ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 16 Srpen 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Ze světové unie nevidomých Marocká úmluva Ocenění pro Jana Příborského Známe již finalisty Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 8 O českých očích O léčbě oka a očnice Klíček se stěhuje Výlet do Bad Füssingu Chvála smíchu Studenti zaujali s aplikací Vítěz Moravia talentu Blindnote v Praze Dobrá Voda – místo zázraků Víno se představuje Černobílé problémy Jubilejní Slavia Cup Závod na dračí lodi # Ze světové unie nevidomých 12. až 16. listopadu 2012 proběhlo osmé valné shromáždění Světové unie nevidomých (WBU), konané pravidelně každé 4 roky. Zasedání se konalo v thajském Bangkoku. Ve stejných prostorách probíhalo paralelně i zasedání Mezinárodní rady pro vzdělávání osob se zrakovým postižením (ICEVI). V průběhu valného shromáždění se konaly volby vedoucích funkcionářů WBU. Na zasedání se pak diskutovalo například o specifikách zdravotně postižených během nouzových situací. WBU je vedena šesti hlavními funkcionáři (Table Officers), a to konkrétně prezidentem, dvěma viceprezidenty, generálním sekretářem, pokladníkem a bezprostředním exprezidentem. S výjimkou posledně jmenovaného jsou všichni voleni na valném shromáždění WBU. Všichni musejí splňovat podmínku zrakového postižení. Širší vedení – řídící výbor funkcionářů – je doplněn ještě šesti regionálními prezidenty (regionem se myslí Evropa, Severní Amerika, latinská Amerika, Afrika, Asie a Pacifik).   Nově zvolený výbor: prezident: Arnt Holte, Norsko první viceprezident: Frederic Schroeder, USA druhý viceprezident: Enrique Perez, Španělsko generální tajemnice: Rina Prasarani, Indonésie pokladník: A. K. Mittal, Indie (druhé období v této pozici) bezprostřední exprezidentka: Maryanne Diamond, Austrálie Výkonnou ředitelkou WBU je nyní Penny Hartin. Arnt Holte, prezident WBU Pracuje v Norském sdružení nevidomých a slabozrakých jako zástupce výkonného ředitele a jako ředitel pro mezinárodní vztahy. Má 20 let zkušeností vysokého manažera v plánování a řízení osvětových kampaní k získávání finančních zdrojů. Dříve pracoval mimo jiné jako ředitel marketingu a ředitel osvětových aktivit Norského sdružení nevidomých a slabozrakých, výkonný ředitel Norského sdružení revmatiků a Norského sdružení osob s roztroušenou sklerózou. Před svým zvolením na pozici prezidenta pracoval pro WBU jako jeho první viceprezident. Frederic Schroeder, první viceprezident WBU Narodil se jako Federico Kauffmann Cermeno v roce 1957 v perské Limě. Je hispánského a indiánského původu. Ve svých 19 měsících byl adoptován a jeho příjmení se změnilo na Schroeder. Od té doby byl vychováván ve Spojených státech. V sedmi letech začal pro vzácnou alergickou reakci ztrácet zrak, o který nakonec přišel úplně. Život doktora Schroedera provázejí mnohá prvenství. Jako první člověk byl přijatý k univerzitnímu studiu orientace a mobility, ačkoli mu byla odepřena certifikace na základě jeho slepoty. Byl prvním nevidomým člověkem, který zavedl používání bílé hole mezi nevidomými dětmi, což byla myšlenka v té době kacířská, jakkoli dnes jde o běžnou praxi. Byl zakládajícím prezidentem Mezinárodní rady pro anglického Brailla a je mezinárodně známým expertem na braillskou gramotnost. Byl prvním ředitelem Novomexické komise pro nevidomé. Byl nejvýše postaveným postiženým úředníkem hispánského původu v Clintonově vládě. Jako nevidomý čelil diskriminaci, ta ale nedokázala zpochybnit jeho pevné přesvědčení, že nevidomí lidé, dostane-li se jim vzdělání, výcviku a příležitosti, mohou vést aktivní a produktivní život. Poslední rok pracoval dr. Schroeder jako zástupce Světové unie nevidomých v ekonomickém výboru OSN pro Evropu. Zastupuje WBU v pracovní skupině pro tichá vozidla s cílem vyvinout standard minimální hlasitosti elektrických a hybridních vozidel. red.   # Marocká úmluva V marockém Marrákeši se podařilo dohodnout na nové mezinárodní úmluvě o ochraně autorských práv ve prospěch zrakově postižených osob. Deset dní o tom v Maroku jednalo na osm stovek zástupců z více než 180 států a 28. června podepsali konečnou dohodu. Považují ji za historické vítězství pro distribuci literárních děl ve formátu určeném pro nevidomé a slabozraké. Slavnostního podpisu dohody se zúčastnil i americký zpěvák a skladatel Stevie Wonder. Světová organizace na ochranu duševního vlastnictví (WIPO) se o nové smlouvě snažila dohodnout mnoho let a až nyní se podařilo najít kompromis přijatelný pro všechny. Usnadňuje šíření děl v audio podobě nebo přepsaných Braillovým písmem, aniž by byla porušena autorská práva. Dosud se při šíření děl postupovalo podle Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886. Podle ní je k jakémukoli šíření zapotřebí souhlasu autora a často je třeba také uhradit poplatky. I tato úmluva sice umožňuje výjimky, ale jejich podobu stanovovaly jednotlivé země samy. Francis Gurry z WIPO řekl, že dohoda z Marrákeše činí výjimku univerzální. „Nová smlouva vytváří nový systém výměny. Slepec ze Senegalu nebo z Maroka bude moci například požádat o zaslání kopie nějakého díla z Francie,“ vysvětlil Francis Gurry. red. # Ocenění pro Jana Příborského Olomoucký hejtman Jiří Rozbořil předal 28. června Cenu hejtmana za práci ve prospěch zdravotně postižených osob. Za rok 2012 ji získal Jan Příborský. Jan Příborský byl od roku 1991 vedoucím olomouckého ambulantního střediska Tyfloservisu. V roce 2000 stál u vzniku TyfloCentra Olomouc, v němž zastával až do letošního března funkci ředitele. Založil v Olomouci prodejnu Tyflopomůcek. Podílel se na prosazení a realizaci orientačních prvků pro nevidomé jako zvukové a hlasové majáčky nebo reliéfní pásy na ulici či nádraží. V roce 1993 vytvořil novou metodiku čtení a psaní Braillova písma pro dospělé nevidomé čtenáře. V současné době je vedoucím sociální firmy Ergones, kde pomáhá zdravotně postiženým a komunikuje s jejich potenciálními zaměstnavateli. Ocenění ale podle Jana Příborského patří všem, kteří se s ním na pomoci nevidomým podíleli. „Jsem rád za to, že politikové vnímají, že se něco děje pozitivního v oblasti neziskových organizací, a vnímám to spíš jako ocenění organizace než svoje osobní,“ prohlásil. Sám laureát jde jako nevidomý příkladem, že člověk s hendikepem může být aktivní a ve svém oboru úspěšný. Role poskytovatele a zároveň i příjemce služeb pro zrakově postižené mu ostatně v práci pomáhá. „Mohl jsem i sám na sobě mapovat, co zrakově postižení potřebují, a jak nasměrovat potom sociální služby,“ upřesnil Jan Příborský. K ocenění blahopřejeme! red. # Známe již finalisty V průběhu dubna a května se v deseti krajích uskutečnila soutěž ve čtení a psaní zrakově postižených, kterou pořádala naše redakce ve spolupráci s krajskými koordinačními radami SONS, TyfloCentry, Tyfloservisem a výrobním družstvem nevidomých Spektra Praha. Do 3. ročníku obnovené celostátní soutěže se zapojilo 111 soutěžících. Nejvíce – 18 účastníků – se dostavilo k soutěži Jihomoravského kraje 24. dubna do Brna. Přes 10 soutěžících se ještě dostaly kraje: Olomoucký (16), Praha + Středočeši (13), Karlovarský (12), Zlínský a Ústecký (po 11). V Moravskoslezském kraji se přihlásili pouze dva stateční! V Pardubickém a Plzeňském kraji se soutěž pod mottem „Braillovo písmo – symbol gramotnosti nevidomých“ vůbec nekonala. Spolu s redakční kolegyní Pavlou Jungwirthovou v roli porotců jsme absolvovali většinu krajských postupových kol a všude jsme se setkali s dobrou organizací soutěže a se skvělou atmosférou. Pověstná soutěžní nervozita byla zdatně tlumena přátelskými rozhovory na různá témata – od politiky, přes kompenzační pomůcky, osobní koníčky, třeba až po výměnu receptů … Ve Zlíně se hrálo i na klavír, v Chebu se zpívalo při harmonice, v Ústí nad Labem zaujal nový typ lupy a setkání bylo obohaceno nesoutěžní disciplínou ve skládání rozděleného textu v Braillově písmu, v Českých Budějovicích se zase na zahradě grilovalo… Třebaže účast byla slabší, než jsem očekával a než by bylo hlavně žádoucí, potěšilo však poměrně slušné zastoupení mládeže. Zejména pak skutečnost, že i nevidomí žáci v integraci aktivně používají Braillovo písmo. Vytvořená dobrá přátelská pohoda se příznivě podepsala i na dosahovaných výsledcích v jednotlivých soutěžních disciplínách. Do finálového klání, které se uskuteční v neděli 6. října v důstojných prostorách Městské knihovny v Praze, se podle vydaných propozic kvalifikovali vždy vítězové krajských kol. Dvacítka, resp. patnáctka finalistů byla doplněna soutěžícími podle dosažených výkonů. (Poznámka: Vzhledem k menšímu počtu soutěžících bude patnáctičlenné finále u čtení Braillova písma v kategorii později osleplých a v psaní na tabulce.) Finálová konkurence bude opravdu silná. Posuďte sami. Ve čtení Braillova písma v kategorii nevidomí od dětství se kvalifikovalo trio českobudějovických: Roman Holý zvládl za dvě minuty přečíst bezchybně 196 slov, Karel Leskovec 191 slov, Jaroslava Dvořáková 178 slov, Zuzana Hegrová se vklínila se 182 slovy, Tomáš Valůšek přečetl 178 a Vladimír Bodiš 172 slov. Mezi horké favority ve čtení Braillova písma v kategorii později osleplých jsou Václav Červenka s 99 slovy, Miroslava Kneslová s 91 a Aleš Moravec se 86 slovy. V psaní na tabulce koncertoval Ondrej Čanecký se 132 znaky a do stovky se ještě vešli: Yevgeniya Chernych z Liberce se 113, Marta Zemanová se 110 a Monika Krchovová s rovnou stovkou znaků. Zdatnými kulometčíky v sukních se ukázaly Zuzana Třeštíková a Yevgeniya Chernych, které dokázaly prohnat pichťák za dvě minuty rychlostí 409, respektive 371 úhoz. Statečně jim vzdorovali Lukáš Tyrychtr s 363, Monika Krchovová s 356, Petra Dvorská s 349 a Jaroslava Dvořáková se 347 úhozy. Fantastickou klávesnicovou smršť předvedl Tomáš Hromádka, když dal bez chyby 643 úhozy. A ještě přes hodnotnou pětistovkovou hranici se dostali: Zuzana Třeštíková (587 úhozů), Yevgeniya Chernych (573 úhozy), Kateřina Hájková (568 úhozů), Petra Dvorská (557 úhozů), Lukáš Tyrychtr (541 úhoz), Martin Jozífek (531 úhoz) a Romana Hladišová (513 úhozů). Výkony sice hodnotné, avšak finálové boje v neděli 6. října se pro všechny začínají opět od nuly. Tak hodně zdaru, přátelé gramotnosti! Jiří Reichel # Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 8 Článek z naší rubriky dnes zaměříme na tři právní předpisy. Nejdříve se seznámíme s různými poplatky a případnými osvobozeními od nich z důvodu zdravotního postižení, jak jsou upraveny v zákonu o správních poplatcích. Aby nebylo poplatků málo, seznámíme se s některými poplatky stanovenými v zákonu o místních poplatcích. A nakonec, abychom si od poplatků konečně odpočinuli, popíšeme si několik málo pravidel o zkušební době při uzavírání pracovní smlouvy, jak jsou upravena v zákoníku práce. Dotaz: Mám nárok z důvodu svého zrakového postižení na osvobození od poplatku za ověření podpisu? Odpověď na takovýto dotaz není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Záleží totiž na tom, kde si necháte podpis ověřit. Pojďme se tedy na problém podívat od základu. Poplatek za ověřování podpisu je pro některé případy stanoven zákonem o správních poplatcích (z. č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento zákon upravuje poplatky, které jsou vybírány orgány moci výkonné, orgány územních samosprávných celků nebo orgány právnických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti státní správy. Půjdete-li si nechat ověřit podpis na obecní či krajský úřad, pak budete podle bodu 3 položky č. 5 sazebníku od poplatku ve výši 30 Kč za ověření podpisu osvobozeni, jste-li držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P. Ovšem pokud si půjdete nechat podpis ověřit na Českou poštu vybavenou kontaktním místem Czech POINT, pak na osvobození nárok mít nebudete. To proto, že v zákoně o informačních systémech veřejné správy (z. č. 365/2000 Sb., v platném znění) je v § 9 odst. 3 stanoveno, že: „Držitel poštovní licence, Hospodářská komora České republiky a osoba autorizovaná ministerstvem mohou za provedení správního úkonu kontaktního místa veřejné správy nebo jiného správního úkonu svěřeného jim zvláštním zákonem požadovat poplatek, jehož výše nesmí přesáhnout sazbu správního poplatku stanovenou pro tento správní úkon v zákoně o správních poplatcích.“ To Česká pošta činí, vyžaduje „úplatu“ ve výši 30 Kč, bez možnosti uplatnění osvobození. V písemném vyjádření z roku 2010, potvrzeném telefonicky v červnu 2013 pak ještě pracovnice call centra zdůrazňují, že se nejedná o správní poplatek, ale o smluvní cenu vytvořenou podle platných právních předpisů. Na osvobození od poplatku za ověření podpisu však nebudete mít nárok ani u notáře. Zde je ovšem argumentace pro neexistenci osvobození logičtější, protože poplatek notáři není odvozován ze zákona o správních poplatcích, nýbrž vyhláškou provádějící ustanovení notářského řádu, v níž žádné osvobození upraveno není. Dotaz: Jaké další osvobození od správních poplatků může držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P uplatnit? Kromě ověření podpisu se osvobození od poplatku ve výši 30 Kč podle stejného ustanovení vztahuje i na ověření otisku razítka. Dále jsou držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P osvobozeni od poplatku za vydání stavebního povolení ke změně stavby pro bydlení z důvodu ztíženého užívání této stavby, pokud zde mají místo trvalého pobytu (položka č. 18 sazebníku). Další osvobození nacházíme v položce č. 26 sazebníku. Opět jde o osvobození pro držitele průkazu ZTP a ZTP/P, tentokrát jde o zápis do registru motorových vozidel. 800 Kč za tento poplatek ušetříte tehdy, budete-li registrovat motorové vozidlo s nejméně čtyřmi koly. Také za vydání řidičského průkazu ušetříte poplatek ve výši 50 Kč, ovšem pozor, držitelům průkazu ZTP či ZTP/P, mají-li tento průkaz z důvodu zrakového postižení, radím, aby tuto ekonomickou úsporu dobře uvážili. Poplatek ve výši 1000 Kč nemusí zaplatit ti, kdo žádají o schválení technické způsobilosti vozidla po přestavbě nebo schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného samostatného technického celku anebo za schválení užití vozidla k výcviku v autoškole, pokud se prokážou platným průkazem ZTP nebo ZTP/P (položka 27). Zajímavější pak je osvobození od poplatku ve výši 1000 Kč za povolení zřízení vyhrazeného parkoviště (položka 35). Částku 1000 Kč nemusí platit osoby s těžkým zdravotním postižením (v tomto případě není uvedeno, že by muselo jít o držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P), které žádají o vydání povolení uzavřít manželství či registrované partnerství mimo stanovenou dobu nebo mimo úředně určenou místnost. Stejný obnos ušetří osoby žádající o možnost učinit prohlášení o uzavření registrovaného partnerství před jiným než příslušným matričním úřadem (položka 12 sazebníku). Když už jsme u ustanovení sazebníku vztahujících se k osobám se zvlášť těžkým zdravotním postižením, dodejme, že v položce č. 9 písm. a) najdeme poplatek ve výši 30 Kč za vydání „průkazu mimořádných výhod občanům s těžkým zdravotním postižením, včetně vydání tohoto průkazu náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený, odcizený nebo neupotřebitelný“. Dotaz: Musím jako nevidomý majitel psa, který ovšem není psem vodicím, za něj platit nějaký poplatek? Poplatek ze psů je upraven v zákonu o místních poplatcích (z. č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V ustanovení § 1 odst. 2 najdeme jednak informaci, že poplatek ze psů se platí od věku tří měsíců psa, ale pro nás podstatnější informaci, kdo je od poplatku osvobozen. Osvobozen je nevidomý držitel psa, dále „bezmocný“ držitel i osoba s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP/P. Na dotaz položený výše lze tedy jednoznačně odpovědět, že pro osvobození od poplatku ze psa se nemusí jednat o psa vodicího. Bez zajímavosti nebude ani skutečnost, že od poplatku je osvobozena i osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu osob, které jsou od poplatku osvobozeny. A jakou částku nevidomým držitelům psů toto osvobození ušetří? Odpovědět na tuto otázku univerzálně možné není, protože poplatek ze psů, jak je typické pro všechny poplatky stanovené zákonem o místních poplatcích, stanoví obec obecní vyhláškou. Zákon upravuje jen maximální limity. Poplatek za jednoho psa činí maximálně 1500 Kč za rok, u příjemců invalidního, starobního, vdovského/vdoveckého nebo sirotčího důchodu, je-li tento důchod jejich jediným příjmem, pak nesmí poplatek překročit částku 200 Kč za rok. Pojďme se podívat ještě na další poplatky, které jsou v zákonu o místních poplatcích upraveny. Následuje poplatek, kterého jsme se dotkli v článku zabývajícím se mj. poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt, takže už víme, že i od tohoto poplatku jsou osoby nevidomé, bezmocné a osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením – držitelé průkazu ZTP/P osvobozeny. Dnes ještě dodejme, že osvobozeny od tohoto poplatku jsou i děti do 18 let, osoby starší 70 let a děti s nárokem na přídavek na dítě. S poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt se občas nesprávně zaměňuje poplatek z ubytovací kapacity. Tento druhý poplatek platí obci fyzické či právnické osoby, které poskytují přechodné ubytování za úplatu. Tomuto poplatku nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, typicky tedy zařízení, kde se konají např. školy v přírodě. Ovšem nijak osvobozeno od poplatku není ubytování osob se zdravotním postižením. Poplatek se obvykle vybírá za využité lůžko a den. Maximální sazba činí 6 Kč za osobu a den. Rozdíl mezi poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatkem z ubytovací kapacity lze legálně spatřovat v tom, že poplatníkem lázeňského nebo rekreačního poplatku je osoba, která se ubytovává, zatímco poplatek z ubytovací kapacity platí majitel ubytovacího zařízení, ovšem v praxi bývají tyto poplatky stejně zakalkulovány do ceny za ubytování, takže z ekonomického hlediska půjde v každém případě o kapsu ubytovaných. Jen pro zajímavost ještě uveďme, že zákon o správních poplatcích obsahuje úpravu dalších pěti poplatků, které si jen vyjmenujeme, pozornost jim v případě zájmu budeme věnovat v některém z příštích článků. Jde o tyto poplatky: Poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Dotaz: Jak dlouhou zkušební dobu se mnou může zaměstnavatel sjednat při uzavírání pracovní smlouvy? Odpověď na tuto otázku najdeme v zákoníku práce (z. č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších novel). Zkušební doba je upravena v ustanovení § 35. Za základní lze považovat tato dvě pravidla: 1. Zkušební doba může být sjednána maximálně na tři po sobě jdoucí měsíce, a to ode dne uzavření pracovního poměru; 2. u vedoucího zaměstnance však může být zkušební doba sjednána až na 6 měsíců. Zákoník práce sice jasně stanoví, že zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována, nicméně v praxi přece jen být delší může. Prodlužuje se totiž o dny, kdy zaměstnanec pro zaměstnavatele práci nevykonává. Jde např. o takové dny, kdy je zaměstnanec nemocný, tudíž je dočasně práce neschopný, stejně je tomu tak se dny, kdy by čerpal dovolenou. A na závěr dodejme, že zkušební doba musí být sjednána písemně a nesmí přesahovat polovinu doby, na kterou je sjednán pracovní poměr. Pokud by s vámi zaměstnavatel uzavřel pracovní smlouvu na čtyři měsíce, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu měsíců dvou. Luboš Zajíc # O českých očích Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc. patří ke špičkovým oftalmologům a uznávaným mezinárodním autoritám. Studoval ve Francii, pracoval i na Harvardově univerzitě. Několik let působil jako přednosta Oční kliniky 1. lékařské fakulty UK. Je zakladatelem a hlavním lékařem Evropské oční kliniky Lexum. Pravidelně operuje ve Velké Británii a je členem mnoha mezinárodních odborných společností. Z rozhovoru, který náš přední oční lékař poskytl časopisu Můžeš, vybíráme: V jakém stavu jsou české oči? Ve stejném jako v jiných evropských zemích. Když vezmeme v úvahu jisté genetické předpoklady, trochu jiná situace je třeba v Asii, kde je populace mnohem více krátkozraká. Na druhé straně my trávíme více času v klimatizovaných prostorech, takže například více trpíme tzv. suchým okem. A jak se chováme ke svým očím my, vaši potenciální pacienti? Stejně jako k celému svému organizmu. V celé Evropě jako by přetrvávala – použiji možná expresivní výraz – jistá infantilita. Máme představu, že se o nás někdo postará. Ovšem opravdu špičková péče, a zrak takovou jistě potřebuje, je finančně docela náročná. Takže jde o důležitou investici a tu už zřejmě jen veřejné finance přestávají zvládat. Rád bych viděl, kdyby si mnohem více lidí uvědomovalo vlastní možnosti, jak chránit své zdraví, tedy i oči. Pomalu se mění zaběhané návyky ve stravování, pomalu se mění vztah ke zdravému pohybu, nijak výrazně neklesá počet kuřáků cigaret. Jaká největší nebezpečí pak na naše oči čekají? Některá ovlivnit můžeme, jiná ne. Velká část patří bohužel do skupiny druhé. Největší hrozbou jsou onemocnění sítnice. Nejčastěji je to věkem podmíněná makulární degenerace neboli změny v místě nejostřejšího vidění, ve žluté skvrně. Máme už ale řadu možností, jak tento proces zastavit nebo zpomalit. Glaukom, zelený zákal, dnes umíme včas odhalit a předejít trvalým poškozením. A šedý zákal je dnes velmi častou a úspěšnou operací. Nicméně vyžaduje precizní provedení. Co tedy může pacient pro svůj zrak udělat sám? Strava, především dostatek vitaminu D, tedy mořských ryb. A pak je tu práce – osm hodin před monitorem počítače opravdu škodí. Jak často nám hrozí úplná slepota? Mnohem méně než před čtyřiceti padesáti lety. Dříve jsme se setkávali se slepotou způsobenou očními úrazy, především poleptáním očí při hašení vápna. Takových úrazů dnes výrazně ubylo. Dokonce ani někdy kritizované adrenalinové sporty nám ordinace nezaplňují. Kuriózně se občas objeví úraz po úderu tenisového míčku, ještě řidčeji po zasažení míčkem golfovým. To jsme dřív neznali vůbec. O glaukomu jsem už mluvil, diagnostické i léčebné možnosti se výrazně zlepšily, informovanost pacientů je mnohem lepší, takže i tady úplná slepota hrozí mnohem řidčeji. Tradiční příčinou slepoty bývala cukrovka. A dosud stále je u těch lidí, kteří nechodí na preventivní prohlídky k praktickým lékařům, nezdravě se stravují, trpí nadváhou nebo obezitou. Diabetes je svého druhu epidemie. Neléčená, nekompenzovaná může vést ke ztrátě zraku, poškození srdce, ledvin i k amputacím končetin. Ale musím říci, že možnosti diagnostiky i léčby tzv. diabetické retinopatie se v očním lékařství v uplynulých letech podstatně zlepšily a dnes už se diabetik v zásadě nemusí bát slepoty. Ale opakuji – diabetik ukázněný, léčený a spolupracující. Vaše proslulost se neopírá jen o odborné výsledky, ale také o zvláštní humanitární aktivitu – jezdíte léčit a operovat do nejchudších afrických zemí. Je to pro vás stále důležité? Určitě je. Všichni bychom si měli občas připomenout, v jak dobrých a (z pohledu většiny světa) možná i komfortních podmínkách žijeme. Před pěti lety jsme založili Světlo pro svět a jsme součástí evropské organizace, která tuto aktivitu rozvíjí. Takže s kolegy s Rakouska, Belgie a Nizozemska se snažíme, aby např. v Etiopii, Burkině Faso a dalších zemích dostali někteří alespoň kousek pomoci, která je u nás naprosto samozřejmá a dostupná všem. My tam můžeme jen trochu nahradit úplně chybějící péči a tak trochu zlepšit životní šance našich pacientů. Rozhodně nevyřešíme příčiny tamější chudoby a zaostalosti. Ale lékař má léčit vždycky, když to jen trochu jde. red. # O léčbě oka a očnice Téměř stovka předních českých oftalmologů, stomatochirurgů, neurochirurgů, plastických chirurgů a dalších odborníků se zúčastnila letošních v pořadí už třináctých Jihočeských Timrových dnů, pořádaných očním oddělením nemocnice v Českých Budějovicích od čtvrtka 6. do pátku 7. června. Hlavním tématem konference byla mezioborová spolupráce lékařů při léčbě oka a očnice a očních adnex v souvislosti s úrazy, nádory, záněty či cévními příhodami. „Nezbytnou součástí moderní medicíny jsou specializace a pravidelná výměna zkušeností mezi lékaři z různých oborů, které se vzájemně prolínají. Metody diagnostiky a léčby se stále velmi rychle rozvíjejí a proto je nutné na tuto situaci reagovat,“ uvedl primář očního oddělení MUDr. Jan Sattran. Tradiční lékařská konference, jíž se pravidelně účastní zástupci hlavních tuzemských pracovišť oční medicíny a dalších oborů, je pojmenována podle jednoho z bývalých primářů zdejšího očního oddělení Aloise Timra, jenž v Českých Budějovicích jako první implantoval nitrooční čočku. Oční oddělení českobudějovické nemocnice je centrem špičkové oční medicíny v Jihočeském kraji. Od doby, kdy se přestěhovalo do dolního nemocničního areálu, má špičkovou techniku na dvou očních chirurgických sálech, umožňující operační zákroky na předním i zadním segmentu oka. Současně je centrem makulární diagnostiky a léčby věkem podmíněné makulární degenerace, diabetických a mnohých jiných onemocnění nejcitlivějšího místa sítnice. Aplikace anti-VEGF léků přímo do sklivce významně zlepšuje vyhlídky v udržení zrakové soběstačnosti velkého počtu pacientů nejen vysokého věku. „Pacienti ještě před pěti lety na tento typ léčby čekali i několik týdnů. Dnes potřebný pacient může být v Českých Budějovicích operován prakticky ihned,“ poznamenal primář Sattran. Zdejší oční oddělení se také zaměřuje na intenzivní péči o nedonošené děti ohrožené slepotou, na poruchy postavení očí dětského věku až po jejich chirurgické řešení. red. # Klíček se stěhuje Po šestačtyřiceti letech končí mateřská škola pro děti s vadami zraku v budově v ulici Karla Sliwky v Karviné-Fryštátě a stěhuje se jinam. Už více než sedm let byla součástí MŠ Klíček v Karviné-Hranicích a od srpna tam bude fungovat i fyzicky. Za stěhováním stojí nová kritéria pro posuzování očních vad, která jsou přísnější a například šilhavost už neberou jako těžkou oční vadu. Část dětí, které dosud navštěvovaly speciální ortoptickou školku, půjde do běžných školek. „Je to v pořádku. Pokud to dítě nemá opravdu těžkou vadu zraku, ať chodí do klasické školky,“ tvrdí Ľubomír Franer, speciální pedagog Speciálně pedagogického centra v Opavě. Právě on je tím, kdo rozhoduje, zda dítě potřebuje specializovanou školku pro děti s očními vadami. „Ze třinácti dětí u nás zůstane sedm dětí, čtyři půjdou do normální školky,“ prozradila ředitelka MŠ Klíček Eva Daňková. Nicméně, rozhodnutí posílat lehce zrakově postižené děti do klasických školek jí přijde nerozumné. „Já si osobně myslím, že to je krok zpět. Děti v normálních mateřských školách nedostanou takovou péči, a zrak s nimi nikdo nebude procvičovat tak, jako ve specializované školce. Výsledky byly opravdu obrovské. Za jeden rok se dítěti zlepšil zrak až o jednu dioptrii,“ dodala paní ředitelka. Rodiče nesou stěhování těžce. „Byli z toho smutní, ukápla i nějaká ta slzička. Děti zde opravdu měly rodinné prostředí, ale nebyla jiná možnost,“ popsala Eva Daňková. MŠ Klíček v Karviné-Hranicích bude nyní fungovat jako jediná specializovaná školka ve městě pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Kromě dětí s vadami zraku ji budou navštěvovat děti s vadami řeči, sluchu a s tělesným postižením. Druhá mateřská škola pro zrakově postižené v okrese funguje v Havířově. red. # Výlet do Bad Füssingu Ve čtvrtek 27. června se členové Oblastní odbočky v Táboře vydali v brzkých ranních hodinách autobusem do termálních lázní do německého města Bad Füssing. Koupání v termálních lázních s minerální vodou příznivě působí na zdraví a pohodu. Účastníci měli možnost se vykoupat v několika bazénech o různých teplotách vody. Dále se někteří zúčastnili kondičního cvičení ve vodě a mnozí využili i restauraci přímo v lázních. Počasí přálo, všichni se vrátili opálení, příjemně unavení a spokojení. Kristýna Voborská # Chvála smíchu A jak známo, humor, vtip a smích uzdravují mnohdy účinněji než celá medicína. Při smíchu se obličejové svaly náhle uvolní, bránice se střídavě napíná a povoluje, stejně jako břišní a hrudní svaly. Tepová frekvence se dočasně zvýší a do krve se okamžitě vyplaví imunoglobulin A. Fyziologické symptomy smíchu zkrátka prospívají tělu i duši. Ale co vtipy na účet vlastního handicapu? Většina zrakově postižených s nimi nemá problém. To spíš okolní lidé obvykle neví, jak na takové žerty zareagovat, a cítí se proto nesví a podráždění. „Jako by to pořád bylo něco nevhodného, přitom když je vtip dobrý, bývá často výstižný. Přesně popíše, s čím se musíme v životě utkat,“ vysvětluje moc humoru Adéla Hanáková, která vyučuje na Ústavu speciálněpedagogických studií na Palackého univerzitě v Olomouci. Protože je Adéla Hanáková roky na vozíku, z vlastní zkušenosti ví, jak úlevný a léčivý může být vtip, v němž se dostávají lidé s postižením do prekérních a bizarních situací. Žádná zbytečná lítost, přemrštěný soucit, falešně znějící obdiv, prostě jen vtipná pointa. S kolegyní souhlasí i další olomoucká pedagožka Kateřina Stejskalová, která je prakticky nevidomá. „Takové vtipy jsou důkazem, že jsme součástí společnosti a že posluchači pochopí důsledky a limity zdravotního postižení. Jinak by totiž vtipy nedávaly smysl,“ fandí humoru členka odborné rady projektu chodicilide.cz. Dobrý vtip přitom nesmí zesměšňovat. „Pokud je založen na laskavém, inteligentním humoru, je cestou, jak nás dostat z pozice na piedestalu směrem k normálnosti,“ uvažuje Kateřina Stejskalová. Vidící většina přitom často může vtip považovat za cynický. „To je ale důsledek toho, jak dlouho to bylo tabu,“ říká vysokoškolská pedagožka. Nevyhýbá se dokonce ani černému humoru: „To, že je náš humor černý, je jen důkazem, že realitu tak černě nevidíme. A lepší dobrý vtip než zvolání ,Pusťte tu slepou sednout',“ dodává Kateřina Stejskalová. Tenhle znáte? Veze slečna nevidomého spolujezdce a na křižovatce se ho automaticky ptá: „Vidíš něco zprava?“ On stejně automaticky odpoví: „Nevidím, ale až to ucítím, tak ti řeknu!“ Slepý a hluchý hrají jako kapela na zábavě. Slepý se ptá hluchého: „Už se tančí?“ A hluchý na to: „Proč? My už hrajeme?“ Po lese hopká slepý zajíček, když tu náhle zakopne o tlustého hada: „Promiňte, neviděl jsem vás, jsem totiž slepý.“ „Nic se nestalo.“ „A co jste vlastně zač?“ „Nevím, ještě jsem se sám neviděl, tak si mě osahej!“ „Tvrdý, studený, slizký, nemáte páteř. Aha, vy budete politik!“ Jdou dva bratři lesem navštívit babičku. Jeden je slepý a druhý má jedno oko, tak, prvního vede. Jdou, jdou, nejednou jednooký zakopne a vypíchne si i to jediné oko. Zakřičí: „Tak jsme došli!“ A druhý na to: „Ahoj, babi!“ Co říká slepec, když myje struhadlo? „Takový nesmysl jsem ještě nečetl.“ Proč mají slepé děti rády makové rohlíky? Protože je na každém jiná pohádka. # Studenti zaujali s aplikací       Ve studentské soutěži Entrepreneurs Club ČVUT se v květnu vyhlašovaly nejlepší studentské projekty končícího semestru, které jsou zároveň vhodnými podnikatelskými záměry. Ve velké konkurenci získali druhé místo studenti programu Otevřená informatika Fakulty elektrotechnické ČVUT Petr Svobodník a Michal Cerman. Vyvinuli novou aplikaci BlindShell, jejímž cílem je usnadnit používání dotykových mobilních zařízení nevidomým. Studenti získali za svůj zajímavý projekt stipendium ve výši 30 tisíc. Jejich snaha zaujala i zástupce Nadace Vodafone, která projekt také podporuje. Autoři se nyní budou snažit nabídnout novou aplikaci na trhu. red. # Vítěz Moravia talentu Závěrečný galavečer prvního ročníku soutěže Moravia talent, z něhož vzešli vítězové, se uskutečnil v neděli 9. června v hlavním sále Malé scény ve Zlíně. Odborná porota rozhodla, že vítězem v hudební kategorii se stal pianista Adam Blažek. Sedmnáctiletý mladík z Ostravy je od narození nevidomý. Hře na klavír se věnuje pod pedagogickým vedením paní učitelky Jekateriny Garbové. Ředitelka pořádající společnosti Aktivně životem Jana Brázdilová je s prvním ročníkem soutěže velmi spokojená. „Už na semifinále jsme byli mile překvapeni, jak moc talentované děti se na soutěž přihlásily a finálový večer byl ještě zajímavější a napínavější,“ zhodnotila vysokou úroveň soutěžících. Nevidomý klavírista zvítězil v tvrdé konkurenci mezi stovkou účastníků z celé Moravy, kteří soutěžili ve čtyřech kategoriích. Kromě hudby poměřovali sílu svého talentu v tanci, zpěvu a volné disciplíně. Jejich výkony hodnotila odborná porota, v níž na křeslo hudebního garanta zasedl hudebník Jožka Surovík. Mezi porotci byl i náměstek primátora statutárního města Zlína Miroslav Kašný. red. # Blindnote v Praze Organizace Světlo pro svět uspořádala v úterý 25. června v pražském divadle U hasičů dobročinný koncert kapely Blindnote. Toto multikulturní uskupení rozeznělo dvacet hudebních nástrojů z celého světa. Jejich společným jmenovatelem je šestičlenná kosmopolitní skupina, která se proslavila především na scéně belgické world music. Žánrově kapela pokrývá pestrou škálu od subsaharského hoddu až po anatolský saz. O netradiční zážitek návštěvníků koncertu se však postarala nejen bohatá hudební souhra, ale také tma během koncertu, kterou hudebníci používají jako hlavní kulisu. Díky ní si posluchači mohou jednak vychutnat sílu zvuku, a zároveň se lépe vžít do pozice nevidomých lidí v Africe, které kapela při svých vystoupeních podporuje. Jiří Reichel # Dobrá Voda – místo zázraků Novohradské hory – pohoří na východě Šumavy u hranic s Rakouskem, jsou krajem se spoustou malebných odlehlých míst a pověstí o zázracích. Vše začalo v místě zvaném Hojná Voda. Podle letopisů se zde v roce 1564 „zdravá voda zjevila, kterouž se mnoho lidí zhojilo“. Vodu z tohoto pramene pil a omýval se v ní i jihočeský šlechtic Petr Vok. Roku 1698 se objevil nový, daleko vydatnější pramen níže po svahu. Magické místo potřebuje nový zázrak – ten přišel ve vidění syna sedláka Matyáše Egidiho. Ve snu spatřil bílý kostelík, potom Ježíše s Pannou Marií a dostal i výzvu k postavení lesní kaple. Jako u všech mariánských vidění se rozjela akce. Kaple zanedlouho stála a pak to šlo ráz naráz. Neslyšící slyšeli, nevidomí viděli... Tak alespoň praví legendy staré tři stovky let. Od roku 1715 stojí na místě bývalé kapličky poutní kostel Panny Marie Nanebevzaté. Jde o jeden ze skvostů jihočeského baroka. U kostela vyrostla lázeňská obec Dobrá Voda s 550 obyvateli. Prosperitu lázní ukončila 1. světová válka. Po 2. světové válce se hraniční pásmo vylidnilo a z obce zůstala jen chatová osada. Z průčelí kostela stále vyvěrá pramen „zázračné“ dobré vody, která prý umí léčit i oči. Nedaleko odtud je i stáčírna. Odtud pocházejí láhve s „životodárnou tekutinou“, kterou si můžeme koupit v každém obchodě. Poblíž Dobré Vody stojí za návštěvu zámek Nové Hrady, tvrz Žumberk či proslulé Terčino údolí. red. # Víno se představuje       Se zajímavým počinem přišel majitel Vinařství Hanzel v Miroslavi na Znojemsku. Začal označovat láhve s vínem vinětou s údaji v Braillově písmu. „Mám nevidomého kamaráda, a ten mi řekl, že je povinné mít Braillovým písmem označeny pouze léky. Napadla mě myšlenka doplnit tímto písmem i běžné informace na etiketě,“ uvedl Martin Hanzel. Kupující si hmatem přečte, o jakou odrůdu se jedná, zda jde o přívlastkové víno, jestli je suché, polosuché, polosladké či sladké, a některé další údaje. Vinař chce přidat na hrdlo každé láhve ještě malou knížečku, kde budou bodovým písmem vytištěny údaje o vinařství a o úspěších daného vína. Pokud bude zájem, vydá v Braillově písmu i propagační brožury. „Chceme dostat tuto informaci do podvědomí všech, které víno zajímá. Nevidomý člověk pak nebude potřebovat nechat si údaje číst, ale může brát láhev po láhvi a vybrat si sám takové víno, na něž má chuť,“ doplňuje Martin Hanzel. red. # Černobílé problémy Řídí kandidát mistra šachu Stanislav Juříček (Vsetín) Úloha č. 8: Visserman Eeltje (Holandsko) Bílý: Kd3, De7, Sd7, Jb5, Jf1, Pa4, c2, c6, f3 (9) Černý: Kd5, Da7, Vg5, Vh4, Sh5, Sh8, Ja8, Pc7, d4, g6 (10) Mat 3. tahem (C+) Die Schwalbe 1964 Vynikající holandský komponista Eeltje Visserman (1922-1978), byť se dožil pouze 56 let, patřil ve své době k těm nejlepším komponistům. Jeho práce byly vždy vysoko ceněny a publikovala je nejprestižnější světová periodika zaměřená především na skladební šach. Dnešní trojtažka otištěná ve známém německém časopise má originální obsah, v řešení se totiž objeví zřídka používané braní mimochodem (tzv. en passant). Řešení úlohy č. 6 (Plačiková) z června 2013: 1.De4? Kd1! – 1.Dg2! [2.Df1#] 1.-Sh3/e2 2.D(x)e2#, 1.-d1S/D 2.Df2#, 1.-d1V 2.Jc2/Df2#, 1.-d1J 2.Jc2#, 1.-Kd1 2.Df1#. Sestrojit v miniaturce s pouhými sedmi kameny pět matů, včetně proměny černého pěšce, to je pěkný výkon. S. J. Další body za správné řešení v celoroční soutěži získali: Ondrej Čanecký z Doks, Miloš Černý z Brna, Jan Horák z Děčína, Antonín Maňák z Louky nad Veličkou, Josef Lachman z Mladé Boleslavi, František Skoumal z Bludova, Irena Šourková z Děčína a Kostas Zisopulos ze Dvora Králové. red. # Jubilejní Slavia Cup Za účasti 49 hráčů a 15 družstev, z toho sedmi ze zahraničí, uspořádal SK Slavia Praha – Odbor zrakově postižených ve dnech 21. a 22. června jubilejní 15. ročník mezinárodního kuželkářského turnaje zrakově postižených – Slavia Cup. Slavnostního zahájení se zúčastnili a dobré hody hráčům popřáli paní hraběnka Mathilda Nostitzová a předseda představenstva SK Slavia Praha Ing. Jiří Huptych. V soutěži tříčlenných družstev zvítězil ŠK NSŠ Karpaty Trnava, který jako jediný překonal dvoutisícovou hranici, a to o 28 bodů. Druhé místo vybojovala Lokomotiva Ingstav Brno „A“ výkonem 1 963 body. Jen o sedm bodů zpět zůstalo trio SKK – ZP Rokycany (1 956 bodů). S bramborovou medailí se muselo smířit „áčko“ pořádající Slavie s 1 940 body. V soutěži jednotlivců všechna tři místa „na bedně“ obsadili zahraniční kuželkáři a to v tomto pořadí: 1. místo Marjan Žalar ze slovinské Kranje se 703 body, 2. místo František Kralovič z Trnavy (702 body) a 3. místo Václav Trnka z Levoče (688 bodů). Desítku nejlepších ještě doplnili: čtvrtý Luboš Sychra ze Slavie Praha (687 bodů), pátý Jože Lampe z Kranje (684 body), šestý Karel Pařil z Brna (678 bodů), sedmá Marie Sadílková ze Slavie Praha (673 body), osmá Anna Strižová z Trnavy (670 bodů), devátý Jan Hrabák z Rokycan (661 bod) a desátá Anna Paulusová z Michálkovic (660 bodů). Jiří Reichel # Závod na dračí lodi Na start závodu dračích lodí v Brandýse nad Labem se 22. června postavila i posádka se zrakově postiženými vodáky, které sdružuje Nadace Leontinka. „Dračí lodě byly nádherné stejně jako počasí i celková atmosféra v loděnici,“ pochvalovala si Radka Králová z Leontinky. Její tým čítal celkem 22 členů, respektive dvacet pádlujících (z toho osm se zrakovým postižením), kormidelníka a bubenici. Loď Nadace Leontinka absolvovala jednu tréninkovou a čtyři závodní jízdy na trati v délce 200 metrů. S každou jízdou se její čas zlepšoval. V závěrečném závodě o celkové pořadí dokonce tým Leontinky s časem 55 vteřin porazila i jednu „zdravou“ posádku. „Pro nás to znamenalo velké vítězství. Všichni jsme si ze závodu i celého dne odnesli jedinečný zážitek i velkou touhu zúčastnit se tohoto netradičního klání i za rok," hodnotí premiéru Radka Králová. red.