se zúročila při příjezdu zmíněného jeřábu, kdy bylo nutné udělat delší přestávku. Podobnou empatii a solidaritu jako porota předvedlo rovněž obecenstvo. Prakticky šlo vesměs o účinkující, kteří se při výkonu soupeřů dokázali ztišit, nedýchat a uhranutě naslouchat (např. při protiválečné baladě Fráni Šrámka Raport), nebo naopak s nadšeným potleskem kvitovat parodii na Erbenovu baladu Svatební košile. Její autor, J. Haubert, sice zvolil cestu prvoplánového humoru – hrdinka balady má místo modlitební knížky a křížku lahváče a jointa – nic naplat, mládeži se to líbí… Nabízí se otázka, zda úspěšnost či neúspěšnost příspěvků u publika nemohla ovlivnit rozhodování poroty. Myslím, že ano, ale o nic víc než třeba osobní náklonnost k oblíbenému autorovi. Ilona Fryčová si kupříkladu nostalgicky posteskla u sonetů Browningové, že ji má moc ráda, i když na ní v 17 při podobné soutěži pohořela. Jiří Reichel ocenil velký počet soutěžících i jejich zaujetí pro přednes zvolené básně či prózy. Autor článku trpí pro změnu na satirické scénky, proto si vychutnal slovenské duo Erik Bednár – Matúš Olšavský. Urostlí chlapci zpod Tatier bravurně předvedli část pořadu Soirée legendární dvojice Lasica – Satinský. Z ryzí hravosti přidali mládenci, fyziognomicky překvapivě podobní svým vzorům zamlada, ještě improvizovaný rozhovor na téma škola a sprostonárodní báchorky. Soudě podle dalších ohlasů na komické výstupy nebo básničky Jiřího Žáčka nebo Jiřího Dědečka, setkává se humor a satira u mladých posluchačů s daleko větším porozuměním než tvorba vážná. Na druhou stranu, k zdokonalování přednesu a odbourávání trémy napomáhá spíš to druhé. Ať už byla volba příspěvku šťastná, či ne, každopádně děti vesměs osvědčily dobrou paměť. Ostatně na to jsme si u mládeže se zrakovým handicapem už zvykli. Jen u prózy Jana Pondělíčka Pamflet proti večírkům byla porota na pochybách, zda si text trochu nepřebájil. Na přímou otázku studentík jistou vlastní licenci s úsměvem připustil. O krok dál zašel spolužák Patrik Hausner: napsal a přednesl vlastní text. Šlo sice o nesmělý a neučesaný pokus, mladý autor se ale netajil ambicemi napsat sci-fi román. A o těch ambicích to vlastně celé je. Zračí se v tom chuť naučit se a umělecky předvést text, potlačit trému, potěšit svého pedagoga, pobavit spolužáky. Tím vším se naplnil koš Butovického veršobraní. Na závěr přikládáme seznam oceněných interpretů, jejich domovskou školu a názvy zvolených soutěžních příspěvků. A pokud byl pro někoho verdikt porotců zklamáním, může jim to ukázat příští rok na III. (doufejme, že se dopočítáme!) Butovickém veršobraní. Poezie – mladší žáci 1. Nikola Voňavková (nám. Míru) Mříž, L. Aškenazy 2. Daniel Klement (Školy JJ) Nerostou houby, Jiří Dědeček 3. Jan Vích (Školy JJ) Písnička o papírovém vojáčkovi, Bulat Okudžava Poezie – starší žáci 1. Tereza Šustáčková (Gymn.Praha) Raport, F. Šrámek 2. Tatiana Piskorová (Levoča) Portugalské sonety, E. Barrettová-Browningová 3. Martin Fejfar (Gymn. Praha) Svatební košile, J. Haubert 3. Matouš Horák (Školy JJ) O námořním kapitánovi, Michal Černík Próza – mladší žáci 1. místo nebylo uděleno 2. Jan Pondělíček (Gymn. Praha) Pamflet proti večírkům, O. Suchomelová 3. Patrik Hausner (Gymn. Praha) vlastní tvorba - 113 Próza – starší žáci 1. Jana Zelená (Levoča) Niekto ako ja, Alta Vášová 2. Ondřej Mištera (Školy JJ) Stará hinduistická legenda, F. Novotný 3. Kristina Donéová, Klára Nováková, Tereza Lubovská, Kristýna Nedbalová (Gymn. Praha) Rozpolcenost, R. Fulghum Drama 1. Erik Bednár a Matúš Olšavský (Levoča) Soirée M. Lasica a J. Satinský 2. Siala Špirochová (Gymn. Praha) O ženitbě, N. V. Gogol 3. Nikola Voňavková, Alena Hurtová, Lukáš Ráž, Eliška Jirásková (nám. Míru) O psím přátelství, I. A. Krylov Ján Rakytka # Z Chrlic do Kyjova Bývalá ředitelka Ústavu pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích Danuše Křiváková byla v dubnu jmenována na post ředitelky kyjovské nemocnice. Vyšla vítězně z výběrového řízení, při němž její volbu schválili všichni přítomní radní Jihomoravského kraje. Podle krajské tiskové mluvčí Denisy Kapitančikové kraj Křivákovou jmenoval zejména proto, že má manažerské zkušenosti v řídicích funkcích ve veřejné správě. „Byla například přednostkou Okresního úřadu v Hodoníně, což byl před vznikem krajů zřizovatel kyjovské nemocnice.“ Vedení nemocnice se Danuše Křiváková ujala v sobotu 12. dubna. „Pocházím z Kyjova. S nemocnicí jsem byla šest let úzce spjatá a mám velký zájem na tom, aby prosperovala,“ prohlásila nová ředitelka. Starosta Kyjova František Lukl uvítal, že nová ředitelka je místní. „Znám ji, je to velmi odpovědná žena a manažerka, která vždy úkoly řeší s vervou a také se zdravým rozumem. Věřím, že se pustí se stejným elánem i do vedení nemocnice,“ sdělil starosta. „Hlavní je zajistit ekonomickou prosperitu a také zkvalitnit lékařskou péči. Důležitá je spokojenost pacientů i celého personálu,“ přiblížila nová ředitelka plány do budoucna. red. # Ohlédnutí za olomouckým projektem TyfloCentrum Olomouc, o. p. s., po dvou letech uzavírá projekt, který nabízel služby podporující zaměstnanost lidí se zrakovým postižením v Olomouckém kraji. Hlavním cílem bylo vytvoření komplexní podpory při hledání zaměstnání pro osoby se zrakovým postižením, vedoucí k vytvoření konkrétních příležitostí na trhu práce. Cíle bylo dosahováno prostřednictvím individuálního profesního plánování, vzdělávání v oblasti informační techniky a klíčových dovedností potřebných pro uplatnění se na trhu práce, a nově také aktivní prezentací uchazečů o zaměstnání a spoluprací se zaměstnavateli na vytvoření nových pracovních míst. Projekt byl realizován ve čtyřech regionálních střediscích – v Olomouci, Prostějově, Přerově a Šumperku. Celkově se do něj zapojilo 50 klientů, z toho v Olomouci 9, v Prostějově 17, v Přerově 11 a v Šumperku 13. Dvacítka klientů získala zaměstnání na zkrácený či plný úvazek na přechodnou dobu 6 měsíců, a to na nově vytvořených pracovních místech. Klienti našli práci u TyfloCentra Olomouc, o. p. s., v rámci doplňkové činnosti sociální firmy Ergones, Spektry, v. d. n. či Chráněné dílny Zuzana, o. s. Dalšími zaměstnavateli byli InternetPoradna.cz a Jsme tady, o. s. Klienti pracovali jako dělnice pro výrobu upomínkových předmětů, prodavačka upomínkových předmětů, operátor audiopřepisu, operátor PC, průvodce výstavou (Ne)viditelná Olomouc, pracovník pro propagaci, pracovník v sociálních službách, operátor internetového poradenství, administrativní pracovník a správce areálu. Někteří klienti si práci udrželi i po skončení přechodné doby a pracují u zaměstnavatelů i nadále buď na stejné pozici, nebo, na základě zmapování jejich pracovních dovedností, na jiných vhodných pozicích. Tento projekt úspěšně navázal na předchozí evropské projekty realizované v TyfloCentru Olomouc, o. p. s., a rozšířil tak nabídku aktivit regionálního střediska podpory zaměstnávání Olomouc. Rovněž sociální firma Ergones provozovaná TyfloCentrem Olomouc, o. p. s., získala nové a zkušené zaměstnance z řad zrakově postižených. Účastníci projektu měli příležitost ukázat a využít své dovednosti a znalosti v praxi a šanci naučit se něco nového pro svůj další profesní a osobní rozvoj. Projekt pomohl ke zviditelnění problematiky zaměstnávání zrakově postižených. Rovněž zaměstnavatelům, u nichž byla vytvořena nová pracovní místa, tato zkušenost jistě pomohla k překonání mnoha předsudků ohledně pracovního uplatnění zrakově postižených. Hana Křupalová # Maškarní ples na zámku Stejně jako u všech ostatních smrtelníků na celém světě, tak i u nás v Centru sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením v Brně-Chrlicích je potřeba čas od času vybočit z běžného každodenního života. Tentokrát jsme si obvyklou rutinu zpříjemnili maškarním plesem, který se konal 13. března 2014 ve společenském sále CSS. Část kostýmů si půjčujeme z brněnského Národního divadla, další část vyrobí šikovné ruce v našich dílnách. Tam také vznikl výborný nápad sestavit a obléci celou pohádku O Sněhurce. Takže na zámku vesele tančila Sněhurka s kovbojem, Prófa s princeznou, myslivec se zlou královnou a plno dalších nesourodých dvojic. Všichni si to skutečně užívali. Pouze na zámecké zahradě dle přiloženého fotografického dokumentu došlo k malé neshodě. Sněhurka se zlou královnou se nemohly dohodnout, která z nich má větší nárok na prince, a tak se o něj chvíli přetahovaly. Výsledek sice skončil nerozhodně, nicméně princ se zachoval jako pravý muž – oběma dámám spravedlivě věnoval sladký vzdušný polibek a hrdě odešel středem. Tančilo se, jedlo, pilo, veselilo, příjemné odpoledne záhy skončil. A nám nyní nezbývá, než se těšit na další. Věra Černá # Asistence v obchodech? Sdružení obrany spotřebitelů Jihočeského kraje uspořádalo v březnu zajímavou soutěž. V rámci projektu s názvem Obchod přátelský k seniorům a osobám se zdravotním postižením testovali pořadatelé jedenáct supermarketů v Českých Budějovicích. Mimo jiné se zajímali o to, zda lze v obchodech využít služeb asistenta, který pomůže zrakově postiženým s nákupem. V jihočeské metropoli dopadly nejlépe řetězce Globus, Terno a Tesco. Vyšly vítězně z hodnocení podle třinácti různých kritérií. Mezi nimi se „bodovala“ – mimo možnosti požádat o služby průvodce obchodem – např. dobrá dopravní dostupnost obchodu či to, zda obchody nabízejí pro zákazníky vodu k pití, což ocení zvlášť diabetici. Zajímalo nás, jakým způsobem si mohou nevidomí asistenta při nákupech vyžádat. O odpověď na otázku, zda je tato asistence vázána nějakou normou, nebo je řešena v rámci interních směrnic jednotlivých řetězců, jsme požádali redakci SOS – Asociace. „Povinnost provozovatelů obchodů poskytovat nevidomým pomoc při nákupu zboží či služeb, ať už formou asistenta, či jinak, v právním řádu ČR není upravena. Je tudíž zcela na vůli konkrétního provozovatele, zda bude pomoc nevidomým poskytovat, případně v jaké formě. Informaci o tom, nakolik služby asistenta využívají nevidomí spotřebitelé, vám bohužel nemohu poskytnout, neboť o tom nemáme od těchto spotřebitelů informace,“ odpověděla nám za redakci SOS – Asociace Iva Palkovská. red. # Nový pomocník Na obzoru je nový pomocník nevidomých pro samostatný pohyb. Klienti Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina měli 24. března možnost seznámit se s vývojovým programem španělského výzkumného navigačního projektu pro nevidomé na detekci překážek v úrovni horní části hrudníku a hlavy, tj. v úrovni, kde nemohou dohledávat bílou holí. Ředitel španělského výzkumného projektu Tech4freedom Jaume Cunill (čti žaume kunij) s partnerkou, která překládala klientům pokyny a vyplňovala výzkumné dotazníky, umožnil českým nevidomým, aby mu poskytovali informace při zkoušení zařízení. Díky tomu se může detektor statických i mobilních překážek optimálně nastavit. Jako aplikace mobilního telefonu bude moci perspektivně sloužit nevidomým v praxi, aby se bezpečněji mohli samostatně pohybovat. Jak vyzkoušení probíhalo? Cesta byla virtuální na počítačovém simulátoru. Klient dostal sluchátka, která nebyla přímo na uších, ale informace se převáděla do ucha přes kontakt na kůži na kosti před uchem (kde je převodní sluchový systém), takže člověk může dobře vnímat i vnější zvukové podněty. V ruce měla pokusná osoba krabičku se čtyřmi tlačítky simulující její pohyb. Do sluchátek přicházel zvukový signál o blížící se překážce, ať statické, či mobilní (např. jiný člověk v cestě), buď na pravé, či levé straně. Ovládání tlačítek umožňovalo se překážce vyhnout. Při další verzi pokusu přibyl i slovní pokyn jděte vpravo či vlevo, a podle toho se zmáčkla další tlačítka. Z popisu může simulace překážek zvukovým navigačním systémem vypadat složitě, ale v praxi to složité nebylo. Experiment vyžadoval od pokusné osoby dobré soustředění a pohotovost v reagování. Právě reagování jednotlivých účastníků je důležité pro dobré nastavení zařízení. Projekt jistě výhledově najde uplatnění v navigaci při chůzi nevidomých. Kdo by měl zájem o více informací o daném výzkumném projektu, dozví se je na stránkách www.tech4freedom.net. Anna Jílková # Čitelné kontejnery Radnice Prahy 4 rozmístila na svém území kontejnery na tříděný odpad označené Braillovým písmem. „Nevidomí tak budou moci vytřídit sklo, plasty, papír a nápojové kartony,“ sdělil mluvčí Prahy 4 Jiří Bigas. Objevily se v místech bydliště nevidomých. Zástupci pražské odbočky SONS vytipovali pro kontejnery deset míst. Mezi nimi jsou například křižovatky ulic Neveklovská - Jankovská, ulic Hlavní – Dunická nebo Michelská a Ohradní ulice. Záštitu nad projektem převzalo Hlavní město a zástupkyně starosty Prahy 4 Ivana Staňková. „Jsme první městskou částí v Praze a zcela určitě i první v ČR, která pilotní projekt obdobného charakteru realizuje. Pevně věřím, že označení sběrných nádob Braillovým písmem umožní našim nevidomým občanům odstranit další bariéru a že budou moci bez problémů třídit jednotlivé složky komunálního odpadu,“ shrnula Ivana Staňková. Instalaci tabulek v Braillově písmu zajistily Pražské služby. „Pražské služby pracují pro Pražany a je pro nás ctí pomáhat. Doufáme, že pilotní projekt bude úspěšný a ve spolupráci s hlavním městem Prahou a jednotlivými městskými částmi bude pokračovat i na dalších místech Prahy,“ dodal Michal Šimlinger za Pražské služby. Metro/red. # Počtvrté ve Stavovském divadle Pod záštitou Jeho Eminence kardinála Miloslava Vlka a ministra kultury Daniela Hermana uspořádal Nadační fond Mathilda v neděli 13. dubna již počtvrté ve Stavovském divadle v Praze Slavnostní koncert zrakově postižených sólistů a klavíristy Ivana Klánského. Posláním fondu Mathilda je vyhledávání a podpora smysluplných projektů, které pomáhají lidem s těžkým zrakovým postižením. „Dlouhodobě budou podporovány projekty, které se přímo dotýkají péče a podpory zrakově postiženým, konkrétně těchto projektů: podpora chovu štěňat, výcvik vodicích psů, Tyfloservis, o. p. s., Klub držitelů vodicích psů, Centrum pomoci Mathilda, digitální knihovna pro zrakově postižené – DKZP a podpora zrakově postižených hudebníků,“ přiblížila moderátorka večera herečka Eva Holubová, které na jevišti asistovala její dcera Karolína Holubová. Hudební program zahájil student Konzervatoře Jana Deyla Marek Duda za klavírního doprovodu Zuzany Ambrošové skladbou A. Guilmanta Morceau symphonique pro pozoun a klavír. Hrál na nástroj, na který mu minulý rok přispěl právě Nadační fond. Charismatický nevidomý umělec s krásným tenorem a velkým srdcem Maroš Bango, nazývaný „slovenský Bocelli“, zazpíval za klavírního doprovodu Kristýny Stepasjukové árii z opery Nápoj lásky a známou píseň Mamma, son tanto felice. Poté doprovodila Kristýna Stepasjuková nám již dobře známého absolventa Konzervatoře Jana Deyla Radka Žaluda, který zazpíval árie z oper Xerxes a Don Giovanni. Pak společně zapěli duet Panis angelicus a populární píseň O sole mio. Mezi dalším vystoupením pozvala Eva Holubová na jeviště patronku Nadačního fondu paní hraběnku Mathildu Nostitzovou, která předala řediteli Tyfloservisu PhDr. Josefu Cerhovi šek na 100 000 Kč. V krátkém období tato obecně prospěšná společnost musela „odepsat“ ne vlastním zaviněním tři automobily, které používá k terénní práci při jízdách za klienty. Následoval Koncert pro dva klarinety a orchestr od F. V. Kramáře v podání ruského interpreta Vadima Titova a Milana Arnera za doprovodu klavíristky Kristýny Stepasjukové. V jejich provedení zazněla ještě skladba P. Jeanjeana Le carnaval de Venise. Po přestávce rozezněl Ivan Klánský klavír skladbami W. A. Mozarta Fantasie d moll a Fantasie c moll i skladmani od F. Chopina Nocturno c moll, Dvě mazurky a Balada f moll. Jako přídavek dal profesor Ivan Klánský, který je v hudebním světě pojmem a po celá léta je spojován pouze s těmi nejspolehlivějšími zárukami umělecké kvality, vděčnému obecenstvu k dobru Schumannovo Snění. Jiří Reichel # Rostliny, které změnily svět Pod tímto názvem se uskutečnila ve dnech 11. až 27. dubna ve výstavním sále Botanické zahrady hlavního města Prahy již 18. hmatová výstava. Jednotlivé exponáty byly umístěny na stolech se zvýšeným okrajem po obvodu místnosti ve směru hodinových ručiček. Každý předmět byl pochopitelně opatřen popiskem v Braillově písmu i v černotisku. Zážitek z výstavy byl umocněn dobře zpracovaným zvukovým průvodcem, jehož měli nevidomí návštěvníci k dispozici. Informoval nejen o vystavených exponátech, ale i důmyslně přibližoval krajinu původu charakteristickou hudbou, zvuky nářadí, která se používají při pěstování rostlin i při jejich zpracovávání. V různých světadílech se nacházela řada rostlin, o kterých se dá říct, že jejich pěstování ovlivnilo život lidí na celém světě. Kromě brambor, chinovníku, cukrové třtiny, bavlny a kakaovníku se návštěvníci mohli seznámit i s některým kořením, které se ve své době vyvažovalo zlatem. Plody některých rostlin byly nejen k ohmatání, daly se nastrouhat a pak k nim přivonět. S mnoha návštěvníky jsme se shodli, že tato již „plnoletá“ výstava byla jedna z nejzdařilejších s velkým množstvím pozoruhodných kontaktních informací. Za to patří poděkování, obdiv a uznání skvělé partě pro věc zapálených pracovnic, kterým rostliny změnily celý život. Osobně mě zaujaly stvoly cukrové křtiny a bavlníku s otevřenými tobolkami. Nejvíce mě však dostala velikost plodu kakaovníku. Jiří Reichel # Portréty nového tisíciletí Na otázku, jak zachytit podobu druhého člověka, dávají odpovědi i lidé, kteří se musí spoléhat na jiné smysly nežli zrak. Spolek Slepíší v Tasově na Velkobítěšsku provozuje Mezinárodní centrum Axmanovy techniky modelování pro zdravotně postižené. V měsíci dubnu toto sdružení realizovalo ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně unikátní výstavu s názvem Portréty nového tisíciletí. Vystavené exponáty byly pokusem o vystižení lidské podoby, které nemohlo probíhat klasickou výtvarnou vizuální cestou. Každý autor si vybral vlastní způsob získávání informací o svém modelu a svůj způsob převedení do pevného tvaru. Někteří zvolili tzv. naposlouchání portrétované osoby, jiní trávili s portrétovaným delší čas,  sbírali střípky osobnosti v individuálních projevech, jako je  chůze, vůně, řeč, gesta, nebo jen naslouchali vlastní intuici. Na získávání informací o portrétovaném  se podílely všechny smysly kromě zraku. Přitom ani jeden ze sochařů si nechtěl či nepotřeboval portrétovanou osobu prohlédnout hmatem.  Návštěvníky brněnské výstavy provázeli vidoucí i nevidomí lektoři. V Barokním sále Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně byla připravena také výtvarná dílna pro zájemce, kteří se chtěli seznámit s hmatovým učením sochařského řemesla. Součástí doprovodného programu byla rovněž přednáška Štěpána Axmana o hmatovém sochařství. red. # Národní galerie oceněna Národní galerie v Praze získala výroční cenu Národní rady osob se zdravotním postižením. Ocenění náleží této významné instituci právem za to, že již od 80. let minulého století připravuje speciální expozice pro návštěvníky s vadami zraku. Aktuálně nabízí Národní galerie tři haptické expozice. První z nich, zaměřená na sochařská díla českého gotického umění, je umístěna v klášteře sv. Anežky České. Výstava je instalována v přízemí a umožňuje ojedinělou hmatovou zkušenost s kopiemi význačných gotických památek. Budova kláštera se nachází v ulici U milosrdných 17 nedaleko od stanice metra Staroměstská. Výstava s názvem Doteky baroka je připravena v suterénu Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí v Praze. Hmatová expozice doplňuje stálou výstavu Národní galerie nazvanou Baroko v Čechách. Exponáty jsou opatřeny popisky v Braillově písmu a ve zvětšeném černotisku. Vývoj sochařství během 17. a 18. století představuje ve zkratce 14 exponátů nejvýznamnějších osobností této epochy. V dubnu zpřístupnila galerie zrakově postiženým další expozici, pro kterou platí pravý opak obvyklého příkazu Nesahat! Výstava je zaměřena na poklady Japonska. Návštěvníci se s nimi mohou seznámit v paláci Kinských. Budova tohoto paláce stojí vedle Domu U kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. red. # Pozvánka do Kutné Hory Město Kutná Hora vstoupilo do nové turistické sezóny s několika novinkami. Součástí čerstvě instalovaného informačního systému jsou kiosky, které poskytují průvodcovské informace o místních památkách také s ohledem na zrakově postižené návštěvníky města. Aplikace s průvodci lze vyslechnout na místě nebo nahrát do chytrých telefonů. Už 31. května se v Kutné Hoře uskuteční gastrofestival, na kterém bude možné ochutnávat kulinářské speciality z první republiky. Nápad vznikl v souvislosti s tím, že oblíbený seriál České televize První republika je natáčen právě v tomto městě. Na prázdninové měsíce červenec a srpen je naplánovaná akce Kutnohorské léto. Během ní bude možné navštěvovat místní památky večer po setmění. red. # Černobílé problémy - Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 5: Jan Hliněný (Československo) Mat 3. tahem (C+) Prager Presse 1931 Bílý: Ke5, Db5, Sd8, Jh3, Jh4 (5) Černý: Kh5, Sc8, Jg7, Pe6, g4, h7 (6) Jan Hliněný (1868–1941) publikoval svou prvotinu v časopise Světozor už v roce 1889, kdy mu bylo pouhých 21 let. Brzy se vypracoval mezi přední skladatele a stal se spolutvůrcem „starých zlatých časů“ české školy úlohové. Ta ctila především vysokou ekonomii použitého materiálu, figurovou hru a modelové maty. To vše objevíme při řešení dnešní trojtažky. Konstrukce je bez bílých pěšců a ve třech variantách bude únikové pole v matové síti kolem černého krále kryto vždy jen jednou. V prosinci 1939 vyšel v padesáti výtiscích výběr jeho skladeb pod názvem Večery na vsi jako 4. svazek v Soukupově edici Šachové umění. Řešení úlohy č. 3 (Schiffmann) z března 2014: Pokud jste našli skvělý úvodník na „průsečíkové“ pole 1.Vd5! [2.Sc4#], máte mé uznání. V obranách jste si pak jistě vychutnali nádherný motiv přerušení dráhy střelce h2: 1.-Vd6 2.Jc4#, 1.-Ve5 2.Jc8#, a odlákání obou věží: 1.-Vxf8, Sd6 2.Vd3#, 1.-Vxh8, Se5 2.Vb5#. Poslední varianta byla doplňková: 1.-Sxd5 2.Df3#. Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Rostislav Miller z Bludova, Jan Olejník z Mulkova, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. Body za správné řešení z února 2014 připočítáváme dodatečně Františku Skoumalovi s omluvou za to, že jeho správné řešení nebylo v minulém čísle omylem zařazeno. red. # Rokycany opět mistrem Do kuželkářské soutěže zrakově postižených družstev se v sezóně 2013/2014 zapojilo 9 týmů ze 7 kuželkářských oddílů. V celoroční prvoligové soutěži hrálo 5 družstev a v 2. lize 4 družstva. Druholigovou soutěž suverénně vyhrála Slavia Praha – OZP „A“, když neztratila ani bod a docílila velmi dobrý průměr družstva na zápas, a to 2 558 bodů. Prvenstvím potvrdila svou prvoligovou příslušnost. Druhé místo obsadilo „béčko“ Sokola Brno IV ZP se 6 body a průměrem 2 286 bodů před „béčkem“ Slavie a Jiskrou Kyjov – obě družstva získala po třech bodech. Boj o mistrovský titul se v tomto prvoligovém ročníku zúžil jen na dvě družstva, zatímco o „černého Petra“ svedla souboj hned tři družstva. Díky lepšímu počtu pomocných bodů (78 ku 70) při rovnosti sedmi vyhraných zápasů obhájil titul SKK ZP Rokycany s průměrem 2 566,8 bodu na zápas před Sokolem Brno IV „A“. (2 515,1 bodu).Na třetím místě skončila s velkým bodovým odstupem Zora Praha před Zraposem Opava a sestupujícím „Handicapem(?) Zlín. Jiří Reichel # Jubilejní turnaj Ve čtvrtek 3. dubna se v tělocvičně Gymnázia a Obchodní akademie pro zrakově postižené v Praze 5-Butovicích uskutečnil jubilejní 10. ročník golbalového turnaje O pohár ředitele školy. Turnaj probíhal ve dvou věkových kategoriích. V soutěži základních škol přijalo pozvání pět družstev a v soutěži středních škol se na palubovce představila tři družstva. Při slavnostním zahájení popřál ředitel GOA Ivan Antov mladým golbalistům radost ze hry a přítomným učitelům, vychovatelům, jakož i golbalovým funkcionářům Českého svazu zrakově postižených sportovců poděkoval za vykonávanou obětavou práci ve prospěch rozvoje tohoto jediného kolektivního paralympijského sportu pro nevidomé. Po celý den vládla v tělocvičně skvělá sportovní atmosféra. Turnaj patří tradičně mezi ty nejlepší u nás. Žáci hráli s nadšením, a s plným nasazením. V žákovské kategorii se překvapivým vítězem stalo družstvo ZŠ Brno. Druhé místo obsadila ZŠ Plzeň před společným družstvem ZŠ při nemocnici v Liberci a ZŠ Jaroslava Ježka Praha. „Nejvíce se mi líbil vyrovnaný zápas mezi Brnem a Plzní,“ uvedl rozhodčí turnaje Petr Müller. Mezi středoškoláky byli nejlepší Bobri Ljubljana ze Slovinska a turnaj bezpečně vyhráli před pořadatelskou školou a Spojenou internátní školou Levoča. V prvním utkání uštědřili Bobri domácím vysokou porážku o 10 gólů, avšak finálový zápas byl velmi vyrovnaný, Butovičtí v průběhu vedli i o dvě branky, nakonec však prohráli 11 : 8. Jiří Reichel # Premiéra se vydařila V sobotu 12. dubna se na přeloučské čtyřdráhové kuželně pod záštitou starostky města Bc. Ireny Burešové uskutečnilo premiérové finále Českého poháru v kuželkách zrakově postižených. Do závěrečných bojů se kvalifikovalo 24 hráček a hráčů (po šesti v jednotlivých kategoriích), kteří získali nejvíce bodů z předních míst na absolvovaných turnajích v této sezóně. Žel, některým přímým kvalifikantům v účasti zabránilo pracovní zaneprázdnění nebo nemoc. Brzké uzdravení přejeme Daniele Hladíkové, která by se jistě svým výkonem stala ozdobou finále, a to nejen ve své kategorii, kde vždy naplno bodovala. Bez Danieliny účasti kategorii B1 – nevidomí s přehledem vyhrál Josef Borýsek ze Sokola Brno IV, který velmi dobře zvládl finálovou „stodvacítku“ (celkem 27 bodů). Druhé místo obsadil s 25 body Pavel Petříček, který se musel smířit s třetím finálovým výsledkem. Třetí příčka patří Františku Koplíkovi z Jiskry Kyjov, který měl též lepší výchozí pozici (22 bodů). Následovaly: Zdeňka Borýskova ze Sokola Brno IV, Kamila Vlasáková a Eliška Čermáková – obě SK Slavia Praha. Přestože Anna Paulusová z SK Michálkovice ZPS v kategorii B2 – prakticky nevidomí obsadila ve finále jen čtvrté místo, díky posbíraným bodům z turnajů si udržela vítězný post (31,5 bodu). Zato Jiří Matějný ze Zory Praha se zásluhou finálového výsledku katapultoval ze šestého na druhé místo (26 bodů)! Také Žofia Škropeková ze Zraposu Opava si z průběžného čtvrtého místa polepšila na bronzový stupínek (25 bodů). Dále se umístili: 4. Jan Kemeny, 5. Vladimír Odstrčilík – oba SKK ZP Rokycany a 6. Antonín Vitouch ze Sokola Brno IV. Nejdramatičtější souboj – na kvalitní evropské úrovni – mezi sebou během celé sezóny i při finále sváděli Václav Webr z Jiskry Ústí nad Orlicí II Hylváty a Karel Pařil ze Sokola Brno IV. Václav jako jediný překonal sedmistovkovou hranici o 23 poražených kuželek, a mohl se tedy radovat i z celkového vítězství v kategorii B3 – slabozrací (38 bodů). Karel zůstal zpět o čtyři body. Třetí místo vybojovala jeho oddílová spoluhráčka Ivana Vlachová s 21 bodem. Další pořadí: 4. Jaromíra Nývltová ze Zory Praha, 5. Luboš Sychra a 6. Josef Gruncl – oba Slavia Praha. V kategorii B4 – Open s jistotou zvítězil Pavel Kilián ze Zory Praha (36 bodů) před Marií Gutovou z Jiskry Kyjov (26 bodů) a Zdeňkem Paulusem z SK Michálkovice ZPS (25 bodů). Dále následovali: Jan Ungr z SKK ZP Rokycany, David Maška z KK Dolní Lhota a Zdeněk Horský ze Zory Praha. Premiérové finále se vydařilo a velmi obohatilo letošní gradující kuželkářskou sezónu. Jiří Reichel # Inzerce Prodám dvoukolo v perfektním stavu pro postavy do 170 cm za 3 000 Kč. Tel. 732 866 089.