ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 8 Duben 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Deset let rozvoje oftalmologie v ČR Podpora názoru Světluška bez Anety Informace a odpovědí ze Sociálně právní poradny SONS – 4 O bezpečnosti v Kolíně Fantastický zážitek Přijeďte si zasoutěžit do Olomouce Brněnské setkání Pouť na Hostýn Chrám techniky Projekt Tango Dny umění nevidomých na Moravě začínají Stvoření skleněné krásy Bocelli před oltářem Mistr karetních triků Špičková závodnice Fanoušek Bohemky Inzerce # Deset let rozvoje oftalmologie v ČR Jak se za posledních deset let změnil váš obor? To byla otázka, kterou redakce Medical Tribune položila významným a uznávaným představitelům jednotlivých oborů naší lékařské scény. Novinky, jež za posledních deset let ovlivnily oftalmologii, připomněl MUDr. Pavel Stodůlka, Ph. D., primář Oční kliniky Gemini, a. s., Zlín. Oftalmologie patří mezi nejdynamičtější obory a výjimkou nebylo ani posledních deset let. Rychlým tempem se rozvíjela jak oční chirurgie, kde se operace staly mnohem šetrnějšími, tak diagnostika a farmakoterapie. Operace šedého zákalu (katarakta) je i v posledních deseti letech nejčastějším chirurgickým výkonem současné medicíny. Jen v České republice se ročně provede téměř 100 000 operací katarakty, a to s kvalitou provedení na světové úrovni. Standardem se stala ambulantní nekrvavá operace rohovkovou mikroincizí v instilační anestezii očními kapkami bez použití anestetických injekcí nebo celkové anestezie. Rohovkový řez se zmenšil na méně než polovinu na současných 1,4–2,2 mm. Tím se snížil vliv řezu na zakřivení rohovky, což se nazývá indukovaný astigmatismus s výrazně negativním vlivem na kvalitu vidění. Mikroincizí se do oka injektorem implantuje umělá nitrooční čočka s tvarovou pamětí. Čočka se injikuje svinutá do roličky a v oku se rozvine do původního tvaru. Běžně se začaly implantovat nitrooční čočky s asférickou optikou zvyšující kvalitu vidění za zhoršených světelných podmínek a čočky nažloutlého zbarvení, které kromě UV záření filtrují i světle modré světlo, které může být škodlivé pro centrální sítnici. Ačkoliv většina implantovaných nitroočních čoček je stále monofokální a vyžaduje typicky brýle na čtení, narůstá v posledních letech počet implantací čoček víceohniskových. Trifokální čočky (Physiol, Zeiss) poskytují nejvyšší míru nezávislosti na brýlích při pohledu jak do dálky, tak i na střední vzdálenosti a na blízko. V posledních dvou letech byla operace katarakty dále zmodernizována aplikací femtosekundového laseru. I v této oblasti je Česká republika na světové špičce. První laserová operace katarakty v ČR byla provedena na klinice Gemini ve Zlíně v únoru 2012. Tímto laserem pro operaci katarakty je v současnosti vybaveno pět pracovišť v naší republice. Druhým nejčastějším výkonem očních chirurgů je lasik – laserová operace očních vad. V roce 2008 byla zásadně inovována, když byl na klinice Gemini poprvé v ČR nahrazen mechanický mikrokeratom femtosekundovým laserem. Od té doby se lasik prováděný femtosekundovým laserem stal nejčastějším zákrokem tzv. refrakční chirurgie, tedy chirurgie korigující oční dioptrické vady. Lasik je téměř bezbolestná metoda poskytující návrat vidění během pár hodin, která ročně umožňuje více než 10 000 Čechů zbavit se brýlí. Novou variací je tzv. lasik smile (Zeiss), kdy není rohovka laserem obrušována, ale je z ní odstraněna tenká lentikula korigující oční vadu. V posledních deseti letech také výrazně stoupl počet korekcí očních vad implantací nitrooční čočky zvané fakická čočka, které se někdy říká i implantabilní kontaktní čočka (ICL, Staar). Používá se hlavně tehdy, když nelze vadu korigovat laserem; po operaci jsou pak v oku čočky dvě – vlastní přirozená čočka a implantovaná čočka korigující oční vadu. Na poli chirurgie zeleného zákalu se v posledních letech více prosazují kovové drenážní implantáty, které odvádějí nitrooční tekutinu z oka a tím snižují nitrooční tlak (Ex-press). Významně se snížila traumatizace operací sítnice a sklivce, kde se bezstehová operace skrze porty s chlopněmi stala zlatým standardem. Sítnicovým chirurgům také slouží širší škála barviv na epiretinální membrány a vnitřní vrstvu sítnice zvanou membrana limitans interna. Největší revolucí v léčbě sítnice v posledních deseti letech ale bylo zavedení nitroočních injekcí léků ze skupiny anti-VEGF, jež se používají hlavně pro léčbu vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, která byla do té doby prakticky neléčitelná. Další aplikací anti-VEGF je diabetický makulární edém a edém při venózní okluzi. Prvním anti-VEGF lékem pro oční použití byl pegaptanib (Macugen, Pfizer). Velký rozruch však způsobil lék bevacizumab (Avastin, Roche), který byl původně vyvinut pro léčbu karcinomu střeva. Prokázalo se ale, že je účinný a bezpečný i pro léčbu oční sítnice. Je mnohonásobně levnější než ostatní léky skupiny anti-VEGF registrované pro nitrooční injekce, z nichž je nejčastější ranibizumab (Lucentis, Novartis Pharma). Nejnovějším lékem této skupiny je aflibercept (Eylea, Bayer), který umožňuje na rozdíl od měsíční aplikace předcházejících léků injekci aplikovat jen každý druhý měsíc. Obrovský pokrok farmakologické léčby zeleného zákalu umožnil významně snížit počet jeho operací. V konzervativní terapii glaukomu se lékem první volby staly prostaglandiny, které z této pozice postupně odsunuly široce využívané beta-blokátory. Stoupl význam a nabídka fixních kombinací antiglaukomových léků, které jsou pro pacienta pohodlnější. Nová nesteroidní antiflogistika jako nepafenac (Nevanac, Alcon) jsou účinnější a dovolují aplikaci jen jednou denně. Z antibiotik v očních kapkách jsou oblíbené fluorochinolony IV. generace jako ofloxacin (Oftaquix, Santen Oy) nebo moxifloxacin (Vigamox, Alcon Pharmaceuticals), které zlepšily terapeutické možnosti očních infekcí. Bohužel ani v tržním hospodářství jsme se nevyhnuli občasným výpadkům potřebných očních léků, jako např. dexamethazonu očních kapek. Na poli diagnostiky jsou největší revolucí tzv. OCT přístroje – tedy optická koherentní tomografie. Používají se hlavně pro znázornění centra sítnice, kdy přístroj zobrazí jednotlivé vrstvy sítnice. Je to tedy jakási „histologie zaživa“. Pro diagnostiku a léčbu nemocí makuly jsou naprosto nepostradatelné, ale využívají se i v diagnostice glaukomu a pro zobrazení rohovky. V chirurgii rohovky se také udála velmi významná revoluce. Hlavním druhem transplantace rohovky už není tzv. penetrující neboli perforující transplantace, ale transplantace lamelární. Zdokonaleným chirurgickým postupem je možno transplantací nahradit jen poškozenou vrstvu rohovky a ostatní vrstvy nechat původní. Lamelární transplantace je bezpečnější, má menší riziko rejekce a lepší kvalitu výsledného vidění. Naději slepým s těžce poškozenou rohovkou nevhodnou pro transplantaci rohovky lidské přinesla rohovka umělá, která se v uplynulých deseti letech implantovala na oční klinice FN v Hradci Králové a na oční klinice Gemini ve Zlíně. Umělou rohovkou se podařilo vrátit zrak několika pacientům, kteří byli slepí i desítky let. Obrovským pokrokem prošla léčba keratokonu. Na počátku tisíciletí byla jedinou chirurgickou léčbou penetrující transplantace. Revolucí je tzv. CXL neboli rohovkový kolagenní cross-linking, který rohovku zpevní a zpomalí nebo zastaví progresi keratokonu. Pokud je potřeba zpravidelnit tvar rohovky postižené keratokonem, zavedly se implantace obloučků z umělé hmoty, tzv. rohovkových ringů, do kanálků vytvořených femtosekundovým laserem. Kombinací metody CXL a implantace ringu je možno u většiny očí postižených keratokonem zastavit progresi nemoci a významně zlepšit kvalitu vidění. Co se v uplynulých deseti letech nepodařilo a na co stále čekáme? Několik firem zavedlo na trh tzv. akomodační nitrooční čočku, která by po operaci měla plně nahradit mladou lidskou čočku kvalitním viděním na všechny vzdálenosti bez brýlí i za snížených světelných podmínek. Bohužel se ukázalo, že žádná z „akomodačních“ čoček ve skutečnosti neakomoduje. Pro vidění na různé vzdálenosti bez brýlí tedy stále používáme jiné principy než akomodaci – především difrakci světla u trifokálních čoček, která ale funguje jen tehdy, je-li světla dostatek. Vyřešení presbyopie nebo katarakty naplněním obalu lidské čočky injikovatelným gelem s akomodační schopností, který dlouhodobě udrží pouzdro lidské čočky čiré a elastické a poskytne akomodaci na různé vzdálenosti, tak stále zůstává snem současných očních chirurgů a svatým grálem budoucnosti. Naději pro nemocné s poškozenou sítnicí přinesly v zahraničí první implantace čipů nahrazujících světločivné elementy sítnice. Tyto operace jsou však stále ve fázi výzkumu. V zahraničí už jsou v klinické aplikaci první vlaštovky v genetické léčbě některých nemocí sítnice, ale v ČR genetická léčba nemocí sítnice zatím nezapočala. V následujících letech očekáváme nástup biosyntetické umělé rohovky, která by měla přinést lepší dlouhodobé výsledky. V budoucnu čekáme také nitrooční implantáty monitorující nitrooční tlak u glaukomu, bezdrátově komunikující s externí jednotkou. Lze se jen těšit, že oftalmologie se bude i nadále dynamicky rozvíjet a česká oftalmologie bude stále držet krok se světem. Pavel Stodůlka # Podpora názoru Internetový deník Referendum otiskl 19. února příspěvek JUDr. Kateřiny Kalistové, předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s názvem ČT nastavuje divákům laťku vysoko. Autorčino nesouhlasné stanovisko k současné praxi užívat u cizojazyčných pasáží české titulky je v souladu s iniciativou SONS. Článek přetiskujeme v plném znění. ČT nastavuje divákům laťku vysoko Česká televize vysílá už více než rok předtočené cizojazyčné segmenty v původním jazyce a namísto čteného překladu nabízí pouze česky psané titulky. Tyto titulky ale mnoho lidí nepřečte. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela na sklonku loňského roku žádost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (dále jen SONS) o „zásah ve věci nepřekládání mluvených cizojazyčných vstupů ve zpravodajství České televize do češtiny“. O co jde? Jak už to od začátků televize dobře známe, ve zpravodajství se vyskytují záběry s originálním zvukem, tedy často i v cizím jazyce, které bývaly ve vysílání zvukově stažené a souběžně čtené česky. Podobnou praxi používají všechny televizní stanice hodné pozornosti (třeba BBC nebo CNN) a donedávna ji používala i Česká televize. Již více než rok se však ČT touto zvyklostí neřídí: předtočené cizojazyčné segmenty vysílá vždy v původním jazyce a namísto čteného překladu nabízí pouze česky psané titulky. Tyto titulky nevidomí, slabozrací, senioři, dyslektici a prostě všichni, kdo čtou trochu pomaleji nebo nemohou číst vůbec, jednoduše nepřečtou. SONS Českou televizi požádal, aby se vrátila ke své dřívější praxi českého hlasitého čtení cizojazyčných segmentů ve všech svých zpravodajských pořadech. Ředitel zpravodajství České televize ve své odpovědi uvedl dva důvody, proč bude ČT naopak i nadále setrvávat u své nové praxe: 1) titulky namísto dabingu dovolují zprostředkovat emoce, tón hlasu, náladu mluvčího; a 2) důležitá je potřeba vzdělávat se ve znalosti cizích jazyků s poukazem na skutečnost, že se jedná ve většině případů o titulkování hlavních světových jazyků. Domnívám se, že obraz i s částečně staženým zvukem a překladem emoce či momentální stav mluvčího zprostředkovával dostatečně, diskutabilní je ale především druhý bod. Podle názoru SONS by se ČT měla řídit zásadou „co bylo přijato obrazem, odvysíláme obrazem, co bylo přijato slovem, odvysíláme slovem v úředním jazyce dané země“. SONS podrobil argumentaci ředitele zpravodajství zkoušce ohněm a provedl analýzu hlavních zpravodajských pořadů v týdnu mezi šestým a dvanáctým květnem loňského roku. Z analýzy vyplynulo, že aby český divák, který nestačí číst titulky, porozuměl zprávám České televize ve sledovaném týdnu, musel by umět čtrnáct jazyků. Arabsky, anglicky, bengálsky, čínsky, filipínsky, francouzsky, indonésky, italsky, japonsky, korejsky, německy, polsky, rusky a turecky. Je jistě důležité mít vysoké ambice, kultivovat a vzdělávat svého diváka, ale nedá mi, abych se přesto nezeptala: které z uvedených jazyků jsou natolik světové, aby se je například nevidomí senioři začali pilně učit? Kateřina Kalistová # Světluška bez Anety Zpěvačka Aneta Langerová (27) odešla z Nadačního fondu Českého rozhlasu. Jeho tváří přitom byla celých devět let. Příčinou odchodu se staly neshody s novým vedením nadace. „Důvodem jsou rozdílné názory na budoucí vývoj Světlušky. Takto si Aneta přála medializovat své rozhodnutí a my to respektujeme,“ řekla mluvčí Českého rozhlasu Tereza Krásenská. „Je to těžké a bolestné rozhodnutí, se kterým se budu ještě dlouho smiřovat. Ale někdy je nutné odejít pro dobro věci. Cítím morální povinnost přenechat své patronství nad Světluškou někomu dalšímu,“ prohlásila Aneta. „Chtěla bych poděkovat všem lidem, kteří se se Světluškou spojili a pomáhali jí realizovat její projekty, známým osobnostem, všem dárcům a také samotným nevidomým, kteří mě mnohému naučili. Děkuji zejména Martině Kaderkové, bývalé ředitelce nadačního fondu, že mě před několika lety k této spolupráci přizvala, že postavila Světlušku na vlastní nohy a vdechla jí život,“ poděkovala zpěvačka při odchodu. „Velmi děkuji Anetě Langerové, že po skoro jednu dekádu věnovala svoji energii a čas právě Nadačnímu fondu Českého rozhlasu a že pro projekt Světluška udělala velký kus práce. Ze Světlušky se stal známý a oblíbený projekt, který pomáhá nevidomým,“ ocenil Anetu generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan. „Je mi samozřejmě líto, že naše spolupráce končí, Světluška ale pokračuje v plné síle,“ uzavřel Peter Duhan. red. # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 4 Dnešní rubriku zaměříme na následující dotazy: Kde mohou nevidomí a slabozrací nalézt text nového občanského zákoníku v pro ně přístupné podobě? Kdo jsou asistenti sociální péče a jaký vliv může tento status mít na jejich zdravotní a sociální pojištění? Do samostatného příspěvku jsme zařadili informace ze Sociálně právní komise SONS ČR. Vzhledem k tomu, že po odchodu tajemnice Sociálně právní komise SONS Marcely Šmídové zatím nebyl jmenován její nástupce, byl jsem předsedou komise Františkem Krčmou požádán, abych o jednání komise dočasně informoval. Kde hledat text nového občanského zákoníku v přístupné formě pro osoby s těžkým zrakovým postižením Před několika dny jsem byl klientkou naší poradny požádán o vyjádření názoru na vhodný způsob zpřístupnění nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) osobám se zrakovým postižením. Nedomnívám se, že by bylo užitečné načíst tento nový předpis jako zvukovou knihu. V takovém díle by se dalo jen velmi obtížně orientovat. Poslech takto rozsáhlého zákoníku v celku (na pokračování) by patrně nepřinesl posluchači příliš mnoho užitku. Text zákona je poměrně hutný, je užíván způsob vyjadřování typický pro právní předpis. Pro většinu zrakově postižených je podle mého názoru mnohem užitečnější mít možnost v předpise vyhledávat žádané pasáže, moci si určité části opakovaně projít, zkopírovat, samostatně uložit atd. Tyto možnosti přináší jen zákon v přístupné digitální formě. Soubor s textem celého zákona ve formátu TXT či PDF je možno získat např. na tomto odkazu: http://portal.gov.cz/app/zakony/ Stačí do editačního políčka Číslo předpisu zadat „89/2012“ a odbavit tlačítko Hledat – tak získáte stránku s možností stáhnutí celého zákona. Na uvedeném odkazu můžete vyhledávat platné a účinné právní předpisy nejen podle jejich čísla, ale také podle jejich názvu, dokonce je možné vyhledávat i podle výskytu zadaného textového řetězce uvnitř jednotlivých právních předpisů. Pokud byste se nechtěli spokojit pouze s textem zákoníku, ale zajímaly by vás podrobnější informace o novém kodexu občanského práva, je možné je získat na stránce Ministerstva spravedlnosti na odkazu: http://obcanskyzakonik.justice.cz/ Zde je možné kromě stažení či spuštění samotného textu zákona v interaktivním souboru PDF též listovat jednotlivými částmi, dostat se k obecným výkladům objasňujícím, proč nový občanský zákoník vznikl, co upravuje, získat text dalších souvisejících předpisů atd. Péče o osobu pobírající příspěvek na péči a pojištění Dotaz: Chci, aby mi péči poskytovala osoba, která ke mně není v žádném rodinném vztahu, je to možné? Může si tato osoba péči o mě započítat do nároku pro důchod? A bude tato osoba zdravotně pojištěna? Nejdříve si pojďme zopakovat, co říká zákon o sociálních službách (z. č. 108/2006 Sb., v platném znění) k otázce, kdo může osobě pobírající příspěvek na péči potřebnou péči poskytovat. Zákon stanoví, že pomoc mohou poskytovat: - osoby blízké, - asistenti sociální péče, kteří však tuto činnost nesmějí vykonávat jako podnikatelé, - registrovaní poskytovatelé sociálních služeb, - dětské domovy nebo - speciální lůžková zdravotnická zařízení hospicového typu. Zatímco registrovaným poskytovatelem sociálních služeb podle písmene c) mohou být fyzické i právnické osoby, osobami blízkými a asistenty sociální péče mohou být jen osoby fyzické. Pro asistenty sociální péče navíc zákon přináší další omezení, mohou jimi být toliko fyzické osoby starší 18 let, zdravotně způsobilé. Za zdravotně způsobilou není považována osoba, která má sama nárok na příspěvek na péči, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat. Takovouto situaci si umím představit např. v případě, že by zdravotní postižení, z nichž plyne neschopnost zvládat základní životní potřeby, byla natolik odlišná, že by jedna osoba byla schopna druhé poskytovat řádnou péči, např. nevidomý vozíčkáři nebo naopak. Klienti se nás často dotazují, zda je možné poskytování péče osobou, která má od oprávněné osoby odlišné bydliště. Zákon tuto možnost nikde nevylučuje, takže to rozhodně možné je; jen v této souvislosti upozorňuji na to, že je třeba brát v úvahu fakt, že pro nárok na příspěvek na péči je nutné, aby byl osobě stanoven určitý stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Tento stupeň je vždy dán počtem nezvládaných základních životních potřeb a skutečností, že oprávněná osoba „vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby“. Osoba blízká Kdo je považován za „blízkou osobu“ i pro účely zákona o sociálních službách upravuje občanský zákoník, a to v ustanovení § 22 odst. 1: „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“ Asistent sociální péče Asistent sociální péče je povinen poskytovat pomoc osobně a s osobou, které poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc. Zdravotní pojištění V ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona o veřejném zdravotním pojištění (z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů) zjistíme, že stát je plátcem pojistného na zdravotní pojištění za: „osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost).“ Z toho tedy plyne, že za asistenta sociální péče, který pečuje o osobu starší 10 let, jež pobírá příspěvek na péči od II. stupně výše, je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát; nemá-li tedy tato osoba jiné tituly, z nichž by musela platit pojistné na zdravotní pojištění (velmi zhruba řečeno závislou či nezávislou výdělečnou činnost), nevzniká jí povinnost platit si toto pojistné. Upozorňuji na to, že na rozdíl od pravidel pro důchodové pojištění, zde není uvedena podmínka společné domácnosti. Pojistné na důchodové pojištění Zde použijeme ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona o důchodovém pojištění (z. č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které praví, že: „Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále osoby pečující osobně o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud spolu žijí v domácnosti; podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu,“ Z toho tedy dovodíme, že asistent sociální péče prakticky nemůže být důchodově pojištěn z titulu poskytované péče, ledaže by s osobou, jíž péči poskytuje, žil ve společné domácnosti. Luboš Zajíc # O bezpečnosti v Kolíně Členové kolínské odbočky SONS se 17. února zúčastnili besedy o prevenci kriminality a bezpečnosti. V přátelské atmosféře si se str. Helenou Honkiszovou z oddělení prevence kriminality Městské policie Kolín povídali o tom, jak čelit různým nástrahám a rizikovým situacím, kterým jsou vystaveni zejména senioři. Informace, jak možnému nebezpečí předcházet a kde hledat pomoc, poskytl i Mgr. Ivan Černovský, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Kolín. V závěru setkání si účastníci popovídali i o běžných radostech a starostech života. red. # Fantastický zážitek Nedá mi podělit se o fantastický zážitek v pražském Hmateliéru... Věděla jsem, že je keramika to pravé ořechové pro to, kde nyní jsem – tedy ani ryba ani rak, ani koukavá ani nekoukavá. Přesto mne návštěva Hmateliéru pražského sdružení Okamžik ohromila. Ponechám stranou neuvěřitelně vlídné přivítání a nevtíravou pohostinnost paní Jarmilou Kerlickou a Lenkou Smětákovou. Do tajů zdánlivě poddajného materiálu mne a kamaráda zasvěcovala zcela nevidomá Libuška Petrašová. S hlínou pracuje od roku 2007 a je už lektorkou. Musím říct, že neuvěřitelně trpělivou a plnou humoru. Teď se pokusím zprostředkovat to, co jsem prožila. Předesílám, že toto se odehrálo ve chvíli, kdy jsem selským rozumem dospěla k tomu, že ve většině situací je pro mne upínání na vizuální vjemy už spíše traumatizující, než k užitku. Neboli že je pro mne opravdu lepší a více mi informací dající prostě šmátrat. Také proto jsem se začala sama učit Brailla, kterého chápu především jako cestu z křižovatky zrak do křižovatky hmat. To jsem ocenila právě dnes. Pracovali jsme Axmanovou technikou. Napřed jsme si vyhrábli tak hrst hlíny. Svou krásnou vazkostí mi připomínala modelínu. Tu jsme promačkávali a hnětli jak těsto na vánočku. Pak jsme ji postupně v rukou mačkáním protahovali do jakéhosi co možná stejně tlustého hada, jen tak rukama ve vzduchu. To už jsme měli před sebou na otáčivém stolečku pokrytém plátnem docela obyčejnou čtvercovou krabici od litrového džusu a kolem ní jsme tohoto hada obtočili. Libuška nás naučila, jak oba konce hada spojit, aby nikdo spoj nepoznal. Hlavně aby ji nepoznala pec a keramiku neroztrhala. Krabici jsme vyndali a do vzniklého hadího rámečku jsme vkládali kuličky hlíny, které jsme se snažili vyhladit postupně do rovna, vše tak, abychom ten čtvercový džusový rámeček nezměnili v kosočtverec nebo lichoběžník. Takto vzniklé dno jsme z otáčivého stojánku pokrytého plátnem otočili o 180 stupňů a z druhé strany se snažili opět dalšími kousky hlíny vyrovnat do hladka a pokud možno i do rovna. V tom právě bylo super, že se ten stojánek otáčel a mohli jsme s citem pracovat na všech vnitřních i vnějších stranách. Nu a pak jsme s pomocí opět vložené džusové krabice vyrobili dalšího hada čili další vrstvu, kterého jsme se zevnitř i zvnějšku snažili srovnat už jen jakýmisi červíky. Ty jsme do mezer zapatlali, aby stěny byly co možná rovné. Takto jsme postupovali vrstvu za vrstvou. Já to zkrátím. I nesmírně žvatlavý kamarád si po nějaké chvíli s hlínou hrál tak, jak prý nevěřil, že je možné mazlit se jinak než se ženou. Pro mne to byla čirá rozkoš, každý ať si to podle nátury přebere. Bylo pro mne především neuvěřitelně osvobozující pracovat, aniž poulím oči dva metry před sebe, abych něco zahlédla. Pracovat hmatem, vcítěním se do té úžasné hmoty. Olga Vyskočilová # Přijeďte si zasoutěžit do Olomouce Krajské středisko Tyfloservisu Olomouc pořádá tradiční soutěž v prostorové orientaci a samostatném pohybu s bílou holí. Akce se bude konat v olomouckých ulicích v sobotu 24. května 2014. Zahájení bude v 9 hodin, předpokládaná doba ukončení je v 15 hodin. Přijďte se pobavit, setkat s ostatními a vyzkoušet si, jak jste na tom v dovednosti samostatného pohybu v neznámém prostředí podle tyflografického plánku a popisu trasy, který můžete poslouchat z diktafonu či si číst v braillu. Diktafon je třeba mít vlastní. Všichni soutěžící budou mít nasazené klapky, aby měli jednotné podmínky. Bezpečnost na trase bude zajišťovat mnoho dobrovolníků. Pro výherce jsou připraveny hezké ceny, ale s prázdnou neodejde nikdo. Nabídnuto bude i drobné občerstvení. Přihlásit se můžete do 30. dubna na tel. 585 428 111, e-mailem na adrese: tyfloservis@olomouc.cz nebo poštou na adresu Tyfloservis, I. P. Pavlova 69, 779 00 Olomouc. Nezapomeňte na sebe uvést telefonický a e-mailový kontakt, máte-li! Neváhejte se na nás obrátit s jakýmkoli dotazem. Hlaste se co nejdříve, kapacita soutěže je omezena! V případě nadlimitního počtu zájemců budou mít přednost lidé, kteří jsou v oblasti prostorové orientace s bílou holí nováčci. Bližší informace přihlášeným účastníkům včas sdělíme. Za Krajské středisko Tyfloservisu zdraví a těší se na setkání Darina Růžičková, Dagmar Dvorská a Michaela Ševčíková # Brněnské setkání Srdečně vás zveme na každoroční setkání bývalých žáků Základní devítileté školy pro nevidomé v Brně. Sejdeme se v sobotu 24. května. Na četná přání absolventů se podařilo zajistit návštěvu prostor bývalé školy na Veveří 15. Sejdeme se tedy v 10 hodin přímo před touto budovou. Z hlavního nádraží se tam dostanete tramvají č. 12, zastávka Česká. Při vzpomínání si projdeme park i interiér budovy. Prohlídka je plánovaná přibližně na hodinu. Potom přejdeme do restaurace U čápa, Obilní trh 10, kde bude setkání pokračovat tradičně obědem a společným posezením. Prosíme, abyste při přihlášení uvedli, zda přijdete ke škole na Veveří, nebo až v 11 hodin do restaurace. Do restaurace se od hlavního nádraží dostanete tramvají č. 4, zastávka Obilní trh. Přejdete na chodník a podél domů po pravé straně přijdete k budově restaurace na rohu Obilního trhu a ulice Gorkého. Od 10:45 zajistíme na této zastávce doprovod. V ceně 230 Kč za osobu je oběd s nápojem, drobné občerstvení a nezbytné náklady na tuto akci. Přihlásit se můžete do 10. května u Heleny Klimové – 544 215 957, 732 930 194, Marie Hauserové – 725397502 nebo Mileny Tourkové – 548 211 161, které vás co nejsrdečněji na toto setkání zvou. # Pouť na Hostýn Zveme vás na tradiční, již pátou pouť zrakově postižených na Svatý Hostýn. Na tomto mariánském poutním místě budeme moci čerpat duchovní energii a prožít pěkný den v nádherném prostředí. Pouť se uskuteční v sobotu 7. června 2014. Je určená pro věřící a pro všechny ty, kteří rádi naslouchají vnitřnímu hlasu a prožívají duchovní chvíle. Texty zpívaných písní budou k dispozici v bodovém a zvětšeném písmu. Zajištěn bude autobus pro zájemce, kteří se přihlásí a zaplatí předem přímo v OO SONS Olomouc nejpozději do 31. května 2014. Cena je 120 Kč a zahrnuje autobusovou dopravu z Olomouce na Svatý Hostýn a zpět. Čas odjezdu: 9:15 hod. od hlavního vlakového nádraží, stanoviště C (naproti vchodu do nádraží). Přihlášky a bližší informace: OO SONS Olomouc, tel. 585 427 750. Kvido Sandroni # Chrám techniky Národní technické muzeum v Praze na Letné baví všechny věkové kategorie. Poté, co bylo v roce 2011 znovu otevřeno po pětileté rekonstrukci, je přizpůsobeno i zrakově postiženým návštěvníkům. Je jedno, do které z dvanácti expozic se vydáte nejdříve, protože tohle je unikátní prohlídka, která návštěvníka provede úspěšnou českou historií a všemi jejími technickými vynálezy. Firmy jako Tatra, Laurin a Klement už v dobách první republiky udávaly tón po celém světě svými na svou dobu pokrokovými výrobky. A některé z nich pamatují i založení muzea, k němuž došlo už v roce 1908. Zrakově postižení dostanou u vstupu rukavice a seznam exponátů, které lze osahat. „Například lokomotivy, několik aut i letadlo Spitfire,“ upřesňuje pracovnice muzea Jana Dobisíková. V muzeu je přes 3 000 exponátů. V expozici Dopravy je vystavena vývojová řada motocyklů od konce 19. století do současnosti, vlaky i letadla zavěšená pod stropem. Od létacího balonu po Kašparův letoun, s nímž vykonal dálkový přelet v roce 1911. Národní kulturní památkou je Tatra 80 z roku 1935, užívaná prezidentem Masarykem. Se stíhacím letounem Spitfire z roku 1945, se do vlasti vrátili českoslovenští letci z Velké Británie. Na ochozech jsou rozmístěny bicykly s velkým kolem vepředu a malým vzadu. Nechybějí tu motocykly ani makety lodí české námořní plavby. V sekci Fotografické a filmové techniky je možné obdivovat další z národních kulturních památek – daguerrotypii Zátiší v ateliéru z roku 1839, jejímž autorem je vynálezce fotografie J. L. M. Daguerre. Upoutají tu unikátní přístroje z dob počátků fotografie či dobová rekonstrukce fotografického ateliéru se skleněným stropem z počátku 20. století. Expozice Technika domácnosti se rozprostírá na ploše 600 metrů čtverečních. Oblé i hranaté tvary dávno zapomenutých mixérů, televizí, praček, šicích strojů od poloviny 19. do konce 20. století nadchnou nejenom hospodyňky. Protější oddělení astronomie je koncipováno jako nekonečný prostor vesmíru plný zářících hvězd v podobě sbírkových předmětů. Nejstarším předmětem sbírkového fondu je meteorit nalezený roku 2005 v Argentině, starý téměř pět tisíc let. Na prohlídku všech zákoutí muzea nebude stačit ani celý den. I když se zaměříte jen na některé expozice, můžete zde strávit poctivé odpoledne, proložení třeba šálkem kávy a medovníkem v místní kavárně. Otevírací doba: úterý-pátek 9–17:30, víkend: 10–18 Vstupné: dospělí 190 Kč, ZTP, senioři, děti 6-15 let, studenti 90 Kč, rodina 410 Kč http://www.ntm.cz red. # Projekt Tango Americký internetový gigant Google pracuje na novém typu chytrého telefonu, který může v budoucnu usnadnit zrakově postiženým orientaci v neznámém uzavřeném prostoru. Pod názvem projekt Tango představil prototyp smartphonu se souborem kamer, snímačů a čipů, které přístroji umožňují zachytit okolní prostředí jako trojrozměrnou mapu. Čím se prototyp smartphonu, který „vnímá prostor“, liší od dosavadních chytrých telefonů? K dnes běžnému gyroskopu, akcelerometru, případně elektronickému kompasu přidává data ze dvou kamer. Jedna je konvenční s rozlišením 4 MPx. Druhou Google označuje jako kameru pro sledování pohybu. Pak je zde ještě integrovaný senzor pro sledování vzdálenosti. Výkon pro takto náročné výpočty dodávají dva procesory Movidius Myriad 1 optimalizované pro tento typ úloh. Všechny senzory zabudované v chytrém telefonu tak umožňují přístroji provést každou sekundu více než 250 tisíc 3D měření a aktualizovat jeho polohu v reálném čase. Společnost poskytla 200 prototypů vývojářům, kteří by pro ně chtěli vytvořit aplikace. „Naším cílem je dát mobilním zařízením chápání prostoru a pohybu v lidském měřítku,“ uvedl Johny Lee, šéf projektu Tango. Prototyp 3D navigace v interiérech vypadá velmi nadějně. S optimismem bychom to ale prozatím neměli přehánět. Než se výsledky projektu Tango dostanou do našich mobilů, bude trvat zřejmě několik let. Na druhou stranu, kdo jiný než Google by tuto ideu mohl dotáhnout k úspěšnému konci? red. # Dny umění nevidomých na Moravě začínají Úvodní akcí letošního 20. festivalu Dny umění nevidomých na Moravě bude v dubnu olomoucká výstava obrazů slabozrakého britského malíře Jonathana Huxleyho. Pořádá ji oblastní odbočka SONS Olomouc. Festival se koná od roku 1995 v období jara a léta v mnoha městech především střední a východní Moravy. Jeho cílem je představit nejširší veřejnosti zrakově postižené umělce. Záštitu nad 20. ročníkem festivalu převzala náměstkyně primátora Statutárního města Olomouce Mgr. Eva Machová. Britský malíř Jonathan Huxley se narodil roku 1965. Žije v Londýně. Absolvoval Královskou akademii umění, s níž nadále spolupracuje v rámci vzdělávacích projektů, zejména pro zdravotně handicapované děti. Kvůli vadě zraku, v jejímž důsledku je velmi citlivý na světlo, nejčastěji tvoří v zatemněném ateliéru pomocí ultrafialového záření a fluorescenční (světélkující) barvy. Při práci občas využívá vidícího asistenta. Pro jeho zrak je denní světlo tak ostré, že je pro něj složité vyjít z domu na ulici. Ve výtvarné práci nejčastěji využívá techniky olej, akvarel a prostorové instalace. Huxleyho malby zobrazují lidské postavy v neustálém pohybu. Rychlost, s jakou se pohybují jeho tajemné postavy, vyplývá i z odvážného použití barev a vyzařují velkou energii. Jeho postavy obvykle doprovázejí plovoucí předměty, jako jsou deštníky, klobouky, vany, židle a žebříky. Lidé bývají často zobrazeni s otevřenou náručí nebo v objetí. Pohyb Huxleyho figur může v divákovi vytvářet dojem, že jedou na bruslích nebo hrají fotbal, ale není to jeho záměrem, jedná se jednoduše o spontaneitu v barvách a tvarech. Autor již samostatně vystavoval v muzeích a galeriích nejen ve Velké Británii, ale třeba i v Paříži či v Miami. Jeho díla se stala součástí výstav v Boloni, Dubaji, v japonské Nagoji nebo v budově Evropského parlamentu ve Štrasburku. Vytvořil obrazy například pro švýcarskou ambasádu ve Washingtonu či pro publikaci UNESCO. O malování se zrakovým handicapem Jonathan Huxley prohlásil: „Nutnost je matka vynálezu a v procesu přeměny mého dne do noci jsem získával ty nejlepší nápady. Práce ve tmě vyvolává vzpomínky, v mé paměti často nedokonale uložené. Vím, že jsou mnohé z nich časem zkreslené, rozmazané, a tak mám tendenci domýšlet si chybějící části a zkrátka – tvořit příběhy. Práce bez vizuálního rozptylování je jiná. Poklidné, světle fialové světlo ultrafialové lampy a zářící pero v mé ruce bylo podobné tiché meditaci. Nejmenší vizuální vzpomínky začaly zaplavovat mou mysl. Začal jsem je všechny kreslit černým perem na zářící bílý papír. Nechtěl jsem je upravit nebo racionalizovat. Jen jsem je nechal volně vznikat jako automatické psaní. Desítky, pak stovky z nich. Drobné a bílé vzpomínky ležely ve tmě na podlaze mého studia...“ Mottem olomoucké výstavy jsou malířova slova „Někdy jsou mé chyby lepší než mé nejpropracovanější plány.“ Výstava v kavárně Divadelní klub na Horním náměstí v Olomouci potrvá od 3. do 30. dubna. Vstup je volný. red. # Stvoření skleněné krásy Jedním z velkých vynálezů, jimiž se může lidská civilizace pyšnit, je vynález výroby skla. Sklo, které člověku slouží jako předmět užitkový, ale také jako umělecké dílo má svou mystickou hodnotu. Je pevné a současně tak křehké, průzračně čisté, průhledné, schopné měnit barvy i lámat světlo. Je něžné a hladké na dotek, když se rozbije, ostré a nebezpečné. Základními technologiemi je sklo foukané, odlévané, broušené, štípané, malované atd. Sklo tvoří součást moderní architektury, zdobí rovněž historické stavby. Těmi nejpůsobivějšími jsou nepochybně barevné vitráže u gotických katedrál. Mají vzhled monumentální, ale i miniaturní. Ať už nás ohromuje svou velkolepostí nebo skromnou zjemnělou krásou, vždy v nás zanechává trvalý dojem a pocit něčeho těžce popsatelného. České země patřily v minulosti ke sklářským velmocím. Sklářské hutě působily často v chudých podhorských oblastech a poskytovaly živobytí lidem v širokém okolí. Povolání sklářů se dědilo z generace na generaci. Malá země v srdci Evropy měla ve světě velký zvuk zásluhou vývozu skleněných předmětů, zejména českého křišťálu. Platilo to až do konce minulého století. Globální průmysl pohltil i sklářské odvětví. Přesto se u nás tu a tam výroba skla udržela do dnešních dnů. Týká se to zejména průmyslově vyráběného skla. Jedna ze sklářských firem, která nepřerušila výrobu ani v průběhu divoké velké privatizace v Česku, se nachází v blízkosti naší metropole na Berounsku v obci Nižbor. Městečko Nižbor je sídlem skláren Bohemia s výrobou světově proslulého broušeného olovnatého křišťálu. Nachází se v těsné blízkosti vlakového nádraží. Regiony Berounsko a Slánsko mají velmi bohatou historii. V 2. stol. před Kristem obývali zdejší území Keltové. Zbylo tu po nich mnoho stop a keltský fenomén touto oblastí žije dodnes. Na zdejším zámku sídlí informační středisko, které se zaměřuje výhradně na keltskou kulturu. V blízkých Stradonicích se nacházelo největší keltské oppidum. Je jasné, že místní restaurace se nemůže jmenovat jinak než Keltovna. Nižborské sklárny jsou velmi častým místem návštěv školních výletů, neboť nabízejí zajímavou exkurzi zdejším provozem. V nedávné době navštívili sklárny také nevidomí a slabozrací z odboru zrakově postižených KČT Ostrava. Fundovaná průvodkyně nás provedla všemi hlavními částmi provozu od žhnoucích pecí přes foukače skla až k expedici. Nezůstalo ani u hmatových ukázek, kterou představovala výstava všech druhů výrobků – sklenice, poháry, vázy, karafy, tácky, džbány, košíčky, figurky atd. Totéž platí o skleněném zboží na paletách. Vše se odehrávalo pod dohledem průvodce s bohatým výkladem. Návštěva skláren je poznávací záležitostí, ale i zážitkovou atrakcí s trochou adrenalinu. Nejdříve vás ovane horký vzduch z ohnivého jícnu tavičských pecí, poté vás ohluší řinčení rozbíjeného skla – to když sklářský mistr dovedně odstraňuje vrchní část dutého korpusu váz či džbánů. Pak musíte opatrně našlapovat skleněnou tříští a nakonec vás pohltí ticho prostor, v nichž ta skleněná krása čeká na to, než opustí místo svého stvoření. Ke vstupence obdrží každý návštěvník skleněnou figurku slona pro štěstí. Ve firemní prodejně si můžete zakoupit další suvenýry a předměty. Vybrat si můžete ze široké nabídky. Pokud jste z Prahy a okolí, nemáte do Nižboru daleko. Mimopražští si mohou naplánovat zájezd nebo pobytovou akci na Berounsko. Kromě nižborských skláren lze navštívit blízké hrady Karlštějn a Křivoklát, zámek v Hořovicích, zříceniny Tetína, Žebráku a Točníku, důlní skanzen v Bubovicích, Chrustenicích, Koněpruské jeskyně, město Beroun s památkami a Muzeem českého krasu, obec Sv. Jan pod Skalou, obec Zbečno s Hamousovým statkem a řadu dalších atraktivit. Milan Linhart # Bocelli před oltářem Legendární tenor Andrea Bocelli (55) se v den druhých narozenin své dcerky podruhé odebral k oltáři. Známý italský operní pěvec se oženil 21. března v italském Livornu s dlouholetou přítelkyní Veronicou Berti (30). Se svou někdejší manažerkou žije nevidomý tenorista už od roku 2002 a mají spolu dvouletou Virginii. Z předchozího manželství s Enricou Cenzatti má již Bocelli syny Amose (19) a Mattea (16). red. # Mistr karetních triků Američan Richard Turner zasvětil svůj život manipulaci s kartami. Karetní triky zvládá mistrovsky i přesto, že je nevidomý. Kouzla s kartami začal zkoušet, když mu bylo sedm let. A i když v devíti přišel o zrak, na svou zálibu nerezignoval a dál se zdokonaloval. S kartami trénuje 10 až 20 hodin denně, 7 dní v týdnu. Když ho přitom někdo označí jako karetního podvodníka, tak se ohradí: „Říkám si karetní mechanik. Mechanik je někdo, kdo může kontrolovat výsledek karetní hry,“ vysvětluje nevidomý karetní mistr. Americký karetní mág je přitom neskutečně dobrý mechanik. Jeho úvodním trikem je míchání balíčku karet jednou rukou. V jeden moment přitom drží dva balíčky karet, v každé ruce jeden, a oběma balíčky míchá. Další dovedností je rychlé vyměňování karet při rozdávání. Když si od něj vezmete kartu, kterou jste předtím viděli, pravděpodobně to už nebude ta stejná karta. To ale není všechno. Dále se Turnerovi daří okamžitě najít a vyřadit všechna esa z balíčku, který předtím míchal dvacet minut někdo jiný. Špičkový je také trik s určitou kartou (např. károvou sedmičkou), která zůstává pořád na vrchu, přestože to vypadá, že Turner z vrchu rozdává karty na stůl. Co stojí za tímto mimořádným umem? Nevidomý Američan si myslí, že za dovednost vděčí vyvinutému hmatovému smyslu. „Většina těch triků vyžaduje tak jemný dotyk, že pokud se při pohybu spletete o pouhou tloušťku jedné karty, tak je všechno zpackané," vysvětluje. Turnerova dovednost zaujala firmu The United States Playing Card Company, která vyrábí karty. Za reprezentaci značky mu nabídla sponzoring a doživotní přísun balíčků karet. Karetní mistr má nyní díky tomu doma ve skříni zhruba 6 tisíc nevybalených balíčků karet. Další desítky rozbalených má ve všech místnostech svého bytu. A teď ještě jedna kuriozita na závěr. Syn Turnera se křestním jménem jmenuje Ace Of Spades (Pikové Eso). red. # Špičková závodnice Agility, neboli běh se psem přes překážky, je v Česku stále více populární sport. Na vrcholové úrovni jej provozuje i prakticky nevidomá závodnice Jitka Lebedová. Jitce je pětatřicet let a agility se věnuje od sedmnácti. Narodila se se zbytky zraku, dnes však nevidí prakticky nic. „Od osmnácti let se mi zrak zhoršoval. To, co zdravý člověk vidí z padesáti metrů, vidím z metru,“ popisuje Jitka. V závodě agility musí psovod se psem překonat překážky ve správném pořadí. Jitčina fenka belgického ovčáka Kami a papillon Ax mají jednu jedinou výjimku. Mají na krku rolničku, aby je Jitka slyšela. Jinak má stejné podmínky jako vidící závodníci. „Potřebuju člověka, který se mnou projde tu trať, protože je označená čísly, která nevidím. Při otočkách mám samozřejmě větší problém s orientací než zdraví lidé, ale je to otázka praxe a zvyku,“ vysvětluje Jitka průběh závodu. Celou svou kariéru trénuje Jitka pod vedením Antonína Grygara. Na parkuru jsou dva až třikrát týdně. Závodnice už vystřídala několik psů. Sama je specialistkou na výcvik vodících psů. Svou Kami si tak Jitka vycvičila nejen na závody, ale i jako pomocnici pro život. red. # Fanoušek Bohemky V deníku Blesk vzbudila nedávno velký ohlas fotografie Ladislava Rady (40) na tribuně vršovické Bohemky. Fotbalový fanoušek ze Smíchova od narození nevidí, přesto chodí fandit svému oblíbenému klubu. Vzápětí položil Blesk skalnímu příznivci fotbalu několik otázek. Láďo, lidé si řeknou, že ze zápasu nemůžete nic mít, co vás táhne na fotbal? Já vím. Nevidím od narození, ale fotbal mám moc rád. Víte, já miluju ten zvuk, když se kopne do míče. Mohl bych sedět u televize, jenže tam ho neslyšíte. Jak fandíte? Zpívám bohemácké chorály, třeba. Fandíme z plných plic, Bohemka z Vršovic. Mám půjčenou šálu od kamaráda a když dáme gól, tak to přece slyším z tribuny a dělám kravál (rozesmátě) s ostatními. Kolikrát za sezonu se vydáte do hlediště? Poprvé jsem byl s tátou v roce 1983, to mi bylo deset let. Teď na všechno nechodím, takže asi tak šestkrát za rok. Mám šest sedm kamarádů, kteří mi pomohou na stadion. A pětiletou fenku vodičku Angie. Tu baví fotbal také? No naposledy se Spartou vydržela koukat jen na první poločas a pak to vzdala. Hleděla si svého (smích). Mám ještě čtrnáctiletou Daisy, ale ta už je na to stará a bolí ji nohy. Chodíte s labradorkou i na jiné mančafty, a jak se k vám chová ochranka na stadionech? Byl jsem na Žižkově a na Spartě, jenže tam jsem měl s některými pořadateli problémy. Nelíbilo se jim, že mám s sebou psy. Ale možná, že teď v neděli půjdu na Spartu s Plzní a budu fandit Plzni (smích). Po představení Ladislava Rady na stránkách tisku se klub Bohemians rozhodl svého skalního fanouška za jeho přízeň odměnit. Darovali nadšenému divákovi a příznivci dres fotbalového klubu a šálu v klubových zelenobílých barvách. Největší radost však měl věrný divák z permanentní celoroční vstupenky na všechny zápasy jeho oblíbené Bohemky. Blesk/red. # Inzerce Pomohu zajistit pro jednotlivce sponzorským darem čtecí zařízení Auto-Lektor. Cena zařízení je 84 000,- Kč. Možnost obdržení zdarma. Tel. 602 124 563, e-mail: vetrovec@centrum.cz.