ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 98 Číslo 3 Únor 2014 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Opavský anděl Výročí esperantisty Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 2 Speciální čočky do noci Antikoncepce a glaukom Padesát plus... 3: Pavel Komosný – Bajza Pozvánka do přírody Nejen kvalitní diktafon Bankomaty s dotykovou obrazovkou Inspirace z Olomouce Černobílé problémy Jan Říha překonal Aconcaguu Český pohár vstupuje do finále # Opavský anděl   V adventním čase se opavští sociální pracovníci dočkali uznání ze strany magistrátu. Na společném setkání poskytovatelů sociálních služeb šest z nich obdrželo ocenění. Cenu Opavského anděla, krásnou sošku z keramické dílny Charity Opava, převzala při této příležitosti i Helena Bartošová z opavské odbočky SONS ČR. „Na pozici sociální pracovnice v SONS ČR působí již dvacet let, problematice zrakově postižených se však věnuje mnohem déle“ představuje Helenu Bartošovou Pavel Veverka, předseda opavské Oblastní rady SONS. „Zná a důsledně respektuje specifické potřeby a požadavky osob této cílové skupiny. O tom nejlépe svědčí naprostá důvěra všech uživatelů služeb oblastního pracoviště SONS v Opavě. Kromě hluboce lidského a zároveň naprosto přirozeného přístupu ke klientům je třeba zdůraznit též její organizační schopnosti,“ hodnotí vysoce práci své kolegyně. „Především nevidomí, kteří ztratí zrak v pozdějším věku, jsou při podpisu jakéhokoliv dokumentu velmi nedůvěřiví. Jejich naprostá důvěra k paní Bartošové je tedy nejlepším dokladem toto, že svou práci vykonává zodpovědně. Mnohé přirozeně vyplývá z pracovních povinností, ne však přidaná hodnota vysoce lidského přístupu. Svědčí o tom, že Helena Bartošová svou práci vnímá ne jako pouhé zaměstnání, ale jako skutečné poslání a dělá ji doslova srdcem,“ dodává exprezident SONS Josef Stiborský. „Anděl je symbolem, který k sociální práci patří, protože vy jste pro mnohé lidi, kterým pomáháte, anděly,“ řekla při udílení cen vedoucí opavského odboru sociálních věcí Judita Kachlová. „Věřím, že Opavský anděl přinesl našim sociálním pracovníkům radost a snad také přispěje ke zvýšení prestiže sociální práce,“ doplnila opavská radní Gabriela Mathiasová, která za myšlenkou tohoto ocenění spolu s ředitelem Charity Opava Janem Hanušem stojí. „Budu rád, když se tato akce stane tradicí,“ vyslovil nakonec své přání Jan Hanuš. red. # Výročí esperantisty Před dvaceti lety, 20. ledna 1994, zemřel v Domažlicích Vuk Echtner, známý esperantista a bývalý redaktor Aúroro, esperantské přílohy časopisu Zora. Byl posledním žijícím spolupracovníkem Karla Emanuela Macana, zakladatele knihovny a tiskárny pro nevidomé. Vuk Echtner se narodil 10. července 1905 v chodském Postřekově. Povoláním byl úředník. Mezi nevidomé přišel jako 17letý. Vedl pro ně kurzy mezinárodního jazyka esperanto. Naučil se bodovému písmu. S pomocníky organizoval esperantské večery pro nevidomé. V r. 1928 se po smrti Stanislava Stejskala ujal vedení dosud vydávané přílohy Aúroro, která je tištěná v bodovém písmu. Vypracoval a vydával písemný kurz esperanta a esperantskou gramatiku. Sestavil esperantsko-český slovník, který sám opsal do Braillova písma. V pozdějším věku se stal vychovatelem ve Střední hudební škole internátní (dnes Konzervatoř Jana Deyla) pro mládež s vadami zraku v Praze. Studiem si doplnil potřebné vzdělání i kvalifikaci. V důchodu se zabýval přepisy cizojazyčných učebnic do bodového písma. Mimořádně rozsáhlou práci pro zrakově postižené konal mimo své povolání. Patřil mezi moderní filantropy, kteří vykonali pro zrakově postižené často více, než mnozí jiní za plat. red. # Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 2 V prvních měsících každého kalendářního roku v naší poradně pravidelně zaznamenáváme zvýšený výskyt dotazů souvisejících s daněmi všeho druhu. Je to pochopitelné, pro mnohé se blíží povinnost vypořádat své záležitosti s finančním úřadem, zaměstnavatelem, okresní správou sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovnou. Proto se na oblast daní zaměříme i v naší rubrice. Konkrétně pak dnes půjde o daň z příjmů fyzických osob. Stranou tedy zůstanou osoby právnické, z fyzických osob pak i tzv. daňoví nerezidenti, tedy osoby, které na území ČR nemají bydliště ani se zde obvykle nezdržují. Ještě než se pustím do dalších výkladů, musím čtenáře důrazně upozornit, že nejsem specialistou na daňové právo. Tato oblast je velice komplexní i komplikovaná a není v v silách mých ani mých poradenských spolupracovníků, abychom se v ní stali na slovo vzatými odborníky. Proto prosím berte níže následující řádky jako pokus o určitý vhled a stručnou pomůcku, rozhodně se nebude jednat o text, o který by bylo možné argumentačně opírat vaše počínání při plnění vašich daňových povinností. Daňové přiznání První, oč se mnohý tazatel zajímá, je otázka, zda je, či není povinen podávat daňové přiznání. Zákon o daních z příjmů (z. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z něhož budeme nadále vycházet, upravuje povinnost podání daňového přiznání v ustanovení § 38g. Odstavec první praví: Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Povinnost podat daňové přiznání má i ten, kdo uplatňuje daňovou ztrátu. Odstavec druhý však z odstavce prvního vyjímá další osoby, které daňové přiznání podávat nemusejí. Jsou jimi ti, kdo mají pouze příjmy ze závislé činnosti (rozumějme pracovní vztah zaměstnanec/zaměstnavatel). Musí se však jednat pouze o jedno nebo postupně několik zaměstnání, ale nikdy ne o několik časově se překrývajících zaměstnání. Dále takový poplatník nesmí mít tzv. jiné příjmy (podle § 7 až 10) vyšší než 6 000 Kč ročně, sem opět nepočítáme příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou. Další podmínkou je, že u všech chronologicky po sobě jdoucích zaměstnavatelů za zdaňovací období měl i má daňový poplatník podepsáno tzv. „prohlášení k dani“. Prohlášení k dani se vyznačuje formulářem růžové barvy, jde o dokument, který umožňuje, aby zaměstnanec: a) nemusel za podmínek výše uvedených podávat daňové přiznání b) mohl uplatňovat slevy na dani již při placení záloh a nemusel čekat až na roční zúčtování. Ještě se vrátím k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Těmito příjmy jsou, kromě jiných i příjmy od zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec nepodepsal prohlášení k dani, a měsíčně nepřesahují částku 5 000 Kč. Z toho lze tedy dovodit, že pokud např. zaměstnanec, který pracuje u jednoho zaměstnavatele, u něhož má podepsáno prohlášení k dani, a zároveň během roku měl příjmy nepřesahující 5 000 Kč měsíčně, z nichž byla daň odváděna srážkou podle zvláštní sazby daně (typicky dohody o provedení práce), daňové přiznání podávat nemusí. Ještě připojím jedno upozornění mířící do blízké budoucnosti, pro příjmy od 1. ledna 2014 dochází v tomto ustanovení ke změně, a to v tom směru, že daň bude vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů nepřesahujících částku 10 000 Kč měsíčně, ale jen u příjmů plynoucích z dohody o provedení práce. Ostatní podmínky zůstávají zachovány. Příjmy osvobozené od daně jsou vyjmenovány v § 4. Jde o rozsáhlý seznam, počet položek je vyšší než počet písmen abecedy. Pro potřeby tohoto článku citujme toliko písmeno h): „Od daně je osvobozen příjem získaný ve formě dávek a služeb z nemocenského pojištění, důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, státní sociální podpory, peněžní pomoci obětem trestné činnosti podle zvláštního zákona, sociálního zabezpečení, plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti a všeobecného zdravotního pojištění, plnění z pojistné smlouvy o pojištění důchodu podle zákona upravujícího důchodové spoření, a plnění ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu; jde-li však o příjmy ve formě pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí, je od daně osvobozena z úhrnu těchto příjmů pouze částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku ročně...“ Dokdy podat daňové přiznání Daňové přiznání je třeba podat do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období, tedy obvykle do konce března. U subjektů, jimž daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce, popř. mají mít ze zákona auditorem ověřenou účetní závěrku, stačí daňové přiznání podat do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Zdanitelné příjmy Lze říci, že zákon o daních z příjmů dělí příjmy do pěti kategorií: 1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky (§ 6) 2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7) 3. příjmy z kapitálového majetku (§ 8) 4. příjmy z pronájmu (§ 9) 5. ostatní příjmy (§ 10) U každého příjmu pak zákon uvádí, co se za tyto příjmy považuje, co je u nich považováno za základ daně apod. K základu daně uveďme jen obecné pravidlo, že základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období, za které se pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje kalendářní rok, přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud není u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 stanoveno jinak. Např. u příjmů ze závislé činnosti si poplatník nemůže od mzdy, kterou obdrží, aby snížil svůj základ daně, odečíst v podstatě žádné výdaje. Zcela odlišné je to naopak u příjmů plynoucích ze samostatné výdělečné činnosti, zde je možné započítat buď skutečné výdaje, nebo zvolit např. variantu započtení zákonem předpokládaných výdajů stanovených počtem procentních bodů z dosaženého příjmu. V určitých případech lze zvolit i platbu daně tzv. paušální částkou, ale nebudu v tomto směru zabíhat do přílišných podrobností. Ustanovením, které by nemělo ujít naší pozornosti, je § 10 odst. 3, který do příjmů osvobozených od daně zahrnuje příjmy plynoucí z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem. Musí jít však o tzv. ostatní příjem dle § 10, tedy není zařaditelný pod žádnou z kategorií 1. až 4. a úhrn těchto příjmů nepřevyšuje 20 000 Kč ročně. Nezdanitelná část základu daně Položky, které si můžeme, kromě již zmíněných výdajů, odečíst od základu daně, najdeme v ustanovení § 15. Velmi podrobně jsou v odstavci 1 upraveny dary. Od základu daně lze odečíst dary, jejichž hodnota činí nejméně 2 % ze základu daně, nebo alespoň 1 000 Kč, nejvíce lze takto odečíst 10 % ze základu daně konkrétního subjektu. Odečten může být dar fyzické i právnické osobě, se sídlem v ČR, v EU, Norsku nebo Islandu. rozhodující je pak účel daru. Darování krve je ohodnoceno částkou 2 000 Kč, darování orgánu žijící osoby částkou 20 000 Kč. Podle dalších odstavců lze od základu daně odečíst částku rovnající se úroku z úvěru ze stavebního spoření, úroku z hypotéčního úvěru užitých na financování bytových potřeb. Odečíst je možné i částku do maximální výše 12 000 Kč zaplacenou jako příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem, částky zaplacené na penzijní pojištění i doplňkové penzijní spoření, soukromé životní pojištění, členské příspěvky odborové organizaci, úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání. Bližší podmínky těchto odpočtů je opět třeba vyhledat v zákonu. Odčitatelné položky může uplatnit osoba, která sama podává daňové přiznání i ta, za kterou daňové zúčtování provádí zaměstnavatel, v tomto případě musí zaměstnanec zaměstnavateli do 15. února požadované odpočty sdělit a prokázat. Sazba daně Po sečtení dosažených zdanitelných příjmů a odečtení nezdanitelných částí základu nás bude zajímat sazba daně. Sazba daně z příjmů činí 15 %. Slevy z daně Po vypočtení daně (viz výše) máme možnost ještě daň snížit uplatněním zákonných slev. Zde opět platí, že slevy může uplatnit poplatník podávající daňové přiznání, ale i poplatník, který daňové přiznání nepodává, protože za něj daňové zúčtování provede zaměstnavatel, u něhož poplatník podepsal prohlášení k dani, jak jsme již probrali při uplatňování odčitatelných položek od základu daně. Daň lze tedy snížit o: - 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením (invalidita I. a II. stupně) - 60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením (invalidita III. stupně) Předchozí dva body se tedy týkají zaměstnavatelů, nikoliv zaměstnanců. - 24 840 Kč na poplatníka – tato sleva neplatí pro starobní důchodce - 24 840 Kč na manželku (manžela) žijícím s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující 68 000 Kč, - dvojnásobek předchozí částky (tedy 49 680 Kč) na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud je držitelem průkazu ZTP/P a její/jeho příjem nepřesáhne částku 68 000 Kč za zdaňovací období, - 2 520 Kč na poplatníka, který pobírá invalidní důchod pro invaliditu I. nebo II. stupně, - 5 040 Kč na poplatníka, který pobírá invalidní důchod III. stupně - 16 140 Kč, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P, - 4 020 u poplatníka, který se připravuje na budoucí povolání studiem či předepsaným výcvikem - 13 404 Kč na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti. Výčet uvedených slev není zcela vyčerpávající, opominul jsem např. slevy z titulu přiznaných investičních pobídek. Stejně tak u většiny slev zákon upřesňuje podmínky jejich přiznání a výpočtu. V případě zájmu o detailní podmínky konkrétních slev se samozřejmě můžete obrátit na naši poradnu. Závěr V zásadě jsou tedy před každou fyzickou osobou tři možnosti: 1. daňové přiznání nepodává, nemá téměř žádné zdanitelné příjmy, nemusí nic řešit; 2. Za osobu provede daňové zúčtování zaměstnavatel. Do 15. února je třeba uplatnit případné odčitatelné položky, slevy na dani jsou již při zálohách odečítány, (nárok na ně byl již prokázán). Případné daňové přeplatky či nedoplatky budou zúčtovány a vyrovnány prostřednictvím zaměstnancovy mzdy či platu. V případě nezměněných podmínek zaměstnanec podepíše prohlášení k dani na další období. 3. Fyzická osoba musí podat daňové přiznání, v takovém případě si od zaměstnavatele (či zaměstnavatelů) vyžádá potvrzení o zdanitelných příjmech, vyúčtuje všechny další příjmy a podá daňové přiznání. OSVČ pak nezapomene na splnění dalších povinností vůči okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Přeji vám, ať vše zvládnete bez velkých stresů, bez pokut a penále! Luboš Zajíc # Speciální čočky do noci Minimálně dvě pětiny lidí, kteří nosí brýle na blízko nebo na dálku, trápí také potíže s viděním za zhoršených světelných podmínek a v noci. Stejné problémy mají však i někteří lidé, kteří brýle jinak nepotřebují vůbec. Vada se projevuje neostrým viděním, stejně jako zvýšenou citlivostí na světla protijedoucích aut a podobně. Může ji odhalit jen oční lékař. „Lidé mnohdy k lékaři nejdou, protože možná trochu hůře vidí, ale nepovažují to za takový problém a myslí si, že jinak se jim s očima nic stát nemůže,“ upozorňuje oční lékařka Zuzana Šípová. Profesionální oční optika přitom dnes už může pomoci i s řešením problémů s viděním za zhoršených světelných podmínek a v noci, které se běžnými metodami vyšetřují poměrně obtížně. Vady oka, které nelze odhalit běžně používaným očním testem, zobrazuje speciální přístroj od firmy Zeiss. Díky němu vznikne takzvaná aberační mapa. Slouží pak jako podklad pro výrobu speciálních brýlových čoček pro lepší vidění za zhoršených světelných podmínek. „Moderní přístroj dokáže odhalit odchylky neboli aberace vyššího řádu, které se za zhoršených světelných podmínek projevují. Díky tomu je pak možné vyrobit brýlovou čočku s přesností na setinu dioptrie,“ popsal možnosti Aleš Mejdrech z firmy Zeiss. red. # Antikoncepce a glaukom Ve výzkumu University of California v San Franciscu, který probíhal mezi lety 2005 až 2008, bylo zjištěno, že ženy, které berou déle než tři roky antikoncepci, mají dvakrát větší šanci, že jim bude diagnostikován glaukom. Předchozí studie dokázaly, že estrogen může hrát významnou roli ve vývoji glaukomu. „Teď by se ženy, které užívají antikoncepci více než tři roky, měly nechat vyšetřit na glaukom a navštívit oddělení oftalmologie,“ sdělil za tým amerických výzkumníků doktor Shan Lin. „Je pravdou, že hormonální antikoncepce má vedlejší účinky, především v oblasti drobných cév. Může se objevit i krvácení nebo cévní uzávěry v oblasti sítnice, někdy i s vážnějšími následky,“ potvrzuje MUDr. Jan Sládeček. Obdobné varování platí pro ženy, které již mají glaukom diagnostikovaný. Jaký způsob ochrany před početím tedy mají zvolit? „Považoval bych za rozumné se poradit s oftalmologem a probrat spektrum možností,“ radí MUDr. Miroslav Hevlín. Z jakých druhů antikoncepce lze v případě obav souvisejících s glaukomem vybírat? „Základní dělení hormonální antikoncepce je na kontraceptiva kombinovaná (obsahují estrogeny a gestageny) a čistě gestagenní (bez estrogenů). U některých forem očních onemocnění může být problém s estrogenní složkou a pak je možno zvážit gestagenní přípravky. Ve skupině kombinovaných kontraceptiv je možno zvážit přípravky s gestagenem jménem drospirenon, který má mírný diuretický (močení podporující) efekt a tak pozitivně ovlivňuje i krevní tlak (a ten souvisí s nitroočním),“ vypočítává doktor Hevlín. V úvahu připadají také nitroděložní tělíska. Doktor Sládeček doporučuje pacientkám například Mirenu. Tento druh antikoncepce se však nehodí pro mladé dívky. „Na užití nitroděložních tělísek (IUD) u mladých nerodivších žen jsou velmi kontroverzní názory, neboť se jedná o metodu nešetrnou k budoucímu reprodukčnímu zdraví,“ varuje doktor Hevlín. Šetrnější způsob ochrany nabízí nehormonální antikoncepce. Je však třeba počítat s určitou pravděpodobností selhání. „Notoricky známý prezervativ má 4 % selhání, opomíjený spermicidní gel 5–6 %. Doporučuji preferovat spermicidní gel. Spermicidní čípky mají méně sympatickou konzistenci a rozpouští se cca 10–15 minut. To je dlouhá doba, zvláště pro muže, gel je hned v akci. Společné užití spermicidního gelu a prezervativu má riziko selhání pouze okolo 1 %,“ doporučuje doktor Hevlín velmi vhodnou kombinaci dvou účinných nehormonálních metod. red. # Padesát plus... 3: Pavel Komosný – Bajza Bajza mě přivítal nádherným slováckým nářečím a vtipem. Vážně jsem si původně myslela, že je mu osmnáct, ale naštěstí mě při tomto slabozrakáckém úletu nenechal. A tak jsme si mohli povídat. Bylo to v rehabilitačním středisku Dědina a venku svítilo sluníčko stejně jako uvnitř. Tak s pravdou ven, pane Bajza, kolik vám je doopravdy let nad padesát? Je mi plus 3 roky. Sem na Dědinu mě přijali, když jsem byl padesát plus jeden. Jak se stalo, že jste oslepl? Nevím. Prý se mi rozpadá sítnice. Najednou jsem měl problém s řízením auta, někdy jsem si nevšiml, že je někde cyklista nebo jsem odřel blatník při parkování. Pak jsem nemohl najít to místo, kde se mám podepsat, když doručovatelka přinesla balíček. Šlo to docela rychle, ale nevěděl jsem nic o tom, kdo by mi mohl pomoci. To byla asi ta nejhorší fáze. Jakou jste měl profesi? Nejdřív jsem se vyučil tesařem, pak jsem si ještě udělal stavební průmyslovku. Než se mi stal úraz nohy, živil jsem se profesemi souvisejícími se stavebnictvím. Pak jsem dělal nočního vrátného. To je velmi zkrácený výčet mých zaměstnání. Když jsem oslepl, nedělal jsem nic, z částečného důchodu mě převedli do plného invalidního. Jak moc vám pomohla rodina? Jsem už více než šest let rozvedený a mám dospělé děti. Nejstarší dcera žije ve Francii, ta prostřední byla v tu dobu v Praze, zatímco já byl na Moravě. Obě dcery už mají svou rodinu. Péče o mě spočívala tehdy na nejmladším synovi, kterému bylo kolem čtrnácti let. Nejdřív mi dělal navigátora v autě. Když jsem pochopil, že auto už řídit nemohu, pomáhal mi syn se všemi věcmi v domácnosti. Také mi prospělo, že mi odoperovali šedý zákal a já mohl tři měsíce ještě trochu vidět, než se ta sítnice úplně rozpadla. Věděl jsem, co mě čeká, a tak jsem se snažil naučit se, co kde je, abych si to pamatoval, až nebudu vidět. To se mi vyplatilo. Ale i tak to bylo pro syna i pro mne hodně náročné, já tehdy vůbec neznal žádné ty slepecké fígle, abych mohl normálně fungovat. Jsem odjakživa vzteklý, častokrát jsem něčím praštil o zem nebo vyhodil zavřeným oknem ven. Myslím ale, že tohle už mám za sebou. Jak jste se dostal k tomu, abyste ty slepecké fígle objevil? Když mi oční doktorka dala poprvé lístek s kontaktem na kyjovskou odbočku SONS, vůbec jsem s tím nechtěl mít nic společného. Hádal jsem se s tou doktorkou, a hlavně sám se sebou, že ještě vidím, a co je to za blbost dělat ze mě slepého. O něco později jsem změknul a vyhledal Hanku Vrtkovou a začal chodit s Kyjovjany do SONSu na jejich akce. Objevil jsem časopis Zora, překvapilo mě, že se vydává ve třech variantách a že má tolik příloh. Ukázali mi pomůcky, v té době hlavně mluvicí mobil, záznamník a kolortest. Vzali mě do souboru Pastelky, což je moc dobré, protože od svých dvanácti let jsem hrál v dětském národopisném souboru, s cimbálovkami, třeba v souboru Podlužánek. Než jsem si úrazem poškodil ruku, hrál jsem na housle, klarinet. Teď jsem mohl s Pastelkami zpívat a to bylo něco! Všichni se tam ke mně chovali bezvadně, je to dobrá parta. Nejdřív mě učili úplné základy, abych s nimi mohl chodit na různé akce, třeba na bowling, na výlety nebo také s Pastelkami na Tyfloart. Pak mě dali kontakt do Tyfloservisu v Brně, kde se mi ohromně věnovali, naučili mě chodit s bílou holí tam, kde bydlím, přicházeli i ke mně domů a učili mě zvládnout domácnost. Dozvěděl jsem se i o prvním počítačovém kurzu, kde nás bylo pět chlapů, co jsme si rozuměli a odtud mám tu přezdívku Bajza Petr. Co mi ale nejde na rozum, proč jsme v Kyjově nevěděli o všech službách, které poskytuje středisko Dědina. Při návštěvě Prahy jsme tu s Kyjovjany dokonce přespávali, ale nějak nám nedošlo, že to mohu využít pro svou rehabilitaci, sebeobsluhu a všechny ty dovednosti, které se tu dva roky učím v mnoha programech. S bílou holí jste se skamarádil hned? Kdepak, pořád jsem tvrdil, že ji nepotřebuju, a chodil jsem s napřaženýma rukama před sebou, o všechno zakopával. Jenže mi pak došlo, že se do Kyjova a Hodonína ani do Brna bez hole nedostanu, a zase jsem se musel podvolit. Určitou krizi s přijetím slepoty, tu mám pořád, ale lepší se to. Myslím si však, že se s tím nikdy úplně nesmířím. Rád jsem řídil auto, rád jsem chodil do lesa, protože tatínek byl myslivec a já v tom vyrostl, chodili jsme na hony, starali se o zvěř a měli jsme vždycky aspoň dva psy. Rád jsem se zabýval takovými těmi chlapskými pracemi, kde potřebujete šikovné ruce a dobré oči. Z toho teď nic není. Ale objevuji svět dobrých přátel a vstřícných lidí kolem mne. Objevuji kouzlo načtených knih v MP3. Začínám se orientovat i v digitálních knihovnách. Vždycky jsem moc rád četl, a teď se mi to vrací. A když jsem mohl jet jako nevidomý autem při takové speciální autoškole pro nevidomé, bylo to jako se znovu narodit. Jen mě musel ten instruktor krotit, abych ubral rychlost. Rád muzicíruju, když je příležitost, a ta se v Kyjově vždycky najde. Zatím mi Hanka Vrtková posílá sem na Dědinu jejich nové písničky, abych nezakrněl a mohl s nimi příležitostně vystupovat. Dovedu ocenit nová přátelství mezi zrakově postiženými, protože zatímco moji sousedé na mě zkouší všelijaké vtípky, včetně toho, že na mě nacouvali autem, aby zjistili, jestli slepotu nepředstírám, lidé kolem kyjovské SONS a kolem Dědiny se ke mně chovají vždycky vstřícně a přátelsky. Tyhle vztahy bych asi nepoznal, kdybych viděl. Myslíte, že je dobré, aby zrakově postižení senioři žili v případě nutnosti v nějakém sociálním zařízení pro seniory? Proč ne? Určitě bych vítal možnost být pohromadě s několika nevidomými, třeba v menším domě, kam by chodil někdo pomáhat, s čím by bylo třeba. Obyvatelé by se mohli podílet na spravování domu, pokud by to zvládali. Nejsem pro to, aby nevidomí senioři žili izolovaně. K čemu takový život je? Měli jsme takový nápad – my hoši, co jsme spolu byli na PC kurzu. Nazvali jsme to Dům slunce a přemýšleli o možnosti nastěhovat se do jednoho domu. Ale zatím z toho sešlo. Nebo jsme se spíš rozutekli a řešíme život každý po svém. Je-li někomu přes padesát, má většinou už pěknou sbírku fyzických neduhů. Je něco horšího než slepota? Mívám bolesti, zřejmě jsou způsobené vysokým krevním a očním tlakem. Bolí mě oči, hlava, postupně nohy a vlastně celý člověk. To potom někam zalezu a nevylezu, dokud to nepřejde. Ale mám takové heslo – když to není stokrát za měsíc, dá se to vydržet Myslíte, že i po padesátce může člověk navázat nové vztahy? Ano, určitě. Mně se to alespoň, díky Bohu, podařilo. Tady na Dědině jsem se seznámil se slečnou, s kterou teď žijeme v páru. Vlastně ve třech, musím připočítat jejího vodicího psa, s kterým se také máme moc rádi. Poznal jsem přátele i moc dobré lidi, kterým leží na srdci pomoc zrakově postiženým. Mám vnoučata, to jsou přece také nové vztahy. Nemyslím, že když je člověk vztahům otevřený, že by musel žít osaměle. Co vám chybí? Potřebuji se pořádně naučit chodit po internetu. Počítač není můj kamarád, a tak to jde pracně a pomalu. Vůbec jsem neuměl braill, teď už trochu ano a jsem za to rád, ale také to musím ještě vylepšovat. Chtěl bych si půjčovat knihy a časopisy s křesťanskou tématikou, na tom už se pracuje. Dostal jsem kontakt na Středisko zrakově postižených v Diakonii, kde poskytují speciální služby pro zrakově postižené. Budu muset řešit bydlení, protože můj dům je dost plný a taky trochu z ruky ode všeho. Od února budu tady na Dědině docházet na rekvalifikační kurz v oboru Pracovník v kartonážní výrobě, který budu absolvovat v červnu. Potom bych samozřejmě chtěl v tomto oboru najít práci. Pak bych možná mohl uvažovat o další budoucnosti, třeba i s tou slečnou, co ji mám rád. Žiju ale hlavně přítomností a nepatlám se v minulosti. Mám i lehce optimistický výhled na budoucnost, ale příliš se tím nezabývám. Přijímám věci sice někdy s nesouhlasem, ale nakonec do sebe všechno zapadá a mně je vcelku dobře a jsem i šťastný. Jaroslava Novotná # Pozvánka do přírody Oblastní odbočka SONS Praha-jih vás zve na velikonoční pobyt. Přijeďte strávit svátky jara do střediska Heroltice u Štítů. Termín: 17. – 22. dubna 2014 Cena: 2 300 Kč (děti do 10 let 1 800 Kč) Ubytování: dvoulůžkové pokoje, v budově bazén a sauna Stravování: plná penze Cena zahrnuje: ubytování, strava Doprava: individuální – sraz účastníků je u vlakového nádraží Zábřeh, kde bude přistaven autobus, který pojede až k chatě Okolí: lesy, klid od civilizace Pobyt není dotován – přihlásit se může každý. Hlaste se již nyní, kapacita je omezená. Přihlášky přijímá Žofie Mouchová, tel. 241 729 053 nebo 604 587 932, e-mail mouchovazofie@seznam.cz. # Nejen kvalitní diktafon Diktafon Eltrinex V12PRO opět nabízí mnoho nových funkcí ke starým, plně ozvučeným funkcím, jako je zapnutí, vypnutí, nahrávání přehrávání. Nastavení v menu, zjištění stavu baterií, zjištění informací o délce souboru, datu a času nahrávky, přepínání složek, oznámení čísla souboru a čísla rozhlasové stanice, možnost nastavení automatického časovaného nahrávání v libovolnou hodinu a dnu v týdnu z libovolné přednastavené rozhlasové stanice nebo mikrofonu. Je také možné namluvit si poznámku, která se přehraje v nastavitelném termínu na týden dopředu. Stiskem jediného tlačítka diktafon také stejně jako mluvící hodiny oznámí aktuální čas a dalším stiskem den v týdnu a datum. Největší rozšíření nastalo ve složce pro poslech hudby a zvukových knih, kde si lze snadno rozlišit a popsat jednotlivé žánry, alba, ale také kategorie knih a autorů. A každý název složky, podsložky je zřetelně hláskován včetně názvů knih, nebo skladeb. Diktafon je sice snadno připojitelný k počítači, kde lze obnovovat stále vylepšovaný firmware, ale díky možnostem střihu či mazání nahrávek jej mohou využít i lidé, kteří počítač nemají. Na výměnných paměťových micro SD kartách mohou mít třeba nahrávky vnoučat, zvukové knihy i nahrávky z rozhlasu. Díky vstupu, se kterým lze propojit kazetový magnetofon, si lze snadno převést staré kazety i gramodesky do digitálních formátů. Na jednu micro kartu, nebo jen do paměti diktafonu se vejdou nahrávky ze stovek kazet. V prodeji je ve dvou verzích, jedna klasická pro vidící a pak pro nevidomé speciálně upravená v prodejnách Tyflopomůcek v Olomouci i v Praze. Nejnovější verzi, kde máte na výběr ze dvou ženských, dvou mužských českých a jednoho ženského slovenského kvalitního hlasu, můžete také objednat na www.empei.cz, nebo telefonicky na 603 774 134. Cena je stále 3990 Kč včetně příslušenství a dopravy. Na pomůcku je možné získat příspěvek od ÚP. Doporučuji také přiobjednat miniaturní mikrofon pro nahrávání nejen telefonních hovorů z libovolného telefonu. Více informací na internetovém odkazu text.eltrinex.cz/ Z uživatelského hlediska na www.pronevidome.cz/diktafon/ J. L. # Bankomaty s dotykovou obrazovkou Krédo Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR – vytvářet podmínky pro co největší samostatnost zrakově znevýhodněných osob – pomáhá naplňovat v tak choulostivé oblasti, jako je zacházení s vlastními finančními prostředky, i Česká spořitelna, a. s., (ČS). Od r. 2006 postupně upravuje některé své bankomaty tak, aby mohly být ovládány bez zrakové kontroly, tedy i lidmi nevidomými nebo s vážným zrakovým omezením. Úprava spočívá v doplnění bankomatu programem, který ovládá hlasový výstup do sluchátek klienta. Koncem roku 2013 přišla ČS s novým typem bankomatů s dotykovou obrazovkou, které jsou všechny upraveny pro zrakově znevýhodněné. Jejich ovládání poslepu se poněkud liší od ovládání předchozích typů. Proto si manipulaci „po slepu“ s bankomaty připomeňme a porovnejme, abychom nepřišli do rozpaků, když se s novým typem bankomatu setkáme. Bankomat s dotykovou obrazovkou ovládáme pouze z numerické klávesnice a funkčními tlačítky umístěnými vpravo od této klávesnice, neboť tlačítka vedle obrazovky, jak je známe z dosavadních typů, zde chybí. Na tento fakt nás upozorní hned úvodní hlasová fráze, která se ozve po zasunutí koncovky sluchátek do zdířky na bankomatu. Dále pak pokračujeme podle jednoduchých a srozumitelných pokynů do sluchátek volbou služby, kterou právě potřebujeme. Pokud se dopustíme chyby, můžeme seanci přerušit a chybu napravit stiskem druhého tlačítka shora vpravo vedle numerické klávesnice. Pokud stiskneme první (horní) funkční tlačítko vedle numerické klávesnice, seance se ukončí a bankomat nám kartu vrátí. Novou seanci můžeme začít opět po novém zasunutí koncovky sluchátek do zdířky a potom karty do příslušné štěrbiny. Třetím funkčním tlačítkem shora („OK“) dáváme povel k provedení zvolené akce. Seanci nemůžeme přerušit nebo ukončit, pokud jsme již zadali povel k provedení akce Je zcela samozřejmé, že před započetím práce s bankomatem se hmatem seznámíme s umístěním jeho jednotlivých částí: - obrazovka (jako orientační východisko); - funkční tlačítka po stranách obrazovky – ano, ne; - zdířka pro sluchátka a tlačítko pro nastavení hlasitosti – přítomnost těchto prvků sděluje, že bankomat je vybaven hlasovým výstupem; - numerická klávesnice s hmatným označením číslice „5“ a funkční tlačítka vpravo vedle ní na vodorovném pultíku; - štěrbina pro vkládání karty; - štěrbina pro odběr bankovek; - štěrbina pro odběr potvrzenky. Úplně první seznámení s umístěním bankomatu a s jeho obsluhou doporučujeme za asistence vidící osoby, například instruktora nejbližšího pracoviště Tyfloservisu, o. p. s. Od všech bankomatů ČS s hlasovým výstupem můžeme očekávat tyto služby: - Výběr přednastavené hotovosti - Výběr hotovosti podle naší volby - Zjištění zůstatku na našem účtu - Dobití kreditu mobilního telefonu - Změna PIN naší karty (To doporučujeme při prvním použití nové karty, pokud jsme si nechali PIN sdělený ČS číst vidící osobou, nebo při podezření, že někdo nepovolaný zná náš PIN.) Aktuální seznam bankomatů ČS a ČSOB ovladatelných bez zrakové kontroly najdeme mj. na www.sons.cz nebo na webových stránkách těchto bank. Viktor Dudr # Inspirace z Olomouce Redakce časopisu Zora ve spolupráci s Odborem zrakově postižených SK Slavia Praha pořádá již několik let týdenní tandemová soustředění pro zrakově postižené zájemce. Cílem těchto pobytů je prožít příjemný týden na dvoukolech, kdy na připravených trasách se společně seznamujeme s pamětihodnostmi navštíveného regionu. Pravidelně střídáme soustředění v Čechách a na Moravě. To letošní proběhne v termínu od 19. do 26. července. Vyjíždět na celodenní poznávací okruhy budeme tentokráte z Lovecké chaty, která se nachází v „cyklistickém ráji“ v Horce nad Moravou, poblíž Olomouce. Započali jsme již s přípravou zajímavých tras. A ejhle… Z Majáčku, časopisu olomouckého TyfloCentra, se dozvídám, že ve středu 15. ledna se uskuteční v prostorách výstavy Neviditelná Olomouc křest turistického průvodce Přístupné památky a turistické zajímavosti Olomouckého kraje pro osoby se zrakovým postižením a představení modelu katedrály sv. Václava. To by se mohlo hodit. A hodilo se. Rozhodně dobrá inspirace pro naše připravované cyklotrasy. Zdařilá publikace, jejímž autorem je Petr Bradáč, obsahuje především kulturní památky, kostely, muzea a expozice, ve kterých jsou umístěny haptické modely nebo je v nich umístěno hmatové prohlížení vytipovaných exponátů a částí interiérů. Mezi turistické zajímavosti jsou zařazeny venkovní modely, turistické informační audiopanely a klikotoče s hlasovým výstupem. Průvodce je k dispozici v olomouckém TyfloCentru v textové i elektronické podobě. V minulém roce se uskutečnilo již čtvrté kolo projektu zpřístupnění olomouckých památek zrakově postiženým. „Smyslem tohoto projektu je,“ jak uvedl Petr Bradáč z TyfloCentra „vhodným způsobem zprostředkovat nevidomým a těžce slabozrakým reálnou podobu významných kulturních památek Olomoucka.“ Jako první v rámci tohoto projektu vznikl trojrozměrný model historické budovy radnice. Následovaly modely chrámů sv. Michala, sv. Mořice, baziliky na Svatém Kopečku, pravoslavného chrámu sv. Gorazda a Klášterního hradiska. Zatím posledním modelem je katedrála sv. Václava, který byl představen a slavnostně odhalen při křtu jeho autorem restaurátorem Otakarem Ručkem a průvodcem nevidomých katedrálou Miroslavem Výmolou. Katedrála sv. Václava se nachází v centru města na Václavském náměstí a patří neodmyslitelně k panoramatu města. Model zhotoven z lipového dřeva je charakteristický se svým dvouvěžovým průčelím a třetí jižní věží největší na Moravě a druhou nejvyšší v České republice (101 m). Jsem přesvědčen, že haptické modely zaujmou nejen účastníky tandemového soustředění, ale že se stanou i vítanou inspirací při organizování zájezdů pro členy odboček SONS. Velkou příležitost k návštěvě Olomouce – tohoto přátelského města k nevidomým – poskytuje i probíhající výstava Neviditelná Olomouc. Pár otázek jsem položil jedné z průvodkyň výstavou Romaně Hladišové. S jakým zájmem se tato akce setkává? Lidé jsou nadšeni z toho, že mohou zažít něco nového. Také se nám stalo, že se někdo i bál. Ale přesto zvědavost byla silnější, než strach ze tmy. A celou výstavu dokázali, sic s klepajícím se celým tělem, zvládnout spolu s námi. Kdo je nejčastějším návštěvníkem? To je různé. Před Vánoci to byli hodně děti a studenti. Teď je návštěvnost pestřejší. O víkendu chodí hodně rodiny s dětmi. Ale také zavítá i parta lidí, kteří jsou kamarádi z různých koutů republiky a výstava je zajímala. Také se nám lidé vracejí a přivádějí další kamarády, kterým chtějí výstavu ukázat. Ale i z řad nevidomých jsme již měli pár návštěvníků. Hodně naši výstavu navštěvují odbočky SONS. Byli u nás už ze Zlína, Přerova, Prostějova, Olomouce, Brna, z jižních Čech. A věřím, že přibudou i další nevidomí. Protože i pro ně je naše výstava velkým přínosem do života. Kolik návštěvníků už na výstavu zavítalo? Od srpna, kdy jsme výstavu otevřeli je to už přes tisíc lidí. Jak prožívají návštěvníci připravenou expozici? Je to různé. Někdo mlčí, někdo povídá, někdo se potřebuje držet nás průvodkyň, děti piští při vstupu do tmy. Je to opravdu různé. Na co se nejvíce ptají, co je nejvíce zaujalo? Je to samozřejmě vše kolem života nevidomých. Ale asi nejčastější otázkou je: „Odkdy nevidíte, jak se vám to stalo?“ Nebo: „Co vlastně vidíte, tmu, černo?“ Na to jim odpovídám, že vlastně vidím nic. A to takové nic, či prázdno, jako když si chytíte ve vzduchu něco do dlaně. Co chytíte? Nic. Další otázkou bývá, jak se dá vychovávat dítě bez zraku. Ohledně výchovy dětí toho hodně s návštěvníky napovídám. Příhody s naším synkem je hodně zajímají. Udělali vám s něčím návštěvníci radost? Ano, byly to slečny, které jsem výstavou provázela. Ve tmě jsem zjistila, že patří k dívčí kapele Jeden z nás. Požádala jsem je, jestli by mohly něco zazpívat. Dívky nejdřív nechtěly, ale pak to rozbalily. Zpívaly překrásně a já jim nabídla, jestli by u nás na výstavě Neviditelná Olomouc zazpívaly. Souhlasily, a tak jsme v listopadu měli v prostorách výstavy koncert. A co je na tom krásné? Dívky hrály pro radost. Jejich zpěv napomohl také k drobnému výtěžku z koncertu. Děvčata z kapely uspořádala i sbírku pro TyfloCentrum v obci Hatě, aby tak pomohla lidem se zrakovým postižením. Za to chci kapele a celému mému týmu spolupracovnic poděkovat. Připravujete i další doprovodné akce v prostorách výstavy? Ano. Snažíme se, aby naše výstava Neviditelná Olomouc žila veselým životem. Proto také pořádáme v prostorách výstavy další akce. Osmnáctého února zahájíme výstavu, kde chceme veřejnosti ukázat, že i lidé s postižením jsou velmi talentovaní a tvořiví. Nevidomá Petra Voglová návštěvníkům výstavy Neviditelná Olomouc ukáže své překrásné sochy a Jakub Hříbek, který maluje ústy, ukáže své obrazy. Myslím si, že tady si své najdou vidící i nevidomí. Kdo jste na výstavě nebyl, přijďte se podívat. Naše dveře i srdce jsou vám otevřené. Jiří Reichel # Černobílé problémy Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 2: Johan Scheel (Norsko) Čs. šach 2/1931 Bílý: Ka6, Da5, Vd1, Sg6, Je2, Pd4, d6, e5, g5 (9) Černý: Ke6, Df2, Vh2, Pc4, d7, h6 (6) Mat 3. tahem (C+) Johan Scheel (1889–1958) patřil k čelným představitelům norských skladatelů minulého století, který se specializoval na dvoj- a trojtažky klasického typu. Celkový počet jeho úloh jsem nezjistil, ale jen ve světové databázi World chess problem jich najdeme více jak půl tisíce (přesně 524). Dnešní trojtažka má nejen vyváženou konstrukci, ale především vynikající a hodně obtížný úvodník. Pokud jej najdeme, budeme odměněni ve třech obranách (dvakrát dámou a jednou králem) krásnými modelovými maty. Řešení úlohy č. 12 (Kalendovský) z prosince 2013: 1.Dd1/d2? Kc5! - 1.Vc3! [2.De5#] 1.-Vd5 2.De3#, 1.-Db5/c5 2.Dd2#, 1.-Dxc3 2.Vxd6#, 1.-Kd5 2.De5#, 1.-Kxc3 2.Sb2#, 1.-Kc5 2.Dxc4#. Vtipný úvodník vytvořil hrozbu matu dámou, kterému nezabránilo ani několikeré krytí pole e5, ani dvojnásobné braní věže. Výborný nápad! Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, František Skoumal z Bludova, Petr Šíma z Chromče, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. Do celoroční soutěže se v roce 2013 zapojilo celkem devět čtenářů. Osm z nich vyřešilo všech 12 úloh – Ondrej Čanecký, Miloš Černý, Jan Horák, Josef Lachman, František Skoumal, Irena Šourková a Kostas Zisopulos. Řešitelé obdrží od redakce zlaté medaile se svým jménem, názvem soutěže a rokem dosažení úspěchu. Všem blahopřejeme a přejeme si, ať je to pro ně, ale i pro další milovníky královské hry povzbuzením v novém ročníku soutěže Černobílé problémy 2014. red. # Jan Říha překonal Aconcaguu Těsně před Vánoci se vrátil z úspěšné výpravy do Jižní Ameriky zrakově postižený horolezec Jan Říha. Nejnovějším přírůstkem do jeho sbírky dobytých velehor je Aconcagua, která měří 6959 metrů. Snem nadšeného horolezce je dosažení všech sedmi nejvyšších vrcholů jednotlivých světadílů. Projekt se jmenuje Schody do nebe a vymyslel jej Janův kamarád, český mezinárodní horský vůdce Jan Bednařík. Sedmatřicetiletý Jan Říha už vystoupal na Kilimandžáro, Elbrus a Mont Blanc. Aconcagua je čtvrtým úspěšně zdolaným vrcholem, tři ještě zbývají. Pohybovat se na horách je náročné za všech okolností. Lezecké úseky zvládá Jan Říha bravurně, problematický je pohyb třeba na suti.S výstupy mu pomáhají takzvaní traséři. Jedním z nich je Viktor Novák, který se expedice s ním účastnil už po několikáté. Pro běžného lezce je velice důležité si trasu plánovat pár kroků dopředu, to ale pro nevidícího není tak úplně možné. „Kolikrát ani v Čechách na sebe lezci nevidí. Když se leze rovně, tak je to jedno, když se zahýbá, tak se mi tam dá do spáry třeba jistítko, nějaká smyčka, friend, aby člověk, když si cvakne lano, věděl, kde má vlastně zahnout,“ popisuje Jan Říha. Úspěšný horolezec je v záviděníhodné formě. Udržuje si ji mimo jiné i vytrvalostním běháním. Letos například uběhl přes sto kilometrů, aby podpořil abilympiádu. Stal se také jednou ze tří tváří nové etapy kampaně Chodící lidé.    Ze svého handicapu si nedělá těžkou hlavu. „Vždycky každému, kdo mi říká, že se bojí výšek, říkám, aby se nedíval dolů,“ radí Jan s úsměvem. Nyní chystá další expedici na horu Mount McKinley v Severní Americe. red. # Český pohár vstupuje do finále Máme za sebou základní část Českého poháru zrakově postižených kuželkářů. Posledním turnajem základní části byl přebor pardubického kraje, který se uskutečnil v sobotu 3. ledna na kuželně v České Třebové. Třebovská kuželna patří k těm padavým, a tak se dala očekávat pěkná čísla. Pro pořadatelský tým to byla generálka na mistrovství republiky a podle ohlasů dopadla úspěšně. O dramatičnosti soubojů v jednotlivých kategoriích svědčí ten fakt, že o vítězi v kategorií B1, B2 a B3 rozhodla jediná kuželka. V kategorii B1 při neúčasti Daniely Hladíkové mohl v konkurenci 5 hráčů a hráček vyhrát prakticky kdokoli. Nakonec se z vítězství radoval František Koplík (496) z Jiskry Kyjov, který druhou Zdeňku Borýskovou porazil o jednu kuželku. A právě ta jedna kuželka stála Zdeňku postup do závěrečného finále, kam nakonec postupuje šestice Pavel Petříček, Kamila Vlasáková a Hana Jetelová (všichni SK Slavie Praha OZP), Daniela Hladíková a Josef Borýsek (oba Sokol Brno IV) a František Koplík (Jiskra Kyjov) Jestliže v kategorii B1 rozhodla o vítězi jedna kuželka, tak v kategorii B2 byl rozdíl jedné kuželky mezi prvním až třetím místem. Vítězem se nakonec výkonem 664 kuželek stal Antonín Vitouch ze Sokola Brno IV, a to jej katapultovalo do finálové šestice. O druhé místo se podělili Jaroslav Aleš ze Zory Praha a Anna Paulusová z SK Michálkovice ZPS, která si tak upevnila první příčku v poháru. Do finále ji doprovodí Jan Kemeny a Vladimír Odstrčilík (oba SKK ZP Rokycany), Žofia Škropeková (Zrapos Opava) a Jiří Matějný (Zora Praha). Drama do posledního hodu, tak by se ve stručnosti dala charakterizovat kategorie B3. Václav Webr z „domácí“ Jiskry Hylváty nasadil na úvod laťku (730), ale při součastné formě Karla Pařila ze Sokola Brno IV (před tímto turnajem na stejné kuželně 60 hodů – 408!!!) se zdálo, že to bude pouze číslo do komparzu. Nakonec to ale bylo číslo vítězné. Karel neměl svůj den, a tak se musel s výkonem 729 spokojit s druhým místem. Skvěle této dvojici sekundoval Josef Paulus ze SK Michálkovice ZPS, který bral třetí místo za výkon 721 kuželek, a zároveň se tím nominoval do finálové šestice. Tu ještě doplní dnes čtvrtý Luboš Sychra z SK Slavie Praha OZP, Jan Hrabák z SKK ZP Rokycany a jediná žena ve finále, Ivana Vlachová ze Sokola Brno IV. Kategorie Open měla relativně poklidný průběh. Rozdíly mezi jednotlivými hráči byly natolik výrazné, že si každý z pětice hráčů připsal pohodové body. Vítězkou se nakonec stala Marie Gutová z Jiskry Kyjov před Zdeňkem Paulusem z SK Michálkovice ZPS a Davidem Maškou z SKK Dolní Lhota ZP. Tuto trojici ve finále doplní Pavel Kilián ze Zory Praha, Josef Maška z SKK Dolní Lhota ZP a Jan Ungr z SKK ZP Rokycany. Závěrem několik statistických čísel. V šesti turnajích se zúčastnilo českého poháru celkem 69 hráčů a hráček. Organizátoři děkují pořadatelským oddílům jednotlivých turnajů SK Slavii Praha OZP, SK Michálkovice ZPS, SKK Dolní Lhota ZP, SKK ZP Rokycany, Zoře Praha a Jiskře Hylváty za vytvoření podmínek pro tento projekt. Finálový turnaj Českého poháru se uskuteční v sobotu 12. dubna v Přelouči. V. W.