ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 7 Duben 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Sociálně právní komise SONS ČR informuje Sociální politika versus každodenní život Sítnici ničí lajdácký protein Albíni, zrak a pověry Barevný experiment Kniha o pohybu Borůvková keramika Padesát plus... 7: Hana Kuncová Qardo dobývá svět Nabídka rekreace u moře INSPO 2014 Hra, k níž není třeba zrak Další ročník literární soutěže Kytarový mág Pěvecké duo Černobílé problémy Patrik Hetmer osmý Zlatá lyžařka Cena pro Daniela Noční běh Stromovkou # Sociálně právní komise SONS ČR informuje Tento poradní orgán prezidenta SONS se ke svému pravidelnému jednání sešel 10. března 2014. ? JUDr. Pavel Ptáčník komisi informoval, že zákon o veřejné prospěšnosti je stále ve stádiu příprav. Komise se shodla na tom, že je třeba tento legislativní proces pečlivě sledovat, popř. včas vznést naše připomínky. ? Prezident SONS ČR informoval, že ustanovení nového tajemníka komise souvisí s hledáním nového pracovníka sociálně právní poradny, v současné době probíhá na tuto pozici výběrové řízení. ? Viktor Dudr přinesl informaci, že z podnětu klienta řeší SONS s Úřadem práce ČR bezbariérový přístup na některá kontaktní pracoviště ÚP. ? Komise vyjádřila názor, že vzhledem k vybavenosti zrakově postižených mobilními telefony pozbývá opodstatnění povinnost operátorů zabezpečovat síť veřejných telefonních automatů. ? Komise se jednoznačně shodla na tom, že v rámci jednání o vytvoření monitorovacího výboru Mezinárodní úmluvy OSN je třeba i nadále zastávat postoj, aby SONS měla možnost do tohoto orgánu jmenovat svého zástupce. Pavel Ptáčník konstatoval, že je třeba vyčkat na další vývoj, zejména s ohledem na jmenování nové veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. ? Pavel Ptáčník informoval, že v nejbližších dnech bude aktualizována publikace Přehled základních sociálněprávních a pracovněprávních informací pro nevidomé a slabozraké občany. V době sepisování tohoto článku je již příručka přístupná pro všechny čtenáře Knihovny digitálních dokumentů na odkazu: http://kdd.cz/file.php?id=17688. Příručka vychází z právního stavu účinnému k 31. lednu 2014. ? Luboš Zajíc komisi zpravil o tom, že byly podniknuty potřebné kroky ke získání obnovení akreditace vzdělávacího programu pro poradenské pracovníky. ? Hlavním bodem jednání byl materiál Jana Příborského s názvem Problematika seniorů se zrakovým postižením, který byl členům komise před jednáním předložen v písemné podobě. Autor se jednání komise zúčastnil jako host a svůj materiál komisi osobně představil. Poukázal na neutěšenou situaci některých zrakově postižených seniorů, na neexistenci koncepčního přístupu a řešení sociálního postavení této skupiny. V materiálu nastínil způsob, jakým by mohl být tento problém uchopen. Popsal tři základní kroky, které by měly být učiněny: 1. Vyhledání konkrétních seniorů na určitém území a provedení průzkumu specifických problémů a potřeb seniorů se zrakovým postižením s ohledem na způsob jejich bydlení. 2. Zadání, vyplnění a vyhodnocení dotazníků, se zaměřením na problémy konkrétních jednotlivců, vytvoření návrhů, jak tyto problémy řešit. 3. Realizace konkrétních řešení vedoucích ke zlepšení života seniorů se zrakovým postižením, vytvoření metodiky a dalších podmínek pro zlepšení života této skupiny v celé ČR. Komise předložený materiál prodiskutovala a shodla se na tom, že doporučuje prezidentovi i Republikové radě SONS, aby iniciativu maximálně podpořili. Luboš Zajíc # Sociální politika versus každodenní život Časopis Můžeš oslovil několik reprezentantů velké skupiny obyvatel, kteří patří mezi příjemce sociálních dávek. Zajímal se, jaké mají zkušenosti z dopadů velké politiky a zda umí nynější sociální systém přihlédnout k jejich konkrétnímu životu. Mezi oslovenými byli i nevidomí manželé Luskovi. Ondřej (28) je od narození prakticky nevidomý (atrofie zrakového nervu, silně trubicové vidění). Kateřina (22) má od narození řadu zrakových vad, které před čtyřmi lety vyústily ve slepotu. Mají 16měsíční dceru Elišku, která žádné postižení nemá. Kolik u vás tvoří měsíčně dávky všeho druhu a kolik další příjmy? Dávky u nás tvoří dohromady cca 8000 Kč, celkové příjmy 28 000 Kč, do toho však počítáme i invalidní důchody a rodičovský příspěvek. Jaké jsou vaše výdaje za bydlení, jídlo a nezbytnou dopravu? Celkové výdaje jsou v tomto případě kolem 23 000 Kč počítaje v to nákladný nájem, jídlo, základní potřeby pro péči o dítě a podobně. Jak vám pomáhá širší rodina, přátelé, neziskové organizace? Rodiče obou z nás bydlí poměrně daleko, ale jejich pomoc je pro nás velmi cenná (nákupy, doprava, pomoc v domácnosti, hlídání dcery a podobně). Z neziskových organizací využíváme hlavně dobrovolnickou spolupráci ve sdružení Okamžik. Pomoc přátel je pro nás také důležitá, ale většina z nich jsou rovněž zdravotně postižení. Můžete si dovolit výdaje na kulturu, sport, cestování? V jaké výši? Výdaje na tyto položky si dovolit můžeme, je ovšem nutné podotknout, že nám značně pomáhá například zlevněná integrovaná doprava a podobně. Výdaje na běžné cestování, nákladnější kulturní akce (koncerty), případně pravidelné návštěvy fitcentra by pro nás byly jen těžko zvladatelné. Při péči o dítě navíc na tyto aktivity nezbývá mnoho času. Máte pocit, že žijete v bídě? Ne, v případě, že svou situaci zvládáme, se o žádné větší nouzi hovořit nedá. Ale za největší nespravedlnost v sociální politice považujeme značně nerovný přístup státních orgánů k přidělování sociálních dávek, průkazů ZTP a dalších podpor. Také v jednotlivých krajích je přístup odlišný. Závažný je podle nás nedostatek odbornosti v posuzování, většina posudkových lékařů často nemá potřebné medicínské znalosti a někdy se s posuzovaným klientem ani nesetká. Nyní se kolem sociální politiky nejčastěji míhá slovo změna. Časopis Můžeš položil místopředsedovi KDU-ČSL a Poslanecké sněmovny Janu Bartoškovi otázku, zda tato změna bude opravdová, účinná a – pokud možno –spravedlivá.      „Tato společnost není vstřícná k těm, kteří by i s handicapem chtěli pracovat a žít normálním životem. V naší zemi je dobře organizovaná akutní zdravotní péče, ale od okamžiku, kdy nemoc přejde do chronického stadia nebo ztráty funkčnosti a soběstačnosti, začínají problémy. Pomoc přichází pozdě nebo vůbec.    Zabývali jsme se vládními a ministerskými dokumenty, strategiemi, koncepcemi, akčními plány a zprávami. Všechny mají jedno společné: dobré úmysly, dobře formulované texty, ale malou sílu k prosazení. Tím vším jsme se zabývali v naší sociální komisi a slíbili jsme si, že pokud se dostaneme do vlády, tak budeme usilovat o změny. Návrhy změn jsme částečně promítli do volebního programu, o něco více do koaliční smlouvy.      Chceme v koalici prosadit změnu při posuzování zdravotního stavu, plošného využívání MKF (Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví), chceme změnu ve financování sociálních služeb, posílení příspěvku na péči, změnu v poskytování dotací ze státního rozpočtu, a to tak, aby uživatelé i poskytovatelé měli jistotu víceletých příjmů. Chceme posílit roli poskytování neformální péče směrem od navýšení příjmů širší rodiny k poskytování neformální péče rodinnými příslušníky v domácím prostředí uživatele. Otázka zněla, zda změna bude opravdová a účinná. Máme to v úmyslu, uděláme pro dobrou změnu, co bude v našich silách,“ přislíbil Jan Bartoška. Můžeš/red. # Sítnici ničí lajdácký protein Čeští vědci z Akademie věd ČR určili genovou mutaci, která způsobuje neléčitelné onemocnění sítnice. Tato častá dědičná nemoc může vést až ke slepotě a vyskytuje se u jednoho ze čtyř tisíc obyvatel. První příznaky se mohou vypozorovat již u desetiletých dětí. Pokud člověk onemocní, světločivé buňky v sítnici oka postupně odumírají, až nakonec oslepne. Příčiny onemocnění jsou různé. Většinou jde ale o mutace genů. Genů, jejichž mutace jsou spojeny přímo s odumíráním tyčinek a čípků, je známo téměř sedmdesát. Zatím neprobádané byly mutace genu, které ovlivňují zkoumaný protein BRR2. Tento protein funguje jako jakýsi buněčný „krejčí“. Mutace způsobí, že tento „krejčí“ začne dělat chyby a špatně stříhá geny ve světločivných buňkách sítnice, které pak kvůli jeho „práci“ umírají. „Výzkum tohoto proteinu byl poměrně dlouhý. Trval několik let, protože jsme dlouho nemohli přijít na to, jak mutace ovlivňují chování tohoto proteinu. Ve všech našich základních testech se totiž mutované proteiny chovaly stejně jako ten normální nemutovaný,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu David Staněk z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Vědci proto museli vymyslet komplikovaný test, aby odhalili, že mutace zvyšují „chybovost“ tohoto proteinu. Před sebou mají ještě další výzkum, který jim pomůže pochopit podstatu onemocnění, a pomůže tak pacientům. „Čeká nás teď mnoho práce, abychom správně popsali problémy, které lajdáctví mutovaného proteinu BRR2 působí v buňkách sítnice,“ konstatoval David Staněk. Kdy se bude moct onemocnění začít léčit, si však netroufá odhadnout. Nechce prý v pacientech, kteří touto chorobou trpí, vzbuzovat jakékoliv falešné naděje. Zdraví (kráceno) # Albíni, zrak a pověry V 57. ročníku prestižní fotografické soutěže World Press Photo zvítězil v kategorii inscenovaných portrétů snímek skupiny pěti nevidomých albínských chlapců v misijní škole pro nevidomé Vivekananda v Západním Bengálsku v Indii. Jeho autorem je Brent Stirton z Jižní Afriky. Demografická statistika uvádí, že celosvětově se rodí jeden albín na sedmnáct tisíc lidí. Absence pigmentu melaninu úzce souvisí s vadami zraku. Pigment totiž krom zbarvení částí těla plní i další důležitou funkci – chrání před ultrafialovým zářením. Co se kůže týče, je proto citlivější na slunce a lehčeji se spálí. U očí jsou komplikace horší. Ve zdravém oku pigment světlo odklání. Pokud chybí, světlo proniká přímo do oka, což způsobuje světloplachost. Může dojít až k oslepnutí. Kromě toho způsobuje chybějící melanin i spousta dalších očních poruch. Mezi nejčastější zrakové problémy spojené s albinismem patří fotofobie (světloplachost), strabismus (šilhání), zúžení zorného pole, snížená zraková ostrost, porucha trojrozměrného vnímání, výpadky v zorném poli či nystagmus (mimovolné pohyby oka). Nystagmus se projevuje nedobrovolnými záškuby očí. Člověk s touto poruchou nedokáže správně zafixovat zrak. Oči mu rychle kmitají většinou ze strany na stranu (horizontálně), ale občas i nahoru a dolů (vertikálně), úhlopříčně (diagonálně) či krouživě. V našich zeměpisných podmínkách nejsou albíni tolik nápadní jako například v černé Africe. Paradoxně právě tam jich je více než jinde na světě. Tento jev je pravděpodobně způsoben faktem, že albíni mají v tamější společnosti nejisté postavení, a proto si většinou najdou jako partnera také albína. Jejich děti proto nemají šanci získat geny s informacemi potřebnými pro tvorbu melaninu. Dalšími problémy albínů na africkém kontinentě je také stará, stále přetrvávající víra, že části těl albínů mají kouzelné účinky. Zejména východoafričané jsou velmi pověrčiví a věří, že části těla albínů přinášejí bohatství a sílu. V Tanzánii tento problém zašel tak daleko, že jsou místní albíni vyvražďováni, rozřezáni a části jejich těl prodávány na černém trhu. Podle organizace Tanzania Albino Society za posledních sedm let v Tanzánii došlo k více než sto zločinům vůči albínům. OSN zde od roku 2000 zaznamenalo dokonce až 72 vražd, z nichž pouze pět se dostalo k soudu. Jsou známy i případy, kdy muž nabízel ke koupi albína za 250 tisíc dolarů (zhruba 5 milionů korun). Nejdražší jsou přitom dětské části těla, protože děti svou čistotou hrůzostrašný rituál umocňují. Navíc místní věří, že je obřad o to účinnější, čím více žádaný albín křičí. Dětem jsou proto mnohdy uřezávány části těla zaživa.  V Tanzánii navíc nepůsobí téměř žádní dermatologové nebo jiní lékaři, kteří by pomohli. Mnoho albínů se proto uchýlilo do největšího města v Tanzanii Dar es Salaam, aby byli mezi miliony obyvatel méně nápadní. V sousední Burundi jsou albíni pod policejním dohledem. V Zimbabwe se zase věří v to, že pokud má muž nakažený virem HIV nechráněný pohlavní styk s albínkou, bude vyléčen. Jak dopadne takové znásilnění, je nasnadě – vyhrává virus. red. # Barevný experiment Postupem moderní vědy se přišlo na to, že každá barva odpovídá určité vlnové délce. Tyto vlastnosti mohou působit i na lidský organizmus. Během několika pokusů se zjistilo, že také nevidomí rozeznávají jednotlivé stupně barevné škály. Organizmus reaguje na barvy bez ohledu na to, zda jsou vnímány očima. V průběhu testování uvedli vědci nevidomé nejprve do místnosti s červenou malbou, a pak do místnosti vymalované modře. V prvním případě se zvedla jejich tělesná teplota a puls. V modrém prostoru naopak zaznamenala jak teplota, tak pulz pokles. red. # Kniha o pohybu Univerzita Palackého v Olomouci (UPOL) vydala v roce 2013 knihu Estetika pohybu dětí se zrakovým postižením. Její autor Mirosław Górny se na 182 stranách zabývá teoretickými a praktickými souvislostmi mezi vnímáním pohybu a estetickými projevy u nevidomých a slabozrakých dětí. Autor se soustředil především na problémy spojené s realizací, kontrolou, kompenzací a kvalitou pohybu. Chybějící nebo nedostatečná zraková kontrola často ústí v neestetický průběh pohybu. Pro hodnocení úrovně a současně i korekci estetiky pohybu osob se zrakovým postižením byl vytvořen unikátní systém hodnocení pohybu – AMSA. V knize je uveden ve formě kompendia, protože tato forma umožní učitelům využít tento systém hodnocení u svých žáků. Předností systému je, že jej lze s úspěchem využívat i u vidících dětí a mládeže. Kniha obsahuje řadu poznatků vyplývajících z dlouholetého výzkumu. Zabývá se například srovnáním pohybu u nevidomých a slabozrakých dětí. Praktický význam mají kapitoly o změnách fungování těla vlivem speciálních cvičení či možnostech využití systému tai-chi. red. # Borůvková keramika V jihočeských Borovanech se každý rok koná slavné borůvkobraní. Proto si borůvky si jako symbol vybrala i zdejší chráněná dílna Nazaret. Své produkty označuje názvem borůvková keramika. Hlavním sortimentem jsou hrnečky, květináče, misky a džbány. V dílně pracuje patnáct zdravotně postižených. Mezi nimi i nevidomí. V práci tráví maximálně šest hodin denně. „Pracuji zde už asi pět let. A moc se mi tady líbí. Vyrábím například hrnky, nebo misky. Jsem opravdu spokojená,“ pochvaluje si nevidomá Lenka Kroniková. Pro nevidomé tu mají různé formy, podle kterých mohou keramiku vyrábět. „Hlínu si děláme sami. Vyrábíme dokonce i čajové soupravy, což je ale jen doplněk práce, která se tady v chráněné dílně dělá,“ popisuje ředitel centra Karel Filip. Kromě originální borůvkové keramiky vznikají v chráněné dílně také tkané koberce či textilní tašky. K dostání jsou například v obchůdku v nedalekých Trhových Svinech. red. # Padesát plus... 7: Hana Kuncová Hana Kuncová je pohostinná, vždycky hezky oblečená a upravená, vždycky v akci, vždycky připravená k naslouchání i povídání. Teplé koláče nám voní na stole a my si povídáme o životě. Kde? Přece na sekretariátě kladenské odbočky SONS, který, jak Hana říká, denně žije. Žádné zakonzervované uprášené kanceláře, ale prosluněné místnosti s balkonem, zcela přizpůsobeny potřebám klientů i přátel, kteří sem rádi zavítají. Paní Hano, vy patříte ke kladenskému sekretariátu SONS stejně samozřejmě jako předseda, jednatelka a další členové výboru. Co vás sem, do těchto místností, tolik táhne? Co mě sem táhne... Nejspíš to, že jsem tady pořád v kontaktu s lidmi. To, že zde mám malý pracovní úvazek, je spíš důsledek mého zájmu o lidi, než že bych to viděla jako nějaké obyčejné zaměstnání. Pravidelně sem chodím na skoro celý den dvakrát týdně, ale často zajdu i mimo pracovní dobu. Účastním se tu všeho, co se děje mezi zrakově postiženými v rámci naší odbočky. V pondělí a ve čtvrtek půjčuji pomůcky, mám na starosti i různé přípravné práce pro činnost sekretariátu, podle toho, co je potřeba. Také se zde starám o pořádek, občerstvení a takové ty drobné nezbytnosti. Chtěla bych dělat i víc věcí, ale dost mě omezuje, že nezvládám počítač. Je mi padesát plus 7, prodělala jsem mnoho operací s narkózami, a to, co jsem na počítači uměla, nějak vyšumělo. Chystám se, že v budoucnu bych měla oprášit to, co jsem znala, a přidat další nové věci. Moje situace je ale v současné době dost složitá, a tak tyhle záležitosti odsunuji na vedlejší kolej. Z původně relativně dobrého vidění vám po druhém porodu zůstal jen světlocit a nepoužitelné zbytky zraku, ale určitě je pořád co objevovat, co se doučovat. Jste velmi zručná, máte technické myšlení i prostorovou a barevnou představivost. Dodneška uplatňujete svůj smysl pro uspořádání interiéru, ale i pro výběr oblečení. Kdo vás tohle všechno naučil? Kdo by mě to, prosím vás, učil? Vyrostla jsem v rodině, kde se otec nestaral a matka byla těžce nemocná. V podstatě jsem od svých třinácti nebo čtrnácti byla náhradní matka, hospodyně, chůva mladších tří sourozenců. Ani vystudovat jsem nemohla, protože jsem se musela starat o rodinu a vydělávat peníze v zahradnictví a úklidem. Všechno jsem se učila za pochodu. Když jsem po druhém porodu oslepla, byla jsem v tom úplně sama, i když manžel se o nás vzorně staral po materiální stránce, protože jiný příjem než jeho jsme neměli. Celé dny jsem byla pro domácnost i dvě děti naprosto nezastupitelná, ještě jsem celá léta pečovala o matku. Poměrně dlouhou dobu jsem se mezi nevidomé nedostala, nebyl čas a ani jsem nevěděla, že tady funguje tehdejší Česká unie nevidomých a slabozrakých. Pozvolna jsem se začala setkávat s Milošem Burdou, Viktorem Sedlářem, s Josefem Kinterem, spřátelila jsem se s Evou Talmanovou, která má nevidomého syna, a dalšími, kteří mi byli pomocí i oporou. Učili mě chodit s holí i Braillovo písmo. To byla asi moje záchrana. Ano, také si i z vlastní zkušenosti myslím, že být v dobré partě lidí se stejným handicapem je inspirující a povzbudivé... Víte, dnes mají všichni počítače, místo zavolání si třeba k narozeninám nebo o vánocích pošlou esemesky, a to asi není to samé, jako sejít se na živo. V naší odbočce je poměrně dost mladých lidí, odbočka je připravená na další klienty. Ale lidi dnes moc nestojí o ty správné vztahy, kdy můžete nejen poznat zajímavého člověka, ale kdy je třeba se mu i přizpůsobit a naučit se trávit čas i s někým jiným než se sebou a s počítačem. Váš syn Karel je postižen mentálním onemocněním, které mu zabránilo zcela vyspět. V domácnosti se staráte o nemocného švagra a teď i manžela. Jak vypadá váš obyčejný den? Pro syna si ráno přijedou z denního stacionáře. Ale nemyslete si – když je se mnou doma, docela mi pomáhá v domácnosti, naučila jsem ho různé drobné domácí práce. Jen při přecházení silnice se na něho nemohu spolehnout, to se nikdy nenaučil, to musím jistit já sluchem. Pomůže mi s nenáročnou orientací při nákupech a třeba i s úklidem. Ve stacionáři je ale rád, mají tam denní programy s pracovní terapií, a to ho moc baví. Když ráno odjede, musím se o všechno postarat. Každý den vařím pro všechny tři chlapy. Není to snadné, švagr trpí v důsledku své nemoci nechutenstvím, a tak se snažím mu vyhovět. Obstarám doma, co je třeba, pak chodívám s někým nakoupit. Ráda nakupuji ve velkém, manžel mi místo komory na chodbě udělal báječnou špajz, kam se to všechno přehledně naskládá. Profesionální asistenty nemám, i když by se občas někdo hodil. Ale na to bych musela mít pravidelnější život. Asistentův čas je i můj čas, potřebovala bych roztřídit spoustu dokumentů a různých věcí po matce, dát s někým do pořádku její byt. Odkládám to na budoucnost, stejně jako ten počítač. Nejméně dvakrát v týdnu jste na sekretariátě. Jak se bez vás rodina obejde? Tak to musím vstát už v šest a než syn odjede do stacionáře mám už skoro všechno uvařeno, i koláč upeču. Nachystám čisté věci, podám léky a připravím, co je třeba. Pak jsem nedaleko na telefonu, kdyby něco, mohu přispěchat na pomoc. Odpoledne musím zajistit, aby někdo přivezl Karla ze stacionáře domů, když jsem na sekretariátě. Večer rychle udělám, co je nezbytné, a padnu na gauč. Ráda sleduji televizi, hlavně dokumenty, ráda poslouchám rádio. Miluji četbu na MP3, ale v poslední době skoro nečtu. Je toho na mě moc. Co sama využíváte z nabídek odbočky SONS? Jaké používáte pomůcky? Každý rok jezdím na rekondici, někdy jen s Kájou nebo i s dcerou a vnoučaty. Moje nejmladší vnučka má také vadu zraku, tak si myslíme, že je nejlepší, když může zažívat, že i nevidomí jsou šikovní a veselí lidé. Kdo ví, co ji čeká. Ráda se účastním všech aktivit, jak mi to zdraví dovolí, máme tady různé soutěže, setkání se zajímavými lidmi, výlety a exkurze, víkendové pobyty, Mikulášskou zábavu prostě spoustu nabídek. Jenže taky mám za sebou pár infarktů, musím se trochu hlídat a omezovat. A pomůcky? Asi by byl delší seznam toho, co nevyužívám – ale mám ráda mluvicí váhu, hodinky, tlakoměr a různá udělátka do kuchyně. Samozřejmě přehrávač, mám moc ráda veškerou hudbu. Občas využívám i diktafon. Pro mě je nejdůležitější, abych měla svůj pořádek, na to jsem háklivá. Všechno musím mít na svém místě, a když nemám, jsem trochu nepříčetná. Pořádek v domácnosti i na sekretariátě je pro mne ta nejlepší pomůcka. A potom také cizí oči, které mi něco přečtou, popíšou, pomohou vyrobit nebo uspořádat. Naštěstí mám rodinu i přátele, kteří jsou velmi hodní a vstřícní, chápou, že je zbytečně neotravuju, ale pomohou, když je potřeba. Uvažovala jsem o vodicím psu, ale jen chvilku. Byl by mi na obtíž, nedokázala bych mu obstarat dostatečné venčení a všechno, co pes potřebuje. V poslední době jsem už docela unavená ze všech těch povinností. Míváte také neděle nebo dovolené? Neděle? Ale jistě. Někdy se setkáváme tady na sekretariátě se známými a přáteli, pokecáme, vypijeme kávu, řekneme si, co je nového. Stačí jen chvilka, aby člověk vypnul. O víkendu mám doma syna Káju, tak se mu starám o program, rádi chodíme na procházky tam, kde to známe a kde to není problém. Za naprostý vrchol relaxace považuju, když mohu být „na chalupě“. Ale abych to upřesnila – nikdy se mi nesplnil sen mít vlastní domek. Žiju v paneláku, pracuju v paneláku. A zdědila jsem po mamince malý byt, taky v paneláku, pár metrů od našeho bydliště. Byt je zatím prázdný, ale je v něm vana, televize, rádio. Když mám možnost, odejdu tam a říkám, že jdu na chalupu. Napustím si vanu s pěnou nebo solemi, pustím si rádio a pak si zdřímnu v klidu a tichu. Vždycky mě to nabije, ale mohlo by to být častěji. Jo a dovolená – nejkrásnější byla, když jsem jela sama se synem a jeho stacionářem do Chorvatska. Byli tam samí lidé s mentálním postižením, ale neumíte si představit, jak byli vstřícní, chápaví, jak mi pomáhali, doprovázeli mě. Bylo to nádherné. Člověk se pak diví, proč jsou tzv. normální lidé kolikrát takoví hulváti a nepochopí to, co tyhle velké děti pochopily hned na začátku našeho pobytu, vlastně už cestou tam. Míváte problém s tím, jak vás lidé přijímají? Ano, někdy mám. Občas mám pocit, že mě pozorují a čekají, kdy něco nezvládnu. Pak teprve nabídnou pomoc, anebo nenabídnou. Přála bych si, aby byly vstřícnější i prodavačky. Někdy se chovají, jako kdybych byla úplně blbá. Jako že jim nestojím za to, aby mi pomohly nebo něco vysvětlily. Tak s tímhle tedy problém mívám. Přes svou neuvěřitelnou soběstačnost připouštíte, že byste byla třeba v nějakém domově s pečovatelskou službou nebo v zařízení pro seniory? To by mi nevadilo, konečně bych také zažila, že někdo pečuje o mne. A myslím, že bych tam ty babičky a dědečky podpořila, aby byli aktivní a nebáli se stáří. Pořád je přece možné se o něco zajímat, někomu pomáhat a být mu nablízku. Zmínila jste, že jste prodělala hodně zdravotních problémů a nemocí. Co z toho je horší než slepota? Slepota nebolí, na tu jsem si zvykla. Někdy mě bolí operované srdce, a pak nemám moc dobré myšlenky, bojím se, aby nebylo hůř. Musím si rychle vzít léky, prostě jsem se musela s touhle věcí naučit žít, ale příjemné to není, to mi věřte. Hano, vy jste vstřícná a komunikativní. Máte pocit, že tyto schopnosti s věkem ubývají? Nemyslím. Když se chce někdo kamarádit, bude se kamarádit ve dvaceti nebo v sedmdesáti. Když je někdo němý a nestojí o komunikaci, je to v každém věku problém. Také může být problém s důvěrou, někdy se vás snaží napálit všelijací dealeři nebo obchodníci s potravinovými doplňky, hrnci nebo jinými krámy. Někdy se vás snaží napálit někdo, o kom jste si myslela, že je váš kamarád. Jsem ostražitější, méně důvěřivá, ale to neznamená, že se budu nějak stranit lidí a odmítat vztahy. Tak já si třeba sednu v čekárně u doktora a za půl hodiny znám osudy lidí, co tam sedí se mnou, a někdy i jejich číslo bot. A soběstačná – to já jsem pořád. Nedávno mi byla zima, tak jsem zašla do obchodu, že si koupím bundu. Na barvy nevidím, a tak se ptám vietnamského prodavače, jakou má bunda barvu. On neznal to slovo česky. Nedalo se nic dělat. Bundu jsem si koupila a šla jsem za dcerou. A ona hned – jééé, to je hezká bunda a moc ti sluší. A jakou má barvu – ptám se dcery. Přece vínovou, říká dcera. A takhle to mám pořád... (poznamenává Hana a nápadně nenápadně spustí mluvící hodinky. A v tu samou chvíli vchází do sekretariátu další návštěva...) Rozmlouvala Jaroslava Novotná # Qardo dobývá svět Dostali jsme dopis od kanadského sponzora a zprostředkovatele turnaje Qardo v Panamě – od prezidentky Dr. J. M. Parslow z Creation Audiace. Velký turnaj Qarda se konal v Národní škole pro nevidomé Hellen Keller na konci roku 2013. V dopise se mimo jiné píše: „Ten maratón Qardo proběhl v nádherné atmosféře a člověk se musí moc učit od lidí, kteří dělají nezištně ohromnou práci...“ Turnaj byl dvoudenní a konal se v tělocvičně školy za velké účasti rodičů a přátel 120 nevidomých dětí. Turnaje se zúčastnilo 5 škol, které první den soutěže hrály vylučovací kola. Hrály úplně slepé děti a ty trochu vidící se zavázanýma očima. Další den, kdy šlo o finále, se hrálo ve čtyřech kolech u 20 stolů. Nejmenší a nejvíce mentálně i tělesně postižené děti hrály s 8 kartami přilepenými lepenkou na stole a jenom ohmatávaly symboly a odložené karty vhazovaly do svého kelímku. Do finále se probojovalo pět dětí ve věku 10–15 let. Tři vítězové byli odměněni medailemi, které pro tento turnaj zhotovil pan Jiří Merhulík z Prahy. K příjemné atmosféře turnaje přispěla i skutečnost, že všichni hráči, pořadatelé, doprovod i batolata měli bílá trička s nápisem Qardo. Krásné zjištění je i to, že turnaj probíhal s hudební kulisou – s českými písničkami z CD Vokál klubu Cantum Laudate, které pro turnaj poslal autor hry qardo. Závěrem dopisu prezidentky nadace Creation Audiace čteme: „Nevím, kde ti dospělí na to berou odvahu, ti učitelé jsou určitě svatí – no a my ostatní, my přece máme ty největší problémy na světě, ne? Vašku, kdybys už nikdy nic v životě neudělal, ty panamské děti jsou ti moc vděčné!“ P. S. Čtenáře upozorňujeme, že Český národní turnaj v qardu se bude konat v sobotu 14. června 2014 v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé na Dědině – Praha 6. Bližší informace všem zájemcům rád ochotně poskytne Václav Fanta na mobilu 723 66 55 22 nebo na e-mailu fotofanta@seznam.cz. Václav Fanta # Nabídka rekreace u moře Oblastní odbočka SONS Brno-střed vás zve na letní pobyt. Místo: Chorvatsko – Vodice, hotel Nikola Termín: 5. 9. – 14. 9. 2014 Ubytování: v hotelu: dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením, balkonem, možnost 1 přistýlky, v depandencích (soukromých vilkách v okolí hotelu) Stravování: polopenze (snídaně bufet, večeře servírovaná – polévka, hlavní jídlo výběr ze tří druhů, z toho jedno vegetariánské, dezert nebo ovoce a salátový bufet) Vybavení hotelu: restaurace, bar s terasou, posilovna, lze využít bazén u vedlejšího hotelu Cena: 6 200 Kč v hotelu i depandencích (dítě do 11 let v depandenci zdarma, platí jen dopravu 2 190 Kč) Cena zahrnuje: doprava autobusem (po dohodě možnost nástupu v Praze), ubytování, polopenze, pobytová taxa, služby delegáta. Cena nezahrnuje: cestovní pojištění Zájemce prosíme o nahlášení do týdne po zveřejnění u paní Přerovské, tel. 737 570 203. # INSPO 2014 Technologické novinky určené pro lidi s tělesným, zrakovým, sluchovým či kombinovaným postižením, pro dyslektiky i osoby po mozkové mrtvici představila konference INSPO, kterou 15. března uspořádalo v pražském Kongresovém centru BMI sdružení. Mezi novinkami převažovaly mobilní aplikace. Konferenci navštívilo rekordních 367 účastníků a účinkujících, zaznělo na ní 30 přednášek a v doprovodné výstavní části představilo svoje produkty a služby 23 vystavovatelů. Takto jednoduše by šlo shrnout vše, co se dělo v Kongresovém centru. Protože jsem docela pravidelným účastníkem, dovolím si ještě přidat několik soukromých postřehů. Předně je nutno říci, že tuto poslední konferenci považuji za nejzdařilejší. Přednášky mířily přímo na nejžhavější potřeby osob se zdravotním postižením. Jistě to ovlivňuje překotný růst těchto moderních asistivních technologií. Obrovský nástup mobilních aplikací a řešení je proto logickým tématem mnoha přednášek. Nás, osoby se zrakovým postižením, zajímají novinky směřující k řešením našich problémů. Jistě jsme obecně zachytili nástup aplikací pro mobilní zařízení, jako jsou telefony či tablety s platformou IOS či Android. V této oblasti byla nejzajímavější ukázka projektu Remote Assistant. Osoba se zrakovým postižením může na dálku využít mobilní telefon pro spojení s rodinným příslušníkem, přítelem či nějakou službou. Když svým mobilem snímá své okolí, může mu asistující v reálném čase něco vysvětlit nebo přečíst to, co vidí na displeji. Díky tomu se zrakově postižený ihned dozví, co potřebuje. Asistent mu může popsat, kde se nachází, přečíst mu jídelní lístek, dopis či jiné texty. Celá aplikace je navázána i na lokaci místa. I to může být využito pro navigaci a upřesnění místa, kde se volající právě nachází a kudy vede bezpečná cesta k jeho cíli. Víc najdete na stránkách www.inspo.cz, kde budou umístěny všechny přednášky a prezentace. Mimořádně zajímavé byly i přednášky Petra Peroutky, Inteligentní kompenzační pomůcky: Ovládání počítače a domácích spotřebičů ústní myší nebo Tomáše Zdechovského, Commservis.com: Možnosti využití neurotechnologií v pomoci lidem s poruchou soustředění. Nedílnou součástí konference INSPO je i literární soutěž na téma Handicap a internet či mobilní telefon. I tato část konference zaznamenala rekordní účast. Odborná komise posoudila celkem 68 příspěvků. Každoročně se na předních místech umisťují osoby se zrakovým postižením. Letošním vítězem se stal Jan Gregorek s příspěvkem Láska, která propůjčuje zrak. Bohatý program v hlavním sále pak v odpoledních hodinách pokračoval ve třech diskusních skupinách. Debatovalo se o přístupnosti webu, dokumentů, o zaměstnávání, o přepisech textů pro sluchově postižené a dalších námětech. Ve volných chvílích jsme se mohli zastavit u stánků v předsálí. Vyzkoušet si myš, která se dá ovládat jen ústy, nakouknout do auta a jeho přizpůsobení pro potřeby osob s problémy s pohybem. Byla zde například i ukázky využití čipů NFC, kdy je možné velmi jednoduše pomocí mobilu načíst potřebné informace, nastavit mobil a mnoho dalších funkcí. Pro nás je taky jen otázkou času, kdy dokážeme řádně využívat QR kódy. A bylo toho spousta. O mnohém se dozvíte na výše zmíněných stránkách konference. Lepší ale bude příští rok nezaváhat a na konferenci se včas přihlásit a pak se se vším seznámit osobně s možností vše prodiskutovat, osahat si, vyzkoušet. Jaroslav Čajka # Hra, k níž není třeba zrak Zbrusu nová počítačová hra Devil's Tuning Fork je založena na tom, že v ní hráči vůbec nepoužívají zrak. Mohou se orientovat jen pomocí zvukových vln. Veškeré okolí vnímají prostřednictvím vibrací. Produkuje je ladička, již mají u sebe. Hra obsahuje prvky hororu, ačkoliv v ní není nic přímo děsivého či potenciálně nebezpečného. Všude panuje temné prázdno. Pokud však udělá hráč jediný krok špatným směrem, spadne do průrvy a zemře. Chybějící zrak má ve hře nahradit jiný smysl, totiž sluch. Ten je hráči dopřán na úrovni superhrdiny! Stačí pozorně naslouchat, jak se zvukové vlny odrážejí od předmětů a zdí, a všechno se před ním vyjeví. Svět plný tmy, se kterým hráč bojuje, není skutečný. Jedná se spíše o jakousi noční můru. Jde o příběh, v němž byl hráč kdysi jako dítě nakažený nebezpečnou nemocí, která způsobuje kóma. Ve světě vlastní fantazie pak přišel o zrak. Snaží se z neznámého prostředí dostat. V každé místnosti se nachází několik většinou skákacích hádanek, které musí překonat, čímž si otevírá cestu za záchranou. Na své poutí nepotká sice žádné krvežíznivé monstrum, přesto má Devil's Tuning Fork trochu hororový nádech. Hráč slyší neustále jakoby v dálkách ze tmy zvuky a hlasy, které na něj mluví. Rozeznává své rodiče, kteří na něj promlouvají u lůžka, ozývá se cosi jako potlačené vzpomínky. Zvuková složka tohoto titulu je excelentní a nikdy neuslyšíte úplné ticho. Originální hra je určena všem, kdo se nebojí experimentovat. Bonusweb.cz/red. # Další ročník literární soutěže Cílem letošního ročníku evropské literární soutěže, pořádané Evropskou unií nevidomých (EBU) z pověření společností Onkyo Corporation a The Braille Mainichi, je opět podpora používání Braillova písma jako klíče zpřístupňujícího nevidomým lidem informace, a také jako prostředku jejich začlenění do společnosti. Ať již vám Braillovo písmo pomáhá v životě jakýmkoli způsobem, můžete své zkušenosti sepsat a vyhrát jednu z hodnotných cen. Neobejdete se bez Braillova písma v práci nebo v osobním či veřejném životě? Pomáhá vám při vašich koníčcích, nebo se na jeho plné zvládnutí teprve chystáte? Podělte se. Uvítáme příběhy, jež mají potenciál pro Braillovo písmo nadchnout další zájemce, příběhy poutavé a inspirativní. Zdaleka nemusíte vyprávět jen svůj vlastní příběh, ale můžete naplno využít svou nápaditost, a zvolit například formu eseje, úvahy, dopisu, reportáže či rozhovoru. Soutěže se mohou zúčastnit všichni uživatelé Braillova písma, třeba i vidící. Soutěžní esej může být psán česky či anglicky. Musí mít mezi 900 a 1100 slovy. Ještě před jeho názvem je třeba v jeho hlavičce uvést též počet slov, jméno, příjmení a věk autora a telefonní číslo, na kterém bude autor dosažitelný. Své soutěžní práce s označením Evropská literární soutěž můžete doručovat do redakce časopisu ZORA, Krakovská 21, 110 00 Praha 1, e-mail: zora@sons.cz nejpozději do 15. května 2014. A jaké jsou připraveny ceny? V obou kategoriích, v nichž soutěž probíhá, do 25 let a nad 25 let, je pro 3. místa připraveno 500 amerických dolarů, pro místa druhá 1000 dolarů a na hlavního vítěze, společného pro obě věkové kategorie, čeká 2000 dolarů. Z redakce Zory vám přejeme hodně inspirace do psaní! # Kytarový mág Před patnácti lety zemřel nevidomý španělský skladatel klasické hudby a klavírní virtuos Joaquín Rodrigo Vidre (22. 11. 1901 – 6. 6. 1999). Jeho nejznámější skladbou je Aranjuezský koncert (Concierto de Aranjuez), považovaný za jednu z vrcholných ukázek kytarového koncertního repertoáru. Rodrigo se narodil v Saguntu ve Valencii. Ve věku tří let dostal záškrt a téměř oslepl. V osmi se začal učit hru na klavír a housle. Ačkoliv je nejvíce znám díky svým kytarovým skladbám, nikdy hru na kytaru zcela neovládl. Hudbu studoval u Francisca Anticha ve Valencii a Paula Dukase v Paříži. Pokračoval v Paříži studiem muzikologie. Jeho učiteli byli Maurice Emmanuel a André Piro. Roku 1925 obdržel Španělskou orchestrální národní cenu za Pět dětských kusů (Cinco piezas infantiles). V roce 1933 se ve Valencii oženil s Victorií Kamhi, pianistkou pocházející z Turecka. V roce 1941 se jim narodila dcera Cecilia. Své nejslavnější dílo, Aranjuezský koncert, složil během roku 1939 v Paříži. Jedná se o koncert pro klasickou kytaru a orchestr. Prostřední část, Adagio je díky své souhře kytary a anglického rohu jedním z nejznámějších motivů klasické hudby 20. století. Od roku 1947 zastával místo profesora hudební historie na univerzitě Complutense v Madridu. Po úspěchu Aranjuezského koncertu Rodriga začali oslovovat prominentní sólisté, aby pro ně skládal (např. flétnista James Galway nebo čelista Julian Lloyd Webber). Roku 1954 složil Koncert pro gentlemana (Fantasía para un gentilhombre). Podobně Andaluzský koncert (Concierto Andaluz) pro čtyři kytary a orchestr složil pro Celedonia Romera a jeho kytarové kvarteto Les Romeros. V roce 1991 španělský král Juan Carlos I. povýšil Joaquína Rodriga do šlechtického stavu. Skladatel zemřel roku 1999 v Madridu ve věku 97 let. Je pohřben se svou ženou na hřbitově v Aranjuezu. Na hrobě je umístěna jeho busta v nadživotní velikosti, která jej zobrazuje s tmavými brýlemi. Odkaz nevidomého hudebního skladatele, který komponoval v tradičním konzervativním duchu, patří k symbolům španělské kultury a je součástí celosvětového hudebního povědomí. red. # Pěvecké duo V pěvecké soutěži Hlas Československa se představila dvojice nevidomých zpěváků Blanka Janečková (36) z Loun a její kamarád z dětství Martin Svátek (33) z Prahy. Blanka má vrozenou oční vadu, Martin přišel o zrak ve dvou měsících života. „Zrak mi vypálil kyslík v inkubátoru,“ prozradil. „Nemáme si na co stěžovat, máme zdravé a hodné děti i radost ze života. Jen kdyby bylo trochu víc peněz,“ podotýká Blanka, která vychovává 10letou dceru a 18měsíční dvojčata. Kvůli svému handicapu měla vždycky problém sehnat dobře placenou práci. „Je to těžké, ale jsou na tom lidé mnohem hůř,“ nestěžuje si. S Martinem jsou přátelé už od dětství. Jednu dobu spolu chodili, teď už má každý svou rodinu. „Zpíváme spolu všude možně – v tramvaji, v metru, na zastávkách,“ popisuje Martin. „Máme společnou lásku – hudbu. K účasti v soutěži jsem ho musela ale přemlouvat. Bez něho bych do toho totiž nešla. Zpíváme spolu už hrozně dlouho a rozumíme si,“ usmívá se Blanka. „Blanka pořád mluvila o soutěži, až jsem kývl. Hudební inspiraci sbírám nejenom v černé muzice, ale i v dalších žánrech,“ doplnil Martin. Martin není na hudební scéně nováčkem. Působil ve skupině Navigators a nyní zpívá ve skupině Madfinger. Jeho vokální doprovod vyhledávají mimo jiné i čeští hiphopeři. Naposledy nahrál společnou skladbu Planeta Praha s rapperem Vladimirem 518, která zazněla ve filmu Vejška režiséra Tomáše Vorla. Duo spolu zazpívalo song How do you keep the music playing. Během jejich výkonu o ně otočením křesla projevila zájem většina porotců, kteří je tak poslali do dalšího klání. Jako svého kouče si dvojice zvolila Majka Spirita. „Vybrali jsme si Spirita, protože k jeho muzice máme nejblíže,“ prohlásila Blanka. „Ať se dostaneme v soutěži kamkoliv, je to pro nás velký zážitek. To, co prožíváme, nám už nikdo nevezme,“ uzavřela. red. # Černobílé problémy (Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín)) Úloha č. 4: Stanislav Juříček (Vsetín) Bílý: Kc4, Vh4, Sf4, Pb2, f6 (5) Černý: Ka4, Va8, Vf1, Pa5, b3, c5, f3 (7) Mat 2. tahem (C+) originál Úloha autora této rubriky na dnešním diagramu je spíše legráckou než vážnou prací. Neobsahuje totiž ani připravené hry, ani svůdnosti, a přesto má ve výsledku ne méně než 11 variant! Problém je jednoduchý: Musíte řešit především hrozící šach na c1 černé věže. Z toho vám pak vyplyne úvodník a určitě se zasmějete nad tím, jak to v těch jedenácti variantách bude všechno krásně vycházet... Řešení úlohy č. 2 (Scheel) z února 2014: Norský mistr skladby nám předložil opravdu těžký oříšek – najít úvodník 1.De1! [2.Jf4 Dxf4 3.d5#] bylo hodně obtížné. Ve dvou obranách dámou 1.-Dxe2 2.d5 Kxe5 3.Dg3# a 1.-Dxd4 2.Jxd4 Kd5 3.Da5# a jedné králem 1.-Kd5 2.Jc3 Ke6 3.d5# (2.-Kc6 3.D/Se4#) jsou ovšem ukryty krásné modelové maty. Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, Rostislav Miller z Bludova, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. red. # Patrik Hetmer osmý Na paralympiádě v  Soči usilovalo do 16. března o medaile 1600 handicapovaných sportovců. Český tým čítal osmnáct reprezentantů, z toho čtrnáct sledgehokejistů a tři sjezdové lyžaře. Mezi nimi byl i zrakově postižený Patrik Hetmer. Lyžaři se potýkali zejména s nástrahami počasí a terénu. Poprvé vyzkoušeli fyzicky i technicky náročné tratě na svazích v Roza Chutor v neděli 9. března. Ani jeden z našich reprezentantů však cílem Super G slalomu neprojel. „Dorazili jsme někam do poloviny. Začátek byl celkem v pohodě, následující prudký kopec jsme sjeli, ale na tom druhém jsme to rozjeli natolik, že jsem to neustál,“ hodnotil Patrik svou premiéru. Poté co nedojel, neskrýval zklamání. Zároveň hledal i pozitiva. „Jeli jsme v podstatě třetí Super G v životě, tahle disciplína tady pro nás byla trochu navíc. Pustili nás na divokou kartu. Zklamání to je, ale život jde dál,“ podotkl lyžař. O dva dny později potrápil závodníky několikrát odkládaný start kombinačního slalomu. „Bylo to dlouhé, ale pro všechny stejné. Musíme s tím vyrovnat. Nestalo se to poprvé a ani naposledy,“ nehledal výmluvy Patrik Hetmer. Pro zrakově handicapovaného lyžaře bylo přitom dvojnásob těžké vzdorovat rozmarům počasí. „Bylo špatně vidět. Vidět šlo snad jen dvě brány před sebe. Pro mě je mlha hodně těžká. K horšímu zornému poli mám ještě šeroslepost, takže pokud je tma, hodně špatně vidím,“ vysvětlil lyžař. Patrik s trasérem Miroslavem Máčalou však slalom na rozdíl od mnoha soupeřů dokončil. Jako osmý uzavíral výsledkovou listinu. Splnil si hlavní cíl – dojet. „Byla tam jedna chyba, ale máme to dojeté, takže plán je splněný,“ popsal lyžař spokojeně. Ve slalomech, které následovaly ve čtvrtek 13. března, si Patrik ještě o něco polepšil. Dosáhl sedmého času a poskočil z průběžné čtrnácté příčky mezi 16 startujícími. Celkově obsadil osmé místo. red. # Zlatá lyžařka Sjezdové lyžování zrakově postižených se na paralympiádě řadí do škatulky extrémně nebezpečných sportů. Nevidomá Britka Kelly Gallagher získala v závodě Super G nejcennější kov. Její čas 1:37:36 žádná ze soupeřek nepřekonala. Trať absolvovala lyžařka spolu s navigátorkou Charlotte Evans. Obě používají speciálně upravenou přilbu s mikrofonem i reproduktorem. „Jakmile je nějaký komunikační problém, musíme zastavit. Bezpečnost je na prvním místě,“ podotkla trasérka. Osmadvacetiletá Kelly Gallagher se narodila s onemocněním, které zasáhlo její kůži, vlasy i oči. Zrak jí slábl postupně. „Když jsem vyrůstala, tak jsem si rozsah svého postižení příliš neuvědomovala. Ale rodiče mě vždy a ve všem povzbuzovali. Když jsem chtěla kolečkové brusle, tak mi je máma koupila. Nemůžu řídit auto, ale jinak mě i přes zrakovou vadu opravdu nic nezastaví.“ Sportovkyně, jež se ve volném čase věnuje také hudbě, odstartovala kariéru v sedmnácti letech v Andoře, kam s rodiči vyrazila na dovolenou. „Instruktorovi jsem se snažila vysvětlit, že nic nevidím. On si pořád myslel, že šilhám kvůli špatné viditelnosti,“ vzpomíná. Velkou Británii Kelly Gallagher poprvé reprezentovala v roce 2009. „V lyžování jsem našla něco, na co jsem nikdy v životě nenarazila. Rychlost, se kterou se řítím z kopce, nezažiju na kole ani v sedle koně,“ nadšeně líčí lyžařka. Paralympiádě podřídila vše. Se svou parťačkou strávila hodiny v posilovně i na svazích. Zlaté odměny se dočkala zaslouženě. red. # Cena pro Daniela Nejlepší žáci opavských základních škol převzali koncem února od představitelů města za studijní i sportovní úspěchy ocenění Žák roku 2013. Byli vybráni ze 4 540 žáků, kteří navštěvují opavské základní školy. Stejně jako v předešlých dvou letech byli oceněni i žáci speciálních základních škol. Mezi čtrnácti novými držiteli čestného titulu je i deváťák Daniel Toráč ze Základní školy Havlíčkova, zřízené pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči. Daniel kvůli vrozené oční vadě postupně oslepl. Nejdříve musel zapracovat na sebeobslužných činnostech, na zvládání prostorové orientace a samostatném pohybu. Těžký úkol ho čekal i ve vzdělávacím procesu, kde se rychle naučil Braillovo písmo. Ve škole ho zaujaly sportovní aktivity aplikované pro těžce zrakově postižené. Na celostátních sportovních hrách zrakově postižených se umístil na 1. místě v běhu na 60 metrů a na 3. místě ve skoku do dálky. Kromě atletiky je Danek obdivuhodný v běžeckém lyžování. Pravidelně jezdí do Krkonoš, kde se v tomto sportu zdokonaluje. Minulý rok poprvé závodil se svým pilotem v tandemovém cyklistickém závodu v rámci seriálu Kolo pro život. red. # Noční běh Stromovkou V úterý 29. dubna odstartuje ve 21 hodin na začátku pražského parku Stromovka u Výstaviště už třetí ročník Nočního běhu pro Světlušku. Po boku vidících běžců vyrazí nevidomí sportovci se svými traséry. Nebudou chybět ani známé osobnosti a reprezentanti. Díky úspěchu loňského ročníku běhu, který přinesl na konto Světlušky 750 tisíc korun, pořadatelé věří, že letos překonají hranici jednoho milionu. Vidící běžci si budou na cestu svítit baterkami čelovkami. První dva tisíce registrovaných je získají zdarma. Ten, kdo bude mezi prvními 900, dostane i tričko s tematikou nočního běhu. Před startem čeká zajímavý doprovodný program za účasti řady známých osobností. Pódium ožije v 18 hodin. red.