ZORA časopis pro zrakově postižené Ročník 97 Číslo 10 Květen 2013 Šéfredaktor: PhDr. Jiří Reichel Redaktorka: Mgr. Taťána Králová Adresa redakce: Krakovská 21, 110 00 Praha 1 Telefon: 221 462 472 Fax: 221 462 471 e-mail:zora@sons.cz Vydává: SONS ČR Tiskne: KTN v Praze Časopis je dotován Ministerstvem zdravotnictví ČR Za vyjadřované názory dopisovatelů nepřejímá redakce zodpovědnost Vychází dvakrát měsíčně Roční předplatné činí 72,- Kč Obsah: Pět statečných Digitalizace médií Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 5 Regionální setkání držitelů vodicích psů Stopy 5 – Májová Za Marlenkou do Frýdku Rekondiční pobyt v Sezimově Ústí První jarní vycházka Netradiční knihovna Pozoun pro mladého muzikanta Se strašidly z Canterwillu Katalánský pianista Modely na Andělu Staronový prezident Memoriál Vladimíra Trávníčka Rokycany mistrem Karlovarský sportovní víkend # Pět statečných Nejzávažnějším problémem potenciálního zaměstnavatele, který má před sebou nevidomého uchazeče o práci, není uchazečova slepota; problémem je, že si s kandidátovou slepotou neví rady. S touto věčnou bariérou se pouští do křížku společný pilotní projekt prestižního podnikatelského sdružení Business Leaders Forum a SONS nazvaný Pět statečných. Neváhejte a chopte se dosud nevyzkoušené příležitosti. – Je vám mezi 18 a 50 lety a máte zrakové postižení? – Rádi byste sobě i světu ukázali hranici svých profesních schopností? – Hledáte neúspěšně práci, která by odpovídala vašim představám, ambicím a kvalifikaci? Cílem projektu Pět statečných je ukázat hranici profesních schopností zrakově postižených a zviditelnění dané problematiky. – Buďte mezi pěti statečnými a zúčastněte se týdenní stáže na konkrétních pracovních pozicích – Získejte prestižní certifikát o praxi v konkrétní společnosti – Průběh praxe určí i to, zda náš statečný získá ve „své“ firmě nabídku k uzavření pracovního poměru Co na vás čeká? – Stáži předchází vaše důkladná příprava ve spolupráci se SONS, BLF a personalistou konkrétní společnosti ve druhé polovině září 2013 – Za odpracovanou stáž vám náleží odměna – Stáže proběhnou v září a říjnu 2013 O výběru prvních pěti stážistů rozhodne na základě pohovoru tříčlenná komise projektu Pět statečných složená ze zástupce zaměstnavatele, BLF a SONS. Pokud vás nabídka zaujala, pošlete svůj životopis nejpozději do 31. května 2013 na adresy tumova@blf.cz a volejnik@sons.cz V případě dotazů se obracejte na tel: 777 152 918. # Digitalizace médií Sociální firma Ergones, která je doplňkovou činností TyfloCentra Olomouc, o. p. s., přichází s nabídkou svého dalšího nového produktu – digitalizací médií. K tomuto účelu sociální firma Ergones zřídila v únoru 2013 detašované pracoviště v Prostějově a přijala tři nové pracovníky se zrakovým postižením. Všichni tři jsou klienty projektu financovaného Evropským sociálním fondem s názvem Vytváření pracovních příležitostí pro osoby se zrakovým postižením na trhu práce v Olomouckém kraji. Pracoviště je připraveno poskytnout digitalizační služby široké veřejnosti i různým organizacím a firmám. „Zabýváme se převodem nahrávek z VHS a MC kazet, taktéž gramodesek na nová modernější a kvalitnější média – CD, DVD, flash disky apod.“ řekl jeden z pracovníků střediska, Radek Halák. V případě zájmu kontaktujte: SF Ergones Kostelecká 17 (kancelář č. 105), 79601 Prostějov Tel: 583 034 508 prostejov@ergones.cz # Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS – 5 Chystáte se do lázní, vlastníte nebo se chystáte vlastnit nějakou nemovitost? Pokud ano, pak právě vy můžete najít v dnes předkládaném článku z naší poradny informace, které by vás mohly zajímat. Dotaz: Může těžce zrakově postiženého pacienta doprovázet průvodce při pobytu v lázních? Může být pobyt průvodce též hrazen zdravotní pojišťovnou? Odpověď na tento dotaz přináší ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V ustanovení § 13, které vyjmenovává služby hrazené ze zdravotního pojištění, je v odstavci 2 písmeno i) uveden i pobyt průvodce pojištěnce ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče. Lázeňská léčebně rehabilitační péče se řadí mezi péči lůžkovou. V ustanovení § 25 pak nacházíme přesnější vymezení podmínek, za kterých může být pobyt průvodce pojištěnce hrazen. Podmínkou je nutná celodenní přítomnost průvodce, a to vzhledem ke zdravotnímu stavu pojištěnce nebo k potřebě zaškolení průvodce v ošetřování či léčebné rehabilitaci doprovázeného pojištěnce. Zákon přítomnost průvodce jaksi automaticky předpokládá u dětí do šesti let, připouští však možnost pobytu průvodce i u pojištěnců nad tuto věkovou hranici, ovšem v tomto případě je nutný souhlas revizního lékaře zdravotní pojišťovny. Pokud je tedy souhlas revizního lékaře získán, pak pobyt průvodce hradí pojišťovna. Pobyt je hrazen pojišťovnou, u níž je pojištěn doprovázený pojištěnec, nikoliv pojišťovnou, u níž je pojištěn průvodce. Pojištěnec i průvodce jsou však povinni platit regulační poplatek za každý den pobytu, a to ve výši 100 Kč za jeden den. Ve vyhlášce č. 267/2012 Sb., o stanovení Indikačního seznamu pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost, je stanoveno toto: „Pokud je pojištěnec plně odkázán na pomoc druhé osoby při sebeobsluze, je přijetí pojištěnce možné pouze po předchozím dojednání s vedoucím lékařem zdravotnického zařízení poskytovatele lázeňské léčebně rehabilitační péče.“ V praxi se někteří klienti setkali s určitými obtížemi, kdy revizní lékař zdravotní pojišťovny nechtěl pojištěnci potvrdit nárok na lázeňský pobyt průvodce s pojištěncem, dokud nebude mít k dispozici souhlas vedoucího lékaře lázeňského zařízení. Proto doporučujeme, aby ten pojištěnec, který bude v lázních potřebovat pomoc průvodce, současně s žádostí reviznímu lékaři o hrazení pobytu průvodce pojišťovnou kontaktoval i konkrétní lázeňské zařízení a sdělil mu svůj zdravotní stav a požádal ho, aby mu vydal potvrzení, že s pobytem např. úplně nevidomého pojištěnce s průvodcem v konkrétním lázeňském zařízení souhlasí. Za pobyt v lázních je od jeho účastníků vyžadován poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. V ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) však zjistíme, že poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají „osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P podle zvláštního právního předpisu a jejich průvodci“. Za osoby bezmocné si dosaďme osoby pobírající příspěvek na péči. Na závěr této odpovědi ještě doplňme, že pobyt vodicího psa jistě nelze považovat v kontextu výše uvedeného za pobyt průvodce pojištěnce, na možnost přijetí vodicího psa do lázeňského zařízení bude třeba aplikovat ustanovení zákona o zdravotních službách. O těchto pravidlech jsme informovali v srpnovém čísle časopisu Zora. Zde jen připomeňme, že přítomnost vodicího psa s pacientem při hospitalizaci je možná, avšak v rámci pravidel stanovených vnitřním řádem konkrétního poskytovatele zdravotních služeb. Pro současné či budoucí vlastníky nemovitostí Poměrně často se na naši poradnu klienti obracejí s dotazy týkajícími se daňových povinností souvisejících s nemovitostmi a s eventuálním osvobozením od těchto daní z titulu zrakového postižení. Pojďme si tedy velmi stručně představit, jaké daně související s nemovitostmi existují, zda a jak je u nich upraveno osvobození z hlediska osob se zrakovým postižením. Rozlišujeme následující daně: a) daň ze staveb a pozemků, souhrnně nazývaná daň z nemovitostí, b) daň darovací, c) daň dědická a d) daň z převodu nemovitostí. Ad a) Dani z nemovitostí, tedy dani ze staveb a pozemků, jsme se věnovali v článku v minulém čísle Zory. Tuto daň musí platit vlastníci nemovitostí (pozemků i staveb), obvykle se platí jednou ročně. Osvobození od daně ze stavby zde pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P existuje, ovšem ve většině případů je svázáno s podmínkou pobírání příspěvku na živobytí. Příspěvek na živobytí je dávkou systému pomoci v hmotné nouzi a osoby pobírající invalidní důchod pro invaliditu III. stupně příspěvek na živobytí obvykle pobírat nemohou. Jedinou výjimkou, kdy osvobození pro držitele průkazu ZTP/P není podmíněno nárokem na příspěvek na živobytí, je případ, kdy držitel průkazu ZTP/P je vlastníkem stavby pro rodinnou rekreaci. Na tomto místě však musíme čtenáře upozornit na ohlasy, jež jsme dostali od několika klientů, kterým finanční úřady nechtěly nárok na toto osvobození přiznat. Přesto se domníváme, že znění příslušného ustanovení zákona lze jen těžko vyložit jinak. Ad b) a c) Již z názvu daní uvedených pod písmeny b) a c) je patrné, že povinnost je platit nastává tehdy, dojde-li k darování či dědění, nejen nemovitosti, ale těm se my dnes věnujeme přednostně. Zde žádné osvobození z titulu zdravotního postižení neexistuje, ovšem podle současných předpisů nejčastější případy darování a dědění jsou od daně osvobozeny, a to z důvodu zákonem pojmenovaného vztahu dárce a obdarovaného či zůstavitele a dědice. Pro účely daně dědické a darovací jsou osoby, mezi nimiž dochází k přechodu majetku, rozděleny do tří skupin. Při dědění či darování mezi osobami v první a druhé skupině se daň nevybírá. 1. Osobami v první skupině jsou příbuzní v řadě přímé a manželé. Příbuzenstvím v řadě přímé rozumíme vztah mezi prarodiči, rodiči, dětmi a dalšími potomky. 2. Do druhé skupiny pak patří příbuzní v řadě pobočné, a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele. 3. Do třetí skupiny, která již není od daně dědické, darovací ani daně z převodu nemovitostí osvobozena, patří fyzické osoby v první a druhé skupině nevyjmenované a právnické osoby. Právním předpisem, který daně uvedené v písmenech b) až d) upravuje, je zákon č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Mezi různými osvobozeními od daně si dovolím čtenáře upozornit na jedno, které do našeho výkladu systematicky tak úplně nepatří, protože se netýká nemovitostí. Nicméně předpokládám, že ustanovení § 20 odst. 12 a 13 by mohlo naši cílovou skupinu zajímat. Tato ustanovení říkají, že „od daně darovací je osvobozeno nabytí peněžních prostředků poskytnutých fyzické osobě, která je prokazatelně použije na zvýšení nebo změnu kvalifikace, studium, léčení, úhradu sociálních služeb nebo na zakoupení pomůcky pro zdravotně postižené, jakož i přímé poskytnutí takové pomůcky. Od daně darovací je osvobozeno i bezúplatné nabytí majetku na humanitární nebo charitativní účely, bezúplatné nabytí majetku v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby poskytované podle zvláštního právního předpisu a bezúplatné nabytí majetku z veřejných sbírek.“ Ad d) Daň z převodu nemovitostí je vybírána tam, kde se nemovitost převádí z převodce na nabyvatele za úplatu. Na rozdíl od darování zde tedy nedochází k bezúplatnému převodu. Úplatou nemusí být vždy jen úplata finanční, daň z převodu nemovitosti bude nutné zaplatit i v případě, kdy dojde např. k výměně nemovitostí. Ani u této daně z titulu zdravotního postižení žádné osvobození upraveno není, nenajdeme zde ani osvobození z důvodu zařazení osob do skupin popsaných výše. Při prodeji nemovitosti, což je nejklasičtější příklad převodu, zkrátka daň bude třeba odvést. Na závěr musím čtenáře upozornit, že v souvislosti s rychle se blížícím datem účinnosti nového občanského zákoníku – tímto datem je 1. leden 2014 – dojde i ve výše popisovaných daních k určitým změnám. Proto jsme se v tomto článku nepouštěli do příliš detailního popisu a věnovali jsme se jen náčrtu existujících daní a osvobození, která by dle našich dosavadních znalostí měla zůstat v zásadě nezměněna. za Sociálně právní poradnu SONS Luboš Zajíc # Regionální setkání držitelů vodicích psů Chebské středisko TC Karlovy Vary, o. p. s., ve spolupráci s oblastní odbočkou SONS uspořádalo dne 11. dubna již čtvrté Regionální setkání držitelů vodicích psů. Na tato setkání si pokaždé zveme jiné hosty, vždy nám jde o to, aby naši klienti obdrželi co nejvíce informací, týkající se výcviku, předávání, následného servisu, ale i dalších oblastí, jako jsou legislativní předpisy, krmiva, pojištění či řešení zdravotních obtíží vodicích psů. Hosty tohoto setkání byly: Ing. Hana Jasenovcová (nadační fond Mathilda), Ilona Vobrová za Klub držitelů vodicích psů (KDVP), a za Středisko výcviku vodicích psů (SVVP) SONS Marie Hájková, Eva Bendová a Michaela Holasová. Toto jednání přišel pozdravit i Pavel Rogaczewski, ředitel TyfloCentra Karlovy Vary, společně s vedoucí sociálních služeb Martinou Brožovou. Paní Ing. Jasenovcová nás nejdříve informovala o pestré činnosti občanského sdružení Mathilda, které podporuje nejen SVVP v oblasti chovu a výcviku vodících psů, v kontaktu je i s KDVP, kde zajišťuje i letní pobytová soustředění či pomoc při soutěžích ve výkonu vodicích psů. Úzce spolupracuje s Tyfloservisem se zaměřením na pomoc zrakově postiženým v oblasti sebeobsluhy, chůze s bílou holí, zácvikem při práci s náročnějšími kompenzačními pomůckami apod. Mathilda se zaměřuje i na vzdělávání nevidomých a slabozrakých – finanční pomoc při zakoupení hudebních nástrojů vybraným studentům z konzervatoře Jana Deyla v Praze. Nezanedbatelnou činností je digitalizování textů. Ve fondu je již na 6000 titulů. Paní Ilona Vobrová nás informovala o práci KDVP, jenž poskytuje služby všem držitelům vod.psů bez ohledu na to, kde byl jejich pes vycvičen. Kromě jiného nás seznámila i s návrhem legislativní změny ve prospěch držitelů vodicích psů, a to v přiznání částky 500 Kč měsíčně na krmivo a částečnou úhradu veterinárního ošetření v částce 1200 Kč ročně. Hovořilo se zde i o připojištění vodicích psů, o digitalizované knize Pes ve stáří, ale i o portálu www. Mujpes.cz, kde se lze dozvědět mnoho užitečného z oblasti krmiv. Společně s Ing. Jasenskou nás seznámily s termíny jednotlivých kvalifikačních soutěží ve výkonu vodicích psů. Informovaly o průběhu těchto soutěží, jednotlivých kritériích a hodnocení provedených úkonů při soutěži. Po krátké přestávce se slova ujala Michaela Holasová s prezentací SVVP. Vedoucí tohoto střediska Marie Hájková, nás informovala o založení fondu Brita, které vzniklo na popud SVVP a televize Nova na pomoc při zajištění nákladné finanční úhrady operace sedmileté vodící fenky Brity pana Kazilovského z Kynšperka, jež následkem šedého zákalu přichází o zrak. Přebytek peněz na tomto účtu bude sloužit těm, jejichž vodicí pes bude muset podstoupit nákladnou operaci a jejich majitel se tak ocitne v obtížné finanční situaci. Pracovníci SVVP přivezli s sebou k prodeji různé potřeby a pomůcky, mj. i nový typ koženého náhubku, který odolá i sebelepším „nástrahám a pochoutkám“ naší neukázněné společnosti. Poslední část tohoto čtyřhodinového setkání patřila opět Ing. Jasenovcové, která nás podrobně seznámila s povinným členstvím v Mezinárodní federaci škol pro výcvik vodících psů IDGF. Toto členství ukládá naše legislativa novým zájemcům, kteří se chtějí ucházet o výcvik vodicích psů. Tato federace má stanovena velice přísná pravidla a kritéria, kterými se výcvikové subjekty musí podřídit. V rámci ČR je to jistě krok správným směrem, neboť se tak oddělí nepoctivé výcvikové subjekty od těch, kteří tuto činnost provádějí zodpovědně. Tento blok byl ukončen velmi užitečnými a praktickými radami, jak pomoci svému psu a jak ošetřit některé nenadálé zdravotní komplikace, se kterými se můžeme v běžném denním životě setkat. Emil Miklóš # Stopy 5 – Májová Pan Jeřábek mě okouzlil na první pohled. Zajela jsem tehdy do Benešova, který je nedaleko mého bydliště, se svou asistentkou na výstavu fotografií. Nenavštěvuji výstavy fotografií příliš často, protože na to nemám oči. To, co vidím, potřebuje ještě podporu někoho, kdo mi stojí po boku a doporučuje mi zaměřit mé sporé trubicové vidění na správné místo. Fotografie mám ráda, i když už sama fotit nemohu. Nikdy mi nezevšednělo pozorovat, jak se místo nebo osoba zachycená fotografem zastaví v čase. Je to provždy. Je to stále stejný pohled, ať už je fotografie jakkoliv stará. Cosi magického je v tomto ztvárnění skutečnosti, cosi magického, přitažlivého a neopakovatelného. Vernisáž v Benešově otevíral sám pan starosta. Moje přítelkyně Klára, která je dobrou a renomovanou fotografkou nejen ve svém kraji, byla nadšená velkým počtem návštěvníků. Ocenila i mou přítomnost: „Udělala jsi mi ohromnou radost, Štěpko, jakkoliv si vůbec neumím představit, co na těch mých fotkách můžeš vidět.“ Ujistila jsem Kláru, že mám asistentku, a dokonce jsem si s sebou přivezla svůj mozek, takže něco z těch fotek doopravdy mám. Dokonce jsem dvě fotky zakoupila s tím, že si pro ně po výstavě přijedu. Byly na nich nádherné mraky nad Blaníkem, takové, jaké můžete vidět večer v létě, když se schyluje k bouři. Řekla jsem Kláře, že jsem si přivezla svůj mozek s sebou. Tak to byla pravda, ale jen zpočátku. O něco později jsem ale zaregistrovala Vojtěcha, tedy, pardon, pana Jeřábka. Zaujal mne na první pohled. Hezký pán, asi už dost po padesátce. Doprovázel vernisáž hrou na malou harfu tak líbezně, že srdce usedalo. Když se podávalo občerstvení, galantně se mne ujal, mistrně vyšachoval mou milou asistentku, a postaral se, aby mi nic nechybělo. Byl by mne býval i doprovodil k vlaku, ale této nabídky jsem se vzdala ve prospěch asistentky, aby si nepřipadala zbytečná. Vojtěch Jeřábek mi poskytl číslo svého mobilu, a já jemu zas to svoje. Také jsme si vyměnili e-mailové adresy. Shodli jsme se na tom, že není na škodu si občas napsat, a až pojedu do Benešova pro zamluvené fotky, on mě milerád bude čekat na nádraží, dovede mne, kam budu chtít, ano, a také mu bude velkou ctí pozvat mne na oběd a na procházku po konopišťském parku. Vždyť už máme na krku máj, a to na Konopišti všechno možné kvete, hlavně magnólie a rododendrony. Cestou domů jsem ani nevnímala, co mi říká asistentka, Vojtěch zcela zaplnil mou mysl. Byl to ten nejúžasnější chlap, s kterým jsem se od svého ovdovění setkala. Jemný, inteligentní, hezký, zachovalý, v neposlední řadě znamenitý muzikant. Moje přisleplost mu vůbec nevadila, byl tak obratný a taktní, jako by celý život vychovával nebo učil nevidomé. Prostě talent, na který se nezapomíná, zvláště máte-li zbytky zraku, lásku k harfě a jste-li tak trochu blázen. V příloze jednoho dopisu, který mi Vojtěch poslal, byla jeho nádherná básnička o dvou stolcích. Jeden stolek byl v pokoji, a sloužil mnoha účelům, k jídlu, k práci a třeba i k žehlení košil. Druhý stolek byl v arkýři, a sloužil jen k tomu, aby očekával návštěvu krásné a duchaplné bytosti (tedy jako mě). Na tomto stolečku byl krajkový ubrus, váza se stále čerstvými květinami, a sváteční šálky čekající na společnou kávu. Tu báseň jsem později vztekle vymazala, takže už ji jen reprodukuji. Chápete ale moje okouzlení? Chápete to moje těšení na konec výstavy, kdy pod záminkou vyzvednutí si dvou Klářiných fotek s mraky přijedu do Benešova, abych posléze usedla k tomu romantickému stolečku, kde stále čerstvé květiny voní a voní...? Konečně! Klára píše, že výstava končí a že si v den volna, tedy na prvního máje, mohu přijet pro fotky. Okamžitě jsem nažhavila mobil, v hlavě zněly tóny harfy, ach Vojto, Vojtíšku, tak už to konečně zvedni, ať se můžeme domluvit a zase se vidět. A ještě ke všemu na Prvního máje, kdy se lidi líbají pod rozkvetlou třešní, safriš, jestlipak v tom zámeckém parku mají taky třešně? „Halóóó...“ ozval se Vojtěchův trochu rozpačitý hlas. „Aha, paní Štěpa... Hned jsem vás nepoznal, nemám vaše číslo uložené... Moc se omlouvám, ale teď se vám nemohu věnovat, někdy se vám ozvu kvůli tomu hudebnímu doprovodu... nashledanou... klap.“ Mobil mi div nevypadl z ruky. Co je to za trapnou komedii? A co ten ženský hlas v pozadí, který něco stále vyžadoval? No, třeba je to nějaká příbuzná, snažím si namlouvat naprosto zbytečně a hloupě ty lepší varianty. Bylo nad slunce jasné, že přesně takhle hovoří gentlemani, kteří se vás chtějí rychle zbavit. Seděla jsem dlouho v křesle a dívala se z okna, jak se kupí mraky k večernímu soumraku. Mraky se kupily i v mé duši. Vztek, lítost, zklamání. A touha nějak mu to oplatit, když už nám nastává ten lásky čas. Zavolal za tři dny. Moc se omlouval, pan Jeřábek. Že prý měl na návštěvě dámu, kterou by možná chtěl považovat za svou přítelkyni, ale že není rozhodnut, ať mu dám šanci, že se se mnou rád sejde. Neodolala jsem a zeptala se, jestli ta dáma náhodou nevyseděla důlek u čekajícího stolečku s čerstvými květinami. Bylo to ode mne hloupé, ale trochu se mi ulevilo. Začala jsem znovu nabírat dech a sbírat poztrácený rozum. Pan Jeřábek se odmlčel, pak se slušně rozloučil a zavěsil. Možná šel posílat další maily s přílohou, v níž se adresátky dočtou o dvou stolečkách. Do Benešova jsem jela až osmého května. To je také svátek, avšak to už se neočekává, že se budete líbat pod třešní nebo pod magnólií. S Klárou jsme odjely do Vlašimi, kde je krásná vinárna s výbornou kuchyní. Mraky nad Blaníkem jsem odvezla domů a pověsila jsem si je hezky blízko místa, kde ráda odpočívám. Není na škodu si občas připomenout, že i modrá obloha se může pěkně zatáhnout. Z některých mraků občas prší. Hlavně ať se ale neozývá „zbortěné harfy tón“, jak popisuje Karel Hynek. Tenhle zvuk by mi dočasně asi zkazil radost z jara. A jaro já si ukrást nenechám! Delicie Nerková # Za Marlenkou do Frýdku Marlenka – tento pojem mnozí jistě neslyší poprvé. Ano, slaďoučký dortík, k němuž přijde vhod dobrá káva nebo hrníček čaje. Známe ji, a přece je tajuplná. Jelikož je člověk tvor zvídavý, nezbývá, než kousek tohoto tajemství odkrýt. O to se pokusila skupinka členů odbočky SONS Přerov, když se vydala na cestu přímo ke zdroji této lákavé pochoutky. V úterý 9. dubna nás cesta vede směrem k městu Frýdek-Místek, kde hodláme navštívit výrobnu Marlenky. Po menší projížďce vlakem nás Frýdek vítá sněhem. Ani počasí nás však neodradilo od toho, abychom nasedli na autobus MHD a nechali se zavézt na konečnou, kde už nás zdravilo logo firmy a otevřená branka. Přivítalo nás krásné prostředí a ti, co jim zrak dovolí, už vše prohlíželi. Velkým lákadlem se staly prospekty, na nichž zářily obrázky všeho možného, co lze zákazníkům nabídnout. Právě to otevřelo nám všem oči, abychom zjistili, že nejen dortík, na němž si můžete v cukrárně pochutnat, ale mnoho dalších výrobků se stalo náplní práce firmy. Po krátkém uvítání a menší ochutnávce nás velmi šikovná průvodkyně vedla do tzv. koridoru, což je venkovní obchůzková část, kde ti lépe vidící mohli aspoň trochu zhlédnout přes okna to, o čem nám povídala. Otázky střídaly odpovědi, a za chvíli vznikl pěkný rozhovor o práci zdejších zaměstnanců i o vyráběných produktech. Z toho díky paní průvodkyni měli hodně i ti úplně nevidomí. Dozvěděli jsme se, že tradiční receptura pochází z daleké Arménie. Přivezl ji v roce 1995 Gevorg Avetisyan, který se s rodinou přistěhoval z Arménie do Frýdku-Místku. Vzpomněl si na rodinnou pochoutku a začal se svou sestrou péct oblíbené medové dorty ve velkém. Nakonec jsme si mohli něco z nabízených dobrot koupit za výhodnější cenu. Až příště zasedneme k medovému dortíku Marlenka, vybaví se nám jistě to, kolik práce a nadšení za ním stojí, než se dostane na stůl a člověk může ochutnat lahodné pohlazení z Arménie. Alois Macourek # Rekondiční pobyt v Sezimově Ústí Klienti TyfloCentra Karlovy Vary a členové jáchymovské odbočky Svazu postižených civilizačními chorobami se společně zúčastnili týdenního rekondičního pobytu v Sezimově Ústí u Tábora. Tento pobyt se uskutečnil od 14. do 21. dubna ve velmi příjemném prostředí nově zrekonstruovaného hotelu MAS, jehož provozovatelem je Český červený kříž. Jak již název napovídá, jednalo se o pobyt zaměřený na zdravý pohyb, doplněný mnoha léčebnými procedurami, jakými jsou například magnetoterapie, elektrické masážní lehátko, ruční masáže, přístrojová masáž plosky nohou nebo cvičení v bazénu. Nechyběly tu ani pravidelné ranní rozcvičky. Připlatit jste si mohli vířivku, plynovou obálku, oxigenoterapii či masáž lávovými kameny atd. Ve volném čase jste si mohli udělat vycházku na nedaleký Kozí hrádek, prohlédnout si historické jádro Tábora, projít se ke skautskému zooparku. Lesoparkem jste si mohli zajít na kávičku k vodáckému kempu Soukeník a tam si třeba i „pohladit“ řeku Lužnici. Delegátka ČČK si pro nás připravila bohatý kulturně společenský program, jehož součástí byly i tři polodenní zájezdy. Prvním byla prohlídka historické části města. Za zmínku jistě stojí i návštěva kláštera Klokoty, jehož součástí je i křížová cesta vedoucí do centra Tábora. Nevšedním zážitkem byla pro nás exkurze do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, jež je světovou raritou. Původní novorenesanční budova divadla byla postavena v roce 1867. Vykoupením (v roce 1960) empírových budov v těsném sousedství a následným propojením vzniklo jedno pravoúhlé jeviště s dvěma hledišti, staré pro 350 a nové pro 550 návštěvníků. Druhý zájezd byl zaměřen na poznávání krás a kulturních památek regionu. Nejdříve jsme se projeli úzkokolejkou z Obrataně do Kamenice nad Lipou, poté jsme navštívili zámek v Jindřichově Hradci, jenž je třetím největším zámkem v ČR. Následně jsme zavítali do muzea, kde jsou vystaveny Krýzovy jesličky, které se svou velikostí a počtem figurek zařadily do Guinessovy knihy rekordů. Před odjezdem z Jindřichůva Hradce jsme se ještě zastavili u Zpívající fontány. Někteří z nás podnikli i soukromé výlety, například do nedalekých Chýnovských jeskyní, na zámek Hluboká nebo do Krokodýlí zoo v Protivíně. Toto zoo čítá na 120 krokodýlů, aligátorů a kajmanů. Největším exemplářem je zde 4,5 m dlouhý a 350 kg vážící krokodýl, raritou je 2,5 m dlouhý albín –bílý aligátor s červenýma očima. Průvodce Krokodýlí zoo k nám byl velice vstřícný, a to i s přihlédnutím na naše zrakové postižení. Na nudu si zde opravdu nikdo nemohl stěžovat. Mohli jsme se zúčastnit dvou společenských večerů s hudbou a tancem, bowlingového turnaje či dvou přednášek se zaměřením na zdravou výživu a na kosmetiku. Jeden večer byl věnován společenské hře bingo. Domů jsme se vraceli příjemně odpočatí a obohacení o mnohé zážitky a dojmy, jenž nám poskytnul skvělý pobyt v jižních Čechách. Emil Miklóš # První jarní vycházka Tak jak jsme se na dubnovém shromáždění Oblastní odbočky SONS Třebíč dohodli, v úterý 30. dubna, tedy na čarodějnice, jsme se vypravili na první společnou jarní vycházku. Začali jsme u Masarykova mostu, postaveného ve funkcionalistickém slohu v roce 1931. Málokdo z Třebíčanů ví, že to je jeho pravé jméno – Podklášterský se mu jenom říká. Poté jsme pokračovali podél břehu proti směru řeky Jihlavy až k poušovskému splavu. Během cesty jsme udělali několik zastávek na odpočinek a o každém zajímavém místě si přečetli několik řádek z historie i současnosti. Samozřejmě jsme první zastávku s vyprávěním uskutečnili u chlouby našeho města – před třebíčskou bazilikou, která je od roku 2003 spolu se židovskou čtvrtí kulturní památkou UNESCO. Odtud jsme pokračovali kolem kdysi světoznámé továrny na výrobu zdravotně osvěžujících nápojů ZON. Její výrobky jsou na trhu od roku 1879, což prozrazuje i dodnes užívaná ochranná známka. Jenom místo charakteristického řinčení skleněných lahví pod okny výrobny je zde klid, neboť se dnes na pásech kymácejí většinou dvoulitrové PET lahve. Další část cesty vedla městským parkem Polanka, místy, kde kdysi stával mlýn patřící benediktinskému klášteru. Později jej vlastnila rodina Krajíčků (1556-1648) a jejich jméno mlýnu zůstalo i potom. Kdysi zde bývalo primitivní říční koupaliště, v zimě kluziště a půjčovna loděk. Na druhý břeh se park Polanka rozšířil až poté, co na Valdštejnské louce vyrostly podle projektu architekta Bohuslava Fuchse říční lázně. Slavnostně byly otevřeny v květnu 1934 za účasti 1200 obyvatel. Šatny lázní (kulturní památka) zde stojí dodnes, jen místo koupání v řece na vorech zde stojí nové moderní koupaliště s bazénem s předehřívanou vodou, dlouhým tobogánem, minigolfovým hřiště, dětským a skokanským bazénem. Další část cesty pokračovala v příjemném stínu Krajíčkovy stráně, kolem cvičiště psů, střelnice až do zahrádkářské kolonie. Zde jsme se na zahrádce jednoho z našich členů trošku osvěžili, odpočali si a zpět do Třebíče jsme se k večeru vraceli linkovým autobusem. Naši příjemnou procházku provázelo celou dobu i objednané pěkné počasí. Vladimír Vacek # Netradiční knihovna Továrna v centru Hradce Králové byla opuštěná a dlouhá léta chátrala. Město našlo řešení a přizvalo k tomu architekta Davida Vávru. Vznikla tak nová městská knihovna, která v dubnu uvítala první čtenáře. Její pýchou je hudební oddělení a také servis pro nevidomé. Speciální zvuková knihovna pro nevidomé a slabozraké obsahuje kompletní díla knih, které si sem může příjít zájemce poslechnout. Knihy namluvili známí herci. „Začínalo se na kazetách, teď je samozřejmě většina knih v mp3 formátu. Máme zde i nevidomého kolegu, který vše organizuje. Pro nevidomé jsou navíc dveře v celé knihovně opatřeny štítky s Braillovým písmem, to samé plánek budovy,“ popisuje vedoucí metodického oddělení Kateřina Huberová. Součástí oddělení s muzikou je audiovizuální studio s velkou televizí, DVD přehrávačem i piánem. Čtenáři, ale i nečtenáři tu najdou velký výběr CD a DVD s muzikou a filmy. Kdo si chce u hudby posedět, uvítá stylové gauče rozdělené do boxů, kde jsou nainstalovaná zařízení pro poslech hudby ze sluchátek. Muziku si objednáte u obsluhy, ta ji do boxu přepojí. „Naše CD máme označená i v Braillově písmu,“ potvrzuje dostupnost pro zrakově postižené zdejší pracovník Lukáš Treml. Velkou radost z dokončené knihovny má i autor architektonického návrhu David Vávra: „Musíme pochválit město Hradec Králové, že našlo tu odvahu k tomu, že dá knihovnu do továrny, a nestavělo někde na zelené louce. U nás je spíš trend zastavovat, denně mizí bezpočet arů zemědělské půdy, a přitom řada objektů v centrech chátrá. V době, kdy naše společnost možná jenom tak jede a tlačí před sebou ten obrovský nákupní košík, přeplněný prefabrikovanými výrobky dovezenými z poloviny světa, je tady místo velkých hangárů prostor, který je určený pro intimní chvilku s knihou.“ red. # Pozoun pro mladého muzikanta  Mladý Plzeňan Marek Duda dostal při koncertě Nadace Mathilda příspěvek k zakoupení kvalitního hudebního nástroje – pozounu. Jednadvacetiletý student Konzervatoře Jana Deyla už se nemůže dočkat, až si pro něj půjde do obchodu. „Mám jen obyčejný začátečnický a ten nestačí. Jestli se tím mám jednou živit, potřebuju lepší,“ říká Marek. Už si vyhlédl tři nástroje. Stojí od 90 do 120 tisíc. Se zaplacením mu pomohou i další neziskové organizace. Něco samozřejmě přidá i rodina, takže nejpozději do prázdnin by Marek mohl mít svůj vysněný pozoun doma. „Chtěl bych učit na umělecké škole,“ svěřuje se Marek s plány do budoucna. Jednu maturitu už má – nejprve vystudoval na kuchaře. Jenže pak se mu začal výrazně horšit zrak a bylo jasné, že se této profesi nebude moci věnovat. A protože k hudbě tíhl odmalička, hrál na flétnu, baskřídlovku a vůbec na dechové nástroje, padla volba na konzervatoř. „Učil jsem se na baskřídlovku, ale jak se mi zhoršoval zrak, neviděl jsem na noty a můj profesor řekl, že mě neumí učit,“ vzpomíná Marek na nesnadné období. Na pražské konzervatoři se může učit z materiálů v Braillově písmu nebo elektronických učebnic. Kromě studia se Marek věnuje také sportu – hraje goalball. Věrným společníkem mladého studenta je vodicí pes Chelsea. Když si ji Marek pořizoval, měl jen dvě podmínky: Nesmí reagovat na kočku ani na muzicírování. A poslušná Chelsea splňuje obě. „Také ji učím taneční prvky – slalom, různé obraty a podobně," usmívá se Marek. S učenlivou fenkou se kvalifikoval i na mistrovství ČR ve výkonu vodicích psů. red. # Se strašidly z Canterwillu Jedno z prvních děl světoznámého autora Oscara Wilda, krátký příběh Strašidlo Canterwillské, ožilo na pódiu Sokolovny v Okříškách v neděli 28. dubna 2013. Na jeho derniéru se vypravila také skupina členů oblastní odbočky z Třebíče. A měli k tomu pádný důvod, v souboru totiž působí dva členové jejich odbočky. Proto bylo samozřejmostí přijet je z nedaleké Třebíče podpořit. Zvláště Marie Večeřová, prakticky nevidomá členka třebíčské organizace, ochotnickým divadlem doslova žije. Nikdo z diváků v sále vůbec netušil, s jakým handicapem se vyrovnává, neboť na jevišti se pohybovala s naprostou suverenitou a roli s jistotou zvládala. Byli jsme právem hrdí, že je jednou z nás. Maruška je nám všem svou odvahou a pílí příkladem, a všichni ji obdivujeme, že se lásky k divadlu ani přes svůj handicap nevzdává. Vladimír Vacek # Katalánský pianista Tete Montoliu (28. března 1933 – 24. srpna 1997) byl od narození slepý jazzový pianista z Katalánska ve Španělsku. Jeho skutečné jméno bylo Vicenç Montoliu i Massana. Narodil se v barcelonské čtvrti Eixample a zemřel ve stejném městě. Byl jediným synem profesionálního hudebníka Vicençe Montoliu. Jeho matka Angela Massana byla nadšenou obdivovatelkou jazzu a povzbudila syna ke studiu hry na klavír. První klavírní průpravu získal na soukromé škole pro nevidomé děti, kterou navštěvoval v letech 1939-1944. V období 1946–1953 studoval Montoliu hudbu na Conservatori Superior de Música de Barcelona. Učil se u nejlepších jazzových hudebníků a setkal se tu s hrou ve stylu jam sessions. V počátečních fázích kariéry byl ovlivněn zejména hudbou amerického jazzového pianisty Art Tatum. Brzy si však osvojil osobitý styl, který se vyznačoval hloubkou hudebního cítění a mimořádnými technickými dovednostmi. Montoliu začal hrát profesionálně v hospodách v Barceloně. Zde si jej v roce 1956 všiml americký jazzový kapelník Lionel Hampton. S jeho orchestrem absolvoval Montoliu turné po Španělsku a Francii, a začal tak plodnou mezinárodní kariéru. V 60. letech odehrál Montoliu řadu koncertů v Americe. Spolupracoval například s Elvinem Jonesem a Richardem Davisem. Během 70. a 80. let koncertoval po celé Evropě. Vystupoval s předními jazzovými hráči, jako Dexter Gordon, Johnny Griffin, Joe Henderson, Dizzy Gillespie, Chick Corea, Hank Jones, Roy Hargrove či Jesse Davis. V roce 1996, krátce před svou smrtí, obdržel Tete Montoliu nejvyšší španělské vyznamenání za vynikající padesátiletou jazzovou kariéru. red. # Modely na Andělu V Evropě druhý největší železniční model se stále rozrůstá ve svém muzeu v Praze na Andělu. Nově jsou k vidění i zmenšeniny pražských dominant a některých čtvrtí. Od června budou v provozu interaktivní tabule pro detailnější zkoumání expozice a výklad přizpůsobený nevidomým. „Už je to tu příliš rozlehlé a není možno pozorovat detaily. Proto jsme nainstalovali kamery. Na obrazovce si zvolíte objekt a kamera vám ho přiblíží. I s popiskem,“ vysvětluje PR manažer Království železnic Rudolf Pospíšil. V dubnu otevřelo muzeum další část jedinečné expozice. V ní se coby v dlouhodobém projektu miniaturizace České republiky návštěvníkům představuje zmenšenina Středočeského kraje a Prahy. Oba kraje se připojují ke třem už vymodelovaným – Ústeckému, Plzeňskému a Karlovarskému. Ještě letos chce Království železnic dokončit a otevřít expozici Libereckého kraje. Do konce roku 2015 tu na ploše 900 metrů čtverečních vzniknou repliky všech 14 krajů. Největších a nejcharakterističtějších dominant z Prahy a středu Čech najdeme na novém modelu dvanáct, mezi nimi i hrady Karlštejn a Křivoklát. Krajinou a městy se proplétají vlakové soupravy, na křižovatkách a semaforech si dávají přednost blikající autíčka, autobusy míří na Florenc a o kus dál čekají lidé na tramvaj. A k tomu brázdí Vltavu a Berounku výletní lodě. Zdejší modeláři jsou „hračičky“. Všechno propracovali do nejmenších detailů. Třeba nástupiště metra se soupravou, která se po stisknutí tlačítka rozjede. red. # Staronový prezident V sobotu 27. dubna 2013 se v aule Strahovského stadionu v Praze sešlo Plenární shromáždění Českého svazu zrakově postižených sportovců. Své delegáty na ně vyslalo 20 členských subjektů ČSZPS, jehož celkově 27 oddílů, SK, TJ sdružuje dohromady přes 1700 vyznavačů rozličných sportů a turistiky. V prvé řadě jsme zhodnotili činnost a hospodaření svazu za uplynulé dva roky, přičemž jako nejproblémovější oblasti byly označeny: dlouhodobě malý zájem mladých nevidomých a slabozrakých lidí o aktivní sportování, nedořešené organizační záležitosti v českém paralympijském hnutí a značné omezení zdrojů financování sportu. Podstatná část jednání byla věnována volbám orgánů ČSZPS na další čtyřleté období. Přítomných 37 delegátů volilo veřejně a jmenovitě, proti čemuž nikdo neprotestoval. I přes kritiku „nedostatečné podpory neparalympijských sportů“ získal dosavadní prezident ČSZPS Jaroslav Pata z Bruntálu (člen Sigmy Olomouc) 36 hlasů, čímž mu delegáti vlastně zároveň pogratulovali k jmeninám. Jeho protikandidátem na funkci prezidenta svazu byl tentokrát Václav Webr z Ústí nad Orlicí. Do čtyřčlenného Prezidia ČSZPS zvolili delegáti ze sedmi uchazečů 2 pedagogy, kteří se dlouhodobě věnují sportovním aktivitám ZP dětí a mládeže (Marcela Kulíšková z Plzně získala 32 hlasy, Zbyněk Janečka z Olomouce 30 hlasů); dále pak 2 dosud aktivní nevidomé sportovce (Mikuláš Ďurko z Ostravy dostal 23 hlasy, František Eliáš z Prahy 22 hlasy). Volba tříčlenné kontrolní a revizní komise byla jednodušší. Ekonomicky erudované paní Valášková a Rašpličková a auditor Ing. Novotný neměli protikandidáta. Pro Jaroslava Patu teď začalo náročné období, poněvadž byl v lednu tohoto roku jako první zrakově postižený funkcionář zvolen za předsedu Unie zdravotně postižených sportovců a obhajoba zájmů zrakově postižených v Českém paralympijském výboru také nebude snadná. Oporou mu jistě bude i nadále paní Milada Zdražilová, jediná administrativní a ekonomická pracovnice svazu. V etické komisi ČPV má zrakově postižené nadále zastupovat Ing. Vladimír Krajíček z Lovosic, autor tohoto sdělení. Blíže o ČSZPS, o.s. na internetových stránkách WWW.SPORT-NEVIDOMYCH.CZ Vladimír Krajíček # Memoriál Vladimíra Trávníčka Ve dnech 5. až 7. dubna se uskutečnil v Karlovicích šachový turnaj Memoriál Vladimíra Trávníčka. I přes sněhové závěje se turnaje zúčastnilo 22 hráčů a hráček ze Slovenska, Polska a České republiky. Organizátoři jako již tradičně připravili příjemné zázemí s doprovodným večerním programem. Hlavní rozhodčí Rostislav Miller nemusel během turnaje řešit jediný spor a o všech partiích se rozhodovalo na šachovnicích. Karel Vlach z klubu Caissa potvrdil roli favorita a s přehledem zvítězil se 7 body. Druhé místo vybojovala s 5,5 body Kateřina Skočková ze Sokola Polanka. Třetí místo obsadil Josef Polnar ze Zory Praha (5 bodů). J. P. # Rokycany mistrem V sobotu 20. dubna utkáním mezi Jiskrou Kyjov a SK Slavií Praha – OZP A, v němž zvítězili hosté 12 : 0, byla dohrána prvoligová soutěž družstev v kuželkách zrakově postižených. Tento zápas jen potvrdil bronzovou příčku pro Slavii (7 bodů) a sestupové místo pro Jiskru. Mistrovský titul v sezóně 2012-13 si po velmi dobrých výsledcích během celé sezóny vybojovalo družstvo SKK-ZP Rokycany se 14 body. Ztratilo pouze dva body, a to na domácí kuželně s dlouholetou vládkyní prvoligové soutěže Lokomotivou Ingstav Brno. Stříbrné „áčko“ Lokomotivy dosáhlo 13 bodů, když prohrálo jen s vítězem a remizovalo se Slavií. Čtvrté místo obsadil se 4 body Zrapos Opava a na pátém místě skončila Jiskra Kyjov se 2 body. V druholigové soutěži zvítězila s 8 body Zora Praha, která se po roce opět vrací do první ligy. Druhou příčku obsadil Handicap(?) Zlín se 7 body před „béčkem“ Slavie Praha se 6 body a „béčkem“ Lokomotivy Ingstav Brno se 3 body. Jiří Reichel # Karlovarský sportovní víkend V posledním dubnovém víkendu se do Karlových Varů na pozvání tamního TyfloCentra a Oblastní odbočky SONS sjeli na turnajová klání zrakově postižení kuželkáři a střelci. Za účasti 30 soutěžících se již v pátek 26. dubna uskutečnil 20. ročník Lázeňského turnaje v simulované střelbě na dvakrát 10 ran. V soutěži jednotlivců zvítězil Jan Síla ze Zory Praha výkonem 187 bodů. Na druhém místě jen o tři body zaostal Milan Hradil z Handicapu(?) Zlín. Třetí příčku vybojovala se 168 body Mária Zemanová z KK Karlovy Vary. Šestici nejlepších ještě doplnili: čtvrtý Ferdinand Špengler z KK Karlovy Vary (164 body), pátý Jiří Matějný (162 body) a šestý Jan Schejbal (161 bod) – oba ze Zory Praha. V soutěži tříčlenných družstev si nejlépe vedlo trio Zory Praha C (Síla, Sílová a Schejbal), které dosáhlo 508 bodů. „Áčko“ Zory obsadilo druhé místo výkonem 476 bodů. Na třetím místě skončilo domácí družstvo, které dosáhlo 472 bodů. Ve 24. ročníku Lázeňského turnaje v kuželkách zrakově postižených, kde startovalo 40 soutěžících, v soutěži jednotlivců na 120 hodů do plných se stala hvězdou turnaje prakticky nevidomá Eva Bednářová z VTŽ Chomutov, která zaznamenala skvělých 750 bodů. Rovněž druhý v této kategorii Jiří Matějný ze Zory Praha překonal sedmistovkovou hranici o 11 bodů. Třetí místo se 689 body obsadil Jan Kemeny z SKK-ZP Rokycany. Stejného počtu bodů dosáhl i na čtvrtém místě Róbert Jaderko ze Slavie Praha, avšak měl menší počet poražených devítek. Velkou radost z dosažených hodnotných 718 bodů měl i vítěz kategorie nevidomých Pavel Petříček ze Slavie Praha. Také kategorii slabozrakých vyhrál Slavista, a to Josef Gruncl výkonem 662 body. V kategorii Open zvítězil Pavel Kilián ze Zory Praha se 665 body. Zásluhou vyrovnaných výkonů celého kvarteta (Nývltová, Aleš, Matějný a Kilián) zvítězilo v soutěži družstev „áčko“ Zory Praha se 2 686 body před „áčkem“ Slavia Praha (2 659 bodů) a ŠK NSŠ Karpaty Trnava (2 580 bodů). Jiří Reichel